Lenka Vrtišková Nejezchlebová: Chopte se mě, pochopové, dala jsem obě své děti do jeslí



Slavný soude,

mám hned dvě deprivované děti (3 a 6), které od dvou let trpěly nedostatkem mateřské lásky. Musely totiž do kolektivu stejně malých deprivovaných nešťastných kamarádů v soukromé školce (jeslích), aby tam trpěly při hraní, malování, zpívání, tancování pod školeným vedením nechutně vlídných a kreativních tet, aby strádaly společným blbnutím na hřištích a pískovištích, zoufaly si na procházkách a plakaly nedostatkem pozornosti a mateřské lásky v divadýlkách, místo toho, aby si náramně individuálně jaksepatří užívaly s výtvarně a múzicky dosti nekreativní matkou frustrovanou nedostatkem seberealizace (a v domácnosti s polovičním příjmem) a byly touto 24/7 láskyplně mačkány. Všechna příkoří byla konána za otevřené podpory stejně patologicky smýšlejícího otce.

Chopte se mě, pochopové!

V debatě o snížení školkového věku na dva roky a angažmá státu je nutno oddělit dvě roviny, tu praktickou od „ideologické“. Debata o tom, kde by se ta péče měla odehrávat, jak by měla vypadat, kdo by měl pečovat, kolik to bude stát a kde na to vezmeme, je zcela na místě. Stát by se však měl opřít o dostupná fakta, nikoliv o emoce a ideologii. Je na rodičích, kteří by své dítě měli znát nejlépe, aby usoudili, jestli je už ve dvou letech na kolektiv zralé, nebo třeba ještě ani ve čtyřech není, a jak dlouho chce být jeden z nich doma na full-time. Ale školky nebo podobná (v současné době tedy především soukromá) zařízení frustrované a deprivované děti zpravidla nevyrábějí (pokud se něco nezvrtne), deprivované a frustrované děti vyrábí především patologické domácí prostředí nebo kojenecké ústavy (se vší úctou, při vší snaze). Jsem přesvědčená, že pokud dítě vyrůstá v harmonickém rodinném prostředí, má své pevné body a lásku nejbližších, pak mu ve dvou letech (není-li úzkostné) pět, šest hodin v menším kolektivu v dobré péči jiných vlídných lidských bytostí prostě nemůže uškodit.

Prosím, nevytahujte profesora Matějčka!

Ten odsuzoval tehdejší podobu jeslí, hlavně týdenní, což je i pro krkavčí matku představa hrůzná, netvrdil však, že by dvouleté dítě muselo být výhradně s mámou, jen se mu alternativní prostředí musí ušít na míru. Jasně, že asi není možné frknout partičku dvouletých do běžné školkové třídy s pětadvaceti 3-6letými, ale stát by měl hledat způsob, jak pomoct (zpravidla) matkám, které chtějí (nebo je i finanční okolnosti nutí) jít dřív do práce a zároveň cítí, že jejich dítěti bude mezi jinými dětmi dobře. Ono se to státu totiž nakonec vyplatí.

Lenka Vrtišková Nejezchlebová  je novinářka na volné noze a matka dvou veselých a milovaných dětí. Dělá rozhovory s osobnostmi napříč obory – od herců po vědce. Píše mj. do časopisu Téma, Vlasta, Interview, Glanc, ČiliChili. Dříve působila v redakcích LN, MF DNES, iDNES a Týdne. Je vdaná za muže, se kterým se „o život“ dělí na férovku.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
95 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Venda
Venda
11. 2. 2018 12:40

Hmmm..podle mě je každého věc,kdy a kam dítě dá, případně do jaké míry uprednostni sebe před dítětem. Stát i zaměstnavatel budou vždy jen překážet. U zaměstnavatele se to dá pochopit, ale u státu státu nikoli. Idelogickou a praktickou stránku věci v žádné případně nelze oddělovat. Vy jste, jak se tu píše, na volné noze. Tak nechápu, co řešíte. V mém okolí jsou ženy v daném věku zaměstnavatelem „pronásledovány“ ve smyslu neustale prodlužované smlouvy na dobu určitou,kdy se třesou, aby nepřišly s tou šťastnou zprávou. Sám znám osobně personalistu,který na to musí brát ohled…přemýšlet za uchazečky, kdy asi plánuje dítě. Tohle vám nahlas nikdy nikdo neřekne.

Vašek důchdce
Vašek důchdce
11. 2. 2018 15:08

Nedovedu pochopit, ale jako muž jsem váhal to zde napsat, že nějaká žena chce opustit své malinkaté dítě a jít od něho kamkoliv. Po mém váhání mě ženy, teré mě obklopují, přesvědčily, že mají stejný názor jako já. Lidstvo je úplně někde jinde, než by mělo být! Spotřební společnost nás žene do kouta a my si to ani neuvědomujeme a ještě to hájíme!

Karol
Karol
12. 2. 2018 06:51

Tak to jste asi v hodinách dějepisu nedával moc pozor. Z historického hlediska je totiž situace, kdy žena v produktivním věku sedí doma s dvouletým dítětem a zbytek společnosti jí živí, naprostá rarita (výdobytek sociálního státu po 2. sv. válce). Zdravá mladá ženská ihned po zotavení z šestinedělí šupajdila zpátky na pole (k zvířatům či jiné práci). 24/7 dohled nad dítětem byl u chudších rodin delegován na nejstarší, neproduktivní generaci (prarodiče na vejmenku), u bohatých rodin byla najmuta kojná, chůva a následně učitelé. Ta Vaše představa „tradiční správné rodiny“ je spíš otázka levicové ideologie než skutečné tradice…

beda
beda
12. 2. 2018 08:16
Reply to  Karol

A taky se upalovali čarodějnice a umíralo na běžné nemoci. No a koho zajímá co bylo v historii , že lidstvo byla necivilizovaná banda divochů. Dnes je jiná doba a díky bohu se můžeme svým deětem věnovat. Ale to nemá cenu kariérou zaslepenýcm lidem vysvětlovat.

Jana
Jana
13. 2. 2018 11:53
Reply to  Karol

Možná by bylo lepší si děti rovnou nepořizovat, aby nedej bože, matku po dobu co se o ně bude starat, nemusel někdo živit, že? I drtivá většina zvířat se o svoje potomstvo stará, u některých živočišných druhů dokonce i otec přiloží ruku k dílu, což u lidí mnohdy nebývá pravidlem. možná bychom se měli vykašlat na tradice a ideologie, a poslouchat, co nám velí zdravý rozum.

Host
Host
12. 2. 2018 23:12

Bože, tím, že dítě je na omezený počet hodin v péči někoho jiného kvalifikovaného, neznamená, že jej matka opouští! Jen jej socializuje a sama se také resocializuje poté, co s ním byla 24 hodin nepřetržitě. Samozřejmě, nemá jít o celý den, ale o pouhých pár hodin – většina matek po mateřské začíná na částečný úvazek. A věřte, že dvouleté a víceleté dítě potřebuje kolektiv! Jinak z něj vyroste sobecký spratek, který pak při příchodu do školy pláče.
Historie nám ostatně dává potvrzení – chudé matky záhy po porodu pracovaly, vyšší třídy měly kojné a chůvy, jen ty měšťky, které neměly jinou vizi života, než se starat o domácnost (nic jiného neuměly a nebyly k ničemu jinému vychovány), se tzv. o děti staraly – ale měly k tomu často „Rozky, Mařeny“, tedy služky, anebo používaly děti k domácím pracem v objemu odpovídajícím náplni služek. Těch milujících a učících matek z těchto sociálních skupin tolik nebylo.
To, že matky se vrací zpět do práce nemusí být jen z kvalifikačních důvodů, které jako konzervativec bude „Vašek důchodce“ odmítat, ale jsou to i ekonomické důvody, které tu byly po staletí – to není jen dnešní svět. A pak také ty psychologické, sociální důvody.

Jana
Jana
13. 2. 2018 11:46
Reply to  Host

Bože, opravdu si myslíte, že sobeckost a spratkovitost dětiček se omezí tím, že je ve dvou letech vykopneme do kolektivu? No tak to jste hodně naivní.

Martina Krausová
Martina Krausová
11. 2. 2018 16:44

Výchova dítěte je především práce. Někdy naplňující a povznášející, jindy únavná a stereotypní. Práce, kterou jsme si dobrovolně zvolili a do které jsme na vlastní zodpovědnost přivedli malé lidské stvoření. Je tedy na nás, abychom takovou práci prováděli co nejlépe. Malé dítě nepotřebuje divadélka, propracované prográmky školených tet, potřebuje mámu. Její objetí i vyhubování, její radost i únavu. Potřebuje zažít chvíle, kdy máma nemůže, a jak se s nimi pere. Zažít společné výlety a dovolené, ale taky nákupy, praní, vaření, hraní, smích, rozmíšky i usmiřování… každodenní život. To všechno znamená společný čas. A čas je v životě dítěte tvrdá měna.

Marie
Marie
11. 2. 2018 19:59

Hlavně vám nikdo ten čas, který jste s dítětem mohli být a nebyli, nevrátí. A tak strašně rychle uteče.

Eva
Eva
13. 2. 2018 08:51
Reply to  Marie

To sice nevrátí, ale ze dne na den dát tříleté dítě do státní školky na 9 hodin denně, také není nejlepší řešení. Sama jsem dávala dvouleté dítě do soukromé školky, kde bylo 2-3 dny v týdnu. Já se realizovala, dítě se tam kromě seznamování s kamarády naučilo anglicky a oba jsme byli spokojení. Nyní chodí do státní a zvykl si mnohem rychleji než tříleté. Nemyslím, že bych byla krkavčí matka. S naší tříletou mateřskou jsme rarita ve světě. Jsou státy, kde vám doma neproplatí stát ani období šestinedělí..

lajika
lajika
12. 2. 2018 06:23

Dokonale popsáno.

Kateřina
Kateřina
12. 2. 2018 13:25

Prostředí školky suplují tzv. mateřská centra, kde jsou maminky jako ocásek. Naše děti sebevědomě zvládaly chodit do školky bez maminky, která tam nemusela x hodin sedět na zadku a čekat, až se její dítko správně vyřádí. Zároveň bych ocenila, kdyby někdo našim dětem vysvětlil, že chodit někam bez maminky je špatně a měly by být na mě citově závislé natolik, aby jim odloučení způsobovalo psychické problémy. Zatím totiž vše zvládají na výbornou a je to nejspíš nežádoucí. Miluji své děti nade vše, ale poutat je k sobě jakýmsi „opičím“ poutem, když mají samy jiné zájmy, mi přijde poněkud sobecké a necitlivé. Malé dítě nepotřebuje mama servis 24/7, potřebuje pocit jistoty, bezpečí a lásky. To se nedá měřit na čas. Ten tam buď je, nebo není 🙂

Káča
Káča
12. 2. 2018 14:11
Reply to  Kateřina

Přesné k tomu není co dodat.

Jana
Jana
13. 2. 2018 14:29
Reply to  Kateřina

Ale to se šeredně pletete.

Káča
Káča
13. 2. 2018 21:45
Reply to  Jana

V čem se paní Kateřina plete? Že si matky myslí, že pokud nebudou dohlížet na svá děti 24 hodin denně tak jsou špatné matky? Úplně nejlepší by bylo si je přilepit na záda. Matka ale není otrok a porodem se jí mozek nemusí zaplnit mlékem.

Jana
Jana
14. 2. 2018 17:28
Reply to  Káča

Přečtěte si, co o kousek výše napsala paní Martina Krausová. V jejím příspěvku je vše.

Magda
Magda
13. 2. 2018 11:04

Krásne a výstižne napísané.

jangidan
jangidan
11. 2. 2018 18:28

My se Vás chápat nebudeme. My Vás chápeme. Ale taky chápeme, že až budou děcka v patnácti zdrhat za kamarády, tak Vy možná budete zase chápat nás, co bychom dvouletka na celé dny nikam nedávaly. Některé věci se nedají změnit, ani kdybyste o tom napsala sebevtipnější knihu.
Také vidíte personál školek velmi, velmi optimisticky.

Marta
Marta
11. 2. 2018 19:03
Reply to  jangidan

Já jsem chodila do školky a ráda, z domu jsem v patnácti taky utíkala a taky ráda. Myslím, že po šedesátce se na to už můžu podívat s nadhledem, takže ty školky, jesle apod. kontra mateřská péče jsou jaksi „kus od kusu“. Ona ani přehnaná péče není to pravé ořechové a je otázka, jestli o ni děti opravdu stojí. Ale to je můj názor…

Janka
Janka
11. 2. 2018 21:44
Reply to  jangidan

Bude moc fajn, až vám budou děcka v patnácti zdrhat za kamarády a nebudou se doma ustrašeně držet máminy sukně. Není moc zemí na světě, kde mohou být matky s dětmi tak dlouho doma. Je svět plný asociálních a psychopatických dětí? No není. Překvapivě.

Káča
Káča
12. 2. 2018 11:26
Reply to  jangidan

A proč by nechodili za kamarády, to jako myslíte, že budou do patnácti trávit veškerý čas s maminkou. Nevím koho litovat matku nebo mamánka.

Linda
Linda
11. 2. 2018 19:21

Strč si své děti třeba do prdele, ty krávo.

Misaela
Misaela
12. 2. 2018 14:50
Reply to  Linda

No tak není nad fundovaný názor a konstruktivní diskuzi, že.

Hal
Hal
11. 2. 2018 19:32

Technická poznámka pro všechny obránce „tradičních hodnot civilizace“: Představa, že už po tisíce let je normální, že malé dítě je vychováváno matkou a tráví s ní většinu času, je romantický blud. Za prvé, ještě v nedávné minulosti o děti už od útlého věku pečovali především ekonomicky neaktivní příslušníci rodiny, tj. starci, chromé tetičky atd. Ti také obstarávali většinu „péče o domácnost“. Matka se po šestinedělí vracela k tvrdé fyzické práci na poli apod., dokud plně kojila, měla dítě s sebou, pak už ne. O otci ani nemluvě. Biologická matka jako typická hlavní pečující osoba je výdobytek 20. století. Za druhé, rodiče obecně měli k velmi malým dětem mnohem rezervovanější citový vztah, nepropadali se do absolutní lásky jako to děláme dnes. 40-70% dětí do 3 let totiž umíralo, silné pouto k batolatům by bylo devastující. Což neznamená, že je neměli rádi. Stejně tak velké procento dětí ztratilo matku už při porodu nebo do několika let poté. Za třetí, už velmi malé děti se stávaly např. v rámci vesnice součástí přirozených dětských skupin, kde starší hlídali mladší (lesní školka bez tety). Řada populací toto vše provozuje dodnes. Howgh.

lajika
lajika
12. 2. 2018 06:50
Reply to  Hal

Nicméně vámi popisovaná výchova ekonomicky neaktivními členy domácnosti je pořád něco jinýho než školka. Jednalo se stále o prostředí rodiny a to v přirozeném životním rytmu, který tak mělo dítě možnost sledovat (a později následovat). Stejně tak ony zmíněné vesnické dětské skupiny se formovaly na základě příbuzenství, přirozených sympatií, společných zájmů, kamarádství atp a to rozhodně později než ve dvou letech věku dítěte a mezi různě starými a tudíž i hierarchicky rozvrstvenými dětmi.
Dětská skupina vytvořená v podstatě násilně jakýmsi vyšším dospěláckým befelem, navíc složená z dětí výhradně stejně starých a udržovaná uměle (učitelkou) navozovanými aktivitami nemá s přirozenou socializací společnýho lautr nic a nadto se po opuštění školy do tak nepřirozenýho prostředí člověk už během života nikdy nedostane – veškeré další kolektivy, jichž bude součástí už budou zahrnovat lidi různého věku spjaté profesně, zájmově, nebo rodinnými vazbami. Stejně tak školkovní program nemá nic společnýho s běžným životním rytmem a chodem.
Takže mezi pečující biologickou matkou jako výdobytkem 20 století (a to pomíjíte fakt, že při více dětech byla velmi často onou ekonomicky neaktivní osobou právě matka, takže ne – pečující biologická matka tak úplně výdobytek 20 století nebude) a vnucenou společností dětské skupiny s učitelkou vymyšleným (zhusta povinným) programem zeje obrovská šedá zóna sociálních vazeb a výchovných modelů daleko přirozenějších než jsou ty zmíněné dětské skupiny. A to platí i pro děti mnohem starší než dva roky.

Jiřka
Jiřka
11. 2. 2018 19:40

Je každého věc,kdy si děti dá do jeslí nebo do školky.A nemyslím si,že tam strádají. Kdysi bylo všechno normální,děti se dávaly od půl roku do jeslí a teď to každý pitvá,kritizuje a nimrá se v tom……Každá maminka ví,co je pro její dítě dobré a rozhodne si to a ostatní by to měli repektovat.Nemyslím si,že dítě je ochuzeno o matčinu lásku pobytem ve školce….Jsou maminky,které mají děti doma a stejně si s nimi nehrají a nevěnují se jim,ale to nikdo nevidí a nekritizuje……

Misaela
Misaela
12. 2. 2018 14:53
Reply to  Jiřka

„Kdysi bylo všechno normální“ je senzační argument. Takový neprůstřelný.
Jinak ale celkem souhlasím.

Jana
Jana
13. 2. 2018 14:26
Reply to  Misaela

Přesně tak, Geniální argument. Kdysi se taky třeba sekaly zlodějům ruce, hojně se umíralo třebas na mor nebo se taky kdysi docela normálně upalovaly čarodějnice. Že bychom se k těmhle milým zvykům taky vrátili?

Jana
Jana
11. 2. 2018 20:13

Ahoj všem, můj syn je zatím bohužel jedináček. V březnu mu budou 3 roky a do školky chodí od září. Je moc spokojený naučil se spoustu nových básniček. Paní učitelky jsou moc hodné a s dětmi pořád něco vymýšlí. Syn je moc rád, když má výrobek , všem to musí ukázat. Za mě můžu říct, že super a děti potřebují svůj kolektiv. Starší děti mladším pomáhají a je to super. Rozhodně souhlasím s přijímáním dvouletých dětí. Samozřejmě pokud to dětičky psychicky zvládnou. U nás byly taky slzičky ráno, ale pořád chodit chtěl 👍 Myslím, že by se to mělo zachovat.

Káča
Káča
11. 2. 2018 20:49

Když je spokojená matka je spokojené dítě. Paní naprosto chápu, také jsem chodila brzy do práce, střídali jsem se manželem a mými rodiči, školku jsem bohužel měli až do 3 let. Neumím si představit, že jsem zavřená 3 roky s dítětem doma a prokládám to například dětským centrem. Na druhou stranu chápu ženy, které jsou doma s dítětem šťastné a vyhovuje jim to. Máme nadstandartně dlouhou mateřskou dovolenou a každý si může vybrat. Nemyslím si, že by synovi můj návrat do práce (3 dny v týdnu) ublížil.

Jana
Jana
13. 2. 2018 14:24
Reply to  Káča

Je pěkné, že tak přesně víte, kdy je vaše dítě spokojené. Vaše věta „bohužel jsme měli školku až od tří let“ mluví asi za vše. Pro dítě si opravdu neumím představit nic lepšího, než ho ráno rozespalé vyhnat z postele, strčit do kolektivu, kde si již v tomto útlém věku může vybrat mezi spoustou lehce přenosných chorob – jen ať si pěkně buduje imunitu, že – a matka může konečně vyrazit mezi „normální“ lidi.
Nevím přesně, jaká je průměrná délka lidského života, a nechce se mi to hledat, ale jsem přesvědčená, že těch pár let, kdy jsou děti na nás opravdu závislé a potřebují nás, bychom jim měly dát. Pokud to ovšem stavíte tak, že jste dítětem v podstatě vězněná doma, bez možnosti úniku, mluví to za vše. 🙁

Káča
Káča
13. 2. 2018 22:00
Reply to  Jana

Vy nepoznáte spokojené dítě? No určitě to není jen dítě, které matka nosí přilepené na zádech. Aby snad neztratila kontakt. Spokojené dítě je takové, kdy matka může odejít ze školky a ono nepláče (samozřejmě po aklimatizaci), kdy ví, že máma či táta vždycky přijde, protože to je pro něj jistota. Proč rozespalé dítě, dá se chodit v osm hodin do školky, že občas chytne rýmičku, no to se opravdu někdy stává. Ano máte pravdu, když bude doma s maminkou, tak pěkně ve skleníku, aby ho neofouklo. Jen nevím, co je zvláštní na tom, že nechci ztratit kontakt s oborem, nebo si myslíte, že porodem je matka povinna zlikvidovat vše co do té doby budovala? To asi opravdu ne. Já jsem naopak všem svým klientům vděčná, že akceptovali fakt, že jsem chodila omezeně do kanceláře a nikdo se mnou neukončil spolupráci. Znám mnoho např. zdravotních sestřiček, které při mateřské běžně chodí na částečný úvazek do zaměstnání. Na druhou stranu i já jsem v rámci resocializace navštívila „dětské centrum“ já tomu říkám slepičárna. Otřesný zážitek kvákat o ničem. A že nechci ztratit kontakt s jiným než mateřským okolím? Co je na tom, copak jsem slepice, která celý den běhá kolem plotny? Na rozdíl od mnohých matek jsem raději uvařila vždy domácí stravu, protože na konzervách (dětská výživa) se naše děti opravdu nikdy nestravovaly. Nikdy jsem nemusela řešit problém, zda mohu něco koupit či nikoli, nakupovat na burzách či bazarech. Vzhledem k tomu, že ze všech našich dětí vyrostly vzdělaní lidé, tak jsem spokojená. Dokonce na svou mámu a tátu nezapomínají.

Jana
Jana
14. 2. 2018 17:25
Reply to  Káča

Pokud se matka rozhodne dát dítě do jakékoliv instituce ve dvou, třech letech, nebo i dříve, a vrátit se do zaměstnání, řekněte mi, kolik z těch žen má možnost jít do práce poté, co v osm hodin předá dítě vychovatelce? Těch, co jsou na volné noze nebo jim zaměstnavatel umožní pružnou pracovní dobu, je minimum. A nebojte se, nežiju mimo realitu, vídám ty napůl spící chuděry vláčené uštvanými matkami dnes a denně. Co se týká rýmičky, možná by si na toto téma s vámi popovídala třeba moje kamarádka, jejíž tříleťáček po prvním týdnu ve školce skončil po převozu RZS na jipce s laryngitidou. Povznášející záležitost, kterou by si asi raději prodělal v pozdějším věku, kdy už není život ohrožující záležitostí. Jsou pro vás ženy, které jsou alespoň ty první tři roky doma s dítětem slepice? Ujišťuji vás, že lze v pohodě přežít tři roky s dítětem, aniž by z ženy byl blábolící dement, kvokající jen kolem plotny, a aniž by z dítěte byla skleníková květinka visící matce 24 hodin denně na krku. Jde to celkem dobře. Jen si člověk musí ujasnit priority, a uvědomit si, že na relativně velice krátkou dobu je prostě na prvním místě dítě.

Káča
Káča
14. 2. 2018 17:32
Reply to  Jana

Laryngitida je bohužel velmi častá u dětí. Je ale tolik rizik, že by jste v zásadě nemohla vylézt z domu. Ano spousta maminek vodilo děti v osm hodin do školky, měli například zkrácenou pracovní dobu, uznávám, že to není ono. Ale některé matky opravdu potřebují také jít mezi lidi a své dítě přesto milují. Ze mě by se doma opravdu stala nemyslící slepice.

Olga
Olga
11. 2. 2018 21:11

Dobrý večer já nevím proč je tato diskuze . Pracovala jsem deset let v jesličkách a ty roky jsem si užívala . Moje dcera byla taky v jeslích a je to dobrá mamina .

lajika
lajika
12. 2. 2018 12:18
Reply to  Olga

tož ono se tu až tak moc nediskutuje o tom, jak si jesle užívají zaměstnanci, jako spíš o tom, jak si jesle užívají děti, že….

Olga
Olga
14. 2. 2018 07:40
Reply to  lajika

8

DJka
DJka
11. 2. 2018 21:34

Souhlasím s autorkou, mám 3 děti, všechny si cca od 15 měs. postupně zvykali na jesličky a ve 2 letech chodili do kolektivu rádi. Rozhodně nejsou citově poškozené nebo deprivované, spíš naopak, zjišťuji, že oproti jiným rodičům mám s dětmi velmi silný vztah plný důvěry. Fandím všem matkám, které dokáží být doma s dětmi 6, nebo i 9 let, a naplňuje je to. Bohužel, v realitě spíš potkávám frustrované, unavené a utýrané maminy. Dnes na rozdíl od minulosti žijeme bez pomoci starých rodičů. Nevidím nic špatného na tom, že se žena realizuje i jinak než jenom skákáním kolem dětí, pokud to potřebuje pro své duševní zdraví. Nestává se tím špatnou matkou. Děti jsou inspirací, milujeme je, ale nemusíme se stát jejich otrokem.

beda
beda
12. 2. 2018 08:12
Reply to  DJka

Tak si ty děti nepořizuj ,když nestojíš o čas s nimi.

Káča
Káča
12. 2. 2018 14:17
Reply to  beda

Ale to jste mne špatně pochopil. Já o své děti stojím, ale nemyslím si, že je potřeba jim stát za zadkem. Oni také mají rádi své soukromí a ne matku, co kontroluje každý jejich krok. Naopak, je mnoho rodin, kde se jim rodiče intenzivně věnovali, ale nikdy nebyli na výletě, protože to prostě finančně nešlo. Není mi vůbec zatěžko jet s ním na celodenní výlet, koupit drahé vstupenky na muzikál či lední revue. Když je potřeba v noci a jedeme s dítětem na letiště (máme studenta v zahraničí), ale nechám ho žít. Ale pořád to znamená, že si můžu vybrat, zda skloubím práci a s péčí o dítě.

Jana
Jana
13. 2. 2018 14:18
Reply to  Káča

Víte, od určitého věku dítěte se nedá, než s vámi souhlasit. Ale v roce, dvou nebo třech letech, prostě to dítě potřebuje především matku, ne výchovnou instituci. A ani ta pořád opakovaná potřeba kolektivu rozhodně není v tomhle věku prioritní.

Káča
Káča
14. 2. 2018 21:55
Reply to  Jana

A kdy je podle váš dítě zralé na kolektiv? Myslíte, že bude stačit 15 let?

Káča
Káča
12. 2. 2018 11:24
Reply to  DJka

Lépe to snad ani nelze napsat. Nechci být nezaměstnatelnou matkou, která je závislá na svých dětech.

anavi
anavi
11. 2. 2018 22:04

Vaše touha po seberealizaci a po výdělku zvítězily nad zdravým rozumem a zájmem dítěte, Jen se podle mého názoru utvrzujete v tom, že to bylo správné, snažíte se obhájit. Uznávám ale, že některé typy matek jsou skutečně ještě horší než ty jesle. Psychická deprivace v dětství – J. Langmeier a Z. Matějček – doporučuji.

Karol
Karol
12. 2. 2018 07:03
Reply to  anavi

Jo jo, fujtabl, šest hodin hraní si v kolektivu dětí pod pečlivým dozorem odborného personálu a následně zbytek celého dne s milující, odpočatou, vyrovnanou a pozornou mámou, to je teda hrůza. O co by bylo lepší být pěkně zavřený doma o samotě, respektive v doprovodu vystresované matky, co zoufale počítá, jak vyjdou už čtvrtý rok s jednou výplatou, a jejíž její duševní obzor posledních pár let vyplńují pouze Teletubbies, plínky a diskuze na Mimibazaru.

beda
beda
12. 2. 2018 08:08
Reply to  Karol

Že je tvoje stará zoufalá kráva neznamená , že to tak mají všichni.

lajika
lajika
12. 2. 2018 12:14
Reply to  Karol

dítěti, které má tu smůlu, že se narodilo nešťastné vystresované osobě jejíž duševní obzor končí u teletubbies a která nedokáže volný čas vyplnit ničím smysluplnějším než plácáním na mimibazaru bude možná skutečně šťastnější v jeslích. Děti normálních matek budou do té doby, než dospějí k přirozené touze osahávat a poznávat vnější svět šťastnější u mámy, v době, kdy začnou zvídat a rozhlížet se jim budou jesle či školka svědčit. Kdy do tohoto věku dítě dospělo pozná asi nejlépe ten, kdo ho nejlépe zná – tedy rodiče. (Jinak „pečlivý dozor odborného personálu“ zní dost děsivě)

Kateřina
Kateřina
12. 2. 2018 12:53
Reply to  lajika

„Pečlivý dozor“ možná zní děsivě, ale vystihuje to podstatu věci. Mě zase děsí čas léta a zvýšený výskyt smrtelných úrazů u dětí, které jsou jinak pod pečlivým dozorem. Možná ne pro všechny děti je škol(k)a tou horší variantou 😉

Jana
Jana
13. 2. 2018 14:12
Reply to  Kateřina

Takže pro jistotu pozavíráme děti až do dospělosti do různých ústavů institucí, mládí stráví pod dozorem statných ošetřovatelů, ale hlavně, že si nepřivodí žádný úraz. Můj ty smutku…

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 20:09
Reply to  Jana

A s touto demagogií fungujete běžně? Můj ty skutku..

Jana
Jana
14. 2. 2018 11:37
Reply to  Kateřina

O moje fungování nemusíte mít starost. Ale připadá mi veselé, že o demagogii mluvíte zrovna vy.

Kateřina
Kateřina
14. 2. 2018 19:33
Reply to  Jana

tak to sedí, v jiném vlákně píšete, že dávat dítě do školky je zdraví ohrožující, takže je mnohem lepší pěstovat si ho doma jako květinku a teď mi tu podsouváte, že bych já děti někam zavírala? O vás starost opravdu nemám, do srážky s vámi se nikdo nepohrne..

Luka
Luka
12. 2. 2018 23:00
Reply to  lajika

Nechte mě hádat, vy vlastní děti nemáte že ne? 😉

lajika
lajika
13. 2. 2018 12:14
Reply to  Luka

Kdybych vlastní děti neměla, těžko bych na téma článku diskutovala. Takže ano-děti mám. Ale: rodičovskou jsem si užívala jako žádný jiný období v životě. Režim a aktivity mi určovaly jen potřeby dětí a moje, žádný vstávaní, dojíždění, stres v práci. Jen dlouhé procházky, práce, která má smysl a jejíž výsledky jsou hned vidět (péče o domácnost, dítě, zvířata a jídlo), hraní s dětmi… Nikdy jsem nebyla spokojenější, méně vystresovaná a v lepší fyzické kondici. Možná proto, že jsem nikdy neshlédla jediný díl Teletubbies a nikdy nepřispěla na mimibazar. Matky, které jsou vystresované a zdementnějí si za svou situaci mohou samy- jaký si to udělaj… – když se jak blbý civí dokola na teletubbies a mimibazar, je to jen jejich volba.

Magda
Magda
13. 2. 2018 11:54
Reply to  Karol

@Karol Len aby ten dozor aj bol taký pečlivý a milujúci, ako si myslíte. Viete, ony tie slabo platené učiteľky skutočne milujú tie cudzie deti a urobia pre ne všetko… Máte o tom troška nerealistické predstavy.

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 14:12
Reply to  Magda

Doufám, že Váš výrok nebudou číst učitelky z naší MŠ a vůbec celý personál. Nevím, jaké máte představy vy, ale pokud nemůžete jmenovat konkrétní nekompetentní učitele-učitelky, prosím zdržte se komentáře, který hází všechny do jednoho pytle. Děkuji.

Magda
Magda
13. 2. 2018 19:48
Reply to  Kateřina

Milá Kateřina, nemám predstavy. V škôlkach a jasliach som pracovala a viem presne, ako sa ostatný personál správal, najmä k najmenším, ktorí doma ešte nič nepožalujú. Váš prejav skutočne nemá obdobu.

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 20:08
Reply to  Magda

Jsem ráda, že je to pro Vás doba minulá. Snad v jiném zaměstnání najdete větší klid. Přesto si dovolím ještě oponovat, jedna zkušenost globální pravdu nedělá. Já Vám nevyvracím zlé učitelky ve Vaší školce, ale nelíbí se mi, když do stejného pytle házíte i učitelky z naší školky. NEZASLOUŽÍ SI TO!!!!

Magda
Magda
13. 2. 2018 22:18
Reply to  Kateřina

Som rada, že máte super škôlku. Nie každý má však také šťastie.

Kateřina
Kateřina
14. 2. 2018 07:38
Reply to  Magda

To máte bohužel pravdu. O to víc chci zdůraznit, že to jde. My měli štěstí a chytli jsme pro naše děti úžasnou paní ředitelku MŠ, která pracovala v jedné školce celý svůj produktivní život. Děti byly a jsou její vášeň, k tomu vedla i celý personál školky. Je to malá skromná školka, ale zázemí tam mají perfektní. Často vzpomínala s rodiči, jak o ně pečovala a teď pečuje o jejich děti. Asi to tam opravdu nemohlo být tak hrozné, když rodiče s klidným svědomím a vědomím dávají dítě do té stejné školky, kde si sami užili nejednu báječnou chvilku 🙂 Mnozí rodiče se i aktivně zapojují do dění v MŠ, popř. v družině. Není to tak, že je odloží a už se nestarají. Funguje komunikace a vzájemný respekt k práci toho druhého 🙂 Aby to neznělo tak růžově, samozřejmě jsou i rodiče, kteří na všechno „kašlou“ a nestarají se a nic jim není vhod. Těm vždy mileráda doporučím změnu škol(k)y, protože vím, že by tvrdě narazili. Jen pro upřesnění, vadí jim, že děti chodí ven a jsou pak promočené (např. od sněhu), vadí jim, že jídelníček je „stereotypní“ a neobjevuje se tam každý měsíc minimálně 10 nových jídel – když jsem veřejně vybídla onu maminku, ať tedy pravidelně dodává jejich domácí jídelníček a podpoří variabilitu ve školní jídelně, najednou nebyl problém, atp. To jsou přesně ty situace, kdy si člověk chce stěžovat a nemá na co, tak hledá zástupné důvody. Nevděk světem vládne 🙂

Jana
Jana
13. 2. 2018 14:15
Reply to  Karol

Jestli je matka na tom tak zle, že po dobu mateřské její obzor vyplňují pouze vámi zmiňované aktivity a stres, měla si asi místo dítěte zakoupit křečíka džungarského, i když v zásadě jsem proti týrání zvířat.

Káča
Káča
12. 2. 2018 14:20
Reply to  anavi

Ač byl prof. Matějíček odborník, víte že za jeho éry se provozovali jesle? A jen tak mimochodem, nechci být opravdu přítěží pro své děti v budoucnu. Tedy mám svou práci, budu mít pravděpodobně důchod a nebudu každý volat dětem, jestli by se nepřišly podívat na maminku. Sedí doma s malým důchodem a čeká a čeká. Protože jí děti musí vrátit lásku. Takhle? To vážně ne.

Jana
Jana
13. 2. 2018 19:33
Reply to  Káča

Jak podle vás souvisí jesle s tím, jestli budete v budoucnu pro své děti přítěží sedící doma s malým důchodem a čekající na návštěvu potomků?
To, že svým dětem dám nejvíc, co můžu, v době, kdy je pro ně máma prostě nejbližší a nejpotřebnější a nenahradí ji žádné „tety“ ani instituce, ještě snad neznamená, že to dělám vypočítavě proto, abych nezůstala na stará kolena sama?

Káča
Káča
13. 2. 2018 22:04
Reply to  Jana

To by jste se divila? Rodičů, kteří měli pocit, že se jejich život smrskl jen na jejich děti je spousta a oni ty dětičky najednou vylétly z hnízda a rodiče jsou z toho překvapení. Děti dokonce zůstaly na druhém konci republiky a k rodičům až tak moc nejezdí. Samota ve stáří není nic pěkného. Rodiče narozením dětí nemají ztrácet svůj vlastní život. I když děti milují.

Magda
Magda
13. 2. 2018 11:40
Reply to  anavi

Súhlasím. Inštinktívne cíti, že jej konanie nie je správne, tak sa ho snaží ospravedlniť, ale keby to aspoň nevykrikovala na internete a nesnažila sa vyvolať zlý pocit v rodičoch, ktorí to nemajú ako ona…

Helena
Helena
11. 2. 2018 22:23

No ona to taková sranda nebude až se na Vás dospělé děti vykašlou tak jak jste se na ně vykašlala Vy když Vás nejvíc potřebovaly.Připravila jste se o to nejcenější co se nedá zaplatit ničím na světě a to je dětství svých dětí.Vlastně nechápu proč jste si je pořizovala když je odkládate do jeslí.A nebudete mít s nimy nikdy opravdový vztah.

Hal
Hal
12. 2. 2018 00:09
Reply to  Helena

Šťastní a se svým životem spokojení lidé nepíšou do komentářů pod článkem hnusné vzkazy autorovi jen proto, že s ním nesouhlasí. Vše co říkáme, vypovídá o nás, nikoli o tom, o kom to říkáme.

beda
beda
12. 2. 2018 08:11
Reply to  Hal

Já jsem šťastný ,když můžu přechytralé kokoty jako ty poslat do prdele.

Kateřina
Kateřina
12. 2. 2018 11:00
Reply to  beda

Pročpak, máte tam sraz a cítíte se osaměle? 🙂

beda
beda
12. 2. 2018 11:05
Reply to  Kateřina

Pokus o vtip se počítá ,jelikož jsi jen tupá píča tak máš bod za snahu.

Luka
Luka
12. 2. 2018 23:07
Reply to  beda

Bedo, zase masturbuješ nad klávesnicí?

Káča
Káča
12. 2. 2018 11:21
Reply to  Helena

Autorka dala děti do školky až od dvou let. Nevím, proč by to mělo automaticky znamenat, že jim snad ublížila. Prostě některé maminy potřebují něco jiného než jen pobyt doma s dětmi. O to intenzivnější vztah s dětmi třeba má. Víte, vedle naší kanceláře si svého času udělali maminky hernu pro děti. Nic horšího jsem opravdu nezažila. Po týdnu jsem to nevydržela a vlítla jim něco říct od plic. Matky s dětmi přišly v deset a ještě ve dvě tam byl řev. Že by třeba dítě dostalo ve dvanáct oběd? Že by po obědě dítka spala? Bylo jim mezi 1-2 rokem. Když jsem tam došla jim říct, že už toho mám dost, matky zvedly udiveně oči od mobilů, děti se tam bezprizorně plácaly. Nyní máme v objektu jógu pro děti, taky bezvadné. Matky při odchodu dají dětem odstrkávala, vytáhnou mobily a že se děti (1-3 roky) prohánějí u frankventované silnice si ani nevšimnou. Pravda zcela intenzivně se jim věnují. No asi je to moc nebaví, ale jsou moderní chodí na jógu. I mé děti ví, že jejich máma chodí do práce, protože peníze prostě k životu jsou potřeba a nevím, proč bych odchodem na mateřskou dovolenou měla zavřít firmy, které jsem těžko budovala. Přes to všechno si dovolím říct, že nás rodiče naše děti milují a ví, že jsme a vždy budeme pro ně. A rozhodně si nemyslí, že bych se na ně vykašlala. Ještě si dovolím doplnit, na mateřské dovolené se se mnou střídal můj tatínek (nejlepší chůva na světe) a manžel a jak řekl manžel: „Kdo tvrdí, že mateřská dovolená je dovolená je pěkný debil, být jen 3 roky na mateřské tak skočím z okna“. Bydlíme v přízemí.

Svatka
Svatka
11. 2. 2018 23:52

Moje dite si skolku samo vydupalo.V roce a pul jsem ji tam na par hodin poprve zavedla.Dodnes si pamatuji to zklamani,kdyz jsem ji vyzvedavala po obede a ona tam nespala.Tesila se proste do kolektivu. Se mnou zrejme takova legrace nebyla,ac jsem se snazila sebevic. Neodsuzuji a ani se nepriklanim k jeslim.Ale dnesni soukrome jeslicky se nedaji s temi za minuleho rezimu vubec srovnavat.

dostallenka
dostallenka
12. 2. 2018 00:24
Reply to  Svatka

Tady se míchají pojmy „školka“ a „jesle“. A to si myslím, je velký rozdíl. Školka ano – to už dítě si samo „vydupe“, že chce být celý den s dalšími dětmi a v jiném prostředí, ale jesle to je jiná kategorie. Místo jeslí může maminka chodit s dítětem do různých dětských center a kroužků a na plavání, ale vždy je tam s dítětem MAMINKA. Prostě to dítě tam není samo. A potom je klidné (= není frustrované). Ale uchylovat se k příměrům 24/7 není snad na místě….

Káča
Káča
13. 2. 2018 22:08
Reply to  dostallenka

Taky jsem jednou byla v dětském centru (ne komerčním, ale které založily nudící se matky). Strašný zážitek. Vůbec netuším, co bych si s nimi povídala. V hlavně sražený mlíko a jiný typ konverzace než péče o dítě nebyl. Ještě, že to není povinné.

Lenka
Lenka
12. 2. 2018 00:31

Svého času byl za totality jeden smutný vtip:Rodiče vedou dítě do jeslí,dospělé děti vedou rodiče do domova důchodců……

lajika
lajika
12. 2. 2018 06:22

Paní Vrtišková Nejezchlebová – dávejte si děti kam chcete a potřebujete – jsou to vaše děti a je na vás posoudit, jakej model je pro vaši rodinu nejvhodnější. Ale ušetřete nás prosím svých rádobyvtipných literárních výlevů (děti trpí při malování a zpívání z vrstevníky ha-ha jak třeskutě ironický vtip, otec smýšlí stejně patologicky, to je řachanda) stejně jako jakoželogických zdůvodnění svých rozhodnutí – koho to zajímá? Každej se musí zařídit podle své aktuální situace, toho, co vyhovuje jeho rodině, jaká je nátura jeho dětí, jaký je postoj jeho zaměstnavatele ke kratší/delší rodičovské či případnému částečnému úvazku a řady dalších věcí. Vypovídací hodnota článku je tedy asi taková, jako byste popsala svoji snídani a všem nám zdůvodnila, jak bezvadně snídáte, protože to vašemu organismu svědčí. Nu dobrá – a co my s tím?

Blanka
Blanka
12. 2. 2018 07:47

Plně s Vámi souhlasím.

Martina
Martina
12. 2. 2018 12:34

Já dala malého do jeslí už ve 13 měsících na celý den 4x týdně. Musela jsem ze zdravotních důvodů. O rok později chodí do jeslí stále, i když už jen 1x týdně. Žádná psychická újma na něm vidět není, naopak, kolikrát ani nechce domů (chce si hrát s dětmi) a dělá vývojové pokroky. Ani náš vztah to nijak nepoznamenalo, ví, že já jsem máma a že ho vždy pochovám a utiším.

Jana
Jana
13. 2. 2018 13:50
Reply to  Martina

A jak byste si konkrétně představovala, že se na něm bude ta „psychická újma“ projevovat? A jak můžete vědět, že to váš vztah nepoznamenalo?
To všechno se může projevit časem. Nechci vás kritizovat, píšete, že jste dítě do jeslí dala ze zdravotních důvodů, ale já bych byla trochu nesvá už jen z toho, že dvouleté dítě „kolikrát ani nechce domů“, tedy k vám.

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 14:24
Reply to  Jana

Jenom dotaz, Vaše dítě ihned odchází z hřiště, hracího koutku, nebo prostě od jakékoli zábavy, která ho v tu chvíli naplňuje? Nikdy jste neslyšela, že ještě nechce jít domů? Vyjádření momentálního stavu mysli dítěte bych nepovažovala za konstantní stav. Naopak, je to skvělá zpráva, že dítěti se daří skvěle a je v prostředí, kde si užívá a je spokojené. Proč bych mu to jako matka nedopřála? To, že je dítěti dobře i s jinými lidmi neznamená, že by mě milovalo méně, nebo se mu doma nelíbilo. Trošku sebevědomí přece 🙂

Káča
Káča
13. 2. 2018 22:12
Reply to  Jana

Zcela běžně jsem dítě vyzvedávala ze školky na 3x. Poprvé v půl třetí – jdi nakoupit prosil syn, pak ve 3 – ještě chvilku, tak jsem do 4 čekala. Klidně v šatně, žádné popohánění dítěte, šla jsem totiž z práce, odpočatá a vůbec jsem s tím neměla problém. Nevím, proč na dítě spěchat. Chodili jsme do školy v osm, bylo i období, kdy jsme chodili v 6, protože syn chtěl být první. Tak se mu ve školce líbilo. Je na tom něco špatného? Je mu devět a žádná psychická újma se neprojevila.

Magda
Magda
13. 2. 2018 10:21

Tento trend je podle me skodlivy tim, k čemu povede: Postupně se začne vnímat, ze žena s dítětem MA jít do práce v kratší a kratší době, a dopadneme jako v západních zemich, kde se matka, která nespěchá do práce po dvou měsících od porodu, vnima jako militantní divozenka, která se odmítá zdravě seberealizovat, nebo, ještě lépe, je tak nemozna, ze jí nic jiného nezbývá. Důsledky by vám mohli popsat ti, kteří jako zdravotníci pracuji s dětmi napr.ve Francii nebo v USA. Když jsem od těchto přátel slyšela, k čemu tyto „snahy o osvobozeni zeny“ vedou, zrosolovatela mi kolena. Deti odtrzene od matek jdou do rukou babysitterek nebo ucitelek, ktere jim ovšem cit-pokud ho vlastní matka nemá dost, aby dítěti vtiskla základní vědomí sebe- nahradit nedokážou, a spoléhat na tech par pripadu, kde jeve tride na dvě deti jedna milující učitelka, také nelze. Nic proti osobní volbe, ale za me: Ponechme ji ve sfere „výjimka z pravidla“ 😊😉

Magda
Magda
13. 2. 2018 10:57

Takto to môže podať len osoba, ktorá sa snaží ospravedlniť svoje konanie, lebo vie (alebo aspoň tuší), že nie je správne. Je to urážka mám, ktoré nie sú karieristky a nestrčili svoje deti do zariadenia, aby sa mohli realizovať. Mám, ktoré mali deti preto, aby s nimi aj boli, aby ich poznali, a nie aby ich čo najskôr dali na výchovu cudzím ľuďom, o ktorých nič nevedia, aké majú hodnoty a čo sa od nich deti naučia. Nechutné.

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 14:42
Reply to  Magda

Takže Vás uráží článek, ale klidně ženy smýšlející jinak nazvete kariéristkami a jejich chování za nechutné a do toho tvrdíte, že jenom vy jednáte správně? Teď nevím, kdo se snaží před kým ospravedlniť. Znáte heslo žij a nech žít?? Člověk může vyjádřit svůj názor, ale hodnota Vašeho příspěvku mi uniká. Nejdříve odsoudíte pisatelku článku za formu, abyste pak udělala to stejné, ne-li horší. Osobně dávám přednost tomu, aby mé děti poznaly především samy sebe, protože to, jak je poznám já, nemá pro ně do budoucna opravdu žádný význam. Otázkou zůstává, která z matek zná své dítě lépe, zda ta, která je mu 24/7 za zadkem a nebo ta, která naslouchá, jak dítě vnímá různé situace, ve kterých se ocitne samostatně a jak se s nimi vyrovnává? Asi to nevíte, ale můžu Vám s naprostou jistotou říct, že dítě se chová úplně jinak ve svém kolektivu (bez dosahu rodičů), než doma nebo v rodině jako takové. Dítěti roste zdravé sebevědomí, jak zdolává postupně „samo“ překážky, byť někdy s nápomocí od rodiny.

Magda
Magda
13. 2. 2018 18:25
Reply to  Kateřina

@Kateřina to je v poriadku, že sa Vám môj názor nepáči, ani mne sa nepáči Váš. Nechutný je spôsob, akým to pani Nejezchlebová podala – t.j. všetky mamy, ktoré sú doma s deťmi, sú vyhorené hlupane. Áno, uráža ma to, lebo som doma s tromi deťmi a vyhovuje mi to.
Pre mňa, za mňa, nech si dá deti aj do týždenných jaslí, mne to môže byť naozaj jedno. Následky bude niesť ona.

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 20:20
Reply to  Magda

Vyhledávám lidi s rozdílným názorem, protože mě zajímá, proč jej mají. Jediné vůči čemu jsem se ohradila byl způsob, jakým jste jej sdělila. Možná trošku jiný náhled. Matky, které by zůstaly doma s dítětem jen kvůli tlaku okolí, aby nebyly označeny za krkavčí matky a nikoli z vlastního přesvědčení jsou skvělými adeptkami na vyhořelé hlupaně. O to právě jde. Zkombinovat potřeby dítěte, ale i matky tak, aby byla spokojená rodina. Nelze uplatnit jeden názor jako jedinou pravdu. Každý jedná dle svého nejlepšího přesvědčení, alespoň z pozice rodiče, dle mého. A teď co je lepší? Spokojená matka na deset hodin denně a nebo vzteklá a nevrlá ženská 24/7? Z pohledu dítěte bych určitě volila první možnost 🙂

Magda
Magda
13. 2. 2018 20:09
Reply to  Kateřina

@Kateřina
„deprivované a frustrované děti vyrábí především patologické domácí prostředí“ Táto veta Vám pripadá byť v poriadku??

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 21:10
Reply to  Magda

Ano, dle mého je pravdivá. V článku se nepoukazuje na nikoho konkrétně. Nebrala bych si to osobně. Ať má člověk jakýkoli názor, je důležité, jaký je rodič a tudíž, jaké vytváří prostředí pro své dítě. Když to přeženu, rodiče, kdy jeden je narkoman a druhý alkoholik, těžko budou svému dítěti vytvářet ideální podmínky pro život. Tudíž jejich rodina by se dala označit za „patologické domácí prostředí“. Ale může to být cokoli, nevyrovnaná matka (rozumějte labilní, náladová, hysterická, zlá, se sklony k ponižování a násilí), despotický otec, cokoli. Pokud dítě vyrůstá v tomto prostředí, je to pro něj přínosné? Vzpomeňme na chlapce z Kuřimi. Poznamenaní na celý život a přesto svou matku milují. To je šílené a patologické na druhou. Počítám, že nikdo ze zdejších diskutujících by se neměl cítit onou větou dotčen. Já ji pochopila dle výše napsaného. 🙂

Jana
Jana
13. 2. 2018 12:02

Strčila jste dětičky do jeslí a evidentně s tím máte sama problém, jinak byste se nepotřebovala takhle složitě ospravedlňovat sama před sebou tím, že podsouváte odsudek ostatním. Kdybyste byla přesvědčená o tom, že děláte dobře, nepsala byste tenhle článek.
Podle mě dítě ve dvou letech patří k matce – tím nemám na mysli, že se od něj matka nesmí hnout, ale frknout ho na 5-6 hodin denně do jakékoliv instituce pod záminkou, že potřebuje kolektiv, mi připadá úchylné. Je to jenom o lenosti a nechuti se na nějakou omezenou dobu přizpůsobit potřebám dítěte nebo dětí.
Je to jenom pohodlnost a neschopnost si cokoliv odříct.
Možná by bylo vhodné se zamyslet nad tím, co jsem nebo nejsem ochotná obětovat svým dětem ještě před tím, než budou na světě.
Smutné čtení.

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 14:57
Reply to  Jana

Dejte prosím nápovědu. Jak se přizpůsobit dítěti cca na 6-8 let, které vyžaduje kolem sebe dětský kolektiv? Jak mám s dítětem uspořádat olympijské hry, když jediný, s kým by mohlo závodit, jsem já? Jak s ním zahrát zápas v basketbalu, když mám o metr víc a nikdy nedojde k vyrovnanému zápasu? Jak mu zprostředkovat kámoše, které v okruhu našich známých nenašel, ale ve školce je má? Jak má zažít vyrovnané prostředí, kdy svými vědomostmi může převálcovat své vrstevníky a nebo naopak být převálcován? Jak získá správný pohled na sebe sama? Když naše dítě dostane na výběr mezi hlídáním v rodině a nebo jít do školky, vždy volí školku. Prosím, ušetřete si Vaši dedukci, že se mu neumí v rámci rodiny věnovat. Má prostě svoje priority (v současné chvíli ten kolektiv), který opravdu nejsme schopni zastoupit. A je to jeho svobodné rozhodnutí, které respektujeme.

Jana
Jana
13. 2. 2018 18:32
Reply to  Kateřina

Prosím vás, četla jste vůbec, co jsem psala, nebo máte jen rudo před očima, že jsem si dovolila autorce oponovat? Já nepíšu nic o přizpůsobování se osmiletému dítěti, ale o tom, že dvouleté dítě patří k matce. Nechápu, co melete o olympijských hrách nebo basketbalu, já mluvila o dvou-, tříletých dětech. Zajisté dvouleté dítě nejvíc ze všeho potřebuje válcovat někoho svými vědomostmi. Zkuste příště nejdřív trochu myslet, než se začnete písemně rozčilovat, ať ze sebe zbytečně neděláte blázna.

Kateřina
Kateřina
13. 2. 2018 20:28
Reply to  Jana

No vidíte a já šla ještě dál.. a vzala jsem to rovnou i se školou, protože ne málo dětí od takto smýšlejících rodičů se učí doma alespoň 1. stupeň. Rozvinutí myšlenky, možná? Já se nerozčiluju, na to jsem trošku nad věcí 😉 Chtěla jsem konstruktivní radu a dočkala jsem se jen „odseknutí“ a rádoby ponížení? Jestli tímto stylem vedete i komunikaci doma v rodině, děti musí mít báječný příklad, jen co je pravda 🙂 Ale i z Vašich jiných příspěvků čiší určitá demagogie. Možná je zde o čem diskutovat, bohužel není s kým. Přeji Vám mnoho úspěchů na domácí rovině a všem zdraví 🙂

Jana
Jana
14. 2. 2018 11:51
Reply to  Kateřina

Ano, vaše oblíbená demagogie, že? 🙂 Otázka je, jestli „nečiší“ hlavně z vašich příspěvků. Pokud za „rozvinutí myšlenky“ při hovoru o jeslích považujete pořádání sportovních utkání pro pubescenty, tak to potom ano. Z mého úhlu pohledu je to rozprava typu „já o koze, ty o voze“ 🙂 . A ponížení…? No, víte, já jsem zodpovědná za to, co napíšu nebo řeknu. Nezodpovídám za to, jak si kdo moje slova vyloží, to totiž vypovídá spíš o něm, než o mě. S tím já těžko něco nadělám.
Jinak děkuji za vaši péči o výchovu mých dětí. 🙂
Hodně zdraví i vám.

Kateřina
Kateřina
14. 2. 2018 19:40
Reply to  Jana

Za vaši omezenou představu o tom, co vše lze s dětmi podnikat v jakémkoli věku, včetně dvouletých, opravdu nemohu. Ale opravdu mě překvapuje, že zrovna vy něco nevíte 😀



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.