Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam učitelé mohli flákat, říká Robert Čapek, „ostrý“ školitel učitelů

0
(0)


Robert Čapek si nebere servítky, a někteří učitelé ho proto nemají rádi. „Důležitý je  pro mě postoj. Starat se o to, abych se dozvídal víc a učil se. Ten může mít každý učitel. A takový postoj od učitelů vyžaduju, to je pravda. Tahle profese nemůže být o žádném teplém místečku, kde dvacet let děláme to samé nic moc a je to tolerováno. Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam lidi flákali,“ říká.

Jste nekompromisním zastáncem moderní pedagogiky, a přitom nepůsobíte jako typický kritik současného školství. Kdy se ve vaší profesní dráze stalo, že jste začal takto přemýšlet?
Ano, nejsem bosonohý chlápek ve vytahaném svetru, co jí zrní a vyznává bezplenkovou metodu, což by odpovídalo obvyklým představám veřejnosti o tom, jak vypadá reformní pedagog. Když jsem začínal učit na základní škole, tak jsem žádné moderní metody učení neznal. Neznal jsem vlastně žádné metody, jen výklad. Učil jsem úplně klasicky, jen s jedním rozdílem. Do vzdělávacího systému jsem nastoupil jako vychovatel a volnočasový pedagog. Tam vidím nějaký počátek mé snahy vnést do výuky zážitky, bral jsem jako přirozené, že učení má zaujmout a bavit. Ale pořád jsem to neuměl uchopit jako metodu. Pak jsem dostal nabídku učit na katedře pedagogiky a to byl pro mě impuls. Začal jsem nasávat, co je nového v této oblasti a začal svůj neobroušený impulzivní způsob výuky nějak poměřovat s tím, co jsem se dozvěděl v knihách a ze světa.

Co jste na té katedře pedagogiky učil, když jste sám nic neuměl?
Oni se tam na to takto nedívají, nehledali zkušeného pedagoga. Znali mě jako dálkového studenta v aprobaci rodinná výchova, měli pocit, že umím mluvit s lidmi, nějak působit ve třídě, viděli mě asi jako perspektivního doktoranda, který zastane různé práce. Byl jsem oproti ostatním trochu starší, to se jim asi taky líbilo, a proto mě vedoucí katedry oslovil. Takže jsem učil na vysoké a zároveň na základní škole.

A co vám tedy ve výuce drhlo, proč jste se vůbec začal zamýšlet nad tím, jak učit jinak?
Všiml jsem si třeba, že mi nejde věci zakončovat. Třeba na začátku jsem dětem dal „brainstorming“, abych je vtáhl do děje. „Co vás děti napadne na téma…?“ To umí ostatně skoro každý. Ale co pak s těmi výsledky? Na to už potřebujete didaktiku. Nebo se do výuky může vnést nějaká dramatizace, to jsem třeba zkoušel v rodinné výuce, ale pak mi zase chyběla pointa. Jak o tom diskutovat, aby nemluvily jen tři děti ve třídě?  Na tohle všechno jsou metody, jak jsem později zjistil. No a když pak člověk začne jezdit i po školách a dívat se, jak to dělají jinde, tak mu začne docházet, co má dělat. Základem je postoj: chtít učit efektivně a moderně, a ten jsem měl. Následovalo asi deset let eklektického sbírání zajímavých podnětů a jejich uplatňování v praxi. Didaktické metody, komunikace, hodnocení…  Zhruba za deset let ta tvárná hmota zatvrdla, ten barák najednou stál. Dá se říct, že jsem se stal takovým pedagogem, jakým jsem teď. Což ale neznamená, že se už neučím.

Mnozí učitelé vnímají limity svého způsobu výuky, ale nevědí, odkud to začít měnit, a jak. Je vždy spousta důvodů, proč to nejde. Jak se to stane, že se učitel odlepí od ostatních a začne dělat něco jinak?
Mám pocit, že se hodně učitelů i ředitelů bojí dělat něco svobodně. Přitom český školský systém je dost svobodný. Jho je někdy zcela zdánlivé nebo rozhodně ne tak velké, jak se zdá. Pokud učitel někoho nezmlátí, může si v podstatě dělat, co chce. Když si to obhájí. A to je možná ten problém. Musí být připraven na to, že se ho někdo zeptá, proč dělá to a to a umět to vysvětlit. Nebát se, neříkat si předem, tohle mi nedovolí vedení, tohle mi nedovolí rodiče. I když samozřejmě je fakt, že dobré vedení školy, které učitele podrží, je dobrý základ.

V mém případě to opravdu bylo tak, že když jsem si plnil základní „učitelské“ – rozuměj byrokratické – povinnosti, mohl jsem učit, jak jsem chtěl, a dokonce i hodnotit, jak jsem chtěl. Učitelé si na českých školách ani navzájem necpou, jak by se mělo učit. Řekl jsem kamarádovi: já známkuju takhle. A on: jo? Já zase takhle. A to bylo vše. Žádný tlak jsem necítil. To bylo kdysi, nepopírám, že nyní se šrouby utahují více. Shora i od kolegů. Tlak nastupuje ve chvíli, když žáci začínají říkat, že by chtěli místo nějakého učitele jiného. A tohle se rozšíří po škole nebo po městě. Když se začne řešit, že kvůli nějaké učitelce se děti do školy netěší, a na pana učitele naopak ano. A když to začnou řešit rodiče. Pak to někdy přeroste do kampaní, petic za odvolání učitele apod. Ostatně, proč ne, rodiče mají právo zatlačit na školu, že nechtějí špatného učitele.

 

Jsou ale i případy, že rodiče zatlačí, aby odešel ten dobrý…
Jasně, někdy nepoučení rodiče ze strachu třeba odpískají Hejného matematiku i s tím učitelem, který ji začal. Ale obecně si myslím, že učitel, který učí moderně, a je odejit, někde udělal chyby. V učitelských kruzích je známý případ mladého dějepisáře, který se strašně snažil o nové metody, ale ve škole neuspěl. Napsal o tom blog. Můj názor na tenhle případ je, že učil sice moderně, ale neměl zvládnuté hodnocení a ani nereflektoval postoj dětí ke své výuce. Zdá se mi, že u hodně učitelů, kteří neuspěli, nejsou na vině moderní metody, ale prostě didaktické chyby. Někde něco přepískli, nebo naopak neošetřili. Těch důvodů spojených s osobností a odborností daného člověka může být hodně.  Zanedbání komunikace s dětmi a s rodiči je jeden z faktorů. A taky podcenění metod. Představa o moderní výuce je jedna věc, konkrétní realizace, metody, kterými toho dosahuju, je druhá věc. Když je dobře neznám, velmi snadno mohu pohořet. Já mám revoluci ve výuce v hlavě, ale také velmi dobře podepřenou metodami. Ideje se realizují praxí a ta praxe musí didakticky sedět.

Nonšalantně používáte slova jako „soft skily“ a kompetence, přitom nad nimi mnozí učitelé i veřejnost ohrnují nos.
Z toho já ale neuhnu. Chápu, že učitelům se kompetence znechutily při zavádění Rámcového vzdělávacího programu – což ale nebyla vina RVP, ale toho, jak s tím mnohé školy špatně zacházely. Kompetence jsou ale prostě základní pojem. Soft skills by se možná dalo říct česky, chápu, že cizí slovo může někoho iritovat, takže řekněme měkké dovednosti. Ale že je má škola učit, o tom nemůže být pochyb.

Pojďme se u Rámcového vzdělávacího programu zastavit. Zní to poněkud suchopárně, ale jedno z bolavých míst současného školství je právě tady. Proč mnohé školy nepřijaly nebo nepochopily RVP, základní dokument, který popisuje, jaké výstupy by naše školství mělo mít, a který je odborníky vesměs považován za dobrý, moderní?
To vím docela dobře, protože jsem u toho byl, školil jsem koordinátory škol při zavádění RVP a vytváření školních vzdělávacích programů, které z něj vycházejí. RVP měl přinést školám svobodu, možnost vybrat si cestu, kterou se ve vzdělávání budou ubírat. Jeden výstup, různé cesty. Výuka se na školách mohla rozrůznit, už tomu nebránily osnovy. Šlo to směrem posilování autonomie, což by každý milovník svobodné výuky měl ocenit. Stát zkrátka udělil školám velkou volnost, i v mezinárodním měřítku to byl poměrně ojedinělý počin. Bylo v plánu, že sborovny budou o nové strategii školy diskutovat. Ovšem mnohé školy s touto svobodou neuměly naložit. Neumělo si poradit ani vedení, ani učitelé, ani koordinátoři celého procesu. A o své vůli, nebo svou bezradností, svobodu školy nevyužily a dobrovolně se vrátily do dob, kdy jim někdo diktoval, co mají dělat. Takové školy si stvořily školní vzdělávací programy, které vypadají jako staré osnovy, a sami si tak na sebe upletly bič. Narvaly je učivem tam, kde měly být dovednosti.  RVP neříká, co mají učit, ale jejich ŠVP jim to nařizuje.  Zatímco školy, které tu šanci uměly uchopit, to velmi nakoplo. RVP totiž škole, která ví, co chce, pomáhá. Já si pamatuju, jak na školení koordinátorů, které jsem vedl, nejdřív jezdili velmi schopní lidé – dobré vedení školy zareagovalo rychle. Postupně se za ty dva roky přípravy kvalita účastníků seminářů zhoršovala, až nakonec tam byli samé s prominutím „ovce“. A ty vyžadovaly už jen radu, „jak vyplnit tabulky“. Musím říct, že k tomuhle formalismu přispívají mnozí řadoví inspektoři, protože tlačí na unifikaci. A zároveň, paradoxně, vůbec nehlídají to, aby se do ŠVP nedostávala masa „učiva“, kterou RVP vůbec nenařizuje. Což bych viděl jako jejich úkol.

Na vašem semináři, který jsem absolvovala, se hodně mluvilo o hodnocení. To učitele hodně pálí. Ukazoval jste jim, jak používat známky diferencovaně, známkovat doopravdy, a přitom nedávat koule. Vy nejste proti známkám?
Hlavní devízou mé didaktické filozofie je, že se dá realizovat na běžné škole. Já vím, že český učitel musí známkovat, tak mu řeknu, jak známkovat chytře. Já vím, že má na svou hodinu čtyřicet pět minut, tak mu řeknu, jak poskládat aktivity, aby to stále dávalo smysl. Nebudu mu dávat nápady na tříhodinový blok, když nemá šanci ho ve škole prosadit.

Proč se vlastně už nerozšířilo strukturovanější hodnocení, byť i známkami, které prezentujete? Většina učitelů si pořád vystačí s pěti známkami a jejich průměrováním.
Myslím, že hodně učitelů si láme hlavu, jak známkovat férově, a k tomu podle nich patří i špatné známky. Nejsou tak silní v kramflecích, aby přešli na jiný, férovější, žáka podporující systém hodnocení, kde pětky a čtyřky nemají místo. Ale když jeden učitel přestane dávat kule, tak si toho brzy všimnou děti z vedlejší třídy, kde ty kule padají. Bohužel, u nás špatnému učiteli nikdo neřekne ani popel, zatímco ten kvalitní musí stále všechno vysvětlovat kolem dokola.

Hodně učitelů na vašem semináři zmiňovalo jako jeden z hlavních důvodů, proč něco nejde, kontroly inspekce. Je inspekce opravdu tak konzervativní orgán?
Když si čtu doporučení současné ČŠI, musím říct, že to zní skoro jako esence progresivních metod. Samozřejmě se ve flotile inspektorů najdou ti zkostnatělí, ale mnozí učitelé se jen ohánějí inspekcí, aby se alibisticky vymluvili ze své špatné výuky a nevadí jim, že používají ty nejméně motivující – a také nejméně efektivní – metody. Jiné ostatně neznají. Co je ale skutečný problém, který jde proti smyslu RVP a vrací české školství zpátky, jsou jednotné přijímačky na střední školy. Ty vytvářejí tlak na učitele, aby se snažili do dětí nalít co nejvíc učiva, které se pak bude zkoušet, nebo jim dávají další alibi, proč výuku nemohou vzít do vlastních rukou. Už takto mnozí učitelé neměli moc odvahy, tohle jim bere i tu trochu, co měli.

Jste pověstný tím, že jste v hodnocení úrovně jiných učitelů velmi přísný, neberete si takzvaně servítky. Nemáte problém odpovědět „to je ale špatně“. Nemyslíte si, že po některých učitelích toho chcete příliš mnoho, a tak je vlastně odradíte od toho, aby se posunuli aspoň trochu? Není to stejný princip jako při výuce dětí?
Když já si myslím, že toho nechci tak moc. Říkám jim, že by mohli umět nějakých šedesát metod a aktivit, já jich znám přes dvě stě. Ale ono není důležité, jestli jich někdo zná dvě stě, nebo šedesát, nebo i daleko méně. Důležitý je postoj. Starat se o to, abych se dozvídal víc a učil se, ten může mít každý učitel. A takový postoj od učitelů vyžaduju, to je pravda. Tahle profese nemůže být o žádném teplém místečku, kde dvacet let děláme to samé nic moc a je to tolerováno. Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam lidi flákali. Pokud se nesnažíš být lepší učitel, nemáš ve třídě co dělat. Jde o základní kompetence, jak přichystat efektivní výuku, jak efektivně hodnotit, jak udržet dobré třídní klima. Bez toho prostě dobrá škola nemůže fungovat.

V čem vidíte svá slabá místa, jako školitele a didaktika?
Možná jsou spojená s mými silnými stránkami. Moje náročnost, až nesmlouvavost může být pro některé nepříjemná až odrazující, jsem si toho vědom.  Snad je to můj nekonformní styl fanouška metalu. Mohl bych být diplomatičtější, ale vlastně nechci.

Napsal jste didaktickou příručku Líný učitel. Proč líný?
Pracovat ve třídě mají žáci, proto může být chytrý a moderní učitel ten líný. Ale nesmí být líný přemýšlet. Stačí mu ovšem několik poměrně základních myšlenek a konceptů. První: chci, aby výuka bavila mě i žáky, chci se obout do žákovských bot a podívat se na věci jejich očima. Druhá: důležité je, co budou ve třídě dělat žáci, jak je zapojím. Třetí: důležité je i to, co na práci žáka řekne třída neboli zahrnu do hodnocení i ostatní žáky. A pár dalších. Kdo umí přenést práci ve třídě na žáky, aby je bavila, může být líným učitelem.

Robert Čapek vystudoval sociální pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a vychovatelství se zaměřením na tělesnou výchovu na pedagogické fakultě Ostravské univerzity.  Doktorské studium pedagogiky ukončil na Univerzitě Palackého v Olomouci a pedagogické psychologie zase na pedagogické fakultě UK v Praze.  Má dlouholeté zkušenosti jako učitel základní školy, pedagogicky působil i na střední a vysoké škole. Nyní pracuje jako školní psycholog na ZŠ Miroslav. Lektoruje, mentoruje, bloguje a píše knihy pro učitele. Napsal také didaktickou publikaci Líný učitel.

Rozhovor jsme napsali pro Akademii LN, kde vyšel 16.října.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

0 / 5. 0

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
51 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Lea
Lea
24. 10. 2018 18:28

Existuje ještě jedno nebezpečí pro dobrého učitele.Jste dobrý učitel,srdcař,který se neustále vzdělává a hledá,co by mohl ještě dělat lépe.Najdete ředitele,který Vás zaměstná a Vaši ideu i práci podporuje.Začnete v první třídě a pokračujete dál.Dět i rodiče Vás milují a ředitel chce další třídy,které by v tomto trendu pokračovaly. A tady je to nebezpečí. Vaše kolegyně (a je jich dost,jelikož je to velká škola),se leknou.Popsal jste je v článku- dvacet let tady děláme to samé nic moc a je to tolerováno.Co kdyby po nich někdo nedejbože chtěl nějaké změny? Nevěřil byste,čeho všeho jsou takoví lidé schopni.

Eva
Eva
24. 10. 2018 21:22
Reply to  Lea

Nepomohlo by, kdyby hned od začátku se rodiče seznámily, s jakou metodou chce učitel jejich děti vést. Jaké bude mít nároky na na dítě při práci s novými metodami, aby rodiče pochopili, že učitel má zájem na tom, aby se děti vzdělávaly v prostředí, které jim dává možnosti společné komunikace, možnosti vyjádřit svůj názor, v prostředí vzájemného respektu. Aby rodičům dal šanci nahlédnou do prostředí, které jejich dítě bude navštěvovat po celý rok. Osobní kontakt přináší více důvěry mezi obě strany.

Lea
Lea
24. 10. 2018 23:13
Reply to  Eva

O rodičích to není Evo.Píšu přece,že rodiče i děti byli nadšeni…Tahle paní učitelka se sešla s předškoláky a jejich rodiči celkem čtyřikrát ,ještě předtím,než byla zahájena výuka v první třídě,opravdu nic nepodcenila,ovšem kromě svých kolegyń.Ty proti ní rozjely kampaň .Jen jsem reagovala na tvrzení pana Čapka,že učitel se vlastně nemá čeho bát.A jestliže učí moderně, vzdělává se a přesto neuspěje ,někde udělal chybu.

Kateřina
Kateřina
25. 10. 2018 07:19
Reply to  Lea

Nedivila bych se, vemte si, že x desítek let tvrdíte, že něco nejde a je to strašně náročné a pak přijde nějaká taková, kdoví odkud a ukáže, že to jde a ještě s prstem v nose 😀 Pokud pak nenajde člověk oporu ani ve vedení, je to opravdu smutné, kor ve školství. Ale můžu Vás ujistit, že tohle se děje všude.

Nika
Nika
25. 10. 2018 07:46
Reply to  Lea

To máte pravdu, to může být opravdu velký problém. Jenže co pak s tím? Děti a rodiče o těchto metodách lze přesvědčit celkem snadno, protože je to ku jejicho prospěchu, ale kolegyně… to může být opravdu oříšek.
Jinak článek a názory pana Čapka jsou velice zajímavé!

Lea
Lea
25. 10. 2018 10:45
Reply to  Nika

Obě máte pravdu.Na dané škole nakonec byl “ dotlačen“ k rezignaci i ředitel školy se svojí zástupkyní.Paní učitelka „vydržela“ ještě rok pod novým vedením,se kterým se několikrát pokoušeli dohodnout i zástupci rodičů,marně.Ale nevzdali se.Nakonec se jim podařilo zařídit svou novou školu,ve které se nyní učí šedesát dětí.Díky obětavé práci všech rodičů a přátel ,kterým není jedno,kdo a jak jejich děti vzdělává.

Tereza
Tereza
25. 10. 2018 12:45
Reply to  Lea

Dobrý den paní Leo. Věřím a vím. Snad Vás to neodradí od další krásné práce s dětmi. Ta zpětná vazba od žáků, je mnohem víc než plat. Tereza

Lea
Lea
25. 10. 2018 13:40
Reply to  Tereza

Děkuji Terezo,to ale opravdu není o mě.

Pavel Zdeněk
Pavel Zdeněk
24. 10. 2018 21:42

Zamindrákovaný jedinec, co sám učit neumí.

Věrka
Věrka
24. 10. 2018 22:02
Reply to  Pavel Zdeněk

To mluvíte o sobě, nebo máte osobní zkušenost?

Lea
Lea
24. 10. 2018 23:15
Reply to  Pavel Zdeněk

Jak jste na to přišel?

Michal
Michal
24. 10. 2018 23:51

Před pár lety jsem se rozhodl přijmout nabídku a odešel učit na střední školu v Norsku. Říkal jsem si: “největší potíž bude jazyk. Zbytek zvládneš. V ČR jsi učil skoro 20 let, tak si to jen přeložíš a máš vystaráno..”

Jeden z největších omylů mého života 😀

A ano, to co Robert říká a dělá je v severských zemích základ, který je třeba neustále vylepšovat.

Kateřina
Kateřina
25. 10. 2018 07:32
Reply to  Michal

Pořád si myslím, že společnost musí být na určité úrovni a připravena na rozšíření o další obzor (vizi), jak chcete. Každá národnost má svou mentalitu a je velmi nešťastné tvrdit, že co je dobré pro jednoho, je dobré i pro ostatní. Když to přeženu, představte si, že čistokrevně vychovaný a spokojený arab bude bez jakékoli průpravy a připravenosti postaven před hotovou věc, jeho dítě se bude učit ve stylu svobodného a moderního světa Evropy. Nedá to, protože nebude na takové úrovni a nebude mít takové hodnoty, které by mu napomohly, aby ten systém hodnot a stylu života (výuky) přijal za svůj. Neustále se snažíme změnit prostředí škol, ale prostředí rodin a společnosti celkově, zůstává pole neorané.

Pavel
Pavel
25. 10. 2018 09:14
Reply to  Kateřina

Ano, rozšiřovat o další obzory, ale násobilka, vyjmenovaná slova další fakta, která se učí na základní škole zůstanou pořád stejná.Vymýšlet ,jak naučit jinak děti číst, psát a počítat se pokoušelo již mnoho povolaných. Nějaký diletant to nezvrátí.

Kateřina
Kateřina
25. 10. 2018 10:08
Reply to  Pavel

Můžete se přes řeku brodit a nebo si postavit most. Výsledek je vždy stejný, dostanete se na druhý břeh. Teď jde o to jaký způsob je pro Vás osobně vhodnější.

Lea
Lea
25. 10. 2018 10:31
Reply to  Kateřina

Máte pravdu.Častokrát jsem si v životě povzdechla,že „vychovávat“ by se měli především rodiče.Ale to už asi nedáme a tak nezbývá,než se snažit dobře vychovat alespoň tu novou generaci.

Gabca
Gabca
25. 10. 2018 23:13
Reply to  Michal

vždyť už podobně Komenský zapůsobil…a v jaké době?A nejen na sever od nás…sleduji tuto debatu…s radostí, že jsou podobně smýšlející…podepsána: palcedržící kolegyně

Kateřina
Kateřina
25. 10. 2018 07:13

Konečně článek s p. Čapkem, který neponižuje a zbytečně nevyrypuje do ostatních. Věčná škoda, že tento typ článku nezpůsobí takový ohlas v diskuzi, jako ty „nesprávné“. Ale za sebe děkuji, konečně jsem mohla věnovat pozornost tomu, co chtěl p. Čapek sdělit. 🙂

Igor
Igor
29. 10. 2018 10:52
Reply to  Kateřina

Kateřino, četli jsme oba ten samý článek? Já si z něj odnesl, že učitelé se flákají a učí špatně.

Kateřina *
Kateřina *
31. 10. 2018 18:51
Reply to  Igor

V porovnání s jinými články s p. Čapkem je tento velmi slušný 🙂

Khatru
Khatru
25. 10. 2018 08:34

Na ZŠ jsem měla matikářku a fyzikářku v jedné osobě, ale učit fyziku jí zřejmě moc nebavilo, neboť nám pokaždé nakázala otevřít si učebnici fyziky, přečíst si danou kapitolu a odpovědět do sešitu na otázky na konci kapitoly. Kdo to měl hotové dřív měl si vytáhnout Bělouna a počítat si lineární rovnice do zblbnutí, když nám paní učitelka takto elegantně zadala práci, odešla ze třídy neznámo kam a obvykle se navracela až těsně před koncem hodiny. Ve třídě byl samozřejmě bordel a nikdo se zadanému úkolu až na dva šprty obvykle nevěnoval. Někdo tvrdil, že chodí do kabinetu chlastat a někdo tvrdil, že na to prostě sere. Nikdo si na ní v životě nestěžoval.

Václav
Václav
25. 10. 2018 13:13
Reply to  Khatru

Možná to byla žákyně pana Čapka z dob, kdy se ještě učil učit a po ruce měl jen své bonmoty. Ona potom odkazovala své žáky na učebnice, protože jí nic jiného nezbývalo, a chlastala, protože pan Čapek umí být svými výroky opravdu velmi nekompromisní a nebere si servítky. 😀

To měl být samozřejmě vtip. Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. 😉 🙂

Pavel
Pavel
25. 10. 2018 09:10

Názory tohoto pána jsou zmatené asi tak, jako jeho vzdělání. Klasickou VŠ asi nemá, jen samé okolní ptákoviny, ale chtěl by radit jako Komenský. Až si odučí na pražské sídlištní základní škole takových alespoň 15-20 let, potom ať přijde se svými nápady. Ale ono by ho to už asi ani nenapadlo.

Lea
Lea
25. 10. 2018 10:47
Reply to  Pavel

Vy jste učitel?

Eva
Eva
25. 10. 2018 12:23
Reply to  Lea

Přemýšlím na tím jak se mě samé proměnil styl práce za čtyřicet let. V těch prvních deseti jsem se sladila s dětmi, věděla jsem koho mám před sebou a vzpomínám si že smíšená třída tenkrát mě přivedla na myšlenku pracovat se starší skupinou, když tenkrát ještě příprava na školu byla v náplni osnov. Při hospitaci to ocenila i ředitelka tehdejší ZŠ. Program výchovné práce byl náplní těch prvních dvaceti let. Pak ale přišly nové požadavky v rámci změn ve společnosti a člověk se zase celých dvacet let znovu učil. Měla jsem štěstí na kolegyně, které se nebály nových věcí a já sama sebe přesvědčovala a nakonec se dařilo. V tom je ta zajímavost práce, objevovat nové, vyzkoušet si co nového může člověk ještě dětem předat a tahle práce mi to umožnila. Už jsou děti, které jsem učila, velké, dospělé, ale já vím, že spousta už v životě něco dokázala a já z toho mám radost. Mám jen jedno své dítě, ale ty ostatní patří k němu.

Lenka
Lenka
25. 10. 2018 14:29
Reply to  Lea

Asi potrefená husa….

Eva
Eva
25. 10. 2018 17:22
Reply to  Lenka

Můžu se zeptat, kde jste na to přišla? Já jsem po celou dobu co jsem učila neměla problém ani se svými nadřízenými, ani se svými kolegyněmi, ba naopak. A to že mně práce bavila a děti byly bezvadné? tak nevín v čem jsem potrefená. Ba naopak. Já jsem spokojená s tím co se mi v životě podařilo. Ale asi vy máte nějaký problém, ale to si přeberte sama paní Lenko. Urážet umí každý , mít rád děti celý život je snad špatná věc?

Lea
Lea
25. 10. 2018 17:50
Reply to  Eva

Evo,nerada odpovídám za jiné ,ale myslím.že Lenka nereagovala na Vás, ale na Pavla,už se mi to také stalo.Nebojte , na Vás by to nikdo neudělal,aspoň doufám.Mějte se.

Pavel
Pavel
26. 10. 2018 14:17
Reply to  Lea

Bývalý učitel, po převratu ředitel a náměstek ústředního školního inspektora…mj.

Lea
Lea
26. 10. 2018 17:03
Reply to  Pavel

Aha.A můžete mi prosím říct ,jakou školu máte Vy a proč nepovažujete alespoň pedagogickou fakultu UK-obor pedagogická psychologie za relevantní studium?Taktně pomlčím o zbylých fakultách.

Václav
Václav
25. 10. 2018 12:15

Ten člověk vlastně doslova tvrdí, že mu umožnili učit budoucí učitele protože umí mluvit a má na hřbetě o pár křížků víc, než jeho posluchači, ne proto, že by tehdá něco uměl. Vlastně si z budoucích učitelů udělal pokusné králíky, na kterých se to vše naučil.

Děkuji za tento článek. Díky němu mám konečně jasno v tom, co je na našem školství potřeba změnit.

Tereza
Tereza
25. 10. 2018 12:41

Dobrý den, problém výuky většiny škol, kde průměrný věk pedagoga je cca 55 let. Nadšení, elán a další sebevzdělávání se většinou nepodporuje. Hlavně žádnou práci navíc a pěkně ohnout záda a přikrčit se. Často se řeší šikana mezi žáky. Na místě by bylo rovněž to probrat ze směru vedení školy k pedagogům. Lituji žáky, kteří chodí do školy bez zájmu a na SŠ většinou vzdělávání zanechají. Proč si..

milda
milda
25. 10. 2018 12:42

Kdyby se radši oholil, vypadá jak bezdomák a udílí moudra…

Lenka
Lenka
25. 10. 2018 14:36

Škoda, že Vás nejde naklonovat 🙂 škola je pro spoustu rodičů i dětí v dnešní době stres. Najít školu, kde je vidět zájem učitelů o děti a ne jen o zvyšování platů, je nemožné, pokud se vyskytne náhodou někdo, jako vy, je velmi rychle vyštípán a vzdá to. Hodně štěstí přeji….

Eva
Eva
25. 10. 2018 18:18
Reply to  Lenka

Řídíte se heslem, kdo nekritizuje není Čech. Co takhle nějaký nápad a poradit, když už kritika jde.

Marta
Marta
27. 10. 2018 10:40
Reply to  Lenka

Ano, najít školu, kde učí výhradně masochisté je těžké. Jen masochista může chtít nést vysokou odpovědnost za (často nevychované) děti, být stále kritizován (často diletanty), plnit stále vzrůstající administrativní nároky a nemít právo určit si čerpání dovolené – to vše za plat, který mu prestiž také nedodá …

Marta
Marta
27. 10. 2018 10:33

Dřívější generace žáků se učily (s pomocí učitelů a rodičů a to i po vyučování) a ty dnešní očekávají, že je to učitelé naučí (bezpracně a zábavně). Jen budoucnost ukáže, jestli z dnešní generace žáků ( často rozmazlené a nerespektující) bude alespoň to, co je z jejich rodičů. Jak známo, překážky posilují charakter a způsobují kreativitu. Kde ale překážky nejsou …
Nebo jinak: těžká doba plodí silné osobnosti, silné osobnosti plodí lepší dobu, lepší doba plodí slabochy a slaboši plodí těžkou dobu …

Brandtnerová
Brandtnerová
29. 10. 2018 21:36
Reply to  Marta

Paní Marto, s vaším komentářem souhlasím. (I když, která doba není svým způsobem těžká?) Problém je, že různí alternativně naladění jedinci i skupiny tvrdí opak. V poslední době zaznamenávám v těchto kruzích navíc zvýšenou tendenci dokládat své postoje potvrzujícím výzkumem, například ohledně fungování mozku, významu motivace apod. Dle mé zkušenosti se ale zatím vždy jednalo pouze o dílčí záležitosti, jež šlo tudíž vyvrátit nějakým opozičním či jinak nastaveným výzkumem. Pokud to tedy nebyl přímo vyložený nesmysl. Naproti tomu mnozí významní vědci z oblasti psychologie či neurověd potvrzují vaše stanovisko. Jejich výzkumy dokazují, že určitá míra stresu posiluje vývoj duševního zdraví, zatímco u dětí nezažívajících konflikty, tedy těch vyrůstajících „jako v bavlnce“, vznikají mnohem více pocity strachu a tendence k přizpůsobivosti.

Marta
Marta
30. 10. 2018 08:54
Reply to  Brandtnerová

Děkuji paní Brandtnerová. Co se týče motivace – v několika příručkách pro kouče jsem si jako základní pravidlo přečetla, že koučovaný musí především chtít …
To, že většina žáků nechce, bylo pravdou vždy, ale ještě nikdy k té nečinnosti neměli tak dokonalé podmínky jako teď (nepřítomní a přepracovaní rodiče, učitelé znevažovaní rodiči, mamahotely, nízká nezaměstnanost, školy beroucí každého, IT degradující mozek). Přeji hodně sil.

Káča
Káča
28. 10. 2018 22:22

Děkuji za pohádku pana Čapka. Vzhledem k tomu, že tento „pan učitel“ učil maximálně rodinou výchovu, žáky opravdu moc ovlivnit nemohl. Tvrzení, že se učitel nemůže flákat, je mírně řečeno naivní. I sbor učitelů je odraz společnosti, kde je celá škála lidí, od premiantů po flákače. Tak proč ne ve škole. Už jsem si zde přečetla názory páně Čapka, například že špatné známky jsou levárna od učitelů atd. Pane Čapku, bohužel jste toho moc důležitého neodučil. Ono to někdy nejde, aby byla výuka zábava. Žáky mnohdy nebaví rovnice, avšak naučit se je musí, nebo by tedy měli. A když nemáš napočítáno, tak to prostě neumíš. Nejsem učitelka, díky bohu tedy nikdy nebudu muset navštívit Váš seminář a jako učitel bych to považovala za ztracený čas. V rodině učitele máme. Když u takových „chytrolínů“ dělal státní zkoušku z pedagogiky a projevil svůj názor a zkušenost, byl rád, že dostal za 3. Protože si dělá druhého Mgr. pro střední školy, dostalo se mu ode mě rady, aby své zkušenosti a názory zkušební komisi nesděloval, tentokrát to bylo za 1. (to vše u stejné zkušební komise). Jak říká tento pan učitel, zkoušející děti ve škole vlastně nikdy neviděli, ale kecat umí do všeho. Myslím, že pokud nebudou učitelé neustále otravováni nějakými školeními, bude na tom školství stokrát více. A to nejen finančně, protože se ušetří za pijavice, přiživující se na školství různými semináři.

Václav
Václav
29. 10. 2018 07:52
Reply to  Káča

Naprosto souhlasím. Učitelé, se kterými jsem se bavil o názorech pana Čapka, se shodují na tom, že tento pán nebyl do stavu školitele učitelů povýšen v poli za zásluhy, ale od stolu pro svůj věk. Také jsou překvapivě jednotní v názoru na to, že podobní školitelé mají hromady řečí o tom, jak učitelé dělají všechno špatně, ale zarytě mlčí v okamžiku, kdy dojde na otázku, jak mají zaplatit své složenky. Ono vědomí, že po patnácti letech dřiny a zodpovědnosti ve škole berete míň, než kolik mají prodavači v Lidlu nástupák, nepřidá ani na prestiži, ani na sebevědomí a už vůbec ne na ochotě poslouchat pány Čapky a řídit se tím, co jim od svého stolu naordinují.

Igor
Igor
29. 10. 2018 10:56
Reply to  Káča

Taktéž souhlasím. Báchorky páně Čapkovy se jistě dobře čtou a zřejmě i nacházejí souhlasnou odezvu u stejně neschopných jedinců jako on.

Co se týče těch seminářů, tak bohužel jsem nedávno jeden takový absolvoval. Byl o komunikaci s agresivním rodičem. Stručně shrnuto, agresivní rodič je naše vina, pravdu má on, ne my, a jsme to my, kdo musí ustoupit, protože si za to od začátku můžeme my. 60letá kolegyně po asi deseti minutách vstala a se slovy, že na takové hovadiny je už moc stará, odešla. Mrzí mě, že jsem nešel taky.

Host
Host
29. 10. 2018 14:55

Přijde mi zajímavé, že kritiky pana Čapka v této diskusi jsou pouze muži.

Václav
Václav
29. 10. 2018 20:31
Reply to  Host

Tak na toto téma napište článek. Téma: „Muži, kteří nenávidí Čapka“; Obsah: Na základě odpovědí „respondentů“, kteří se dají spočítat na prstech jedné ruky, jsme došli k zajímavému závěru, že negativní názory na pana Čapka mají možná co dělat s tím, co mají respondenti mezi nohama.

Paní Polanská Vám to zde jistě ráda postne. Velmi podobnou nechutnost totiž zrovna nedávno udělala s facebookovou anketou na téma „nejhorší zážitek ze školy“… 😉

Brandtnerová
Brandtnerová
29. 10. 2018 21:41
Reply to  Host

To je fakt, tak pardon, hned něco píšu: Největší hodnotu článku bych viděla v tom, že se jedná o zcela zjevný „product placement“, reklamu na značku Puma. Tak díky za tip, co koupit k Vánocům! Jen toho modela bych příště více vyfešákovala, možná i vyměnila.

Doufám, že to tak stačí 😀

Káča
Káča
29. 10. 2018 22:41
Reply to  Brandtnerová

Páně Čapek by mohl nejprve navštívit školení na téma, jak se vhodně oblékat. Tričko opravdu není vhodným oděvem do školy. Je to stejné, jako když žák přijde v teplácích do školy, vyhodila bych ho převléci se.

Václav
Václav
30. 10. 2018 11:34
Reply to  Káča

No je pravda, že trička sportovních značek by lépe pasovala ke sportovně založenému člověku, a ne k pupkáči s umaštěnými vlasy. Ale neformální oblečení podle mě z principu nevadí, podle mě může pomoct navodit přátelskou atmosféru.

Brandtnerová
Brandtnerová
30. 10. 2018 18:46
Reply to  Václav

Obávám se, že tričko tady bude nejmenší problém. Pro mě je pan Čapek názorným příkladem toho, že je možné formálně vystudovat nějaký obor, v tomto případě psychologii, i bez toho, aby člověk pochopil jeho podstatu a smysl, byl tímto oborem nějak výrazně zasažen. Nedostatky školství tak z mého pohledu reprezentuje právě on.

Václav
Václav
1. 11. 2018 08:10
Reply to  Brandtnerová

Daleko horší vizitkou pro naše školství je, že někdo, kdo formálně vystudoval obor, aniž jím byl zasažen, jak říkáte, dnes navíc „školí“ učitele… Ještě štěstí, že učitelé mají vlastní rozum, většinou.

Nepedagog
Nepedagog
29. 10. 2018 14:57

Přijde mi zajímavé,že kritiky pana Čapka jsou ve zdejší diskusi pouze muži.

Káča
Káča
30. 10. 2018 13:48
Reply to  Nepedagog

Vypadám snad jako chlap? Problém je v tom, že matky mají potřebu své dětičky za každé situace ochraňovat a umetat jim cestičku a to za jakoukoli cenu. Chudáci děti.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.



Zaregistrujte se