Co sborovna, to jiný svět. Někdy je až neuvěřitelné, jak velké rozdíly panují mezi učitelským sborem vzdáleným třeba pouhých 20 kilometrů. To lehce odhalí lektor, který sborovny školí.
Přípravný týden – tedy ten poslední v srpnu – je takovou ideální příležotostí. Každý pořádný lektor už ho má rezervovaný hodně dlouho dopředu. Přichází do školy a v ní ještě často není všechno hotové: ještě zde překážejí stavbaři, umývají se okna, chystají se třídy. Vládne zde ruch jako před nějakým jarmarkem, kdy stánky ještě nejsou vybalené, ale úplně cítíte tu energii a dychtivost ukázat se v tom nejlepším světle. A komu se chtějí ukázat učitelé? Přece svým žákům.
V takové škole, kde se učitelé žákům chtějí předvést v tom nejlepším světle, má lektor velmi lehkou práci. Učitelé, odpočatí z prázdnin, dychtí po tom se ještě trochu vzdělat a poučit, aby byli jako odborníci na vzdělávání co nejlepší. Přímo hltají nové metody, zajímají se, jak podnítit motivaci žáků a rádi s lektorem sdílejí i svou úspěšnou praxi. Ředitel pak hrdým okem přehlíží šik svých vyvolených, má radost z jejich progresu, těší se na společnou práci v novém školním roce a přemýšlí, jak by je ještě více mohl podpořit a odměnit. Z takové sborovny proudí duch sebedůvěry, profesionality a jistoty budoucích úspěchů. Nebylo by krásné, kdyby to tak bylo v každé škole?
Ale jak říkám, co sborovna, to jiný svět. Dvacet kilometrů od školy ke škole může v pedagogice znamenat celá desetiletí. Zatímco škola A, kde jsem byl ve středu, je téměř značka ideál a učitelé přímo překypovali energií a touhou, aby už školní rok začal, čtvrteční škola B byla jako z depresivního románu. Učitelé projevovali známky nervozity a blízkého nervového zhroucení, přestože měli být z prázdnin dokonalé zrelaxovaní. Škola, byť zbývaly již jen dva pracovní dny do začátku školního roku, vypadala jako vybydlená. Během semináře nebozí pedagogové vyprávěli odstrašující příběhy žáků pod vlivem drog, rodičů vymáhající si požadavky násilím nebo historky ze třídy, za které by se nestyděl ani Stephen King. Druhým dechem se ale zastávali zastaralých metod výuky, udělování špatných známek, zkoušení před tabulí a domácích úkolů. Do první školy bych dal své prvorozené, školu druhou bych spíše doporučil přeorganizovat na něco užitečného: dílnu na výrobu hraček, nízkoprahový klub, zkušebnu pro heavy metalové kapely.
Jaká je ale pointa celého příběhu o různých školách? V tisku se objevují další a další informace o platech učitelů a jejich plánovaném zvýšení. Mají mít do roku X tolik a tolik tisíc, nyní se jim přidá tolik procent, pak to poroste zase o tolik. Tyto peníze budou dostávat učitelé školy A i B stejně, přestože kvalita jejich práce je naprosto rozdílná. Dokonce je možné, že když jsou ve škole B učitelé s delší praxí, dostanou peněz více! To je už dáno hloupostí tarifních tabulek: zvyšování platů podle délky praxe, přestože každý výzkum na toto téma prokázal, že délka praxe s kvalitou výuky vůbec nesouvisí. A o kolika penězích mohou rozhodnout sami ředitele a odměnit učitelé, kteří se snaží a umí? Jen směšný minidílek z celého platového koláče. A já volám: dejme ředitelům více prostoru, mnohem více! Pokud chceme, aby se školy zlepšovaly, neměly by jim vládnout tabulky, ale učitelský um.
Robert Čapek vystudoval sociální pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a vychovatelství se zaměřením na tělesnou výchovu na pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Své pedagogické vzdělání dále rozvíjel na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Masarykově univerzitě v Brně. Doktorské studium pedagogické psychologie ukončil na pedagogické fakultě UK v Praze. Má dlouholeté zkušenosti jako učitel základní školy, pedagogicky působil i na střední a vysoké škole. Nyní pracuje jako školní psycholog na ZŠ Miroslav. Lektoruje, mentoruje, bloguje a píše knihy pro učitele. Napsal didaktickou příručku Líný učitel.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ano, a stejně postupovat i u poslanců a všech dalších profesí. Proč toto aplikovat jen na učitele?
Hezká myšlenka .Jen bych ještě ráda věděla,kdo bude třeba u poslanců rozhodovat o kvalitě jejich práce a podle čeho.(ne,že by to nebylo třeba)
Tak jeden takový by se jistě našel…a kdyby to nevzal Bureš, Pitomio vám to řekne na první dobrou…
To jistě.A kdy náhodou měli jiné starosti,jistě iniciují založení další odborné komise
Dobrý příklad,s tím přípravným týdnem.Opravdu se z toho hodně pozná.A beze sporu by ředitelé potřebovali mnohem větší důvěru jak nadřízených ,tak společnosti. Alespoň v zemích,kde školství funguje,to tak je.Ještě jen zajistit,aby si všichni ředitelé tu důvěru opravdu zasloužili.
Ještě prosím o kritéria, podle kterých budeme hodnotit učitele – on totiž třeba dobrý učitel ve špatné třídě dosáhne horších výsledků než špatný v dobré. Lékaři mají také stejné platby, úředníci taktéž, proč pořád rýpete do učitelů? Přidat dobrým učitelům, špatným ne – špatní učitelé nemají ve školství co dělat, ředitel má mít možnost vybrat si dobré – jenže kde vzít a nekrást, když do školství (pro malé platy a neustálou buzeraci i ohledně dobrých a špatných učitelů) nikdo moc nechce. A rozšířit pravomoci ředitelů ohledně platů… ředitel má své oblíbence a neoblíbence a v konci je to nakonec zase nespravedlivé, tabulky poskytují alespoň základní jistotu.
Mate naprostou pravdu! Neni co dodat. Na ucitele se stale hazi spina a vycitaji se jim prazdniny. Jeste jsem neslysela, ze by se hercum vycitaly jejich divadelni prazdniny……take je maji placene……
Jak ale odměňovat dobré učitele, když na post ředitele je dosazen člověk, takzvaně z protekce a jde mu víc o svůj vyšší plat, než o kvalitu ostatních učitelů. Ba naopak je rád, když jsou ti jeho podřízení méně schopnější, tak aby bylo vidět, že o sám je na výši. Věřte, jsou i tací. Tím nechci ovšem házet do pytle všechny pedagogické pracovníky. Naučila mně moje práce rozpoznat při krátké návštěvě ve třídě, jaký je vztah mezi žáky a učitelem a jaká dýchá atmosféra v tom prostředí. To snad už poznává každý učitel, který učí delší čas. Jsem ráda, že potkávám víc, těch lepších. Ale jak pomoci učitelům, kteří mají svého nadřízeného takového, jaké jsem uvedla na začátku. Vzdát svou práci a odejít od rozdělané práce, nebo se tak zvaně nechat šikanovat, že jsem lepší a chci pro děti něco lepšího?
Úplně s Vámi souhlasím….ředitelka u nás rozděluje peníze podle oblíbenosti…preferenci tu mají asistentky, které chodí s ředitelkou na večeře, do kina a pařit. My s ní nikam nechodíme, taky od ní neslyšíme jediné pochvalné slovo, vše je špatně. A ještě nás před nimi tepe.:-( Autokratický přístup vedení je demotivující. S moderním přístupem, zde, pane Čapku, bohužel narážím na tolik nepochopení, že v září končím.
Logicky je nesmysl přidávat těm pracovitým a akčním, protože jsou takoví už za současný plat… Přidat se musí tedy té druhé sborovně, aby to nakoplo její učitele. 😉
Cítím ve vašich slovech ironii, nebo to myslíte vážně?
Tak to je vtipná poznámka, děkuji. Ať myšleno tak nebo tak.