Tisíce dětí se během koronakrize nevzdělávají a školy je neshánějí. Učitelé si asi nepředstaví, jak na tom různé rodiny jsou, někde chybí i čisté papíry, říká terénní pracovnice


Ilustrační foto FOTO: Kateřina Lánská

V Česku je téměř deset tisíc dětí, které se během koronakrize nijak nevzdělávají, nejčastěji proto, že nemají potřebné vybavení. Často to jsou přitom právě ty děti, které by podporu učitele nebo asistenta nejvíce potřebovaly. Zatímco v Německu dostane každý žák, který nemá dostatečné vybavení, 150 eur na pořízení techniky, v Česku žádná systematická podpora neexistuje a terénní pracovníci se setkávají s neochotou učitelů dětem vycházet vstříc. „Učitelé si asi nepředstaví, jak na tom různé rodiny jsou, někam nosím i čisté papíry nebo ořezávátko,“ říká terénní pracovnice Vlasta Spilková.

Podle dubnového šetření České školní inspekce je v Česku tisícovka škol, kde není do online distančního vzdělávání zapojena třetina žáků. Ve zhruba sto školách s učiteli nekomunikuje více než polovina žáků. S každým dalším týdnem „domácí školy“ tak nutně vzniká propast mezi těmi, kteří ve vzdělávání pokračují, a těmi, kdo jsou od poloviny března ponecháni napospas.

„Mám klientku, která má čtyři děti, z toho tři školáky v první, třetí a čtvrté třídě. Má jen špatně fungující telefon bez kreditu, takže neměla, jak se spojit se školou. Přišlo mi neuvěřitelné, když jsem kolem Velikonoc, to znamená po pěti týdnech karantény, zjistila, že se jí neozval ani jeden z učitelů dětí. Kdyby škola běžela a dítě do ní pět týdnů nepřišlo, přece by to škola nějak musela řešit,“ říká Vlasta Spilková, vedoucí pražské pobočky organizace HomeStart, která pomáhá sociálně znevýhodněným rodinám.

Nejohroženější jsou děti zasažené chudobou nebo sociálním vyloučením, děti matek samoživitelek, děti v dětských domovech, ale nejen ty. Bez připojení zůstaly i ty, které dříve mohly využívat počítačovou techniku v knihovnách či nízkoprahových klubech, nyní nepřístupných. Problém se tak týká i dětí, které si dříve uměly poradit a přístup k počítači zajistit, i když ho neměly doma.

Mnoho evropských zemí zainvestovalo do techniky pro sociálně slabé
Do vyrovnání podmínek mezi žáky nejvíce investuje Německo, které vyčlenilo 500 milionů eur na vybavení škol vším, co potřebují k realizaci distanční výuky. Další prostředky přidávají jednotlivé spolkové země. Krom toho získají potřebné rodiny jednorázovou dotaci 150 eur na zakoupení počítače nebo tabletu. Němečtí ministři školství totiž počítají s tím, že výuka v příštím školním roce ještě nemusí běžet ve standardním rámci, a že se bude v určité míře realizovat on-line.
Itálie vyčlenila na podobné účely 80 milionů eur – 10 milionů poslala školám pro zlepšení jejich techniky, připojení k internetu či přístupnosti pro žáky s postiženími a dalších 70 milionů přerozdělila mezi žáky na dostatečnou techniku pro dálkové učení. Litva nakoupila 15 tisíc tabletů a 20 tisíc notebooků a rozdala je za pomoci škol žákům z chudších rodin. Do technického vybavení, které umožňuje dětem ze sociálně slabších rodin učit se online, koordinovaně investovalo také Nizozemsko, Lucembursko nebo Rumunsko.

„V rodinách nemají počítače, internet, rodiče mají často telefon bez kreditu. Nemají mail a neumí si ho založit. I kdyby jim ho někdo založil, nebudou umět najít ve školním systému úkoly. V přísunu informací v době vzdělávání na dálku jsou odkázáni na aktivity ze strany školy. Jenže některé školy žádnou aktivitu nevyvíjejí,“ popisuje situaci Vlasta Spilková.

To je podle odborníků v rozporu se školským zákonem i s ústavou. „První zásadou školského zákona je, že stát má poskytovat rovný přístup ke vzdělávání bez diskriminace na základě sociálního původu či majetku,“ upozornil analytik společnosti EDUin Štěpán Kment.

Chce se s dětmi učit, ale neví jak
Práci škol tak někde suplují neziskové organizace. Vlasta Spilková například začala místo maminky tří školáků i místo dalších klientů komunikovat se školami. „Jsem v kontaktu s učiteli, chodí mi emaily, které posílají rodičům, já je vytisknu a nosím do rodin. Když jsem se ptala učitelů, jestli by si rodiče nemohli chodit pro úkoly přímo do školy, namítali, že sami ve škole nejsou. Nevidím příliš ochoty ani v případech, kdy učitelka bydlí tři minuty od školy a rodina asi sedm.“ Zaznamenala dokonce případ, kdy učitel odmítl učivo doručovat a rodičům vzkázal, aby začali žáka připravovat na opakování ročníku.

Třešničkou na dortu je fakt, že i ve chvíli, kdy už učitelé situaci rodin znají, stále posílají úkoly typu: najděte si na internetu. „Jedna rodina se na nás obrátila s tím, jak mají vyřešit zadání ‚zformátujte text‘ pravítkem a perem na papír,“ říká Vlasta Spilková. Podle ní je problém v tom, že si učitelé neumí představit reálnou situaci mnoha rodin. „Bydlí v ubytovnách nebo azylových domech, neustále se stěhují a s sebou si vezmou třeba jen tři igelitky věcí. Když běžné rodině přijdou emailem úkoly k vytištění, ale nemá tiskárnu, může pořád úkoly přepsat, zadání překreslit. Ale do těchto rodin já teď nosím papír, bločky, aby měly děti aspoň na co psát nebo kreslit. Pochopitelně si neporadí ani s úkoly typu: zasaďte kytičku. Nemají květináč.“

Nejedná se přitom o rodiče, kterým by na vzdělávání jejich dětí nezáleželo. „Jedna maminka mi třeba říkala, že by se s dětmi chtěla učit, ale neví jak. Dává dětem příklady, ale ty se jí smějí, že jsou příklady pořád stejné.“ Krom školy přitom tyto rodiny často řeší i palčivější problémy: například zmiňovaní tři školáci mají za běžného stavu obědy ve škole zdarma. Teď dává maminka samoživitelka těžko dohromady peníze na jídlo a na ošacení – změnila se sezona a děti nemají co na sebe.

Česko jako chudý příbuzný
Z dotazníku, který jednotlivým zemím zaslala Evropská rada, vyplývají další řešení, kterými evropské země učení na dálku podporují. Vídeňská radnice například nabízí bezplatné doučování starším žákům v němčině, matematice a angličtině. Pomáhají také telefonní operátoři, kteří v Maďarsku nebo Rakousku neúčtují mobilní data použitá ve vzdělávacích aplikacích. Rumunské ministerstvo školství ve spolupráci s neziskovým sektorem zřídilo linku psychologického poradenství nejen pro děti, ale rovněž pro jejich učitele a rodiče.

Česko vypadá ve světle evropských investic do techniky a podpory žáků jako chudý příbuzný. Vybavit děti počítači nebo tablety se u nás snaží v celostátním měřítku jen soukromá společnost Mironet. Sbírku hardwaru pro sociálně potřebné nebo pro bídně vybavené dětské domovy organizuje také iniciativa Česko.Digital. Počítače a tiskárny pro romské děti sbírá organizace Romea. Další variantou, jak na vybavení dosáhnout, jsou mimořádné dávky, o které mohou rodiče požádat na Úřadu práce, jedná se však o administrativně poměrně náročný proces.

Školy nejsou zvyklé komunikovat s rodinami
Podobné informace z rodin má i Lucie Plešková z Nadace OSF, která se podílela na shánění techniky pro ty, kterým chyběla. „Nechci školám křivdit, řada z nich to zkouší různými způsoby, někde třeba vymysleli, že otevřou počítačovou učebnu, kam budou moct děti v rouškách chodit vypracovávat úkoly. Ale bohužel jsou také školy, které to vůbec neřeší,“ říká Lucie Plešková. A dodává, že vybavit rodinu technikou nestačí. „Ti, kdo počítač doma nemají, s ním obvykle také neumí zacházet. Rodiče ani děti často nemají digitální kompetence a bylo by potřeba někoho, kdo poradí, jak se přihlásit do systému, kde najít úkoly. Ale na to školy nemají kapacitu a nejsou na to zvyklé.“

K situacím vyloučení dětí ze vzdělávání dochází navzdory pokynu MŠMT neučit výhradně online. „Zajistěte, aby se do výuky na dálku mohlo zapojit co nejvíce žáků. Vyhodnocujte jejich zapojení, buďte tolerantní a podporující. Respektujte, že někteří žáci mají velmi omezené nebo žádné možnosti on-line připojení. I pro ně hledejte dostupné možnosti komunikace při učení se na dálku,“ píše ministerstvo ve svém manuálu, který vydalo po uzavření škol.

Zatímco ve Skandinávii nebo ve Velké Británii cítí učitelé jako součást své práce nenechat ze systému vypadnout děti ze sociálně slabého prostředí, čeští učitelé to mnohdy jako svoji povinnost necítí a ministerstvo je k tomu nijak systematicky nevede. „Považuju za fatální chybu, že ministerstvo nezmapovalo terén a nezjistilo, jak na tom jednotlivé školy jsou a kolik je kde dětí, které nemají vybavení ani potřebné digitální kompetence. Byly by to cenné informace i do budoucna,“ říká vedoucí vzdělávacích služeb společnosti Člověk v tísni Zuzana Ramajzlová. Podle ní chybí také „manuál“ pro zřizovatele škol, jak doplnit technické vybavení škol a zajistit půjčování techniky a školních pomůcek žákům, nebo konkrétní pokyn učitelům, aby se pokusili spojit s každým žákem. „Byla jsem v kontaktu s bývalou kolegyní, která je teď v newyorském Bronxu, a tam vyloženě dostali pokyn shora se o děti ze sociálně slabších poměrů postarat,“ říká Lucie Plešková z Nadace OSF.

Ještě pořád má cenu to zlepšit
Samozřejmě existují i pozitivní příklady – školy, kde učitelé rozvážejí úkoly na kole, nebo posadí do školy asistentku, která tiskne pro ty, co nemají techniku, materiály zasílané učiteli. Ve výhodě jsou také školy, které dobře znají rodiny svých žáků a jsou zvyklé s nimi komunikovat. „Třídní učitelky a asistentky mají na rodiny kontakty. Některé rodiny nezvedají neznámá čísla, ale třídní učitelku nebo asistentku mají uloženou. Musím říct, že nám nikdo nevypadl, za což jsem moc rád, protože by jinak mezi dětmi vzrostly rozdíly,“ říká ředitel ZŠ v Olomouci-Řepčíně Jiří Vymětal. „Když je potřeba, sedne si paní učitelka nebo asistentka s někým na chvíli někde na lavičku a probere s ním, čemu nerozumí.“

Žáci druhého stupně už se letos do školy nevrátí a podle odhadů terénních pracovníků prvostupňové děti ze sociálně slabších rodin také ne. „Tyto rodiny mají nižší vzdělání a velmi nízkou informovanost. Rozhodují se tedy spíše iracionálně a máme signály, že většina z nich své děti na konci května do školy nepošle,“ říká Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni.

Ještě pořád tedy má cenu snažit se situaci těchto dětí zlepšit.

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
20 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Bolík
Tomáš Bolík
14. 5. 2020 11:17

Dobrý den paní Fialová. Rád bych reagoval na Vaši větu v článku že…“nejohroženější jsou také děti v dětských domovech…“. Váš výrok není nic jiného než Váš osobní předsudek a neznalost. V dětském domově pracuji jako vychovatel již mnoho let a proto přesně vím jaká je realita. Dětské domovy byly nucenu z důvodu uzavření škol přijmout nové zaměstnance pro zabezpečení nastalé situace. Vzdělávání dětí probíhá opět v dopoledních hodinách s velmi úzkou spoluprací s vyučujícími. Materiální a technologické zabezpečení kvalitní výuky je samozřejmostí, o kterou se starají zřizovatelé v čele s krajskými úřady. Jestli jsme v minulosti pracovali na 100%, tak v současné době pracujeme na 200%, kdy suplujeme i práci učitelů. Nejdříve si prosím zjistěte správné informace, aby nadále nedocházelo z Vaší strany k desinformacím a šířením nepravdivých skutečností. S pozdravem Tomáš Bolík.

Lucie Fialová
Lucie Fialová
14. 5. 2020 16:58
Reply to  Tomáš Bolík

Díky za komentář. To je skvělé, že jste se takhle dokázali se situací poprat. Je to ale příklad jednoho, asi velmi dobře fungujícího dětského domova a příkladného zřizovatele. Ne všude se např. podařilo přijmout další zaměstnance, a chybí i technika, nebo ji tam dodávají neziskové organizace. Ať se vám i nadále daří!

Janek Wagner
Janek Wagner
16. 5. 2020 10:46
Reply to  Tomáš Bolík

Materiální zabezpečení DD není někdy optimální: řešíme i případy, kdy pro distanční vzdělávání 48 žáků v rodinných skupinách je k dispozici jen 6 PC.

Fucik Leos
Fucik Leos
18. 5. 2020 14:30
Reply to  Tomáš Bolík

Sdílím pochybnosti pana Bolíka, pokud jde o dopady mimořádného stavu na on-line a mimořádné formy školní výuky v dětských domovech.

Jana Nov
Jana Nov
14. 5. 2020 12:29

Dobrý den,
informace a fakta uveřejněná v článku mohu působit velmi alarmujícím dojmem. Je smutné, pokud některé školy nedovedly vytipovat žáky, jejichž sociální zázemí většinou znají a nedovedly jim pomoci v mimořádně obtížné situaci. Pevně doufám, a věřím, že se jedná o ojedinělé případy, ve kterých selhal lidský faktor a zúčastněným stranám se nepovedlo navázat smysluplnou komunikaci. Mnoho věcí v našich životech je o jednotlivých lidech.
Ve svém okolí znám školy i jednotlivce, kteří pracují bez předsudků se všemi svými žáky, nikdo není znevýhodněn, hledají cesty. Já sama jsem asistentkou pedagoga na základní škole, vím proto, jak obtížná může být cesta k navázání kontaktu a komunikace se žákem. Není to však nemožné.
Držím palce všem žákům v naší republice, aby úspěšně zvládli dokončit tento mimořádný školní rok aniž by pocítili znevýhodnění. A držím palce všem žákům i jejich pedagogům, aby zvládli po prázdninách hladce navázat, doplnit chybějící, doučit i doučit se, co nebylo možné zvládnout a úspěšně pokračovat ve vzdělání i vzdělávání.
Bc. Jana Novotná

Jakub Koňařík
Jakub Koňařík
14. 5. 2020 13:02

Toto všechno je dúsledek vysokých marží majitelů firem a z toho plynoucích nízkých platů zaměstnanců. Lidi dřou do úmoru za pár korun a majitel si jezdí v Audi… Pak jsou rádi, že zaplatí nájem a jídlo a když vzniknou investice navíc, nebo potřeba přikoupit řekněme tablet pro online výuku, na to už prostě není…jídlo zdražuje, služby zdražují, ubytování zdražuje a všischni kdo tyto peníze příjímá si je syslí místo aby je poslal mezi zaměstnance…no a když tomu pak přidáme vládu co si rozdává největší prémie v historii za nejvyšší schodek rozpočtu, předražené nákupy do zdravotnictví apod, jsme tam kde jsme… opět je krásně vidět jak vládě absolutně nejde o tuto zemi a občany, zajímá je jen jejich osobní dobro

David Urubčík
David Urubčík
14. 5. 2020 14:07

Je to nemilé. Děje se to a bude dít. Já jsem zažil brutalit směrem k těmto dětem … A říkat lidi, oni tak potřebují, aby fungovali. Jako fakt? 😀 Choval jsem s k nim jako kamarád, i když pokaždé jsem je přistihl při něčem, co jsem si myslel (kradou? třeba) a udělal si z toho srandu. Oni mi pak hlídali kolo venku, dělal jsem jim figuranta na první pomoci od ČK a byla to švanda.Nejsou debilní ani negramotní, mozek máme všichni stejný. Jejich chování může být odrazem chování naší sobecké společnosti a machrování. Jak mají tito lidé fungovat, když na ně vysíláme negaci a útok? Oni už jen na to čekají (a dost často, co cumiš ****) berou to jako normální svet (ze uz jsou v nasich ocich menecenní a napadneme je jako první pohledem) a takhle se nikdy nezmění a ani nemohou. Potřebují kromě pomoci také pozitivní přístup a přebít negativní situace doma. Já bych na jejich místě asi taky neposlal dítě do školy, protože když bych byl sociálně vyloučený, tak vyloučím i to co mi společnost nabídne.Řeším existenční problémy a chlastám jako únik z reality. Konecne nejaky hezky pocit … Nevyžádaná pomoc ale může být zbraň. Je to hodně složité a fakt to nikomu nezávidím. Nedivil bych se, kdyby se dneska rodily děti již zadlužené na celý život díky nezodpovednosti a nezodpovednosti politiků.

Miriam Sedláčková
Miriam Sedláčková
14. 5. 2020 16:20

Víte, existuje taková zvláštní věc. Zákony. V tom, který se týká škol, se jasně říká:
————————————————————–
(3) Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni

c) informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích
dítěte nebo žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh
vzdělávání.
—————————————————————-
Jsem jedna z těch, kdo upozorňoval od začátku, že celá řada žáků má problémy s potřebným vybavením. Já si své žáky obvolala, pro žáky ve škole udělal celoškolní anketu a tam, kde to šlo, jsme pomohli.
Ovšem když jsem situaci popsala veřejně, dověděla jsem se okamžitě, jak jsem hloupá a líná a hledám výmluvy, proč nepracovat. A že přece KAŽDÝ žák dnes má počítač a zvlášť na střední škole je to naprostá samozřejmost.
Bylo by asi dobré poslat tento text na pedagogické fakulty, protože k vedení některých z nich zjevně realita dosud nedorazila.

Janek Wagner
Janek Wagner
16. 5. 2020 10:52

Stejně pitomé řeči se vedly i o digitální gramotnosti učitelek 1. stupně, prý je menší podle vážně míněných komentářů než jejich žáků… Sociální sítě holt snesou všechno. MŠMT s rychlou pomocí sociálně znevýhodněným žákům selhalo, přitom zdroje z ESF jsou.

Hana Jakoubková
Hana Jakoubková
14. 5. 2020 16:45

Myslím, že není vhodné házet všechny učitele do jednoho pytle. Já učím žáky s LMP, většina je z vyloučených lokalit. Hned v prvním týdnu jsem ty, kterým jsem se nedovolala, navštívila, a zanechala jim DÚ včetně pomůcek ve schránkách. Pravidelně rodičům připravuji pro jejich děti práci tak, aby to doma s dětmi zvládli. I přes všechnu mou snahu někteří rodiče nereagují a nespolupracují, u mě jsou to tři z dvanácti. Pracovní pomůcky ztrácí, pracovní listy nevrací, nevrací ani pracovní sešity. Takže já jen dávám a nic se mi nevrací…..

Lucie Fialová
Lucie Fialová
14. 5. 2020 17:04

Děkuju za komentář i za to, co děláte. Jedna osvícená paní ředitelka školy ve vyloučené lokalitě mi prozradila, co jí pomáhá: brát svou práci jako službu. Nabízí, ale neklade si žádné podmínky, nabízí to bez rozdílu všem a zůstává nohama na zemi – někdo využije, jiný při nejlepší vůli ne. Zaséváte semínka a vlastně nemůžete vědět, kdy z některého z nich něco vzklíčí. Třeba to bude až později v životě, kdy už u toho nebudete, ale i ta naděje je na Vaší práci krásná. Já si totiž myslím, že pro děti z náročného prostředí je darem z nebes už jen to, že s nimi někdo hezky zachází.

Lea Havrdová
Lea Havrdová
15. 5. 2020 11:47

Nikdy nemůžete zachránit všechny.Ale devět z dvanácti je vemi pěkný výsledek. Děláte to moc dobře.

Jiří Procházka
Jiří Procházka
15. 5. 2020 23:22

Tohle mě docela zaujalo, zkusil jsem se podívat, co je vlastně možné za minimální peníze pořídit. Možná to někomu pomůže, na konci článku uvádím i konkrétní tipy. Minimální výše investice bez připojení k internetu je 7 300 až 11 000 Kč. Odkaz: https://www.norbou.com/vybaveni-pro-online-vyuku-do-11-000-kc/

Iva jurnečková
Iva jurnečková
16. 5. 2020 09:27

Dobrý den paní Fialová,
velmi se mě dotkl již nadpis Vašeho článku. Pracuji ve škole, kde se vzdělávají také děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Hned ve chvíli, kdy se školy zavřely, tak jsme začali „nahánět“ rodiče a snažili se domluvit, jak vzdělávat na dálku. Většina z nich byla k zastižení a nebyl problém. Začali jsme předávat papírově pracovní listy a různé výukové kartičky, tak aby práce děti bavila. Že začátku jsme úkoly vozili a předávali, potom si rodiče jednou týdně pro úkoly začali přicházet. Učitelé pro ně dělali při předání individuální konzultace. Komunikaci jsme postupem doby zdokonalili tak, že téměř všichni žáci jsou spojeni s učitelem přes WhatsApp nebo messenger. Lze učit i online. Ten, kdo nemá tuto možnost, učitel mu poradí i přes telefon. Žák prozvoní a učitel volá zpět. V rodině vždy nějaký telefon mají. Na začátku se několik žáků nedařilo zapojit (cca 3 ze 130), protože víme, že spolupracují s NO, obrátili jsme se na ně o pomoc. Bylo nám sděleno, že jejich pracovníci do rodin nesmějí, tudíž nám nemohou pomoci. Kdo myslíte, že do těch rodin šel? My. Pracovníci neziskových organizací nemohou do teď, teprve 11.5. došlo k částečnému uvolnění. Škola není organizace, která poskytuje dětem psací potřeby, bloky, papíry a pastelky. To zajišťují rodiče, mohou na to čerpat dávky od ÚP. A víte jak to funguje? Dítě nemá čím ve škole psát, tak učitel aby mohl učit, dítěti pero poskytne, vždy si pro tento případ nějaká sežene nebo zakoupí ze svého. To se týká i dalších běžných pomůcek – tužky, gumy, pastelky, pravítka…
Myslím si, že většina pedagogů se snaží zhostit své práce v této nezvyklé době, jak nejlépe umí a může. Proto se mi zdá velmi nefér paušalizovat a vyzdvihovat NO a vytvářet ve společnosti dojem, že pedagogové jsou ti, kteří to nezvládají.

Lenka Malá
Lenka Malá
16. 5. 2020 10:37

Ano, ta formulace a tón článku je velmi nefér vůči učitelům, kteří se znevýhodněnými žáky komunikují. A těch je více než těch laxních. Rovné podmínky musí zajistit stát, potažmo třeba zřizovatel. Ale nikoli škola a už vůbec ne učitel. Učitel nemůže suplovat zanedbání státu. Uvědomme si, jak demotivující tyto bagatelizující články mohou být pro ty učitele, kteří se snaží, suplují roli státu a snaží se znevýhodněným dětem vyjít vstříc.

Lucie Fialová
Lucie Fialová
16. 5. 2020 20:16
Reply to  Lenka Malá

Ano, právě o laxnosti státu a zřizovatelů článek je. Textů o skvělých učitelích publikujeme do týdne několik, občas je holt potřeba psát i o tom, co ne úplně funguje, a taky je tam uvedeno proč – malá podpora od státu, nedostatečně nastavená komunikace škola vs. rodina, atd.

Lucie Fialová
Lucie Fialová
16. 5. 2020 20:12

Je mi líto, že se Vás to dotklo. Titulek je vždy nějaká zkratka. V článku jsou uvedené konkrétní zkušenosti terénních pracovnic, ale i dobré příklady škol, kde to dělají tak příkladně jako Vy. Díky za Vaši práci.

Janek Wagner
Janek Wagner
16. 5. 2020 10:44

Jen připomínám § 858 NOZ:
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti.

Fucik Leos
Fucik Leos
18. 5. 2020 14:33
Reply to  Janek Wagner

Pane Wagnere, pochybuji, zda jste článek četl. Nechcete to zkusit znovu? Nechci urazit míru Vašeho citového a rozumového vývoje vysvětlováním souvislostí. Věřím, že jde jen o nedorozumění.

Gabriela Tůmová
Gabriela Tůmová
22. 5. 2020 10:05

Po přečtení článku je mi smutno. Tak jednostranně napsaný článek, je selhání autora. Přemýšlím, co tím chtěl autor sdělit. Vyjádření více učitelů by tam nemohlo být? Myslím, že rozkol společnosti vůči vyučujícím, je již díky novinářům obrovský. Neustále čtu, co si učitelé myslí, co učitelé dělají. Ale já žádného takového učitele neznám. Kde novináři berou jistotu, že učitel je asociální člověk plný nenávisti a antipatie vůči ( snad ) všem dětem. Ve školství pracuji, pracuje tam mnoho přátel. Ale neznám nikoho, kdo by se nesnažil spolupracovat se žáky. Neznám nikoho, kdo by nechtěl zapojit všechny žáky. Neznám nikoho, kdo by nepodal pomocnou ruku. Po přečtení článku je mi opět smutno, kam až novinářské řemeslo dokáže klesnout. Paní autorko, máte smůlu, zatím jste ještě ve mně nezadusila chuť pracovat s dětmi a s rodiči.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.