Aby dítě neskončilo s vadným držením těla, mělo by mít všestranný pohyb a také rodiče, kteří mají sami kladný vztah ke sportu. FOTO: Shutterstock
Stále více dětí trpí vadným držením těla. Asi každého by napadlo, že důvodem je málo pohybu, jenže o co jednodušší je najít viníka, o to těžší je proti němu v praxi bojovat.
„Lehni si na záda, zvedni plosky nohou nad břicho a spoj je, drž je rukama, aby se nerozpojily. Tím vznikne z nohou okénko, ve kterém se vždy objeví nějaké zvířátko. Zvedni hlavičku a řekni mi, jaké zvířátko tam zrovna vidíš,“ vysvětluje fyzioterapeutka Markéta Hrnčířová tříleté Emičce cvik na posílení břišních svalů. Holčička, která běžně neposedí ani nepoleží, bedlivě naslouchá úkolu, těžce zvedá hlavu a se soustředěním v očích vyhlíží zvířátko. „Kravička,“ říká a s velkou úlevou jí padá hlava na zem. „Tak a teď jsi rozmáčkla berušku,“ reaguje fyzioterapeutka. I když to dívence s velkýma očima a blonďatými lokýnkami způsobuje zjevně námahu, při dalším zvednutí nenechá hlavu bouchnout o podložku jako poprvé, ale cvik provádí pomalu a se svaly napjatými do poslední chvíle. Jestli je beruška v pořádku, je její největší starostí, a očividně si ani neuvědomuje, že zrovna dělá – viděnou dětskou optikou – jednu z nejnudnějších aktivit vůbec, totiž fyzioterapeutické cvičení na zlepšení držení těla.
Čtěte také František Berka: Tělesná výchova je u nás zanedbaná jako máloco, děti jsou od pohybu spíš odrazovány
Ordinace polikliniky na pražské Zbraslavi vypadá na první pohled úplně obyčejně: koženkové polohovací lehátko, karimatka a gymnastický balon. Klíčem k soustředěným dětským očím je však košíček se zvířátky a nápady fyzioterapeutky, které dělají z každého nudného cviku napínavý příběh. Se cvičením se u dětí začíná hned, když jsou schopné aktivně spolupracovat. „To je většinou kolem dvou a půl až tří let. Klíčová je přitom motivace ke cvičení, ráda využívám právě formu hry,“ říká Markéta Hrnčířová. Děti tedy uklízejí hračky nohama, vysazují plyšáky na postel, skáčou jako žába nebo jezdí se speciálním balonkem zády ke stěně jakoby výtahem nahoru a dolů a svezou i sousedku s miminkem.
Na problém ukazuje jakákoliv asymetrie
Poslední průzkum Státního zdravotního ústavu na toto téma před pěti lety ukázal, že vadné držení těla je problém téměř u každého druhého dítěte. Šetření proběhlo v 15 českých městech a vědci zkoumali děti ve věku 5, 9, 13 a 17 let. Vadné držení těla bylo zjištěno u 42 procent dětí, mimochodem častěji u chlapců (46 procent) a méně u dívek (38 procent). Problémy se podle studie zvyšují s věkem, u pětiletých měla křivá záda necelá třetina dětí, mezi sedmnáctiletými už to byla skoro polovina.
I fyzioterapeutka Markéta Hrnčířová ve své ordinaci na Zbraslavi pozoruje, že se výrazně zvyšuje počet dětí s vadným držením těla. „Když rodiče děti dovedou nebo je pošle pediatr, málokteré dítě něco bolí. Proto je důležité pohybový vývoj dítěte sledovat, a to už v prvním roce věku. Pokud třeba děťátko přeskočí nějaký pohybový vzor, například lezení, je velká pravděpodobnost, že se objeví problém v držení těla v pozdějším věku,“ upozorňuje Hrnčířová.
Vadné držení těla bylo zjištěno u 42 procent dětí, mimochodem častěji u chlapců (46 procent) a méně u dívek (38 procent). Problémy se podle studie zvyšují s věkem, u pětiletých měla křivá záda necelá třetina dětí, mezi sedmnáctiletými už to byla skoro polovina.
Rodič na první pohled asi nepozná, zda má dítě jednu lopatku o kousek výš nebo níž, ale může si třeba všimnout jakékoliv nesouměrnosti. „Když batole preferuje jednu stranu nebo třeba na hřišti ve srovnání s vrstevníky projevuje určitou neobratnost. Dítě, které má nějaký problém, tak raději sedí a nerado leze,“ vysvětluje fyzioterapeutka Lucie Alblová, jaké projevy mohou predikovat potíže.
V prvních měsících života se tak k fyzioterapeutovi dostanou nejčastěji miminka s predilekcí hlavičky, tedy když mají hlavičku otočenou většinu času jen na jednu stranu, s nekvalitním pasením koníčků nebo asymetrickým plazením. V předškolním věku a mladším školním věku se špatné držení těla na první pohled projevuje například vypouklým bříškem a zadečkem, kulatými zády, šmajdáním nebo vláčením nohou při chůzi nebo koleny do písmene X. „Měla jsem plný diář vždy, ale teď je patrné, že chodí děti v horším stavu než dřív,“ říká Lucie Alblová, která má ordinaci v pražských Malešicích, a vyjmenovává nejčastější potíže: ploché nohy, slabé břišní svaly, vystouplé lopatky, vbočení kotníků a kolen, skolióza, svalová dysbalance nebo vtáčení špiček.
Držení těla může zhoršit i oblékání nebo psychika
Člověk nemusí být odborník, aby odhadl, že pandemie situaci ještě zhoršila. „Má to velké následky, většina dětí ztratila možnost docházet na kroužky a zavřené školy spolu s distanční výukou tomu také moc nepomohly,“ říká Iva Bílková, která také ve své klinice na pražském Chodově pozoruje nárůst počtu dětí s vadným držením těla. Na pandemii však nelze svalovat všechno, o to více, když zhoršení bylo patrné už před jejím vypuknutím. Fyzioterapeuti jsou v tomto ohledu zajedno: za vadným držením těla u dětí je především nedostatek přirozeného pohybu.
„Děti by měly být v pohybu šest hodin denně, na to jsme jako lidi ,vyrobení‘,“ směje se Lucie Alblová a vypočítává dovážení dětí do školy autem, časté sezení a velkou nabídku pasivních aktivit jako počítače či televize, kterým se těžko konkuruje.
Podle ní ale není pohyb jako pohyb. Například kroužek tenisu znamená jednostrannou zátěž, a proto je podle ní daleko lepší chodit do klasického Sokola, který nabízí pestrou paletu pohybových aktivit. Nejlepší je ale prostě přirozený pohyb v terénu, přelézání, běhání do kopce a z kopce, balanc na kládě či různé překážkové dráhy.
Na špatné držení těla má ovšem vliv i to, jak rodiče děti na ven oblékají, a to především v tomto zimním období. „Děti jsou dnes hodně choulostivé. Rodiče je ven až moc navlékají. Dětem se pak nechce hýbat, i když jsou venku, protože je jim vedro nebo se jim prostě špatně pohybuje,“ doplňuje Lucie Alblová.
Pokud se děti třeba necítí dobře v kolektivu nebo mají z něčeho strach, je pro ně typická změna držení těla – děti se shrbí, stáhnou ramena do protrakce a skloní hlavu.
Na držení těla u dětí se však neprojevuje jen nedostatek pohybu, ale třeba i psychika a to, zda mají nějaké problémy. Odborníci, kteří chápou lidské tělo v souvislostech, by to možná popsali rčením „nese toho hodně na hrbu“. Ale spojení mezi psychickou pohodou a držením těla nevidí jen alternativní medicína.
„Pokud se děti třeba necítí dobře v kolektivu nebo mají z něčeho strach, je pro ně typická změna držení těla – děti se shrbí, stáhnou ramena do protrakce a skloní hlavu. Toto je přesně ta špatná postura, kterou u nich chceme eliminovat. Proto si myslím, že je důležité hravou formou pečovat i o duševní pohodu dětí, a ne jenom korigovat fyzické aspekty jejich postoje,“ říká fyzioterapeutka Bílková.
Příčiny známe. Jak to ale změnit?
Markéta Hrnčířová mění cvičení v zábavu a ve hru, Lucie Alblová jako doplněk ke hrám zase používá například motivační tabulky.
„Třeba za deset cvičení se jde do zoo nebo na zmrzlinu. Víte, třeba byste tam šli stejně, ale určitě to na děti funguje. Můžeme diskutovat o pochvalách a odměnách, ale v tu chvíli je to věc priorit. Když chci, aby dítě mělo rovná záda, tak bych se nebála nějakou motivační tabulku použít,“ říká Alblová a zároveň varuje před cvičením podle internetu. Pokud totiž cviky nejsou provedeny správně, může si dítě ublížit. Dobrou zprávou je, že naopak televizní cvičení jógy rodiče mohou dětem s klidem pustit. „Tam odborníci vybírají cviky, které vám nemohou ublížit, i kdybyste je dělali špatně,“ uklidňuje fyzioterapeutka.
Pětiminutovka s televizním maňáskem ovšem asi nevyrovná dlouhé hodiny sezení ve školních lavicích. Jaká je tedy cesta k nápravě? „Nejlepší by byla možnost adekvátní kompenzace dlouhého sezení. Děti by měly mít po škole více pohybu, tedy třeba navštěvovat sportovní kroužky. Také by bylo vhodné zajistit více pohybu dětem už ve škole, například mít aktivní hodiny tělocviku nebo aktivnější přestávky tak, aby si spolu hrály a neseděly na židli s telefonem,“ radí fyzioterapeutka Iva Bílková.
Noha je jako čtečka, vnímá povrch, po kterém jde. V měkkých botách může terén vnímat lépe, tedy když není noha nikde skřípnutá a má dostatek prostoru pro prsty.
Když pomineme, že ideální by pro dětský pohybový aparát bylo, kdyby děti ve škole neseděly vůbec, můžeme se zamyslet nad tím, jak sezení co nejlépe uzpůsobit. „Navrhovala bych, aby existovala možnost upravitelných židliček pro děti. Děti mladšího školního věku většinou nepřecházejí ze třídy do třídy, proto si myslím, že by bylo vhodné, kdyby byla možnost individuálního nastavení židliček, protože tyto děti mají často velmi odlišnou výšku a univerzální kompromis velikosti židliček tak nemusí vyhovovat ani jedné skupině dětí, ať už jsou na svůj věk velké, nebo naopak malé,“ navrhuje Bílková.
Domácí prostředí už skýtá více možností. U pracovního místa se dají dodržovat obecná ergonomická pravidla: například dobře nastavená ergonomická židle, která poskytuje tělu vhodnou oporu, správná výška pracovní desky stolu, ergonomická myš k počítači, klávesnice nebo vysouvací ramena pro nastavení výšky monitoru. Pro děti jsou k dostání i ergonomické psací potřeby.
Zlepšit držení těla může i výběr obuvi, protože boty mají vliv na těžiště těla. „Noha je jako čtečka, vnímá povrch, po kterém jde. V měkkých botách může terén vnímat lépe, tedy když není noha nikde skřípnutá a má dostatek prostoru pro prsty,“ vysvětluje Lucie Alblová.
Ať už tedy k prevenci vadného držení těla patří všestranný pohyb, psychická pohoda, co nejméně sezení, nebo dobré boty, všichni fyzioterapeuti nakonec stejně zdůrazňují to, co u dětí vlastně platí i v jiných oblastech, ale co se zároveň nejhůř mění, a to je fakt, že vzorem pro děti je chování rodičů. Proto je zásadní, aby kladný vztah k pohybu a radost ze sportu měli také oni.
Text vyšel v Akademii Lidových novin.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
