"Od malička jsme je nechali (spolu)rozhodovat tam, kde to bylo možné." FOTO: Lucie Václavková
Jako rodiče tří dětí (syn 14 let, dcera 11 let a dcera 7 let) jsme za posledních pět let dvakrát řešili, jestli naše děti s vynikajícími školními výsledky poslat na gympl, nebo ne. Nakonec syn i starší z dcer zůstali na základce a nelitujeme.
Rozhodnutí, zda poslat potomka místo druhého stupně na osmiletý gympl, považuji za velmi individuální. Z mého pohledu ho ovlivňuje kromě studijních předpokladů dětí mnoho dalších záležitostí, třeba kvalita druhého stupně konkrétní základní školy, dostupnost gymnázia (případně dalších alternativ), vztah dětí ke škole (i vzdělávání), kamarádi a zájmy dětí, kolektiv a vztahy ve třídě a také naše hodnoty, tedy co od školy vlastně očekáváme.
Pro nás je například klíčová spokojenost našich dětí, rozvíjení jejich potenciálu, zájmu o vlastní učení, čas na koníčky, dobré vztahy v kolektivu i s učiteli) a komunita. Proto úplně chápu a naprosto respektuji, že se jiní rodiče s jinými dětmi v odlišné situaci rozhodnou jinak než my. A že oni i jejich děti mohou být díky přechodu na osmileté gymnázium spokojeni.
V páté třídě v období před přípravou a přihlašování na gymnázia jsme si povídali o všech možnostech, co pro ně která volba znamená, a to včetně alternativ po skončení základní školy.
Proč to u nás vyhrála základka? Když říkám u nás, myslím nejen nás rodiče, ale i naše děti. Od malička jsme je nechali (spolu)rozhodovat tam, kde to bylo možné. Například si samy vybíraly zájmové aktivity nebo třeba volitelné předměty ve škole. V páté třídě v období před přípravou a přihlašování na gymnázia jsme si povídali o všech možnostech, co pro ně která volba znamená, a to včetně alternativ po skončení základní školy. Společně jsme zvolili základku, a to hlavně z těchto důvodů:
- Spokojenost s kvalitou a dostupností naší školy. Naše děti navštěvují státní základní školu, která je v některých oblastech progresivnější než jiné, v některých až tak moc ne. Oceňujeme, že se v první a druhé třídě neznámkuje, na druhém stupni se používá u části předmětů hodnocení kredity, které odměňují děti spíš za snahu než jen za výsledek. S většinou učitelů jsme spokojeni, slušně funguje komunikace s rodiči, děti mají na druhém stupni řadu volitelných předmětů, včetně volitelného druhého jazyka. Na škole působí speciální pedagog a psycholog, řeší se prevence různých nežádoucích jevů. Navíc máme školu pět minut chůze od domu, což je taky velký benefit. Výuka je přiměřeně náročná, během covidu velmi slušně fungovala u všech dětí online výuka.
- Vztahy a komunita. Vždycky jsme si s manželem přáli, aby naše děti měly stejně jako my možnost vyběhnout se spolužáky ze školy a trávit s nimi i volný čas. Obě děti měly kliku, že si ve třídě našly kamarády, a i my jsme mezi rodiči našli známé a přátele. Místní škola i školka také pořádají (pokud zrovna neřádí covid) řadu akcí, kde se mohou setkávat rodiče, děti i zaměstnanci školy.
- Volný čas. V našich životech se ukázalo, že to důležité se často odehrává mimo školu, ve volném čase, během zájmových aktivit. Proto pro nás bylo důležité, aby děti netrávily nepřiměřený čas úkoly a školní přípravou a měly dostatek času se věnovat tomu, co je baví. Syn se sám naučil programovat, dceru baví výtvarka, hraní na housle a tanec. Kdyby děti musely každý den dojíždět, nejspíš by musely svoje aktivity značně omezit.
- Diverzita. V životě se nepohybujeme v bublině a potřebujeme se naučit vycházet s různými lidmi. Na základce se naše děti setkávají s dětmi z různých prostředí, s různými schopnostmi a dovednostmi.
- Gympl nenabízel nic navíc v oblastech, které byly a jsou pro nás důležité. Syn nebyl zrovna nadšený z představy, že by se musel učit věci, které ho nezajímají. Když se dozvěděl, že po devítce může jít na školu zaměřenou na IT, tak už o ničem jiném nechtěl slyšet. Dcera zase nechtěla přijít o své kroužky. Ani jedno z dětí nemělo chuť každý den trávit hodiny dojížděním.
Litovala jsem někdy?
Nebudu tvrdit, že je všechno na naší škole růžové. Měla jsem také slabé chvilky, kdy jsem si říkala, jestli jsem u syna neudělala chybu. Neminuly nás problémy v kolektivu, velký počet dětí ve třídě, sem tam výpadky v plnění školních povinností… Covid pak přinesl větší nároky na samostatnou práci a izolovanost, což pro nás také byla velká výzva, i když děti předtím zvládaly školu zcela samostatně. Díky tomu se syn naučil víc makat a navíc začal pomáhat spolužákům s matematikou. Poslední měsíce i s podporou paní učitelky, což mu pomáhá rozvíjet sociální kompetence a získává i on. Děti jsou doteď ve škole spokojené, a to je pro nás nejdůležitější.
A co dál?
Syn je v devítce, chystá se na průmyslovku s IT oborem. Našli jsme vysněnou školu, kde kromě přijímaček mají zájemci o školu předložit portfolio svých prací. Zde se skvěle hodí, že měl syn dost času na své vlastní projekty. Dcera bude mít další čtyři roky na to, aby ve škole i při mimoškolních aktivitách zjistila, co ji nejvíce baví.
Lucie Václavková vystudovala VŠE v Praze, kde také několik let učila a bádala na katedře personalistiky. Poté působila v neziskovkách jako poradkyně v projektech pro lidi znevýhodněné na trhu práce (ženy, migranti, lidé nad 50). V současné době pracuje jako kariérová poradkyně na volné noze. Za svoje aktivity získala třikrát ocenění Národní cena kariérového poradenství. Má 3 děti.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Také jsme řešili dilema se dvěma dětmi, jestli zůstat na základce, a nebo přejít na osmileté gymnázium. Rozhodli se sami děti s naším pochopením, základku opustili a nikdy toho nelitovali, oba to posunulo v jejich rozvoji zase o ohromný kus dál. Přitom chodili na různé základky. Dcera nyní studuje na prestižní zahraniční univerzitě, syn gymnázium dokončuje. Bohužel ale mám zkušenost, že kvalitu tříd na základní škole neovlivňuje učitel, ani ředitel, ani rodiče těch vychovaných dětí, které chodí do školy pro to, aby se něco naučili, ale ti nevychovaní „grázlíci“ a zejména jejich rodiče, většinou bez vzdělání, kteří soustavně osočují systém, učitele, ředitele, snad i ministra, dokonce i mě, jako rodiče chytrých a slušných dětí za to, že právě to jejich dítě neprospívá. Chodíval jsem poctivě na všechny aktivy, ale byla to jen ztráta času, protože snad nebylo téma, které se týkalo našich dětí. A stále jen dokola ty problémy „grázlíků“. A tak se našim dětem zadařilo dostat z toho nejnižšího bahna mezi slušné a pracovité děti, mezi pedagogy, kteří mají autoritu, a řeší takové problémy, které odpovídají jejich úrovni. Jsme moc šťastni, že existují osmiletá gymnázia. Byl by velký krok zpět, kdyby je zrušili.
Pripojuji se k predchozimu prispevku, mam podobnou zkusenost. I prestoze ucitele na ZS byli vetsinou fajn, tak atmosferu a praci ve tride neskutecne ovlivnili ti mene prizpusobivi zaci a stale dokola se misto vyucovani resily kazenske problemy. Nyni na gymplu toto nezname.
To jsou všechno dobré důvody. Jen bych k tomu podotkla, že časově většina gymnázií má výuku stejnou, v našem případě dokonce lepší než ZŠ, například odpolední vyučování až od tercie, zatímco na základní škole už od 6 třídy nejméně 2x týdně. Také z 8G pár dětí šlo na průmyslovky či jiné školy po kvartě a byly výborně připraveny na přijímací zkoušky.
V našem případě zůstalo jedno dítě na ZŠ a dvě šly na osmileté gymnázium. Nechci říct, že něco bylo jasně špatně nebo jasně dobře, ale více mi to vychází ve prospěch toho osmiletého gymnázia. Dojíždění 30 minut místo 10 se dá vydržet. Děti si na gymnáziu našly snadněji kamarády podobných zájmů a výuka probíhá rychleji do větší hloubky, což jim vyhovuje. Podle slov jich samotných jim to velmi vyhovuje.