Dnes bude paní učitelka hodnotit formativně. FOTO: Kateřina Lánská
Letošní prvňáčci na pražské Základní škole Květnového vítězství budou první, kdo tam dostane na konci června do ruky místo známek dvě popsané strany A4. Škola se totiž nově rozhodla zavést slovní hodnocení. A podobně jako všechny změny není úplně jednoduchá – ani pro učitele, ani pro rodiče.
„Když při hodině položím otázku, nahoru opakovaně vystřelí ty samé čtyři ruce. My bychom ale chtěli zapojit žáky všechny,“ popisuje zástupkyně ředitele školy Kateřina Bartošová jeden z důvodů, proč škola chtěla zavést nový přístup. A pro takovou situaci mají dnes řešení několik. Učitelé mohou například po položení otázky vylosovat žáka za pomoci špachtliček s jejich jmény. Hodně také využívají takzvaný semafor: každé dítě má v hodině tři kartičky, zelenou, oranžovou a červenou. Je-li na lavici na vrchu balíčku zelená, učitel ví, že dítě probíranou látku chápe a zvládá, jakmile přestává rozumět, zvedne oranžovou. Když se žák úplně ztratí, tak to signalizuje červenou. A učitel ví, že musí zvolnit, popřípadě se k některým věcem vrátit.
„Formativní hodnocení spočívá v odlišném přístupu práce učitele se žákem. Sám žák si na základě učitelova ,vedení’ dokáže pojmenovat, kde se na cestě za svými vědomostmi nachází, kam dál směřuje a jaké cesty ho mohou k cíli dovést. Jeho součástí je také vrstevnické hodnocení a sebehodnocení. Slovní hodnocení bylo logicky dalším krokem,“ popisuje Kateřina Bartošová, jak postupně vedení školy na změnu v hodnocení přišlo a zmiňuje i další důvody: „Žáky přestane zajímat, dostanou-li jedničku, trojku, nebo osmičku, chtějí vědět, jak na tom jsou, kam směřovat dál a co pro to oni sami mohou udělat.“
Jiný pohled na dítě
A jako každá změna, i tato má své odpůrce i příznivce. S novým pojetím zde nesouhlasí všichni učitelé, formativní přístup uplatňují zhruba dvě třetiny z nich. Stejně tak ani ze slovního hodnocení nebyly nadšené všechny učitelky prvňáčků, které v tomto školním roce místo známek začaly psát do písanek a testů krátké věty.
„Trochu jsme do toho spadly. Učím deset let a z toho devět známkuju. Sžít se s takovou změnou bylo poměrně náročné. Máme čtyři první třídy, všechny paní učitelky se pravidelně scházíme, sdílíme zkušenosti o tom, co nám funguje a co se osvědčilo a inspirujeme se tak navzájem,“ popisuje prvotní šok učitelka první třídy Eliška Blahovcová s tím, že slovní hodnocení je pro učitele mnohem náročnější, a to nejen na čas.
„Musíme brát každé dítě individuálně. Zamýšlet se nad ním z různých úhlů pohledu. Nejde jen spočítat chyby a dát známku. Musíme vzít v úvahu, jaké má zázemí, jaké má možnosti, jestli a nakolik se může posunout,“ říká. Po několika měsících stresu si však na změnu zvykla a vidí už hlavně její výhody.
Také ne všechny rodiče změna způsobu známkování nadchla, ne všem to totiž vyhovuje. Zhruba jedna třetina z nich se ohradila, jedna z maminek podala stížnost zřizovateli školy a jedna holčička kvůli tomu školu zcela opustila.
Univerzální návod neexistuje
Kamenem úrazu slovního hodnocení je, že pro něj neexistuje jednotná metodika. Neexistuje vzorové ideální řešení, které se mohou pedagogové snažit napodobit. Může mít tak rozdílnou vypovídající hodnotu i kvalitu nejen na různých školách, ale také v jednotlivých třídách.
„Existuje hodně publikací o tom, jak dělat slovní hodnocení, ale ve výsledku si musíte sama najít svou vlastní cestu. My jsme měli štěstí, že tu byla kolegyně, která s tím měla zkušenosti, zaváděla tu před pěti lety i formativní hodnocení, a která po nás každé to vysvědčení četla a dávala nám zpětnou vazbu. Kde by to chtělo doplnit nebo kde by to nemuselo být čtenáři zcela jasné. Abychom to ulehčili takto malým dětem, zavedli jsme razítka, aby hned věděly, co se jim povedlo a co ne,“ říká učitelka Eliška Blahovcová. Děti tak do písanek dostávají sluníčko, sluníčko s mráčkem nebo mráček.
Nevýhody hodnocení si učitelka první třídy uvědomuje také, slova prostě může každý pochopit po svém. „Pro jednoho je například formulace, že něco dítě ,zvládá s dopomocí’, super a pro jiného je to děs. Hodně si to pak vysvětlujeme na tripartitě, tedy na třídních schůzkách, kde se sejde učitel, žák i rodič,“ popisuje.
Rodiče také první půlrok dostávali každý týden e-mail s informací, co ve škole děti dělaly, a u těch, kde to bylo potřeba, připsala ještě další e-mail s tím, že je nutné přidat nebo co je potřeba zlepšit. Když už si na nové hodnocení všichni trochu zvykli, přichází tyto e-maily jednou za dva týdny.
Nicméně to nejnáročnější teprve přijde. Vysvědčení. Místo šesti slov „výborný“ či „chvalitebný“ píše každému dítěti dvě stránky A4. Je začátek června a Eliška Blahovcová na nich už pracuje. Ke každému dítěti má složku, do které si ukládá jeho práce a ze které vychází. Výhodou tak je, že se děti nemusejí bát pololetních velkých testů. „Vím, jak pracují celý půlrok, velké písemky už tak důležité nejsou,“ říká učitelka. Pomáhá jí vzor vysvědčení, ve kterém má už napsáno, co s dětmi dělala a stačí jen doplnit informace ke konkrétnímu dítěti.
Úspěch zažijí i slabší žáci
U budoucích prvňáčků už také škola neudělala tu chybu, že by o změně rodičům řekla na poslední chvíli, ale mluvilo se o ní už na dnech otevřených dveří, kde měli rodiče možnost se na nový systém zeptat a sami se také rozhodnout, jestli nechtějí dítě přihlásit na jinou školu. Ti letošní rodiče pak budou mít možnost tuto novinku na konci roku zhodnotit. „Budu rozesílat dotazníky, samotnou mě zajímá, jestli měli dostatek informací a jestli by chtěli zase zpět známky,“ popisuje učitelka Eliška Blahovcová.
Paradoxně se mi vlastně třeba na čtení nejvíc hlásí ti, kterým jde nejméně. Ale nestydí se a nebojí se, že by za to dostali špatnou známku.
Z pozice učitelky už podle svých slov vidí, že klady slovního hodnocení převažují nad zápory. „Děti si na to velmi rychle zvykly a přijaly, že se neučí pro známky, ale aby to samy věděly. Vědí, kde se nacházejí, o co jim jde a na čem musí ještě zapracovat, a nestresuje je, že zrovna dostaly z něčeho trojku,“ popisuje učitelka.
Nově se také objevilo, že když děti nejsou hodnoceny, jsou aktivnější ve výuce. A nezáleží na tom, jak jsou dobří. „Paradoxně se mi vlastně třeba na čtení nejvíc hlásí ti, kterým jde nejméně. Ale nestydí se a nebojí se, že by za to dostali špatnou známku. Naopak se těší, že když ukáží, jaký udělali pokrok, budou pochváleni,“ popisuje Eliška Blahovcová. Děti se už nedělí na premianty a slabé žáky, a každý z nich tak může zažít radost z úspěchu. I když jeho spolužák už umí napsat třeba víc písmenek.
Učitelé mají díky tomuto systému možnost nehodnotit v každou chvíli, jak si žák stojí ve srovnání s ostatními, ale hodnotit to, jak pracuje a jak moc se za určitý čas posunul. To sedí především slabším žákům. Nejde totiž jen o to, aby všechna písmenka seděla pěkně na řádku a byla stejně velká, ale také o to, jak velký pokrok daný žák od minule udělal. Místo špatné známky tak takový žák dostane povzbuzení. A Eliška Blahovcová vidí i jeden velký benefit pro rodinu: „Rodiče se už neptají ,co jsi dostal´, ale ,co se ti dnes povedlo a co se ti nepovedlo’. A to je pak úplně jiný rozhovor,“ zdůrazňuje.
Kompetence důležitější než letopočty
Pedagogové už nemusejí využívat známky k tomu, aby se u všech žáků k určitému datu zvládl určitý objem učiva. „Dítě se nestresuje, dostane-li jedničku nebo trojku, neučí se pro známku, ale pro sebe. A my máme daleko více času, abychom ho uchopili a ukázali mu správnou cestu jeho vlastním učením. Zároveň nám slovní hodnocení umožňuje dovést k potřebným výstupům i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Čas vyměřený vzdělávání je možné celkově jinak rozvrhnout a odpadá tak riziko, že bychom mohli tyto děti odradit špatnými výsledky,“ popisuje zástupkyně ředitele Kateřina Bartošová.
A co naopak děti, kteří chtějí být nejlepší a chtějí to ukázat? „Je mnoho způsobů, jak na základě formativního přístupu postupovat. Mně se například osvědčilo, když jim umožním pomoci v hodině ostatním. Učím češtinu v šestce a mám tam děti, kterým to v mateřštině opravdu pálí. Upozorní mě, že mají daný úkol splněný a mohou se vydat po třídě na pomoc těm, kteří mají podstatně raději například matematiku. Nebo přímo vedle nich sedí. Předvedou tak, co umí, jsou hrdí na to, že mohou pomáhat, a jednička už pro ně tak podstatná není,“ popisuje.
Zároveň si však uvědomuje, že na základě současného školního systému jsou od určité chvíle známky pro děti důležité, či možná i nezbytné. Technicky i proto, že na vyšším stupni se učitelé střídají po předmětech a někteří hodnotí například i 120 žáků. A prakticky proto, že dříve či později děti odejdou na střední školy, které jsou zatím na známky orientované a i výstupní vysvědčení by bylo nutné na známky převádět. Proto škola zatím slovní hodnocení využije zatím pouze do třetí třídy.
Vždycky je lepší vědět, jak zapadly řecko-perské války do historie, co k nim v daném období vedlo, jaké důsledky přinesly, než vyjmenovat přesné letopočty každé z jednotlivých bitev.
„I s ohledem na výuku v období covidu věříme, že v budoucnu dojde ve školním hodnocení k celoplošným změnám, reagujícím na to, co je důležité více a co méně. Jestliže se žáci nebudou učit pro známku, ale pro sebe, přinese jim to podstatně větší motivaci a posun,“ uzavírá Bartošová.
Zavedení slovního hodnocení rozděluje i rodiče prvňáčků z „Květňáku„. ZDE jsou jejich reakce.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
