Malé skupinky dětí rychleji nasávají jazyk a navazují kontakt s českými dětmi. FOTO: Yana Karamari
„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí?
„S příchodem prvního žáka jsme se snažili s psychologem a speciálním pedagogem vymyslet, jak danou situaci co nejlépe řešit. Inspirovali jsme se například Velkou Británií, kde se nezbytně nesnaží, aby děti cizinců všechno hned pochopily. Hodí je do vody, děti jazyk postupně naposlouchají a vplují do něj. Podobně jsme k tomu s určitou jazykovou podporou přistoupili i my,“ popisuje začátky ředitel Karel Handlíř.
Systém krnovské školy stojí na třech základní prvcích: maximálně tři ukrajinské děti v jedné třídě, hodina výuky češtiny denně a integrace v klasických předmětech. „Děti k nám přišly v rozmezí od prvního do devátého ročníku, do tříd jsme je rozmístili rovnoměrně. Malé skupinky dětí rychleji nasávají jazyk a navazují kontakt s českými dětmi,“ vysvětluje ředitel. „Když je více dětí pohromadě, nechtějí mluvit česky a vzniká i více problémů s kázní,“ dodává prvostupňová učitelka Petra Havlíčková.
Sluchátka, aplikace, překladače…
Neodmyslitelným pomocníkem se stal iPad. Děti na něm překládají řeč i text. Na začátku hodiny jim učitel představí probírané téma. Po zhruba 15 minutách si nasadí sluchátka a pomocí aplikace si rozšiřují češtinu. Na konci hodiny jim buď učitel, nebo jeden ze žáků stručně shrne, kam v hodině došli. „V této podobě probíhala výuka zhruba první dva měsíce. Třetí měsíc už většina děti vydržela poslouchat celou hodinu a zapojovaly se za pomocí překladačů i webových stránek do skupinových prací. Jakmile vyřeší problém, přeloží jej do češtiny a řešení sdílí s ostatními dětmi. Sice s nějakými handicapy, ale například v matematice nebo fyzice se děti s danými úkoly uměly vyrovnat. Proto jsme je na konci roku také ohodnotili. Samozřejmě jen orientačně,“ vysvětluje ředitel.
„V prvních pěti měsících jsme kladli důraz na intenzivní jazykovou podporu a až poté na výuku. Od září nám ministerstvo umožnilo přijmout ukrajinského asistenta, který nám pomůže monitorovat postupy ve vzdělávání a stanovit cíle, které musejí děti splnit,“ dodává. Dnes dochází do krnovské školy už jen 23 ukrajinských žáků, čtyři se vrátili do své domoviny a jedna rodina mezitím odjela do Polska.
Na věku záleží
V rychlosti a způsobu adaptace dětí hrálo roli několik faktorů. Jedním z nich byl věk dětí. „Na druhém stupni se ukrajinské děti velmi chtěly zapojit do kolektivu. Pro české děti to bylo něco nového, hned si je vzaly pod křídla a těšily se na ně. Měly už předem naplánované, kdo jim co ukáže,“ popisuje učitelka druhého stupně Marcela Rychtová. Týmovost hrála velkou roli. „Ke konci školního roku už kolovala hláška Kdy dostanu svého Ukrajince?,“ potvrzuje s úsměvem ředitel Handlíř a dodává: „Měli jsme i takovou perličku. Do integrace se u starších dětí hodně zapojili Romové. Máme chlapce, který velmi aktivně dělal ukrajinským dětem průvodce po Krnově. Opravdu se o ně pěkně staral.“
„On je ještě pořád provází!“ s úsměvem upřesňuje učitelka Marcela Rychtová. Podle ní nevyvstaly u dětí na druhém stupni žádné vážnější konflikty. Překvapením pro ni však bylo, když se ji žák Ivan zeptal, jestli může do školy nosit kraťasy. „Byli zaskočení, jak naše děti chodí oblíkané. U nich mají, co se týče oblékání, zřejmě striktní řád.“
Překvapení z volnosti
Zatímco starší děti si s novou situací poradily relativně snadno, na prvním stupni byla situace jiná. „Mladší děti jsou spontánnější, je na nich více vidět, že přicházejí z jiného systému vzdělávání. Jsou soutěživé a dravé. Naše děti mají více tolerance,“ říká učitelka Petra Havlíčková. „Vnímali jsme, jak individualisticky naladěné ukrajinské děti jsou,“ přizvukuje ředitel Karel Handlíř. „Jde jim především o sebe a z rivality někdy vznikají rozpory i mezi nimi samotnými. Přicházejí z autoritativního školního režimu a s našim liberálnějším, přívětivějším přístupem si ze začátku nevěděly rady. Byly zvyklé sedět s rukama za zády a celou hodinu nedutat. Když najednou dostaly prostor ke komunikaci a spolupráci, vyvedlo je to z míry. Uvědomil jsem si, jaký pokrok jsme udělali v toleranci a týmovosti našich dětí. Bez tohoto kontrastu jsem to neviděl, myslel jsem, že máme ještě velké mezery, ale ve srovnání je rozdíl opravdu znatelný. Naše děti se dovedou lépe respektovat,“ vysvětluje ředitel.
„U mladších dětí je adaptace velmi individuální. Děti z první vlny se přizpůsobily velmi rychle, ty, co přišly po dvou třech měsících, už měly větší problém. Úroveň jejich škol se navíc velmi liší. Některé děti na druhém stupni doslova vystřelily v matematice. Na prvním stupni jsou některé děti naopak zcela podprůměrné. Jsou mezi nimi větší výkyvy než u našich dětí, a to i v sociálním postavení. Jedna z našich dívek je z vyšší vrstvy. Hodně si vybírá a některé věci odmítá,“ popisuje učitelka a pokračuje: „Měli jsme i těžší případy, kdy děti nechtěly mluvit česky a spolupráci na aktivitách odmítaly. Možná očekávaly, že se brzy vrátí zpátky. V takových případech se je snažíme zapojit do skupiny přes naše děti. Mají k sobě blíž.“
Na začátku byl drive
Rychlost, s jakou byly ukrajinské děti zapojeny do českých škol, se ukázala jako důležitý faktor. „Toto zjištění nás opravdu překvapilo,“ říká Karel Handlíř. „Děti, které nastoupily do školy hned po příjezdu do Česka, měly na začátku velký drive, velmi se snažily a zapojovaly. Po zhruba dvou měsících ale nastal útlum. Těm, které začaly chodit do školy až po třech měsících, což je doba, kterou často využívá pro zapojení do škol například město, nadšení zcela chybělo. To se odrazilo i na jejich výkonnosti. Integrace dětí hned po příchodu se ukázala jako mnohem lepší strategie. K nám do školy chodí většinou děti rodin napojených na dobrovolné skupiny, které je umístily v Krnově a okolí hned po příchodu. Jejich maminky ve velké míře také pracují,“ dodává ředitel.
S rodiči máme velmi blízký kontakt. Jsou zvyklí se v dění školy angažovat. Jedna ukrajinská maminka mi vysvětlovala, že u nich se na chodu školy běžně podílejí i rodiče. Když je potřeba, složí se například na výměnu školních oken. Kvůli tamní ekonomické situaci jsou na školu úzce napojení, to u nás není tak typické.
Vyrovnat se dětem s novou situací pomáhá i školní psycholog a ukrajinská psycholožka. Jejich konzultací využívaly často děti, které se na první pohled zdály být vyrovnané. „Především na druhém stupni na sobě děti často nedaly nic znát, ale nakonec se spousta těch, které se jevily v psychické pohodě, stala klienty psycholožky. Nevíme, o jaké problémy se konkrétně jedná, jejich sezení podléhají lékařskému tajemství, ale je jich relativně hodně,“ popisuje Handlíř.
Prázdninové kurzy hrou
Škola nezahálela ani přes prázdniny. Během čtyř adaptačních příměstských kurzů se po dva týdny na osm hodin denně scházely skupinky ukrajinských a českých dětí ke společným aktivitám. „Nejednalo se o výuku. Dětem, co přišly z Ukrajiny, končila škola v květnu. V červnu pokračovaly ve výuce tady. Chodit do školy ještě přes prázdniny by pro ně byla příliš velká zátěž.”
Kurzy v Krnově proto pojali spíš jako příměstský tábor. Děti se věnovaly různým aktivitám a úkoly byly zaměřené na rozvoj češtiny. Klíčem bylo, že škola otevřela kurzy i českým dětem, aby s komunikací pomohly. „Kurzy pro Ukrajince financovalo ministerstvo školství. Chtěli jsme ale stejné podmínky pro všechny děti a díky podpoře dárců a českých rodičů se nám podařilo všem dětem nabídnout tábory zdarma,“ vysvětluje ředitel Handlíř.
Rodičovská besídka
S výukou češtiny pomohla škola i rodičům. Docházeli na ni dvakrát týdně. Spolupráce se však ani zdaleka neomezila jen na jazykové kurzy. „S rodiči máme velmi blízký kontakt. Jsou zvyklí se v dění školy angažovat. Jedna ukrajinská maminka mi vysvětlovala, že u nich se na chodu školy běžně podílejí i rodiče. Když je potřeba, složí se například na výměnu školních oken. Kvůli tamní ekonomické situaci jsou na školu úzce napojení, to u nás není tak typické,“ říká ředitel. „Na konci roku pro nás dokonce připravili v tělocvičně dvouhodinový závěrečný program. Bylo to dojemné. Něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí,“ dodává učitelka Petra Havlíčková.
„Máme ukrajinského tatínka s černým páskem, který trénuje karate. Prvně mě požádal, jestli by v tělocvičně mohl trénovat se svými syny. Během 14 dní už měl v kroužku dvacet ukrajinských dětí a od září jej otevřel i pro české děti. Byli dokonce na mistrovství České republiky, reprezentovali Krnov a vyhráli. Dokonce si ušili i krnovskou vlajku,“ popisuje ředitel.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
