Zuzana Ramajzlová: "Je tu lidské hledisko." FOTO: Kateřina Lánská
Velké procento ukrajinských dětí jsou středoškoláci. Pobytem u nás se ale řada z nich ocitla v situaci, kdy je těžké se zařadit do společnosti. Přijímací zkoušky na střední školy udělalo jen malé procento z nich, část žáků stále na dálku online navštěvuje svou ukrajinskou školu a s českými vrstevníky se vlastně nepotkává. Tím vypadávají z českého systému. Nejen o těchto dětech mluvila v EDUcastu moderátorka Veronika Sedláčková s vedoucí projektu SOS Ukrajina organizace Člověk v tísni Zuzanou Ramajzlovou.
Ukrajinské středoškoláky se českému státu moc nedaří zachytit, nechodí na střední školu, nenavštěvují žádný učební obor. Jak velký je to problém?
Já je považuji za velmi ohroženou cílovou skupinu. Nejsou v kontaktu s českým prostředím, nemáme o nich moc informací a na rozdíl od školou povinných dětí na ně nemá stát ani nikdo další žádný dosah. Jedná se o tisíce dětí, které tady máme a o kterých vlastně nevíme. Na Ukrajině studovaly, ale tady je jejich dráha různá.
Říkáte tisíce dětí, jsou někde k dispozici přesnější čísla? O kolik dětí se jedná?
Přesná data nejsou, existují nějaké kvalifikované odhady. Česká rada dětí a mládeže, která ve spolupráci s kraji sesbírala nějaká data, odhaduje, že středoškoláků, kteří nejsou v žádné škole, je až 80 procent z celkových 25 tisíc. Jiné odhady poukazovaly na to, že to může být méně. Ale řádově jsou to tisíce a celkově je to určitě většina z ukrajinských středoškoláků u nás.
Už i v předchozích letech bylo patrné, že se míst nedostává. A samozřejmě i komunikačně bude složité vysvětlit, že se řada dětí nedostane na střední školu, protože není dostatek kapacit, ale zároveň se ukrajinským žákům třeba odpustí zkouška z českého jazyka.
Čím to je?
Má to řadu faktorů. Ten první je systémový. Přijímací zkoušky, které byly na jaře, absolvovalo poměrně málo dětí, protože zaprvé jsou i tak těžké a zadruhé je komplikované se na střední školy dostat bez jazykových dovedností. Potom tam je samozřejmě druhá stránka. Ty děti studovaly ukrajinskou školu a mají možnost ji online studovat nadále, a to v ukrajinštině. Je to vlastně taková charakteristika této cílové skupiny. Řada z nich se vlastně nechce integrovat. Oni si chtějí dodělat svou školu na Ukrajině a vrátit se tam.
Přihlášky na střední školy se podávají zhruba do konce února, ty následující testy už se týkají právě i ukrajinských středoškoláků. Nejedná se třeba o nějakém zjednodušení pro ně?
Zrovna na konci října rozhodlo ministerstvo školství, že by budoucí ukrajinští studenti měli možnost absolvovat přijímací zkoušky bez českého jazyka, pouze z matematiky. Zároveň je tam ale možnost, aby školy požadovaly po studentech pohovor, kde se ověří čeština. Je to vstřícné. Umožní jim to se na tu střední školu dostat, zároveň to celé hodně leží na řediteli, jak vstřícně se k tomu postaví a zda děti přijme jen na základě matematické části a pohovoru.
Jsou mezi školami velké rozdíly ve vstřícnosti?
Ano, podle zkušeností z jara existují velké rozdíly ve vstřícnosti škol, konkrétně to často záviselo na rozhodnutí ředitele té konkrétní střední školy, což odpovídá našemu decentralizovanému systému školství. Pojí se s tím ale další věci. V příštím roce půjdou k přijímacím zkouškám nejsilnější populační ročníky za posledních 14 let, takže očekáváme i tak velký převis. A už i v předchozích letech bylo patrné, že se míst nedostává. A samozřejmě i komunikačně bude složité vysvětlit, že se řada dětí nedostane na střední školu, protože není dostatek kapacit, ale zároveň se ukrajinským žákům třeba odpustí zkouška z českého jazyka.
Aby to nevzbuzovalo, lidově řečeno, zlou krev…
Je potřeba na tohle myslet. A nějakým způsobem to komunikovat. Že to není o tom, že by ukrajinské děti braly českým dětem místa na středních školách, ale je to o celkové nepřipravenosti systému na silný populační ročník.
Proč by se vlastně českému státu mělo vyplatit, aby investoval čas, finance i nějaké změny u přijímacích zkoušek právě do mladých lidí z Ukrajiny, i když tu máme spoustu problémů se silným populačním ročníkem českých dětí?
Pokud tady část těch rodin zůstane, jako že je to velmi pravděpodobné, tak je určitě pro stát mnohem výhodnější, aby děti dostaly vzdělání odpovídající jejich schopnostem. Tím se stanou konkurenceschopní a užiteční státu i celé společnosti a trhu práce. Dále je tu lidské hledisko. Ty děti ztratily svou zemi, a pokud teď přestanou studovat, tak ztrácejí svou budoucnost. A my jim můžeme pomoct, aby tu budoucnost neztratily. A pokud se třeba budou vracet na Ukrajinu, tak my ten stát můžeme podpořit právě tím, aby se z těchto dětí nestala nějaká ztracená generace.
Zuzana Ramajzlová vystudovala veřejnou a sociální politiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Účastnila se řady projektů, které se zabývaly vzděláváním a sociální integrací. V neziskové organizaci Člověk v tísni vede projekt SOS Ukrajina. Celý rozhovor se Zuzanou Ramajzlovou si můžete poslechnout v EDUcastu.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
