Požadavky každé školy jsou jiné. FOTO: Kateřina Lánská
Zejména v Praze a Středočeském kraji letos zůstane hodně dětí před branami vysněných škol. Ti, kteří se nedostali v prvním kole, se v těchto dnech snaží uspět v kole druhém. Tam dochází k paradoxním situacím, kdy i na učební obory zájem mnohonásobně překračuje kapacitu. „Už několikátý týden jsme v podstatě na zhroucení,“ říká za všechny rodiče Markéta Matoušková.
Markéta Matoušková žije na dohled od Prahy se svým mužem a patnáctiletým synem, žákem deváté třídy. Její rodina momentálně na vlastní kůži zažívá to, co titulky v médiích hlásají už několik měsíců. „Od podzimu řešíme, že je deváťáků hodně a míst málo,“ říká. „Říkali jsme si tedy, že syna nebudeme hlásit na gymnázium. Je dost vyhraněný typ, takže jsme zvolili střední odbornou školu a mysleli jsme si, že se slušnými výsledky ve škole i v Cermat testech se určitě někam dostane.“
Bohužel, podobně jako rodina paní Matouškové přemýšlelo hodně dalších rodin a zvolené střední odborné školy na pražské periferii zaznamenaly rekordní počet přihlášek. „Lidé prostě taktizovali,“ komentuje to Markéta Matoušková suše. „Chtěli co nejméně riskovat a tak místo na gymnázia hlásili děti na střední odborné školy. Někomu to vyšlo, nám ne. Kamarádi nám říkali – to přece bylo jasné, loni byl nával na gymnázia, takže letos se vlna přelila jinam. Jak to mám ale vědět? Proč musím tahle strategizovat?“
Digitalizace pomůže proti taktizování
„Systém papírových přihlášek a zápisových lístků patří do minulého století a výrazně přispívá k tomu, že rodiny deváťáků různě taktizují a snaží se vystihnout školy, kde by v tom daném roce nemusel být takový nával,” říká programový ředitel Informačního centra o vzdělávání EDUin. O tom, že je nutné systém přijímacího řízení digitalizovat, se mluví už dlouho.
Po letošním fiasku a s novým ministrem školství Miroslav Hřebecký věří, že se blíží den, kdy budou moci žáci podat víc přihlášek – mluví se o čtyřech nebo pěti. Pak napíší testy a systém je propojí se školami, na které bodově dosáhnou. „Je potřeba zavést jednotný identifikátor žáka a všechny systémy propojit, ale věřím, že když se napnou všechny síly, může se to podařit. Komerční sektor by to zvládl určitě a státní to zvládne také, pokud to pro něj bude priorita,” věří Hřebecký.
Druhé kolo spíš na Pardubicku a jižní Moravě
Od první chvíle, kdy bylo jasné, že se jejich syn na zvolené školy nedostal, se Matouškovi tedy soustředí na druhá kola přijímacích zkoušek. A zažívají ještě mnohem větší stres než na začátku března. „Už několik týdnů visíme na internetu a telefonu. Napřed jsme sledovali, kde se budou konat druhá kola přijímaček; ovšem ne všude na webu uvádějí, které obory mají ještě místa na přijetí. A potom nastalo martyrium s přihláškami,“ vypráví matka neúspěšného uchazeče z prvního kola.
Nejhorší je situace ve středních Čechách, kde druhé kolo vyhlašuje pouze jediná střední škola, což je průmyslovka ve Vlašimi.
Seznamy škol, které pořádají druhá kola přijímacího řízení, se dají najít buď na stránkách krajských úřadů, nebo na webu www.atlasskolstvi.cz . Po celém Česku ještě nabízí volná místa 212 škol. Nejvíc středních škol, celých 29, vyhlašuje druhé kolo přijímacího řízení v Pardubickém a Jihomoravském kraji. Například na Střední škole technické ve Vysokém Mýtě jde jen o učební obory, přihlásit se ale studenti ještě mohou třeba na gymnázia v Lanškrouně nebo České Třebové. Na jižní Moravě se lze přihlásit třeba ještě na Střední školu grafickou v Brně nebo Střední ScioŠkolu tamtéž. Většina středních škol napříč krajem nabízí jak maturitní obory, tak studium zakončené výučním listem; detaily sdělí zájemcům na vyžádání. Nedá se tedy odhadnout, jaká je struktura volných míst.
Nejhorší je situace ve středních Čechách, kde (v době vzniku článku) druhé kolo vyhlašuje pouze jediná střední škola, což je průmyslovka ve Vlašimi, kde je možné se přihlásit jak na maturitní obory (Nábytkářství, Stavebnictví, Technické lyceum), tak i na výuční (Obráběč kovů, Strojní mechanik). V Praze vyhlašuje druhá kola 24 středních škol, z nichž však více než polovina jsou školy soukromé, mnohdy s nezanedbatelným školným v řádu desítek tisíc korun ročně.
Přes víkend portfolio, fronty až ven
Matouškovi věnovali druhému kolu přijímacích zkoušek už desítky hodin času. „Požadavky každé školy jsou totiž jiné. Někde chtějí seznam mimoškolních aktivit, takže jsem sháněla, tiskla a skenovala potvrzení z hudební školy a dalších kroužků. Jinde zase chtěli motivační portfolio, ideálně třeba i v cizím jazyce. Strávili jsme s tím víkend, protože syn na základní škole nic podobného nedělal. Práce to byla zajímavá, ale fakt už meleme z posledního,“ vypráví Markéta Matoušková.
Na většinu škol je možné přihlášku poslat datovou schránkou, někde je to však kvůli přílohám složité, a tak se paní Matoušková do několika škol vypravila osobně. A byla v šoku. „Šla jsem do školy, kde měli v prvním kole dvanáct zájemců, přijati byli všichni. O zbylých dvanáct míst bude soupeřit 200 dětí,“ popisuje. „Na jedné odborné škole otevřeli na poslední chvíli gymnaziální třídu pro třicet dětí. Fronta rodičů stála až ven, přihlášky přebíraly dvě pracovnice. Uchazečů je prý 960. V tuto chvíli jsem na tom tak, že bych syna klidně dala i na učební obor – jenže volná místa široko daleko nejsou.“
Když čtu, že příští rok to bude stejné, je mi z toho úplně špatně. Já už nechci žádné analýzy, články ani návrhy, jak to do budoucna řešit. Chci, aby okamžitě vznikl tým odborníků, který přes prázdniny najde nebo vytvoří kapacity.
„Vím, že to je nepopulární názor, ale domnívám se, že v hlavním městě a okolí by pomohlo, kdyby se výrazně sáhlo do systému víceletých gymnázií. Alespoň tam, kde mají hotový školní vzdělávací plán pro třídy čtyřletého i osmiletého gymnázia, je jednoduché na dva roky pozastavit přijímání nových primánů a soustředit se jen na žáky devátých tříd,” říká Miroslav Hřebecký z EDUinu. Stejně tak by stálo za to, aby se pokračovalo ve zřizování gymnaziálních tříd a lyceí u středních odborných škol. „Možná tak vzniknou jakási gymnázia druhé kategorie, ale deváťák, který chce jít na všeobecně vzdělávací obor, aspoň neskončí na aranžérovi nebo zahradníkovi, když o takový obor nemá sebemenší zájem.”
Co dál? Podepisovat petici a doufat
Matouškovi teď přemýšlejí, co dál. Jejich prvořadým zájmem v tuto chvíli samozřejmě je, aby se syn dostal na jakoukoliv střední školu, prakticky bez ohledu na obor. „Poslali jsme nějaké přihlášky i mimo bydliště s tím, že by šel syn na internát,“ krčí rameny paní Matoušková. „Někteří rodiče ve frontě se bavili o tom, že by dítě dali na rok na jazykovou školu. To my ale odmítáme, protože by ztratil status studenta, museli bychom mu platit sociální a zdravotní pojištění a navíc by si stejným utrpením procházel za rok.“
V konečném důsledku by si ale Matouškovi nejvíc přáli, aby se v Praze a okolí do příštího roku situace zlepšila. „Když čtu, že příští rok to bude stejné, je mi z toho úplně špatně,“ říká rozzlobeně Markéta Matoušková. „Já už nechci žádné analýzy, články ani návrhy, jak to do budoucna řešit. Chci, aby okamžitě vznikl tým odborníků, který přes prázdniny najde nebo vytvoří kapacity. Takhle to přece nemůže zůstat. Bojím se, že do léta debata utichne a až do příštích zkoušek se zase nestane nic. A pak se budeme opět divit, kolik zoufalých dětí a rodičů tady zase máme.“
Ocitli jste se ve stejné situaci jako rodina paní Matouškové? Nebo jen máte pocit, že se systémem přijímacího řízení na střední školy není něco v pořádku? Můžete podepisovat petici, jejímž autorem je Tomáš Feřtek, a která je veřejně dostupná zde.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
