Dvouleté děti ve školce? Jde to, ale musí se vytvořit podmínky. Ani psychologové nejsou úplně proti


Pokud rodiče zvažují dřívější návrat do práce a nástup dítěte do školky, je nutné, aby byli skutečně rozhodnutí a sebejistí. FOTO: MŠ při ZŠ Barrandov

Zdá se, jako by to tak bylo odjakživa – po porodu zůstává matka doma tři roky a s počtem dětí se tato doba ještě prodlužuje. Některé rodiny dokonce volí nejdelší možné čerpání rodičovského příspěvku, tedy čtyři roky. Zejména v souvislosti s inflací a nedostatkem peněz ve státní kase se však čím dál hlasitěji mluví o tom, že by bylo vhodné podpořit ženy v dřívějším návratu na pracovní trh. Ale aby matka mohla skutečně nastoupit do práce, musí mít možnost někomu svěřit své dítě. A jelikož babičky dnes často pracují a chůvu si nemůže dovolit každý, přicházejí ke slovu mateřské školy a dětské skupiny.

Podle Prohlížečky regionálních dat DataPAQ od výzkumné společnosti PAQ Research průměrně asi 30 % českých dětí nastoupí do MŠ před dosažením tří let. Zjednodušeně lze říct, že pokud chce rodič umístit dítě mladší tří let do školky, měl by si k životu vybrat malá města nebo vesnice na periferiích. V první pětici obcí s rozšířenou působností (ORP), které nabízejí místa ve školkách dvouletým dětem, jsou Lipník nad Bečvou, Třinec, Jeseník, Moravská Třebová a Králíky, kde se do MŠ podaří umístit až tři čtvrtiny (ORP Lipník nad Bečvou), nebo alespoň více než polovinu dvouletých dětí. Na chvostu pomyslného žebříčku jsou ORP Šlapanice, Blovice, Horšovský Týn, Tišnov a Frenštát pod Radhoštěm, kde školky navštěvuje dokonce jen 8 % dětí mladších tří let. „Existují obce, které kapacity mají. Týká se to zejména malých obcí, které jsou ochotné přijímat i děti mladší tří let, protože jim to umožní udržet mateřské školy,“ říká analytik PAQ Research Karel Gargulák a dodává: „Jsou ale i obce v podobné situaci, které toto řešení odmítají, případně o ně rodiče nemají takový zájem.“

Poškozuje školka dvouleté děti?

Tříletá rodičovská, kterou máme v Česku už více než 40 let, nastavila v očích Čechů ideál, že matka tráví s každým dítětem v domácnosti nejméně tři roky. Někteří pedagogové a psychologové dokonce tvrdí, že pokud je dítě do kolektivního zařízení umístěno dřív, zažije trauma, které poznamená jeho schopnost zažívat později v životě bezpečné vztahy. Často se při tom odvolávají na psychologa Zdeňka Matějčka, který se ovšem vymezoval proti tehdejší praxi umisťování kojenců do týdenních jeslí.

Psycholožka Zuzana Masopustová z Masarykovy univerzity v Brně byla součástí týmu, který zkoumal u českých batolat ve věku 12 až 18 měsíců zastoupení jednotlivých druhů citové vazby. Jelikož děti v tomto věku v Česku jsou prakticky ve sto procentech ve výhradní péči nejbližší rodiny, měla by – pokud taková péče znamená pro batolata ideální řešení – u nich být mnohem častěji než jinde v Evropě zastoupena vazba, kterou psychologové nazývají jako „jistou“. Naproti tomu v mnoha západních státech, kde děti nastupují do předškolních zařízení například už v jednom roce, by se podle předpokladů zastánců dlouhé rodičovské častěji měly objevovat tzv. nejisté vazby, nebo vyloženě patologická, takzvaná „dezorganizovaná“ vazba, kdy typicky zanedbávané děti nemají žádný pevný vzorec vztahování se k okolnímu světu.

Státní školky, které by braly dvouleté děti, jsou v Praze raritou. Jednou z mála je MŠ při ZŠ Barrandov. FOTO: Lucie Rybová

„Zjistili jsme, že rozložení citových vazeb v populaci takto malých dětí v Česku kopíruje jejich rozložení v jiných státech,“ říká psycholožka Masopustová. Podle zjištění českého týmu má vytvořenu jistou vazbu asi 70 % dětí, což odpovídá rozložení typickému i pro další státy západního světa. „Evidentně tedy neplatí, že náš model předškolní výchovy českým dětem dává výhodu oproti jejich vrstevníkům z jiných zemí,“ dodává.

Podle Zuzany Masopustové se česká debata o pobytu dětí mladších tří let často odehrává „ode zdi ke zdi“ a redukuje realitu života. „Dítě rozhodně sebe a matku nepovažuje do tří let za jednu osobu, jak se v Česku někdy říká,“ vysvětluje brněnská psycholožka. Navíc je ve společnosti zažitá představa, že matka, která je s dítětem doma, se mu skutečně permanentně věnuje, je citlivá vůči jeho potřebám a vychází jim vstříc.

Z nedostatku lepšího slova říkáme, že hra dvouletých je paralelní, zatímco hra tříletých kooperativní. To ale neznamená, že na sebe nereagují. Smějí se na sebe, napodobují se, komunikují. Určitě pro ně kolektiv dětí má v tomto věku významný smysl, protože se učí hrát si společně.

„Jenže toto nastavení nevyhovuje všem. Být tři roky doma ve společnosti malého dítěte je velmi náročné,“ vysvětluje Zuzana Masopustová. „Vyhořelý rodič mnoho dobrého nepředá.“ Výhodná může být dostupnost zařízení pro mladší děti i pro rodiny s nižším socioekonomickým statusem či rodiny ohrožené domácím násilím. Zařízení může vhodně doplňovat rodičovskou péči a pomáhat k vytváření stimulujícího prostředí. Možnost dávat dítě například alespoň na dopoledne do nějakého zařízení může snížit zátěž rodiny či její izolovanost, tedy faktory, které mohou k domácímu násilí či nevhodným výchovným praktikám přispívat.

Pět batolat na dospělého a asistentka k tomu

Jedním z důvodů, proč se mateřské školy a obecně školský systém brání přijímání dětí mladších tří let, jsou jejich specifické požadavky. Některé ještě v tomto věku dobře nemluví, jiné si nejsou jisté, jak používat nočník. Navíc se často říká, že děti do tří let si nejsou schopné společně hrát. „S tím bych tak úplně nesouhlasila. Z nedostatku lepšího slova říkáme, že hra dvouletých je paralelní, zatímco hra tříletých kooperativní,“ říká Lucie Grůzová, která vystudovala předškolní pedagogiku a v Brně provozuje rodinné centrum s dětskou skupinou. „To ale neznamená, že na sebe nereagují. Smějí se na sebe, napodobují se, komunikují. Určitě pro ně kolektiv dětí má v tomto věku významný smysl, protože se učí hrát si společně.“

Někteří učitelé také tvrdí, že péče o batolata nemá charakter pedagogické práce, ale jde pouze o hlídání a péči, jakou dříve v jeslích poskytovaly dětské sestry. „Model jeslí, kde pracoval zdravotnický personál, se přežil. Batolata potřebují víc než jen stravu, spánek a teplo. Úkolem předškolního vzdělávání není jen získávání vědomostí a dovedností nutných pro vstup do první třídy, ale také to, aby děti uměly navázat kontakt, řešit konflikty, domluvit si hru a kreativně ji rozvíjet. Na tom je možné začít pracovat už před třetím rokem,“ dodává Zuzana Masopustová.

Jak by ale péče například o dvouleté děti v předškolním zařízení měla vypadat, aby tam děti chodily rády, a čas, který stráví bez rodičů, jim i něco přinášel? Podle Zuzany Masopustové je například nezbytné omezit počet dětí: „Ideálně aby byl například jeden dospělý na pět batolat. Tak může pomáhat dětem rozvíjet zájem o svět, kooperaci, učí je komunikovat a řešit konflikty.“ V některých situacích může být pro nejmenší přínosné učit se od starších dětí, nicméně předškoláci potřebují trávit čas i odděleně se svými vrstevníky a věnovat se svým hrám a vztahům. Vhodné je mít ve třídě i asistentku, která pomáhá s oblékáním a obouváním, zalepí potlučené koleno a sesbírá vysypané jídlo, takže se učitelky můžou opravdu věnovat práci s dětmi a nemusí příliš řešit provozní záležitosti.

Jak to vypadá v praxi

V oblasti už výše zmíněného Lipníku nad Bečvou, kde se do školek dostanou tři čtvrtiny dvouletých dětí, leží obec Veselíčko. Má mateřskou školu a přijímá děti mladší tří let. „Naše školka procházela před několika lety rekonstrukcí a podařilo se vybudovat a zařídit tzv. malou třídu s kapacitou 14 dětí. Většinou tam máme asi třetinu těch maličkých. Práce s nimi je samozřejmě náročnější, ale zase to učitelkám do jisté míry vykompenzuje právě ten malý kolektiv,“ vysvětluje statutární zástupkyně zřizovatele mateřské školy ve Veselíčku Lucie Pazderová.

Co se zvykání nebo ranního pláče týká, ještě se nestalo, že by nějaké z dětí adaptaci vůbec nezvládlo. „Mám pocit, že ti nejmenší si kolikrát zvykají lépe než starší,“ dodává. Školka má k dispozici asistentku, která pomáhá dětem s oblékáním nebo je doprovází na procházce. „Děti ale nepřebalujeme. Raději je podpoříme v nácviku na toaletu, převlékneme, když je třeba, ale plenky nevedeme,“ zdůrazňuje Pazderová.

Asi sedm kilometrů vzdušnou čarou od Veselíčka leží Týn nad Bečvou, kde do školky také chodí dvouleté děti. Jsou tu dokonce ve věkově smíšeném kolektivu. „Od půl deváté, kdy máme hlavní činnost, tu máme obě učitelky, asistentku, a když je třeba, na procházku s nimi vyrazí i uklízečka,“ usmívá se ředitelka Hana Rolincová. „Věříme, že každá činnost se dá přizpůsobit tak, aby ji zvládli i ti nejmenší.“ Zatím si vždycky všechny dvouleté děti rychle zvykly. „Spíš se stává, že déle než děti smutní rodiče, kteří nejsou přesvědčení o tom, že už jsou na odloučení připraveni,“ dodává Hana Rolincová.

Dětské skupiny – flexibilní varianta

Zejména ve větších městech je ale míst ve školkách nedostatek i pro děti tříleté, těm mladším jsou pak určeny dětské skupiny. Ty nespadají pod ministerstvo školství, nýbrž pod ministerstvo práce a sociálních věcí. Nejsou tedy vzdělávacím zařízením, ale zařízením pro lepší slaďováním osobního a pracovního života. Momentálně jich je v ČR otevřených celkem 1493 s celkovou kapacitou 20 121 míst a neustále přibývají další. Čtrnáct dětských skupin zatím například otevřela skupina Sto skupin, za níž stojí inovační skupina Q Designers, a pro další hledají prostory.

Dětské skupiny mají v některých ohledech jednodušší podmínky pro vznik a provoz než mateřské školy. „Některé normy, které se týkají přímo stavby, kde je dětská skupina umístěna, máme skutečně měkčí než školka,“ říká Lucie Grůzová, která v Brně provozuje dětskou skupinu Žabka a Dětskou skupinu Pulec. „Na druhou stranu různé hygienické normy, jako je počet toalet a umyvadel, výdej stravy nebo světelnost, máme velmi podobné. Myslím, že to dává smysl pro ochranu zdraví všech a zároveň to dětským skupinám poskytuje flexibilitu, kterou klasické školky nemají.“ Zatímco postavit a zařídit mateřskou školu zapsanou v síti MŠMT trvá několik let, dětská skupina na vhodném místě může vzniknout už za půl roku.

Dětské skupiny mohou navštěvovat děti dokonce už od jednoho roku. Jak vybrat takovou, kde se dětem bude líbit? „Není jednoduché to poznat na základě jedné návštěvy. Určitě bych chtěla vědět, jaká je vzdělávací nabídka té skupiny – a vlastně nezáleží na tom, jestli mají děti keramiku, montessori dílny a angličtinu, ale jestli tam vedou záznamy o pokroku jednotlivých dětí, jestli jsou ochotní přizpůsobit program nebo jestli je rozvrh tak nabitý, že jen těžko zbývá čas na odpočinek a volnou hru,“ zamýšlí se Lucie Grůzová. „Také mi přijde lepší, pokud je na místě víc dospělých, protože když dojde k nějaké emocionálně náročné situaci, mohou z ní poodstoupit, vydechnout. A také je vhodné sledovat, jak se mluví s dětmi. Pokud ani před rodičovskou návštěvou zvenčí nebude komunikace respektující, pak to za zavřenými dveřmi bude ještě horší.“

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments


Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.