Lucie Slejšková: Trochu víc spolupráce, prosím. Co ještě přát do nového roku českému vzdělávání?
V českém prostředí bývá zvykem odpovídat na otázku Jak se vede? alespoň mírně nejistě. Jde to, jakž takž, no to víš, pořád stejně… Jdou nám lépe negativa, snadno vidíme to, co je tak nějak na pytel. Tento postoj často prosakuje i do debat o tom, jak se daří našemu vzdělávání. Vidíme, co se nedotáhlo, stále se nedaří, a i když jsme pokročili, stále nemáme… Je určitě třeba zjišťovat, kde jsou rezervy a co dělat jinak a lépe. Náš problém je ale v tom, že u toho často zůstaneme a pak jsme z takových diskusí otrávení a unavení. A i proto si na otázku Jak se vede našemu vzdělávání a co mu přát zkusme protentokrát odpovědět malinko jinak.