Co dělat, když se ve škole někomu ubližuje? Jak poznat, že jde o šikanu, jak to říct a přitom nežalovat? Někdy už i ty nejmenší děti mají velké starosti. V tu chvíli potřebují, aby jim dospělí pomohli. „Když je ve třídě někdo ošklivý na tebe nebo na spolužáka, ozvi se,“ radí učitelka Barbora Kosinová dětem. Jak ale postupovat, když se škola k ničemu nemá?
V těchto dnech se deváťáci ze základních škol dozví, jestli uspěli u jednotných přijímacích zkoušek a dostali se na svoji vysněnou školu. Nebo aspoň na “druhou volbu”, či bohužel nikam a budou se muset snažit ještě v dodatečných termínech, které ředitelé vypíšou.
I když všichni věří v dobré konce, zůstanou letos po přijímacích zkouškách na střední školy mnohde zklamaní teens. Ti, kteří x měsíců dřeli a žili pod tlakem každodenního mediálního tlaku kolem nedostatku míst, náročnosti testů i vlastních přání a ambic. Jak ošetřit jejich zklamání a vyrovnat se s tím, že studijní budoucnost bude zřejmě jiná, než (jste) si malovali?
Jako učitelé jsou zatím na začátku své pedagogické dráhy. Nechybí jim elán, motivace, nadšení. Svou profesi berou velmi zodpovědně. Jaký byl jejich první den ve škole? Co ve svých začátcích ve školách nejvíce potřebovali – a co jim pomáhalo? Co by rádi změnili? Přinášíme příběhy tří pedagogů, kteří čerstvě vstoupili do školství.
Filozofie má pověst teoretické disciplíny, kterou pěstují akademici na univerzitách. Podle Barbory Fialové a Jiřího Bartoníka ale filozofie jakožto myšlení, dotazování se a hledání odpovědí má své místo i v každodenním životě. Společně proto vytvořili platformu Pink Box, v rámci níž vedou kurzy filozofie pro děti, dospívající a dospělé. „Když se děti naučí ptát a společně přemýšlet, poctivě si to myšlení odpracovat, zlepší to obecně jejich kognitivní schopnosti a potom je to vidět třeba i v oborových předmětech,“ říká Jiří Bartoník.
V Česku nyní navštěvuje základní školy mnohem více dětí cizinců než dříve, zvyšují se i socioekonomické rozdíly mezi žáky. Pavel Bobek, učitel ZŠ Solidarita a finalista ceny pro inspirativní učitele Global Teacher Prize Czech Republic 2022 studoval a učil na prvním stupni základní školy v Londýně, kde právě s takovými třídami mají bohaté zkušenosti. Dají se však přenést i do Česka?
Trvají jen o něco málo víc než dvě hodiny, a přitom rozhodnou o tom, jak bude vypadat život dítěte v následujících nejméně čtyřech letech. Řeč je o jednotných přijímacích zkouškách, které letos absolvuje v Česku na 114 tisíc žáků základních škol. Deváťáci k nim nastupují 13. a 14. dubna, víceletá gymnázia je pořádají ve dnech 17. a 18. dubna.
Výzvu za dobrovolné úkoly podepsalo už více než třináct set lidí. Podle její předkladatelky Heleny Zitkové by dobrovolnost úkolů neznamenala jejich konec. Naopak by to dětem mohlo pomoci zjistit, čemu by se chtěly věnovat. „Pokud budeme děti nutit dělat všechno, nemohou své vlohy ani objevit, nemají na to prostor,“ říká Helena Zitková.
„Veškeré to utrpení už za týden skončí. Konečně budeme mít volný víkend s rodinou“, říkal mi nedávno jeden známý, jehož dítě se intenzivně připravuje na přijímací zkoušku na střední školu. Slzy, pláč, křik, odříkání, nervozita, nekonečný tlak, nebo neadekvátní očekávání rodičů. Děti, které o víkendu místo pohybu a odpočinku chodí na osmihodinové doučování, za které vystresovaní rodiče platí horentní sumy agenturám, v nichž doučují bývalí zaměstnanci státu.
Už je to téměř rok, co se nepotkávají se svými vrstevníky na Ukrajině. Dvě stě ukrajinských dětí mezi šesti a patnácti lety našlo azyl v Kolíně. Město pro ně zřídilo speciální třídy, kde pokračují v základním vzdělávání podle ukrajinských osnov s ukrajinskými učiteli. Navíc se také věnují češtině, a někteří se připravují na další studium na středních školách. Jak se učí ve škole, která vznikla ze dne na den a z nutnosti?
