Lucie Fialová: Učňáky nepotřebují bezpečnostní rámy. Stačilo by trochu pozornosti a péče

Lucie Fialová: Úkolem základní školy je odlišné startovní podmínky dětí vyrovnat, ale to se v Česku dlouhodobě nedaří.

„Učitelé mlátí žáky, na vlastní oči jsem to viděl,“ napsal uživatel GrejDd před třemi měsíci v Google recenzi pražského učiliště Ohradní, kde poslední březnový den došlo k vraždě učitele. Podle dalšího recenzenta je mlácení žáků na škole dokonce „denní chléb“. Jakýsi Nigel si před třemi lety stěžoval na „psychické deptání“ ze strany mistra výcviku. Všechny negativní recenze se týkají zrovna oboru mechanik-elektronik, který navštěvoval i student obviněný z útoku mačetou. „Až na pár vzácných výjimek si profesoři léči své mindráky na studentech. Ředitel dělá, že to nevidí,“ píše recenzent Lukáš Mach. 

Veronika Malá: Povinný druhý jazyk není problém. Je to spíš neschopnost ho učit

"Cizí jazyky v životě potřebujeme bez ohledu na to, jestli jsme studovali humanitní nebo přírodovědný obor."

Když se loni na jaře začalo mluvit o redukci školních osnov, protože dlouhodobá distanční výuka ukázala, že se toho děti učí zbytečně moc, obětním beránkem této diskuse se tehdy staly Newtonovy zákony. I když se týkala různých předmětů. Jedna skupina tvrdila, že je možné je z výuky vypustit, druhá, zastoupena zejména učiteli fyziky, naopak horovala pro to, aby teorie o vztahu mezi pohybem tělesa a silami, které na něj působí, v osnovách zůstala. Pro pochopení světa kolem nás jsou podle nich důležité a bez této znalosti by výuka předmětu nedávala smysl. 

Lukáš Bůžek: Kdy chyba vede k úspěchu?

Třídy, kde se žáci nebojí riskovat i za cenu chyby, kde aktivně vyhledávají pomoc a zpětnou vazbu od nás učitelů i od spolužáků, mají vysokou „kulturu chyby“.

Jeden z nejlepších basketbalistů všech dob Michael Jordan ve slavném výroku prohlásil: „Za svoji kariéru jsem minul koš více než 9000 krát. Prohrál jsem téměř 300 zápasů. Dvacet šest krát jsem byl pověřen skórováním vítězného koše a minul jsem. Za svůj život jsem znovu a znovu selhával. A to je důvod, proč jsem úspěšný.“

Marie Gottfriedová: Ta nejlepší odpověď na válku? Učit v souvislostech a usilovat o hezké vztahy

"Nejlepší odpověď škol na válku? Co je v těchto časech smysl vzdělávání?"

Po pandemii koronaviru přichází do našich životů další silný impuls. Válka. Silné impulsy zpravidla bolí. Přicházejí nečekaně, zbavují nás klidu, naplňují nás obavami a strachem. U toho však nesmí zůstat. Lidský duch je nasměrován k růstu, nikoli k zakrnění, k novým horizontům, nikoli k zajetým kolejím, k překonávání překážek a vítězstvím, nikoli k rezignacím a prohrám. 

Kateřina Horáková: Tělocvik mě na dlouho odradil od pohybu. Cesta zpět se hledá těžko

"Školní tělocvik mě na dlouhé roky odradil od pohybu."

Narazila jsem na retro snímek, na kterém byly dívky v bílém tričku a modrých trenýrkách šplhající po tyči. Ta fotka mě hned vrátila do dětství, do školy, do tělocvičny. K učitelce, která nás vyvolávala, a my před celou třídou museli ukázat, že vyšplháme – k červené čáře za jedna, k modré za tři, ani kousek za pět. Alespoň trochu se přitáhnout, zvednout zadeček. První pokus, druhý, třetí. Uf. Nejde to. Zase za pět.

Radek Aubrecht: Proč učit moderní dějiny? Vysvětlují to, co dnes zažíváme

"Po 20. století nám tu také stále zůstává řada nepřehlédnutelných stop a varování."

Přicházím do třídy, abych zahájil další naši hodinu dějepisu, která bude tentokrát věnována příčinám a začátku studené války. Studenti za pomocí textu a krátkých videí sami analyzují vznik bipolárního světa a klíčové rozdíly mezi “západním” a “východním” blokem. A ještě během práce se ozve jedna studentka, která rozhodně nepatří mezi dějepisné fanynky, s glosou, že ty vztahy jsou tehdy podobné těm dnešním. Narážka na dění kolem Ukrajiny, respektive euroatlantické přetlačování se s autoritářským Ruskem. Ano, pochopila jste správně, reaguji. A dodávám svou oblíbenou větu, že to je kouzlo moderních dějin, nabízejí hodně paralel pro současný svět a nabízejí řadu odpovědí na otázku, proč svět kolem nás vypadá tak, jak vypadá.

Šárka Plocková: Jsou soukromé školy lepší než státní? Ne nutně pro každého

Vyřeší placená škola náš problém bez toho, že bychom si jiné problémy přidělali?

Jsou lepší soukromé nebo státní základní školy? Tuto otázku mi pokládají rodiče v diskuzích na sociálních sítích i v konzultacích skoro každý den. Když s rodiči mluvím o „soukromých” školách, často dojdeme k závěru, že pro ně není důležité, kdo školu zřizuje (obec, fyzická nebo právnická osoba, církev), ale pod pojem „soukromé školy” vlastně řadí všechny školy, kde se za plnění povinné školní docházky platí školné nebo spolkové příspěvky. Naopak, když mluvíme o školách státních, často rodiče k tomuto pojmu řadí všechny školy, kde se za docházku neplatí nic, tedy například i školy církevní nebo školy, jejichž zřizovatelem je fyzická nebo právnická osoba, ale docházka do školy je i přesto zdarma. 

František Tichý: Epidemie bezmocnosti. Práce s dětmi mi teď připomíná aktivizaci seniorů

František Tichý: Je dost těch dříve aktivních a skvělých, kteří teď jako by vše poztráceli.

Začal jsem o tom přemýšlet, když se děti na podzim vracely do školy. Okamžitě na nich bylo vidět, že nemají chuť cokoli dělat, ať je to učení nebo fyzická aktivita. Jejich tolerance vůči nepohodlí velmi klesla.
Neomezuje se to jen na školu, pro nezájem se rušily třeba i skautské akce. Nejistota, co zase bude, kdy co zase zavřou, měla svou váhu, to jistě, ale myslím, že se tím nedá vysvětlit vše. Děti z naší školy se opravdu proměnily. A to mluvím o žácích Gymnázia Přírodní škola, kteří sem šli, protože vědí, že u nás se chodí na náročné akce do přírody, že zažijí námahu a taky že nám záleží na nezištné práci pro druhé. Dobrý pocit nepadá z nebe a pomoc druhým nás vyvádí ze sebestředné izolace. To je naše krédo.

Ivana Štefková: Nerozmlouvejme ministrovi, že mu facky v dětství pomohly. Hledejme naději, že to jde i jinak

Každý den se otevírá nová příležitost být tím rodičem, kterým si přejeme být.

Sleduju probíhající diskusi kolem výroků ministra Jurečky o tom, že nechce rodičům zakazovat fyzické trestání dětí. A co si přeji ze všeho nejvíc, je to, aby nevedla k dalšímu zostuzování rodičů.

Sendvič Oscara Wilda a oběd jen za správnou odpověď. Jak to vypadá, když kvůli covidu ve škole vaří učitelé

„Jé, Katko, ty jsi dneska kuchařka? To jsi fakt vařila ty?“

„Jé, Katko, ty jsi dneska kuchařka? To jsi fakt vařila ty?“ FOTO: Tereza Gafna VáňováJedu ráno do školy a před vchodem do metra mi zvoní telefon. Je 7:20 a volá Petr, ředitel naší školy. „Celá kuchyně musí do karantény. Zvládla bys dnes zařídit obědy alespoň pro školku a první stupeň? Ideálně i pro starší a … Číst dál