Duben je nejenom měsíc přijímacích zkoušek, ale také zápisů do prvních tříd. K těm školy přistupují různě: někde pro děti připraví zábavné odpoledne, zatímco si s rodiči přátelsky popovídají, někde chtějí nakreslit obrázek postavy a zazpívat písničku, jinde se ale jedná skoro o jakousi „zkoušku z vyspělosti“.
Brněnská Základní škola Merhautova se nachází se ve vyloučené lokalitě, v takzvaném brněnském Bronxu. Žáci ze sociálně slabých rodin tvoří asi osmdesát procent školy. A podobná je situace o několik stovek metrů dál – na Základní škole náměstí 28. října, kde jsou také téměř všichni žáci z vyloučeného prostředí. Vedení obou škol se už několik let snaží, aby pro děti byla škola místo, které není jen o učení, ale kde jim je dobře. Daří se to?
Potkali jsme se před čtyřmi lety při finalizaci knížky Svobodná hra, kterou Petr Daniš napsal se svou ženou Justinou. Vloni vydal další: Klima jako příležitost. A když ji čtete, máte kromě spousty „aha momentů“ pocit, že stačí vlastně málo, a svět může být i pro další generace živoucí a vy v klidu. A trpíte-li enviromentálním žalem, doporučuju si s Petrem rovnou popovídat. Jeho úhel pohledu na klima a enviromentální otázky nebo to, jak máme pro zelenou budoucnost vychovávat děti, je vlastně úlevný.
Jak zachovat dětem dobrou náladu, nadšení pro učení a kvalitní vztahy ve třídě? Pravidelně je na výuku berte ven, ideálně do co nejzelenějšího prostředí. Tak by ve stručnosti mohla znít rada od lektorky a environmentalistky Šárky Doležalové Křepelkové. Ta nedávno obhájila dizertační práci, která se zabývá spojitostí mezi pobytem venku a wellbeingem školních dětí.
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, říká české přísloví. Češi by tedy měli být lidmi nejméně třikrát, protože kromě mateřštiny se ve školách povinně učí ještě dva cizí jazyky. Jenže pokročilejší angličtinu má u nás sotva čtvrtina obyvatel, a to hlavně těch nejmladších. A do toho se ozývají hlasy, že druhý cizí jazyk vlastně není potřeba.
Ročníková práce je hlavní událostí ve třetím roce waldorfského lycea a může se týkat prakticky čehokoli. Má teoretickou, praktickou a uměleckou část a žáci zpracovávají nejčastěji téma, ke kterému mají nějaký vztah, což může být šití historického kostýmu, vytvoření videohry, překladu či knihy poezie. Ale i něco ještě osobnějšího. Václav Podrazil si zvolil koktavost.
Třetina českých deváťáků zažívá úzkosti, čtyřicet procent trápí různě silné příznaky deprese. Na sklonku minulého roku českou veřejnost šokoval společný výzkum Národního ústavu duševního zdraví a České školní inspekce, který zkoumal duševní zdraví žáků posledních ročníků základních škol. Pro mnohé lidi byly výsledky překvapující, odborníci ale vědí už dlouho, že na tom české děti nejsou s duševním zdravím nejlépe.
EDUin na půdě Senátu představil letošní Audit vzdělávání, kde se programový ředitel Miroslav Hřebecký v analýze věnuje naplňování Strategie 2030+. Výsledky nejsou příliš uspokojivé, protože v první fázi se naplnila zhruba čtvrtina. „A aby nedošlo k mýlce, zdůrazňuji, že jde o 20 až 30 procent v prvním období. To vůbec neznamená, že jsme naplnili 20 až 30 procent celé Strategie,” říká expert na vzdělávací politiku.
Rusko vpadlo na Ukrajinu před dvěma lety a vyhnalo z domovů statisíce lidí. Do Česka jich zamířilo na 600 tisíc, zhruba polovina zůstala doteď. A podle dat výzkumné neziskové organizace PAQ Research jich chce u nás nejméně další dva roky zůstat na 180 tisíc. Ministerstvo školství registruje téměř 70 tisíc Ukrajinců v mateřských, základních a středních školách. Aby byli úspěšní, musejí umět česky. Právě úroveň jazyka se bude u cizinců testovat.
Jak jsou studenti spokojeni se svým životem a školou? Jaký mají názor na politický systém v naší zemi a mezinárodní politiku? A odkud čerpají informace? Odpovědi na tyto otázky pravidelně zjišťuje vzdělávací program Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni ve svých průzkumech. Z nejnovějšího šetření vyplývá, že středoškoláci považují za největší problémy ČR zadluženost, ekonomickou situaci a nekvalitní školství.
