Debaty nad vhodným nastavením pravidel používání mobilů ve školách jsou leckdy velmi intenzivní, a to jak v ČR, tak v zahraničí. Od nového roku plošně zakáže mobily, tablety i chytré hodinky ve svých školách Nizozemí a podobný záměr ohlásila Velká Británie. Výjimky použití chytrých zařízení ve škole budou platit pro výuku digitálních kompetencí a ve výjimečných případech, jako jsou například zdravotní důvody.
Dlouhá léta závodil v šachu, mezitím vystudoval teologii a filozofii a stal se lektorem kritického myšlení. O něm také Ján Markoš napsal knihu Síla rozumu v bláznivé době, která loni na podzim vyšla i v Česku. „Myslím si, že rozvoj vzdělání obecně a kritického myšlení zvlášť je pro demokracii naprosto zásadní,“ říká.
Nejde ani tak o to, že děti za chvíli přinesou pololetní vysvědčení. Komunikace o prospěchu totiž bývá v rámci rodiny náročná tak nějak celoročně. Někde známky hodně řeší rodiče, ale přísné samy na sebe mohou být i samotné děti. Jak tedy mluvit o známkách, konkrétně těch špatných, aby takové diskuse nepřipomínaly válečný střet?
O zhoubném vlivu technologií na přiměřený vývoj dětí se vedou debaty už několik let. Rodiče, učitelé i náhodní pozorovatelé mají tendenci se pohoršovat nad tím, že dnešní mládež mobily prakticky nepustí z ruky. Kolik času na síti je vlastně příliš? A dokážou naše problémy vyřešit aplikace rodičovské kontroly?
Blbost, kravina, závislák – to jsou slova, která děti nejčastěji od svých rodičů slýchají ve spojení s online světem. Pro děti jsou přitom technologie přirozenou součástí životů. Jak k nim najít zdravý vztah doma i ve škole? „Jako se děti ve škole učí děkovat a mýt si ruce, měly by se učit i to, co o kom můžou na internetu napsat,“ říká Radka Kůřilová, psycholožka z brněnské organizace Replug me. Rodiče podle ní musí s dětmi o technologiích hlavně mluvit, nikoli jim jen vyhrožovat nebo se pohoršovat.
Volné dny jsou pro řadu dětí příležitostí se zavřít v pokoji a pařit. Přitom podle průzkumů hraje nějakou počítačovou hru devět z deseti školáků každý den. Co s tím můžeme jako rodiče dělat, jsme se zeptali Michala Božíka, psychologa z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. „Z našich výzkumů například vyplynulo, že zákazy mají smysl jen u mladších dětí. U teenagerů vedou naopak k častějšímu hraní,“ říká s tím, že je lepší se zamyslet nad tím, proč dítě vlastně hraje.
Děti do dvou let věku by se s monitorem neměly setkat vůbec, předškoláci maximálně hodinu denně. Nejčastěji uváděný limit pro čas strávený před obrazovkou u školáků jsou dvě hodiny, některé studie udávají hranici až čtyř hodin. Počet hodin jako takových není ale klíčový. Celkově záleží také na tom, co děti před obrazovkou dělají a v jakém vyrůstají prostředí.
I když jsou počítačové hry součástí naší kultury už dlouhou dobu, vzdělávací systém v Česku a na Slovensku je obvykle nereflektuje a spíše se jich obává. Vůči hrám a hráčům převládají spíše negativní emoce. Není to ale chyba?
Vzdělávání dětí se stává komplexnější záležitostí a není úplně jednoduché zachytit všechny změny, které se udály od chvíle, když dnešní rodiče sami ještě chodili do školy. Přinášíme přehled nejdůležitějších slov, se kterými se ve škole můžete setkat.
Školní aktovka už je připravena v rohu pokojíku a to znamená, že do světa her brzy přibudou povinnosti, domácí úkoly i nová pravidla. Prvňáčky čeká významná životní změna, častěji se setkají například s hodnocením a rodiče už nebudou vždy po ruce. Co všechno bude nástupem do školy jinak a jak se na to připravit?
