Jak vybrat knihu pro dítě? Důležitá je velikost písma, množství textu i font

"Moje generace neměla v dětství tolik možností zábavy, jako mají dnešní děti, ani nabídka knih nebyla tak široká, rozdíly ve čtenářství mezi námi nebyly tak velké," říká Veronika Benešová Hudečková.

Velikost písma, množství textu i font. Na to vše by se měli rodiče podívat, než koupí svým potomkům knihu. A především vždy myslet na to, pro koho je určená. „Některé knihy experimentují s různou barvou písma či různými fonty, což může korespondovat s příběhem, ale pokud má dítě obtíže se čtením nebo je začínající čtenář, s takovou knihou si neporadí,“ říká Veronika Benešová Hudečková, majitelka nezávislého knihkupectví pro děti a mládež 2veverky. 

Jak tancují dinosauři aneb Autorské čtení v první třídě

Jak vzniká kniha? Před autorským čtením si děti mohly prohlédnout tiskový arch nebo hádat, jak je velká tiskárna na knihy.

Zvoní. Stojím před třídou s osmadvaceti dětmi. Trochu to připomíná takový ten sen, ve kterém se zaručeně ztrapníte. Ztratíte hlas, děti vás pošlou kamsi a váš potomek, který je jedním z dětí v lavici, bude muset změnit školu, protože už všichni budou vědět, že má trapné rodiče. Přitom to začalo tak nevinně. Prvňáci v základní škole na pražském Chodově dostanou svůj první slabikář a já jim povyprávím o tom, jak vznikají knížky. 

Diktujeme dětem, co mají číst, a pak se divíme, že nečtou, říká vědkyně Anežka Kuzmičová

Čtení prohlubuje zájem o svět. Ať už dítě zajímají ryby nebo auta, pokud v tom chce jít do hloubky, musí být schopné vydržet číst.

Všichni chceme, aby naše děti četly. Jenže i když rodič hltá knihu za knihou, jeho dítě to nemusí mít stejně. „Musíme jít vstříc tomu, co děti baví, nadchne, zajímá,“ říká vědkyně Anežka Kuzmičová, která se zabývá dětským čtenářstvím. „Jako rodič bych se bála jen jediného – že dítě nebude schopné se nadchnout vůbec pro nic.“

Doba bez barevné televize a zahraniční muziky. Události kolem sametové revoluce může dětem ve škole přiblížit čtenářská lekce

Máme tu třeba slovo MORÁLKA. „Kdo by mi řekl, co to přesně je?“

Učit o 17. listopadu se dá různě. Můžete dětem sami vyprávět, co si pamatujete. Můžete si spolu pustit dobové filmy a dívat se, jak v němém úžasu sledují pověstné fronty na banány a nechápou, proč všichni jezdili trabantem. A můžete to taky nechat na škole, protože sametová revoluce si už dávno našla cestu do učebnic vlastivědy a dějepisu. Stačilo by to, jen tak z učebnic? Nemyslím. Ale naštěstí existují školy, které se snaží dětem předat mnohem víc než jen pár odstavců nezáživného textu. 

Páťák napsal knížku a knihovna mu nabídla namluvit s kamarády audioverzi

„Většina dětí, které přijdou do zoo, se hned hrnou k výběhu slonů, lachtanů, tygrů, gepardů, nosorožců, zeber nebo žiraf,“ předčítá Bertík.

„Nápad jsem dostal na výletě na zámku Hluboká. Zrovna se tam konaly sokolnické dny,“ říká desetiletý Albert Karjagin z Litoměřicka. Mezi sokolníky byla i holčička jeho věku a to ho zaujalo. Přemýšlel o ní a pak začal psát knížku s detektivní zápletkou, ve které si Hanička tajně ochočí jestřába ze zoo. Po roce byla kniha hotová a teď děti nahrávají její audioverzi v nahrávacím studiu Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem. Knihovna už sbírá další nápady – stane se v budoucnu místem podpory nadaných dětí?

Po hláskách, nebo po slabikách? Bez ohledu na metodu se nakonec naučí číst všichni

Způsoby, jak jsou na sebe čtení a psaní při výuce napojené, se různí.

Školy se rády chlubí vším, co dělají jinak než ostatní. Asi každý si umí představit, co to znamená, že děti mají od první třídy angličtinu nebo informatiku. Pokud se ale rodič na schůzce budoucích prvňáčků dozví, že se jeho dítě bude učit číst analyticko-syntetickou metodou, nemusí z toho být úplně moudrý.

Kluci nechtějí číst o holkách, holky to naopak tolik neřeší

Jakmile chlapci odrostou obrázkovým knížkám o hasičích, autech a dinosaurech i malému poseroutkovi či minecrafťákovi, náhle jako by nebylo co jim nabídnout.

Jakmile chlapci odrostou obrázkovým knížkám o hasičích, autech a dinosaurech i malému poseroutkovi či minecrafťákovi, náhle jako by nebylo co jim nabídnout. FOTO: PixabayRodiče, učitelé, knihovníci, spisovatelé, ilustrátoři a určitě i spousty dalších lidí si přejí jednu věc: aby děti četly. Nakladatelé tomuto přání vycházejí vstříc a na trh neustále proudí stovky knižních novinek. Jenže … Číst dál

Příběhy do školy patří. Doprovázím až k hranicím známého světa, říká profesionální vypravěč

"Vypravěč dokáže vyvolat v hlavách posluchačů obrazy. Vytvořit svět, na který se všichni, kdo ho poslouchají, dívají. Jsou v něm."

"Vypravěč dokáže vyvolat v hlavách posluchačů obrazy. Vytvořit svět, na který se všichni, kdo ho poslouchají, dívají. Jsou v něm." FOTO: TEDx Brno 2014Naživo vyprávěné příběhy byly v minulosti zdrojem poučení, inspirace i sblížení. Češi si spolu stále ještě vyprávějí, ale často jde jen o dobře vypointovanou historku, která má rozesmát. Storytelling vrací do hry … Číst dál

A teď si poslechněte historku o Pythagorovi! Čím živé vyprávění vítězí nad Wikipedií?

„Člověk je vypravěč, když dokáže vyvolat v hlavách posluchačů obrazy. Ruce, mimika, hlas, zvuky, tanec, hudba pomáhají,“ říká Martin Hak.

„Člověk je vypravěč, když dokáže vyvolat v hlavách posluchačů obrazy. Ruce, mimika, hlas, zvuky, tanec, hudba pomáhají,“ říká Martin Hak. FOTO: Jitka PolanskáDříve si lidé vyprávěli, dnes máme YouTube, Netflix a Wikipedii. Někteří učitelé se ale této konkurence nebojí a učí se základy vypravěčského řemesla. Vědí, že příběh má sílu a moc přitáhnout pozornost roztěkaných … Číst dál

Bubliny na léto

Slov je v komiksu samozřejmě méně, ale učit empatii, předávat vědomosti nebo zvyšovat čtenářskou gramotnost umí také.

Slov je v komiksu samozřejmě méně, ale učit empatii, předávat vědomosti nebo zvyšovat čtenářskou gramotnost umí také. FOTO: Kateřina ČopjakováKomiks zažívá aktuálně v Česku šťastnou éru. Po nutné emancipaci devátého umění, tak se komiksy také označují, se poprvé zdá, že už tu může vyjít cokoliv. V překladech vycházejí úplné novinky, ale stále se také lepí … Číst dál