Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

duševní zdraví

Nemocní nejsou, ale do školy nechodí a rodiče je omluví. Jak řešit skryté záškoláctví?

autor:
V prvních ročnících obvykle studenti do školy celkem chodí, ale pak se to začne zhoršovat.

Problém zvaný absence řeší všechny stupně škol, ale střední odborné víc než základní. V roce 2019 podle dat České školní inspekce zameškaly děti ze základních škol v průměru kolem 90 hodin za školní rok, středoškoláci 140. Nejméně chyběli žáci základních škol ve Zlínském kraji – 62 hodin ročně; naopak ve Středočeském to bylo 111 hodin. Mezi studenty středních odborných škol jsou v absencích přeborníci v Ústeckém kraji, kde průměrný středoškolák přišel o 201 vyučovacích hodin.

Viděl jsem, co ti udělali, a není to fér. Oběti šikany potřebují podporu, říká finská psycholožka

autor:
Každá lidská bytost má ale dvě stránky – jednu laskavou a milující a druhou sobeckou a agresivní – a nemůžeme se tvářit, že jedna z nich neexistuje.

Každý by si přál pro děti školu, která je „bezva“. Tedy takovou, kde se můžou všichni v klidu učit a nikdo se nemusí bát, že by mu kdokoli ubližoval nebo ho urážel. „Bezva“ se finsky řekne „kiva“ a stejnojmenný program na prevenci šikany a zlepšování školního klimatu se začíná rozjíždět i v Česku. „Program KiVa jsme vymýšleli na přelomu tisíciletí u nás na univerzitě v Turku,“ říká jedna z jeho autorek, psycholožka Christina Salmivalli. „Tehdy si finské děti stěžovaly, že nerady chodí do školy, hlavně kvůli špatným vztahům. To jsme chtěli změnit.“

Jak stanovit pravidla pro hraní videoher? Je to rovnice o čtyřech neznámých, říká psycholog

autor:
"Počítačové hry, ať chceme nebo ne, jsou součástí světa dětí a jestli se o ten jejich svět chci zajímat, musím jej přijmout takový, jaký je."

Volné dny jsou pro řadu dětí příležitostí se zavřít v pokoji a pařit. Přitom podle průzkumů hraje nějakou počítačovou hru devět z deseti školáků každý den. Co s tím můžeme jako rodiče dělat, jsme se zeptali Michala Božíka, psychologa z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. „Z našich výzkumů například vyplynulo, že zákazy mají smysl jen u mladších dětí. U teenagerů vedou naopak k častějšímu hraní,“ říká s tím, že je lepší se zamyslet nad tím, proč dítě vlastně hraje. 

Léčba lesem. Jak se pohybovat s dětmi v přírodě, aby to bylo jako medicína

autor:
Opravdový les začíná teprve tehdy, když opustíme cestu.

Že pobyt v lese může na dospělé i děti působit blahodárně, asi není velké překvapení. Nejde však o to, abychom ušli desítky kilometrů, naopak někdy za celý den stačí pouze pár set metrů. Jak se v lese pohybovat, aby to na nás mělo co největší ozdravný efekt, prozrazuje německý lektor lesní terapie Rudolf Hettich ve dvojrozhovoru s ředitelkou Asociace lesních mateřských škol Terezou Valkounovou.

O Vánocích je nám nejlépe v chumlu, v obklopení lidmi

autor:
Dříve se o Vánocích při štědré večeři obřadně jedlo to, co se v hospodářství urodilo.

Když Martina Boledovičová, spoluautorka knih Tradinář a Vánoční Tradinář, mluví o tradicích a rituálech, obklopí vás ticho, kouzlo venkovské nostalgie a také určité vděčnosti za to, kde a jak žijeme. A když se pak rozmluví o vánočních zvycích, o jejich hloubce a významu, víte, že chcete maximum rituálů a zvyků či tradic předávat svým dětem. Protože právě ony je potřebují nejvíc!  

I dva roky trvá, než se k týraným dětem dostane psycholog. To má změnit advokační centrum

autor:
K dětskému psychologovi se tak děti dostaly až po dlouhých dvou letech od chvíle, kdy do jejich bytu vstoupila policie. 

Nejdřív to vypadalo jako běžná hádka. Možná i spojená s nějakou tou fackou, ale takových už bylo… Jenže tentokrát to otec přehnal a mámě šlo o život. Naštěstí záchranka přijela včas a nedošlo k nejhoršímu. Celé scéně, tak jako už mnohokrát předtím, přihlížely tři děti. Nevěděly, co si myslet. Milovaly oba rodiče a nechápaly, proč se hádají. Tátu měly rády a zároveň se ho bály. O mámu se samozřejmě strašně bály, ale zároveň na ni byly naštvané, že jede pryč a nebude je už chránit. 

Alena Čorna: Na help lince SOS Ukrajina ČR stále žijeme příběhy plné války

autor:
"Z prvních měsíců války si pamatuju značné vytížení. A neskutečné množství příběhů lidí, kterým bylo potřeba pomáhat," říká Alena Čorna.

Je to už deset měsíců, co začala válka na Ukrajině. A trvalo jen pár dní, než pod organizací Člověk v tísni vznikl „podprojekt“ SOS Ukrajina ČR, který doteď pomohl už více než půl milionu uprchlíků. Stát se součástí týmu těch, kteří fungují help lince SOS Ukrajina, pro mě jako rodilou Ukrajinku bylo něco jako osobní mise. Povinnost. Potřeba udělat cokoliv, co se dá, pro ty, kteří ztratili tolik, že si to ten, koho válka nezasáhla, nebude umět nikdy představit. 

Školní kaplan nemá být ideologem, ale někým, kdo naslouchá a provází, říká Petr Hyacint Ullman

autor:
Rozhodně nám nejde o to nějak napasovat studenty do nějaké role a do toho, že musí říkat to, co si my myslíme.

Na školních chodbách ho v bílé sutaně nepřehlédnete. Školní kaplan Arcibiskupského gymnázia v Praze Petr Hyacint Ullman ve škole učí náboženství, ale je i členem preventivního týmu. V EDUcastu si s ním Lucie Kocurová povídala třeba i o tom, jaké místo dnes zabírá víra v životě mladých lidí.

Rodiče často za děti všechno řeší, ty ale pak v dospívání narazí, upozorňuje psychiatrička

autor:
První, co může rodiče upozornit, že se něco děje, je když se dítě změní.

Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu a závažné poruchy příjmu potravy – to je denní chleba dětských psychiatrů.  Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny vzrostl za posledních deset let počet dětských pacientů v psychiatrických ambulancích o polovinu. Rodiče by přitom mnohdy komplikacím mohli předcházet tím, že dětem dají dostatek samostatnosti, budou pro ně dostupní a nezatíží je rozhodováním, na které nejsou zralé, shrnuje dětská psychiatrička Marie Pozdílková. 

Chceme v Česku na střední. Ukrajinští deváťáci se učí na přijímačky

autor:
Dá se to zvládnout.

Přihlášky na střední školy a následné přijímací zkoušky. Rodiny deváťáků jistě potvrdí, že jsou mnohem blíž, než se na první pohled zdá. O svoje místo na slunci chtějí letos zabojovat i mladí uprchlíci z Ukrajiny, a aspoň někteří z nich se na den D mohou připravovat ve studijních skupinách. „Není pro nikoho dobré, aby ti mladí lidé jen seděli u počítačů a poflakovali se po ulicích,“ říká ředitelka Gymnázia Na Zatlance v Praze Jitka Kmentová. Její škola jednu takovou skupinu zřizuje a získala za to cenu EDUína.