Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

mimoškolní vzdělávání

Být hlavním zdrojem informací je pro mě privilegium. Ale i zodpovědnost, říká Johana @jsemvobraze

autor:
Generace 17-25 let, která tvoří přes 50 % mých followerů, hodně dobře reaguje na témata týkající se LGBTQ+ komunity.

Kam se dnešní mladí dívají, když chtějí vědět, co se děje? Třeba na Instagram na profil Jsemvobraze, který provozuje Johana Bázlerová. Nikdy neměla v plánu být influencerkou: nenavazuje komerční spolupráce, chrání si svoje soukromí, a přesto ji sleduje více než 175.000 lidí převážně ve věku 17-25 let, pro které je často hlavním – nebo i jediným – zdrojem informací. Johana vystupovala na konferenci Digitální dětství anebo (Ne)vědomě na síti v Centru současného umění DOX v Praze. 

Jak stanovit pravidla pro hraní videoher? Je to rovnice o čtyřech neznámých, říká psycholog

autor:
"Počítačové hry, ať chceme nebo ne, jsou součástí světa dětí a jestli se o ten jejich svět chci zajímat, musím jej přijmout takový, jaký je."

Volné dny jsou pro řadu dětí příležitostí se zavřít v pokoji a pařit. Přitom podle průzkumů hraje nějakou počítačovou hru devět z deseti školáků každý den. Co s tím můžeme jako rodiče dělat, jsme se zeptali Michala Božíka, psychologa z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. „Z našich výzkumů například vyplynulo, že zákazy mají smysl jen u mladších dětí. U teenagerů vedou naopak k častějšímu hraní,“ říká s tím, že je lepší se zamyslet nad tím, proč dítě vlastně hraje. 

Léčba lesem. Jak se pohybovat s dětmi v přírodě, aby to bylo jako medicína

autor:
Opravdový les začíná teprve tehdy, když opustíme cestu.

Že pobyt v lese může na dospělé i děti působit blahodárně, asi není velké překvapení. Nejde však o to, abychom ušli desítky kilometrů, naopak někdy za celý den stačí pouze pár set metrů. Jak se v lese pohybovat, aby to na nás mělo co největší ozdravný efekt, prozrazuje německý lektor lesní terapie Rudolf Hettich ve dvojrozhovoru s ředitelkou Asociace lesních mateřských škol Terezou Valkounovou.

O Vánocích je nám nejlépe v chumlu, v obklopení lidmi

autor:
Dříve se o Vánocích při štědré večeři obřadně jedlo to, co se v hospodářství urodilo.

Když Martina Boledovičová, spoluautorka knih Tradinář a Vánoční Tradinář, mluví o tradicích a rituálech, obklopí vás ticho, kouzlo venkovské nostalgie a také určité vděčnosti za to, kde a jak žijeme. A když se pak rozmluví o vánočních zvycích, o jejich hloubce a významu, víte, že chcete maximum rituálů a zvyků či tradic předávat svým dětem. Protože právě ony je potřebují nejvíc!  

I dva roky trvá, než se k týraným dětem dostane psycholog. To má změnit advokační centrum

autor:
K dětskému psychologovi se tak děti dostaly až po dlouhých dvou letech od chvíle, kdy do jejich bytu vstoupila policie. 

Nejdřív to vypadalo jako běžná hádka. Možná i spojená s nějakou tou fackou, ale takových už bylo… Jenže tentokrát to otec přehnal a mámě šlo o život. Naštěstí záchranka přijela včas a nedošlo k nejhoršímu. Celé scéně, tak jako už mnohokrát předtím, přihlížely tři děti. Nevěděly, co si myslet. Milovaly oba rodiče a nechápaly, proč se hádají. Tátu měly rády a zároveň se ho bály. O mámu se samozřejmě strašně bály, ale zároveň na ni byly naštvané, že jede pryč a nebude je už chránit. 

Alena Čorna: Na help lince SOS Ukrajina ČR stále žijeme příběhy plné války

autor:
"Z prvních měsíců války si pamatuju značné vytížení. A neskutečné množství příběhů lidí, kterým bylo potřeba pomáhat," říká Alena Čorna.

Je to už deset měsíců, co začala válka na Ukrajině. A trvalo jen pár dní, než pod organizací Člověk v tísni vznikl „podprojekt“ SOS Ukrajina ČR, který doteď pomohl už více než půl milionu uprchlíků. Stát se součástí týmu těch, kteří fungují help lince SOS Ukrajina, pro mě jako rodilou Ukrajinku bylo něco jako osobní mise. Povinnost. Potřeba udělat cokoliv, co se dá, pro ty, kteří ztratili tolik, že si to ten, koho válka nezasáhla, nebude umět nikdy představit. 

Rodiče často za děti všechno řeší, ty ale pak v dospívání narazí, upozorňuje psychiatrička

autor:
První, co může rodiče upozornit, že se něco děje, je když se dítě změní.

Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu a závažné poruchy příjmu potravy – to je denní chleba dětských psychiatrů.  Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny vzrostl za posledních deset let počet dětských pacientů v psychiatrických ambulancích o polovinu. Rodiče by přitom mnohdy komplikacím mohli předcházet tím, že dětem dají dostatek samostatnosti, budou pro ně dostupní a nezatíží je rozhodováním, na které nejsou zralé, shrnuje dětská psychiatrička Marie Pozdílková. 

Chceme v Česku na střední. Ukrajinští deváťáci se učí na přijímačky

autor:
Dá se to zvládnout.

Přihlášky na střední školy a následné přijímací zkoušky. Rodiny deváťáků jistě potvrdí, že jsou mnohem blíž, než se na první pohled zdá. O svoje místo na slunci chtějí letos zabojovat i mladí uprchlíci z Ukrajiny, a aspoň někteří z nich se na den D mohou připravovat ve studijních skupinách. „Není pro nikoho dobré, aby ti mladí lidé jen seděli u počítačů a poflakovali se po ulicích,“ říká ředitelka Gymnázia Na Zatlance v Praze Jitka Kmentová. Její škola jednu takovou skupinu zřizuje a získala za to cenu EDUína. 

Děti za socialismu nebyly chytřejší, jen poslušnější, říká dlouholetá ředitelka školy

autor:
Ke konci kariéry jsem dětem říkala, že v ředitelně sedí „babička poslední záchrany“.

Měla být ekonomkou, ale nakonec se na téměř dvacet let stala ředitelkou základní školy. Hana Vellánová tvrdí, že „její“ škola nebyla nijak alternativní, šlo jí hlavně o to, aby se tam všichni cítili dobře. „Říkala jsem dětem, že v ředitelně sedí babička poslední záchrany, aby se nebály přijít, když si s něčím neví rady,“ vzpomíná. Za své dlouholeté působení ve školství získala Hana Vellánová cenu EDUína. 

Co by mohli číst teenageři? Klidně knihy o holokaustu nebo životopisy

autor:
"Ptala jsem se v sekundě - co rádi čtete? Odpovědí bylo z velké části ticho."

Často se mluví o tom, jak přivést ke čtení nejmenší děti, jak je podchytit, jaké knihy jim nabídnout. A tak trochu se smiřujeme s tím, že v pubertě už jsou děti rozdělené na „čtenáře“ a „nečtenáře“, karty jsou rozdány a nedá se s tím už nic moc dělat. Češtinářka Barbora Medunová z Klášterce nad Ohří to ale odmítá přijmout a bojuje o každou duši na víceletém gymnáziu i střední odborné škole, kde učí. Jak?