Marta McCabe je doktorandkou pedagogiky na University of North Carolina at Chapel Hill. Původem je z České republiky, ale několik posledních let strávila v USA a svoje děti tam také posílala do mateřské a základní školy*. Rozhovor o tom, jak americké školství vypadá, si budete moci přečíst v prosincovém Učitelském zpravodaji. Již teď z něj ale přinášíme několik postřehů, které mohou být zajímavé i jako inspirace (nebo varování) pro české školy.
V první řadě je potřeba podotknout, že je většina informací založena na jedné osobní zkušenosti s jednou konkrétní charter school (nespádovou základní školou) a není tedy možné je vztahovat na celé americké školství. O to jsou ale postřehy osobnější a konkrétnější a tím spíš je snad možné vzít si z nich poučení.
Téma, které z celého rozhovoru vyvstává nejvýrazněji, je vztah rodičů a školy. Škola, kterou Martiny děti navštěvovaly, je mnohem otevřenější a komunikativnější, než jsme v našem prostředí zvyklí. A to hned na několika úrovních. Ředitel školy a jeho zástupkyně posílá rodičům každý týden přehled informací o tom, co se ve škole děje, jaká zásadní rozhodnutí učinili, jaké akce se chystají a jak se mohou rodiče zapojit do chodu školy. Akcí pro rodiče přitom není málo, od seminářů a diskusních setkání až po benefiční akce v podobě různých festivalů („Jahodový“, „Literární“), které umožňují škole získávat další prostředky na svůj chod.
Na osobnější rovině s rodiči komunikuje hlavně učitel dítěte (v prvních pěti třídách základní školy učí, stejně jako v ČR, jeden učitel všechny předměty), který posílá každý pátek minimálně jednu stránku textu o tom, co se za uplynulý týden ve třídě probralo a jak je možné na příslušné téma navázat doma. Dvakrát do roka se konají třídní schůzky, kdy si učitel vyhradí na rodiče každého dítěte minimálně půl hodiny a podrobně s nimi probere prospěch dítěte a jeho silné a slabé stránky. Písemné hodnocení v pololetí a na konci roku obsahuje bodové ohodnocení mnoha kompetencí, dovedností a znalostí, a představuje tak mnohem komplexnější a relevantnější zpětnou vazbu než naše klasická vysvědčení.
Důvěrné vztahy mezi rodiči a školou jsou ještě utvrzovány tím, že se rodiče sami aktivně zapojují do chodu školy a pomáhají s jejím fungováním. Možných způsobů je spousta – od manuálních prací na školních pozemcích, přes správu webových stránek nebo zasedání v různých komisích a poradních orgánech, až po asistenci při výuce, ve které se rodiče pravidelně střídají. Zejména v nižších ročnících je tak poměrně běžné, že má učitel k ruce místo placeného asistenta dobrovolníka z řad rodičů, který mu pomáhá s realizací hodiny. To jednak umožňuje, aby se každému dítěti i při samostatné práci dostávalo alespoň chvíli skutečně osobního přístupu, ale také posiluje vztah dětí ke škole a přístup rodičů k učiteli.
Osobní přístup se projevuje i při výběru školy. U nespádové školy je poměrně běžné a vítané, když si o ní rodič před tím, než na ni přihlásí své dítě, zjistí co nejvíce informací. Na stránkách školy si může dohledat například kvalifikaci jednotlivých učitelů a může školu i osobně navštívit, pohovořit si s ředitelem a podívat se do několika tříd, jak výuka vypadá v praxi. Kromě toho jsou také všechny školy každý rok plošně testovány a výsledky tohoto srovnání jsou zveřejňovány, což rodičům poskytuje základní představu o kvalitách školy. Systém pravidelného testování je ale často kritizován – především proto, že je na jeho výsledky kladen přílišný důraz a školy jsou tak motivovány k tomu, aby vyučovaly pouze to, co je testováno, a rezignovaly na ostatní vzdělávací cíle.
Dalším zajímavým rysem školy, na kterou chodily Martiny děti, je systém častého střídání učitelů a promíchávání tříd v ročníku. Ve snaze předejít tomu, aby bylo některé dítě v příliš útlém věku označeno za „problémové“ (nebo naopak velmi nadané), dostane třída každý rok nového učitele a žák tak má šanci začít „s čistým štítem“. A zároveň se zvyšuje pravděpodobnost, že dříve nebo později dostane učitele, se kterým si skutečně „sedne“. Kromě toho se každý rok promíchají i třídy v rámci jednoho ročníku, aby nedocházelo k přílišné strukturaci kolektivu a každý měl šanci najít si kamarády, kteří mu budou nejbližší. Tento systém má samozřejmě i svá úskalí, za jeden rok si nestihne učitel s dítětem vybudovat tak silný vztah a nemusí vždy odhalit jeho skryté problémy. Tomu se ale dá předcházet tím, že učitelé intenzivně komunikují mezi sebou a předávají si informace o svých žácích mezi ročníky. Někteří učitelé dokonce na začátku roku osobně navštíví rodiče každého dítěte doma, popovídají si s nimi a nechají si od svého nového žáka ukázat, s čím si nejradši hraje, kde si čte atd. Tím se navazování vztahu urychluje a tok informací usnadňuje.
Pravidelné střídání tříd souvisí i s tím, že každý učitel se specializuje konkrétně na jeden ročník, pro který potřebuje i speciální certifikát – učitel třeťáků tak nikdy neučí páťáky a naopak. Každý učitel má svou vlastní místnost, kterou si v průběhu let sám upravuje a dovybavuje tak, aby vyhovovala jeho učebnímu stylu a obsahu výuky. To neznamená jen knihovnu, mapy nebo koberec, ale třeba i koutek pro práci se dřevem.
Charter schools mají určitou volnost v sestavování vlastních studijních plánů, což může vést k zefektivňování výuky vzájemným propojováním témat. Martiny děti se tak učily porozumět psanému textu třeba i v hodinách matematiky a v hodinách čtení se naopak dozvídaly informace o tématech, která spadají do úplně jiných předmětů. Marta navíc zdůrazňuje, že výchova k funkční gramotnosti a kritickému myšlení je podporována i tím, že předkládané informace nejsou prezentovány jako nezpochybnitelná pravda, ale děti jsou naopak pobízeny k tomu, aby zkoumaly jejich původ a případné argumentační slabiny. Tato zkušenost tak může být pro budoucí vývoj dětí cennější, než samotné nabyté znalosti. Šance, že se absolventi dokážou efektivně samostatně učit po celý život a přizpůsobí se rychlým změnám ve společnosti, se zvětšuje.
V čem jsou naopak slabiny amerického školství?
Kromě již zmíněného přílišného důrazu na testovatelné (a testované) znalosti je problematická i nízká sociální prostupnost systému. I když existuje široká společenská shoda na tom, že vzdělání by mělo být poskytováno všem ve srovnatelné kvalitě a bez ohledu na sociální třídu, realita je často odlišná. Chudší a méně vzdělaní rodiče své děti zpravidla posílají do spádových škol, které jsou zadarmo, ovšem kvalita nabízeného vzdělání velmi kolísá. A samozřejmě – kvalitnější školy jsou zpravidla placené a nesou s sebou další výdaje, například v podobě nutnosti dopravovat děti do školy na vlastní náklady. Vzdělávací systém tak fakticky konzervuje stávající třídní rozdělení a děti z bohatších a vzdělanějších rodin dostanou zpravidla přístup k lepšímu vzdělání, což jejich sociální status ještě podpoří.
Z českého pohledu se zdá být problematický i způsob hodnocení ve školách. Děti jakoby nesměly slyšet, že něco udělaly špatně, kritika je výhradně pozitivní a sebevědomí dětí tak může být až nezdravé. Marta připouští, že toto vnímání je možná kulturně podmíněné, ale považuje za důležité, aby součástí vzdělání byla i schopnost rozpoznat vlastní chyby a pracovat s nimi – a to prý americké děti často neumí.
Americký systém má tedy svá pozitiva i negativa. Přejímat bezhlavě všechny jeho prvky by nepochybně bylo nezodpovědné a i zdánlivě funkční věci by, vytrženy z původního prostředí, nemusely přinášet kýžené výsledky. Zamyslet se nad některými tématy ale nemusí být na škodu a inspirace dobrou praxí ze zahraničí může být leckdy cennější, než všechny státní reformy.
* Poznámka o americkém školství: Mateřské školky, jak je známe u nás, v USA neexistují, předškolní výchova není státem organizovaná a není zdarma. Poslední předškolní ročník, tzv. „kindergarten“, je ale považován za součást základního vzdělání a je poskytován přímo základními školami. Pětileté děti tak nastupují do jakýchsi přípravných ročníků, které sice ještě neobsahují klasickou výuku, ale cíleně na ni děti připravují – především pokud jde o vhodné chování a spolupráci s ostatními žáky ve třídě.
Zdroj: https://scio.cz/1_download/zkusenosti_se_vzdelavanim_v_usa.pdf
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
