Zatím ještě naše děti nechodí do školy, ale nechápu, proč by i domácí úkoly nemohly být součást hodnocení?! Přeci to může být nějaká samostatná práce, kterou si má žáček připravit doma, něco, co si má procvičit, nebo nějak aplikovat učivo. Proč by musel být učitel přítomen procesu?! Na druhou stranu by mělo potom hodnocení domácího úkolu být pouze hodnoceno jako splněné, nebo nesplněné, nebo nedostatečně splněné a měla by být dána možnost pro opravení či dopracování. Nevidím např. smysl v pravidelných úkolech do příští hodiny, ale třeba v nějakém úkolu, který je do určité doby třeba splnit. Vycházím ze způsobu výuky na SŠ nebo VŠ a zpracovávání seminárních prací. Nevidím důvod, proč v určité přiměřené podobě by nemohly být podobně zadávané úkoly i na ZŠ. Naopak si myslím, že by to bylo vhodné

S názorem p. Veselé nesouhlasím. Hodnotit lze v podstatě i pouze to, zda se žák doma úkolu věnoval či nikoliv. Přeloženo do řeči „zákona“, tedy zda se vůbec obtěžoval na zadaný úkol podívat.
Osobně se domnívám, že funkcí domácích úkolů je děti naučit zodpovědnosti za své vzdělávání, což se jim bude v budoucnu jistě hodit. Spíše než hodnocení, zda je něco správně či špatně, by učitelé měli hodnotit, jak žák k výuce přistupuje. A součástí výuky a procesu učení je často i práce doma.
To, že rodiče nemusí dělat domácí přípravu, neboť jim to zákon neukládá a že jejich povinností je pouze zajistit, aby děti do školy chodily, je spíše smutné, než aby se tím měl rodič ohánět.
Domnívám se, že domácí úkoly mají svůj smysl. Mohou např. děti učit pracovat s informacemi i mimo školu, jejich vyhledáváním v novinách, v časopisech i prostřednictvím dospělých.
Domnívám se také, že skutečnost, že se někteří rodiče školní přípravě doma věnují a někteří ne, není skutečností, kterou by měla řešit škola. Jestliže jedním z požadavků, které škola do hodnocení žáka zahrnuje, je plnění domácích úkolů, pak by to měli respektovat jak žáci, tak rodiče. Pokud mají výhrady, dnešní zákon jim umožňuje školu změnit a díky reformě lze nalézt pro své dítě takovou školu, kde se domácí úkoly nezadávají.

Ale básničku se musí dítě také nučit doma a přesto je z ní klasifikováno. Role rodiny tu hraje úplně stejnou roli. Rodina samozřejmě není povinna se s dětmi doma učit a psát úkoly, potom se ale musí smířit i s prospěchem svého dítěte.

Teda, rád bych podotknul, že pár známek z domácích úkolů vám rozhodně známku nevylepší, na to jsou různá průřezová prozkoušení před tabulí a třídou, nebo v kabinetě. Když se na úkol zato vykašlete, tak vám to známku docela zhoršit může. Já úkoly dělal vždycky nerad a nevím o nikom, kdo by si to užíval, ale považuji to za naprostý standard – konec konců prvňáčci musí za domácí úkol doma psát psací písmena za sebe do řádku a pak jednoduchá slova – kdyby se tohle mělo dělat všechno ve škole, tak tam prvňáčky nemáte 4 hodiny ale 8 hodin denně. To samé již zmíněné básničky, procvičování z matematiky, to prostě procvičuje paměť a učí danou látku. Ve škole nám mají probíranou látku vysvětlit, případně poradit, jak se ji naučit a na závěr nás jakožto nezávislá autorita (narozdíl od rodičů) přezkoušet ze splnění. Samozřejmě je nesmysl dávat úkoly v každé hodině každého dne, to je trochu neúnosné, ale za normální považuju mít dva až tři úkoly na deset minut až půl hodiny (každý) z každho dne.

Doplním taky, že úkol tak trochu nahrazuje domácí „bichlování“, které jsem já třeba na základce nepraktikoval ani jednou a přesto jsem nejhorší známku na vysvědčení dostal jednu trojku (z výtvarky) v deváté třídě – prostě vypracováním daného úkolu si procvičíte a osvěžíte látku probíranou v daný den. Je třeba si uvědomit, že poslouchat 6-9 hodin monotónní hlas učitele nemá úplně naučný účinek. To samé platí o referátech a seminárních pracích.

Nevím, jakou úlohu měla škola za minulého režimu, z kterého mnoho rodičů v dnešní době čerpá při svých žabomyších válkách s učiteli, ale jako student můžu prohlásit, že ÚLOHOU ŠKOLY NENÍ STUDENTY VŠECHNO NAUČIT – to už by měl být boj samotného studenta, popř. za pomoci jejich rodičů.

Souhlasím.