Publikujeme článek, který vyšel 29.9. v Lidových novinách a věnuje se kauze ředitele ZŠ Glowackého. Ten měl uhodit jednoho z žáků při hodině matematiky kvůli jeho drzé poznámce. K tématu doporučujeme rozhovor s režisérem Tomášem Škrdlantem a jeho film BÍT a NEBÍT (ZDE).
Děti jsou podle učitelů čím dál drzejší a domluvy na ně neplatí. Za bití žáků ale hrozí vyhazov
Poprask vzbudil minulý týden případ jedné obyčejné základní školy v Praze 8. Její ředitel Miroslav Koranda uštědřil pohlavek drzému žákovi, za což mu nyní hrozí odvolání. Ještě předtím, než rada městské části Praha 8 zasedla, aby vynesla svůj verdikt, ředitel, který má dva roky před důchodem, se zhroutil a skončil v nemocnici. Radní, vyděšení pozorností médií i veřejnosti podporující pohlavkujícího kantora, své rozhodnutí raději o dva týdny odložili, přestože se před zasedáním dušovali, že fyzické tresty ve školách nestrpí a ředitel musí ve funkci okamžitě skončit.
Osmičlenná rada by případ měla znovu projednat příští týden. Ať už se usnese na čemkoli, jedno je jasné. Ukázalo se, že tolerance Čechů k tělesným trestům, aspoň těm mírným typu pohlavku, je vysoká. V internetovém hlasování se pro podporu pohlavkujícího ředitele vyslovilo více než 4500 lidí, jen 170 hlasovalo pro jeho odchod. Ve středu se před Základní školou Glowackého, kde k incidentu s pohlavkem došlo, setkalo několik desítek demonstrujících rodičů, kteří podepsali petici za ředitelovo setrvání ve funkci. Podporu svému kolegovi vyjádřili i ředitelé ostatních škol Prahy 8, když na radnici poslali otevřený dopis.
Pohlavkujeme, ale nepište to
„Já i celý učitelský sbor si myslíme, že je to přehnané. Pan ředitel má podporu nejen nás kantorů, ale i drtivé většiny rodičů,“ řekl k případu učitel Základní školy Glowackého Zdeněk Vaňouček. Koranda je podle něj vynikající pedagog a s dětmi neměl nikdy potíže. Kvůli jedné ráně se prý lidé dva roky před důchodem nelikvidují, aspoň ne ve slušné společnosti. „Ten žák dostal jen malý pohlavek, ujely mi nervy, jeho matka to zveličila, přesto jsem se za něj omluvil. Udělal jsem chybu, nechápu ale, jaký humbuk se kolem toho spustil. Pamatuji ještě doby, kdy nás rodiče na třídních schůzkách nabádali, ať jejich dítě klidně fyzicky potrestáme, kdyby k tomu byl důvod,“ řekl Lidovým novinám Miroslav Koranda den před svým kolapsem.
Ne zrovna šťastný způsob obhajoby svého nadřízeného zvolil výchovný poradce Základní školy Glowackého Martin Slabý. Na jednání zastupitelstva Prahy 8 vysvětloval incident tím, že šlo o problémového žáka v problémové třídě. Podobné věci se prý čas od času stávají. Případ navrhoval vyřešit tím, že ředitel už nebude v dané třídě učit. „Způsob obhajoby pana Slabého mě hodně zarazil. Udeřit dítě rozhodně není v pořádku.
Miroslav Koranda vytvořil problémovou třídu, kterou pak nezvládal, a řešit to chce tak, že v ní přestane učit? To není konstruktivní řešení, ale útěk od problému,“myslí si zastupitel Prahy 8 a člen komise pro školství Tomáš Němeček, který při zasedání zastupitelstva hlasoval stejně jako většina jeho kolegů pro ředitelovo odvolání.
Podobný názor jako ředitel Koranda nebo výchovný poradce Základní školy Glowackého Martin Slabý však má, jak se zdá nejen podle malé ankety Lidových novin, i řada pedagogů. „Zkuste si stoupnout před třídu plnou rozjívených dětí a překřikovat je. Z napomínání si nedělají vůbec nic, smějí se nám do očí. Pohlavek v pravou chvíli účinkuje lépe,“ říká učitelka další pražské školy, která se ale předem několikrát ujistí, že v novinách se její jméno neobjeví. Stejné je to i s dalšími „respondenty“. Vesměs se shodují: dnešní děti jsou nezvladatelné a nejlepším řešením by bylo znovuzavedení tělesných trestů do škol. Uvést své jméno ale nechtějí. Pohlavky jsou přece tabu.
Že se vztahy mezi učiteli a žáky zhoršily, dokládá analýza Asociace pedagogů základního školství, která mapovala chování dětí na prvním a druhém stupni českých základních škol. Více než devadesát procent dotazovaných učitelů se podle ní domnívá, že se chování dětí v posledních letech výrazně zhoršilo, a to jak na velkých městských školách, tak i na těch malých venkovských.
Bez hranic to nejde
Překvapivě otevření jsou v otázce problematiky trestů ve školách oslovení psychologové. „Škoda každé rány, která padne vedle. Jeden pohlavek psychickou újmu nezpůsobí. Pokud učitel není agresivní hulvát, má autoritu a je spravedlivý, pak může mít takový fyzický trest docela dobrý účinek. Jestliže je žák na vyučujícího vyloženě sprostý, těžko se to dá řešitmírnou domluvou,“ říká psycholog Aleš Kuda. Odvolání ředitele podle něj může mít na atmosféru ve škole i chování žáků negativní vliv. „Je to signál, že si dítě může dovolit téměř cokoli, zatímco učitel nesmí nic. Z toho drzého kluka bude ještě větší spratek, než je teď, a spolužáci se k němu přidají,“ varuje Kuda.
Svérázný pohled na incident v Základní škole Glowackého má i jeho kolega Marek Herman: „Trest je užitečná součást výchovy. Bohužel je nekorektní říkat to nahlas. Žáci ale musí narážet na určité hranice. Jakmile poznají, že je nemají, začnou toho zneužívat. Vědí, že si mohou dovolit v podstatě cokoli,“ vysvětluje.
Podobné názory se ale v korektním evropském společenství nenosí. Rada Evropy má za cíl zákaz tělesných trestů ve všech svých sedmadvaceti členských zemích. Trestat by se nemělo nejen ve školách, ale ani v rodinách. Podle mezinárodní organizace Save the Children jsou Česká republika spolu se Slovenskem jedinými středoevropskými zeměmi, které zákaz tělesných trestů ještě nepřijaly.
Polsko fyzické trestání dětí zakázalo v roce 2010, Německo v roce 2000 a Rakousko v roce 1989. K „provinilcům“ spolu s námi patří například Itálie nebo Francie. S návrhem, aby Česko přijalo zákon o zákazu tělesných trestů pro děti, přišla před pár lety na doporučení vládního výboru pro práva dětí tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Neuspěla. Její návrh ale vyvolal celospolečenskou diskusi.
Ochránci práv dětí a jejich příznivci tehdy poukazovali na příklad severských zemí v čele se Švédskem, které zákon zakazující bití zavedlo v roce 1979 jako první. Ačkoli v té době působil na švédskou veřejnost poměrně radikálně, ovlivnil povědomí o dětských právech, které na severu Evropy rychle zakořenilo. V kontextu mediálně propírané kauzy dětí odebraných norským sociálním úřadem Barnevernet české matce však není těžké přínos radikálního zákazu fyzických trestů zpochybnit.
Zlatá střední cesta
„Nesmírně důležité, ale zároveň náročné je najít zlatou střední cestu. Nepoužívat tresty zbytečně, ale umět vytyčit meze tak, aby dítě cítilo jistotu. Neúměrné trestání vede k tomu, že se poslušnost stane jen mimikry pro přežití. Dítě sice vydrží poddajné, aby se vyhnulo konfliktům, ale jakmile se, zvláště ve vyšším věku, naskytne příležitost, rebeluje, popřípadě samo propadá agresi a sklonu týrat a šikanovat slabší,“ uvádí rodinná poradkyně Eva Labusová, podle níž je pohlavek od učitele už trochu „přes čáru“.
Co se s ředitelem Základní školy Glowackého nakonec stane, by mělo být jasné příští týden. Podle původních slibů starosty Romana Petruse měl být už touto dobou odvolán. Dnes se však radní vyjadřují opatrněji a vyhýbavě: „Rada městské části má osm členů, opravdu nevím, jak budou hlasovat,“ řekl místostarosta Matěj Fichtner, který se ještě před pár týdny dušoval, že rada podpoří stanovisko zastupitelstva, které rozhodlo pro ředitelovo odvolání.
„Neumím si představit, že by pan Koranda zůstal na svém místě. Ředitel by měl být morální autoritou a určovat standardy ostatním pedagogům školy. Může takovou funkci plnit někdo, kdo má tak velké máslo na hlavě?“ ptá se zastupitel Tomáš Němeček. Máslo na hlavě má ale nejen ředitel Koranda, ale také radnice a zastupitelstvo pražské osmé městské části, které případ jednoho pohlavku protahují už od dubna loňského školního roku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
