Řekli jsme si, že našim cílem je, aby každé dítě dostávalo ve škole přesně to, co pro svůj rozvoj potřebuje. FOTO: Kateřina Lánská
Odbor školství býval mnohdy na českých radnicích a magistrátech takový otloukánek – obsazoval se mezi posledními a často těmi, na které tak nějak zbyl. Není tedy divu, že mnohdy funguje jakousi setrvačností, řeší se hlavně materiální zabezpečení škol, a na to, jak se v nich vlastně učí, už není čas ani energie. V posledních letech se ale některá města a obce probouzejí a snaží se mít i vyšší ambice než jen udržet systém v chodu. A jak to vypadá, když se města různé velikosti rozhodnout pojmout svoji roli zřizovatele vážně?
„Na radnici si například někdo všimne, že se ve městě rozrůstají soukromé školy a přetahují motivované rodiny ze státních škol, jejichž úroveň pak rapidně klesá. Jindy radnici začnou přerůstat přes hlavu sociální problémy, které se pak přelévají do škol, a je s tím třeba něco dělat. Někde se jen dostanou do vedení města mladší lidé, kteří jsou sami rodiči malých dětí, a přejí si pro ně modernější a lepší školy,“ říká programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký. „Důvody pro změny můžou být různé, ale je vidět, že se v poslední době ve vzdělávání na úrovni zřizovatelů škol začínají věci hýbat.” Existují zřizovatelé, kteří si nastavují nebo už nastavili strategie, kam by se jejich školy měly ubírat, co by si z nich měly děti do života odnášet, a další města se připojují.
Nejlepší je, když si na svoje problémy a jejich řešení každá obec přijde sama, potom se dá spolehnout na to, že závěry a strategie nezůstanou jen na lesklém papíře.
„Ideální je, když si takové město, městská část nebo obec přizvou odborníka zvenčí, který se na jejich fungování podívá novýma očima. Zároveň je ale vhodné postupovat participativně, s ohledem na skutečné zákazníky, což jsou rodiče a žáci,“ doporučuje Miroslav Hřebecký. „Nejlepší je, když si na svoje problémy a jejich řešení každá obec přijde sama, potom se dá spolehnout na to, že závěry a strategie nezůstanou jen na lesklém papíře někde v brožuře, ale opravdu přejdou do praxe.“ A jak to tedy v praxi vypadá?
Rožnov pod Radhoštěm: jsme na začátku, ale máme vůli ke změně
Rožnov pod Radhoštěm má asi šestnáct tisíc obyvatel, zřizuje pět základních škol (z toho dvě mají jen první stupeň), čtyři mateřinky s osmi pracovišti a jedno středisko volného času. Město má velkou výhodu nejen v tom, že je oblíbené turisty a nachází se v překrásné krajině, ale k tomu je tu nadprůměrné zastoupení vysokoškoláků, které ve druhé polovině minulého století přilákaly místní průmyslové podniky. Navíc tu nejsou prakticky žádné vyloučené lokality. Kapacita vzdělávacích institucí je dostatečná, počet dětí ve školkách se pohybuje kolem 24, ve školách je dokonce průměrně kolem 19 dětí.
„V minulých volbách se do zastupitelstva dostala řada mladších lidí, kteří mají děti v předškolním nebo školním věku,“ říká zastupitel Jan Kučera. „Kriticky jsme se podívali na to, jaké tady máme možnosti, a přišlo nám, že jsme jako taková spící Růženka. Školy jsou fungující, pěkné s dobrými pedagogy. Není to tu špatné, ale potenciál na zlepšení je obrovský.“ Ve městě v posledních letech vzniklo několik alternativních mateřských škol a dětských skupin, navíc tu už řadu let funguje soukromá škola. „Vidíme, že i na tak malém městě, jako jsme my, narůstá skupina rodičů, která řeší vzdělání svých dětí a chtějí pro ně něco jiného, progresivnějšího než klasické vzdělávání, jak ho zná naše generace,“ říká Jan Kučera.
Město si proto zadalo analýzu, která popisuje situaci ve školách a formuluje potřeby jejich ředitelů. „Začínáme s řediteli, protože to jsou ti klíčoví lidé. Bez nich a jejich vůle ke spolupráci se ve školách nic nezmění,“ vysvětluje Jan Kučera. Z analýzy vyplynulo, že ředitelé kromě starostí s materiálním zabezpečením škol řeší i zahlcení administrativou a právní problematikou a nedostatek pracovníků pro poradenská pracoviště. „Na to jsme zareagovali, momentálně přijímáme na radnici pracovníka, který by měl ředitelům s administrativou, správou a právními záležitostmi pomáhat. Potřebujeme, aby ředitelé nebyli přetížení a měli energii na to řešit výuku ve své škole,“ vysvětluje zastupitel Kučera.
Cílem zastupitelů ale je, aby se školy trochu víc rozhýbaly. Město nabízí finance nad rámec povinných příspěvků, pokud chce škola nebo konkrétní učitel začít dělat něco jinak a soustředit se třeba na výuku různých gramotností. Zatím o ně ale není takový zájem, jaký by město čekalo, a tak se chystají workshopy pro učitele s cílem je zaujmout a nadchnout pro cíle vládní Strategie 2030. „Když učiteli řeknete, že by měl redukovat učivo, dost často ho to rozčílí. Když se ale společně zamýšlíte nad tím, jaký bude svět za dvacet nebo třicet let, sami jsou ochotní uznat, že děti na tento svět možná nepřipravujeme,“ plánuje Jan Kučera. Co město chystá dál? „Z analýzy nám vyšlo, že máme rezervy v identifikaci ohrožených a znevýhodněných žáků, stejně jako v práci s nadanými dětmi, kterým se tu systematicky nevěnujeme. I s tím chceme do budoucna pohnout,“ uzavírá Jan Kučera.
Pardubice: důsledně plánujeme a pomáháme ředitelům
Téměř stotisícové Pardubice jsou známé hlavně díky dostihům a neustálému špičkování se sousedním krajským městem Hradcem Králové. V posledních letech jsou ale často právě Pardubice dávány za příklad jako město, které to se svým školstvím myslí vážně. I tady si najali externí odborníky, aby jim pomohli s analýzou a interpretací dat. „Věděli jsme, že musíme zjistit, jak na tom jsme, abychom se mohli pohnout dál,“ říká vedoucí odboru školství Ivana Liedermanová. Žáci od pátých ročníků dále, rodiče a ředitelé škol vyplnili v roce 2019 dotazníky; každý ředitel získal podrobné výsledky pro svou školu a agregovaná data ze všech škol posloužila jako podklad k dalším plánům pro všech 31 mateřských, 17 základních a dvě umělecké školy a dva domy dětí a mládeže.
Řekli jsme si, že našim cílem je, aby každé dítě v Pardubicích dostávalo ve škole přesně to, co pro svůj rozvoj potřebuje. Zní to hodně všeobecně, ale potom je potřeba řešit, jaké konkrétní kroky pro to jako zřizovatel uděláme.
„Myslím, že zásadní je pro nás slovo systém,“ vysvětluje Ivana Liedermanová. „Musíme vědět, kde co máme, co potřebujeme udělat, kolik to bude stát a kdo je za to zodpovědný. Scházíme se, kontrolujeme a popoháníme se navzájem. Spolupracujeme i s dětským a studentským parlamentem, jimž předkládáme k diskusi chystané projekty.“ Pardubický magistrát cíleně sbírá údaje ze škol a pak je využívá k další práci. Každý rok se tu například rekonstruuje jedno velké školní hřiště, jedna velká a jedna menší školní kuchyň. Nákupy zařízení a správa v oblasti IT jde také přes město, aby se peníze neutrácely nahodile, do všech mateřských i základních škol hlásí rodiče své děti přes elektronický systém; navíc město sejmulo z ředitelů škol a školek správu budov a řeší ji samo, aby měli volnější ruce pro řešení kvality výuky.
„Řekli jsme si, že naším cílem je, aby každé dítě v Pardubicích dostávalo ve škole přesně to, co pro svůj rozvoj potřebuje. Zní to hodně všeobecně, ale potom je potřeba řešit, jaké konkrétní kroky pro to jako zřizovatel uděláme,“ vysvětluje Ivana Lidermanová. V Pardubicích věří, že nabídka vzdělávacích příležitostí má být co nejpestřejší; ve městě funguje několik soukromých škol, kromě nich ale také státní waldorfská, nově vznikající Montessori a chystá se i škola s programem Začít spolu. „Tím, že se ředitelé u nás síťují, sdílejí svoje zkušenosti, tak vidíme, jak se trend inovací šíří dál a dál. Například soukromé školy ve městě vítáme, ale chceme, aby naše státní byly nejméně stejně kvalitní. Nechceme mít školu s rozšířenou výukou jazyků pro pár dětí, chceme, aby se všechny děti měly šanci naučit dobře jazyk,“ říká Ivana Liedermanová.
Na co ale v krajském městě narážejí, jsou kapacity školských zařízení. Pardubice a blízké okolí jsou atraktivní i kvůli rychlému dojezdu vlakem i autem do Prahy, vznikají tady tedy stovky nových bytů a domů ročně a to logicky vytváří tlak na školy a školky, kde je nyní průměrný počet dětí ve třídách kolem 24, respektive téměř 30. „Momentálně vytváříme standardy pro spolupráci s developery. Pokud chtějí stavět, rádi jim pomůžeme, ale je třeba, aby na oplátku přispěli svému okolí. Je to hodně práce a tvrdá jednání, ale musíme do toho jít, protože jakmile budou projekty stát, už bude pozdě,“ říká vedoucí školského odboru. Zatím se z developerských příspěvků podařilo postavit jednu mateřskou školku, v plánu je i základní škola.
Ostrava: aby žádná městská část ani škola nezůstaly pozadu
Třetí největší město Česka, ve kterém žije tři sta tisíc obyvatel, se skládá z 23 městských obvodů a to se odráží i na vysokém počtu školských zařízení – na území Ostravy se kromě škol a školských zařízení zřizovaných soukromými subjekty, církví, státem či krajem nachází 55 mateřinek a 55 základních škol zřizovaných obvody a městem, deset základních uměleckých škol zřizovaných krajem a městským obvodem a čtyři střediska volného času zřizovaná městem. Na to vše z pozice vedoucí magistrátního odboru školství a sportu dohlíží Sylva Sládečková. „Musím říct, že to je zajímavá práce. My jako magistrát máme své povinnosti a své pravomoci, je potřeba vnímat, že tu máme jak maličké obvody s jednou mateřskou školou, tak velká sídliště, kde jsou školských zařízení desítky,“ vysvětluje Sylva Sládečková. „Je to výzva, protože je pravdou, že některé naše obvody se od sebe natolik liší, že je složité najít společná témata. A proto i téma spolupráce a partnerství zřizovatelů máme zahrnuto v nové Strategii vzdělávání města Ostravy 2030, kterou jsme tvořili sami, nejedná se o žádný dokument na klíč tvořený do šuplíku.”
Školy a školky na svém území zřizuje každá městská část samostatně. „Jejich reálné schopnosti i potřeby jsou rozdílné,“ říká vedoucí odboru Sládečková. „My se snažíme metodicky vést a maximálně se sjednotit v cílech, které chceme naplňovat. Snažíme se, abychom všichni vzájemně komunikovali a byli si navzájem partnery; to je základ úspěchu.“ Cílem ostravského magistrátu je to, aby všechny školy na území města měly vysokou kvalitu, vhodné zázemí pro děti i učitele a dobré podmínky pro vzdělávání, bez ohledu na to, ve které čtvrti se nachází a jaké děti do ní chodí. „Pravidelně se s kolegy scházíme a inspirujeme se navzájem. Zní to jako fráze, ale opravdu nám jde o to, aby jednotlivé obvody sdílely navzájem dobrou praxi. Nechceme nikomu nic nařizovat, ale věříme, že když někde nějaký nápad nebo projekt funguje, ostatní se mohou inspirovat, neobjevují již objevené, navzájem si předávají informace o potřebných podmínkách, postupně se mohou inovace šířit. Aktuálně je to například projekt participativních rozpočtů pro základní školy,“ zdůrazňuje Sylva Sládečková.
Magistrát se také ujímá zajišťování velkých projektů, získávání peněz z nejrůznějších zdrojů, s některými obvody jedná i o pomoci s administrativou, propojuje lidi z různých obvodů v pracovních skupinách k určitým tématům. „Teď například se věnujeme metodice hodnocení ředitelů zřizovatelem,“ uvádí Sylva Sládečková konkrétní příklad. „Na základě výstupů pracovní skupiny složené z jednotlivých zřizovatelů byla vytvořena metodika, kterou aplikujeme do reálné praxe. V některých obvodech funguje už teď, jinde ještě ne úplně. Problémem je, že ředitel školy je někdy překvapen, když se ke konci svého funkčního období dozví, že s ním nejsou zřizovatelé spokojeni, protože s ním do té doby nebylo vedeno v tomto směru jednání.“
Vnímáme, že Ostrava má mezi lidmi někdy zbytečně špatnou pověst, a některé lokality města jsou opravdu složité. My ale nechceme, aby děti nastupovaly do školy s tím, že z nich nic nebude.
Na co jsou v Ostravě hrdí už teď je dlouhodobé vyhledávání a podpora talentů, vznikají například badatelské týmy a nové obory vzdělávání. Z rozpočtu města jde téměř čtyřicet milionů korun ročně pro mateřské a základní školy, do projektů s podporou města se zapojují i střední a vysoké školy. Další pýchou města jsou školní poradenská centra s psychology, sociálními pedagogy a dalšími odborníky, a navíc i kariérové poradenství. Ostrava za svůj unikátní systém Kariérové poradenství v Ostravě získala Národní cenu kariérového poradenství 2021. „Na základních školách zřizujeme pozici kariérových poradců, kteří skutečně pracují s žáky na dané škole. Pozice je oddělená od výchovného poradce, má poskytováno odborné zázemí ze strany partnera projektu. Kariéroví poradci poskytují individuální i skupinové konzultace, vyjíždí se žáky, kteří o daný obor nebo segment projevují zájem, na stáže do firem. Zní to jednoduše, ale zajistit stáž ve firmě, aby to neomezilo její provoz a byl žákům poskytnut dostatečný prostor, není jednoduché,“ říká Sylva Sládečková. Ostrava usiluje o to, aby kariérního poradce měla každá základní škola ve městě, která má druhý stupeň.
„Vnímáme, že Ostrava má mezi lidmi někdy zbytečně špatnou pověst, a některé lokality města jsou opravdu složité. My ale nechceme, aby děti nastupovaly do školy s tím, že z nich nic nebude. Všechny školy musí mít stejně dobré vybavení, podmínky, inspirativní vzdělávací program,“ dodává Sylva Sládečková. „Proto jsme rozjeli kariérní poradenství a snažíme se i děti z těžších životních podmínek udržet co nejdéle ve škole, nabízíme intenzivní doučování, spolupracujeme s příspěvkovými organizacemi. Zkrátka děláme všechno pro to, aby každé dítě bez ohledu na původ a adresu získalo kvalitní vzdělání.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
