Ve škole trvá hodina sice 45 minut, ale nesmí být jednostranně zaměřená. FOTO: Kateřina Lánská

Zápisy do prvních tříd probíhají v dubnu, v době, kdy je však mnoha budoucím prvňáčkům ještě pět let. Především rodiče v létě narozených dětí váhají, jestli jejich potomci nápor první třídy zvládnou. Odklad školní docházky získává každý rok zhruba dvacet procent dětí. Aby jej získali, musejí doložit posudek pedagogicko-psychologické poradny. Právě ta případný odklad doporučuje, a nebo také ne. „Někteří rodiče chtějí dítěti odkladem prodloužit dětství, pro odklad však musí být důvod,“ říká Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogické poradny pro Prahu 1, 2 a 4.

Jak při posuzování dětí postupujete? 

Už od ledna postupně navštěvujeme mateřské školy, kde provádíme první základní screeningová vyšetření školní zralosti. Obvykle dochází psycholožka a speciální pedagožka, sledují dítě při hře i řízené činnosti a pracují s ním i individuálně. Na základě výsledků tohoto screeningu od nás rodič dostane krátkou zprávu a nabídneme mu vyšetření v poradně. Teprve po tomto rozsáhlejším vyšetření pak můžeme dát doporučení k odkladu.

Není leden na takové vyšetření příliš brzy? Dítě za ten půlrok udělá velké pokroky…

Vůbec ne, je to totiž opravdu jen první screening, při kterém zjistíme, v jakých oblastech by se dítě mělo zlepšit. To pak sdělíme rodičům, poradíme, jak na to a nabídneme třeba i docházení do naší skupinky pro předškoláčky Kouzelná pastelka. Ono podrobnější vyšetření pak následuje až třeba v květnu nebo i později. Spousta dětí tak své zpoždění dožene a nastoupí bez odkladu. I když ještě v lednu dítě zralé není, neznamená to, že v září už nebude.

Jak vaše návštěvy v mateřských školách vypadají? Věnujete se všem dětem? 

Všem ne. Konkrétní děti nám obvykle vytipují paní učitelky, které je znají nejlépe. Souhlas pak musí dát také jeho zákonný zástupce. Při individuální práci si pak kolegyně všímají například toho, jak dítě drží tužku, hodnotí kresbu postavy, soustředí se na vyjadřovací schopnosti dítěte. Zjišťují, jestli chápe logiku počítání, jestli dokáže říct básničku, jak je na tom z logopedického hlediska. Zkouší u něj sluchovou analýzu a syntézu. Jednomu dítěti se tak v průběhu toho dne věnujeme individuálně zhruba dvacet minut, půl hodiny.

Ne všechny poradny však poskytují takové služby jako je kurz Kouzelná pastelka nebo docházení do mateřských škol. Čím to je? 

Myslím, že v Praze postupují všechny poradny podobně. Máme výhodu, že jsme v dobré dojezdové vzdálenosti a máme na to kapacity. Daleko hůře jsou na tom už Středočeši, kteří nemají dostatek pracovníků a do mateřských škol by museli dojíždět do velkých vzdáleností.

Jaké potíže mají děti nejčastěji? 

Největším problémem je v současné době řeč, tedy komunikační nedostatky. To je pro nás velmi důležitým mezníkem. Dobře se to pozná, když máte možnost sledovat hru mezi vrstevníky.

Je špatná výslovnost důvodem k odkladu?  

Určitě to neplatí plošně u každého dítěte. Obvykle rodičům doporučíme návštěvu logopeda, abychom poznali, jestli se jedná o vývojovou vadu, která se cvičením napraví, nebo s ní bude muset dítě bojovat celý život. Mnohdy to rodiče neřeší a čekají, že se to samo spraví. Ale pokud odloží návštěvu logopeda až na dobu školní docházky, bude to pro dítě daleko větší zátěž. Ke všem povinnostem a úkolům spojeným s nástupem do první třídy se ještě přidá náprava řeči, což je pro dítě strašně zatěžující. Proto je lepší už od těch čtyř nebo pěti let s dítětem na logopedických vadách pracovat. Na druhou stranu – když neumí dítě v první třídě říkat „r“ a „ř“, tak se také tolik neděje.

Proč myslíte, že právě s řečí má dnes tolik dětí problémy?

Myslím, že je to tím, že rodiče přestali dětem číst. Častější asi je, že přijdou z práce a pustí pohádku. Dítě ji pasivně sleduje a nemá se koho zeptat, jestli to či ono chápe správně, co znamená jaké slovo, nemá si s kým o tom popovídat. A tak ho ani nikdo neopravuje. Rodiče často říkají, že oni svému dítěti rozumí. Ale ve škole dítě narazí na to, že je mu špatně rozumět, neumí se vyjádřit, má třeba i špatný náslech. Odráží se to v psaní i čtení a může to být i začátek některých specifických poruch učení. 

Další častý jev u pětiletých dětí je zrcadlové písmo. Je i to důvodem k odkladu?

To je právě jedna z věcí, kterou procvičujeme v našem programu. Může se stát, že má dítě tvar špatně zafixovaný a je na rodičích a paní učitelce, aby mu třeba druhou barvičkou ukázali, jak má ten správný tvar vypadat. Další věc je držení tužky. Výhodou je, že dnes už máme k dispozici neskutečně mnoho podpůrných materiálů na obkreslování či vybarvování. A také pomůcek; běžně dostupné jsou například násadky pro leváky, speciální tužky a pastelky. To vše může dítěti pomoct. 

Ve škole trvá hodina sice 45 minut, ale nesmí být jednostranně zaměřená. Doba, po kterou dokáže takto malé dítě udržet koncentraci, je 10 až 15 minut. Jestli chceme v tomto předškoláčkům pomoci, můžeme si už od března nebo dubna doma hrát na školu. V klidu si sednout, něco si vymalovat, udělat například nějaká grafomotorická cvičení.

Nemůžou rodiče čekat, až jejich dítě takzvaně dozraje? Je cílené cvičení nutné?

Obvykle ano. My jsme při screeningovém a následně podrobnějším vyšetření u nás schopni rozlišit, jestli se jedná o vývojovou vadu, která se časem a pílí zlepší, nebo o handicap na celý život. Pokud je to první případ a my s dítětem nebudeme číst, zpívat s ním písničky, nebudeme s ním recitovat a nebudeme ho opravovat, nemůžeme čekat, že se to zlepší. A není dobré to nechávat jen na odbornících v mateřských školách. V této souvislosti je také dobré si uvědomit, že odklad nevyřeší vše. Pokud se s dítětem nepracuje, neposune se.

Hodně se také mluví o schopnosti dětí soustředit se. Jak poznám, že je mé dítě v tomto ohledu připravené? 

Právě soustředění je jedna z oblastí, v níž mají děti po nástupu do školy velké problémy a nevydrží sedět delší dobu v lavici. I když hodně záleží na učitelích, jak činnosti střídají. Samozřejmě od dětí nemůžeme očekávat, že zvládnou 45 minut sedět. Rodiče to mohou poznat z úplně běžných věcí. Například jak dlouho s vámi vydrží vařit či péct nebo třeba uklízet dřevo. Jestli zkrátka u nějaké aktivní činnosti vydrží delší dobu. Krásně to poznáte například při stavění různých stavebnic. Ale třeba i u činností, které nemá až tak v oblibě. Protože ani ve škole ho nebude vše bavit.

A jaká doba je dostačující? Když se dokáže soustředit 5, 10, 20 minut, 45 minut?

Určitě kolem té čtvrt hodiny maximálně. Ve škole trvá hodina sice 45 minut, ale nesmí být jednostranně zaměřená. Doba, po kterou dokáže takto malé dítě udržet koncentraci, je 10 až 15 minut. Jestli chceme v tomto předškoláčkům pomoci, můžeme si už od března nebo dubna doma hrát na školu. V klidu si sednout, něco si vymalovat, udělat například nějaká grafomotorická cvičení. Nic náročného, vše formou hry. Tím si dítě svou pozornost cvičí.

Často slýchávám, že když přijde rodič do poradny a řekne, že podle něj není dítě ještě připravené, psycholog mu vyhoví a odklad schválí. Je to tak? 

Není. My rozhodně nejsme příznivci zbytečných odkladů. Lepší je s dětmi dohnat, co je potřeba. Jsou důvody, proč je školní docházka nastavená od šesti let věku. Zbytečné odklady způsobují, že věkové rozdíly mezi dětmi v jedné třídě mohou být i dva roky. A když se stane, že dítě školu z nějakých důvodů přeruší nebo opakuje ročník, vychází nám ze středních škol i dvacetiletí a to je už potom velký problém. Takže z mého pohledu je lepší s dítětem radši v tuto chvíli intenzivně pracovat, aby se dohnaly věci, které se dohnat dají, než to řešit odkladem, který však v řadě případů nic neřeší. Někteří rodiče si myslí, že dítěti odkladem prodlouží dětství, ale ono se pak ve školce jen rok nudí. Takže u nás rodič s takovou žádostí rozhodně nepochodí, pro odklad by musel být důvod.

Loni jsme posoudili zhruba 800 dětí, včetně školkových screeningů a vydali jsme doporučení pro zhruba sto dětí. Zhruba dvě třetiny odkladových dětí jsou chlapci. 

Jaký by to například mohl být? 

Odklad má smysl například u dětí s nějakými smyslovými vadami, u kterých následuje řádná péče. Mohou to být například děti s odlišným mateřským jazykem, a teď nemluvím jen o ukrajinských dětech, ale o všech, které ještě dobře neovládají český jazyk a potřebují rok na to, aby to dohnaly. To pak skvěle řeší přípravné třídy. Myslím, že právě ty bychom měli podporovat, místo, abychom dávali odklady školní docházky a dítě zůstávalo v MŠ. Odklady jsou dobrý nástroj, pokud se používá střídmě.

Kolik odkladů jste dali v loňském roce ve vaší poradně a kolik dětí jste vyšetřili? 

Posoudili jsme zhruba 800 dětí, včetně školkových screeningů a vydali jsme doporučení pro zhruba sto dětí. Zhruba dvě třetiny odkladových dětí jsou chlapci. 

Co když mi dítě prošlo ve školce screeningem a podle dané psycholožky bylo v pořádku. Můžu se i přesto objednat na důkladnější vyšetření? 

Pokud k nám spadáte, není to vůbec problém. Samozřejmě čím dřív se objednáte, tím líp, protože termíny jsou bohužel hodně našponované a zápisy jsou už v dubnu. I když vyšetření není nutné stihnout do té doby, můžete u zápisu říct, že přemýšlíte o odkladu školní docházky a termín máte později. Pak vám drží místo jak v základní, tak i mateřské škole. 

A co když mi opět řeknete, že nevidíte důvod pro odklad a já ho přesto chci. Můžu požádat o testy jinou, nespádovou poradnu? 

Můžete, a pokud budou mít prostor, vezmou vás. Ale jak jsem říkala, termíny jsou opravdu našponované i pro spádové děti.

Přesto jsou v republice města, kde má odklad i více než třetina dětí. Čím by se to dalo vysvětlit?

To se dá těžko říct, když neznám tu konkrétní situaci. Obecně mě napadá, že to může být například nekompetentností učitelek ve školce, které děti dobře nevedou. Můžou to být i zmiňované tlaky rodičů, kterým mohou začínající psychologové a speciální pedagogové podlehnout. Názor rodičů se může s tím naším sice rozcházet, platí však, že o odkladu rozhodujeme my jako školské poradenské zařízení, případně pediatr.

Na druhou stranu vy vidíte dítě chvíli a rodiče ho znají celý život. Takže bych i chápala, kdyby poradny daly na názor rodičů. 

To ano, ale zase nemají srovnání s jinými dětmi. I proto je pro nás velmi důležitá i zpětná vazba od učitelek. My sice strávíme s dítětem jedno či dvě dopoledne v mateřské škole a pak ještě několik hodin individuálně u nás v poradně, ale paní učitelka je s ním v každodenním kontaktu. Hodně bych proto apelovala i na rodiče, aby učitelům naslouchali a brali jejich názory vážně. Dítě tráví v mateřské škole velkou část svého aktivního času, učitelky jej sledují při řízených činnostech a mají především srovnání s ostatními dětmi. Ale známe i opačný extrém – kdy doporučíme odklad a rodiče se tím neřídí. 

Stává se to často? 

Poměrně ano. Myslí si, že je jejich dítě šikovné a všechno zvládne. A když ne, vrátí se do mateřské školy… Jenže tato situace je pro dítě velmi stresující. V letošním roce dostalo u nás 8 dětí tento takzvaný dodatečný odklad. Pokud je dítě už do velké školy natěšené, dostalo aktovku i penál, má ve třídě kamarády a vy ho po pár měsících dáte zpět do mateřské školy, může mít psychické problémy. Může si myslet, že není dost dobré, že selhalo. Určitě bych proto doporučila, aby se rodiče, pokud jsou na pochybách, poradili včas s odborníkem.

Některé země odklady vůbec nemají. Myslíte si, že mají chytřejší děti, lepší přípravu nebo třeba v první třídě pomalejší výuku? Nebo je to v úplně něčem jiném? 

Myslím, že jste to právě krásně řekla, je to o jiném stylu přípravy. Já bych určitě více zefektivnila přípravu předškoláčků a více rozvolnila učivo v první a druhé třídě. Protože to, že si dítě ještě v polovině první třídy neposkládá slabiky k sobě, ještě nic neznamená. Může to ovlivňovat horší sluchová percepce. Ale je potřeba s tím dál pracovat. Takže kdyby to bylo na mně, netlačila bych v první třídě hned důraz na čtení a počítání, ale rozložila bych tyto dovednosti mezi dva první roky. Třeba i s pomocí přípravné třídy pro děti, které jsou na hranici.

Galina Jarolímková vede od roku 2016 Pedagogicko-psychologickou poradnu pro Prahu 1, 2 a 4. Školnímu poradenství se však věnuje už od roku 1997. V minulosti pracovala devět let jako školní psycholožka na jednom z pražských gymnázií.