Rozklepnout křepelčí vejce vyžaduje asistenci. FOTO: Barbora Kroutilíková
Vysokou školu nemusí nutně navštěvovat jen studenti, to se snaží ukázat projekt s názvem Mezigenerační univerzita na Mendelově univerzitě v Brně. Navštěvují ji senioři spolu se svými vnoučaty vždy jednou v měsíci. Postupně poznávají témata, kterým se výzkumníci na univerzitě věnují. Tráví tak spolu smysluplně čas a učí se od sebe navzájem.
„Dnes si budeme hrát na takové kontrolory kvality potravin. A protože se budeme pohybovat v laboratořích, musíme mít i vhodný oděv,“ vítá skupinku sedmi dvojic Miroslav Jůzl, vedoucí Ústavu technologie potravin, který je tu dnes i v roli lektora. Všichni si proto natahují jednorázový laboratorní plášť, návleky na boty a síťku na vlasy. A poté vyrážíme rovnou na jednotlivá stanoviště. Účastníky totiž čeká řada úkolů, jak vidím na pracovních listech, které dostaly jak děti, tak i prarodiče.
„Dost často sem přichází děti, které mají zájem o přírodovědná témata, zemědělství nebo lesnictví. A tady si to zkouší praktičtěji. Máme to nastavené tak, aby to bylo co nejvíc prožitkové. Chodí do laboratoří nebo někam do lesa, kde si zkouší třeba sázet stromy,“ přibližuje koordinátorka Mezigenerační univerzity Lenka Kamanová jednotlivá setkání. Těch je dohromady za jeden akademický rok šest, tak aby bylo zastoupeno všech pět fakult a jeden institut brněnské Mendelovy univerzity.
Ten dnešní program se odehrává v poloprovozech Agronomické fakulty. Tady běžně studenti a výzkumníci zpracovávají a testují například maso, mléčné výrobky nebo vajíčka. Tyto tři základní potraviny dnes budou zkoumat i účastníci Mezigenerační univerzity. Aktivity dělají buď ve dvojici, nebo každý sám. Všechno spolu ale sdílí.
Umíš rozklepnout vajíčko? Babička ti pomůže!
V první laboratoři zůstává zhasnuto – kontroluje se tady čerstvost vajíček. Jedno slepičí drží v ruce a svítí na něj malou baterkou i Adélka. Babičce Anně pak ukazuje, kde vidí vzduchovou bublinu a žloutek. „Čím větší ta bublina je, tím je vajíčko starší,“ vysvětluje Šárka Nedomová z Mendelovy univerzity. „Takhle si to můžete zkoušet i doma, stačí vám k tomu třeba svítilna v telefonu.“
Pro koho je Mezigenerační univerzita?
- na každý kurz Mendelova univerzita v Brně přijímá deset dvojic (prarodič + vnouče ve věku 8–12 let)
- kurz probíhá od října do května
- platí se 2 720 Kč za dvojici
- přihlašování se spouští 4. května a trvá do naplnění kapacity
„No, vidíš, to pak můžeš ukázat rodičům a zkontroluješ u vás doma všechna vajíčka,“ směje se na Adélku babička. Do rukou berou ještě křepelčí vajíčko a hledání žloutku a vzduchové bubliny opakují. „Co ale musím říct, tak tohle vajíčko se ale fakt hodně špatně loupe, když je uvařené,“ sdílí svou zkušenost paní Anna. „Fakt, babi, ty jsi ho někdy chutnala?“ ptá se jí s údivem vnučka.
Hlavním cílem mezigenerační univerzity je nabídnout prarodičům a jejich vnoučatům smysluplné trávení volného času. Dvě odlišné generace se od sebe můžou mnohdy hodně naučit, ale ne pokaždé je na to při běžných každodenních činnostech prostor. Řada aktivit tady má dokonce podpořit vzájemnou spolupráci, jak vidím i u dalšího úkolu.
V místnosti už je zase rozsvíceno a teď přichází na řadu rozklepnutí vajíčka. Lektorka Nedomová se ptá dětí, jestli to už někdy zkoušely. Adélka vrtí hlavou, že ne. Teda vlastně jednou ano, ale jen o hranu hrnce. „Tak doneseme nějakou misku. A babička ti určitě pomůže,“ uklidňuje Šárka Nedomová malou účastnici. Společně se pak Adélce i s babičkou podaří vejce vyklepnout na podložku před nimi. Prohlíží si konzistenci žloutku a bílku a potom si poznatky zapisují do pracovního listu. „Témata většinou vybíráme tak, aby byla co nejvíce praktická a mohly si je do života přenést obě generace,“ vysvětluje Lenka Kamanová. Před námi na stole leží spousta obrázků, na kterých jsou napsané třeba tipy, jak správně vajíčka skladovat, ale třeba i to, že barva žloutku neurčuje kvalitu vajíčka.
„Tak se přesuneme dál na kontrolu mléka,“ navrhuje koordinátorka Kamanová, která mě tady mezi jednotlivými stanovišti provází. V další laboratoři tři páry účastníků měří kyselost kefíru, acidofilního mléka a čerstvého mléka. A to pomocí takzvané titrace. Sleduji, jak se děti spolu s prarodiči snaží určit pH u tří tekutin. Kromě toho tady taky zjistí, co všechno musí být na obalu mléka zmíněno a jak se pozná jeho kvalita.
„Tolik nových věcí se tu vždycky dozvíme. Nejenom my staří, ale i ty děti. A hlavně, že trávíme čas spolu a užijeme si jeden druhého,“ chválí si aktivitu Alena Tichá. S vnukem Kryštofem chodí na mezigenerační univerzitu už třetím rokem. Některé činnosti je inspirovaly natolik, že je pak společně dělají i doma. „Začal se mnou sázet květiny a on sám si oblíbil hlavně pěstování kaktusů. Rádi vyrábíme i domácí sýry, to jsme se naučili taky tady,“ dodává babička Alena a směje se směrem ke Kryštofovi. „Ty dělám doma občas i pro rodiče,“ potvrzuje chlapec. Nejvíc se mu ale prý líbilo právě zkoumání kvality vajec.
Když nakoukneme do poslední laboratoře, dvě dívky, Eva a Simona, dochucují mleté maso kořením a snaží se z něj vytvořit stejně velké kuličky. Z nich si pak udělají domácí burgery. Chvíli předtím si ale zkoušely i samotnou práci kontrolorů. Pomocí technologie zjišťovaly, jestli je čistá pracovní plocha, na které teď chystají maso. Na všechno dohlíží taky babičky, ale do chystání nijak nezasahují. „Už jste někdy takhle doma pomáhaly? Neděláte třeba sekanou?“ ptá se holek babička Věra. Obě kroutí hlavou. „Teď honem ke grilu, ať to stihnete i v klidu sníst,“ popožene skupinku Lenka Kamanová. Za chvíli se totiž skupinky na jednotlivých stanovištích prostřídají.
Víc času s babičkou a dědou
V nedaleké budově, kde sídlí Provozně ekonomická fakulta, je dnes ještě jedna skupina seniorů s vnoučaty. Tam se účastníci pro změnu seznamují s tématy Evropské unie. Od loňského podzimu má totiž mezigenerační univerzita dva programy, A a B. „My jsme tehdy začali v roce 2019 jen s jedním programem. Ale jeho absolventi byli tak spokojení, že chtěli chodit dál, tak jsme vymysleli ještě jeden běh a ten funguje od letošního školního roku,“ říká vedoucí Oddělení vzdělávání seniorů Kateřina Pevná. Oba programy trvají vždy jeden rok. A protože se jedná o univerzitu, tak stejně jako na vysoké škole se dělí na dva semestry. Na závěr pak mají děti s prarodiči promoce, kam se na ně můžou přijít podívat i rodiče se sourozenci. „Je to opravdu se vším všudy. Slavnost se děje za přítomnosti všech zástupců univerzity, i s panem rektorem a děkanem,“ přibližuje podobu zakončení kurzu Kateřina Pevná.
Standardní roční kurz vedení Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity ještě rozšířilo o krátkodobý prázdninový, a to právě v době koronaviru. „Cítili jsme, že covid a celkově i situace ve společnosti od sebe často rodiny rozdělovaly. Lidé se nemohli vídat, třeba si jen volali. A to mohlo dost odcizit i ta vnoučata od prarodičů. Takže jsme pak po rozvolnění opatření nečekali a hned jsme začali s prázdninovým programem,“ dodává Kateřina Pevná. Ten navštívili i někteří účastníci z těch klasických ročních kurzů. Třeba Alena Tichá: „Poprvé v létě jsem tam vzala vnuka Kryštofa, který je tu se mnou dnes, ale třeba loni za mnou přijela na prázdniny vnučka z Prahy, tak jsme chodily spolu. A musím říct, že byla moc nadšená. Letos chce přijet zase v tom termínu, kdy bude mezigenerační univerzita.“
Mezigenerační univerzita je jedním z kroků, jak společnost víc sblížit. Jak popisuje sama Kateřina Pevná, mezi generacemi se čím dál víc takzvaně rozevírají nůžky. Lidé různých věkových skupin si stále méně rozumí a na řadu témat mají úplně odlišné názory. S tím souhlasí i Lenka Kamanová, která se s Kateřinou Pevnou na organizaci mezigeneračních programů podílí: „Ty mezigenerační konflikty dost často vyplývají z toho, že generace spolu nemluví. Takže vnímáme jako důležité, že ta univerzita v rámci naplňování své třetí role nabídne takovou příležitost a nástroje pro tu mezigenerační komunikaci.“
Aktivita, jako je mezigenerační univerzita, má pomoct tyhle pomyslné bariéry bourat nebo je minimálně alespoň nakřápnout. Obě organizátorky s každým setkáním vnoučat se seniory pozorují, jak se vztahy postupně prohlubují a na obou stranách je pro úplně odlišnou generaci čím dál větší pochopení. „Děti si budou později uvědomovat, jaké měly vztahy se svými prarodiči. A tím pádem budou možná tolerantnější a otevřenější vůči seniorům nebo jiným věkovým skupinám obecně,“ uzavírá Kateřina Pevná.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
