Kde mohou být děti mezi hodinami na hřišti? FOTO: Alice Hrubá
Inovativní školy mají pohyb v rámci vyučování zakotvený jako standard. S dětmi se učí venku tak často, jak jim to jen počasí dovolí. Investují do hřiště i vybavení nebo se jejich učitelé vzdělávají navíc tak, aby mohly se svými žáky jezdit třeba na lyžák. I když nejsou tělocvikáři. Pořád je ale takových škol podle České školní inspekce málo, protože děti jsou na tom podle výsledků šetření hůře, než tomu bylo v minulosti. A děvčata skončila až za chlapci.
Základem ke zdravému pohybu dětí je podle ředitelky Zuzany Hryzbilové ze soukromé Základní školy Těptín nedaleko Prahy samotný přístup škol, který dělá výsledný rozdíl. V těptínské škole chodí učitelé s dětmi ven v rámci vyučování, děti si o přestávkách hrají na zahradě a vysloveně zakázaného toho mají málo.
„Dovolujeme jim například lézt po stromech, což se ve školách běžně nevidí. Ano, je všichni si uvědomujeme, že se i při této zábavě může stát úraz. Možná rizika ale jde minimalizovat poučením žáků o bezpečném chování a jednání. Děti jezdí na školním pozemku i na kolech a koloběžkách, mezi hodinami mohou být venku na hřišti, podpora pohybu je u nás opravdu důležitá,” vysvětluje ředitelka.
Proč to tedy v některých školách jde a jinde v republice to vypadá jako neřešitelný problém? Důvodů je podle oslovených ředitelů a učitelů hned několik. Pořizování vybavení je pro školy nákladné. Letošní nové vybavení menšího workoutového hřiště vyšlo ZŠ Těptín na víc než sto tisíc korun. Víceúčelová hřiště jsou ještě dražší a je k nim třeba najít také dostatečný prostor, který ne každá škola může okolo sebe mít, především ve velkých městech v okolí sídlišť. Zásadní je ale přístup k pohybu už v rodině.
„Děti se učí podle toho, co vidí doma. U sourozenců, širší rodiny a přátel, rodičů. Spolupráce s nimi je proto nezbytností k tomu, aby to celé mohlo fungovat. Neustálá osvěta, proč je pohyb potřeba a proč by se mu měly děti věnovat. Proč s nimi chodíme ven, že je potřeba je na to obléknout a připravit. Vzhledem k tomu, že jsme menší soukromá škola, s kapacitou 120 dětí, máme to možná o něco jednodušší. Rodiče si nás vybrali a vědí, jak máme filosofii školy nastavenou a není tak složité je o tom přesvědčovat, jako to asi musí dělat jiní ředitelé, kteří vedou školy se stovkami žáků,” vysvětluje Hryzbilová s tím, že využívají i nedalekou sjezdovku, na kterou v zimě pravidelně vyrážejí.
Výhodu menších škol potvrzuje i ředitelka ZŠ Světoplavci na Třeboňsku Kateřina Parvonič, kde je jen 70 dětí, které se učí ve skupinách zhruba deseti dětí. A venku jsou nejen během vyučování a družiny, ale zařazují do nich i nové druhy sportu, jako je například parkour. „Pořádáme vícedenní expedice do přírody, máme školní tábor, mezi našimi kolegy jsou i horští vůdci a další učitelé se v rámci pohybu ještě dále vzdělávají, aby měli potřebné certifikace na vedení kurzů. Děti si tak vyzkouší třeba i paddleboard,” vysvětluje ředitelka.
Podle výsledků zhruba šest procent žáků třetího ročníku a deset procent žáků sedmého ročníku základní školy není dostatečně pohybově zdatných. U středoškoláků počet neúspěšných dětí ještě o něco stoupl – problémy se všemi testovanými pohybovými aktivitami má 15 procent z nich.
U rodičů, kteří nepodporují chození dětí během vyučování v sychravém počasí ven, patří obava z nastydnutí a onemocnění jejich ratolestí, které by pak museli řešit. Musí chodit do práce a menší děti nemohou doma zůstat samotné, což je komplikace a logicky tak některé rodiny nemusí přijímat venkovní výuku s nadšením. Teplé oblečení navíc nevyjde zrovna levně. Ve Světoplavcích ale přišli s možným řešením i takové situace.
„Ve škole je komunita, která se zná, takže je tu i menší bazárek. Oblečení, ze kterého některé děti vyrostly, se díky tomu může poslat dál pro někoho, komu zrovna třeba teplá bunda chybí,” vysvětluje Parvonič, která upozorňuje, že k pohybu vedou děti od mala. “Soustředíme se na to v prvním trojročí, aby byly pevné základy a pohyb byl pro děti přirozenou součástí,” dodává ředitelka soukromé školy ZŠ Světoplavci.
Dívky jsou na tom hůře než chlapci, s věkem problémů přibývá
S vytrvalostí měli žáci největší problémy. Na podzim loňského roku byla Česká školní inspekce na celkem 3 700 základních školách ve třetím a sedmém ročníku. Současně zavítali inspektoři do druhého ročníku na 1 100 středních škol. Výkony dětí měřili ve vytrvalostním běhu, v dělání sedů-lehů a ve skoku dalekém. Na základních školách (a tomu odpovídajících ročnících gymnázií) ještě běhali na krátkou vzdálenost, aby se otestovala jejich hbitost a rychlost. Středoškoláci místo toho dělali shyby.
Podle výsledků zhruba šest procent žáků třetího ročníku a deset procent žáků sedmého ročníku základní školy není dostatečně pohybově zdatných. U středoškoláků počet neúspěšných dětí ještě o něco stoupl – problémy se všemi testovanými pohybovými aktivitami má 15 procent z nich. Vytrvalostní člunkový běh dělal potíže i chlapcům. Ale pokud se zaměříme pouze na testované dívky základní školy, bez problémů zvládlo vytrvalostní člunkový běh jen devět procent třeťaček a pouhá tři procenta sedmaček.
„Podle mého to souvisí s dřívějším nástupem menstruace u dívek, než tomu bylo v minulosti a ty se pak ze cvičení často omlouvají. A rodina je v tom podporuje, ač k tomu není důvod a dívky by cvičit mohly,” líčí možné důvody ředitelka brněnské ZŠ Krásného Petra Grünhutová. „Pro dívky je to opravdu velká změna a máme pro to pochopení. Současně ale máme také možnosti, jak jim vyjít vstříc, kdy se mohou například po cvičení osprchovat,” říká ředitelka školy, kam chodí na 500 dětí.
Pohyb je u žáků běžnou součástí o přestávkách, děti mohou být na chodbách, v tělocvičně, na školní zahradě či hřišti a menší děti mají k dispozici horolezeckou stěnu. Během roku mají projektové dny a jezdí na školy v přírodě i soustředění. Učitelé tělocviku se pak podle ředitelky snaží dětem představit různorodou škálu sportovních aktivit tak, aby každé dítě mohlo podpořit svůj zájem. I podle ní je ale klíčová komunikace s rodiči, které paradoxně pomohla pandemie covidu.
„Navázali jsem s nimi lepší vztah, protože jsme hodně komunikovali na dálku. Teď se jim například fakt, že je pohyb pro žáky důležitý, vysvětluje lépe. Není to však jen o sportu, ale celkové motorice a šikovnosti, která se horší. Proto máme na pětadvacet kroužků, kde se děti učí třeba práci se dřevem, aby uměly zatlouct hřebík. Bohužel děti skutečně mají horší smysl pro pohyb. Jednou jsme během jednoho sportovního odpoledne měli několik úrazů zvrtnutého kotníku a kolene jen při běhu,” vzpomíná ředitelka.
Právě možné úrazy mohou podle některých učitelů a ředitelů odrazovat vedení škol, aby pohyb více podporovali. Nejeden problém s rozčílenými rodiči musela řešit během covidu ředitelka ZŠ Štětí na Litoměřicku Gabriela Hrušková.
„Byla to vypjatá situace pro všechny, teď je to mnohem lepší. Nikdo nechce, aby se dítě zranilo. Ve škole ani jinde. Ale je třeba je k pohybu vést dlouhodobě, od mala, už v rámci rodiny. Mám pocit, že se opravdu velká část odpovědnosti za děti klade na instituce jako jsou školy, domy dětí a mládeže nebo skauti. Velmi často se ale zapomíná na to, že všechno začíná doma a je třeba myslet na to, aby se už tam děti hýbaly. Pokud nechodí ven a s rodiči na výlety, neobsáhne škola všechno,“ míní ředitelka školy, která je v Ústeckém kraji. Ten společně s Karlovarským dopadl v šetření ČŠI nejhůře.
„Určitě se na tom podepisuje sociální zázemí, ale to není všechno. My nabízíme opravdu hodně kroužků a to zcela zdarma. Děti na ně přijdou jednou, dvakrát či vůbec, protože je k tomu doma prostě nevedou. Buď se o ně dostatečně nezajímají, nebo mají děti jiné povinnosti, jako třeba starat se o sourozence. Takže sociální zázemí v tom hraje roli, ale není to jen o penězích,” míní Gabriela Hrušková ze školy ve Štětí. Ta pro představu do hodin tělocviku zařazuje hned několik druhů sportů od míčových nebo terčových her přes atletiku, gymnastiku, veslování nebo tanec.
„Tak, aby si každý mohl najít, co ho baví a případně se v daném sportu začal rozvíjet mimoškolně. Pohyb zařazujeme i do programu projektových dnů. Naposledy to byla aktivní ukázka bojového umění v rámci Dne starověké Číny nebo kriketu ve spolupráci s Kriketovou akademií během Dne anglických tradic,” vyjmenovává tělocvikářka Markéta Cruzová. Škola se také účastní různých turnajů. Podle Cruzové se chvilky pohybu dostávají i do jiných vyučovacích hodin, což je jednodušší na prvním stupni a důležité i pro rozvoj jemné motoriky dětí. Podobné chvíle by škola chtěla dostat i na druhý stupeň. „Je jasné, že ne vždy se to dá realizovat, ale ve chvíli, kdy vidíme únavu, je to skvělá pomůcka, jak žáky probrat,” vysvětluje Cruzová a dodává, že postupně plánují nabídku her rozšiřovat například o Cornhold, Discgolf nebo Spikeball.
Zařazovat nové druhy sportů a aktivit je podle České školní inspekce ideální k tomu, aby se děti začaly o pohyb více zajímat. Měření, jaké probíhalo na podzim loňského roku, chtějí totiž podle ústředního inspektora Tomáše Zatloukala pravidelně každé čtyři roky opakovat. Aby podle porovnání výsledků zjistili, jestli se děti zlepšují, nebo ne. Mezi další doporučení ČŠI patří zařazení pohybu do jiných předmětů, učení venku, vícedenní kurzy nebo využívání prostředí, které v okolí školy je – les, hřiště či sjezdovka.
Současně ale také inspektoři upozorňují na to, že je třeba změnit přípravu učitelů tělesné výchovy, vytvořit nový systém školních sportovních soutěží a podporovat zvýšení nabídky volnočasových pohybových aktivit.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
