Kdysi nám jeden člověk řekl, že jsme blázni, když pět let studujeme na vysoké škole, abychom pak pracovali v té mateřské. „Ve školce může učit kdokoliv, vždyť si s těmi dětmi jen hrajete,” zaznělo. Zkušenosti i řada výzkumů říkají ale přesný opak. Česká republika je jednou z mála zemí v Evropě, kde pro práci učitele v mateřské škole dle legislativy stačí středoškolské vzdělání. Jenže dnešní pojetí předškolního vzdělávání klade na učitele tak náročné požadavky, že jim jen stěží může dostát člověk, který teprve stojí na prahu dospělosti.

Když pomineme charisma, tak učitel v mateřské škole potřebuje ke své práci konkrétní znalosti a dovednosti: musí znát vývojové zákonitosti, mít představu o tom, jak funguje dětský mozek, jak děti prožívají situace i jak u dětí v předškolním věku probíhá učení. Samozřejmě musí mít v malíku veškerou didaktiku: jak s dětmi tvořit, jak s dětmi číst, jak s dětmi sportovat, jak s dětmi objevovat…

Během naší práce při přípravě budoucích učitelů a učitelek na univerzitě sledujeme, jak se naši studenti a studentky vyvíjejí. Často se do studia vysoké školy pustí ne úplně malé množství absolventů a absolventek se střední pedagogickou školou, kteří si nesou tradiční představu o práci s dětmi. Je to zcela pochopitelné. Pro práci v mateřské škole se rozhodli v patnácti nebo šestnácti letech. Není z hlediska rozvoje jejich vlastní osobnosti možné, aby byli nastavení na reflektování a vnímání potřeb dětí, což je velice náročná disciplína. Umí precizně techniky a metody. Více o práci s dětmi přemýšlí jako o soustavě kroků: jak vše naplánovat, řídit a vést. Přichází na univerzitu a my jim v podstatě říkáme, ať na to, co se dosud naučili, teď zkusí zapomenout. Vedeme je k tomu, aby pozorovali děti a vnímali, co skutečně potřebují. Ne to, co si my dospělí myslíme, že potřebují. Budoucí učitelé a učitelky v mateřských školách se u nás učí dětem naslouchat a komunikovat s nimi. Učí se ustoupit z dominantní role, na kterou byli logicky zvyklí. Učí se vstupovat do role partnerské. 

Mnohé výzkumy ukazují, že čím vyšší stupeň vzdělání učitele, tím je v některých aspektech kvalita učitelské práce vyšší. Je to spojené i se zráním osobnosti. Data ukazují rozdíl v některých oblastech mezi učitelkami a učiteli, kteří mají střední školu, bakalářský a magisterský titul. U těch s magisterským titulem je větší orientace na potřeby dětí často hodně znát.

Jak poznat dobrou školku? Sledujte, zda mají děti čas si hrát a na zdi nevisí stejné obrázky Čtěte více

Když vidíme studenty na začátku a na konci jejich studia, zaznamenáváme viditelný posun v tom, jak přemýšlí nad dětmi, jak s nimi umí diskutovat a naslouchat jim. Respekt k potřebám dětí je tam přítomný.

Proč je dosažené vzdělání tak důležité?

Dosažené vzdělání není jen o získaných znalostech, ale souvisí i s profesním sebevědomím, které vychází z praxe, znalostí a zkušeností. V mateřské škole potřebujeme být neustále připraveni reagovat na dění ve třídě. Děti by měly mít právo spolurozhodovat o tom, čemu se budou věnovat. Naše výzkumy ukazují, že bohužel ve čtvrtině mateřských škol stále přetrvává praxe, kdy se v srpnu nebo září napíše na rok dopředu na každý týden jedno téma, které se probere. Například v dubnu to budou ptáci. Pak se zpívá písnička o ptácích, ptáčka si vyrobíme z papíru, zacvičíme si jako ptáčci.

Důležité ale je děti pozorovat a ptát se: Co chcete zažít? Co vás zajímá? Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání nám říká, že by vzdělávací nabídka měla vycházet z aktuální situace, z prožívání dětí. Dominantní by mělo být prožitkové učení. Vidím, že děti něco zajímá, přijdou s otázkou „proč”, všimnu si, na co si hrají, a pokud je to zajímá, věnujeme se tomu klidně měsíc. Jak děti potřebují. To je něco, co chce profesní sebejistotu, kterou může delší doba kvalitní přípravy budoucích učitelů, ideálně v podobě vysokoškolského studia, přinést.

Eva Koželuhová působila přes dvacet let jako učitelka v mateřské škole. Poslední roky se podílí na přípravě budoucích učitelek a učitelů předškolního vzdělávání. Její domovské pracoviště je katedra primární a preprimární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, působí i na Západočeské univerzitě v Plzni a spolupracuje s Národním pedagogickým institutem v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Je mimo jiné autorkou knížky Čtenářské strategie u předškolních dětí a nečtenářů.

Ondřej Koželuh učil pět let ve školce a nyní působí na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. Je autorem knížky Učitelem ve školce, ke které před Vánoci přibude druhý díl. Stojí za stejnojmenným instagramovým účtem.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let