Každé dítě je jiné. Jedno začne číst v pěti letech samo, jiné se čtením válčí ještě na začátku třetí třídy. FOTO: Unsplash
Dobře si pamatuji, když jsem v naší městské knihovně poprvé ze zvědavosti zamířila k regálu „Začínající čtení”. Bylo to v době, kdy se naše dcerka začala zajímat o písmenka. Ze dne na den přišla ta fáze, kterou dobře zná spousta rodičů: dítko se začne ptát, co písmena na všem možném znamenají, zkouší psát své jméno nebo na papír dělá klikyháky, jako že píše, a pak to po sobě čte. Jako první mi u police v knihovně do ruky padl Kvak a Žbluňk, byl tam i Pan Sova, Lotta z Rošťácké uličky, kratší čítanky a další knihy se štítkem „První čtení”.
Brala jsem jednu knihu za druhou do ruky, zmateně jimi listovala a hlavou mi běžela otázka, zda tyhle texty dokáže začínající čtenář učíst. A zdali vůbec, při soustředění se na písmenka, dokáže pochopit, o čem to celé vlastně je. Zda ze čtení něco má. Nechápejte mě špatně, knížky Arnolda Lobela jsou na žebříčku našich oblíbených příběhů vysoko, a při společném čtení se u nich doma nasmějeme i s dětmi. Neuměla jsem si ale představit, že by je dcera s chutí vzala a zkoušela je číst sama.
Každé dítě je jiné. Jedno začne číst v pěti letech samo, jiné se čtením válčí ještě na začátku třetí třídy. Od doby, kdy jsem poprvé přistoupila k regálu pro začínající čtenáře, uplynul nějaký čas. Už vím, že nejvhodnější knihy pro začínající čtenáře mají ideálně hodně obrázků, spíše méně textu, dobře čitelné písmo a přiměřenou délku. Učitelé a učitelky z prvního stupně čím dál více mluví o tom, jak velký dopad na chuť ke čtení má moment, kdy dítě dokáže samo přečíst celou knížku. Ale stejně, kolik začínajících čtenářů se s knihami, které splňují tyto parametry, na začátku své čtecí dráhy potká? A má to na chuť číst významný dopad?
Jak souvisí myčka na nádobí se čtením?
Dovolím si malou odbočku. Nedávno jsme se přestěhovali z domu, kde bylo vyndavání umyté myčky v rodině předmětem velkých dohadů. Kuchyň byla členitá, nebylo ustálené, kam jaká věc patří. Nikomu se do vyndavání nechtělo. Zdálo se být nekonečné, i když reálně to nezabralo víc než deset minut. Často jsme prostírali „rovnou z myčky” a červené světélko na spotřebiči indikující, že nádobí není vyndané, dokázalo při příchodu do kuchyně zkazit den. V nové kuchyni máme myčku hned naproti skříni s nádobím. Abychom ji vyklidili, nemusíme udělat ani tři kroky. Její kompletní vyklizení nezabere dospělému v přiměřeném tempu ani 90 vteřin. Devadesát vteřin! V novém bydlíme už půl roku a denní spory o vyklizení myčky jsou dávnou minulostí. Nebyl ani jeden. Myčka je často vyndaná hned, jakmile po domytí „pípne”. Jde o mechanickou činnost a bavíme se tu o dospělých. Nevím jak pro vás, ale pro mě je to důkaz, jak velký dopad může mít vhodně nastavené prostředí na chuť něco dělat (a také pohodu v rodině).
A teď si představme začínající čtenáře a čtenářky. Děti, pro něž čtení může být namahavé a náročné. Děti, které se učí zcela novou dovednost a potřebují postupovat krok po kroku. Jaký dopad na jejich čtenářství by mělo, kdybychom jim mohli nabízet knihy a materiály nasedající svým designem na jejich potřeby? Podobnou otázku si pravděpodobně kladly i Petra Líbová a Dita Dlouhá s kolegy při rozbíhání nakladatelství Hurá, čtu!. To vydává knížky a další materiály pro začínající čtenáře. Jak sami píší, jejich knihy jsou „tak akorát velké, tak akorát tlusté, tak akorát dlouhé. I písmen v nich je tak akorát.”
Tak akorát
Zdá se, že při tvorbě knížek v Hurá, čtu! mysleli opravdu na všechno. Knihy mají podobu čtvercových sešitků, které dobře pasují do dětských rukou. Mají 20 až 30 stránek z tvrdého papíru, ve hřbetu spojených spirálou, takže se stránky díky tomu snadno otáčí a kniha se během čtení nezavírá. Design knížeček je velmi čistý, začínajícího čtenáře tak při čtení nic nerozptyluje. Text koresponduje s celostránkovými fotografiemi, takže si dítě podle ilustrace může zkontrolovat, jestli četlo správně. Písmo je zvolené tak, aby nedocházelo k záměně například velkého tiskacího „i” a malého psacího „L” (vypadají potom stejně).
Velikost i rozestup písmen jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl ukazovat prstem. Nakladatelství má v nabídce desítky titulů s různými náměty – nechybí koťátka, traktory, piráti, recepty na pečení perníčků, baletky, počítání, pusinky, příběh Hvězdné noci a tak dál. Ke každé knížce je pak připraveno pdf s aktivitami, umožňující knížku k podpoře čtení a psaní ještě více vytěžit.
Knížečky jsou rozdělené do čtyř úrovní a texty jsou pečlivě zvoleny tak, aby seděly dětem podle toho, zda se o čtení teprve začínají zajímat, zdali už přečtou slova, jednoduché věty nebo kratší odstavce. Texty jsou v nižších úrovních zvoleny tak, aby se část sdělení opakovala a u čtenáře se budovala jeho sebedůvěra, že knížku dokáže dočíst. Například v knížce Traktor jede se pak za doprovodu příslušných fotografií objevují texty jako: Traktor jede. Orá pole. Traktor jede. Veze slámu.
Dospělému to může připadat až příliš jednoduché, ale začínající čtenář to může vidět diametrálně jinak. O tom ostatně svědčí zkušenosti z naší domácnosti. Když dám vedle sebe Pana Sovu a Traktor jede, rozdíl v zájmu o čtení a chuti louskat písmenka je podobný, jako když jsme vyndávali myčku v původním a novém obydlí. Stejná činnost, úplně odlišná míra chuti se jí zabývat.
Mezinárodní srovnání ukazují, že čeští dětští čtenáři si nevěří. Přála bych si, aby se podobných knížeček jako těch z Hurá, čtu! v policích s označením „Začínající čtení“ objevovalo čím dál více. Možná bychom pak některé čtenáře přestávali ztrácet už „na startu”.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
