Na 27. listopadu vyhlásily odbory stávku pracovníků ve školství. Pokud se skutečně bude stávkovat, nepůjde jen o stávku učitelů, ale také ostatních pedagogických i nepedagogických pracovníků, jako jsou družinářky, asistenti pedagoga, sociální pedagogové nebo kuchařky v jídelně. 

Za co a proč se ale má stávkovat? Když to shrnu: chystané změny ohrozí kvalitu vzdělávání. Jak třeba?

1. Nedostatek učitelů. Protože jim poklesne reálná mzda a její poměr k průměrné mzdě vysokoškolsky vzdělaných lidí mimo školství. Protože bude potřeba propustit mnoho učitelů kvůli změně financování výuky, a v první řadě půjdou ti mladší a nezkušení. Jenže ty budeme už za pár let hodně potřebovat, až ti zkušení dosáhnou důchodového věku. Protože jim od ledna 2025 ubydou plošně (a brutálně) asistenti pedagoga a oni zůstanou ve svých milovaných, ale náročných třídách, namíchaných z dětí různých výukových, sociálních, psychických i jazykových potřeb, úplně sami. Protože učitelé pořád někde poslouchají, jak pracují dvacet hodin týdně za skoro padesát tisíc měsíčně a v podstatě jen buzerují děti a za covidu se váleli doma. Napadá mě ještě spousta dalších důvodů, ale nevejdou se mi sem bez patřičného vysvětlení. 
2. Nedostatek nepedagogických pracovníků. Protože jich v čisté mzdě málokdo dostane víc než dvacet tisícovek na ruku. Protože když se jim sníží stavy, už svoji náročnou práci nebudou stíhat. Protože pokud je budou platit (a zaměstnávat?) zřizovatelé, tedy obce, nebudou moct ředitelé škol cíleně a vědomě zlepšovat jejich pracovní i platové podmínky, aby si je udrželi. 
3. Neúcta ke vzdělání a jeho poskytovatelům. Protože dosavadní kroky ministerstva včetně násilného zastavení trendu v modernizaci výuky svědčí o naprostém odloučení od běžné reality škol. Zdá se, jako by úspory nebylo možné odůvodnit samotnou potřebou úspor, ale je nutné najít a pojmenovat co nejvíce údajných „nešvarů“, trošku to školství zvedající hlavu zase zašlápnout do prachu. Školy by podle mého názoru přistoupily na dočasné snížení čehokoli z důvodu krize, nechceme ale u toho poslouchat útoky, které nejsou založené na ničem jiném než bonmotech a dojmech. 
4. A hlavně: nerespektování potřeb dětí a snížení kvality jejich vzdělávání. Do školy chodí pestrobarevná směsice dětí. Některé nemají žádné zvláštní potřeby, jen se vzdělávat. Některé se vzdělávat chtějí, některé moc ne. Některým vyhovuje klasická frontální výuka, všichni těží z hodin zážitkových, činnostně zaměřených, z práce v menších skupinách, z gradovaných úloh, někdo potřebuje individuální dopomoc. Některé mají nějakou ze specifických poruch učení nebo jejich kombinaci. Psychické problémy. Nedostatečné rodinné zázemí. Některé jsou unavené, protože mají špatné dojíždění. Potíže v kolektivu. Zdravotní znevýhodnění. Některé snědí své jediné kvalitní jídlo za den právě ve školní jídelně. Všechny navrhované kroky způsobí školství velké množství více či méně zdánlivě neškodných povrchových ran, z nichž nakonec vykrvácíme všichni.

Se stávkami ve školství mívají učitelé obvykle oproti lidem jiných profesí jeden problém navíc: děti. Ano, většina z nás chodí do práce s cílem postarat se o děti – jeden den volna navíc ale rodiny určitě zvládnou. Opravdu si nebereme děti jako rukojmí, spíš mám někdy pocit, že si právě kvůli našemu vnitřnímu morálnímu závazku vůči dětem bere stát jako rukojmí nás, lidi z českých škol. 

Je nepochybné, že školství čekají velké změny. To, že se učitelé dokážou semknout a dát najevo, že chtějí být součástí rozhodovacího procesu, je myslím dobrým signálem nejen pro politiky, ale i pro veřejnost. K petičnímu Otevřenému dopisu Učitelské platformy připojilo svůj podpis za první týden přes devět tisíc lidí a podpořily nás i některé další organizace. My lidé ze školství víme, že nyní bojujeme za kvalitní vzdělávání pro naše děti. Proto věřím, že se ke stávce připojí mnoho pracovníků ve školství napříč profesemi. A hlavně: že dosáhneme dialogu s ministerstvem o tom, že kvalitní vzdělávání potřebuje podporu, finance a stabilní systém.

Jana Servusová vystudovala češtinu a češtinu pro neslyšící na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Učila češtinu slyšící i neslyšící děti. Momentálně je ředitelkou ZŠ Bystřice a členkou výkonného výboru Učitelské platformy. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let