K čemu je dobrý asistent pedagoga? Víc očí víc vidí a víc rukou víc udělá


Aneta Filipiová studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština a dějepis pro druhý stupeň a střední školu. Práci asistentky má jako práci na tříčtvrteční úvazek, aby stíhala i své studium. FOTO: Lucie Kocurová

Zrušit nebo výrazně omezit počet asistentů pedagoga ještě nedávno plánovala vláda jako jedno z úsporných opatření, které mělo pomoci státnímu rozpočtu. Proti se postavili učitelé a požadavek na zachování asistentských pozic byl jedním z důvodů listopadové stávky. Proč vlastně potřebujeme asistenty, když se školy spousty let obešly i bez nich? „Uvolní učiteli ruce a děti si z hodin víc odnášejí,“ říká Aneta Filipiová, asistentka pedagoga z Prahy.

V prosinci je v půl osmé ráno ještě víc noc než den. Nablýskané nákupní centrum na pražském Andělu se teprve pomalu rozsvěcí, ale o zastávku dál do potemnělých ulic Bertramky svítí okna Základní školy Grafická. Aneta Filipiová už je tou dobou úplně vzhůru a zdraví rozespalé žáky, kteří se pomalu trousí do třídy čtvrťáků. Aneta je ve škole asistentkou pedagoga, pracuje tu už třetím rokem, a před pár týdny se dokonce stala průvodkyní ostatních asistentů. Pomáhá jim nastavovat komunikaci s učiteli i rodiči, vysvětluje, jak funguje elektronická třídnice nebo evidence pracovní doby.

S lízátkem v ústech se k ní přiloudá hnědovlasá Anička a začne vyprávět, jak se předcházejícího večera šla s rodinou podívat na Staroměstské náměstí, kde měli sraz bubáci – Krampusové. „Byli hrozně chlupatý a obrovský, trochu jsem se bála,“ přiznává zajíkavě. „Oni si rádi povídají a moc pro ně znamená, když je vyslechnete,“ říká Aneta šeptem. Anička a Dan, kteří společně sedí v první lavici, jsou žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, kterým pedagogicko-psychologická poradna přiznala asistenta jako podpůrné opatření. Podobné děti se ve smíchovské základní škole dají najít v každé třídě, a proto tu také v každé třídě asistent je, a k tomu navíc pro celou školu i dvojjazyčný a ukrajinský.

Když zvoní na první hodinu, rozhlíží se Aneta po třídě. Z 24 dětí jich osm chybí, takže epidemie respiračních chorob, kterou už několik dní hygienici ohlašují, evidentně mezi čtvrťáky už řádí. Dorazila i učitelka Kateřina, pouští interaktivní tabuli a startuje první aktivitu, aby se žáci naladili na téma hodiny, kterým jsou citově zabarvená a neutrální slova.

Zkušenost k nezaplacení

Aneta Filipiová studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština a dějepis pro druhý stupeň a střední školu. Práci asistentky má jako práci na tříčtvrteční úvazek, aby stíhala i své studium. Jako budoucí učitelka si nemůže práci ve škole vynachválit: „Teorie z přednášek se mi tady zhmotňuje před očima, a zároveň můžu pozorovat profesionály při práci. Jak naplánovat hodinu, zajímavě ji otevřít a uzavřít, udržovat pozornost dětí. Jak řešit konflikty i různé kritické situace. Myslím, že i proto je nás tady asistentů-studentů několik, protože je to zkušenost k nezaplacení.“

Když už jsme u toho nezaplacení – právě pozice asistenta pedagoga se v posledních měsících ocitla v ohrožení kvůli finanční náročnosti pro státní rozpočet. Průměrný plat asistenta se pohybuje při plném úvazku kolem dvaceti tisíc korun, což zejména ve velkých městech není nijak závratná suma. Na druhou stranu ale jejich řady narůstají – zatímco v roce 2020 jich v českých školách pracovalo 10 880, letos už je to 14 122. Nějakou dobu to vypadalo, že ministerstvo školství jejich počet omezí, ale po posledních jednáních se zdá, že alespoň pro letošní rok vše zůstane tak, jak je to teď. Dál se uvidí.

Když máte ve třídě čtyři děti s podpůrným opatřením a osm dětí s odlišným mateřským jazykem… FOTO: Aneta Filipiová

„Upřímně si myslím, že by na tom škrtání byly bité právě školy, jako je ta naše, které jsou inkluzivní a přijímají všechny děti – běžné, nadané, s poruchami učení i cizince,“ říká Aneta Filipiová. „Když máte ve třídě čtyři děti s podpůrným opatřením a osm dětí s odlišným mateřským jazykem, tak se to v jednom člověku dělá těžko. Vždycky to odnesou ti nejrychlejší a ti nejpomalejší, na které si učitel jen těžko najde čas.“

Co jsou to pačesy a chatrč?

U čtvrťáků se už hodina češtiny rozjela. Z šestnácti dnes přítomných dětí podle jmenného seznamu na zdi nejméně polovina pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu. Některé se v Česku už narodily, jiné přišly po začátku války na Ukrajině, téměř všechny ale mluví velmi dobře – Max a Tolja v zadních lavicích jsou navíc nejaktivnějšími žáky, neustále se hlásí a chtějí se zapojovat. Na otázku, jestli by dokázali vymyslet hanlivé označení babičky, suverénně vyhrknou vyjmenované slovo „babyka“. Učitelka Kateřina jim na interaktivní tabuli ukazuje, jak taková babyka vypadá, a kluci neskrývají své překvapení nad záludností češtiny. Aneta během prvních minut přechází mezi lavicemi, občas se k některému z dětí skloní, polohlasně si něco vyjasňují.

Když pak má třída vytáhnout pracovní sešity a psát, přesouvá se ke „svým“ dvěma žákům, Danovi a Aničce. Zkontroluje, že jsou na správné stránce a vědí, co mají dělat. Potom zase projde kolečko mezi lavicemi. „Víš si rady? Ukaž,“ zastavuje se u Sofie a Kristiny a sklání se nad jejich sešity. Holky s češtinou zatím dost válčí a problémy jim dělá i vázané psací písmo v latince. „Asistent pedagoga je sice určený jako podpůrné opatření ke konkrétnímu dítěti, ale neznamená to, že u něj bude nonstop sedět,“ uvádí Aneta Filipiová na pravou míru častý mýtus. „Já jsem tu především od toho, abych uvolnila učiteli ruce a on se mohl věnovat právě těm náročnějším dětem. Je to odborník, má nastudovaná doporučení z poradny, takže ví, jak s takovým dítětem pracovat. Asistent mu má pomoci, aby k tomu měl prostor.“

Možná by to chtělo mít víc prostoru k plánování a reflexím výuky s učiteli, aby naše spolupráce byla ještě efektivnější. Těžko se na to ale hledá čas, a to obzvlášť od čtvrté třídy dál, kdy už se začínají střídat učitelé na předměty.

Nakonec ale přece jen musí strávit víc času u „svých“ žáků, a to v momentě, kdy se třída dělí do čtveřic a mají hrát pexeso. Hledají dvojice složené ze slova lichotivého a hanlivého. Je vidět, že hlavně na Aničku je to hodně úkolů najednou. Musí si zapamatovat umístění karet a k tomu ještě z hlavy vylovit patřičnou dvojici. Pořád se plete a už otočené karty pokládá jinam, než odkud je vzala. Aneta u čtveřice stojí a trpělivě pomáhá. „Co jsou to pačesy?“ ptá se Dan. „Co je to chatrč?“ neví Anička. „Kdybych u nich nestála, ani by nedokázali začít hrát,“ říká o přestávce Aneta. „Dohadovali by se o pravidlech a o tom, kdo bude hrát první. Anička by nejspíš jen tak obracela kartičky.“ Zatímco se Aneta věnuje čtveřici u dveří, učitelka Kateřina stíhá řešit zádrhele, se kterými bojují ostatní skupiny. Mimochodem jako první zvládne všechny dvojice odhalit čistě ukrajinská parta kolem Maxe a Tolji, kteří to patřičně oslaví jásáním a tleskáním. Zvoní.

„Dnes proběhla hodina v klidu, zato včera to bylo náročné,“ vypráví učitelka Kateřina. „Po chodbách chodil Mikuláš, děti byly netrpělivé, a do toho jedna žákyně začala zvracet. Rozhodilo to celou třídu. Měly jsme plné ruce práce, neumím si vůbec představit, jak by to zvládl jeden člověk.“

Víc rukou víc udělá, víc očí víc vidí

ZŠ Grafická v Praze má asistenta v každé třídě dlouhodobě, proto s nimi pracují jako se součástí týmu. „Můžeme nahlížet do individuálních vzdělávacích plánů z poradny, máme přístup na tripartity s rodiči, na porady učitelů, nedávno jsme se dokonce účastnili supervizí, kde jsme mohli probrat, co ve třídách řešíme,“ pochvaluje si mladá budoucí učitelka. Když se potkají s ostatními asistenty ve sborovně nebo u kávovaru, zase si povídají o dětech a o různých situacích ve třídě, sdílejí tipy i to, co se nedaří. „Možná by to chtělo mít víc prostoru k plánování a reflexím výuky s učiteli, aby naše spolupráce byla ještě efektivnější. Těžko se na to ale hledá čas, a to obzvlášť od čtvrté třídy dál, kdy už se začínají střídat učitelé na předměty,“ zamýšlí se Aneta Filipiová.

Rozhodně ale věří, že přítomnost asistenta ve třídě má velký smysl. „Když jdeme do divadla, do parku, na plavání nebo do města, kde žáky musíte hlídat v tramvaji nebo v metru,“ vypočítává. „Když se pořádá jarmark nebo nějaká akce pro rodiče. Ale i v běžných situacích využijete druhé ruce a oči.“ Některé aktivity, jako třeba skupinová práce, se mnohem líp dělají, když je k dispozici víc dospělých pro radu a dopomoc. „Nebo máte ve třídě žáka třeba s ADHD, který začne bourat výuku, protože je unavený a roztěkaný. Pokud by byl učitel sám, může ho jedině okřiknout. Když je ve třídě asistent, může se takové dítě s ním jít vyvětrat na zahradu, proběhnout na chodbu. Zbytek třídy má klid na učení a nikdo si neodnáší nálepku problémového žáka,“ zdůrazňuje Aneta Filipiová. Co naopak asistent nikdy dělat nemá? „Nemá se stát osobním sluhou dítěte a plnit za něj jeho úkoly. Má mu jen pomoct, aby je dokázal splnit sám,“ vysvětluje. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments


Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.