"Ideální případ je, najít si v pohybu zábavu." FOTO: David Ulbricht
Symbolem vánočních svátků je stromeček, dárky a cukroví, jakou jsou třeba typické vanilkové rohlíčky. Což je hladká mouka, máslo, vlašské ořechy, sádlo, vejce a nakonec obalit ještě v moučkovém a vanilkovém cukru. Na Štědrý večer pak s cukrovím spořádat ještě bramborový salát s majonézou a smaženého kapra. Vánoce jsou proto spojené nejen s obdobím klidu a setkávání se s rodinou, ale mnohdy i s obžerstvím. „Lidé většinou jí to, co jim dáte pod nos, to, co je pro ně nejpohodlnější. O jídle moc nepřemýšlejí a ke změně jídelníčku je často dovede negativní motivace, jako jsou třeba zdravotní problémy,” říká osobní fitness trenér David Ulbricht.
Máme za sebou štědrovečerní večeři a i další vánoční svátky se nesou ve znamení rodinných návštěv, slavnostních obědů a večeří. Připravené je cukroví, obložené chlebíčky, někde se peče i kachna. Dá se na Vánoce vůbec jíst zdravě a přitom tradičně?
Myslím, že v případě, že se člověk po celý rok věnuje vyváženému stravování, není zapotřebí porušovat vánoční tradice v tom, co si připravíme k večeři.
A mělo by se vůbec na Vánoce jíst zdravě a upírat si věci, jako je cukroví nebo bramborový salát?
Osobně nejsem zastáncem upírání si tradičních jídel na Vánoce. Jedná se o pár dnů v roce, kdy v případě, že ,,porušíme” svůj režim, nám to nijak zvlášť neuškodí. Je zapotřebí si uvědomit, že lidé, kteří se vyhýbají například rafinovaným cukrům přes celý rok, mají o takové potraviny i o svátcích minimální zájem. Stejně to platí i naopak. Pokud budete jíst rafinované cukry po celý rok a upřete si je jen pár dní na Vánoce, smysl to opravdu nemá. Důležité je to, jak se k sobě chováme, jak se hýbeme a co jíme po celý rok, ne pouze poslední týden v prosinci na svátky.
Dříve jste závodně sportoval, teď se skoro deset let věnujete osobnímu trénování klientů. Kolik jich „zápasí” se stravou a tím, co jíst a nejíst?
Když řeknu, že každý druhý, tak jsem velmi optimistický. Málokdo v dnešním hektickém světě myslí na sebe ve smyslu stravy. Většinou ke změnám ve stravě bohužel dochází z důvodů nějaké negativní motivace, například rozpad vztahu, zdravotní komplikace, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka a podobné nemoci. Takoví klienti, kteří přijdou s podobnými důvody, jsou pak většinou velmi vzorní v dodržování dohodnutých postupů, a proto mají také dobré výsledky.
Proč tomu tak je, že „správně a zdravě” jíst je pro lidi takový problém?
Je to zejména neochota věnovat stravě čas, proto jsou velmi oblíbené takzvané půsty, bohužel se nejedná o režim, který lze dlouhodobě udržet a většinou poté nastává známý a nechtěný jojo efekt, kdy lidé po předchozí cílené redukci opět naberou nechtěná kila zpět.
S čím se obecně lidé, kteří chtějí zhubnout, potýkají nejvíce? Je to v Česku populární a současně velmi kalorický alkohol, nezdravé potraviny typu brambůrků a sladkých limonád, nebo je to množství jídla, které spořádají? Čeho se nechtějí vzdát?
Někdy to bývá neochota zbavovat se závislostí a jít do své nekomfortní zóny. Může to být právě pravidelný příjem alkoholu v podobě piva či vína a dalších lihovin, večerní přejídání se a další neřesti, na které jsou už zvyklí a vzdát se jich skutečně nechtějí. Spousta těchto nevhodných zvyků častokrát pramení z psychiky, kdy se ji lidé snaží kompenzovat právě třeba jídlem nebo alkoholem.
Lidé většinou jí to, co jim dáte pod nos, to, co je pro ně nejpohodlnější. To jsou třeba právě obědy v závodních jídelnách nebo fastfoody.
Jak se s takovými lidmi pracuje, když víte, že mají takové nezdravé návyky a hubnutí pro ně bude třeba otázka odpírání si?
Snažím se u klientů postupně najít příčinu jejich obezity nebo výrazné nadváhy, a to nejen z technické stránky, tedy kolik a jaké jídlo během dne snědí, ale také z jakého důvodu se nevhodně stravují. Tedy jestli jsou to špatné návyky už od dětství, nějaké trauma z minulosti, snaží se jídlem zahnat nějaké emoce a podobně. Jedná se o složité téma v případě, že je cílem, aby měl obézní klient výsledky a přebytečná kila nejen shodil, ale výsledky byly zároveň i udržitelné.
A přemýšlí lidé vůbec dostatečně o tom, co jí? Protože strava je základ pro fungování organismu, ta správná může člověka pozvednout, špatná naopak dost ublížit. Přitom jsou potraviny plné náhražek, rychlá občerstvení jedou na plné obrátky a jídlo je zpravidla na to, aby se zahnal hlad. Jen menšina přemýšlí nad tím, jestli je jejich strava dostatečně vyvážená.
Lidé většinou jí to, co jim dáte pod nos, to, co je pro ně nejpohodlnější. To jsou třeba právě obědy v závodních jídelnách nebo fastfoody. Jí se to, co je prakticky dostupné, a myslím, že v případě jednoho jídla denně, typicky třeba ve školách nebo firemních jídelnách přes obědy, je to v pořádku. Jeden chod by neměl mít vliv na zvyšování hmotnosti, důležité jsou ty ostatní chody v dalších fázích dne. Tedy jídla, která si připravíme sami doma, jako jsou snídaně, svačiny a večeře.
Snaha o vyváženost stravy či sledování nutričních hodnot se podle mě ve veřejných školách objevuje, ale samozřejmě od oběda, který vyjde na 33 korun, nelze očekávat nadstandard.
Zmínil jste školu. Sám máte dceru, která je na prvním stupni a aktivně se věnuje sportovnímu aerobiku. Jak řešíte jídlo s ní?
U dětí je strava přesně taková, jaká je u rodičů, protože rodiče jsou pro své děti vzorem. Nikdy jsem se například nesetkal s rodiči trpícími nadváhou, kteří by měli štíhlé dítě. Ale abych odpověděl na otázku – dcera miluje pohyb a jídlo ji někdy ,,zdržuje”, takže v našem případě je to o tom budovat k jídlu pozitivní vztah. Jídlo obecně řešíme a především v období, kdy má závody a spousty tréninků. Jde zejména o to, aby přijala dostatek energie z kvalitních a vhodných potravin, ale současně je samozřejmě důležité nechat prostor i pro nějaké občasné dětské dobroty.
A chodí třeba do školy na obědy, nebo podle vás není školní strava správně vyvážená?
Určitě je vhodné, aby na obědy chodila, hlavně z pohledu sociálního začlenění. Ale nenutíme ji, pokud oběd nesní a po škole přijde ne zrovna pořádně najedená, tak se „dojídá” doma. Snaha o vyváženost stravy či sledování nutričních hodnot se podle mě ve veřejných školách objevuje, ale samozřejmě od oběda, který vyjde na 33 korun, nelze očekávat nadstandard.
Věnují se podle vás ve škole dostatečně tématu, jako je stravování?
Podle mě by na téma stravování u zkoušky neprošel nejeden učitel. Stravě se ve škole věnují málo.
Se začátkem roku jsou spojená i předsevzetí jako přestat kouřit, zhubnout, pravidelně cvičit. Na začátku roku bývají tělocvičny plné. Jak dlouho to lidé vydrží a proč nakonec „odpadají” a se cvičením skončí? Je to nesprávnou motivací, špatným cvičením, nebo něčím úplně jiným?
Myslím, že to může být tím, že je to jednoduše nebaví. Ideální případ je, najít si v pohybu zábavu. Někteří vyzkouší např. jeden druh pohybu, a když je neosloví, dál už pro sebe nehledají vhodnou alternativu.
Nedávno jsme měli na EDUzínu rozhovor s Ridinou Ahmedovou. Ta shromažďovala příběhy lidí, kteří se potýkají s váhou. Ponižování okolo váhy se děje i ve sportovních oddílech. Sám jste se dlouho věnoval kulturistice na vrcholové úrovni. Jak moc je v tom jídlo „téma”?
V kulturistice a obecně v bodybuildingu je strava alfou a omegou úspěchu. Je opravdu zásadní a tento sport je zejména o disciplíně. Opravdu musíte hodně chtít a hodně tomu obětovat, aby to člověk dotáhl třeba na podium tuzemské nebo zahraniční soutěže. V té době jsou závodníci v top formě, ale vzhledové, nikoli výkonnostní. V té době si člověk sáhne „na dno” a tělo je fyzicky vyčerpané. Záměrně se například soutěžící dehydratují, aby měli tenkou kůži a ta jim tak lépe obepínala svaly. Kulturistika a bodybuilding v době soutěže tak není zrovna ideální příklad pro správný režim.
David Ulbricht začínal v dorosteneckém basketbalu v Děčíně a přes zranění došel až ke sportovní kulturistice. V ní byl vicemistrem ČR v kulturistice dorostu, vítězem Grand Prix v Krnově a Ostravě nebo stříbrný na Diamond Cupu. Od roku 2014 se plně věnuje osobnímu tréninku klientů, kde se specializuje se na redukci hmotnosti a formování postavy.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Autor má většinou pravdu, ale s půsty se velice mýlí, je vidět, že s nimi nemá vůbec žádné zkušenosti a evidentně se setkal jen s hladověním. Neznám nikoho, kdo drží pravidelné a správné půsty, že by neměl vynikající výsledky jak se zlepšením zdravotního stavu, tak s optimalizací váhy. Doporučuji si doplnit vzdělání.