V českých školách mají tzv. „výchovy“ – tedy hudební, výtvarná i tělesná – často pozici Popelky. Jsou první, co se v rozvrhu ruší, když se nestíhá čeština nebo matematika. Před deseti lety se ve Walesu vydali jinou cestou – umění je tam nyní stejně důležité jako třeba čtení nebo počítání, a do tříd přicházejí umělci. „Školy mají povinnost rozvíjet kreativitu,“ říká ředitelka The Arts Council of Wales Diane Hebb. „Když jsou děti ve výuce zapojené a baví je, zlepšují se jejich výsledky ve všech oblastech.“

Co si můžeme představit pod pojmem „kreativita“ a „kreativní vzdělávání“?

Pro mě slovo „kreativita“ zahrnuje například představivost, vynalézavost, schopnost řešit problémy. Kreativita je pro mě dovednost, kterou můžeme rozvíjet. Kreativní vzdělávání v pojetí našeho programu, který jsme rozjeli ve Walesu, je hodně o tom, že žáci mají možnost ovlivňovat svoje učení a jeho obsah. A to vyžaduje také nový přístup učitelů, kteří musejí pochopit, že na některé otázky není nutně jen jedna správná odpověď a že vzdělání je cesta, na niž se vydávají společně se svými žáky. A my, tedy The Arts Council of Wales, využíváme umění jako součást této kreativní cesty – už třeba jen tím, že žákům do tříd přivádíme umělce, kteří tam pracují společně s učiteli a vytvářejí příležitosti pro nové, zajímavé způsoby učení. Takže učitelé i žáci mohou rozvíjet svoje kreativní schopnosti, a zároveň se i učí jinak, než byli do té doby zvyklí. Mnohem víc zapojují reflexi, spolupráci.

Když o někom řeknete, že je kreativní, mnoho lidí si představí, že ten dotyčný umí hezky malovat nebo skládá hudbu. Váš přístup ale nestojí na tom, že by žáci ve škole vytvářeli nějaká umělecká díla?

Ne, jdeme mnohem dál. Zahrnujeme umění a kreativní přístupy, děti můžou natáčet film, zpívat, vyprávět příběhy nebo hrát divadlo, ale také se třeba mohou učit, jak spolu souvisí hudba a matematika – a věřte, že těch souvislostí není málo. Jde prostě o to, že zapojíte jiné způsoby učení, a i v té matematice postupujete tak, že objevujete a kladete si otázky, namísto toho, že se jenom učíte, jak vypočítat kvadratickou rovnici.

Myslíte si, že každý je schopný kreativně přemýšlet a projevovat se?

Stoprocentně, jsme si tím naprosto jistí. Před tím, než jsme rozjeli ve Walesu náš program kreativního učení, jsme provedli průzkum, jak je na tom umění ve školách. Zjistili jsme tehdy, že prakticky vymizelo, a s tím zmizela i kreativita. Na základě toho vznikl náš projekt. Po pěti letech nám ve zpětné vazbě učitelé hlásili, že se změnil nejen způsob a náplň práce žáků, ale že i oni sami začali objevovat svoje schopnosti a dovednosti. Jako jeden učitel matematiky, který se do našeho programu zpočátku zapojit nechtěl. Jeho žáci neměli nijak skvělé výsledky a jemu to přišlo jako plýtvání vzácným časem. Nakonec ale programem prošel, následně překopal svůj styl výuky – ponechal mnohem víc prostoru žákům, jejich zvídavosti a spolupráci. Zlepšily se výsledky dětí, stejně jako se posunul on sám ve svých učitelských dovednostech. Takových příběhů jsme ve Walesu slyšeli hodně.

Klobouk dolů, ale ono to pro učitele obecně musí být velmi náročné, když mají změnit svůj způsob výuky. Někteří se bojí, že se jim hodina úplně rozpadne a nikdo se nic nenaučí. Pomáháte jim s těmi velkými kroky?

Určitě. Ve všech školách, s nimiž spolupracujeme, máme koordinátory. Ti dohlíží na to, aby každý učitel prošel školením a přesně věděl, co se bude dít a co může očekávat. Takže než se něco začne měnit, dozvědí se hodně o kreativitě, o tvořivém přemýšlení a podobně. Určitě se může stát, že učitel bude chvílemi mít pocit, že se mu hodina rozpadá, ale to je průvodní jev toho, když zkoušíte něco nového a předáváte kontrolu nad děním v hodině zčásti i žákům. Není to snadné. Učitelé ale potom říkají, že spolupráce umělců, žáků a učitelů vytvořila v hodině takovou energii, že si náhle připomněli, proč se vlastně kdysi dávno rozhodli pro učitelskou profesi. Je to pro ně osvěžující zkušenost, která jim ukazuje nový směr.

Nebolí tě ruka? Tak nebrousíš pořádně. O práci se dřevem, vůlí i vlastními limity s vedoucím řezbářské dílny na Hané Čtěte více

V Česku – a slyšela jsem, že například i v Anglii – se vzdělávání hodně soustředí na znalosti, čehož jsou důkazem i přijímací zkoušky. Dá se i v takovém systému pracovat na rozvoji tvořivosti?

V tomto my máme štěstí, protože ačkoliv jsme v mnoha ohledech jeden stát, tak vzdělávání v Anglii a ve Walesu je velmi odlišné. Zrovna v době, kdy jsme rozjížděli program kreativního učení, tak se ve Walesu měnily vzdělávací plány. Namísto předepsaného učiva se zaváděla povinnost rozvíjet takzvané klíčové kompetence. A i podle ministerstva je jednou z těchto kompetencí právě kreativita. Naše závazné dokumenty říkají, že každý žák má převzít zodpovědnost za své učení a pracovat na něm. Takže jsme přešli od systému, kdy jsme měli hlavní a nejdůležitější předměty typu angličtina, matematika, dějepis nebo přírodní vědy, k systému, kde je šest stejně důležitých předmětů, a jedním z nich je umění.. Začalo se na základních školách a střední se také postupně přidávají. Tam je to složitější, protože na konci střední školy u nás studenti jsou zvyklí skládat zkoušky z předmětů, které chtějí studovat na vysoké škole.

Nepostavili se takové reformě na odpor rodiče? Protože mnohdy u nás rodiče říkají – jasně, výlet do galerie je fajn, ale kdy se děti naučí zlomky nebo procenta?

To je zajímavá otázka. Ne, vlastně to bylo naopak – rodiče byli a jsou rádi, protože vidí, že se děti a mladí lidé rozvíjejí v důležitých oblastech, jako je komunikace, víc se zapojují do výuky a podobně. Každý vidí, že děti, které to ve škole baví, mívají lepší výsledky a víc se toho naučí. Navíc součástí nového vzdělávacího plánu je i to, že kdykoliv to jen trochu půjde, měli bychom dětem umožnit zažít něco mimo školu, dopřát jim různé zkušenosti a zážitky. Ve Walesu je na to speciální fond nazvaný Go and See, který přiděluje školám finance na výlety do galerie, muzea nebo divadla. Školy toho hojně využívají a rodiče jsou rádi, protože ne každý si může dovolit vzít rodinu za kulturou, a pokud to může zařídit škola, hodně se tak žákům rozšíří obzory.

Třeba tak, že si vyberou nebo napíší divadelní hru, která se bude týkat dějin nebo náboženství starověkého Egypta. Vytvoří si kostýmy a kulisy a na zkoušení se bude podílet i profesionální tanečník, který jim pomůže vymyslet a secvičit choreografii jako součást té hry.

Zmínila jste, že v nových vzdělávacích plánech má velký prostor umění. Jaké obory se děti učí?

Jde o vizuální umění, drama, tanec, hudbu a film.

A jak se žáci seznámí se všemi těmito obory? Vezměme si jako příklad dejme tomu šestou třídu.

Bude to vypadat tak, že zažijí všechny tyto umělecké disciplíny, a u každé bude stanoveno, co je důležité, co se mají naučit. Řekněme, že se skupina učitelů umění v rámci školy rozhodne, že výuku chtějí pojmout tematicky, a zapojit každý jeden druh umění. Něco předvedou oni sami, a nedílnou součástí bude i návštěva nějaké kulturní instituce a také s nimi nějakou dobu bude ve třídě působit umělec, který jim pomůže.

Ideální hodina výtvarky? Dát dětem hromadu barev a prostor věci pokazit Čtěte více

Abych to lépe pochopila – řekněme, že si třeba jako téma zvolí starověký Egypt. Jak to bude probíhat?

Třeba tak, že si vyberou nebo napíší divadelní hru, která se bude týkat dějin nebo náboženství starověkého Egypta. Vytvoří si kostýmy a kulisy a na zkoušení se bude podílet i profesionální tanečník, který jim pomůže vymyslet a secvičit choreografii jako součást té hry. A je možné, že někteří z nich o tom, jak divadelní představení vzniká, natočí a sestříhají malý dokument.

Jaké máte dál plány s rozvíjením umění a kreativity obecně na školách ve Walesu?

Vzdělávací plány neboli nové osnovy už jsou teď i na středních školách, ohlasy na ně jsou dobré, a co vím, není v plánu je v blízké budoucnosti měnit. Zároveň se proměnilo i vzdělávání učitelů, takže to už je také v běhu. Teď se začíná pracovat na tom, aby se programy na podporu tvořivosti šířily i do mateřských škol. Jako nejspíš i v mnoha dalších zemích jsme nyní v situaci napjatých rozpočtů a škrtů, ale zatím se zdá, že našich programů by se to dotknout nemělo. Pořád jsme ale na cestě. V blízké budoucnosti plánujeme řešit zjišťování výsledků vzdělávání, protože když změníte vzdělávací plány a učivo, musí se logicky změnit i hodnocení. To je tedy nejbližší úkol.

Diane Hebb pracuje v organizaci The Arts Council of Wales. Je tam ředitelkou zodpovědnou za oblast začleňování umění do života společnosti. V Česku spolupracuje s Festivalem umění a kreativity ve vzdělávání, kde letos už poněkolikáté vystoupila s přednáškou.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let