Spotřeba cigaret, alkoholu i marihuany u dětí klesá – bývali jsme v Evropě na špičce, dnes jsme v průměru.

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš – to platí v dobrém, ale i zlém. Proto týmy výzkumníků z celého světa už od roku 1984 v rámci studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) pravidelně zkoumají, jak žijí děti mezi 11 a 15 lety. „Možná nás tato nejmladší generace bude jednou zachraňovat,“ říká v rozhovoru pro LN hlavní řešitel Michal Kalman (MK) z Univerzity Palackého v Olomouci. „Teenageři se dnes chtějí prezentovat zdravým životním stylem,“ dodává Pavla Chomynová (PCH) z Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, který data využívá.

Zkoumá studie HBSC pouze zkušenosti dětí, nebo jde ještě dál a ptá se i po důvodech jejich chování?

MK: Ptáme se na návyky a změny v chování, ne na jejich důvody. Vyšlo nám například, že 20 procent českých dětí nadměrně konzumuje energetické nápoje. Rádi bychom vzali nějaký menší vzorek a zeptali se proč. Už teď ale provádíme vztahové analýzy, kdy si porovnáme skupinu těch, kteří energeťáky pijí, s těmi ostatními, a vidíme, že mají násobně vyšší konzumaci cigaret nebo kratomu (látka rostlinného původu s narkotickými vlastnostmi – pozn. red.), hůře spí, tráví víc času na mobilu a reportují nižší životní spokojenost.

Co pro vás bylo letos nejvíc překvapivé?

MK: Mě osobně nejvíc překvapuje, že ty výsledky jsou relativně dobré. Máme mnohem zdravější mladou generaci, než by se mohlo zdát z toho, co slyšíme kolem sebe. Jsou to děti, které nechtějí devastovat svoje tělo alkoholem nebo nikotinem, protože vědí, že jim to škodí. Chtějí i lépe jíst. Vidíme, že roste konzumace ovoce a zeleniny, takže to jsou dobré zprávy. Děti se také chtějí hýbat, sportovat – a komplikujeme jim to vlastně my dospělí tím, že naše města příliš podřizujeme automobilové dopravě. Celkově mám tedy radost z toho, že se mladá generace zajímá o své zdraví. Na datech vidíme, že dramaticky padá spotřeba cigaret, alkoholu nebo marihuany. Bývali jsme v Evropě na špičce v konzumaci, dnes jsme v průměru.

PCH: Tento trend se ukazuje i u našich studií na dospívajících, kdy sledujeme užívání návykových látek, další formy rizikového chování a jejich souvislosti s duševním zdravím. Je patrné, že tato generace je vnímavější k preventivním aktivitám a informacím o škodlivosti různých látek. A roli v tom možná hrají i sociální sítě, kde se obvykle chtějí teenageři prezentovat v tom nejlepším světle a nepřejí si, aby je někdo vyfotil při konzumaci alkoholu nebo kouření.

MK: Taky vidíme, že od roku 2000 neustále klesá spotřeba slazených kolových nápojů. Naproti tomu stoupá konzumace vody, hlavně v Praze. I to je skvělé.

Existuje nějaký ukazatel, v němž se v mezinárodním srovnání jako stát vymykáme?

MK: Málo se setkáváme v rámci rodin a ani vztahy v nich nemáme ideální, děti nedokážou komunikovat hlavně s otcem. Když jsme se ptali, kolik dětí má blízkého kamaráda mezi vrstevníky, komu můžou svěřit nějaké tajemství, tak to taky nevycházelo úplně dobře. Po zdravotní stránce se stav českých dětí zlepšil, ale ta sociální stránka zaostává. Navzájem si málo věříme, málo se podporujeme.

PCH: Vidíme i mezi dospívajícími, že tráví s kamarády málo času a jejich komunikace se hodně posunula do online prostředí. Proto se z těch jejich vztahů ztrácí pocit, že mají opravdu blízkého kamaráda, za kterým můžou jít a svěřit se.

Děti se konzumací energetických nápojů dostávají do začarovaného kruhu. V úvodní fázi má ten drink stimulační efekt, jenže potom dochází k útlumu, což děti zase řeší energeťáky. Následně špatně spí, a čím míň spí, tím jsou unavenější a zase sahají po té plechovce.

MK: České děti reportují špatné školní klima. Do školy se těší asi nejméně ze všech zkoumaných zemí a to mi přijde smutné.

Ze studie vyplynulo, že sedmdesát tisíc patnáctiletých dětí pije pravidelně energetické drinky. Čím tyto nápoje škodí, kromě toho, že obsahují spoustu cukru?

MK: Ony obsahují také 160 miligramů kofeinu v půllitrové plechovce, takže v těch třinácti letech vypijete najednou vlastně čtyři šálky kávy. Existují případy z USA, kdy dítě zemřelo, protože vypilo energeťák. Po napití šlo hrát fotbal a jeho srdce to nevydrželo.

Proč je to ale problém až teď, když tyto drinky existují už tak dlouho?

MK: Mají čím dál lepší marketing. Nechci házet všechny influencery do jednoho pytle, ale také v tom hrají svou roli. Když byla největší vlna energetického nápoje Prime, který stojí 150 korun, tak pro děti na základní škole nebyla největší frajeřina vytáhnout z tašky nový iPhone, ale právě Prime. Pak to trochu splasklo, ale jednu dobu byly děti tímto pitím úplně posedlé.

Už jsme si říkali, že skupina dětí, která pije energetické nápoje, častěji přiznává nervozitu, bolesti hlavy či špatný spánek. Pijí proto, aby tyto stavy zahnaly, nebo jim je právě oblíbené kofeinové drinky způsobují?

PCH: Děti se konzumací těchto nápojů dostávají do začarovaného kruhu. V úvodní fázi má ten drink stimulační efekt, jenže potom dochází k útlumu, což děti zase řeší energeťáky. Následně špatně spí, a čím míň spí, tím jsou unavenější a zase sahají po té plechovce.

MK: Ještě ke spánku: my sledujeme, nakolik děti plní spánková doporučení během týdne a přes víkend, a pokud je rozdíl mezi délkou spánku o víkendu a ve všední dny dvě a více hodin, tak je to zase rizikové chování. U dětí, které hodně pijí energetické nápoje, vidíme, že během týdne spí hodně málo a o víkendu to pak dospávají. Jinak mimochodem české děti ve světovém srovnání málo spí. Usínají v podobné časy jako jinde, ale mnohem dřív vstávají. Nevím, proč i teenageři musejí chodit do školy na osmou, a někde začínají dokonce i dříve! Přitom je dokázáno, že když škola začíná v devět, akademické výsledky jsou lepší.

Hodně jste se věnovali také vapování. Proč to je problematické, když jde vlastně hlavně o inhalaci páry?

PCH: Ty výrobky jsou různé. Máme elektronické cigarety, které nikotin mohou i nemusejí obsahovat, a pak jsou to zahřívané tabákové výrobky typu Iqos. A v nich tabák prostě je, i když se nespaluje, takže se z něj uvolňuje méně rakovinotvorných látek. Nicméně i u těch výrobků bez nikotinu je potřeba mít na paměti, že pořád dítě vdechuje do plic cizorodé látky, k nimž neexistují dlouhodobé studie škodlivosti.

Dá se říct, že vapování už úplně vytlačilo kouření klasických cigaret?

MK: Zatím ne. Devatenáct procent dětí v České republice má zkušenost s vapováním a šestnáct procent s cigaretami. Víme, že vapují víc dívky než chlapci. Ale zároveň víme, že většina vaperů kouří i klasické cigarety.

Co kratom, žvýkací tabák a podobné „nové“ látky?

MK: Tady nám přijde zajímavé, že tyto látky nejsou tak oblíbené, jak by se třeba podle médií dalo čekat. Je fakt, že ta data jsme sbírali před dvěma lety, ale když se na to podíváte, tak se žvýkacím tabákem, nikotinovými sáčky nebo kratomem má zkušenost do 3 % dětí ve věku 11 až 15 let.

PCH: Tady bych jen podotkla, že ačkoliv se studie HBSC zaměřuje i na patnáctileté, tak pořád to jsou děti na základní škole. Z našich zkušeností vyplývá, že velkým zlomem je přestup na střední školu. V té době klesá vliv rodičů a rodinného prostředí a naopak velice narůstá vliv vrstevníků, kdy se jeden z nich k té látce dostane a pak ji sdílí s ostatními.

Ve studii se vyskytuje i pojem „multiuživatelé“. Řeknete mi o nich víc?

MK: Je to skupina dětí, která užívá víc látek a obecně se chová rizikově. V populaci jich je odhadem zhruba tři až pět procent. Dá se říci, že pokud pijete alkohol, tak roste šance, že k tomu budete i kouřit. Pokud pijete a kouříte, tak je velká šance, že k tomu budete i vapovat, a pokud vapujete, je pravděpodobné, že budete pít energetické nápoje, a dá se čekat, že k tomu si dáte kratom.

HBSC studie (Health Behaviour in School-aged Children)
Vzniká každé čtyři roky od roku 1984, Česko se zapojuje od roku 1994
Zapojeno je momentálně 51 zemí
V Česku se tentokrát účastnilo 15 tisíc dětí ze všech krajů
Účastní se děti ve věku 11, 13 a 15 let
Otázky se týkají zkušeností s návykovými látkami, zdraví, pohybové aktivity, obezity, duševního zdraví a vztahů

PCH: Jde o syndrom rizikového chování, kdy děti mají tendenci užívat víc látek a chovat se rizikově. Ukazuje se nám docela velký překryv populace v užívání návykových látek a vedle toho je další skupina, která zase inklinuje k rizikovému chování v oblasti sociálních sítí a času stráveného na internetu. A jsou tu také dospívající, kterých je ale nejméně, kteří vykazují rizikové chování ve všech směrech. Pak se samozřejmě diskutuje i o tom, jaká je souvislost s duševním zdravím. Protože v případě pravidelného užívání se za tímto chováním nejspíš skrývá nějaký motiv – třeba úzkosti a stres.

O sociálních sítích jsme zatím moc nemluvili. Jak moc je dnes děti využívají?

MK: Z hlediska sociálních sítí rozlišujeme čtyři skupiny. Neuživatelé sociálních sítí jsou děti, které na sítě mrknou třeba jednou za týden. Nemají kamarády, jejich životní spokojenost je menší, protože přítomnost na sociálních sítích je dnes jedním z předpokladů zdravého vývoje osobnosti a vztahů. Neuživatel mívá ale podporu rodičů a dobré známky ve škole. 51 procent je běžných uživatelů a 23 procent intenzivních. Takový intenzivní uživatel je dítě, které je skoro pořád online; neustále kontroluje, kdo mu napsal a co se děje – takové dítě má nejvíc kamarádů a žije život naplno: má dobré známky, nejvíc pohybové aktivity a lehké sklony k rizikovému chování, kdy experimentuje třeba s alkoholem nebo kouřením.

A poslední skupina, osm procent dětí, už nemá svůj online život pod kontrolou. Tato skupina vykazuje opět násobně větší konzumaci alkoholu, tabáku, energetických nápojů atd. A teď je otázkou, kde se tito problémoví uživatelé sociálních sítí rekrutují. Zatím nevíme.

Je situace podobná napříč regiony Česka? A jak jsou na tom děti z bohatších rodin oproti těm z rodin s malým finančním rozpočtem?

MK: Vzhledem k tomu, že se studie účastní 15 tisíc dětí napříč Českem, tak můžeme posoudit situaci v jednotlivých regionech. Vychází z toho, že jsme velmi homogenní stát a společnost. Rozdíly nejsou veliké, ale kopírují socioekonomický status kraje, takže se dá říct, že Praha je na tom ve všech ohledech nejlépe a nejhůř nám vychází Ústecký kraj. V bohatších rodinách se jí méně sladkostí a pije více vody, ale zase tu děti mají víc zkušeností s alkoholem.

Snažíte se, aby vaše zjištění nějakým způsobem ovlivnila rozhodnutí politiků, jako se to stalo například v pobaltských zemích, kde dětem zakázali nakupování energetických nápojů?

PCH: My jako Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti se snažíme formulovat doporučení pro politiky, ale není v našich silách úplně něco prosadit. Nicméně u některých témat stačí, když se jich ujmou dva tři lidé, kteří jsou v politice slyšet.

MK: Nedávno proběhl ve sněmovně kulatý stůl k energetickým drinkům, kde jsme byli my, několik lékařů i zástupci Svazu výrobců nealkoholických nápojů. Ti samozřejmě tvrdili, že není prokázáno, že by tyto nápoje měly nějaké dopady na zdraví, jako je například obezita. Nicméně celkem tvrdě se do nich pustili přítomní lékaři.

Popisovali i to, že když děti sportují, tak se jim mění chemické složení slin, a když se pak napijí energeťáku, má to devastující dopady na jejich zubní sklovinu, podobně jako když vezmete sněhovou kouli a polijete ji horkou vodou. Tak uvidíme, jestli se něco změní.

Michal Kalman je výzkumným pracovníkem na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde působí na Fakultě tělesné kultury. Vede několik výzkumných a rozvojových projektů zaměřených na aktivní životní styl. Je hlavním řešitelem mezinárodní studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), kterou koordinuje Světová zdravotnická organizace.

Pavla Chomynová vede od roku 2021 Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti Úřadu vlády ČR, kde se věnuje sběru dat a jejich analýze v oblasti populačních a školských průzkumů zaměřených na užívání návykových látek a další formy rizikového chování. Koordinuje realizaci Národního výzkumu užívání návykových látek a českou část Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD).

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.