Pavel Bobek sbíral první učitelské zkušenosti v náročném prostředí přistěhovalecké čtvrti jižního Londýna. Po dvou letech hledal podobnou výzvu v Praze. V jeho současné třídě v pražské Základní škole Solidarita má třetina žáků odlišný mateřský jazyk, dalším dětem komplikuje vzdělávání ADHD nebo poruchy učení. Ukazuje se, že nejmodernější britské metody, kdy učitel pevně drží otěže dění ve třídě, fungují i na české základce. „Po covidu některé děti třeba nebyly ani schopné ve třídě vydržet nebo se válely po lavici a byly úplně odpojené. A teď začíná hodina, ony tam sedí, mají všechno připravené a čekají na otázky,“ říká Pavel Bobek. 

Umět jeden, dva nebo tři cizí jazyky v dnešní době není zas tak výjimečné. Ale umět jich v osmnácti 48, a z toho hned 20 mrtvých? To v Česku nejspíš zvládá jen jeden člověk – teprve osmnáctiletá čerstvá maturantka Eva Maria Spekhorstová. Za poslední rok zvládla přeskočit ročník, odmaturovat a dostat se jako stipendistka na univerzitu ve Freiburgu, kde má v plánu studovat dva obory. „Jsem normální teenager, ráda třeba lyžuju,“ říká se smíchem.