Doučování je celosvětově na vzestupu. Česka se doučovací mánie zatím výrazně netýká, ale máme k tomu nakročeno. Jen v důsledku zavedení jednotných přijímaček stoupla poptávka po přípravných kurzech na dvojnásobek, odhadují firmy, které je nabízejí.
V mnoha vyspělých zemích průmysl doučování už pár let jede na plný plyn. Podle Global Industry Analysts, na které se odvolává BBC, roste každoročně o 7 % a v roce 2018 překročí celosvětově odhadem 100 miliard dolarů. Doučování se již také neomezuje jen na přípravu na zkoušky a netýká se jen zaostávajících studentů. Stává se samozřejmou součástí vzdělávání a mnohé děti provází během celé školní kariéry. Ukazuje to příklad studentů britského víceletého gymnázia, který popisuje jeden z jeho učitelů v článku pro deník Guardian.
Elitní vzdělávání bez oddechu
Velká většina studentů této školy se doučuje až deset let, od přípravy na vstupní test až do maturitní zkoušky. „Do přípravkových center děti chodí několikrát týdně, a to roky před tím, než skládají přijímací testy. Některé přípravky běží o prázdninách, nabízejí týdenní kurzy po celý den. Hodně dětí podstupuje cvičné testování,“ píše učitel, který chce zůstat v anonymitě.
Příprava na přijímací či závěrečné testy a doučování, ať už individuální nebo skupinové, je v Británii rozšířené zejména u studentů nepočetných víceletých gymnázií. Gymnázií je v celé Anglii jen asi sto šedesát z celkových tří tisíc britských státních středních škol. (Kromě nich existují školy soukromé.) Britský stát totiž podporuje všeobecné nevýběrové střední školy na úkor elitního vzdělávání a nová gymnázia už dvacet let nepovoluje. Za posledního půl století ve Spojeném království zapustila hluboké kořeny myšlenka, že je lepší mít sjednocené dobré vzdělávání pro všechny než nabídku škol různé úrovně, ze které má prospěch menšina.
Klíč ke zlaté bráně: 11 +
I když mnohé nevýběrové školy mají dobrou pověst a poskytují kvalitní vzdělání, část ambiciózních britských rodičů stále vidí gymnázium jako zlatou bránu k životnímu úspěchu svých dětí a investují mnoho energie na to, aby tam potomky dostali a udrželi.
Zlatá brána se odemyká klíčem v podobě testu s názvem 11 plus – pokud v něm jedenáctileté dítko dostane dostatečný počet bodů. Tento test byl před rokem 1976, kdy poodešel ze scény, hlavním všeobecným rozřazovacím nástrojem, s jehož pomocí se děti plošně třídily na budoucí gymnazisty a ty ostatní. Test stále existuje, ale v současnosti ho využívají jen některá gymnázia. Prověřuje studijní předpoklady, nikoli znalosti, přesto se na něj žáci dlouho a pilně připravují.
Bez tutora ani ránu
Přijetím na školu to ovšem nekončí. Školní výuka je čím dál komplexnější a rodiče už nejsou schopni žákům pomáhat s domácími úkoly, nebo nemají čas. Musí je nahradit tutor. Ale důvodem pro doučování není jen to, že žák v něčem zaostává. Optika je spíš taková, že je potřeba pojistit školní úspěch všemi možnými prostředky.
„Někdy je doučování dobré a nutné, sám jsem doučoval a doučování potřebovaly i moje děti, ale nyní se z toho stala doučovací mánie,“ říká dále anonymní učitel. Podle něj se děti ocitají ve stavu závislosti na „tutorech“ a získávají falešný dojem, že se bez nich připravit nedokáží. To oslabuje jejich samostatnost ve vzdělávání.
Dochází to údajně tak daleko, že studenti ani neposlouchají zadání v hodině – vždyť jim to pak na doučování řeknou znova a náležitě předžvýkají. V neposlední řadě je tajný učitel nešťastný z toho, že doučovací hyperaktivita prohlubuje nerovnosti mezi dětmi. Intenzivní a drahou mimoškolní přípravu si méně majetné rodiny prostě nemohou dovolit.
Tvrdou prací k úspěchu? Kdoví…
A ke všemu to žáky okrádá o dětství, smutně podotýká pedagog. Když vidí své svěřence, jak nastupují po škole do aut rodičů a jsou odváženi na další dvě hodiny doučování, po kterých je čekají ještě domácí úkoly, klade si otázku: nejsou na tom daleko líp studenti blízké nevýběrové střední školy, kteří jedou autobusem domů a mají volno? Rodiče si myslí, že gymnázium jejich dětem pojistí životní úspěch, ale opravdu je tenhle režim pro děti to nejlepší? ptá se dál autor článku a dodává: vždyť i sousední škola má mnoho profesně úspěšných absolventů.
Ano, děti by měly vědět, že kromě velké houževnatosti a biflování hraje v životě roli též štěstí, nebo smůla. Ale také umění navazovat užitečné společenské vazby. Plus umění se uvolnit a hlavně poznávat svět i jinak, než ve školních lavicích a doučovacích kurzech. Na to ale přetíženým studentům britských prestižních škol zbývá stále méně času.
Mezitím v Česku
Letošní první rok ostrých jednotných přijímaček vnesl závan nového klimatu i do Česka. Testy pro víceletá gymnázia byly poměrně složité a zvláště v Praze byl velký přetlak na víceletá gymnázia – pro přijetí bylo nutné získat až dvojnásobek bodů než na menším městě.
Rodiče znervózněli. Pochopili, že pokud chtějí za každou cenu umístit dítě na víceleté gymnázium, budou se muset připravit na tvrdou soutěž. Pak bude i pro ně platit to, co škádlivě říká sugestivní titulek Daily Mail Online britským rodičům: „Chcete svého broučka dostat do dobré školy? Připravte se na válku“.
A jak se dá taková válka o vstupenku na úspěch vyhrát? No přece doučováním.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Milý EduIne a členové či sympatizanti dalších zájmových organizací, kteří brousíte ve veřejném prostoru: moc moc prosím, ukončete toto další kolo války, kterou jste vyhlásili víceletým gymnáziím a kterou opravdu strašně nenápadně vedete na těchto a dalších webových stránkách. Netuším pochopitelně, jaká frustrace, osobní neúspěch, potřeba pomsty za vlastní zneuznání, zoufalá ambice, nutkání páchat dobro či kýho čerta co to bylo, co vás k této válce přimělo a v pravidelných intervalech vás pudí otevírat ji znovu a znovu a znovu…, ale řešte prosím tyto své problémy nějakou dostupnou soukromou terapií a dejte svatý pokoj rodinám, které víceletá gymnázia vítají a dokáží je ocenit. Z našich osmi dětí tři taková gymnázia již absolvovaly, jedno bude letos maturovat, další je v tercii a já bych se opravdu nechtěla dožít toho, že nějaký nadutec, který evidentně dohlédne jen na špičku svého velkoměstského nosu a dál ani ťuk, zabrání těm třem nejmladším, aby v budoucnu rozvíjely svou přirozenou inteligenci a nadání v intelektuálně adekvátním prostředí. Všimněte si prosím, píši intelektuálně adekvátním – ona totiž ta zatracovaná gymnázia hrají kdekoli mimo Prahu (případně Brno) zcela jinou úlohu, než jakou jim přisuzujete resp. podsouváte. A budete se divit, je to role vzdělávací. A je jí zde potřeba jako soli – a víc než to. Jako člověk, který to má do Prahy přes devatero hor a pak ještě tři sta a padesát kilometrů vlakem, o tom možná (možná určitě) vím víc než vy – při vší úctě. Vaše neustále recyklovaná teze o pošahaných rodičích, nutících z prestižních a statutárních důvodů a za neskutečných finančních obětí své ratolesti navštěvovat nenáviděný vzdělávací ústav, zatímco ony po nocích pláčou, že chtějí zpět mezi své kamarády na základce, je – promiňte upřímný výraz – kolosální pitomost. Jestli chcete, klidně si tuto pitomost hýčkejte a opečovávejte, postavte si ji jako zlaté tele na piedestal a klaňte se jí, pořádejte o ní workshopy a tam si ji omalovávejte na flipchartu, to vše je vaše nezadatelné právo – ale proboha, nezaměňujte tuto svou vášeň za oprávnění dirigovat (případně rovnou ničit) život jiným. Děkuji zdvořile.
Vážená paní Nováková,
nejdřív dobrá zpráva pro Vás, Vaše děti a nejspíš i vnoučata. Že by hrozilo zrušení víceletých gymnázií v nějakém dohledném horizontu, se obávat nemusíte, stejně jako já v to nemohu doufat 🙂 Prostě to není na pořadu dne a my se se spíš snažíme soustavně upozorňovat na to, že tady má náš vzdělávací systém problém. To je důvod toho „nenápadného boje“, který docela všímavě pojmenováváte. Ale popravdě řečeno, moc nenápadní nejsme. Říkáme to stejně a nahlas už několik let.
Pokud by Vás zajímalo, na jakých informacích a datech stavíme, prosím napište mi na na mou adresu tomas.fertek@eduin.cz, odpovím podrobněji, pošlu Vám podklady. Do tohoto okénka se to nevejde a přílohy sem také nevmáčknu.
Jen drobné ohrazení vůči tomu „velkoměstskému nosu“. Jsme rozesetí po celé České republice, takže tu situaci i roli víceletých gymnáziích v regionech známe docela dobře a často z vlastní rodičovské zkušenosti. Takže myslím, že bychom další kolo naší debaty mohli oboustranně zvládnou s více informacemi a menšími emocemi a osobními špílci.
S pozdravem
Tomáš Feřtek
a za RV bych chtěla poděkovat za to, že nás čtete, ať už jsou Vaše pocity u toho jakékoli. Jako autorka článku musím přiznat, že jsem při jeho psaní na problém víceletých gymnázií nemyslela, prostě mě zaujala zpověď toho učitele. A myslím si, že na tom, co říká, něco bude. Zdravím srdečně a buďte s námi dál.