Učiliště shromažďují vzdělávací odpad? Ano, ale na řemeslo jdou i skvělí žáci. Učňovské školství by proměnily čtyři maličkosti

0
(0)


„Na učiliště nechodí jen žáci bez motivace, ale i kreativní, manuálně zruční, výborní pozorovatelé s nadáním pro řemeslo a pro život. Proti takovým jsou mnozí gymnazisté uvadlé květinky,“ říká dlouholetý pedagog Robert Čapek v reakci na  sloupek Tomáše Feřteka v Respektu s názvem Smrad a nezájem. Z učilišť jsme udělali odpadkový koš školství. „S tím, co napsal kolega, souhlasím. Ale chybí tam polovina argumentů,“ říká Čapek. Jaké to jsou?

Podle vás není pravda, že učiliště plní žáci bez motivace, kteří nikdy nezažili úspěch ve škole a nezažijí ho ani tam?
Ale ano, je to sugestivní a celkem pravdivý popis reality, ale není úplný. Jsou tu i tisíce žáků, kteří na učilištích být chtějí, a kdyby seděli na zadku na gymnáziu, bylo by to pro ně opravdové peklo. Na učilištích najdeme i velmi atraktivní obory, kde učí skvělí odborníci. Kam bych měl jít, kdybych chtěl být fotografem, herním programátorem, tvůrcem houslí nebo farmářem? Na gymnázium mezi ty šprty? Asi těžko… Věřte nebo ne, i studenti učňáků se zajímají o své obory, mají dobrý vztah k práci, účastní se soutěží a zůstává za nimi něco hmatatelného, ať je to soutěžní účes, nově poskládaný a namíchaný drink nebo vykovaný nástroj. Učňovské školy prodávají na trhu výrobky a služby svých žáků – a ty často obstojí v tržní konkurenci. Na učilištích jsou obory, které si ředitelé škol doslova hýčkají. Kolik je například u nás běžných gymnaziálních tříd – a kolik tříd je puškařů? Na učňáku může žák také získat mnoho licencí, kurzů a osvědčení. Jaký je to rozdíl proti gymnazistům, kteří se starají jen o výsledek v praxi nepotřebné maturity! Čtyřletá maturitní olympiáda je odvádí od podstaty vzdělání.

Sloupek Tomáše Feřteka Smrad a nezájem. Z učilišť jsme udělali odpadkový koš školství si můžete přečíst zde.

Učil jste někdy na učilišti?
Učil jsem na hotelovce i oborném učilišti, pracoval jsem jako psycholog na SOŠ. Byl jsem pedagogem na všech typech škol, snad tedy mohu srovnávat. Podělím se o jeden příklad. Když jsem dal vysokoškolákům namalovat osobní erb, mnozí kreslili naprosté fádnosti. Jak se charakterizovali? Mockrát jsme viděl tento erb, rozdělený na čtvrtiny: rodina – párty – pivo – míč. Ve svých 22 letech se takový vysokoškolák vidí jako někdo, kdo má rád rodinu, rád se baví, pije pivo a sportuje. Děvčata tam měla místo piva hory (turistika), notu (hudba) nebo střevíčky (tanec) apod. Dlužno říci, že hudba bylo většinou poslouchání rádia a tanec znamenal diskotéky, tedy běžný lifestyle. Bylo jasné, že jde o lidi s nevyhraněnými zájmy a ne moc zajímavým životem.  Jako by vypadli ze sériové výroby, jen s několika variantami programů.  Lidé, co nevyšli roky z lavic a znají jen školní život.  Tutéž techniku jsem dělal ze žáky tříletého oboru farmář na SOU. Mnoho z nich má různé ´diagnózy´. Ale jejich osobní erby – to byla radost! Ten miluje traktory, na kterých jezdí, opravuje je a pomáhá tátovi, druhý kreslil zvířata v hospodářství, o které se doma stará, třetí půdu, ze které rostou plodiny, které on tak rád pozoruje, aby viděl, co vlastníma rukama zasadil.

Kritizováni jsou i učitelé na učilištích a jejich kvalita výuky.
A oprávněně. Nicméně mezi nimi a učiteli gymnázií v tomhle u nás není podle mě zas tak velký rozdíl. Edukace je u nás mizerná obecně, zejména z hlediska didaktiky, tedy metod, hodnocení, komunikace. Učitelé na učilišti mají ale jednu velkou výhodu. Mohou si předmět postavit takřka na zelené louce, protože jejich žáci se s ním předtím nesetkali. Vztah k oboru mohou pomocí dobré didaktiky vybudovat tím správným směrem. A druhou výhodou je, že nemusí nijak pracně hledat provázanost s praxí, ta je často zjevná. Když jsem učil prodavače společenské vědy, v září na první hodině se mě žák s ohromným magnetofonem na rameni zeptal, zda může pustit nějaký rap. Ve třídě to s kázní a motivací vypadalo jako v americkém filmu „Nebezpečné myšlenky“. Za několik týdnů už třída pod mým vedením pracovala progresivními metodami jako je „čtení s porozuměním“ nebo „vzájemné učení“, samostatně realizovali projekty. Mimochodem, stejně od nuly jsem začínal i u vysokoškoláků, příchozích z již zmíněných gymnázií.

Jak jste je k tomu ´donutil´?
Je to jednoduché: musí je to bavit a musí vidět, jaký to má vztah k jejich profesní budoucnosti. Podle mého názoru neexistuje dobrá a špatná škola nebo dobří a špatní žáci – ale dobré nebo špatné vzdělávání. Nedémonizoval bych učiliště, ale posvítil bych si na špatnou edukaci obecně.  Na učilištích jsou sice i demotivovaní žáci, ale to má nějakou příčinu v předchozí každodenní výuce. Mnoho z nich jde opět navést na správnou cestu.

Je to jednoduché: musí je to bavit a musí vidět, jaký to má vztah k jejich profesní budoucnosti.

Vysokoškolské tituly společnost staví na piedestal, poctivá a dobrá práce řemeslníka se ve skutečnosti společensky moc necení, i když všichni tvrdí opak a vzývají užitečnost řemesel. 
Vysokoškolský titul u nás není zárukou ničeho. Je tu velký převis vysokých škol a úroveň je kolísavá. K titulu se dostanete třeba i jen pomocí tuhého zadku a s trochou urputnosti při zkouškách.

Co by se dalo udělat pro to, aby se učňovské školství a úroveň řemesel zvedly?
Mohly by to být třeba tyto čtyři maličkosti. Za prvé: zasaďme se o zrušení státních maturit. Ať si střední školy dělají maturity na míru, podle profilu absolventa. Společný základ státních maturit je školometský nesmysl. Proč by třeba cukrářka měla analyzovat a dílčím způsobem interpretovat umělecký text nebo instalatér se orientovat v dějinách a teorii literatury? Ubude strašák a žáci se budou moci lépe připravovat na něco smysluplného, co jim pomůže v budoucí profesi – a nám všem to v důsledku pomůže také.

Za druhé: nedělejme z učňů poražené. Je dobré jim říkat, že se dobrý řemeslník uživí lépe než leckterý vysokoškolák. Je přece skvělé umět si potraviny vypěstovat, nábytek vyrobit a počítač sám postavit. Každý z nás zná přece osudy jedinců, kteří ono formalizované vysokoškolské vzdělání opustili ve prospěch kovárny, stáda oveček, čajovny nebo keramické dílny! Žijí dnes způsobem, který z nich rozhodně žádné poražené nedělá.

Za třetí: financujme střední školy jinak. Ne podle počtu žáků! To způsobuje existenci nevyhoditelných učňů, kteří ani pomalu nechodí do školy, ale jsou tam vedení, a také školní turistiky – vždycky vás někde vezmou, protože na vás dostanou peníze. Učiliště by si měly budovat svou pověst, ale nesmí být tak fatálně závislé na každém jednom studentovi ve své škole.

A obecně, pro všechny učitele by mělo platit za čtvrté: učme žáky kvalitně, ať zažívají úspěchy, neztrácejí motivaci ke vzdělávání a na vybrané obory ať naši žáci jdou, protože chtějí, a ne proto, že na ně zbyly.

Robert Čapek vystudoval sociální pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a vychovatelství se zaměřením na tělesnou výchovu na pedagogické fakultě Ostravské univerzity.  Své pedagogické vzdělání dále rozvíjel na Univerzitě Palackého v Olomouci a na  Masarykově univerzitě v Brně.  Doktorské studium pedagogické psychologie ukončil na pedagogické fakultě UK v Praze.  Má dlouholeté zkušenosti jako učitel základní školy, pedagogicky působil i na středním odborném učilišti a střední a vysoké škole. Lektoruje, mentoruje, bloguje a píše knihy pro učitele. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

0 / 5. 0

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
11 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kateřina
Kateřina
14. 2. 2018 20:20

Pěkně napsané! 🙂 Souhlasím, že „nevyhoditelní“ studenti jsou přítěží, která zbytečně devalvuje úroveň školství.

martin vaněk
martin vaněk
17. 2. 2018 13:43

Trochu složité, ale ano, v zásadě lze souhlasit. Ale stále se potýkáme s důsledky, ale nepotíráme příčiny: proč má mít cukrářka nebo instalatér maturitu? Proboha, kam se poděl zdravý rozum? Počáteční řešení jednoduché – školné, a rozhodně né systém, kde by to zase, jako i tisíce dalších věcí, platil za asociály stát. Dále je třeba oddělit zrna od plev, vrátit gymnáziím jejich pošlapanou exkluzivitu coby předstupeň pro vysokoškolská studia, zavést státní maturity, sjednotit přijímací zkoušky, utáhnout penězovody a drasticky redukovat počet „takygymnázií a VŠ“, jejichž význam i produkty, jsou na hranici použitelnosti, a vrátit do školství řád. Řád, kde žák nebude nad svého učitele, kde „rodiče“ nebudou určovat míru „svébytnosti“ svých nevychovaných hajzlíků, řád, který zastaví chaos, záměrně nastavený, a udržovaný absolventy (nejen) pseudohumanistických fakult. Rozhodně ale nelze souhlasit, že demotivace žáků je způsobena špatnou výukou – doporučuji si shlédnout https://www.youtube.com/watch?v=q6FbVd1Am8E , dříve než to smažou, a popřemýšlet nikoli o školském systému, ale o systému obecně, který skoro třicet let devastuje tento stát.

Robert Čapek
Robert Čapek
17. 2. 2018 19:00
Reply to  martin vaněk

Pane Vaňku, díky že souhlasíte (tedy „v zásadě“), ale já bohužel většinou nemohu souhlasit s Vámi. Navíc se mi zdá, že v tom máte trochu zmatek. Rád bych Vám tedy pár věcí vysvětlil, hezky popořadě. 1) Proč má mít cukrářka maturitu? Protože její vzdělání lze naplnit tak, aby maturitní úroveň mělo. Jenomže místo nesmyslně obtížného gymnaziálního společného základu by měla mít předměty na míru profilu své školy, aby se někam posunula odborně. 2) Školné kvůli asociálům, které podle Vás platí stát? Kolik jich je, těch asociálů? Nevím, jestli náhodou nejste milionář, ale právě školné by mnoho žákům zabránilo vzdělání dosáhnout a tím by se asociály stali! Vyléváte s vaničkou mimino! Ale ne jedno, celou generaci miminek 🙁 3) Jestli to nevíte, státní maturity už jsou zavedeny a dělají víc škody než užitku, jak i píšu. Taky stojí hromadu peněz, které se doslova vyhazují oknem – nic z nich není. To samé ty sjednocené přijímačky – to už také funguje (trochu se orientujte!) a je to stejně na prd: drahé a byrokracie výrazně narostla. Tím byste školství moc nepomohl, ale tahle pandořina skříňka už bohužel otevřená je. 4) Vidíte, s omezením „takygymnázií“ souhlasím, shodli jsme se! 5) Jinak, ten Váš řád – partnerský přístup k žákům neznamená, že jsou „nad učitelem“. Ale učitel si musí autoritu zasloužit, to je jasné. V podstatě dnešní moderní pedagogika rozvíjí myšlenky staré desítky let, jenom novými metodami. V českých školách to učitelům často skřípe, proto mají ve třídě „chaos“ – kvůli své nekompetentnosti. Ale jiným se daří skvěle a dělají vynikající edukaci. 6) Na závěr, být vámi, bych se zdržel těch věcí o „záměrně nastaveném systému“ apod. Ilumináti dovedou být hezky pomstychtiví, když někdo jen tak odhaluje jejich tajné a zlověstné plány….

martin vaněk
martin vaněk
18. 2. 2018 18:26
Reply to  Robert Čapek

1) Opakuji otázku:Proč má mít cukrářka maturitu?
2) Přečtěte si ještě jednou – nikde nepíši, že stát platí asociálům školné, ale tisíce jiných věcí… Školné rozhodně samo o sobě neudělá z nikoho asociály, ale bude mít naopak vliv na snahu těch motivovaných, a zamezí zneužívání současného školského systému, kdy každý nýmand má „právo“ na vzdělání…(ať již pod tím pojmem myslíme cokoli) Existují kompenzační mechanismy od stipendií po studentské půjčky budoucích zaměstnavatelů, které Vaši teorii staví do pozice blábolu.
3)Státní maturity jsou Státní pouze názvem: připravují je soukromé firmy, stejně jako příjímačky – o předraženosti a neefektivitě nemusíme diskutovat, onen mýtus o „soukromém“ segmentu společnosti jako všespasitelné volbě snad už dnes, po skoro tři letech, nikdo soudný nevěří. Proto jsem měl na mysli opravdu Státní, tzn. státem řízené a kontrolované, SŠ a VŠ, včetně maturit a příjímacích řízení.
5) Pravděpodobně máte na mysli soukromé školy, kde jsou žáci a studenti vysoce motivovaní nejen školným – na státních ZŠ, SŠ, SOŠ je situace dramaticky odlišná, a evidentně nevíte, o čem píšete. Doporučuji seznámit se s nějakým „nekompetentním“ učitelem, třeba na mostecku, aby Vám přiblížil tu vaší „moderní pedagogiku“ v praxi, kdy učitelé s sebou nosí sebe pro jistotu pepř. spreje. Kdy budou procházet žáci rámy na odhalování zbraní je jen otázkou času – inu, USA – náš vzor. A kterým jiným se daří skvěle? Těm, co dojí různé dotační programy, a uplatňují inkluze a další zhovadilosti hlava nehlava? Tomu věřím i bez důkazů.
6) …tak se vraťte zpátky pod deku.

Robert Čapek
Robert Čapek
18. 2. 2018 21:11
Reply to  martin vaněk

Děkuji, opravdu pod dekou jsem, leží na mě chřipka. Jenom stručně: školné nemotivuje tak dobře, jako kvalitní učitel a zajímavé činnosti ve škole. Učil jsem na hotelovce (se školným) a příliš motivace jsem tam neviděl (samozřejmě teď nemluvím o mé výuce, tam je vše vždy ťipťop). Věřte, ve školném to není. Víte, peníze nejsou všechno a naštěstí ještě zatím rozhodují o kvalitě i jiné věci. Že je inkluze v této podobě krok mimo, vědí už snad všichni kromě snílků. Ale lze o tom s vámi debatovat rozumně? Myslím, že ne. Mimochodem, i moji žáci v šesté třídě vědí, že na absurdní argumenty nelze odpovědět rozumně. Zkusím to ale řečí statistiky: kolik učitelů u nás jde s pepřovým sprejem do třídy ? Desetina promile? Ještě méně? Nějací blázni, trpící stihomamem? Proč se o nich bavíme? Víte, že jedno prase na světě létá? Tak si nezapomeňte doma přilbu.

martin vaněk
martin vaněk
21. 2. 2018 08:15
Reply to  Robert Čapek

Trochu jste mne zklamal. Argumentace létajícím prasetem? Zjevně jste nepochopil problém – nejde o počet učitelů, kteří chodí se sprejem do třídy, ale o svoloč sedící proti němu, a PŘEDEVŠÍM o systém, který učitele postavil do role obětního beránka, což souvisí i s oním začleňováním. I kdyby to byl jen jeden, nezdá se vám to špatně? Asi neučíte ve „vyloučených“ okresech. Ono to vypadá jinak v Horní Dolní, a třeba právě na mostecku.
Dovolil bych si hotelovku srovnat se stavebním učilištěm: Alcron vs. bufet na nádraží, abychom věděli o čem je řeč. Záměrně jsem to roztáhl od extrému k extrému, a pochopitelně to neplatí všude a u každého, ale rámcově to tak je. A že školné nikoho nemotivuje? Omyl. Rodiče! Snad nikdo soudný nevěří, že lze školným motivovat adolescenty, mající problémy s úplně jinými segmenty svých životů – všichni jsme tím prošli. Ale právě finanční tlak na rodiče může přinést kýžené ovoce. Jistě, jsou i zodpovědné výjímky, které si uvědomují vážnost rozhodnutí, ale o nich tu není řeč. Souhlasím s vámi, že atraktivní program školy a komensky motivovaní učitelé mohou zaujmout i vyburcovat, ale ani jejich energie není nevyčerpatelná, a „přemlouvat“ žáky k něčemu, co je především jejich zájmem, je hloupost.
Mohl byste popsat ony „absurdní argumenty“?

Tomáš Feřtek
Tomáš Feřtek
18. 2. 2018 23:45
Reply to  martin vaněk

Pane Vaňku, zkuste si některé věci zjistit, než je začnete tvrdit. O úrovni státních maturit a přijímaček si můžeme myslet leccos, ale nechystají je soukromé firmy, oboje dělá přímo řízená organizace Cermat. Snadno to zjistíte na jejích stránkách.
Pokud jde o cukrářku s maturitou, zkuste si to dohledat. Podle mě je obor cukrář výhradně tříletý, tedy bez maturity. A na otázku, proč chce mít cukrářka či instalatér maturitu, je jednoduchá odpověď. Pokud si chce pořídit cukrářství či instalatérství, což není myslím nijak přehnaná ambice, požaduje po něm maturitu živnostenský zákon. To je jeden z důvodů, proč si tolik vyučených snaží na nástavbách dodělat maturitu. A jsou při tom velmi neúspěšní.

martin vaněk
martin vaněk
21. 2. 2018 07:33

Letem. Živnostenský zákon po nikom nepožaduje maturitu, to jste si vycucal z prstu. O maturitách tu hovoříme z pozice onoho protlačovaného dogmatu o její nezbytnosti (a spěje to právě do fáze, kdy maturitu bude mít i uklízečka), prot jsem zmínil cukrářku (instalatéři maturitu už mají). Cermat, který zmiňujete, je ve své podstatě řízen penězi EU, a vstupní i výstupní zkoušky jsou podřízeny cílům, které určuje soukromý sektor. Jistě, opticky to sice vypadá tak jak říkáte, ale realita je odlišná. O tom, kdo ve skutečnosti vládne v „demokracii“ bychom mohli debatovat, záleží na úhlu pohledu a odvaze.

martin vaněk
martin vaněk
18. 2. 2018 19:21
Reply to  Robert Čapek

Pane Čapku, ještě malou poznámku, která mne napadla při opětovném pročítání článku (neboť jsem reagoval z „partesu“, a posléze si chtěl jen ověřit, zda jsem ve Vašem článku neopomenul nějakou důležitou informaci: maturita bývala prubířským kamenem všeobecné vzdělanosti, a každý, kdo se vykazoval tímto důležitým předstupněm k dalšímu studiu, měl všeobecně uznávaný status (tím samozřejmě neříkám, že majitel jakéhokoli papíru, červeným diplomem počínaje a učňovským listem konče, je automaticky použitelným). Proto je naprostý nesmysl implementovat maturitu na učňovské školství: v 80´letech to započalo u vybraných oborů, aby se od toho po čase zase potichu ustoupilo, a po roce 89´se ona šílená myšlenka opět vzkřísila. Tam jde o úzce odborné vědomosti v oborech, které nemají přímé důsledky a vlivy na fungování státu a společenosti. Proto si myslím, že ona otevřená široká náruč „ke kvalitnímu vzdělání“, která pojímá co nejširší vrstvy studentů za „hubičku“ (a to nejen na SŠ), je ve své podstatě devalvací školství jako celku.

Tomáš
Tomáš
18. 2. 2018 13:25

Jakkoli mi je text pana Čapka sympatický a s návrhy na to, co by mohlo situaci zlepšit, souhlasím, trochu se ohradím proti tomu titulku. Já si nemyslím, že učňáky shromažďují vzdělávací odpad. Napsal jsem, že jsme z učilišť udělali odpadkový koš školství, kam odsunujeme často ty, s nimiž si nevíme rady a jako k odpadkovému koši se k nim, tedy učilištím, chováme. Tedy moje výhrada směřuje více k systému než ke studentům, jejichž úroveň v některých případech opravdu je ovlivněna tím, že moc šancí zažít ve škole nějaký úspěch neměli.

Pavel
Pavel
20. 9. 2018 09:02

Kdo by taky dal své dítě na učňák. Běžte se tam podívat …. Chce někdo aby jeho syna zkriplili nebo zamordovali?



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.



Zaregistrujte se