Ve Velké Británii přehodnocují prioritu maximální bezpečnosti na dětských hřištích. Stále více hlasů zdůrazňuje, že jistá dávka rizika je pro zdravý rozvoj dětí důležitá, podporuje nabytí odvahy a odolnosti. Je to obrat po desetiletích úsilí děti před veškerými riziky ochránit a zajistit jim maximální bezpečí.
Místo plastových domečků bahno, kladívka a pilky
Na školním hřišti školky a základní školy Richmond Avenue zmizely plastové domečky a nahradily je bedny a cihly, houpačky z pneumatik, bahenní jezírko a pracovní stoly s nářadím, píše Ellen Barry v článku pro The New York Times. Rizikové prvky, jako jsou pily a kladiva, se objevily i na školním dvoře Shoeburyness na jihovýchodě Británie. Také hojně navštěvované hřiště v Kesingtonských zahradách v Londýně nabízí dětem více dobrodružství. Zde umístěná informační tabule rodiče upozorňuje, že riziko je tu „předkládáno záměrně, aby se s ním vaše dítě seznámilo v kontrolovaném prostředí hřiště, spíš než aby ho podstupovalo v nekontrolovaném a neregulovaném vnějším světě.“
Souhlasně tento trend přijímají i někteří vládní úředníci, mezi nimi Amanda Spielmanová, hlavní inspektorka Ofstedu, vlivné agentury dohlížející nad britskými školami. Koncem minulého roku oznámila, že inspektoři agentury budou podrobeni odbornému školení a budou se učit vyhodnocovat míru rizika, aby byli víc otevření nějaká rizika připustit a nehrotit, když dětem hrozí, že přes něco upadnou nebo do něčeho vrazí. “To není totéž jako lehkomyslně poslat dvouleté dítě na okraj vysokého útesů bez doprovodu,“ upřesnila Amanda Spielmanová.
Británie se tak řadí k zemím, kde si začali uvědomovat, že ochrana dětí a snaha je držet stranou od jakéhokoli nebezpečí zašla příliš daleko.
I Austrálie zavedla nové normy pro vybavení dětských hříšť, které nabádají, aby provozovatelé zvážili nejen rizika, ale i výhody aktivit, které by mohly skončit zraněním. Podobně začínají uvažovat některá města v Kanadě a Švédsku.
Přemíra bezpečí je na škodu
Od konce sedmdesátých let byli rodiče neustále varováni před skrytými nebezpečími na hřištích a v příměstských lokalitách. Postupně se začalo proměňovat chování rodičů i dětská hřiště. Ještě v roce 1971 chodilo v Británii bez doprovodu do školy 85 procent devítiletých dětí. V devadesátých letech jich byla už jen čtvrtina. Z hřišť zmizely kovové kolotoče a klouzačky a nahradily je certifikované bezpečné hrací prvky. “Postupně došlo ke sterilizaci hraní,” říká pro The New York TImes Meghan Talarowská, americká zahradní architektka, která se věnovala srovnání hřišť v Británii a USA.
Kreativitu a schopnost riskovat budou potřebovat. Pokud se to nenaučí teď, v dospělosti to už nedoženou.
“Gumová zem, malý hrací prvek a okolo plot,” popisuje typické americké hřiště Talarowská. “Je to jako hrací vězení.” V Británii, kam se v roce 2015 přestěhovala, byla naopak překvapena dobrodružností některých hřišť a pustila se do sběru dat. Ta prokázala, že podnětnější vybavení má žádoucí efekt a děti jsou na hřištích aktivnější. Prvky, které udrží pozornost návštěvníků nejdéle, jsou písek, tráva, vysoké houpačky a lezecké konstrukce.
Podpora volnější a rizikovější hry v Británii se rozšířila do té míry, že dokonce i přední obhájci bezpečnosti tuto myšlenku schvalují. Volnější hra děti posílí a utuží a dává jim prostor pro rozvoj kreativity, odpovědnosti a sebedůvěry, říkají zastánci menší obsese bezpečností. Ale změna v terénu není zatím tak patrná. Nejspíš kvůli byrokratické setrvačnosti a úsporám.
Učitelé na základní škole Richmond Avenue, kde školní hřiště již přebudovali, jsou přesvědčeni, že když malé děti vystaví omezeným rizikům, pomůže jim to v dalším životě. “Kreativitu a schopnost riskovat budou potřebovat,” je přesvědčena Debie Hughesová, ředitelka školy. “Pokud se to nenaučí teď, v dospělosti to už nedoženou,” dodává.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Proč ne, jen si myslím, že rodiče by s dětmi na táboře být neměli:-) Jsou spolu celý rok. Proč tedy dětem nedopřát 14 dní volno od rodičů. Naše děti jezdí dokonce každý na svůj tábor, tak aby si odpočinuli i od sebe:-) A to se mají docela rádi. Neberou si telefony, nepíšeme si dopisy ..po návratu si sedneme, nebo jdeme na procházku a oni vyprávějí co těch 14 dní dělali. Čili já bych na tento – určitě zajímavý tábor – rozhodně nejela.
Mluvíte asi o článku Letní tábor… Byl hlavně o rodičích, ti tam byli dost důležití. Ne vždy víme, jací jsme, a intuitivní pedagogika je na první pohled prostý, ale velmi sofistikovaný směr, jak nám nasvítit naše vzorce chování. Může to být velmi užitečné, ale není to zjevně pro každého. Hezký den.
Jasně,že chceme,aby se dětem pokud možno nic nestalo.Ale jak dávná moudrost praví,nic se nemá přehánět.Z příliš chráněných a opečovávaných dětí vyrostou buď ustrašení jedinci,nebo naopak se pak mladí mylně domnívají,že se jim nemůže nic stát,prostě proto,že se jim zatím nic nestalo. A pak bez rozmyslu a bez zkušeností riskují. „Všeho s mírou „,to je dobrá zásada, nejen ve výchově a vzdělávání.