„Máš nějaký úkoly?“ zněla má otázka, když se vrátil první syn domů ze školy. Cílem bylo prozkoumat, co nás ten den čeká za náklad. „Jo, dva, z češtiny a z matiky,“ odpověděl s povzdechem. „A taky musím dodělat nějaký příklady, který jsem ve škole nestihl. Ale teď jsem unavenej, dej mi hodinu, pak začnu.“ Za chvíli dorazil další syn a jeho nadílka domácích úkolů obsahovala cvičení z češtiny, úkol z prvouky a také nějaké dodělávky. Jako těžký dysgrafik psával tak pomalu, že svým úkolům věnoval denně i dvě hodiny. A to jsme se kromě toho měli ještě věnovat nácviku čtení a psaní, protože to pro něj bylo nakonec nejdůležitější.
Běhala jsem od jednoho k druhému a byla vděčná, že ten úplně nejstarší si domácí úkoly vždycky zvládal dělat sám a že ten nejmladší ještě nechodí do školy. Byly dny, kdy jsme to kolem sedmé zabalili se svěšenými hlavami s tím, že si ráno přivstaneme a doděláme to, protože jsme všichni byli už hrozně unavení. Nad některými úkoly jsem si navíc lámala hlavu, zadání mi připadalo nejasné. Na matiku jsem někdy musela přivolat nejstaršího syna anebo manžela, jinak bych si musela látku sama předtím nastudovat. A ani tak bych si nebyla jistá.
Asi je z toho jasné, že domácí úkoly jsem nesnášela stejně jako moje děti. Naštěstí to mohu psát v minulém čase. Na druhém stupni přešli oba synové na školy, kde je domácích úkolů mnohem méně. Zlepšilo nám to spoustu věcí. V první řadě náladu a naše vztahy, odpadl častý stres a občasný pláč, když nám něco nešlo. „Nám“ není mateřský plurál, ale vyjádření společného neúspěchu. Ve volném čase si teď víc společně čteme a povídáme, to mám ráda já i děti.
Každé dítě je jiné a určitě se najde celá řada takových, které úkoly zvládají rychle a dokáží je vypracovat samy. Pak jsou ale děti, kterým něco nejde a potřebují pomoc. Jako novinářka potkávám hodně různých rodin. Vidím, že je dost rodičů, kteří nemají vzdělání a potřebné znalosti, aby svým dětem pomohli. Často na to nemají ani energii, když se po celém dni vrátí vycucaní z práce. Jejich děti jsou na tom tím pádem hůře než jiné, pokud nezvládají dělat všechno geniálně samy. Děti by ale neměly trpět kvůli tomu, že jim jejich rodiče neumí pomoci se školními povinnostmi. Česká škola neumí vyrovnávat sociální rozdíly, naše země je v tomto ohledu skoro nejhorší v Evropské unii. A projevuje se to právě u domácích úkolů. Možná je čas změnit k nim přístup. Moc bych nám to přála.
Saša Uhlová je redaktorkou internetového deníku A2larm. Čtyři roky učila na Romské střední škole sociální v Kolíně. Je autorkou série investigativních reportáží s názvem Hrdinové kapitalistické práce, kde prozkoumala pracovní podmínky ve špatně placených zaměstnáních, které na vlastní kůži zažila. Na základě jejího „převtělení“ do špatně ohodnoceného zaměstnance vznikl i dokumentární film Hranice práce. Saša Uhlová má čtyři syny.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Podle mého názoru děti všeobecně ubírají energii a volný čas, to je důležitý fakt, který si spoustu rodičů neuvědomuje. A pokud dítě začně chodit do školy je NUTNÉ se dítěti věnovat i co se týká školní přípravy. Je úplně jedno jak to nazveme, jestli domácí úkoly, domácí příprava, domácí opakování učiva atd. A rodiče si musí na tohle najít čas. Argumenty že jsou unavení z práce, nestíhají, nerozumí látce jsou podle mého názoru jen důkazem toho, že rodiče nejsou schopni se dětem věnovat a neumí si zorganizovat čas. A pokud mají náročnou práce, je načase ji změnit nebo si zkrátit pracovní úvazek. Vydělávat velké peníze na úkor času, který nám chybí pro naše děti je dost velká hloupost. A čím více dětí, tím více energie a volného času s dětmi stráví, to je jednoduchá matematika. Já sama mám dítě, chodím do práce na zkrácený úvazek a každý den se se synem učím (má problémy se čtením a psaním), úkoly ze školy dostává a já v tom skutečně nevidím problém.
Domácí úkoly jsou naprostou zbytečností a přežitkem. Pokud učitel nezvládá vysvětlit učivo ve výuce,nemá být učitelem. Vy si taky berete práci domů? Vždyť dítě má být dítětem a ne se od 6 let stát dospělým. Nějaké povinnosti mít musí,ale rozhodně ne domácí úkoly do školy.
Ano, spousta lidi si praci domu bere a nebo dela prescasy. Coz je stejne jako s ukoly. A co kdyz ucitel zvladne vysvetlit ucivo a zak nepochopit?
Vy jste asi línej je s nima dělat,co?
Porovnávat výuku ve škole a zaměstnaní rodičů opravdu nelze. Vysvětlit dobře učivo ještě neznamená že dítě učivo umí. Když Vám učitel přeříkal vyjmenovaná slova nebo nebo všechny druhy vět či malou násobilku, také jste to hned všechno uměl? Těžko….. I učivo, které učitel ve škole dobře vysvětlí, si děti doma zopakují. Ano, souhlasím s Vámi, že dítě nemá být od 6let dospělým ale domácí ukoly to z něj rozhodně neudělají.
A nezamyslela jste se nad tím, že se blbé dítě musí snažit vyrovnat průměru? To fakt chcerte, aby propadlo? No, já bych raději udělal pár úkolů. Chudáček je unavený, nestíghá ve škole, nechce dělat úkoly. To už vidím, jak bude v práci oblíbený. Dělejte to za mne, já jsem trochu unavený. Hodinku si dáchnu. To je strašnýá doba, nás se nikdo neptal. Samé omlouvání neschoných a líných dětí? Vsadím se, že na mobilu má tnatočeno denně tak hoďku až dvě minimálně. No to se pak nedivte, že je unavený.
Učitel nedává détem úkoly proto, že to ve škole nestihl vysvétlit, ale proto, aby si díté probrané učivo doma procvičilo. Znalosti, stejné jako schopnosti, se totiž ziskávají co nejčastéjším opakováním nově vznikajících mozkových spojů. Přečtěte si, prosim, něco z vývojové psychologie.
Myslím, že krátký úkol, zejména na procvičení aktuální látky není od věci. Každá probíraná látka se musí zažít, například násobilka či vyjmenovaná slova. Nikdy jsem u dětí nezažila na základní škole úkoly, které jsou některými popisovány, tj. například na hodinu. Pokud dítěti nejde lehce úkol, je to pro mě znamení, že je potřeba to procvičit. Úkoly nikdy nepodepisuji už jen z principu. Je základní povinností dítěte si udělat úkol doma a když mu věřím já věří mu i učitel. Já bych úkoly nechala, ničím nás neobtěžují.
Prosím vás, prňáček, který nebude doma nacvičovat čtení se ke čtení ve třídě při počtu 20 dětí dostane opravdu málo. Rozhodně ne tak, jak by mělo, aby se dobře naučilo číst. A pokud se jim doma rodiče nevěnují (nečtou s nimi), pak mají se čtením potíže i ve vyšších ročnících, což jen vede k horšímu porozumění látky, horším známkám a VÍCE učení. Pokud si myslíte, že VŠECHNY úkoly jsou naprostou zbytečností a přežitkem, pak je mi vás líto. Vašich dětí taky. A těch učitelů, kteří se takovým dětem potom věnují navíc ve svém volném čase rovněž. Jenom pro vysvětlenou: taky si myslím, že NĚKTERÉ úkoly jsou zbytečné. Ale přijde mi, že společnost jde vždy z extrému do extrému (buď děti příliš přetěžujeme nebo jim dáváme absolutní volnost). Společnost by měla hledat větší rovnováhu mezi různými názory.
Toto je pro Hanu, žijeme v kapitalismu a ne v socialismu! Učení patří do škol a práce zase jen do fabrik, podniků atd. A opravdu bez peněz to dnes nejde a nemůžeme měnit zaměstnání jen proto abychom měli více času na úkoly a méně vydělávali. Když se rodina odpoledne sejde má si užít svého volného času podle sebe a ne že nám budou učitelé určovat sled událostí našeho volného a i vzácného času.
Tak pokud Vám jsou milejší peníze než vzdělané dítě tak na to opravdu není odpověď. Myslím že 30minut denně na domácí ukoly ten volný čas zase tolik neomezí. Je zajímavé, že naši rodiče do práce chodili, občas měli i dvě zaměstnání, my jsme úkoly dostávali a nikdo s tím neměl problém. A myslím, že úroveň našeho vzdělání je na vysoké úrovni.
Když mi dítě přijde ze školy po 16. hodině a já musím v 17. hod odjíždět do práce na noční, tak opravdu nemám čas vysvětlovat učivo nebo s ním dělat úkoly. Bohužel jsem samoživitelka a nemám jinou možnost, než chodit do práce, abych svoje děti uživila. Navíc musím souhlasit s tím, že spoustu věcí prostě už neumím a tak nedokážu pomoci. Jinak se ztotožňuji s autorkou. Syn dostával v první třídě tolik úkolů (každý den matematika, písanka, prvouka – případně něco vykreslit apod. + čtení), že to bylo na dvě až tři hodiny denně, protože mu to prostě šlo šíleně pomalu.
Mohla bych se zeptat, proč Vaše dítě přijde ze školy po 16. hodině? Pokud je na prvním stupni, tak je vyučování max. do 14. hodiny. Pokud jste tedy doma (máte před noční tak jste asi spala dopoledne) tak dopřejte dítěti brzký návrat domu odpovídající konci vyučování. Pokud v 17 hodin odjíždíte na noční (to jako pořád) tak očekávám, že někdo s Vaším dítětem zůstává doma a může za jeho přítomnosti udělat úkol. Alespoň pokud je malé a větší dítě si snad udělá úkoly samo. Pokud jste dostávali úkoly na 2-3 hodiny tak jste měla promluvit s paní učitelkou, osobně jsem o tom ale nikdy neslyšela a to mám 3 děti ve značném časovém odstupu.
Jo, a potom jsou Ivano lidi, kteří to dělají už ve školce s dětmi. A když jsme u keců kolem Vašeho času, děti jsou zajisté pod dohledem nějaké osoby. Takže si zajistěte, aby ta osoba s dětmi byla schopna úkoly dělat, alespoň přes Google.
Pro p.Hanu:z Vašeho postoje je znát,že vůbec nemáte představu,jak se dnes žije velké většině rodin se školou povinnými dětmi.Peněz je taktak,abychom každý měsíc vyšli a kdo má více jak jedno dítě chápe,že si prostě zkrácený úvazek nemůžeme dovolit, naopak spousta z nás má dvě zaměstnání, jen aby mohli dětem dopřát alespoň jeden kroužek nebo sport,stále dražší pomůcky do školy,aby mohli zaplatit exkurze, výlety,lyžařské výcviky,seznamovací kempy před zahájením školního roku atd…Potom už rodičům skutečně nezbývá moc sil na dennodenní úkoly že školy.Ano,děcko si látku má procvičovat,ale ne tak jak se to řeší v našich školách.Můj syn byl také dyslektik a trvalo několik let,než jsme na to přišli-podotýkám,že my rodiče,protože škola našeho syna neustále trestala za zapomīnání,za nepozornost,za lajdačení!!Přitom jsme doma denně seděli dvě až čtyři hodiny u domácích úkolů a procvičování veškeré látky,aby mu dali aspoň trojky.Naštěstí syn po skončení základny šel na učiliště, které si sám vybral a měl tam vždycky skvělé výsledky-ovšem tvrdě si to vydřel..
Vidíte, a mě připadají právě ty chvilky, kdy jsme dělali úkoly s dětmi přínosné. Děti vzhlíželi s úctou co všechno rodiče vědí a rodič alespoň věděl, jak na tom to dítě opravdu je. Jak to jinak chcete poznat. Vmučka, která má samé, tak nestihla nějakou látku a bylo hezké sledovat, jak to začíná chápat. A ta radost, když to zvládla. Ale každý má jiný přístup. Vykašlat se na dítě, ať si poradí samo, to je ten trend, jste také unavený z práce. Asi jediný v této republice.
No a to je právě ono. Rodiče jsou obtěžováni čímkoli co se týká školy. Tedy někteří, ti rozumní chtějí, aby jejich dítě mělo dobré výsledky a získalo vzdělání. Obvykle dobré vzdělání přinese kvalitní práci a odpovídající finanční ohodnocení. No a té druhé části rodičů je to jedno jak na tom bude jejich dítě, hlavně ať je klídek, ale výsledek tomu obvykle odpovídá, vzdělání žádné, finanční problémy plynoucí z nevzdělanosti. Hlavně když je klídeček. Každý strůjce svého štěstí, ale pak si nemá stěžovat.
Každý si ale nemůže dovolit pracovat na zkrácený úvazek.
Co to s tím má co dělat. Nechte ho bez úkolů, stejně z něj bude poslanec, bez rohledu, bez češtiny, ale všechno bude umět.
Promlém bude to až bude národ plný sebestřetných jedináčků .)
Ne každý rodič si může dovolit pracovat na zkrácený úvazek a ne každý, kdo pracuje na plný úvazek, vydělává velké peníze. V článku je mimo jiné poukázáno právě na to, že systém dom. úkolů znevýhodňuje děti těch rodičů, kteří třeba nemají kvalifikaci, aby si našli lépe placenou práci, ani znalosti a čas se dovzdělávat, aby mohli doučovat své děti. V tom je jádro pudla – nejde o rodiče, kteří nemají čas, jde o děti, které doplácejí na to, že se “hůře“ narodily.
A i kdyby to bylo jen o opravdové lenosti rodičů – nemůžete za tu lenost trestat jejich děti horšími školními výsledky a tudíž ztíženým startem do života, tím jen celý ten systém reprodukujete. Škola by měla mít za úkol vzdělávat děti nezávisle na jejich sociálním prostředí, protože jedině takový přístup je fér.
Nedouhlasím s Vámi-mám dceru žijící v Německu-dvě vnoučata-nyní už dospělá-kdysi ze školy téměř žádné úkoly nedostávala nebo jen zcela vyjímečně-VŠE se stíhalo ve škole !!! Pro rodiče to byla a je velká úleva, když nemusí doma suplovat práci učitele jako u nás!!! A že úroveň německých škol je určitě vyšší než ta naše-stačí jen srovnat jazykovou vybavenost!!! Mají jiné stručnější školní osnovy a důraz dávají na samostatné myšlení a propojení všech znalostí,NE bezduché papouškování jako u nás!!! Škoda-my-národ Komenského….ve školství to jde od desíti k pěti :-(((
Zajímavé je, že ve škole dítě stráví x hodin, a odpoledne má ještě 2 hodiny sedět nad úkoly… A já mám děti v domácí škole a učení nám zabere cca 3 hodiny denně, odpolední „domácí úkoly“ vůbec nepotřebujeme protože nám ty 3 hoďky bohatě stačí, a ač je teprve březen, již dokončujeme učebnice a za chvíli se budeme nudit… Tak kdepak je chyba? Když jsem své děti posílala do školy, posílala jsem je tam proto, aby se tam něco naučily. NE proto, aby si tam odseděly těch spoustu hodin a veškeré učení pak probíhalo stejně po odpolednech doma, protože ve škole se prý „nestíhalo“. Je mi to záhadou. Děti zvlášť na prvním stupni mají po odpolednech běhat venku a poznávat skutečný svět. Ne prosedět celé dny u stolu, napřed ve škole, potom doma nad úkoly. A skutečný svět probíhá za okny… Mé děti od druhého stupně opět budou muset do školy, všechny ty odborné předměty už nezvládnu učit… a už teď je mi z té představy zle. Ještěže si alespoň ten první stupeň můžeme užít takhle v klidu, beze stresu, bez domácích úkolů, se spooooustou volného času 😉
A co takhle si těch dětí nastěhovat do obyváku třicet a abyste se tak strašlivě nenudila, tak různě nadaných a třeba nějaké s mentální retardací, tři s ADHD a k tomu cizince. Používáte argumentační fauly bez začervenání a vůbec nevíte, co to obnáší.
Pročpak argumentační fauly? Já vím moc dobře jak to ve školách chodí a proč se pořád nestíhá, nějakou dobu jsem dělala asistentku pedagoga… Já jen vysvětluji, proč své děti do školy neposílám 😉 Neznám jediný důvod, proč by měli prosedět půl dne v lavici, z toho většinu času trávit čekáním až se paní učitelka popasuje se všemi těmi adhd atd., a pak ještě 2 hodiny dělat domácí úkoly… a den je u konce a zítra nanovo… A kvůli tomuto všemu veškerá ta mašinérie kolem školy, jako je dojíždění, omluvenky, podepisování a placení všeho možného i nemožného, atd. atd. Když to jde všechno mnohem jednodušeji 😉
Je jen dobře, že domácí výuka vyhovuje Vám i dětem a můžete si ji dovolit a jste na to evidentně hrdá. Ale tvrdit, že víte, jak to ve školách chodí, protože jste nějakou dobu dělala asistentku, to je dost odvážné. Vy jste zažila výuku v jedné konkrétní škole a třídě a jako asistentka jste neměla ani žádnou zodpovědnost. Za vyučování a ani za dítě nebo děti. Není fér zevšeobecňovat a tvrdit, že děti prosedí celé vyučování a doma tráví hodiny nad úkoly. Je dost škol, kde to tak není. Ale to asi moc nechce vidět.
Já přece vím, že existují školy, kde to jde i jinak. Bohužel jich je málo, žádnou takovou v dojezdové vzdálenosti nemáme. Mám několik kamarádek, které jsou buď učitelkami, nebo asistentkami v okolních školách, takže jak to v těch školách probíhá vím z první ruky. A zažila jsem i na vlastní kůži, když moji synové nějakou dobu do jedné z nich chodili. Je škoda, že je těch možností tak málo – buď denně vozit děti třeba 50 km, nebo se k dobré škole odstěhovat, a nebo se prostě smířit se školou, která v dosahu je… Domácí vzdělávání si bohužel nemůže dovolit každý…
Sama píšete, že ne každý si může dovolit domácí vzdělávání. Takže někdo do té školy chodit zkrátka musí, že? A pro někoho tam ty učitelky být musí, že? Taky píšete, že paní učitelka se musí „popasovat se všemi těmi adhd atd.“ – to asi vy nemusíte, že? Zatímco paní učitelka musí kvůli inkluzi atd., že? Dojíždění, omluvenky, podepisování, placení… to k věci taky patří, to všichni víme. Takže když vlastně i vy připouštíte, že ty věci musí být a těžko se jim vyhnout, tak proč kydáte na školu, že jim to vyučování nejde tak rychle jako vám? Jednoduše máte štěstí, že vám to funguje. Tak buďte vděčná, že vám se to daří a nenavážejte se do učitelů, kteří musí zabezpečit výuku i pro méně chytré a méně schopné.
Já se do nikoho nenavažím. Učitelé za to pochopitelně nemůžou. Existují sice školy, kde to jde jinak, takže tvrdit, že to takhle být prostě musí a holt to k tomu patří, je hloupost… Ale ok, většina rodičů jinou možnost nemá, to je mi jasné. To ovšem neznamená, že tady budu obhajovat domácí úkoly atd., když všichni víme, že je to jen důsledek špatného systému, nikoliv nezbytná součást vzdělávání 😉 A za sebe píšu, že já bych své děti do takovéto školy prostě neposlala. Jinak tedy, jedno mé dítě má vývojovou dysfázii (to jsou takové ty děti, co ve škole potřebují asistenta) a k tomu také dvouleté batole utržené ze řetězu, takže ne že s ničím takovým se doma popasovat nemusím, to jen tak na okraj 😉
Vy máte doma dvacet dětí?
Souhlasím s názorem paní Hany. Jsem přesvědčena, že úkoly jsou potřeba, protože i dospělí mají nejen zábavu, ale i povinnost a děti by se na to měly připravit. Navíc při psaní úkolů občas vyleze najevo, že je potřeba ještě sem tam něco procvičit – vlastně to platí pro dítě i rodiče. To že již jako rodič do školy nechodím, neznamená, že jsem se sebevzděláváním skončila. (u mě to obnáší pilování jazyka českého, dějepis, hudební nauku ze ZUŠ, se svým mladším synem pískám na zobcovku – to je učivo, kterého se mi nedostává, ale ráda se dozvím něco nového, nijak mě to nezatěžuje a nějaký ten čas si ráda vyšetřím) Pod pojmem rodič si nepředstavuji jen plození a hmotné zabezpečení dětí, ale i ukázat jim co nejvíce věcí kolem nás. Obohacuje to je i nás rodiče. Souhlasím s tím, že to opravdu zabírá spoustu času, ale soudní rodiče si jistě zvážili toto předem, než si potomstvo pořídili. A pokud měli při plánování rodiny růžové brýle, je na čase je sejmout a postavit se realitě čelem jako dospělý.
Učím spoustu let a nějak se mi nechce věřit tomu množství úkolů a dodělávaní věcí ze školy, co autorčiny děti nosily domů. Dávám úkoly pouze tři dny v týdnu a časově tak na cca 5- 10 minut, dys děti mají úlevy. Jedinou výjimkou je první třída, kdy se denně musí doma číst. Ono 30 dětí se během výuky čteni v hodině dostane ke slovu opravdu pouze na chvilku….a k tomu dva řádky v písance. Jen je dobré si uvědomit, že křivka zapomínání prostě existuje a jestliže se nové během několika hodin osvěží, nemusí se druhý den začínat pro někoho opět nanovo.
také máme denně úkoly a dodělávky ze školy, co syn nestihl, věřte, že bych si s ním raději četla knížku, nebo měla čas si popovídat a vzhledem k tomu, že se učí matematiku, kterou já jsem nikdy neviděla občas jsem bezradná
Nejhorší jsou ty dodělávky ze školy. Když si dítě donese nedoplněný papír z dějepisu, sedíme i hodinu u PC, abychom vyhledali například kolik komnat obývala královna. Zdá se mi to dost zbytečné. Kdyby se více času věnovalo období války a socialismu. Dnešní děti si tato období neumí představit.
Jo, to taky miluju. Nebo slepá mapa ze zeměpisu, kde má dítě vyznačit, kde se nacházejí státy, řeky, města apod. nahoře uvedené. To pak kamarád google, protože ne všechna místa jsou mi známá. A nejlepší je, když má označit ostrov, který se ovšem nachází mimo uvedenou mapu. To je pak super.
Když by to bylo vždycky takto, myslím, že by s tím většina rodičů neměla problém,vždyť je to věc ku prospěchu jejich dítěte.Ale ono je to bohužel dost často jiné, stejně jako každé z mých třech dětí a stejně jako přístup některých pedagogů. Chodím do zaměstnání, a děti, kvůli jejich bezpečí se často stávají „vězni“ v družinách a ono když se dítko vrátí v 15-16:00 hodin
a něčí i déle, už je to sakra dlouhá pracovní šichta,jsou to děti a měly by si pamatovat z dětství běhání z balonem,na kole a zelenou trávu..a i rodiče místo aby se s dětmi šli projít, mohli věnovat čas rodině, dodělávají práci za méně schopné pedagogy,u nás je situace již jiná, teď už máme paní učitelky, které zvládají děti učit, a my už jen občas něco dopilujeme ,když je třeba, ale skutečně jsme zažli i popsanou situaci a s tou hrubě nesouhlasím,sami jsme jako děti měli právo na volno po práci- škole.
Tak to nechápu, my dělali, naše děti i vnučky, úkoly v družině. Holt je to povinnost.
Naprosto souhlasím, první stupeň ZŠ jsem dokončila před 10 lety a denně jsem trávila přípravou do školy maximálně půl hodiny. Na druhém stupni už to bylo horší, ale to už by snad nad dítětem neměl rodič stát, ale maximálně tak zkontrolovat, že dítě úkol udělalo.
Máte naprostou pravdu, přijde mi, že si většina děti objem úkolů vymýšlí. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Problém, je ten, že by se museli svým dětem trochu věnovat.
Dobry den,
tak to jste asi jedna z mala ucitelu, a to Vas teda chvalim. Muj nazor je takovy, ze by se to melo zregulovat, aby opravdu deti nebyli tak pretezovany!
Preji Vam hezky den,
Monika
Mě deprimovalo to, žed omácí úkoly měly být od rodičů :
1) zkontrolované
2) podepsané.
Rodiče by měli maximálně úkol přečíst a podepsat, ne je kontrolovat.
Domácí úkoly by měly být informací pro učitele, zda žáci výuku zvládají. Jedná se o matematiku a jazyky., později fyziku a chemii.
Ostatní předměty jsou vesměs naučné (zeměpis, přírodopis apod.)
Naše děti nosili z domácích úkolú za 5, protože nebyly zkontrolovány a podepsány. Takže jsem ve skutečnosti ty kule dostávala já jako rodič.
Po výměně názorů ve škole, jsme docílili toho, že děti mají úkoly a rodiče nemusí podepisovat. Jenže tento boj trval slouhých 15 let. (Měla jsem čtyři děti v rozmezí dvanácti let).
Také dostáváme kule z úkolů, hlavně z matiky. Velký problém vidím ve školství. Když se žákům na druhém stupni střídají učitelé z matiky každý rok, někdy i dvakrát do roka, je to mazec. A všechny neúspěchy se hodí na žáky, můžou si za to sami. U nás také probíhá výměna názorů, ale zatím bez úspěchu. Jen obdivuji děti, že stále chodí rádi do školy a nenapadlo je jít za školu.
Nikdy jsem žádný domácí úkol nepodepsala a vůbec nic se nedělo.
Domácí úkoly slouží k procvičování probírané látky. Pokud je Vaše děti nezvládaly, znamená, že nepochopily látku. Toto by paní učitelka poznala dle vypracování úkolu a ditěti to znovu vysvětlila.
Tak to je pěkná blbost, k tomu stačí jednoduše, aby se učitelka zeptala jestli děti učivo chápou, nebo by to asi měla poznat.
A jak to paní učitelka pozná? Podle toho jak vypracovali domácí úkol, to je nejjednodušší způsob a nemusí se ani dětí ptát. A bohužel není v síle paní učitelky chodit a ptát se každého jednotlivého žáka zda látce rozumí. A pokud někdo látce nerozumí, může se za to stydět a tak se před celou třídou nepřizná že tomu nerozumí. Je to stejné jako když se vzdělávají dospělí, v jazykových kurzech, dodatečné maturitní vzdělání atd. Taky máte pocit, že jim stačí, co si vyslechnou na hodině?
Jo jo maji to napsany na cele ze tomu nerozumi
Učila jsem pět let na střední škole. Kdykoli jsem se zeptala, zda látku pochopili či se chtějí zeptat nikdo se neozval. To, že to neumí jsem pochopila až z testu.
A to je právě problém českého školství: “ Nikdo se neozval, báli se zeptat, nechtěli být za vola….“ Takže narveme jim test, všichni propadnou, budou držet pusu, protože se bojí zeptat a jsou blbí. Zažili jsme školství v cizině a nikdy více české školství!
Domácí úkoly.
Stále se řeší začleňování postižených a těch pomalejších mezi ostatní žáky. Ale nikdo nezmiňuje ty nadprůměrně nadanější a rychlejší?
Před mnoha léty jsem šel na třídní schůzku s dotazem, zda skutečně už velmi dlouho žáci nedostali žádný domácí úkol, jak stále tvrdí syn.
Maminka v řadě přede mnou stojící přesvědčovala učitelku, že děti přetěžuje. Že každý den sedí s dcerou několik hodin nad úkoly a nestíhají.
Učitelka se hájila, že ke konci hodiny zadá samostatnou práci z právě probraného učiva, kdo má hotovo může odejít a ostatním napoví, jak dodělat doma.
Závěr je jednoznačný, žádná inkluze, ale podle problémové oblasti specializace. Postiženým se věnovat dle jejich možností a ty nadprůměrné nebrzdit, ale dopřát jim rychlejší postup.
Nevím přesně, co myslíte, ale společné vzdlěávání nebo inkluze řeší otázku, jak poskytnout dobré vzdělání všem. Největší výzva pro českou školu jsou samozřejmě žáci na obou koncích spektra, ti zaostávající i ti „nadanější“ nebo rychlejší. Věnujeme se tomu ze všech stran, ne že ne. I ti i oni mají právo na to, aby škola brala ohled na jejich potřeby. Zdravím.
Dobré vzdělání dostanou děti jen tak, když je jim věnována adekvátní péče, tu ti hendikepavaní potřebují větší, od toho právě byly speciální školy nebo třídy, aby se jim dostalo náležité výuky adekvátně jejich možnostem. Jeden mentálně slabší žák rozvrátí výuku celé třídě, protože se jednoduše nudí, když nestačí a nechápe, nebo když do výuky drmolí jeho asistent. Jenže vám se zdá lepší, když budou omezení všichni, budou postupovat tak pomalu, aby to pochopil i ten nejhloupější a hloupí budou všichni, ale bude to korektní, budou jeden tupý kolektiv, jak za socialismu.
Za socialialismu tupý kolektiv?Kde jste žil??To ted nejsou takové nároky na děti.Dříve jsme se naučili více a máme to v hlavě dodnes.Od revoluce jde úroven vědomostí podstatně horší.Lidi se neumí vůbec vyjadřovat.
Úplně mi mluvíte z duše. Mám kluka v první třídě, je velmi chytrý, ale protože nějaký blb zavedl tu „úžasnou“ inkluzi, stane se z chytrého kluka zase jen blb, protože díky pomalejším žákům, na které se musí brát ohled, ti chytřejší doplácejí. A na ně ohledy neberou, proč by mělo mé dítě trpět na úkor ostatních?
Dříve byli zvláštní školy, ne proto, že by tam automaticky byli odesláni ti méně chápavý, ale byli proto, aby těm méně chápavým umožnili vzdělání, na které stačí, věnovali se jim učitelé tak, jak to bylo potřeba a ostatní děti, kterým to pálilo o trochu víc, zase jeli svým tempem a nikdo se necítil ublížený, to jen novoty této doby udělají z lidí(dětí) analfabety.
A to nemluvím o skoromiminách v mš, kdy tam maminy cpou teprve dvouletˇáky, bože, to jsme to dopracovali….z toho by se jeden poblul!
Dva autisti, tři cizinci, co mají problém s češtinou, dva „propadlíci“, dva nadprůměrně nadaní, dva s poruchou chování, co soustavně narušují výuku. Další dva extrémně pomalí. To je jedna třída na jedné ZŠ. Tzv. „papíry na něco“ má více než třetina této třídy. A všichni mají právo na individuální přístup…jen mi poraďte, jak jej každému poskytnout, jsem-li sama? Ač dělám, co můžu a běhám po třídě jako čamrda, na některé se prostě nedostane. Za mě inkluze zdravotně postižených ano, mentálně rozhodně ne.
Učitelé to mají těžké, rozumím tomu, co říkáte. Kdybychom byli co k čemu, jako společenost, už máte dávno k ruce dalšího pedagoga, schopného asistenta, ředitel volné peníze, kde nemusí vykazovat každou položku zvlášť, ve škole existuje sociální pracovník a psychologicko poradenské centrum. Proč by tohle ve školách nemohlo být, vždyť vzdělání je priorita a učitelská profese je naprosto klíčová. Měli bychom si jí všichni víc vážit. Zároveň Vám ale řeknu, že jsem pro společné vzdělávání. I přes to všechno, co nefunguje, ono to totiž fungovat může. Co to je mentální postižení? Mnoho žáků má dnes poruchy učení i chování, ale škola je nemůže nikam odložit, ani by neměla. Je dost možností, jak to řešit, neboli je hodně faktorů úspěchu, a stačí, když jeden chybí, a je průser. Budu se tomuto tématu věnovat, právě jsem se vrátila z jedné školy na Moravě, kde jsem se byla podívat, jak to řeší. Držím Vám palce.
To, co se na našich školách děje je všechno možné,ale rozhodně to není inkluze.Přiřadit hehdikepované dítě do běžné třídy,byť i s nekvalifikovaným asistentem,tomu může říkat inkluze jen naše MŠ.To samozřejmě tvrdí i odborníci,kteří se u nás byli podívat a mají se začleňováním takových dětí zkušenosti.Je nutné si přiznat,že to byla naprosto nepřipravená hurá akce jak je u nás bohužel zvykem.Teď se se jen budou všichni divit,včetně nového ministra školství,jak je to drahé.
Nesouhlasím s Vámi. Inkluze je nádherná věc ale? Mohu pochopit všechny rodiče na světě, že chtějí pro své děti se zdravotním omezením (mentálním) vzdělání. Je úplně jedno kolik bude ve třídě asistentů (zpravidla základní vzdělání + kurz), ale klid na výuku to prostě nezajistí. Jestliže máte ve třídě dítě s poruchou chování bude rušit a jak říká můj syn ve třetí třídě otravuje a kazí nám to. Žádný asistent ani sebelepší to nedokáže změnit, nebo snad očekáváte, že ho sváže a dá mu roubík? Proto se z druhých stupňů ZŠ stává „odpad“. Omlouvám se za označení, ale tak to prostě je. Většina schopných dětí odejde na víceletá gymnázia či třídy speciálně zaměřené. Úroveň vzdělání na 2. stupni prostě upadá. A můžeme si nalhávat cokoli , prostě to tak je.
Je to složitější. Špatná úroveň 2.stupně nesouvisí s inkluzí v tom smyslu, že by se do škol nahrnul „odpad“. Odkud by se asi nahrnul? Ale to už jsem tu říkala, nebudu se opakovat. Problém – jestli se tomu dá říkat problém – je následující: 1/ rozdíly mezi rodinami se zvětšily, některé rodiny dětem neposkytují dobré zázemí (s tím někdy souvisí poruchy chování): Ovšem tyto děti mají normální inteligenci, nikam jinam než do běžné školy nepatří, tak jako všude jinde na světě. 2/víceletá gymnázia jsou útočištěm před nudnou a nezajímavou základní školou pro nadané žáky, jejich odchodem se prostředí zhoršuje, ale to taky není vina těch žáků s poruchami chování či učení 3/ imkluze se týká i velmi inteligentních dětí, které už tuplem není kam dát 4/ujišťují vás, že když jsou peníze, schopný ředitel, chápaví učitelé a dost podpůrného personálu, jde to. To že jste to nezažila, neznamená, že to neexistuje.
Ve spoustě věcí s Vámi musím naprosto souhlasit. Nejsou hloupé děti, jsou hloupí rodiče. Ale to, že je někde sociální problém nelze uzavřít tak, že škola vše vyřeší tím v rámci inkluze. Máme stovky nepotřebných neziskovek čerpajících peníze na sociální služby a to je jejich parketa. Ve základních školách „zbude odpad“, protože ti, kteří se chtějí něco naučit prostě utěčou. Je to velice smutné, sama vůbec netoužím po tom, aby šlo naše poslední dítě na gymnázium. Nevidím v tom žádný terno. Takže spíše hledáme školu s výběrovou třídou zaměřenou na matematiku. Máme školu pro 220 dětí a v každé třídě asistenta, to je až neuvěřitelné. Já sama si neumím představit, že počítám a do toho slyším asistenta jak něco vysvětluje svému svěřenci.
Vy v něčem jedete? Takový blábol je neuvěřitelný! Co kdyby měl každý žák svého asistenta, pedagoga, sekretářku a psychologa… ? Vypadá to, že byste se měla konečně potkat s realitou, ale zdá se, že se jí úspěšně vyhýbáte. Ze srdce přeji celé vaší rodině do pátého kolene „inkluzi“ ve „standardním“ provedení, ve vyloučené lokalitě, aby vaše děti, vnoučata a pravnoučata pocítila na vlastní kůži slasti této zhovadilosti.
Patrně jsem mě vůbec nepochopil. Naopak já jsem šokovaná z toho, že máme v každé třídě asistenta. Nepřijde mi to vůbec normální. Hledala jsem školy v našem okrese. Školy o 700 žácích mají 1-4 asistenty, naše škola o 220 žácích má 8 asistentů. Mě to nepřijde normální. Patrně se někdo zbláznil ve vedení školy. Učitel Vám klidně řekne, pokud si stěžujete na agresivitu spolužáka s asistentem, že na něj musíme dávat pozor. Myslíte, že se mi to líbí? Nikoli. Na druhý stupeň už budeme chodit jinam.
Ježíši, paní Jano, jak já Vám rozumím. Zažívám totéž, největší problémy jsou s dítětem s mentálni retardací. S učivem jsme mu utekli již třetí týden v září první třídy. Teď už vlastně jede úplně něco jiného než ostatních 28 dětí a od poloviny září řešíme vyšetření v poradně. Stále není žádný výsledek……a jsem na to též sama. Ovšem poraženým je to dítě.
Přesně tak, inkluze není o začlenění pomalejších do kolektivu, ale naopak pro ně vytváří stresové podmínky, zpomaluje nadprůměrné žáky a učitele dohání k šílenství…
Matky, co pláčou nad svými malými chudáčky – domácí úkoly učí děti pochopit látku, kterou učitel opravdu není schopen nabušit jim do hlav během 50 minut vyučování. Není to rozmar. Vaše děti se budou učit, psát seminárky, eseje a diplomky – teď se podržte – mimo školu, po celý zbytek jejich vzdělávacího režimu. Takže je naučit, že po škole nic dělat nemusí, že úkoly jsou zbytečné a zatěžují rodiče, v nich vypěstuje akorát odpor a vychová generaci ubrečenců, co si budou stěžovat, že toho mají hodně a nezvládají školu.
Mimochodem, znalosti dětí a adolescentů jsou tristní. Absolventi bakaláře nemají v mnoha případech ani znalosti dřívějších maturantů. Prokrastinují, podvádí u zkoušek a obrovské množství prodlužuje vysokoškolské studium. Neumí zabrat ani tehdy, když jim hrozí vyhazov ze školy. Poplatky za delší studium znamenají pro VŠ astronomické příjmy a proč? Protože jsou líní, nic je nezajímá, nemají od rodičů vštěpeno, že si musí něco zasloužit. Když moji rodiče nezvládali fyziku, domluvili mi doučování, a moje maminka se učila látku z učebnice o lekci přede mnou, aby mi mohla pomoct s dějepisem; ale ono je asi lepší energii věnovat na pindání ohledně úkolů, než ji investovat do vlastních dětí.
Rychlé soudy nebývají přesné, ale autor samozřejmě tohle často nevidí, jinak by je nedělal. Vše je o dost složitejší. Určitě to není tak, že dnes jsou děti líné a školy špatné a dřív to bylo naopak. Doba se změnila hlavně v tom, že víc rozumíme tomu, co je efektivní, co je pseudoakademické, a co skutečné vzdělání pro život, a že role učitele není nabušit někomu do hlavy „vyučování“. Kdybychom se vzdělávali pořádně, odpadla by i spousta neužitečných diskuzí mezi lidmi, kteří jsou jen zdánlivě čtenářsky gramotní. Správný pravopis je jedna věc, porozumění textu – a světu kolem nás – věc druhá. A dnešní svět je složitý. Kdo na něj má instantní názory, které vytahuje jak králíky z klobouku, jako rychlou reakci, jede podle starého mustru a nezahrnul tuto komplexnost do svého „uvažování“.
Vidím, že každý editor a každý novinář může být učitel. To je moc dobře, že rozumíte tomu, co je efektivní. Konečně někdo! Tak proč neučíte? Dobrých učitelů je po čertech málo, zvlášť těch, kteří dokáží odlišit, co je pseudoakademické a to, co je skutečné vzdělání pro život. Každá škola by Vám ruce utrhala! Ano, pravopis je jedna věc a porozumění textu druhá. To vidím, když si přečtu noviny. Leckterý vystudovaný novinář ani neví, co je shoda přísudku s podmětem nebo neumí vyjmenovaná slova. Pravopisné chyby v samotném titulku mě spolehlivě odradí od čtení dalšího textu. Tak nevím, možná by někomu prospěly domácí úkoly…
A mezi námi, Vaší poslední větě by měl problém porozumět i filozof. S těmi „instantními názory“, „králíky z klobouku“, „mustrem“ a „komplexností“ je přímo… metafyzická!
Dobrý novinář je ten, kdo umí výstižně popsat realitu, případně formulovat postoj. Měl by vědět, o čem píše, ale kvůli tomu nemusí dělat všechny profese, ani nemůže. To by přece nešlo. Tak jako nemůže být dobrým novínářem každý, kdo někdy najde v novinách chybu. No a ta poslední moje „metafyzická“ věta – nevím sice, co tím myslíte, ale jsem ráda, že Vás zaujala její poezie. 🙂
Poezie ne, nefanděte si, spíš Váš pseudoakademismus, ten mě zaujal. Ano, „novínáři“ budou zřejmě všichni dyslektici…
To vůbec není rychlý soud. To je jenom postřeh zhmotněný v osobní názor. Stojím si za tím, že děti jsou líné, rodiče nemají čas, aby je něčemu vedli. Nemyslím si, že čas, který věnovali domácím úkolům, teď věnují jiné formě rozvoje dítěte a jeho vzdělávání. Běžte se podívat na jakoukoliv střední nebo vysokou školu, nebo se pedagogů rovnou zeptejte.
Mluvíte mi z duše…..ono je pro rodiče jednodušší nadávat na FB jaká je ta jejich učitelka krá…..protože po dětech chce úkoly a po rodičích chce aby se o své děti zajímali. Nacpali děti do různých kroužků a aktivit aby se o ně museli starat co nejméně a ještě si namlouvají že to dělají pro dobro dětí. Takže nám pomalu vyrůstají nadějní mladí hokejisté, tenisté, baletky, závodnice v aerobiku kteří ale skoro neumí pořádně mluvit, natož hezky a správně pravopisně psát či počítat protože na co……když na všechno mají mobily, notebooky, ipady a hlavně aplikace.
To je mi líto, že to učitel dětem není schopen nabušit do hlav během celého dopoledne ve škole… Nám v domácí škole stačí na učení 3 hodiny denně a děti toho umí 2x tolik co jejich vrstevnici ve škole (druhák už má od února dokončenou učebnici češtiny a učí se se starším učivo třetího ročníku, třeťák se učí čtvrtý ročník, předškolák už celkem plynule čte a je v polovině učebnice matiky pro prvňáky, protože je to děsná nuda), máme březen a za chvíli nebudeme mít co dělat… A odpolední úkoly vůbec nejsou třeba, to už bychom za ten rok měli hotový snad celý první stupeň 😀 Mnozí rodiče učí své děti i na druhém stupni zš, a opět, v průměry 2-4 hoďky denně jim na učení bohatě postačují. Nevím, kde je problém, proč se ve školách nestíhá… Každopádně až budou mé děti větší, do školy budou muset (odborné předměty už je učit nezvládnu) a přijde ta doba, kdy se holt budou muset učit a připravovat i po odpolednech… tak se holt budou učit i po odpolednech 🙂 Nebojím se, že by to díky tomu, že jsem je na to nezvykala již v nižších ročnících, odmítali dělat. Protože si již teď získávají ke vzdělání kladný vztah. Jelikož jim do hlaviček nic nebuším, pouze v nich vzbuzuji touhu po objevování… a oni dobrovolně objevují sami 😉 Narozdíl od jejich vrstevníku ve školách, kteří jsou způsobem, jakým se ve školách vzdělávání vede, zpruzení již ve 3. ročníku. V každém případě dítě na prvním stupni je pořád ještě dítětem a má si po odpolednech hrát a běhat po venku, ne celý den sedět u stolu nad učením. Práce „od nevidim do nevidim“ si v životě užijí ještě dost 😉
S třiceti dětmi to zvládnete také za 3 hodiny?
To asi ne. Právě proto bych své děti do klasické školy s 30-ti dětmi na jednu učitelku neposlala, když vím jak to tam chodí, a že to jde jednodušeji. Existují např. i školy, kde se ke vzdělávání přistupuje zcela jinak a děti domácí úkoly vůbec nedostávají a také se stíhá. A nemusí se nutně jednat o alternativní školy. Takže to jde i jinak 😉
Vy opravdu nevíte, v čem je na těch základkách problém, že jim to nejde tak rychle jak vám doma? No vidíte, a přitom by stačilo, abyste trochu přemýšlela a vypnula svoje nadměrné sebevědomí – hned byste věděla, že když máte na starosti 25-30 žáků, z nichž každý je trochu jiný a jsou mezi nimi i tací, kterým to učení fakt nejde – tak že to zkrátka nejde tak rychle.
Takže paní Uhlová čtyři roky působila jako učitelka oněch sociálně slabších, o jejichž sociálních rozdílech píše, a nebyla schopna s vlastními dětmi udělat úkoly? Pak netuším, co na škole dělala? A jak se jí samotné podařilo vystudovat?
Kdyby to byla maminka z té sociálně slabé třídy, bylo by k pochopení, že si s úkoly také neporadí, ale novinářka.
Jak tu někdo již napsal, dítě je závazek na plný úvazek, a když chceme, aby z něj něco vyrostlo, musíme tomu něco obětovat. Dítě není doplněk, přívěšek, který si připneme, jen pokud ladí s oblečením. Když je úplná rodina, může jeden z pracovního kolotoče slevit nebo vystoupit. Jenže to není moderní.
A inkluze? Tak paní Uhlová, do důsledku. Začněte apelovat rovnou na olympijský výbor, aby nebyli znevýhodňováni pomalejší závodníci. ať všichni doběhnou do cíle najednou, když rovnost ve vzdělání, tak všude. A nezapomeňte na platy, ať je mají také všichni stejné, tam by to byla ta správná sociální rovina. Proč má mít třeba nějaký kopáč méně, než politik. Můžete začít s aktivitou, konečně na správném místě. Jen se nechat zaměstnat v podřadném místě a pak o tom napsat, nestačí. Bojujte jako lvice, už jste nám to ukázala v kauze zdravotnické školy.
Vy máte asi něco na mysli, co s článkem úplně nesouvisí, že? Inkluze atd. Já jsem vystudovala FF UK na červený diplom a když se jdu podívat do hodiny na základní škole, spoustu učiva, co tam slyším, už si vůbec nepamatuju ani mu pořádně nerozumím. To bych si musela znovu sednout do lavic, s těmi dětmi tam hodiny sedět a vše se znovu nadrtit, jako kdysi. Zabte mě, nebo školu, nevím. Školní úkoly by pro mě byly oříšek stejně, jako pro Sašu Uhlovou. Úplně normální. Místo abychom brali vážně, co někdo říká, a zamysleli se nad tím, útočíme ad hominem, zlehčujete to, poukazujeme na jeho nedostatečnost. Ničemu to nepomáhá, ale my tím i tak rádi trávíme čas. Nechápu.
Já si taky všechno nepamatuju, i když ze základky 80% vědomostí aspoň občas použiju.
Když chodí děti s nějakými problémy, že něco z učiva nebo z domácích úkolů nechápou, většinou jsem si správný postup vybavit dokázal.
Když se osvícení nekonalo, musel jsem si od nich půjčit sešit nebo učebnici a problematiku si oživit nebo nastudovat, protože třeba chemie se dnes na ZŠ bere více do hloubky než za mě. Ale dá se to.
Ono je to o způsobu myšlení, o schopnosti pochopit princip.
To by bylo na delší úvahu.
Za mě domácím úkolům ANO, protože právě děti, které to ve škole úplně nepochopily to nutí se nad tím znovu zamyslet, případně i s přispěním rodičů, mají na to víc času než ve škole a rodič má na vysvětlování jenom jedno dítě, ne celou třídu jako učitel. V mnoha případech jsem jim to dokázal vysvětlit, pochopily to a mohly se pohnout dál.
Jsou to moje děti, záleží mi na nich a tak nejsem líný pro ně něco udělat.
Zrovna před chvílí jsem dceři ukazoval, jak se kreslí izometrické zobrazení.
Právě na náročnějších pracovních pozicích se budou později setkávat s tím, že když se práce nakupí, nezbývá než si ji vzít domů a člověk se prostě musí naučit pracovat pod tlakem. Ne vždycky je všechno v pohodě.
Díky za Vaši zkušenost a názor. Jste příkladem dobrého diskutujícího. Jsem ráda, že nás čtete.
Stoprocentně jsem pro to domácí úplohy zrušit.Dětem i rodičům to jen otravuje život jak by bylo Vám dospělím kdyby jste si z práce brali práci domů a museli ještě doma pracovat.Je to vůči dětem opravdu sprosté.Rodiče i děti se spolu mohou věnovat smysluplnější činosti.Na to je učitel ve škole aby děti učil a opravdu jsou státy kdy vůbec děti ukoly nemají a jsou opravdu na vyšší úrovni a na druhou stranu nikde není vidět že by Češi ve světě byli nějak kulturnější.
Váš příspěvek má 6 řádků a 8 chyb: úplohy místo úlohy; dospělím místo dospělým; kdyby jste místo kdybyste; pět vynechaných čárek … Mohla byste prosím jmenovat státy, kde děti nemají žádné úkoly mimo vyučování a kde jsou na „vyšší úrovni“?
Ještě v poslední větě chybí čárka ve slově úkoly.
Každý člověk je individualita a průměru se nikdo nenají – viz známý vtip o pečeném kuřeti.
Mě jde o moje děti, každé je jiné a má jiný přístup k učení, něco jiného mu jde a nejde atd…
Jenom tak pro zajímavost, jaké smysluplnější činnosti se s dětmi věnujete, když nemusíte dělat domácí úkoly?
Já si klidně beru práci domů. Žádný problém. Učitel mi domácími úkoly určitě neotravuje život, ten úkol totiž dostalo mé dítě nikoli já. V zásadě by si úkol mělo udělat dítě samo, max. dopomoc. Ale máte pravdu, nikdo Vás nesmí otravovat a zejména Vaše děti. Hlavně pak nebuďte smutná k jakému vzdělání se vaši děti dostaly.
Pokud dělám nějaký sport a chci v něm být dobrá, trenér mi rozepíše tréninkový plán a na přípravu dohlíží, ale je na mě, abych se zlepšovala, abych se doma protahovala, abych se dokázala připravit.. Pokud hraju na hudební nástroj, učitel mi ve škole vysvětlí, jak na určitý problém, jak používat ruce v souvislosti s mozkem, jak cvičit, ale pak taky zadá spousta cvičení a skladeb, kterými si musím projít sama a stokrát-tisíckrát je zopakovat, než se je naučím.. pokud má nějaký učitel ve třídě 30 dětí, zvládne vysvětlit určitý matematický problém, zvládne odvyprávět průběh bitvy, nebo mluvnické cvičení. Ale nemůže přece tyto znalosti do žáků tzv. nalít! Pokud má dítě ovládat jakoukoliv činnost, musí jí věnovat spoustu času samo za sebe a pokud si s ní neví rady, pomůže buď doučování, nebo vzdělaný rodič. A ono pak samo musí zkoušet, a hlavně trénovat! Protože přece cokoliv , co chci opravdu umět, bez tréninku a přípravy prostě nejde..
I v tom tréninku, pokud chce být člověk opravdu dobrý, musí kromě společných tréninků ještě makat sám. Jinak se z průměru nevyhrabe.
Úplně vám rozumím, taky byly časy, kdy jsme dělávali úkoly do večera, nestihli jsme jít vůbec ven, akorát stres. Kolikrát docházelo k přetěžování a efekt skoro na propadnutí, teď se to zlepšilo, úkolů méně, známky taky lepší. Každý to má jinak a těžko pochopitelné pro někoho, kdo to nezažil.
Sama si nejsem jistá, co je lepší. Jako rodič, který se (opravdu!) těší na to, jak se s dětmi bude učit do školy, má k tomu i nějaké to vzdělání… Tak bych uvítala, kdyby mi to paní učitelka úkoly nekomplikovala a já si to mohla dělat s dětma po svém. Stejně je budu znát líp, než ona, která jich bude mít ve třídě ke třiceti na pár hodin denně. Naprosto chápu, že pokud má dítě sto kroužků, pak mu domácí úkoly taky jen otravují život a brzdí je. Že pokud je dítě dysgrafik, dlouho to trvá. Ale přijde mi trochu mimo argument, že to prohlubuje sociální rozdíly. Jednak – rodiče s větším sociálním/kulturním kapitálem se dětem vždy budou více věnovat, platit jim dražší kroužky, studijní pobyty, více se s nimi učit… Ale pokud mluvíme o dětech z méně podnětného prostředí (ale nemyslím ještě ghetta), pak dítě zpravidla přijde ze školy a sedne k počítači. V takovém případě je starost rodiče o vzdělání redukována na „Máš úkoly?“ Není to opravdu mnoho, ale je to aspoň něco… Umím si třeba představit při škole nízkoprahový klub, kde dostanou svačinu (motivace je potřeba:)) a někdo jim pomůže s úkolem, ať už pedagog, dobrovolník nebo student pedagogiky, který za to pololetí dostane nějaký ten kredit do indexu. Když už máme strach o ty sociálně slabší. Ale zrušit úkoly? Zrušit povinnou maturitu z matematiky? Zrušit plošné testy? Trochu mi to připomíná ten ekonomický „závod ke dnu“… Víte, ono je to blbé, ale realita je taková, že pokud se chce dítě z chudoby vymanit, musí pracovat mnohem VÍC než jeho spolužák, kterému stačí zreprodukovat sociální status rodičů. Pokud mu ve škole práce ubude, obávám se, že mu to do budoucna moc nepomůže… Ale jak už jsem psala na začátku, mně osobně by zrušení úkolů nevadilo.
Ukoly jsem vzdy delal az ve skole. Tesne pred hodinou jsem je opsal od někoho.. Pro me jako introverta a cloveka spise socialne inteligentního s velikou empatii a smyslem pro spravedlnost byla skola a jeji srovnavani, porovnavani a nesmyslne soutezeni mezi detmi jednim velkym utrpenim!! A dnes mam auto, byt na hypo, rodinu a nadprumerny plat.. A to jsem jen vyucen..
Joo, vy asi nevíte jak probíhá vyučování! Kéž by všichni žáci byli tak stejní, že ucitel by jednoduše vysvetlil látku a všechny děti by ji prostě pochopili…Už teď slyším stížnosti,že klesá kvalita škol,že děti budou hloupé. A jinak jestli ta paní si nevěděla rady s matematikou na 1. stupni,(děti do 12 let)tak je to dost divné.
Zkusila jste někdy Hejného matematiku? Bezva zábava na celý večer.
Skvělé 😕 Už je spousta dětí, které nic smysluplného nedělá – jsou nalepené na TV, tablet, smartfony, … v pubertě se začnou flákat povenku se svými rovnéž znuděnými vrstevníky. Úkoly neslouží (nebo alespoň nemají) k dodělání toho, co nestihl učitel v hodině, ale k procvičení probraného a hlavně pěstuje v dětech návyk k domácímu studiu, získávání informací a určitému sebevzdělávání. Ne každý rodič malého dítěte vyhodnotí bezúkolový systém jako příležitost k příjemnému trávení společného času třeba čtením, jak píše autorka článku. A srovnávat zaměstnání dospělých se školou je také dost scestné – kolik hodin jsou ve škole děti, kolik dospělí v práci? A je spousta profesí, které si vyžadují neustálé studium a další vzdělávání, chceme-li je vykonávat dobře. Takže nechceme-li být v budoucnu národem totálních loozerů, dávejme dětem domácí úkoly a nebojujme za jejich zrušení.
Mám děti v domácí škole a domácí úkoly tudíž nevedeme. Učíme se denně cca 3 hodiny, pak si děti splní nějaké domácí povinnosti a mají volno… Absolutní volno. Tzn. téměř vůbec jim neříkám co mají nebo nemají ve svém volném čase dělat… A světe div se, u tv ani u tabletů vylepení nejsou 😉 Nejstarší píše své vlastní knihy, tvoří animované pohádky, hry, on i jeho mladší brácha se učí na klavír a na kytaru, sportují (fotbal, cyklistika, jízda na koni), mladší vytváří elektrické obvody a pořád něco montuje, všichni čtyři rádi něco tvoří, malují, vyrábějí, pomáhají s prací na zahradě, kolem zvířat, tatínkovi na dílně, nejmladšímu čtou z knížek, čtou si sami různé zajímavé knihy, když už se dívají na tv tak na různé vzdělávací pořady, tvoří si vlastní webové stránky, dělají vědecké pokusy, z mého sušáku na prádlo si dělají hrazdu, atd. atd. Nemám pocit, že by čas strávený nad domácími úkoly byl smysluplnější 😉
A teď tu o Karkulce…
Ještě jsem ani nevypsala všechno co dělají, mám pokračovat? Chodí do hasičského kroužku, kromě klavíru a kytary zkoušejí i flétnu, nejstarší v 9 letech vytvořil encyklopedii zvířat a teď tvoří jakýsi slovník, účastní se biblických soutěží… ani si nevzpomenu na všechno… Nechápu, kde se vzala ta představa, že pokud dětem nedáme příkazem učit se, budou dělat houby 🙂 Děti jsou přirozeně zvídavé, pokud to v nich nezadupeme 😉
Paní nám už tuhle pohádku vyprávěla v článku o domácím vzdělávání.
Když myslíte že pohádku… Tak v tom případě přeji příjemná odpoledne strávená nad domácími úkoly se zpruzenými dětmi 😉 Naše děti byly ráno v rámci velikonoc hrkat, nejmladší dvouletý mi po ránu vyndal vyprané prádlo z pračky a přendal ho do sušičky, pak nám děti společnými silami připravily snídani, dva nejstarší se od rána stihli naučit další skladbu na klavír (sami), nejstarší syn už si chystá svoje věci, že bude pokračovat ve výrobě animované pohádky, stihli jsme mu odpovědět na jeho dotazy a vysvětlit, co vše obnáší, když chce podnikat, další syn si spočítal, kolikrát zhruba bude muset jít ještě hrkat, aby si vydělal na foťák, další už se těší, že půjde pomáhat tatínkovi na dílnu… Mladší děti se mnou teď poklidí zvířata a pak budeme všichni společně vařit oběd 🙂 Zároveň jsme si naplánovali, kdy budeme plést pomlázky a kam půjdeme na vrbové proutí, a také jsme nakrmili žitný kvásek, protože se chystáme na kváskový mazanec. Máme osm ráno, a jenom dnes už se toho naše zvídavé, školou neodrazené děti naučily cca 2x tolik, než co by se naučily při vysedávání nad povinnými domácími úkoly, a podle některých žijeme pohádku… Co víc si přát 🙂 Krásné a pohodové velikonoce přeji 😉
A v kolik jste vstávali,,když „teď“ je 8 ráno-
Je mi 33 let a na základní škole jsem měla dva jazyky –
Aj i Nj. K tomu jsem 2x týdně chodila do hudebky, to ale znanemalo denně na nástroj cvičit, protože na základní škole umění vás za výkon oznámkují….úkoly ze školy jsme nosili denně a na víkend jich bylo ještě 2x tolik, abychom náhodou nevyšli ze cviku… dyslektiků, dysgrafiků a jinak „dys“ postižených dětí bylo cca 0 a kdo neuměl číst, psát nebo počítat, tak byl buď blbej a nebo línej se učit a holt nosil domů čtyřky nebo kule. Děti s „poruchou soustředění“ neměly ve třídě svoje asistenty, ale chodily do „zvlášťky“ .
Nároky byly na všechny stejný, úlevy měl opravdu málo kdo…a to většinou jen při tělocviku, když měl zrovna nějakou končetinu v sádře. A i když jsem dosáhla bakalásřského vzdělání, nikdy jsem neměla vyznamenání, škola mě nebavila, úkoly jsem nenáviděla. Přesto si myslím, že jsou důležitou součástí výuky a výchovy. A
nepociťuju žádnou újmu na svém psyché z plnění domácích úkolů. Dnešní děti jsou rozmazlované a je jim ulevováno i tam, kde by nemělo.
Jo a do školy jsme chodili pěšky a vypravovali jsme se sami, protože rodiče už byli dávno v práci….
Učení s dětmi by měla být samozřejmost. Máme tři. Dvě starší na gymplu, ty se učí samy. Pokud ovšem něčemu nerozumí, nebo semají připravit na test nebo zkoušení, tak samy přijdou a chtějí se nechat vyzkoušet – naučili jsme je to tak. Nejmladší je v první tříděas odstupem těch let, co tam chodily ty starší mě to taky moc nebaví, ale ono to procvičování doma (nejen psaní) prostě potřeba je. Názory, že by je měli naučit učitelé, mi připadají zcestné. To je to moderní, že za pětku může přece učitel? Dnešní doba a hodně rodičů dělá z dětí sebevědomé osobnosti. Pár jsem jich při jejich prvním příchodu do zaměstnání už potkal – nagelovaná hlava, podpis na půl stránky, seběvědomé podání ruky, zaryté názory na vše, ale bez zlkušeností… ono je to v kolektivu pak pro ně tak nějak obtížnější. A může za to kolektiv? Jo a všechny naše děti hrají na housle. Neočekávám mít z nich virtuozy, ale co se vmládí naučíš… Starším do toho hraní už kecat nemůžeme ani nedovedeme, s tou mladší je to denní „nucení“ a nervy. Jako kdysi s těmi staršími. Jednoznačně se to ale vyplácí – věnují se něčemu normálnímu (míň mobilu atd.). A to je podle mě hlavní smysl. Na housle by se bez denního hraní taky nenaučily. Lidi, neblbněte!
A nemyslíte ,že by se Vaše nejmladší třeba mohla věnovat něčemu normálnímu,ale trochu jinému,než je hra na housle?Nějak se mě nechce věřit,že všechny tři Vaše děti mají stejnou touhu a i předpoklady hrát právě na housle.
Děkuji Vám za názor. Housle považuju za normální, dokonce za klasický a krásný nástroj. No a ona ta nejmladší na ty housle právěže hrát chce – mnohokrát jsme se “ našem v zoufalství ptali“… Já jsem poukazoval na to, že i přes ty nervy, moji únavu a jakousi opotřebovanost, to pořád považuju za smysluplné a něco tomu obětuji. K těm domácím úkolům ještě… Zavedli jsme jejich psaní tak, že si je děláme dokonce ihned po škole. Existuje jedno pravidlo a sice to, že dítě se pohybuje v těch mantinelech, které mu rodič dá. Pokud bychom jednou povolili psát úkoly ráno před školou (opravdu strašná představa!), tak toho dítě velmi rychle využije a rodič to má o to složitější, protože se do těch mantinelů obtížně vrací. Nepovažujise za bezchybného ani perfektního rodiče a určitě nikomu nechci radit jak má vychovávat právě to své dítě. Domnívám se ovšem, že nějaká autorita rodič – dítě a dokonce také učitel – dítě, prostě musí existovat. Co rodič, to individuální přístup. Co učitel to také individuální přístup. Co dítě, to individuum… Diskutujeme na webu, který se věnuje z velké části škole a učitelské profesi. I mezi učiteli je spousta těch, kteří úkoly nedávají, protože nemají chuť se s jejich opravami „otravovat“. Pak také existuje spousta učitelů, kteří tento přístup racionálně preferují. Já (rodič) si můžu vybrat, jaký přístup na dítě zvolím. Pedagogických přístupů dnes máme spousty. Já preferuji domácí úkoly a trochu té „přirozené autority“. Nenechme si děti přerůst přes hlavu. Napsáno je to tu v příspěvcích vlastně několika způsoby. Já se tu v podstatě jen opakuji. To, že většina přispěvatelů preferuje domácí úkoly, mě uklidňuje. Je ten článek mě trochu znepokojil. Pokud bylo účelem vyvolat diskuzi, tak se to autorce podařilo. Díky tomu je to dnes můj druhý příspěvek v diskuzi pod článkem v životě. Jsem rád, že jste to dočetli až sem 🙂
Děkuji za odpověď.Rozhodně jsem nechtěla zpochybnit Váš přístup k výchově svých dětí,jak sám říkáte-je to individuální a někdy i mnoha rozdílnými způsoby dosáhneme dobrého výsledku.Reagovala jsem jen na Váš „povzdech“,že to jsou každodenní nervy a stres.Měli jsme to takhle s vnukem,znám to,řešili jsme to změnou činnosti a jsme všichni spokojenější a klidnější.Ale to Vám samozřějmě nevnucuji.
Děti na prvním stupni obvykle děti dostávají víc úkolů, protože se učí něco zásadně jiného a nového a všichni víme, že až opakování dělá mistra.
Učili jste dítě chodit, chodili jste s ním za ruku a znovu a znovu jste ho zachytili, když padalo nebo jste čekali, že se to u Vás uvidí a naučí samo? Vysvětlovali a trénovali jste, jak se drží příbor, jak se váže na tkaničkách klička? Jistě ano, nečekali jste, že to dítěti jednou ukážete a bude to umět, ale neříkali jste tomu domácí úkol.
Učitel ve škole vysvětlí látku, ale dětí má ve třídě 30 a ne všechny jsou na stejné úrovni – intelektové, pozornostní… Nemůže se držet těch nejslabších, protože ti lepší by nedělali nic. Takže ti, kterým to ve škole nestačilo doma tráví nad úkoly víc času. A nebo ne, ale pak zase nestíhají ve škole a jsou v začarovaném kruhu. Rozhodla jste se mít děti, pak bylo asi možné čekat, že se jim budete muset věnovat. Věřte, že až jim bude 10, nebudete řešit domácí úkoly, ale zas budou děti chodit s tím, že chtějí vysvětlit, jak to ve světě chodí. Když vy ukážete dětěm, že jste tu pro ně a že se na Vás mohou spolehnout i v tom, že jim vysvětlíte matiku, kterou nepobraly ve škole (nevěřím, že byste musela po nocích studovat učivo matematiky pro první stupeň, stačí se podívat, co v učebnici mají), přijdou i když budou potřebovat poradit v jiných věcech. A to je správně.
Mám 4 děti a v životě jsem žádné z nich neučila chodit, to je totiž přirozený vývoj a dítě se to naučí samo, jakmile k tomu posílí příslušné svaly. Jakékoliv vodění za ruce, když dítě ještě samo nechodí, je ta největší blbost, protože mu tím ničíte záda, kyčle atd. Ani příbor jsem je držet neučila, a budete se divit, ale ani číst jsem je neučila 😉 Mám je v domácí škole a číst se u nás zatím všichni naučili sami. Pravopis a další znalosti a schopnosti již pochopitelně nenechávám pouze na nich a učíme se. Ale jen cca 3 hodiny denně a již teď, v březnu, dokončujeme učebnice a pomalu nemáme co dělat. Přesněji řečeno, už probíráme i učivo vyšších ročníků, protože bychom se asi unudili. Domácí úkoly tudíž vůbec nevedeme a nikomu to nechybí. Nevím, proč by měly sedět x hodin ve škole a následně ještě třeba 2 hodiny doma denně nad učivem prvního stupně. Naštěstí existují školy, kde domácí úkoly nevedou, a kupodivu ty děti hloupější nejsou, spíš přesně naopak 😉 Když se chce, jde to. To by se ale musela na českém školství změnit spousta věcí…
Jak teprve mají Romové obstát ve škole, když doma jim s úkoly těžko kdo pomůže. Domácí úkoly –> chyba.
Takže protože Romové nemají nikoho, kdo jim pomůže ostatní děti se přizpůsobí? To nemá řešit škola, ale sociální pracovníci.
Jistě, rozdejme jim rovnou červané diplomy, a dosaďme na vedoucí pozice v celém státě. (Uhlové to už zařídí…) , …a mně prosím jednu letenku na Mars…
Já bych prosila také.
Víte, já si myslím, že by děti domácí úkoly dostávat měly. Ovšem teď se mi vybavil jeden úkol z prvouky, kdy mělo dítě popsat, jaké osobnosti jsou vyobrazeny na jednotlivých bankovkách. Byl to úkol pro žáka druhé třídy. Myslíte si, že je schopen ho zvládnout sám a samostatně? Je to úkol pro rodiče a to je špatně…
Co je na tom tak těžkého?
Bankovek u nás máme šest, každá má jinou barvu. Barvy rozpozná i předškolák. Děti ovládají jména několika desítek kreslených postaviček z různých dětských animáků a jejich příhody, dalších šest jmen plus jednu větu o tom, kdo to byl, to není problém.
Abych jenom neteoretizoval, udělal jsem teď pokus na našem předškolákovi. Vytahal jsem z peněženky od každého druhu bankovky co jsem tam měl jednu (2000, 1000, 200 a 100) a začal jsem od Palackého. Ptám se: ,,Víš kdo je ten pán?“ ,,Nevím.“ ,,To je František Palacký. On napsal celé dějiny českého národa. “ Mladý zpracoval informaci, všiml si dalších obrázků a už jel: ,,A kdo je ta paní? A co dělala? A tady ten děda? A ten druhý, to je ten stejný? Ne, ten má na hlavě korunu.“ Dotazy jsem mu stručně zodpověděl a nejvíce ho zajímal Karel IV., protože o něm už slyšel. A co udělal? A co vymyslel?
Stačí napinknout a ono už to jede. Kdybych ho to chtěl naučit, tak myslím, že za půl hodiny by to uměl. Potom se ho na to ještě přeptat ráno a odpoledne a bude si to pamatovat.
Vy máte problém půl hodiny si povídat s dítětem nad bankovkami?
Některé věci se bez procvičování (domácích úkolů) naučí jen těžko. Namátkou: čtení, psaní, počítání, cizí jazyky (nevíte-li, jaká slova dát do věty, těžko se naučíte věty sestavovat). Ale osobně třeba k životu nijak nepotřebuji pamatovat si, kdy byla založena Karlova univerzita, ač si této instituce vážím, musela bych si letopočet opět dohledat. Kromě toho, domácí úkoly nejsou povinné. A také se dá vyjít ze ZŠ ze 7. ročníku se samými pětkami.
Tak čekám, kdy se rodiče začnou vztekat, že se děti musí ve škole učit….
Domnívám se, že pokud nemá dítě možnost nechat si s úkolem pomoci nebo poradit doma, jistě není problém jít za paní učitelkou, domluvit se s ní na den a čas a ona jistě ráda pomůže. Není účelem domácích úkolů, aby trápily děti nebo rodiče, jejich účelem je procvičení probraného učiva, tedy domácí příprava na výuku.
Probrat formou vypracování domácího úkolu s dítětem to, co bylo ve škole, není zatížení rodičů ani dětí, ale sblížení s probouzení zájmu o probíranou látku, samozřejmě nesmí to zabrat celý večer. Normální dítě se rádo pochlubí rodičům tím, co už všechno zná. A argumetovat tím, že po zaměstnání a práci v domácnosti nemám na dítě čas a náladu, je vizitkou nezralých rodičů.
Jablko nepadá daleko od stromu… Rodiče fanatičtí blbové, kteří úspěšně již skoro třicet let rozeštvávají českou společnost, a dcera v tom s nadšením pokračuje. Bohužel, další generace ve čtyřnásobné konstelaci bude nejspíše pokračovat v rodinné tradici. Bůh nás ochraňuj…
Pane Vaňku, vy zase potřebujete, aby Vás něco odkázal do patřičných mezí? Proč sem chodíte, když Vás tu všechno, co píšeme, rozčiluje, proč si ničíte nervy, mně to nedává smysl. Přestaňte se tady prosím roztahovat a navážet se do autorů. Žádám znovu důrazně.
Paní Polanská, píšete polopravdy a manipulujete se čtenáři; to není otázka „rozčilení“, ale pravdivosti. Víte, co je to novinařina? To je v optimálním případě nezaujaté zpravodajství o stavu dějů a věcí, což se o vaší tendenční práci říci nadá. Jistě, Vy ten rozdíl nevnímáte, neboť podle hesla koho chleba jíš… je třeba vyhovět soudobému trendu made in EU, a zdevastovat celou společnost, počínaje dětmi již od útlého věku. Goebbelsovské učení zapustilo silné kořeny, a mají v současné EU mnoho nadšených následovníků. Opět otázka (která pravděpodobně opět zůstane bez odpovědi) k vaší neopodstatněné prosbě: co je zakázaného na pravdě? Petr Uhl je znám coby (býv.) vášnivý soudruh, který se pozoruhodně názorově překabátil, což svědčí buďto o radikální proměně osobnosti, nebo o neukotvenosti v postojích, eufemisticky řečeno. Anna Šabatová, t.č. ombucmanka (známá především z neoprávněných zásahů nejen do pravomocí samospráv), se v poslední době „proslavila“ zvláště nechutným případem somálské „utečenkyně“, která, prchajíce před útlakem, udělá první věc v zemi, která jí poskytne azyl: zažaluje tento stát!!! A Saša Uhlová tu rozšiřuje rádoby moudra, která vám zapadají do již nastíněných konceptů. Je toho málo, nebo potřebujete ještě nějaké konkrétnější příklady?
Tendenčnost a zaujetí Vašeho textu – a jiných, kterými se tu prezentujete – je zřejmá. Viz Goebbels a spol. To je ovšem slabé slovo, tendenčnost. Nazvala bych to spíš třeštěním. Je jen naše velkorysost, že Vám tady ty Vaše hloupé komentáře necháváme, tak trochu ze soucitu. chápu, že potřebujete někde pobýt.
Ale neodpustím si říct, že mi přijde neuvěřitelné, co si vše dovolujete. Saša Uhlová se tady svěřila se svým příběhem matky, nejdřív tedy na FB, já jsem ji požádala, aby to rozvedla k nám, což poctivě a upřímně udělala, a Vy tady budete útočit na ni a na její rodiče? Co na tom, co napsala, je špatného? Nesmí se vyjadřovat, kvůli svým rodičům, kteří z Vašeho pohledu (nikoli z mého), něco špatného udělali? Už mi s Vámi opravdu dochází trpělivost.
Než položíte v diskuzi otázku, bývá zvykem nejprve odpovědět na již položenou…, ale neočekávám žádný posun, vaše kličkování je již známé. Ale chápu vás, nejvíce nesnášíme pravdu, která nás vysvléká, a činí zranitelnými. Zjevně nechápete souvislosti, a vaše rádoby vyrovnané výkřiky svědčí spíše o vnitřní nejistotě, která vás nutí zadupávat kolem sebe vše, co vás přerůstá… Celkově jsou vaše reakce hodnoceny mínusově, což jistě trochu nabourává vaše sebevědomí i představy o smylsuplnosti této práce jako celku; že by odtud pramenila ta nervozita?A ta vaše netrpělivost, jak se bude projevovat? Nahlásíte mně orgánům? 😀 Na požádání vám zašlu zdarma kontakt na sebe…
Kolega Vás bude kontaktovat, rád by se s Vámi sešel. Moje netrpělivost se případně bude projevovat tak, že budu chránit autory a respondenty před Vašimi hrubými výpady, a to tak, že Vaše příspěvky budu mazat. (o smysluplnosti své práce nepochybuji, o smysluplnosti vašeho poflakování se tady u nás ale pochybuji dost).
Jistě, jen souhlasné názory a drobné výtky kosmetického rázu…, škoda, že už není vláda jedné strany, jistě byste razantněji zatočila s individuem jako jsem já. Ale i tak vám dnes zbývá plno zbraní, o kterých se ani komunistům nesnilo. Změnili se kulisy, podstata zůstává. Proč posíláte kolegu, nemáte odvahu mluvit sama za sebe? Novináři nové doby… 🙂
K meritu. Smyslem předávání informací všeobecně, a komentářů, které píši (přiznávám, s jistým osobním zaujetím) není manipulace ostatních, ale naopak jejich pobídnutí ke hledání opravdového smyslu jednotlivých textů, jejich konotací, a především souvislostí s realitou. Pokud toto považujete za „poflakování“, svědčí to spíše o již výše popsaném laickém hodnocení vaší smysluplnosti. O čerpání dotací skrze nastrčené programy EU jsem psal již jinde. Čest vaší práci.
Nevím, co pořád máte s nějakými dotacemi, které nemáme, jak jsem Vám již vysvětlovala, ale ty Vaše báchorky jsou asi součástí té Vaší pravdy, že ano.
Zatím silně prohráváte na body, pí. Polanská… A co se věnovat spíše tématu, než odvádět pozornost na marginálie?
Tak vidím že je to troll, takové je nejlepší nekrmit, ignorovat, vyhladovět a oni časem sami odtáhnou jinam. kde jim bude někdo více naslouchat.
Hehe, vy perlite, Martine Vaneku. Vyrovnané reakce svědčí o nejistotě? Co to blabolite? A vaše nevyrovnané svědčí o jistotě? A tma je o slunci a sůl o sladkosti? Ve vašem světě je možné všechno 😁
Vás za ty provokace někdo platí? Doporučoval bych osvěžení paměti aplikace 5. pádu, a změnu nicku na šašek…
Martine Vanku, to co jste napsal o novinařině a jeji nezaujatosti je to nejvíc naivní, co jsem letos četl. Spadl jste z višně? A soudit někoho pidle rodičů je hodně soudružské, zvedá se mi z toho kufr… v předsíni a chce se mu jít do Moskvy. Vy si raději do úst Goebbelse neberte…
Smutná doba, smutní lidi. Domácí úkol na 10 minut je zcela vpořádku do důležitých předmětů, např.jazyky a matematika 3 týdně. Dvouhodinová práce za pololetí z předmětů jako prvouka, dějepis atd také zcela vpořádku. Vidím kolem sebe jak rodiče přistupují ke vzdělání dětí v době Googlu a je mi z toho na blití.
No taky je třeba se zamyslet nad tím, že je úkol a úkol. Jestliže dostane dítě v první třídě tolik úkolů, že na tom stráví dvě hodiny, to mi teda normální nepřijde. Dcera dostane úkol tak cca na 10 minut (a to někdy přeháním). O víkendu jim paní učitelka úkoly zásadně nedává. Syn v osmé třídě dělá úkoly samostatně, pokud nechápe, pomůžu s vysvětlením, nikdy mi to nezabralo více než čtvrt hodiny. Jestli nechápe učivo a učíme se spolu, tak jeden předmět máme nanejvýš na půl hodiny. A to moje děti rozhodně nejsou geniální. Takže rozhodně bych neházela všechny úkoly do jednoho pytle. Některé jim fakt neublíží, ale některé, jak píšou ostatní diskutující, asi fakt nejsou v pořádku.
Bohužel kdo to nezažil, ten to nikdy nemůže pochopit. Starší syn vždy potřeboval pomoc, ve škole na něho učitelka prděla a tak polovinu výuky dodělával doma. Byl pomalejší, roztěkaný a tak denní příprava trvala klidně i 3-4h a stejně nosil domů trojky. to znamenalo že celé odpoledne místo her, kroužků a odpočinku seděl u učení. Po tom co se učitelka oficiálně zbláznila, jsme začali vozit syna do města do školy, tam si sám během jednoho týdne vybral třídu do které chce chodit a během půl roku je z něj premiant třídy. Ano škrábe jako kocour, ale na tom dnes svět nestojí. Úkoly mají tak 3-4 za týden a většinu je schopný si dodělat sám. Samozřejmě má takovéto procvičování jako je násobilka, vyjmenovaná slova, teď do toho ve třetí třídě jedou i pády, ale to učivo které si klidně můžeme opakovat večer ve vaně, na procházce v lese, po cestě z tréninku…
Takže za mě, chce to kvalitní učitele, kteří to zvládnou i bez hromady domácích úkolů.
Měl jsem to ve škole velmi podobně jako syn, bohužel rodiče nenapadlo že by ten problém mohl být v té staré komunistické krá… jejíž jediná výuková metoda byla žáka co nejvíce ponížit.
Mladší syn je pravý opak, ve školce už umí psát, čte si komiksy, sčítá odčítá do sta. Pochytil to jen tak když jsme se učili se starším. Ano kdybych měl pouze to mladší dítě, tak si asi také budu něco říkat o neschopných rodičích a líných dětech. Ale je to mnohem složitější.
Tímto přístupem liberálivé dovedli školsví v USA na buben. Ano výsledky nejsou bez práce. Tak jako sportovec musí trénovat více ,chce li dohnat soupeře, tak hendikepovaný žák se musí více učit. Opačně je to cesta do pekel hlouposti a lenosti.
Nesouhlasím, pokud zadáte těžkému dyslektikovi a dysgrafikovi za domácí úkol dlouhou slovní úlohu z matematiky tak je to pro něho peklo.
Probíranou látku z matematiky zvládá za jedna, ale proto že není schopný ten dlouhý text rozumně napsat tak mu to trvá příliš dlouho a má z matiky 5. Je to pro dítě naprosto demotivující a nijak mu to v životě nepomůže.
Zrovna nedávno jsem měl ve firmě spolužáka. Ten vyšel z páté třídy zš, nakonec si udělal učňák a dnes má docela prosperující stavební firmu (žádný živnostník, ale podnikatel) naopak spousta jedničkářů skončili na poštách a za přepážkou pojišťovny atd.
Takže honit soupeře na základní škole je docela nesmysl.
Nebo jak si vysvětlujete to že jeden stále stejně hendikepovaný žák potřebuje u jednoho učitele na přípravu do školy 20h týdně, a u jiného učitele mu stačí okolo 50minut týdně a má mnohem lepší výsledky, navíc je spokojený?
Trochu to rozepište: Nedávno jste měl ve firmě…, a dnes má prosperující firmu? Čím se zabýváte vy, a čím on? Není to jen další pijavice přisátá na pěnězovody EU? Nebo není jen nepřímo dotovaný erární kasou skrze zvláštní zakázky, jako pro cikánské fimy? Poctivě budovat firmu, která není podporovaná nikým a ničím, totiž trvá roky. Jinak dysgrafik, dyslektik a další dys… a handy.. nemají na normálních školách co dělat, stát jim má věnovat péči v rozsahu jejich poškození a s přihlédnutím k možnému teoretickému uplatnění v budoucnosti, ale mrhat budoucností, (tzn. těmi, kteří budou jednou pokračovat v budování státu a předávat veslo dále) tak, že smícháme nahnilá jablka se zdravými, je zločin!
ty jsi totální debil.
Ale abych odpověděl. On přišel do mé firmy která vyrábí dětské zboží nakoupit pro svého novorozeného syna. A jelikož jsme se dvacet let neviděli tak jsme pokecali o životě.
Jen člověk který nikdy nekomunikoval se státem může napsat takovou blbost o pijavicích. Nedokážete si představit kolik úsilí musí vynaložit menší firma aby dostala nějakou dotaci, nebo státní zakázku.
Sám jsem dyslektik, proto jsem nahnilé jablko?Protože jsem ve třetí třídě nevěděl jaké napsal i/y proto nesmím být na normální ZŠ? Život a práce jsou o něčem jiném než o přiblblých písmenkách. Zaměstnávám 26lidí a několik z nich jsou ti jedničkáři ze základky. Co je z nich dnes? podřadní ouřadové, samozřejmě to neplatí vždy, ale setkávám se s tím čím dál časteji.
Děkuji za prvotní reakci, vypovídá o mnohém. Ale k věci: tak přeci jen dotace… Až si budete schánět práci sám, pak se můžete honosit titulem „podnikatel“, protože ony lidi nezaměstnáváte a neplatíte vy skrze svou práci či schopnost ji zajistit, ale platí je stát skrze ty dotace, takže váš opravdový „um“ je diskutabilní. Mluvit o těch, kteří vás převyšují ve vzdělání jako o „podřadných ouřadech“ svědčí spíše o nulovém rozhledu a naivní představě, že budete vždy na koni… Až tento stát přijde na buben, což nebude při této marnotratnosti dlouho trvat, uzavřou se kohoutky a asociálové budou první, kdo pozná tvrdou realitu trhu, a následný dominový efekt je nasnadě.
to je nějakej místní troll?
Kupodivu přesto že mě nějakej trouba na netu nazve shnilým jablkem tak jsem úspěšně dokončil magisterské studium, sice mi naprosto na nic není, ale mám ho. Nedělám v oboru a vše co jsem vybudoval jsem vybudoval sám. Na to nepotřebuju ani dotace, ani jedničky v písance.
Švagr ovšem pracuje ve firmě stavicí vodní elektrárny, kde se to bez dotací jen tak neobejde a musím říct že bych se do takové práce nikdy nepustil. O pijavicích , schnilých jablkách a parazitech může psát pouze někdo kdo o světě neví vůbec nic.
Pokud nerozeznáte a nechápete přirovnání, nadsázku či podobenství, popř. jiné druhy běžně používaných obratů, svědčí to spíše o málém rozhledu, a nepříliš vytříbené formě komunikačních dovedností. K tématu opakuji: až si vybudujete firmu od nuly, přijďte, a popovídáme si… Jinak: na jednom místě tvrdíte, jaké úsilí dá sehnat dotaci či státní zakázku, takže s tím máte jistě bohaté zkušenosti, a níže zase vykládáte, jak jste si „vybudoval“ vše sám…; což si odporuje, ale jistě i na toto mále spolehlivé vysvětlení, něco jako p. Rath a lahve vína…
troll troll trotl troll
Něco konkrétního k tématu? Asi né, viďte… Vaše bohatá slovní zásoba a nepřehlédnutelné vyjadřovací schopnosti svědčí o úspěšném začlenění do postsametové doby, která produkuje génie vašeho typu.
Buďte v klidu,dvakrát jste toho pána odhadl docela přesně.
Prosím, odstřihněte p.Vaňka z této diskuze.Jeho výpady jsou už za hranou..
Díky za připomínku, zvažuji to.
Bude i petice za mé pověšení? Rád přispěji svým podpisem. 😀 Vždy jsem toužil býti skryt v davu nemyslících…
Dobry den, nyni tady ctu clanek pani Uhlove a Vase komentare.
Musim rict, ze jsem samozivitelka matka s dvemi detmi. Mam velmi dobrou praci a hodne cestuji po svete. Me deti jsou velmi sikovne a, chytre, nemam s nimi extra potize se skolou. Delaji si ukoly pokud mozno sami, a kdyz potrebuji poradit nebo pomoci, tak se na mne obrati. A ja jim vzdy rada pomohu.
Osobne muj nazor ovsem je takovy, ze detijsou dnes skolou bohuzel pretezovani! Tak jako mi v praci. Na obe strany se kladou velike naroky! Mysim rict, ze I me deti a ja jsme tim nekdy velmi unaveni. A potrebujeme nacerpat sily, „nadechnout se“, ale je pravda, ze mnoho prostoru k tomu nezbyva.
V takove Americe, Canade a spoustou jinych statu, dite uvidite malokdy s ukoly doma. Maji vice volna a nestresuji se tolik jako nase deti. Souhlasim s tim, ze by to mela vice se zodpovidat skola za to to, jestlize dite ucivo nauci ci ne. A vice se tomu venovat. Od toho tento institut existuje. V asijskych a jinych zemich si take deti nelamou tolik hlavu s ucenim ve svem volnem case. Jen sem tam nejaky ukol. A s tim bych souhlasila I ja. Hlavne na zakladni skole!
Pořád se tu opakuje to, že pomalejší děti holt potřebují víc procvičovat. Ano, potřebují. Ale je špatně, když se to procvičování děje výrazně na úkor odpočinku a volného času. Ty děti jsou pak přetížené, unavené, a o to hůř to pak dávají ve škole. Jsou systémy, které umí pracovat s tím, že jednomu dítěti stačí procvičovat učivo 3 dny a další na to potřebuje 2 týdny. Ano, nejde to zrovna dohromady s frontální výukou, kdy všichni dělají totéž. Tam pak logicky jedni nezvládají a další se nudí. Tady ovšem mnozí tuto cestu popřou, protože podle jejich zkušenosti (kdy se většinou s žádným takovým systémem nepotkali) to přeci nemůže fungovat. Jeden by řekl, že celý ten „dříve funkční“ školní systém je nepřipravil na to, že existují i věci, se kterými se oni osobně nemuseli setkat 😉 Totéž platí pro ty, co se ohánějí tím, že ONI se nesetkali s tím, že by děti měly úkoly delší než na půl hodiny…takže problém vlastně neexistuje.
Dobrý den.
Za mě domácí úkoly smysl mají tehdy, když jsou v souladu se svým původním účelem, to znamená slouží k upevnění a procvičení látky. Sama jsem už pár let ze školy, ale kdykoli se učím něco nového, vím, že si to upevním mnohem lépe, když se k látce brzy po naučení vrátím.
Pravdou je, že existují učitelé, kteří na původní účel úkolů zapomínají. Úkol nemá být dohánění látky ani buzerace. Stálo by za to, kdybyste uvedla pro představu zadání úkolu, se kterým jste si ani jako dospělá a bývalá učitelka neporadila. Mnoho diskutujících by pak nesoudilo jen podle domněnky.
Syn v prvni tride ma denne ukol + dodelavky + cteni. Je to narocne vychytat v tom malu casu chvili, kdy nas mladsi dcerka necha v klidu. Kdy ma in i ja naladu avy to nebylo se slzama v ocich nas pisankou … velmi nas tizi i seznam ukolu na veskera volna, prazdniny i vikendy. A nutni podotknout … nezijeme jen skolou. A detem se venujeme jak jen to lze. Porad je do nas valeno ze deti nesportuji. Tak syna vedeme k pohybu. Hodiny na lede. Vikendy turnaje … a kdyz doma, prudime se skolou. Nevim, kdy jsem ho videla naposledy si jen tak hrat … zlobit. A neradte mi, at omezi sport. Ten jej bavi a kompenzuje to vysedavani v lavici …
Zkuste se domluvit s několika dalšími rodiči ze třídy a jít za p.učitelkou. Kamarádka na jiné škole to takto udělala a pomohlo to – úkolů ubylo. P. učitelka si stále stěžovala, že děti neposedí, jsou živé, ale denně 3-6 úkolů, i když ne hned všechny na druhý den (i když to bylo až ve 4. třídě). Časově to zabralo opravdu velmi času i šikovným dětem a zbylo méně času na sportování, běhání po hřišti, zejména u dětí, které prostě potřebují protiváhu k sezení ve škole ve formě pohybu. Navíc některé úkoly byly „ubíjející“ – černobílý obrázek, v něm příklady z matematiky (sčítání, odčítání…) a podle výsledku každému číslu odpovídala barva – takže pak ještě třeba 20 minut vybarvování (a tohle bylo navíc k běžným každodenním úkolům každý týden, celý rok). Děti byly otrávené hlavně z toho vybarvování, ale p. učitelka měla pocit, že to děti baví. Děti si netroufly říct, že nebaví. A až když rodiče domluvili a společně vyvinuli určitý „tlak“, byla p. učitelka ochotná ke změně.
S malýma dětma je ptořeba úkoly dělat. Neumím si představit, že se prvňák naučí číst a psát jen ve škole. Stará pravda je, že cvičení dělá mistra.
Ale z článku autorky jsem pochopil, že na 2. stupni mají děti úkolů míň a tudíž „si rodina oddychla“. Vysvětlete mi někdo, proč dělá úkoly s dětma ve vyšší, než 1.-2. třídě? Tato výchova z dětí dělá naprosto nesamostatné tvory, kteří se hroutí před sebemenším problémem. Všichni jsou dnes různí dis – něco. Není to spíš tak, že je potřeba si uvědomit, že někomu holt nejde čeština, někomu matika, a někomu nic. Smířit se s tím. Každým nemůže být vysokoškolák. Pokud se s tím rodiče smířit nechtějí, a chtějí se učit s osmákem, nechť respektují práci učitele a nevyžadují úlevy od úkolů.
Nemyslím, že děti, které mají „krásné a pohodové dětství“ plné her, milionů kroužků a péče rodičů, bez stresu ze školy, budou mít stejný život i v dospělosti.