Jana Starczewska žije s rodinou v německém Eisenachu. Syn je ve druhé třídě, dcera v prvním ročníku na „gymnasiu“, což odpovídá české páté třídě. Oba jsou ve škole spokojeni, i když má spoustu zvláštností. V Durynsku se nepoužívají přezůvky, první dva roky děti nedostávají známky, zato se musí umět ohodnotit samy. Na velkou přestávku musí povinně všichni ven a družina se odehrává v té samé třídě, kde výuka.
Přestěhovali jsme se sem před čtyřmi lety kvůli manželovu zaměstnání. Ani jedno z dětí se před tím v Česku němčinu neučilo, takže to pro ně byl šok. Dcera šla rovnou do druhé třídy a rozumět začala už po pár týdnech. Během školního roku se naučila německy velice dobře. Syn tu stihl dva roky školky, než šel do školy.
Školu jsme si mohli vybrat, a nakonec zvítězily ty spádové, protože se nám nejvíce líbily. Syna ráno doprovázím. Je tu běžné, že rodiče vedou děti až do třídy, kde je už před osmou hodinou paní učitelka, a dospělí tak s ní mohou leccos probrat, když potřebují. Děti s sebou nenosí přezůvky, nechodí do šaten, mají věšáky ve třídě, kam si odloží věci a zůstávají v botách, ve kterých přišly.
O přestávce všichni ven
O první přestávce se svačí, o druhé musí všichni ven, ať je jakékoliv počasí. Je to skvělé, protože se vyběhají, zahrají si chvíli fotbal a pak se lépe soustředí na výuku. Odpoledne přechází vyučování v družinu, kterou vede vychovatel přímo v jejich třídě. Pobyt v družině je placený, rodiče nahlásí, kolik hodin tam dítě stráví, dále také svůj příjem a podle toho se vypočítá platba.
Děti se naobědvají, pak mají takzvanou sportovní pauzu, o které už byla řeč, pak si píšou si domácí úkoly. Družina funguje většinou i ve dnech, kdy je volno nebo prázdniny. To je typické pro země bývalého východního Německa – počítají s tím, že oba rodiče pracují a tudíž se to snaží nějak uzpůsobit. V jiných spolkových zemích to takhle nefunguje.
Jsi napřed? Půjdeš o ročník výš
U syna ve třídě je 27 dětí, z toho 19 kluků. Zhruba třetina dětí jsou cizinci, a to asi ze sedmi různých zemí. Paní učitelka používá různé metody výuky, přizpůsobuje hodinu tempu třídy, děti se učí spolupráci při různých projektech. Když je velké teplo, mohou se jít učit ven. Syn je ve škole velice spokojený.
Cizinci, kteří mají jazykové problémy, mají nárok na hodinu němčiny navíc. V případě, že nezvládají učivo, opakují třídu, ať už jde o Němce nebo cizince. Je poměrně časté, že se i v průběhu roku vracejí o třídu níže nebo postupují o ročník výš, pokud je pro ně učivo příliš lehké.
Doučování ve škole nefunguje, existuje pouze jako placená škola, kde si rodiče domluví individuální plán a cenu. Je to ale poměrně drahá záležitost.
Rodiče se navzájem znají
Atmosféra je v synově škole příjemná, rodiče se navzájem znají, i když je tam osm tříd, od každého ročníku dvě. Každoročně se pořádá slavnost, na které se rodiče aktivně podílejí. Něco napečou, připraví, někdo to prodává a vybrané peníze pak poslouží na nějaké vylepšení, nákupy her do družiny, případně na nějaký dobročinný účel. Pak také některé třídy organizují rodinný výlet, ale není to pravidlem.
Mimo družiny a obědů platíme pracovní sešity a příspěvek jakoby na SRPŠ je 20 euro za školní rok a dítě.
Rodiče mají svého mluvčího, problémy řeší společně
Stížnosti se řeší rovnou s učitelkou nebo ve spolupráci se sociální pracovnicí, která je přítomná ve škole. Ta má s dětmi pravidelné hodiny, kde trénují sociální dovednosti a způsoby řešení konfliktů.
Větší problémy nebo stížnosti rodiče nejdříve prodiskutují přes WhatsApp, poté se sejdou v restauraci a pak mluvčí třídy řeší požadavky s paní ředitelkou. V tomto směru jsou rodiče poměrně aktivní, většinou se vše řeší věcně.
Velice se nám líbí trojstranné rozhovory, které následují po pololetním vysvědčení. Jde o schůzky, kdy se sejde učitelka, rodiče a dítě a společně stanovují cíle dítěte na následující období. Žáci jsou vedeni k sebehodnocení, které si zapisují a porovnávají si, čeho se jim podařilo dosáhnout a na čem by měli zapracovat.
Na základní škole se první dva roky neznámkuje. Děti dostávají velmi podrobné slovní hodnocení a od třetí třídy už pomalu najíždějí na známky. Škála je od jedničky po šestku, kdy šestka je nejhorší.
Práce s počítačem od čtvrté třídy
Domácí úkoly si zpravidla děti píšou v družině, o víkendu doma. U těch mladších zaberou maximálně 20 minut. Starší ročníky už toho mají více, a k tomu pracují na různých projektech, kdy k zadanému tématu vytvářejí plakát a poté svou práci prezentují před ostatními. Začínají s tím už v první třídě, takže na gymnasiu to pak zvládají bez potíží a s přehledem.
Technologie ve škole se používají velice omezeně. Naše škola je v tomto ohledu pozadu, což je ovlivněno také tím, že Durynsko je jedna z nejchudších spolkových republik. Přesto si myslím, že děti nestrádají. Ve třídě mají k využití pár počítačů, ale většinu projektů zpracovávají doma. Asi od čtvrté třídy už učitelé počítají s tím, že děti pracují s počítačem nebo tabletem.
Ve třídě bývá jeden učitel, asistentka je k dispozici pro celou školu. V případě, že dítě potřebuje asistenta, řeší to rodiče spolu se školou a příslušným úřadem a hledá se vhodný přístup. Například u dcery ve třídě byl chlapec s asistentkou a navštěvovala ho i zdravotní sestra.
Pokračování vyprávění o německé škole čtěte za týden.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
