Rok ve školce navíc? Nevadí, prvňáčkovi to pak půjde lépe, reaguje speciální pedagožka na rostoucí počet odkladů

0
(0)


Odkladů školní docházky přibývá. Podle speciální psycholožky Hany Imlaufové to není špatně. „Rozjezd ve škole je z hlediska sebevědomí dítěte a jeho dalšího vztahu ke škole opravdu velmi důležitý. Rok navíc ve školce je dobrý k tomu, aby se dítě docvičilo v oblastech, v nichž je slabší.“

Hana Imlaufová

V jakém případě je vhodné začátek školní docházky odložit?
Je potřeba, aby děti začínaly školní docházku s dobrým pocitem, aby zažívaly úspěch. Každý prvňáček potřebuje cítit, že se mu daří. Rozjezd ve škole je z hlediska jejich sebevědomí a dalšího vztahu ke škole opravdu velmi důležitý. Školní zralosti je tedy třeba věnovat opravdu pozornost. Rodičům říkám, že ten rok navíc ve školce je dobrý k tomu, aby s dítětem docvičili ty oblasti, ve kterých je slabší.

Jak se rodina s předškolákem vůbec ocitne u vás v poradně?
V poslední době se hodně setkávám s motivovanými rodiči, kteří přicházejí sami od sebe, a z toho mám velkou radost. Chtějí se objednat třeba už na podzim, aby zjistili, jak na tom jejich dítě se zralostí je, na čem by měli ještě zapracovat, než půjdou k zápisu.

Další skupina jsou rodiče nejistí, kteří měli pocit, že jejich dítě normálně půjde do školy, ale když ho srovnávají s vrstevníky, tak se bojí, aby to zvládlo. Těžký oříšek je, když rodiče nejsou v jednotě, když jeden by byl pro odklad a druhý pro školu, a já jim pak tady mám pomáhat tento oříšek rozlousknout. Případně mi do poradny děti doporučují přímo paní učitelky ze školky, kterým připadá, že dítě má nějakou potíž.

Také chodím do školek dělat mapování školní zralosti, kdy pracuji s dětmi nejprve ve skupině a pak s každým individuálněPak vše konzultuji s rodiči.

Co při posuzování školní zralosti vyšetřujete?
Především řeč, výslovnost a slovní zásobu a v souvislosti s tím sluchové rozlišování, kdy se zkoumá, jak je dítě schopné slyšet rozdíly ve slovech. Jestli třeba pozná, jaké je začáteční a poslední písmeno slova, jestli rozlišuje měkčení – di ti ni nebo dy ty ny.

Pak se posuzuje grafomotorika, což je další oblast, kde bývají často potíže. Jde hlavně o připravenost ruky na psaní, uvolněnost ruky. Dítě v předškolním věku už by jednoznačně mělo mít vyhraněnou pravou nebo levou ruku.

Dále se zkouší paměť, aby se rodičům mohlo doporučit, zda si dítě bude spíš zapamatovávat sluchem, nebo jestli má lepší zrakovou paměť. Další věc je matematická představivost: předškolák by měl umět napočítat do deseti, ale tím nemyslím, že umí odříkat čísla za sebou jako básničku, ale jestli skutečně chápe množství. Zda dokáže přidávat a ubírat třeba v relaci do pěti, a takové ty běžné matematické pojmy – větší, menší, stejně.

V poradně v rámci komplexního vyšetření zkoumám také oblast sociálního porozumění. Zkouším, jestli by dítě umělo vyřešit třeba nějakou vztahovou, sociální situaci. Při nástupu do školy už se přece jen od dítěte očekává samostatnost, schopnost se o sebe v určité míře postarat. Samozřejmě i u prvňáčků je paní učitelka pořád na blízku, ale už ne tolik, jako ve školce.

Jak se dá dítěti pomoci, když je nejisté právě v oblasti emocí a sociálních situací?
Sociální dovednosti lze rozvíjet třeba tak, že při čtení nebo sledování pohádek s dětmi probíráte důvody, které postavy vedly k určitému jednání. Dobré je se také soustředit na aktivity a kroužky, v nichž se neakcentuje soutěživost – tedy třeba dítě podpořit v uměleckých aktivitách.

Jak poznáte, co je sociální nezralost a co vrozený povahový rys, který se nevyřeší ani odkladem?
Je dobré vědět, co lze rozvíjet a co budou slabá místa dítěte, se kterými se toho moc dělat nedá. Některé děti třeba neumí navazovat vztahy s vrstevníky, lépe jim to jde s dospělými. Pak nemá smysl kvůli tomu odkládat školní docházku, spíš to dítě doprovázet životem a trochu mu s navazováním vztahů pomáhat. Koneckonců ani mezi dospělými to není jinak – ani my všichni takoví, že bychom k sobě zvali pořád nějaké návštěvy a se všemi se kamarádili.

Kde si mohou rodiče nastudovat, jak na tom jejich dítě je a co by mělo před nástupem do školy zvládat?
Doporučuji Desatero pro rodiče, dostupné na stránkách Ministerstva školství.

Hana Imlaufová je speciální pedagožka, rodinná psychoterapeutka, manželská a rodinná poradkyně. Pracuje v Křesťanské pedagogicko-psychologické poradně v Praze-Karlíně. Kromě poradenské praxe přednáší pro mládež, rodiče a pedagogy.  Spolupracuje s několika křesťanskými periodiky, kde především odpovídá na dotazy z oblasti vztahů, sexuality a výchovy dětí. Je vdaná,  má tři dospělé děti.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Linkedinu

0 / 5. 0

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
15 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Pavel
Pavel
1. 6. 2018 14:02

No, paní je sice vzdělaná, ale o pocitech dítěte, které nejde do školy, ale má odklad, ví starou belu. Prožil jsem to na vlastní kůži a mám z toho traumata ještě teď, když si na to vzpomenu a to jsem skoro v důchodovém věku

Lea
Lea
1. 6. 2018 19:36
Reply to  Pavel

Není mi moc jasné proč?Někdo Vám to nějak nevybíravě dával najevo?

Pavel
Pavel
1. 6. 2018 23:30
Reply to  Lea

Sice jsem se narodil v polovině listopadu, ale celé dětství jsem pobýval mezi dospělými lidmi, tudíž na mne nikdo do pěti let nežvatlal a nepitvořil se. Pokud jsem chtěl s těmi lidmi mluvit musel jsem se snažit mluvit srozumitelně. Samozřejmě sem se po té těšil do školy a to i s kamarády, ale jaké bylo mé rozčarování, když ředitelka školy rozhodla, že mne nevezme do první třídy, protože jsem narozený pozdě. Ovšem později se ukázalo, že ten rok nastupovalo do první třídy 13 dětí a další rok jen 3, proto jsem dostal odklad. Od té doby jsem to bral, jako křivdu, nebavilo mne chodit do školy a učení mne také nezajímalo. Byli jsme 3 oddělení v jedné třídě, vždy mne zajímalo co se učí starší oddělení do kterého jsem měl původně chodit. Celý deficit z jednoho hloupého rozhodnutí se srovnal až po vojně do té doby mi to vždy dal někdo sežrat, že jsem služebně mladší.

Káča
Káča
4. 6. 2018 16:56
Reply to  Pavel

Přemýšlím jaké trauma jste asi tak mohl mít. Narodil jste se v listopadu, tedy jste šel do školy po dovršení 6-ti let. Tak Vám asi někdo povídal pohádky, že jste neuvěřitelně chytrý a patříte do školy od 5-ti let. Pak by jste se měl ale zlobit na toho, kdo vám takovou blbost říkal. Paní ředitelka řekla, že Vás nevezme do školy, ona přeci vůbec nemusela a tedy Vás rozhodně nemohla zklamat. Třeba se na to koukala reálně a prostě do školy 5-ti leté dítě nechtěla. Třeba nepoznala úžasně chytré dítě.

Marie
Marie
1. 6. 2018 14:34

Dobrý den, dovolím si připojit se k diskuzi. Pracuji v předškolním vzdělávání v mateřské škole od roku 1976. Z toho 26 roků v pozici ředitelky.Čím více mám praxe, tím více jsem proti odkladům školní docházky.Až 90% těchto dětí své dílčí nezralosti vyrovná do října ,protože buď dozrají přirozeně nebo se rodiče na poslední chvíli vzpamatují a začnou se dítěti věnovat tak, jak to měli dělat minimálně alespoň rok před zápisem do ZŠ. Nikdo neřeší,bohužel ani psychologové ani speciální pedagogové, jak děti s odkladem zatěžují kolektivy skutečných předškoláků v MŠ. Starší děti s odkladem vnášejí mezi děti 3-6 leté projevy , které už neodpovídají povaze předškolního vzdělávání. Nejhorší je druhá polovina školního roku,kdy většinu těchto dětí program MŠ málo zajímá, protože jeho nároky jsou na ně malé a potřebovali by větší zatížení. A úkolem MŠ přece není vymýšlet pro tyto děti program odpovídající základní škole. Odkladové děti také často zkreslují představu rodičů i učitelů ZŠ, jak by měl vypadat optimální předškolák nastupující do 1. třídy, protože děti s odkladem nastavují zbytečně vysoké laťky a nároky na normální prvňáčky. Problém vidím v nastavení nároků v 1.a 2. ročníku, kdy by ZŠ měla mít prostor dopřát dětem přirozeně dozrát do konce 2. ročníku. Podle mé známé ředitelky ZŠ nastává také problém v 5. ročníku ZŠ, kdy tyto děti již vstupují do puberty a negativně to velmi ovlivňuje kolektiv třídy. Podle mých zkušeností by odklad byl vhodný pro 1-2 děti ze třídy předškoláků maximálně. Hlavní příčinu velkého počtu odkladů – až 25% dětí z ročníku vidím v malé péči rodičů dítě dobře rozvíjet i doma a falešnou snahu prodloužit dítěti dětství. Spíše tím dítěti rodiče ubližují.

Kateřina
Kateřina
1. 6. 2018 15:48
Reply to  Marie

Naprosto s Vámi souhlasím, především pokud jde čerstvý šestiletý (ve výjimečných případech i ještě pětiletý) do první třídy a má za spolužáka téměř osmiletého. Možná není až takový rozdíl u lidí ve věku 56-59, ale u věku 5-8 mi to přijde jako propastný rozdíl. Na sociální, emoční i inteligenční úrovni. Nehledě na trable s dospíváním, kdy to pak někteří řeší už ve třetí třídě a jiní třeba až v páté nebo šesté. Nezávidím dětem s odkladem, zejména, pokud mají narozeniny září-říjen. To už mi přijde opravdu přehnané.

Jitka Polanská
Editor
Jitka Polanská
1. 6. 2018 18:43
Reply to  Marie

Děkujeme za zajímavý příspěvek. Od kolegyně vím, že rozhovor byl dlouhý, a tak byl rozdělen na dvě části; teprve v té druhé se paní Imlaufová vyjadřuje o odkladech z důvodu prostého „prodloužení dětství“, kdežto v této části probírá odklady podle ní odůvodněné.

Lucie Fialová
Editor
Lucie Fialová
1. 6. 2018 21:06
Reply to  Marie

dobrý den, Marie, píšete moc zajímavé věci. Ráda bych se dozvěděla víc z Vašich zkušeností. Pokud se Vám chce, ozvěte se mi prosím na mail lucie.fialova@eduin.cz

Lea
Lea
1. 6. 2018 19:30

Odůvodněné odklady rozhodně nejsou žádná „zbytečnost“.A také se to nedá jen „hodit“, na nedostatečnou péči rodičů.Hlavně u kluků,narozených v jarních a letních měsících.Ti se prostě musí nechat „dozrát“.Zřejmě by odkladů ubylo,kdyby opravdu byly jinak nastavené nároky v první třídě,jak píše Marie. Ale to je spíš hudba budoucnosti .U odůvodněných odkladů nedochází ani k žádnému „narušování“ v mš,takové děti se cítí v mš dobře a nijak nestrádají.Naopak-v kolektivu zralých předškoláků se často nedokázaly prosadit a tak mají v dalším roce šanci konečně uspět mezi sobě rovnými.

Markéta 4M
Markéta 4M
1. 6. 2018 20:00

Syn je narozený 20. 7., odklad jsme zvažovali, protože chodil na logopedii a u zápisu mluvil ještě dost špatně. Ovšem sama paní logopedka konstatovala, že je šikovný, slušný a že „dozraje“. V poradně to viděli 50 na 50. Nakonec šel do školy čerstvě šestiletý a díky skvělé paní učitelce to dal.
Nepřijde mi moc fér, že některé děti ve třídě jsou skoro o dva roky starší…narozené v zimě a s odkladem. Bylo (a dosud někdy trochu je) to hodně znát a některá jiná učitelka by třeba vůbec nebrala rozdíl ve věku v potaz.

Lea
Lea
1. 6. 2018 20:55
Reply to  Markéta 4M

Měli jste štěstí,to je prima.Ale pravidlem to není spíše naopak.Paní Imlaufová to říká moc dobře,je potřeba ,aby děti zahájily školní docházku s dobrým pocitem,aby zažily radost z poznávání.

Markéta 4M
Markéta 4M
1. 6. 2018 21:32
Reply to  Lea

Ano, měli jsme štěstí. Syn do školy chtěl jít, a paní učitelka mu svou vlídností a klidným přístupem velmi pomohla. Myslím, že velkou roli sehrálo i chování syna. Kdyby vyrušoval, nesnažil se, nezdravil a byl neuctivý tak, věk-nevěk, paní učitelka by už tak vlídná a chápavá nebyla.

Eva
Eva
1. 6. 2018 21:57
Reply to  Lea

Vidím tu zase známá jména a lidi, kteří k této problematice mají co říct. Taky jsem musela někdy rozhodovat a přemlouvat rodiče předškolních dětí, u kterých to bylo třeba, aby navštívili s dítětem Pedagogickopsychologickou poradnu. Většinou se podařilo, rodiče souhlasili. Postupem času jsme ale rozhodnutí nechávaly na ZŠ, protože rodiče se s naším názorem někdy nesrovnali. Většinou jsem z reakcí dětí po zápise poznala jejich školní zralost podle chování. jakoby se začaly nudit v mateřské škole a začínaly se těšit, že půjdou do školy. jejich věty zněly, nás už to tady nebaví, ve škole to bude lepší.Také jejich dovednosti a znalosti to dokazovaly, děti byly samostatné, schopné dobře komunikovat, výslovnost byla na dobré úrovni. dařila se příprava na psaní i čtení, děti poznávaly tiskací písmena a dokázaly se hůlkovým písmem podepsat. Dobře se orientovaly v odhadování počtu jedna až deset. Měla jsem také dva chlapce matematicky nadané, kteří sečítali až do dvou set, děvčátko, které zpaměti napsalo v řádcích jednu básničku, ne v odstavcích, hůlkovým písmem. Pak ale stejně vzpomínaly a vracely se s vysvědčením, většinou se samými jedničkami. Měla jsem i takové případy, že rodiče jakoby nechtěli vnímat, že jejich dítě problém má, jejich zájem nebyl velký. V tom případě jsem měla obavy, jak to všechno dopadne. naštěstí těch co spolupracovali bylo víc. Opravdu je každé dítě osobnost a u každého se musí individuelně posuzovat jeho dovednosti, znalosti a znát jeho rozvoj v průběhu celé docházky. Vedly jsme o každém dítěti záznam o jeho rozvoji a předávaly si je až než dítě opustilo mateřskou školu.

Lea
Lea
2. 6. 2018 10:55

Vzpomínám na jeden příklad,,co mne fakt tehdy dost nadzvedl.Jednalo se o chlapce,který byl po všech stránkách jednoznačně odkladový.Věděli to všichni,ale rodiče tomu nechtěli uvěřit.Zš dítě přijala.Nedalo mi to a osobně jsem zašla za ředitelkou zš a ptala se jí ,co bude v první třídě to dítě dělat.S úsměvem mi odpověděla,že samozřejmě nic,nechá si ho tak měsíc a pak ho vrátí s tím,že to nejde.Aproč to dělala? Potřebovala přesně to jedno dítě,aby mohla otevřít další první třídu.Moje námitky,že má i jiné odklady,které jsou na tom mnohem lépe nebrala na vědomí.Co to udělá s tím dítětem a kolik problémů to přinese i jeho rodině ji nezajímalo.Taky to přesně se stalo.Navíc pro něj školka už v průběhu roku neměla místo a zpět ho nepřijala.Tehdy jsem ztratila hodně iluzí,o našem školství.

Evk
Evk
6. 6. 2018 11:25

Na druhou stranu, je na tom vidět nedůslednost rodičů při výchově. Dnes je v pohodě, ze každé čtvrté tříleté dítě neumí fungovat bez pleny, pětileté děti nemluví a matky se nainternetových diskusích utvrzují, ze vše mě svůj čas, ať se uklidní a dají dítěti prs. Slovo vydrž nebo musíš děti neznají, protože při řešení problému nebo nepříjemné situace by mohlo narušit křehkou psychiku dítěte. Když pak dítě, které nemělo pravidelný režim a nějakou přirozenou formou učení se základních věcí je v 6ti letech a úrovní čtyřletého není to problém vzdělávacího systému.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.



Zaregistrujte se