Prázdniny jsou samozřejmě báječné, protože si děti můžou oddechnout od nejrůznějších povinností. Pro rodiče to je ale z mnoha důvodů období celkem náročné. Musí zajistit program, hlídání, zábavu. Sociálně slabé rodiny mají ale větší problém než ostatní, a jejich dětem dokonce hrozí hlad – v Česku, i například ve Velké Británii.
„Když šla dcera do první třídy, dostala výbavu od lidí z facebookové skupinky matek samoživitelek. To bych jí sama zaplatit nedokázala. Musela jsem si zkrátit úvazek, abych se jí mohla věnovat, protože má těžkou dyslexii a dysgrafii. Tím se mi snížil plat, a už jsme se vezly,“ vypráví Monika, matka osmileté Terezky. Je s dcerou sama prakticky od jejího narození, otec výživné platí nepravidelně.
„Snažila jsem se, ale nešlo to. Vznikl mi dluh za družinu, nezvládala jsem platit různá divadla nebo školu v přírodě. Nakonec si mě zavolala ředitelka, a nabídla mi program hrazených obědů pro děti. Donesla jsem potvrzení, že beru příspěvek na bydlení, a koordinátorce programu jsem popsala svou situaci. Kolik beru, kolik toho splácím a proč a kolik nám zbývá.“
Terezka je jedním z téměř 20 tisíc českých dětí, které letos díky neziskovým organizacím a dotačním programům Ministerstva školství a Ministerstva práce a sociálních věcí ve škole obědvají zdarma. Peníze nejdou rodičům, ale dostávají je přímo školy, které pak sledují, zda děti skutečně obědvají.
Problémem a slabým bodem systému ale zůstávají prázdniny, a to zejména ty letní. Jak říká Monika, pro osamělou matku je to těžké období: „Terezka musí část prázdnin chodit se mnou do práce. Naštěstí mám chápavou šéfovou. A co se jídla týče, ušetřím za svačiny a družinu, ale musím zase řešit ty obědy. Vycházíme jen tak tak.“
Britští učitelé si stěžují: děti se vrátily do lavic hladové
Situace je podobná i v dalších evropských zemích. Například ve Velké Británii má na školní obědy zdarma nárok v průměru kolem 15 % žáků v jednotlivých ročnících. Jsou ale oblasti a školy, kde si obědy může dovolit uhradit jen méně než polovina rodičů. V roce 2016 podle statistik tamního Ministerstva práce žilo pod hranicí relativní chudoby 3,9 milionu dětí, přičemž dvě třetiny z nich žily v rodinách, kde alespoň jeden z rodičů měl stabilní zaměstnání.
Britské Národní školské odbory provedly na rozjezd školního roku dotazníkové šetření na 657 školách po celé zemi. Na výsledky upozornil deník The Independent. Podle něj zhruba čtyři z pěti učitelů upozornili, že se jim „děti vracejí do škol viditelně hůř živené, než byly na konci školního roku“. Polovina učitelů si je jistá, že některé děti z jejich školy o prázdninách hladověly, a 77 % tvrdí, že situace v jejich okolí se za poslední tři roky buď zhoršila, nebo zůstala stejná.
„Máme tu 51 % procent dětí, které dostávají školní obědy zdarma. Když rodiče nedokážou zajistit dostatek potravy během školního roku, kdy se se dítě alespoň jednou za den pořádně nají ve škole, tak jak to asi bude vypadat o prázdninách?“ stěžoval si v dotazníku jeden z oslovených pedagogů.
Ros Mc Neil z Národních školských odborů poznamenal: „V páté největší ekonomice světa by otázka dětské chudoby rozhodně neměla nabývat podobných alarmujících rozměrů. Podvýživa má na fyzické i psychické blaho dětí devastující dopady. Potravinové banky, neziskové organizace a náboženské skupiny tento problém samy nevyřeší.“
Podle dotazníku se dvě třetiny britských učitelů domnívají, že se počet dětí žijících v chudobě za poslední tři roky zvýšil. Téměř devadesát procent z těchto pedagogů si povšimlo, že složitá sociální situace rodiny má neblahý vliv na vzdělávací proces.
Pomoc v Česku také pouze ve školním roce
Jedním ze subjektů, které posílají peníze českým školním jídelnám, je i organizace Obědy pro děti. Ta dokonce pomoc sociálně slabším žákům u nás v roce 2014 odstartovala, a za loňský rok podpořila téměř 7 000 dětí. Jak poznamenala Jana Skopová, peníze chodí přímo školním jídelnám, a proto se příspěvky letních prázdnin netýkají. „Samozřejmě to bude pro rodiny, kterým náš projekt pomáhá, také těžké a nepůjde jen o stravování. Zajistit pro děti program a hlídání na dva měsíce je náročné pro všechny rodiče – časově, logisticky a především finančně. Právě i z těchto důvodů se snažíme na téma již pět let upozorňovat na politické půdě.“
Britská vláda na ulehčení situace sociálně slabým rodinám v letním období slíbila uvolnit dva miliony liber. Vzhledem k počtu potřebných ale toto gesto sklidilo v učitelských kruzích spíš posměch.
A v Česku zatím nikdo prázdninové obědy nenabízí.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
je to jednoduché, peníze se hromadí jen u pár jednotlivců, kapitalistů kteří nechtějí pořádně zaplatit své zaměstnance, to je vše.
Souhlasím, lidé jsou nenažraní. Vysokoškoláci si myslí, že když vyjdou školu mají nárok a právo pracovat jen na vyšších pozicích a tudíž musí mít velké nadstandartní platy. Svět je zvrácený, všichni nám vtloukávají do hlavy, že je to tak správně, ale není…. Všichni víme že se navzájem potřebujeme, a jsme si všichni rovni. Dokud se budeme rozdělovat na mocné a dobré, a na chudé a ti horší, nikdy nemáme šanci na zlepšení. Přitom všichni víme, že spousta miliardářů jsou jen proto, že vydělávají na zaměstnancích, protože jim dávají nízké platy. V chudých zemí je téměř neplatí.. Dokud to budou státy tolerovat nikdy se to nezmění.
ano, ve skutečnosti není tak velký problém nasytit tisíc hladovějících chudých, ale nasytit jednoho bohatého je skoro nemožné… bohužel.
Jsem rád, Katko, že máme stejný názor na dnešní svět – vtloukají nám ze všech stran do hlavy, jak je to všechno skvělé a jak se máme dobře – a my přitom cítíme, že je to všechno nějak trochu jinak a špatně.
Ono to totiž není jen o tom, že je trh zaplavený zbožím, že můžeme cestovat, že máme (relativně) svobodu, podstata lidského štěstí je někde jinde
Na „vyšokoškoláky“ prosím vinu neházejte. I můj nástupní plat byl 11300/měsíc (před 10ti lety), neboli brala jsem stejně jako středoškolák jen s výučním listem a tak to bylo celé 2roky! Pak jsem dokončila zkoušky z odbornosti a požádala o vyšší pozici – no nástup za 18tis. a na mateřskou jsem po roce odcházela za 20 hrubého. Za odvedené analýzy mám navíc celoživotní zodpovědnost. Nejsou všichni z Prahy, aby brali při diplomu z VŠE přes 50 tis. a měli služební auto… (A tam to taky neplatí plošně)
Přesně tak. Plno chudých lidí si udělá děti a pak chce po státu, aby mu je živil. Často jsou to rodiče jejíž pracovní morálka je nulová. A rodičům, slušným pracujícím rodičům někdo nepomáhá. Peníze v tomto státě jdou hlavně do rodin, kde neví co je to práce.
Palec nahoru!
Proč by VŠ člověk měl brát podřadnou práci? Ať ji dělají nevzdělaní lidé, kteří mají jen ZŠ.
Přesně tak. Jak psali v článku, dvě třetiny rodin, kde děti trpí hladem mají jednoho rodiče s trvalým zaměstnáním. Nikdo by neměl na plném úvazku vydělávat tak málo, aby neuživil rodinu. Neříkám, že když pracuje jen jeden rodič má rodina žít v luxusu, ale na byt a stravu (což je ten nejzákladnější základ) pro čtyři lidi by přece měl jeden plat stačit….
Nedostatek financí je velký problém. Na druhou stranu znám matky samoživitelky, které mají hluboko do kapsy, ale co si neodepřou, to je kouření. Pokud si má matka vybrat mezi nakrmením dětí a cigaretou a zvolí cigaretu, co dodat.
Vím, že to není vůbec jednoduché, když přestane fungovat rodina a matka vůbec. Měla jsem takové děti, které omlouvala svoji matku, z toho či onoho a mně bylo do pláče, protože jsem já sama s tím nic nezmohla. Dívám se na obrázek děvčat a mluví se o nedostatku peněz na jídlo. Dívám se na modré nehty onoho děvčátka. Asi je to jedno z těch, kde peníze nejsou takovým problémem. Ale já z těch dříve narozených jsem vždycky musela vyyhodnocovat, co si za darované peníze koupím, nebo je hodím do kasičky na dárky na Vánoce. Jsou teď jiné možnosti a děti mají to o čem nám se ani nesnilo. Tvrdě jsem bojovala o první kolo. Bylo velké a sloužilo celé rodině. Já mu dělala servis, abych na něm mohla jezdit. Jezdila jsem na něm až do svých třiceti let. Ale doba je jiná, já jsem na obědy do školy chodila až do sedmé třídy. Hlad jsem nikdy neměla. V osmé a deváté třídě jsme jídelnu odmítali z frajeřiny a rodičům jsem musela vysvětlovat proč tam nechci chodit. Hodnoty byly postaveny jinak. Teď společnost a reklamy ovlivňují lidi a maminky nedej bože kdyby řekly že perou a vytvářejí pleny, nebo vaří denně pro dítě příkrmy. Nevím, ale je to dobou a společností.
Nebojte, existují i lidé reklamou a masovým názorem neovlivněni.. vyvářela jsem pleny, vařila doma příkrmy, přesnídávky a to všechno i v tomto tisíciletí 🙂
Paní Kateřino, jsem ráda, že jste se ozvala. protože ty mámy, které si to ulehčují, mají hodně času a utrácejí peníze jinde, si pak stěžují, že se jim těch peněz nedostává. Je to prostě v každém z nás a o tom, zda ti mladí umí přijímat ty dobré rady od starších, tak aby se uměli v tom svém životě lépe orientovat. Když jsme se s mým mužem vzali, moje tchýně nás hodně zvala na nedělní obědy a sem tam mi ukázala co a jak. Jenže já narozená ve znamení berana jsem byla také trochu beran a tak trocho se vzpírala, že si budu dělat po svém. Ovšem ne hlasitě, to bych si nedovolila. Ale teď po letech vzpomínám, k čemu to všechno bylo dobré. Můj muž zvyklý na to, že od maminky je to jídlo nejlepší, dlouho na můj způsob vaření jaksi nepřijímal, ačkoli moji svíčkovou nakonec uznal a pochválil. Doma jsem vařívávala, jenže se tolik nekořenilo a nesolilo. Teď jsem ráda, že ty rady do života z domova i od tchýně můžu zužitkovat. Takže paní Kateřino jsem ráda, žeje to taky někde jinde trochu jinak a líp. Dík.
Moc hezke. Mam podobnou zkusenost, jen ty radkyne byly kolegyne v praci. Ono to bylo castecne dane tim, ze tenktrat byla v nasi obci epidemie zloutenky a my si spolecne radily, co a jak varit, co uz ti nasi smi a co jeste ne. Moje maminka me k vareni nevedla, ja hloupa mlada to ani nevyzadovala , tak se stalo, ze napriklad kolegyne se zeptala, jake ma muj novomanzel vysledky jatrnich testu a pak mi rekla, uz muzes pod maso tu cibulku trochu osmazit, ne moc, ale trochu jo……A moje myslenka, aha! pod maso se dava osmazena cibulka…… Dodnes jsem tem zenam a dodnes kamaradkam vdecna za jejich rady. A jak pisu o kousek vys, moje snacha je stejneho razeni, jako ja. Necha si poradit, neni samoliba a hlavne, mysli ji to. Pevne verim, ze muj vnuk nebude nikdy stradat, jako mnoho tech, o kterych je clanek. Preju si, aby se situace jen vylepsovala, deti nesmi hladovet. To neni spravne.
Dobry den. Moje snacha, pani 25 let, prvni dite, sice latkove pleny nepouziva, ale vnouckovi vari, vse. I presnidavky si dela, co jde, “ bio“, z nasi zahradky, co nemame, koupi, uvari…. A nestydi se za to, ackoliv nektere jeji kamaradky se na ni divaji divne. Ale takovych mamin zman vic. Min nez pulku, ale je jich celkem dost. Ono to neni tak zle. Ale je pravda, ze od moji sestrenice, ucitelky na prvnim stupni vim, ze ma ve tride nekolik deti, ktere maji rodice ze socialne slabych pomeru. Nedavno mi rikala, ze mela pro sebe kivi. A chlapec se na ni dival, a zeptal se, co to je? Na jeji dotaz, ty neznas kivi? Rekl, maminka tohle nekupuje, ma malo penez…. A chodis na obedy? Ne…… Ona sama mu plati obedy. Neni to uplne spravne, ale co nadelate? Nelze nechat dite o hladu. Ani kdyz jeho rodice kouri. ( neznam konkretne toho chlapce, ale myslim to vseobecne.) Jinak vsem hezky den.
Z Vašeho příspěvku (konce) mě děsí pouze jedna jediná věc, a tou je přebírání zodpovědnosti za jiné, resp. jak se lidé spoléhají, že někdo jiný se postará. Nemusí to být jen ohledně jídla – obědů. Dnešní společnost velmi zpohodlněla a ztratila pocit zodpovědnosti. To stejné, když si někdo pořídí dítě a očekává, že mu ho ve škol(c)e vychovají a běda, jak se jim to nedaří. Ale to už je asi k jinému tématu 🙂
Paní učitelce všechna čest a pro její svědomí doufám, že má ve třídě jen jeden takový zoufalý případ. Není v moci jedince pomoci všem, bohužel. A většinou to trápí především toho, kdo pomáhá a nikoli toho, kdo pomoc přijímá.
Mimochodem, naše děti také neznají kiwi, prostě proto, že ho nekupujeme 🙂
ASI JSEM JEŠTĚ STARŠÍ NEŽ VY, NEB MY NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE vůbec obědy neměli a vyrostli jsme také, nosili jsme si jen velké svačiny , ono to jde vše, jen když se chce. Nejsem zastáncem živit cizí děti z daní daňových poplatníků, jen bych dala takovýmto chudým dětem slevu 50%, a strhávat rovnou z podpor, včetně nájmů – by nebyli neplatiči bytů! co rodič dostává, a ne že ne, český systém je štědrý tam kde jsou děti
Přesně tak. Vidívám takových maminek spoustu. Vezou kočárek a foukají děcku kouř. Chudák dítko, má smradlavou maminku. Nehledě na to, že pak fňukají, že nemají peníze.
Ano, a všechno je na ty děti tak hrozně drahé a stojí to tolik peněz. Ale kolik musí dávat za krabičku a že za týden na kouření utratí i víc, jak za jedny boty pro dítě na sezónu, tak tento nepoměr už jim zůstává nějakým záhadným způsobem skryt. Když na to poukážu, jsem ta, která to vůbec nechápe. Mají pravdu, nechápu 🙂
Existuje nějaký test na kouření? Něco jako na glykovaný hemoglobin, kde by se dalo zjistit jestli dotyčný kouřil 120 dní nazpět.
To nevím, ale byla jsem na oslavě, kde byla spousta kuřáků, myslím, že i já bych pak nadýchala 🙂 V tomto případě je super, že peníze chodí přímo těm školám a nikoli rodinám.
To s těmi cigaretami je bohužel pravda. Občas něco nosím do azylového domu pro matky s dětmi a popelník přede dveřmi je přecpaný. Bohužel tam s nimi vykuřuje i paní vedoucí azylového domu. Další nad čím se zamýšlím je, proč nejde problém řešit přímou platbou obědů z přídavků na děti. Děti už jsou teď známy, jinak by jim logicky pomoc nemohla jít, tak proč to nejde podchytit, ať jdou přídavky, které jsou určeny právě i na tento účel, tam kam mají.
Taky to tak vidím, sociálka dává peněz hodně, nyní budou i státem garantované alimenty, takže je také NUTNO STRHÁVAT PENÍZE NA NÁJEM, NA OBĚDY – prostě rovnou z podpor, ale to je asi moc práce pro sociálku, že? A takhle matky prokouří 2 tácy za měsíc, ještě něco propijí a na obědy pro děti nemají, doma je nacpou rohlíky.
To je taky o zodpovědnosti obou rodičů. A hlavně tím, že se nechtějí brát. To svědčí už od začátku o tom, že to s tím společným soužitím nemyslíme až tak vážně. Copak ty holky nemyslí na budoucnost?
Pane Bože, to jako svatba vyřeší že jim to nemyslí? Ne tohle rozhodně není podstatné, i samoživitelka zvládne uživit své děti, ne že ne, nezapomeňte, že nyní se už budou mít dobře, my když nedostávaly alimenty, tak se ještě odečítaly z podpory pro rodinu /matka+dítě/ nyní budou alimenty vypláceny státem. Takže super. Matky by ale neměly 1/ kouřit 2/ chlastat 3/hrát automaty 4/ měly by umět hospodařit s penězi
Měla jsem to stejně – alimenty mi sice soud „dal,“ ale nedostala jsem ani korunu, protože otec se zdržoval na nějakém neznámém místě, a když jsem si našla druhé zaměstnání, tak mi sebrali přídavky, že mám přece dost peněz…
Ale myslí na budoucnost, jenže on ten sňatek zas tolik neznamená. S partnerem jsme měli společný bankovní účet, rozdělené platby a děti. Nevzali jsme se z důvodu, že jsme měli strach, že až se něco stane, budem zodpovídat za finance toho druhého a soudy by nás byly schopny vystěhovat na ulici (zkušenost z rodiny). Vzali jsme se až po přestěhování do zahraničí – tady se o střechu nad hlavou nebojím.
„Nevzali jsme se z důvodu, že jsme měli strach, že až se něco stane, budem zodpovídat za finance toho druhého…“
Já bych tedy řekl, že převzít zodpovědnost za závazky životního partnera ve chvíli, kdy se něco nedejbože stane, je přece naprosto normální. Koneckonců nejste dva studenti, kteří spolu žijí na hromádce, ale rodina. Některé závazky můžete dotáhnout do konce (půjčky…), jiné můžete uzavřít aby znovu nevznikaly (smlouvy na telefon…), u jiných můžete i navzdory společné domácnosti právní cestou oddělit jeho a váš majetek, případně majetek rodinný a podnikový (podnikání…), a u těch ostatních záleží na vaší důvěře a vzájemné komunikaci (gamblerství…).
Žít v ČR v právním státě, považuji pak naše rozhodnutí za bláhové. Ale v ČR ani nemusíte vědět, že nějaké dluhy máte. Nebo Vy si pravidelně zvládáte kontrolovat práci účetní v podniku, kde jste jen zaměstnancem? No a správa sociálního zabezpečení také není příliš „lidská“ při určování spládkových kalendářů, když už za svého zaměstnavatele máte zaplatit něco, co už vám jednou z platu strhnul… Nemyslela jsem dluhy z půjček, ale dluhy, o kterých se člověk doví až když je penále v hodnotě rodinného domu.
V situaci , kterou zde popisujete, Vás jakožto zaměstnankyni chrání hned několik zákonů, kterými se můžete bránit a nemusíte přitom dohlížet na účetní. Teda za předpokladu, že jste skutečně pouze zaměstnankyně a ne třeba zároveň manželka majitele, tam by pochopitelně situace byla jiná. A za situace, kdy máte přehled o svých příjmech, výdajích, čerpaných úvěrech a jejich stavu, uzavřených smlouvách, ze kterých Vám plynou nějaké závazky (od nájmu až po mobil), a kdy rovnou ve dveřích kopnete všechny podomní a jiné šmejdy do pozadí, Vás žádný Váš či partnerův dluh nemůže překvapit.
Úryvek z dnešního článku na aktuálně.cz :
„V roce 2001 začali fungovat soukromí exekutoři. V té době se na každou tisícikorunovou pokutu z MHD nabalovalo dalších 13 tisíc na nákladech nalézacího a exekučního řízení, zejména odměnách advokátů a exekutorů. Díky tomu se rozjel i byznys s malými pohledávkami. V roce 2006 došlo k dalšímu strmému navýšení, kdy se ke každé tisícikorunové pokutě nabalovalo skoro 21 tisíc na nákladech řízení.“
Autorem výše uvedených vět je právnička Alena Vlachová v rozhovoru pro HN a aktuálně.cz s názvem: „Stát by měl dětem pomáhat, ne z nich dělat dlužníky, říká advokátka Vlachová“, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/stat-by-mel-detem-pomahat-ne-z-nich-delat-dluzniky-rika-advo/r~8b8a9bf8bd9e11e8b5b20cc47ab5f122/
Snad autor článku odpustí, že jsem jeho obsah takto překopírovala, ale jde tu přesně o jádro problèmu v ČR – jsou dluhy, o kterých se nemusíte včas dovědět a na základě kterých můžete zkončit během několika měsíců na ulici i s celou rodinou. V případě, že si vezmu partnera, je exekuce vyhlášena automaticky na oba účty manželů. Tedy děti by neměli do podání odvolálí co jíst. A to je v ČR realita – nejdřív blokace přístupu k účtům až pak se zjišťuje, zda je oprávněná!
Více k tomu psát nebudu. Kdo nezažil, neuvěří že to tak funguje.
Dobře, pořád mluvíte o dluzích, o kterých se nemusíte včas dozvědět, ale jako příklad uvádíte pokutu z MHD, kde se ale o svém dluhu dozvíte okamžitě a velmi názorně ve chvíli, kdy Vás revizor nachytá. Většina těch, kdo jsou v exekucích kvůli dluhu od MHD, prostě pokutový lístek zahodí, vykašlou se na zaplacení pokuty a dřív, než uplyne lhůta pro zaplacení, na všechno s klidným srdcem zapomenou a pak se rozčilujou, že na ně přišel exekutor. Jenže v takovém případě nejsou nevinnými obětmi, ale naprostými idioty.
Takže příklad konkrétně s MHD (můžou být i jiné situace): v 10ti letech vás nachytal revizor, že jste si nechal legitku doma (píše se rok 1993) – kdo a za co zodpovídá? Byl tam se mnou rodič, byl revizor povinen zjistit moji totožnost s uvědoměním rodičů, nebo mu stačilo jméno od spolužačky? Lísteček nikdo nikdy dostat nemusel. Mine dalších 10let a ejhle píše se rok 2003 a MHD si vzpomene, že chce svoji pokutu i s úroky. Vám je 20, jste čerstvě po vyučení, berete cca 20tis hrubého a doma máte těhotnou partnerku, která pracuje za cca 15tis a za měsíc se chystá na mateřskou. Stále jde o velmi reálnou situaci, která se děje dvou mladým a finančně průměrně zabezpečeným lidem, ale bez extrémních úspor. Do téhle situace se dostaví dopis s žádostí o okamžité zaplacení dluhu MHD + penále + práce právníka. Může jít i o částku 50 000! Hned jak právník zjistí, že peníze nemáte, odstaví vám exekučně účet. Jste-li s partnerkou oddáni, udělá totéž jí. Než se cokoli vyřeší úřední cestou, živí vás buď rodina nebo jste v dluzích na stranách nájmu, energií apod. A i tento fiktivní, možná reálný příběh, je dost dobrou ukázkou, že právní systém v ČR nefunguje a rozhodně nepřeje sňatku partnerů.
Víc už snad vědět nepotřebujete- jsou to samé kdyby, ale kdyby ty „kdyby“ v ČR nebyly, určitě by stoupl počet sezdaných párů.
To je pořád ta samá písnička. Hypotetický dlužník jel na černo a nezaplatil pokutu v termínu. Právo vymáhat pokutu včetně smluvních penále z prodlení dopravnímu podniku vyplývá ze smluvních přepravních podmínek, ne z toho, jestli revizor uvědomil rodiče nebo jestli vypsal lístek. Vy se pořád snažíte tohoto hypotetického dlužníka omlouvat různýma výmluvama na naprosté podružnosti a shazovat vinu na všechny okolo a uniká Vám fakt, že jde pořád o dlužníka, jehož exekuce začaly tím, že neřešil, že dluhy se mají splácet, což je jeho vlastní hloupost, ne vina těch okolo.
Nejsem zastánce nějakých likvidačních zákroků vůči lidem, kteří se kdysi v dětství dopustili nerozvážnosti, ale rozhodně jsem toho názoru, že k těmto věcem by všichni měli přistupovat daleko zodpovědněji, než je bohužel zvykem.
Themis je slepá. V ČR obvlášť, ale zato má velký meč pro ty, kteří se jí nebrání silou, ale vahami.
Nezlobte se na mě, ale každý má na to aby své děti uživil, český sociální systém není zas tak skoupý! Jde píše o to, že rodiče to propijí, prohrají v automatech, nebo si nadělají dluhy a pak jim nic nezbude. Ale takové rodiče nechat vykastrovat! , jenže? všimněte si, takové mají dětí nejvíce – snad proto že jim stát dává nejvíce peněz ze sociálky, že? Jinak zdarma bych jejich děti neživila ale dala bych jim oběd za poloviční ceny.V ČR je móda odkládat děti do DD, a pak v 18ti se k nim hlásí aby na ně dělaly, že? Teď mi to připadá taky přitažené za vlasy, prostě obědy zdarma, a tak se docílí, že budou jejich děti chodit do školy. No otázkou ovšem zůstává, zda se tam taky budou chodit něco naučit, nebo jen vyrušovat a zlobit
Já bych nesváděla vše na rodiče. Je zcela neodstatné, jestli rodič kouří nebo ne (opět se zvedla armáda, která vše svádí na kouření). Rodič přeci není otrok, který chodí do práce jen a pouze proto, aby zabezpečil své potomky bez možnosti použít část svého příjmu pro sebe a je zcela nepodstatné, zda si koupí cigarety nebo půjde do divadla. Co takhle matky, které jsou schopny utratit nesmyslně peníze za jogy (už i pro kojence), budou kňučet, jak se jim nedostává peněz. Ale to je marketink. Naopak by se měla zamyslet i škola, zda nemá na rodiče neopodstatněné požadavky. Naposled jsem se rozčílila a vyřešila požadavek školy na povinnou koupací čepici na plavání. Nahlédla jsem do provozního řádu bazénu a požadavek na čepici tam nebyl, ale škola jí chtěla, protože to mají ve smlouvě s provozovatelem školy koupání. Nevidím jediný důvod, proč by rodič měl vyhazovat peníze za čepici, když jí dítě nepotřebuje. Tedy nejen, že 70 rodičů ušetřilo za čepici, ale ještě jsme nezatěžovali životní prostředí plastem. Jen si dovolím podotknout, že sport v našem měste nemáme, takže by se rodiče museli vypravit do 20 km vzdáleného města. V mém případě nešlo vůbec o peníze, ale o princip. Nejsem ochotná koupit každou blbost. Pak by zbylo některým rodičům na obědy, resp. jejich část. A takových požadavků je spousta, bylo by fajn, kdyby se i škola zamyslela nad tím, co požaduje po rodičích koupit.
Rodič je rodič a pokud se dokáže dívat na své hladové dítě a přitom si užívat svých radostí, jako je kouření, joga, nehty, pivo, divadlo, nebo já nevím co, a říkat si přitom „nejsem otrok, můžu si část svého příjmu použít pro sebe“ budiž. Ale v tomto konkrétním případě na to mám asi trochu jiný náhled než vy.
Divadlo jsem uvedla jako příklad. Militantní rodiče vidí za vším kuřáky. Opravdu neočekávám, že někdo vymění lístek do divadla za lístky na obědy, byl to příklad. Což ale neznamená, že rodič je robotem, co chodí jen do práce a nezbude mu ani koruna jen pro svou potřebu. To je ale jiná věc, je to mnohdy o zodpovědnosti než si pořídím dítě. Pracuji s lidmi v krizi a důsledky vidím.
Chtěla poukázat na fakt, že školy mnohdy mají zcela zbytečné požadavky , které rodiče zbytečně finančně zatěžují. Sociální systém v ČR je nastaven velice dobře.
Smlouva mezi školou a provozovatelem bazénu z principu nemůže být závazná pro rodiče, kteří nejsou jednou ze smluvních stran. Na jejím základě tedy škola nemůže po rodičích nic vymáhat, ani je k ničemu zavazovat. Tedy ani ke koupi koupací čepice. Tečka, konec příběhu o zbytečných požadavcích škol.
Zastavme se ale u militantních rodičů. Pro kuřáky je každý, kdo nehulí s nimi, militantní. Snad každý kuřák si hraje na to, že mu všichni ubližují, že je bezdůvodně ostrakizován militantními netvory. Poněkud nedůstojné, trapné a ohrané, zvláště, když to někdo použije ve chvíli, kdy jako třeba zde, kuřákům nikdo nic nevyčítá. Jen tu pár lidí poukázalo na známý fakt, že kuřáci si svou zálibu mnohdy neodpustí ani tváří v tvář existenčním potížím.
Děkuji, lépe bych to nenapsala 🙂
Zatím mi jako militantní rodič přijdete spíš vy, osobně preferuji komunikaci. Tzn. že u nás na škole rovněž proběhl požadavek na koupací čepice a po vzájemné komunikaci a dohodě se to omezilo pouze na dívky, které mají delší vlasy . V zimě by totiž nestíhaly včas všem vlasy prosušit na zpáteční autobus, který jezdí 1x za hodinu a děti jsou ještě cca 30 min na mrazu (cesta z bazénu + cesta z autobusu do školy). Takže vy jste svým bojem zachránila planetu a my svou komunikací pochopili důvody té druhé strany a došli jsme ke vzájemné dohodě. Možná Vám to přijde slabošské a nedůstojné, ale takhle někteří Vámi označení „militantní“ rodiče můžou také fungovat. Můžete argumentovat, že by si snad rodiče měli rozhodovat sami, jestli dítěti koupací čepici pořídí a nebo ne, ale to právě nejde, protože to nejsou otroci dětí. Takže pak musí přijít škola jako autorita a říct „musíte“, pro zdraví a dobro těch dětí. Projděte se někdy v -20ti stupních cca 30 min s mokrou hlavou pod čepicí.
K ostatnímu se skvěle vyjádřil pan Václav a tam už bych se jenom opakovala.
Tak pod to bych se klidně podepsal. Osobně mi navíc přijde představa požadavku na koupací čepice z důvodu ochrany zdraví dítěte (potažmo školy před právními následky) daleko pravděpodobnější, než z důvodu nějaké neobvyklé smlouvy s provozovatelem bazénu.
Myslíte tedy, že když se ráno budou koupat děti s čepicí a odpoledne návštěníci bez čepice, že to děti ochrání před nemocemi? Pouze a jen jsem chtěla poukázat na fakt, že spousta škol má na rodiče nepřiměřené a zcela zbytečné finanční požadavky. Samozřejmě pokud máte děvče s dlouhými vlasy, nikdo Vám nebrání jí čepici koupit. Mluvím s zbytečném finančním zatěžování rodičů.
To si opravdu nemyslím a nevím, jak jste k takovému závěru dospěla. Nicméně ve zkratce, pokud by byl každý rodič zodpovědný a schopný adekvátně zaopatřit a vybavit každé své dítě, nemusela by pak škola suplovat jejich neschopnost spoustou příkazů, zákazů a pokynů. Na jedné straně se zastáváte rodičů, že mají nárok nebýt otroky svých dětí, na druhou stranu spíláte na školu, že se snaží pro všechny děti zajistit stejný přístup a péči. Možná zapomínáte, že je to právě kvůli těm nezodpovědným rodičům, proč škola řeší i to, co by si většina z nás dokázala rozhodnout sama s ohledem na okolnosti a situaci.
Naprosto s Vámi souhlasím. „Doporučení“ škol na určitou značku pastelek, na určité vodovky, na pero, na konkrétní vak na tělocvik (u nás šila babička, ale škole se to nelíbilo – nezahrnula jsem do jejich velkoobjednávky požadavek). To vše je hrůza a zbytečná finanční zátěž. Koupací čepice je opravdu jen vrchol, když je plošně požadována i u chlapců s délkou vlasů max 1cm a stejně nechrání před smáčením drdol o velikosti softbolového míče (prostě do ní nelze nacpat).
Další věc je to otročení dětem – pokud by dítě mělo hladovět, tak jde o extrém, ale ve většině případů nehladoví, jen nemá kolo, nejezdí na školní výlety apod. Je strašně zvrácená představa, že matka musí být otrokem svých dětí, že nesmí dělat nic pro sebe pěkného, příjemného, že zkrátka nesmí odpočívat, když už si děti jednou pořídila (a je jedno, jak k tomu došlo). Neodpočatá matka dělá chyby! Neodpočatá matka nedokáže své dítě zodpovědně vychovávat! A je fuk zda je pro ní odpočinkem divadlo, nebo cigaretka s kamarádkou.
Strašně zvrácené je především uvažovat v termínech jako otrok či robot ve vztahu k dětem, zejména pak vlastním.
Především ale vysvětlujete, co si rodič může udělat pro sebe, když dítě „jen nemá kolo“, v diskuzi, kde se řeší děti, co nemají co jíst.
Je jasné, že názory rodičů na to, kolik luxusu si může užívat dítě oproti tomu, co si užívá rodič, se mohou různit. To je v pořádku. Ale názor na to, za co by měl rodič utrácet, když má jeho dítě hlad, by měl být jednotný napříč celou společností, a o to tu jde.
Moje děti (zejména jedno) mají taky hlad. A není to sociální situací – syn roste a během jednoho měsíce má i o 5cm víc. I kdyby jedl 10x denně (což občas i jí) nenasytím ho a kvalitou jídla to taky není. Jak je to v rodinách, kde si můžou dovolit jen českou tradiční stravu (mouka s ochucovadly) to nevím, ale musí to být peklo. A za vinu jedné krabičce týdně za 80Kč bych nic nedávala. Samozřemně jsou i extrémy, těch ale tak moc není. Je to stejné, jako když prohlásíte, že Polští řidiči jezdí jak prasata – potkáte jich 5 mezi Prahou a Brnem, co je nebaví táhnout se 80 a těch dalších 20 až 50 aut si ani nevšimnete. Pranýřovat všechny plošně za cigaretu, je stejně úzkoprsé.
Dospívající kluk dokáže sníst libovolné množství jídla a stejně si ještě třikrát přidat. Fajn, to všichni známe. Ale co to má co dělat se situací dětí, které jsou dlouhodobě podvyživené, o nichž se zmiňuje článek a vede diskuze?
Že tu nikdo kuřáky nepranýřuje, tu bylo již několikrát vysvětleno. Nechápu, proč se k tomu vracíte. To se Vás tak moc dotklo, že někdo jen poznamenal, že v situaci existenční krize rodiny je kouření postradatelný luxus? Vážně?
„Rodič přeci není otrok, který chodí do práce jen a pouze proto, aby zabezpečil své potomky bez možnosti použít část svého příjmu pro sebe…“
Já bych teda neměl to svědomí jít do divadla s vědomím, že mi mezitím doma šlo dítě hlady spát, když bych mu za cenu jediného lístku mohl dopřát jídlo na celý den. Nic na tom nemění, jestli jde v reálu o divadlo, nebo cigarety nebo cokoliv jiného. Sám sobě bych to nikdy neodpustil.
A nejde jenom o to, zda rodič má svědomí, či ne. Pro ty, kteří svědomí nemají, zákon stanovuje vyživovací povinnost, za jejíž porušení mohou jít i na několik let do basy.
Takže dokud svému dítěti neopatříte alespoň jídlo, oblečení a střechu nad hlavou, nemáte se co ohánět tím, že přece nejste ničí otrok. Ostatně, pokud je nějaký rodič schopen takto uvažovat, pak se v první řadě neměl stát rodičem, protože není zodpovědným dospělým, ale pouze dítětem s aktivními žlázami.
Vůbec jste nepochopil můj příklad, ale máte pravdu, rodičem by se měl stát jen zodpovědný jedinec. Můj příspěvek směřoval k tomu, že školy mnohdy požadují zakoupit věci, které jsou nesmyslné a zbytečně zatěžují rodiče.
Jak jsem již řekl – ze smlouvy mezi školou a provozovatelem bazénu už z principu nemůže plynout ani být vymáhán žádný závazek po rodičích. Nezaměňujte prosím to, že s Vámi ohledně těch otroků/robotů nesouhlasím, za to, že jsem Vás nepochopil. Souhlasím jenom s tím, že není vůbec podstatné, jestli rodič utratí peníze na jídlo pro děti za divadlo, jógu, nebo cigarety. Správný milující rodič by ale peníze na jídlo dětem nikdy neutratil na nic jiného, než právě na jídlo pro děti, a necítil by se přitom jako otrok.
Děkuji, jen jsme se nedostali k jádru věci. Ano máte pravdu, tento závazek nemůže být vymáhán. Ale je tu drobný problém. Syn chodí do 4. třídy ZŠ a má paní učitelku jako autoritu, tedy když řekne, že budou mít čepici tak jí chce. U nás doma není zvykem shazovat učitele. Tedy bylo by fajn, kdyby se i školy zamysleli nad tím, co požadují po rodičích koupit. Samozřejmě i já mám stejný názor, že nejprve zaopatřím dítě a pak svojí zábavu, mnohdy ale část společnosti vzhledem ke své finanční negramotnosti takto nepřemýšlí. Bohužel odnesou to jejich děti, ale tyto děti budou v dospělosti opakovat úplně stejné chyby. Je to začarovaný kruh.
Rodičovský instinkt není založen na finanční gramotnosti ale na vztahu k dítěti. Ten, kdo své dítě zanedbává se slovy, že není otrok, se rozhodně nemůže vymlouvat na finanční negramotnost. Jeho děti si pak mohou odnést stejný vzor chování do dospělosti, anebo se naopak mohou zaříct, že své vlastní děti takovému týrání nevystaví.
A i když by komunikace ze strany učitelky měla reflektovat fakt, že to, co po vás chce, nemusíte brát závazně, rozhodně není nutné okamžitě před dítětem shazovat její autoritu. Kateřina to popsala pěkně – stačí vést dialog, ne válku.
Spousta rodin přežívá na vpravdě mizerných příjmech, to je fakt. Ne všechno se však dá svádět na selhání státu nebo vykořisťování zaměstnavatelem. Správná otázka totiž je, jak mají rodiče těchto nebohých dětí nastavené své finanční priority. Velice často totiž tito lidé k nízkým příjmům navíc neumí zacházet s penězi a vytěžit ze svých příjmů maximum. Když pak studujete jejich situaci, často zjistíte, že aspoň jeden rodič pravidelně kouří, že splácejí spotřebitelské úvěry na televize, ajfouny či drahé dovolené, že místo, aby prioritně kupovali základní potraviny, nakupují chlast, salámy a limonády, že si doma platí internet a HBO a tak dále. Velká část jejich už tak mizerného příjmu tedy končí ve věcech, které by v okamžiku, kdy jim hladoví dítě, rozhodně neměly být jejich prioritou. Na to, aby tito lidé chápali, že čím menší mají příjem, tím více věcí se pro ně stává nebezpečným luxusem, nepotřebují být ani vzdělaní, ani velcí myslitelé a přesto by to podle mě většině z nich pomohlo obstarat dětem aspoň to pravidelné jídlo.
Tak třeba to dítě na obrázku. Holka chudák hubená jak vyžle, ale na lak na nehty se peníze nějak záhadně našly…