Pan Klus má naprostou pravdu.

Máte nějaký odkaz na výzkumy, které potvrzují ten váš „opak“? Zatím to vypadá, že jste si je vycucnul z prstu a realita potvrzuje něco poněkud jiného….

Prosím o odkazy, případně názvy Vámi uváděných výzkumů. Mimochodem stačí se rozhlédnout po internetu, kde je uvedeno, jakým způsobem je současný systém vzdělávání odlišný, od toho dle Marie Terezie, jak jste rádoby vtipně uvedla.

„Takový systém má daleko lepší dopad na děti, učitele a budoucnost společnosti.“

Ne, že by to nebyla pěkná představa, ale realita budoucnosti bývá často úplně jiná, než předpovědi. Raději si počkám, až jak to tam na severu dopadne, než budu s jásotem vítat podobné změny zde.

Největší paseku v našich školách zatím dělají nezapálení „odborníci“ na ministerstvu školství. Mám jmenovat? Jen namátkou- dvouleté děti do školek bez jakéhokoli zabezpečení , naprosto nepřipravená inkluze,zmatky kolem maturit nekonečná byrokracie ,netransparentnost v rozhodování……..není to dost,pane Františku?

Znám skupinu lidí ,kteří opravdu něco jako vlasní školu založili.Rozhodně to nejsou žádní „aktivisté“,ať už si pod tím představujete cokoli.A dokonce to není ani žádná soukromá ,nebo alternativní škola,ale normální státní základka. Jen se tam prostě sešli lidé,kteří nelitovali času ani osobního nasazení,aby utvořili něco,kde se prostě všichni cítí dobře a společně řeší všechny problémy.A mýlíte se, jednoduché to opravdu nebylo.

Ale kdepak,pane Václave.Tu školu založila skupina rodičů a učitelů,kteří mají stejné názory ,jako pan Klus.Vím to úplně přesně,protože moje dcera tam pracuje a chodí do ní můj nejstarší vnuk.Nemají tam problémy se spoluprací rodičů,naopak jim všichni maximálně pomáhají a děti i dospělí se tam cítí dobře. A o tom to je.

Paní Věrka má pravdu .Jste jistě vzdělaný a sečtělý člověk,ale Vaše představy o vzdělávání ustrnuly někde v druhé polovině minulého století.A všichni,kdo si myslí něco jiného, jsou nějací „aktivisté“, kteří tomu nemohou rozumět. Takových lidí je tu opravdu dost,proto se naše školství nemůže pohnout kupředu,tak,jako v mnoha zemích,které nás ve vzdělávání předbíhají.

Mě by zajímalo, zda jste na těchto stránkách poprvé?Nebo už jste četl některé rozhovory s rodiči a učiteli?

Tak se třeba ještě potkáme v jiném článku, který vam poskytne více informací, než my z diskuze.

Váš předpoklad není správný, nejsme odborné médium, jsme magazín pro každého, koho vzdělávání zajímá. Mluvíme s učiteli, řediteli, ale i rodiči. Mnoho z vás tu teď píše, jak vás názory Tomáše Kluse nezajímají… fajn, čtěte tedy jiné naše články, „celebrity“ tu máme jen velmi výjimečně a jak už jsem zminíla jinde, sami budeme velmi potěšeni, když se objeví 200 zapálených komentářů i u našich bežných článků.

Opravdu by mě zajímalo, co je špatného na mém tvrzení, že rozhovory s celebritami snižují odbornou úroveň média, když jeho zástupkyně sama přiznává, že odborné médium nejsou.

super

Tak to děláte dobře.Taková diskuze je opravdu potřeba.

Vážená paní, domnívám se, že Váš postřeh, že „děláte rozhovory s lidmi, kteří k tomu mají co říct“ je velice tuctový, slabý, ba populistický (navíc každý chodil do školy, tak ví… představte si, že by se stejným způsobem „všichni, co ktomu mají co říci“ se budou vyjadřovat k jadernému programu, k nemocnicím a zdravotnictví atd…). Proč? Scénář je jednoduchý – vybereme si atraktivní celebritu s manželkou nebo naopak (manžela s celebritou), položíme mu otázku „Co na to říkáte“, přisadíme k němu neméně atraktivního odborníka a mediální úspěch je v podstatě zaručen. Tak to funguje v bulváru, ale pokud chcete opravdu jít k jádru problému, ptejte se ředitelů, zástupců, učitelů – z různých škol a alternativ. Ano, školský systém není dokonalý (sám se pohybuji ve školství od r. 1991, prošel jsem školy různých typů včetně institucí typu MŠMT či VÚP), ale ono to není pouze o systému, ale o přístupu lidí, kteří v něm pracují, a o politické vůli. Je spousta škol státních, kde pracují novými metodami (například RWCT), kde známkují slovně nebo používají i jiné způsoby hodnocení, přičemž samotné známky opravdu nejsou používány k „traumatizování jedinců“, a vedle toho existují alternativní školy, které jsou o ničem (nechci zde jmenovat, ale ze zkušeností a ohlasů vím, že jsou).
Lze souhlasit s tím, že je potřeba nějaká „všeobecná rozprava o nápravě věcí lidských“, ale to mi nemusí říkat pan Klus (osobně nic proti němu!), to před ním řeklo a po něm bude říkat spoustu dalších lidí. Problém je jinde, aby škola byla zdravá, mělo by do ní „mluvit“ méně lidí. Příklad – jestliže ředitel s odborností musí před rodiči a školskou radou obhajovat vzdělávací program, proč něco přidá a něco ubere a každý má možnost „kriticky se vyjádřit“, to už není o demokratickém přístupu, ale o zasahování do odbornosti. Opět si vezmu příklad ze zdravotnictví – představte si, že se sejde rada „laiků“ a primáři bude diktovat, jaké postupy jsou moderní a jaké má při operacích uplatňovat. Bílá kniha hovořila o autonomii škol, o tom, že nositelem změn má být učitel, obávám se, že vše je pouze proklamace a skutečnost je trochu jinde. Proč se zde třeba neptáte, jaká je administrativní zátěž učitelů na běžných školách, hlavně třídních učitelů a vedoucích pracovníků? Co všechno musí řešit s rodiči, se zřizovateli, s odbory školství na magistrátech atp.? Proč laciná hesla typu – systém je nedokonalý, děti jsou traumatizované známkami apod.? Je zde opravdu tolik problémů a já na tak malé ploše nehodlám psát o všech, které existují. Jedno je ale jisté, dokud učitelská profese nebude společností vnímána jako prestižní, dokud do školství bude moci mluvit kde kdo a dokud bude školství pouze pokusnou laboratoří, kde se budou zkoušet nějaké postupy „jak by to asi mohlo být“, pak ať se bude jednat o státní či alternativní školství, nic nepovede k úspěchu. Toto je prosím můj osobní názor.

Kdybyste se trochu porozhlédl po našem webu, zjistil byste, že je plný rozhovorů ředitelů, zástupců, učitelů – z různých škol a alternativ. Sami budeme taky rádi, když budou rozhovory s nimi budit takovou pozornost jako rozhovor s Tomášem Klusem, to mi věřte.

Děkujeme za rady, problém je opravdu ten, že Vás sem zřejmě přivedl rozhovor s Tomášem Klusem, ale jinak náš web neznáte. Už jsem jinde zmínila, že nejsme odborné médium. Ale děkuju za slušně formulovaný názor, už to je malá radost 🙂

Ano, přivedl, i když samozřejmě web znám déle, ale pravda, nesleduji ho a link tuším ze Seznamu(?) mě k Vám po delší době zavedl. Ano, a právě ten problém “celebrit” pak mnohé někdy směřuje jinam. Proto můj “varovný ukazovák a tzv. doporučení”. Pedagogický terén je opravdu citlivý a některé věci jsou pro něj frustrující. Tak se i stalo. A já se nedivím… Za mě vše, děkuji.

Už třicet let sleduji stav našeho školství, sestra i dcera jsou učitelky prvního stupně. Ale určitě vím, že nejhorší pro děti je nezdravé sebevědomí jejich rodičů. Rodiče si myslí, že škola kromě učení, musí suplovat i jejich výchovu. Vychovávat děti, neznamená koupit jim vše co si zamanou, ale hlavně hodně si s nima povídat a vysvětlovat jim co mají dělat v jaké situaci a proč. A hlavně neodbýt je jednou větou, když se na něco zeptají, protože děti se rychle odnaučí ptát se a pak je to vidět i na jejich slovní zásobě. Tímto nechci říct, že naše školství je vynikající ( – 30 dětí ve třídě, z toho několik hyperaktviních a s různými dis-proporcemi, nebo vysoké procento učitelů v důchodověm věku, platy jako asistentky ve firmách, taky mluví za své…) ale založit si komunitní školu?

Paní Hano, nezlobte se na ně. Ono když se jim to hodí, tak o sobě vykládají, že jsou novináři, udržující debaty na odborné úrovni (slova paní Polanské), a když se jim to nehodí, tak jsou jenom magazín pro každého (slova paní Fialové). Je jistě náročné udržet profesionální úroveň, když se nedokáží ani mezi sebou shodnout na tom, co vlastně chtějí dělat. A proto mě tolik baví do nich rýt. 🙂 Budu to ale muset omezit, když do nich ryjete dlouho, začnou se vztekat.

Můžete mi osvěžit paměť, kdy jsem podle Vás měl vyjadřovat o modelu školství, zavedeném Marií Terezií?

Takže mi nejen podsouváte něco, co jsem nikdy neřekl, ale ještě své jednání obhajujete sprostou lží. Slušné chování dostává ve Vašem podání slušně na frak, paní Fialová.

Vážená paní editorko, s vypětím všech sil jsem celý tento „román“ plný útoků a osočování přečetl a je mi smutno, jak zabedněně si hledíte svého a útočíte na pana Václava nejen Vy, ale i spousta ostatních… Dovolím si opatrně souhlasit s názory pana Václava – skutečně až příliš jednostranně upřednostňujete „nové trendy“ ve školství… Na tom není nic trestuhodného, ale v rámci objektivity a rozšíření obzoru by sem-tam neškodilo dát i jiné pohledy, tedy názory lidí, kteří umějí ke všem těm vlnám waldorfských, montessori, daltonských a jiných škol, stejně jako na výuku Hejného metodou či školou podle Ondřeje Kanji, přistupovat také jiným než obdivným pohledem. Jsem učitelem s 15letou praxí a nemám pocit, že bych byl „zakonzervovaný v době Marie Terezie“ (to je mimochodem příšerně hloupé označení), a dovolím si říct, že těmto „novým vlnám“ se v dnešní době věnuje až příliš pozornosti a že spousta z nich je pro výuku dětí a studentů na některých typech škol a v určitém věku NAPROSTO NEVHODNÁ !!! (např. Hejného metoda pro 2. stupeň by měla být opravdu jen výjimečně – dosahuje totiž příšerných výsledků – no ale možná je to proto, že ještě není dostatečně „proučená“…). Mimochodem – myslím, že by stálo to mnohokrát zmiňované rakouské (či rakousko-uherské) školství podrobit podrobnější analýze – možná byste se divila, jak pokročilé je… (a to nepotřebuje tak velikášsky poukazovat na to, jak se zabývá moderními trendy výuky…).

Abych ale jen nekritizoval vše, co bylo doposud napsáno a nepřispěl ničím vlastním, dovolím si vložit drobný nápad či spíš jiný pohled na věc: co takhle dát víc prostoru skutečným učitelům? Tím nemyslím jenom na tomto portálu, ale celkově – nejen ve společnosti, ale i při seznamováním s těmito novými trendy ve výuce… Mám za to, že jednak mlčící většina učitelů si o tomto všem myslí své (a je to mimochodem dost důležité – tyto osoby učí naše děti!), jednak by to měli být nejprve sami učitelé, které by bylo zapotřebí těmito metodami nadchnout (nikoli je s nimi seznamovat nebo je z nich školit či dokonce mentorovat) a asi byste se divili, jaký pokrok, změny i výsledky by to přineslo! Vtip je v tom, že toto se nesmí dělat příkazem, nýbrž vysoce profesně a profesionálně…

Nakonec: díky za váš portál – člověk se dozví mnohé, ale to kritické myšlení, které mi naštěstí mí skvělí učitelé ještě z doby socialismu stihli vštípit, je zde zapotřebí pečlivě používat…

Pane Langu, děkuji za Vaše názory. Nemohu s Vámi více souhlasit. Z diskuze u tohoto článku už i tak ale pomalu odejdu – chápu, když někde nejsem vítán. Obě moderátorky to daly velmi jasně najevo – paní Polanská už dříve, paní Fialová nyní. Nemá cenu je dál provokovat nějakým rýpáním, a rozumně diskutovat mě zde nenechají. Ještě jednou děkuji a na viděnou u jiného článku. 😉

V kterych zemí se to daří lépe? V Anglii se o to snaží ale výsledek vypadá úplně jinak. Deti sou tu hloupé a nezvladatelne. Škola má nad výchovou děti větší pravomoc jak rodič. Diplom tady vaše dítě dostane i za to když udělá jenom kotoul aby nemělo špatný pocit ze je nekdo jiny lepší ze udělal kotouly dva. Místo toho aby se podporovali ti chytří a nadanejsi s větším potenciálem být budoucností Anglie, tak se koncentrují na ty slabé aby si nepřišli hloupé. Což zní slechetne ale v realite to pak vypadá tak, ze když se angličana zeptáte kde je Srbsko tak vám odpoví ze v Assii a Čechy jsou v Rusku. Pokud chcete pro dítě vzdělání tak za nej musíte zaplati veliké částky na některé z lepších škol.

Máte docela špatného pamatováka, Leo. Jako hloupost jsem označil Vaše tvrzení, že stres je při učení vždy kontraproduktivní a že to podle Vás prý vychází z teorie učení. A teď jsem řekl jen to, že strach z chyby dítě získává doma – prosím, poučte mě, jak se podle Vás mohou vzájemně vylučovat dva výroky, které se obsahem zcela míjejí. 😀

Ke změně argumentace nedošlo. Tečka.