Přílišná byrokracie, nedostatek financí, nedobře ošetřená inkluze. To jsou tři největší problémy českých ředitelů škol, vyplynulo z dotazníkového šetření, kterého se v říjnu zúčastnil každý desátý ředitel české základní školy. Další problémy? Chybějící učitele a vzrůstající problémy s rodiči. „Výsledkem toho všeho je, že zájem o ředitelské povolání klesá, i když je to podle mě ta nejkrásnější práce,“ komentuje výsledky průzkumu ředitel ZŠ K.V.Raise v Lázních Bělohrad Jiří Jirásko.
Když měli ředitelé říct, jaká jedna věc nejvíce trápí jejich školu, nejčastěji se opakovaly tyto odpovědi:
- Výkazy všeho druhu. Papír je mnohokrát důležitější než samotná výuka
- Chybí učitelé, peníze na platy, osobní ohodnocení, odměny, pomůcky
- Školám chybí profese jako právník, odborník na řízení projektů nebo administrativní pracovník
- Malé školy nemají ani zástupce ředitele, sekretářky či hospodářky, vše musí dělat ředitel sám
- Nejednotná vize ministerstva školství a devalvace učitelské profese ze strany společnosti
Dotazníkového šetření společností Tutor a EDULAB se v říjnu zúčastnilo 450 ředitelů základních škol, tedy asi desetina všech ředitelů v ČR.
Všichni se po nás mohou vozit
To, co ředitelům vadí úplně nejvíc, je nadměrná byrokratická a administrativní zátěž. V průzkumu si stěžovali na velké množství výkazů, jež musejí vyplňovat. Pro samé papírování nemají čas na práci s učiteli a hodnocení výuky. Stěžovali si také na neustálé kontroly. „Všichni se po nás mohou vozit – obec, kraj, Česká školní inspekce, OSPOD (orgány sociálně-právní ochrany dětí) policie, BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců), hasiči, hygiena),“ zaznělo v jednom z komentářů.
Ředitel Jaroslav Jirásko to vidí optimističtěji: „Ze strany státních orgánů sice byrokracie přibývá, ale vhodným používáním technologií si lze leccos ulehčit – učitelé už nemusí psát ručně vysvědčení, jsou elektronické žákovské knížky a elektronické třídnice. Já osobně mám spoustu věcí předepsanou v tabulkách a jen to upravuji.“
Chybí koncepce
Ředitele dále pálí to, že nemají možnost finančně ocenit výborné učitele. Pokud už škola získá finanční prostředky z nějakého projektu, jsou účelově vázány a ředitel je nemůže použít na to, na co konkrétně potřebuje, vyplynulo z dotazníků. Rovněž chybí peníze na základní věci jako pomůcky a IT technika.
Podle ředitele Jiráska je na vině chybějící dlouhodobá koncepce školství. „Jeden ministr chce podpořit internet ve školách, tak vypíše projekt Internet do škol, ale už nikomu nedojde, že za 3-4 roky je potřeba techniku vyměnit. Jsou to všechno takové momentální výstřely…“
Na inkluzi už jsou aspoň peníze
Na otázku, zda současná podoba inkluze funguje dobře, odpovědělo 79 procent ředitel, že ne. Vadí jim především přebujelá administrativa a složité financování. „Inkluze – obrovský nárůst administrativy“, „složité a nesmyslné financování,“ zaznívalo v průzkumu.
Ředitel Jaroslav Jirásko připomněl, že inkluze není na českých školách ničím novým, ale předloňská novela školského zákona, která zavedla pravidla inkluze, přinesla školám peníze. „Konečně mají učitelé, asistenti, ředitelé zaplacený čas, který inkluzi věnovali už dříve, ale zdarma.“
Volný učitel fyziky je nadpozemský úkaz
„Dřív jsem si mohl mezi uchazeči vybírat, dnes je musím lákat na různé benefity, abych vůbec někoho sehnal,“ postěžoval si ředitel Jaroslav Jirásko. Vystihl tak další z věcí, která vyplynula z dotazníku pro ředitele. „Vím, že vůbec nejsou učitelé fyziky, chemie, přírodních věd. Teď mi odchází fyzikářka na mateřskou a já asi budu muset překvalifikovat chemikáře, protože nemůžu nikoho najít. Když jsem obvolával ředitele v našem kraji, řekli mi, že léta učitele fyziky neviděli.“
Kritická situace je podle něj i s prvostupňovými učiteli. „Pomohlo by, kdyby pedagogické fakulty lépe reagovaly na společenskou objednávku a otevíraly takové aprobace, které ve školském systému nejvíce chybí,“ míní Jaroslav Jirásko.
Škola a rodiče komunikují jen, když je problém
Dále z průzkumu vyplynulo, že téměř polovina ředitelů má dojem, že se zhoršuje vztah rodičů ke škole a k učitelům. „Je mi jasné, že když chci mít ve třídách dobré kolektivy a na škole dobrou atmosféru, musím do toho zapojit rodiče,“ říká Jaroslav Jirásko. Běžnou praxí mnoha škol ale je spíš to, že škola s rodiči komunikuje jen, když je nějaký problém a na radostné komunitní okamžiky není dost sil.
Tipy na snížení byrokracie
Ředitelé škol měli v rámci průzkumu také možnost uvést tipy na snížení byrokracie ve školství. Zmiňovali například zjednodušení výkaznictví – jedna položka se nyní častokrát uvádí ve více formulářích. Jednotlivé instituce by měly být propojeny elektronicky, aby se jim nemusely neustále posílat ty samé údaje.
Další tip byl směrem k ministerstvu školství, aby pro školy centrálně vytvářelo dokumenty jako školní řády, GDPR, platové směrnice, BOZP atd. Nyní si tyto dokumenty složitě připravuje každá škola sama.
Pozitivní zpráva na závěr: téměř 70% ředitelů uvedlo, že většina jejich učitelského sboru má chuť na sobě dále pracovat. A to je koneckonců pro jakoukoli změnu školského systému to nejzásadnější.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
No nevim…… Jestli maji ucitele chut na sobe pracovat. Ale treba mi to zde nekdo vyvrati…..spis mi prijde, ze chut rozhodne nemaji a skolsky system mi prijde zaszaraly a neforemny. Je to neco co se az na par vyjimek nemeni….ten system je zastaraly a neni schopny nebo jen s obtizemi se vyrovnat s dnesni dobou. Ze zaku nejsou vychovany osobnosti, ktere by si dnesni firmy urcite prali. Berou vetsinou to co je. Ve tridach je kolikrat 28 zaku na jednoho nedostatecne pripraveneho ucitele, ktery pripravy jen obslehne podle minuleho roku. A co se vzdelavani ucitele tyka…..tak to, ze si zejede na jednodenni seminar, ktery pro nej nema skoro zadny vyznam, protoze skrze svoji lenost nehodla nic noveho aplikovat v praxi mi prijde jako vyhozene prachy. Ale ucitel si za absloovani pripise dalsi plus ke sve dlouholete a nemenici se praxi.
Se široce přijímaným názorem o lenosti učitelů, kteří „stále oprašují staré přípravy“ se setkávám v mnoha diskuzích. Učím na plný úvazek na ZŠ více než 20 let a mohu Vám z vlastní zkušenosti říct, že není možné něco jen tak „oprašovat“. Různá úroveň znalostí ve třídách, rozdílný zájem žáků, dynamika třídních kolektivů i vztahy mezi žáky a učitelem prostě neumožňují jen tak něco zopakovat. Co si dovolím s jednou třídou, to se třídou o rok později nezrealizuji, protože by to nezvládla, ale zase zvládne za pár týdnů o moc lépe něco dalšího. Ani by mě nebavilo něco „oprašovat“. Na druhou stranu, učím 24 hodin přímé výuky týdně, zrovna teď mám na stole 104 čtvrtletních prací z češtiny, které musím opravit během dvou večerů doma. Nelze se připravovat na každou hodinu déle než řekněme 20 minut. Když to totiž posčítáte, zjistíte, že byste kromě výuky nic jiného než přípravy dělat nemohl. Jenže přímá výuka a přípravy tvoří dnes dohromady jen zhruba 70 procent náplně mojí pracovní doby. Zbytek je třídnická práce a administrativa (obstarávám individuální vzdělávací plány pro 14 integrovaných žáků), vedení třídní dokumentace, organizace soutěží, zapisování porad, předmětových komisí, dvě hodiny týdně doučování žáků v rámci pedagogické intervence, hodinu týdně konzultace s asistentkou pedagoga a mnoho dalších aktivit (opravování všech písemných prací mi zůstává na každovečerní práci, od které mě teď zdržel tento můj povzdech). Mám tři děti, věřte, že času opravdu nemám nazbyt. Já i moji kolegové se snažíme na sobě pracovat. Jinak to totiž ani nejde. Jinak bychom se z toho museli do tří let zbláznit. Představte si, že naše práce probíhá v prostředí, kde máme při hodině podávat maximálně odborný, profesionální výkon, ale o přestávkách (po dobu 110 minut týdně) místo abychom se napili, soustředili se před dalším výkonem a na pět minut vypnuli, musíme chodit sem a tam po chodbě, kde „držíme aktivní dozor“, včetně toho, že máme za úkol nahlížet na dívčí i chlapecké toalety, jestli se tam neděje něco nekalého, ale my sami si mezi 8.00 a 13.30 na toaletu dojít kolikrát ani nestihneme. Často se sama sebe ptám, jestli jsem studovala dvě vysoké školy proto, aby ze mě byla „hajzlbába na základce“. Tristní že? Tohle není o penězích, ale o prostředí a motivaci. Slyším teď argumenty lidí mimo školství: „máte přece prázdniny!“ Bylo by zbytečné tady vysvětlovat, že naše „prázdniny“ zdaleka nejsou tak dlouhé, jak si většina lidí myslí. V době prázdnin absolvujeme mnoho školení, máme nařízené samostudium, zhruba na 14 dnů se z nás každoročně stávají uklízečky a stěhováci nábytku ve školách, které se připravují na nový školní rok, a samozřejmě také čerpáme dovolenou – povinně v době prázdnin. Ujišťuji Vás, že ve školství už většinou (neříkám, že všude) líní učitelé nejsou. Lenoši už si dávno našli teplá místečka mimo školství, kde jim nevyhrožují rodiče, že si na ně počkají v podchodu cestou z práce. I taková je naše realita. Přesto zůstávám na ZŠ. Víte proč? Mám ráda svoje žáky. Jsou to fajn lidi, jsou chytří, dokážou spoustu věcí, jsou vtipní a umí tvrdě pracovat. Ti, kteří mají zájem se učit, se stávají špičkami ve svých oborech a firmy se o ně perou, není pravda, že by žádní takoví nebyli. Znám mnoho vzdělaných a úspěšných mladých lidí, kteří prošli naší základkou. Kvůli nim stojí za to zůstat. Ale když o tomhle nevíte vůbec nic, prosím, nevyjadřujte se k tomu. Šíříte jen obecné řeči, které, tisíckrát zopakované, by se jednou, nedejbože, mohly opravdu stát pravdou. A to si naši žáci (a Vaše děti) nezaslouží.
Klobouk dolů před vaším nadšením. Raději nečtěte závistivé komentáře, nestojí za to.
Vás by měli platit zlatem. Já mám (ze svých studentských let) zkušenosti s učiteli, kteří měli přípravy na hodinu napsané na fóliích, ty dali pod takovou tu promítačku (tuším vizualizér se tomu vzletně říkalo) a okecali co, tam bylo napsané. A zrovna náš chemikář používal ty samé folie, ze kterých učil už mého tátu. Fyzikářka na střední byla tak tupá, že když spolužačka v testu napsala „je to izolant“ místo „nevede elektrický proud“, tak jí to neuznala… Definice z učebnice měla naučené zpaměti a pokud to potřeboval někdo vysvětlit jinak, musel jít na konzultaci k učiteli elektrotechniky. Pak si taky vzpomínám na jednu matikářku, co psala pravou rukou příklad na tabuli a levou rukou to za sebou rovnou mazala. Tam zas člověk nesměl těknout očima ani na vteřinu jinam, jinak byl v kelu…
Moc dekuji za uzasne napsanou reakci, ale smutne je, ze takovych Tiboru je porad hodne a dal siri tyto nazory bez skutecnych znalosti naseho oboru. Preji vam mnoho sil :o).
I učitelé se dělí na ty schopné,co se snaží v daných podmínkách dělat pro děti to nejlepší a ty druhé.Ale v podstatě máte hodně pravdy.Ale já se ani nedivím těm druhým,vždyť to tam padlo.Ředitelé nemají možnost ocenit schopného učitele,navíc učitelů je v některých regionech už opravdu nedostatek,takže je vlastně nic nenutí na sobě pracovat a snažit se,nic tím nezískají.V takových podmínkách pracují s plným nasazením jen srdcaři,co to opravdu dělají z přesvědčení.
No učitel se určitě musí vzdělávat, ale vy by jste si to mohl po sobě alespoň opravit.
Je vidět, že vzdělanost ne vzdělání prošla jen tak kolem vás. A když něčemu nerozumíte, alespoň vytáhnete primitivní argumenty.
Je smutné, že pan ředitel jako další konstatuje, že je problém v českých pedagogických fakultách. Bohužel se nic neděje, protože vysoké školy jsou samostatné a nezávislé, jen ty peníze chtějí ze státního rozpočtu. A nic za to. České pedagogické fakulty se patrně nacházejí na jiné planetě, protože dodnes nepochopily, že jsou zde hlavně pro studenty. Nebo už jste viděli, že by státní pedagogická fakulta učila v sobotu? Vstřícnou nabídku pedagogické fakulty, aby pohledal. Snad jen Ústí, tam se dalo studovat dálkově 1. stupeň. Máme v rodině zkušenost s jednou pedagogickou fakultou, trvá na přednáškách, jak se hodí paní docentce (snad 80 let), která dorazí dvakrát týdně a nikdo s ní nehne, patrně ani nechce hnout. Vstřícnost ke studentům nula, náš rodinný příslušník je v ročníku aprobace mat-fyzika sám. Paráda. Divíte se? Má výborného šéfa střední školy, který mu vyjde vstříc (dodělává si po základní škole i učitelství střední). Pak vidím pana děkana v televizi, jak pláče nad nezájmem studentů. Kdo by se divil s takovým přístupem. Je mi líto žáků i ředitelů, že musí akceptovat neaprobované učitele, když aprobovaní prostě nejsou. Takže u nás doma pane řediteli jeden učitel fyziky je, ale jak on říká „naprosto přesně vím, jaké budou mé požadavky“. Jaké? Slušně zaplaceno, bohužel mi vadí, že je to za cenu vysokého nad úvazku, ale snad to nebude trvat dlouho a učitelé budou zaplacení jak mají být. Jen takový dodatek? Proč studentky pro 1. stupeň studují v Polsku? Protože tam je nabídka, která v České republice není.
Ze své zkušenosti mohu jen říct, že ryba smrdí od hlavy. Dobrou školu dělá dobrý management, či-li ředitel.
To máte jistě pravdu.Ale z článku vyplývá,že i ti dobří,mají dost svázané ruce.Pracovat pro dobrého ředitele je přesto výhra v loterii.
Tak jsem se dnes ráno probudil a jako manžel učitelky, se kterou tak nějak přirozeně řešíme školní problémy, jsem se zamyslel, jak by asi vypadal výlet profesora Zelí s jeho žáky do ZOO.
Dnes už nevím jak se ta povídka Grossmana a Šimka jmenovala, ale dokážu si představit jak by asi tato akce vypadala dnes.
No k smíchu by to nebylo.
Začalo by to prosbou rodičům o peníze na vlak a vstup do ZOO. Akce by samo sebou probíhala v době školní výchovy ( tedy ne biflování a teorie, ale praxe, po které tolik „odborníků přes školství “ volá).
Někteří rodiče by nezaplatili s tím, že prostě nemají, jiní by ani na mejlové připomínání učitele nereagovali, ti další by své dítě omluvili z docházky z důvodu nemoci (to je dnes možné a někteří žáci toho dost často zneužívají právě v den, kdy se píše nějaká písemka. Chytrý učitel pak musí nachystat jiný test, či prověrku, líný, či hloupější učitel se pak diví, že žák má po dlouhé době z dodatečné, stejné práce za 1 !).
Žáci, kteří na poznávací výlet nejedou a do školy přijdou pak musí být umístěni do jiné třídy.
Ti šťastnější, kteří ještě ke všemu přinesli souhlas rodičů s výletem pak odjíždějí s pedagogem vlakem do světa. Uhlí raději pominu, i bez něj je to složité. Na uhlí by dnes nevlezl nikdo.
Přichází cesta vlakem, kdy profesor má velký problém uhlídat žáky, aby nic nezničili. Záchod je však pro něj neuhlídatelný. V ZOO pak ruce mezi mřížemi klece pro zvěř, zakázané krmení a pod. Pedagog je po celou dobu výletu jednou nohou v kriminále.
Neposední žáci celou dobu ruší výklad profesora a ti, které to zajímá z výkladu nic nemají.
Při návratu se profesor nemůže na nádraží dopočítat žáků.
Někteří se trousí k nádraží se zmrzlinou až po odjezdu vlaku.
Nakonec výlet dopadl dobře, žáci přežili, profesor bude také za pár dnů psychicky v pořádku.
Jen tu hodinu, co byl v tom týdnu tento pedagog suplovat za kolegu nedostane zaplacenou, protože výlet se do pedagogické činnosti prostě a jasně nepočítá. Snad že je to takový ten učitelský odpočinek.