Tripartita znamená trojstranné jednání, setkání tří stran. Ve školním prostředí je to nový typ třídních schůzek, u kterých je přítomné i dítě, a nejen přítomné, je tím nejaktivnějším účastníkem. České školy se pomalu loučí s klasikou, při které paní učitelka probírá – nebo propírá – dítě po dítěti před celou třídou zaražených rodičů směstnaných do dětských lavic. Tripartita probíhá diskrétně. Tento formát setkávání s rodiči není již v Česku neobvyklý.
Na konci čtvrtletí rodiče opět zamířili do škol, aby zjistili, jak se jejich dětem dařilo. Vedle tradičního pojetí třídních schůzek, kdy se všichni rodiče sejdou s učitelem ve třídě, získávají oblibu individuální konzultace za přítomnosti samotných žáků, takzvané tripartitní schůzky učitele, rodiče a dítěte, o které tu kráčí. Jsou náročné pro všechny zúčastněné, ale mají i dost výhod. Učitelé si tento model i přes časovou náročnost dost pochvalují, rodiče ale mohou být zprvu rozpačití. A děti také.
Co zneklidňuje rodiče
Pro některé rodiče je težké mluvit s učitelem o dítěti za jeho přítomnosti. A výsledný pocit pak je, že se nedozvěděli, co chtěli. “Pořád vlastně nevím, jak na tom moje dítě je,” popisovala svůj dojem maminka prvňačky, která odcházela ze své první podobné schůzky. Nejistota může pak být umocněna na školách, kde místo známek používají slovní hodnocení.
Rodič, který vyrostl ve škole, kde se hodnocení odehrávalo na škále jedna až pět a tím bylo vše vyřízeno, se najednou musí naučit orientovat ve více artikulovaných informacích. A přijmout princip, že hodnocení dítěte se nevede srovnáváním se spolužáky. Jde o jeho individuální pokrok. Pozornost se zaměřuje na silné stránky a slabiny konkrétního dítěte. Tento formát dává mimo jiné prostor pro pochvalu u všech dětí, i těch nejslabších, a naopak umožňuje klást výzvy i před ty nejšikovnější.
Mluví dítě
“Jak na tom dítě je”, se rodič na tripartitní schůzce dozvídá od samotného dítěte. Je na něm, aby rodičům prezentovalo a zhodnotilo svou práci. Učitel pak jeho sebehodnocení reflektuje, proto je přítomný. Často jdou děti na schůzky s vlastním portfoliem nebo vyplněným sebehodnotícím formulářem, které slouží jako podklad pro setkání. Ideálně by výsledkem schůzky měly být konkrétní splnitelné kroky vedoucí k dalšímu rozvoji žáka.
Pro děti je to výzva a zkušenost, kterou jistě v životě uplatní. I když zdaleka ne každému z nich je příjemné, když se pozornost upírá čistě na něj a má mluvit o své práci a pocitech, o věcech, které se nedaří, nebo se naopak třeba pochválit.
Některé děti jsou rády, že se o nich nemluví bez nich, jiné by si přály, aby u toho být nemusely. Ale výhoda schůzek rodič-žák-učitel je právě v tom, že redukuje informační šumy, které mohou vést k dohadům. Pokud dojde k rozporům, lze je okamžitě vysvětlit, na problémy lze hledat řešení, nedochází k osočování, pomluvám a podobně. Rodič nemusí volit, zda věřit líčení svého dítěte, nebo učitele.
Další výhoda je vzdělávací
Děti za sebe a svůj prospěch přebírají zodpovědnost a společně učiněné dohody pak snáze plní. Nemusí se bát, co se rodič ve škole dozví a co na něj s učitelem vymyslí. Důležité ale je, aby se všichni zúčastnění dobře připravili a společně strávený čas nepromarnili.
Zkušenost ze zahraničí říká, že tam, kde tripartitní schůzky zavedli, to výrazně zvedlo ochotu rodičů se třídních schůzek účastnit, a do školy začali přicházet i rodiče slabších žáků, kteří se jinak konzultacím spíše vyhýbají.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Čim je tohle přínosné…..
Ničím, jen další alternativní výmysl, který má za úkol stěžovat učitelům už tak dost obtížnou práci…
Proboha, ptáte se z pozice rodiče nebo učitele? Všechny přínosy jsou popsané v článku, vliv na děti a jejich schopnost sebereflexe, přístup ke své práci a pro rodiče osobní přístup a možnost otevřené diskuze…..mohla bych pokračovat…. Mluvím z pozice učitelky běžné základky.
Jsem matka dvojčat (kluci ve 3.třídě).
Naše třídní schůzky probíhají podobně, jako probihali před třiceti lety a jsem úplně spokojená. Během roku jsem v kontaktu s učitelkou osobně i přes internet. Svoje děti znám a presne vím jak se chovají a učí. Drobnosti si s pani ucitelkou ujasnime, je-li potreba. A klidně před ostatními rodiči. A deti u toho vubec nepotrebuji. Jediný, kdo může mít problém s „obecenstvem“ jsou rodiče dětí s problémy s chováním nebo s učením a to je potřeba řešit individuálně a asi trochu častěji nebo jindy než na třídních schůzkách. Děti u ničeho nemusí být. Pouze u vážných provinění spojených třeba se lhaním nebo nasilím – konfrontace je vhodná. Jenže….já tu mluvím o rodičích inteligentních. Blbcovi je třídní schůzka na nic (většinou na ni ani neprijde). A nebo prijde a i kdyby byla desetistranná, tak je to k nicemu. Dítě je vzdy jen odrazem situace v rodině.
Paní Michaelo tleskám, konečně rozumný rodič. Kdyby byli všichni rodiče jako vy, tak se tu nemusí řešit tolik hovadin, „alternativního“ školství i učitelům by se líp dýchalo. Bohužel hodně rodičů se dětem nevěnuje, myslí si, že učitel udělá za 45 minut ve škole z dítěte slušně vychovaného génia a oni se doma nemusí o nic starat. Potom dělají pekla ve školách a ukazují prstem na ostatní, chtějí ohýbat systém a vymýšlet jak by se mohlo jejich dítě ze skupiny podprůměrný flákač dostat do škatulky geniálního premianta bez jejich intervencí na celé věci …
pěkně napsáno
Třídní schůzky jsou už tak časově náročné. Nejdřív proběhne všeobecná informativní část a poté ti z rodičů, kteří mají soukromé dotazy čekají a čekají a čekají až na ně přijde řada. A rodiče dětí se kterými bysi paní učitelky potřebovaly skutečně promluvit na nějaké třídní schůzky stejně kašlou.
Pokud jde o rozhovor ve třech, tak jedině při závažném obvinění.
Tohle ale nijak časově náročné není.Schůzka je domluvená na určitou hodinu a nemusíte na nikoho čekat.Časově náročnější je to pro učitele .Ale o těch tady stejně většina tvrdí,“že v podstatě nemají do čeho píchnout,že“.
Nevěřím tomu, že by časový harmonogram fungoval. Neumím si představit, že by paní učitelka měla na stole stopky a po 15minutách …..by co? schůzku striktně ukončila?:)
Já si nemyslím, že se učitelé flákají.
To jistě ne.Ale časová prodleva skutečně není velká.Vnuk jich už absolvoval dost,je ve 4.třídě.Dítě doma má takový „itinerář“,který si projde s rodiči a podle toho se postupuje. Pro všechny je přínosem,že vědí,na čem se dohodli.A pro dítě je pak snazší.dohodu plnit .A taky se nemůže ani doma, ani ve škole na nic „vymlouvat.Nakonec, sama jste psala,že na běžných třídnických schůzkách se taky čeká.A myslím,že objem informací o vlastním dítěti a jeho potřebách je nesrovnatelný.
Safra – jsem učitel na střední škole, pět let v důchodu, také otec dvou dětí (možná shodou náhod zcela neproblémových). Čím dál víc docházím k přesvědčení, že jsem do toho důchodu odešel právě včas. Ale objektivně – souhlasím s názorem, že na třídní schůzky stejně většinou přijdou jen rodiče bezproblémových žáků. S rodči problémových se téměř nelze setkat – a když ano, tak už je to spíše v opravdu krizové situaci, rozhodně ne na třídní chůzce.
Máte pravdu odešel jste včas slunickari už neví jak zaměstnat učitele. Uživejte zaslouženého důchodu
Dnes? Na třídní schůzky nechodím. Dozvěděl jsem se vždy jen co a kdy platit. Vydržel jsem 5 schůzek a vzdal to. O učivu, dítěti a tak vůbec ani zmínka. Když je třeba platit, oni to napíší a ohledně prospěchu se setkávám individuálně po domluvě s učiteli.
Myslím,že takové zkušenosti má hodně rodičů. Nedivím se Vám.Ale není to právě ten důvod,že by bylo potřeba něco změnit?
Na tohle mám ty nejhorší vzpomínky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Když jsem chodil na základní školu byla doba komunismu a to co do nás cpali no hrůza. Byl jsem takový upovídaný. Měl jsem rád legraci a samozřejmě žádnou vulgaritu a mé známky známky dvojky a trojky . Na rodičák ke mě vždy chodil táta, protože máma na to neměla psychicky. Byl jsem neuvěřitelně pomlouván tou MRCHOU TŘÍDNÍ, komunistickým přirovnáním a totálně zesměšňován. Třídní stále hovořila jen o mě a jak je možné že mě neumí vychovat. Samé lži a lži . Nikdy jsem nekouřil ani nepil alkohol a nemluvil sprostě. Prostě jsem nechápal tuto dobu. Jednou jsme psali na téma čím bychom nechtěli být. Tak má slohová práce byla jedna věta: NECHCI BÝT KOMUNISTOU A POPELÁŘEM a už tose mnou jelo celou základní školu. Jednou za rok potkám třídní a nikdy jsem jí nepozdravil a velice se těším až přijde její den D!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tento způsob komunikace jsem zažila teď se synem na střední škole a přijde mi to jako efektivní způsob – právě na střední škole. Člověk už nedělá s dítětem úkoly, není tolik vtažen do jeho školního světa (aspoň já říkám Učíš se pro sebe, ne pro moje modré oči, kdyžtak budeš zametat ulice nebo roznášet kafe ty a ne já), takže na takové tripartitě odhalí a vyřeší víc problémů, než by čekal. Ale na základce z toho bude spíš zmatek, rodič bude mít guláš a dítě možná taky. On ten pětistupňový hodnotící systém má důvod – přehlednost.
celkem trapná záležitost, když je dítě málomluvné a celou dobu místo komunikace, sleduje kdo te tří stran má lépe vyčištěné boty …
Připomněla jste mi moje myšlenky. nejdřív jsem nechtěla psát, ale váš krátký příspěvek mi je připomněl. Jsem z této povinnosti osvobozena už jedenáct let . Ale také jsem uvažovala nad tím, co když je dítě zrovna takové, že má problém z vyjadřováním a spíše potřebuje pomoci, než ho tlačit do nějaké prezentace svých dovedností. zase je to tak trochu proti srsti. Dítě by si mělo uvědomovat co dokáže, právě porovnáním s ostatními žáky ve třídě. na to ta třída slouží, aby dítě mělo možnost vlastního srovnání s ostatními a nemusí na to kantor ani upozorňovat jednotlivě. Alespoň u mně to tak fungovalo. A myslím si, že u dětí, které jak se říká nehází povinnosti za hlavu, to může fungovat taky. V té malé skupince bych si připadala asi trochu, že je druhá strana v přesile. A tak jak píší předešlí pisatelé, na třídní schůzky chodí většinou rodiče, kteří si chtějí zkontrolovat, zda to všechno souhlasí s tím co má dítě v žákovské a co rodičům doma řekne. Tím se také učí dítě odpovědnosti samo za sebe. Ale ještě dovětek. S příchodem inkluze a zařazení dětí s odlišnými požadavky na vzdělávání, tuto možnost možná dítě tak trochu ztrácí, pokud nestanoví svoje priority na dosažení výsledků. Jedna věta. Dokážu to? To už je jenom na dítěti.
Pani Evo, myslite, ze porovnavani s ostatnimi je pro dite uzitecna informace? Neni dulezitejsi, ze dite dela pokroky? Take slozeni tridy je ruzne a nejlepsi v jedne skupine muze byt prumerem v jine. Jakou hodnotu ma zjisteni, ze cte hure nebo lepe nez Maruska v lavici? Jedinym vysledkem muze byt nevrazivost k Marusce nebo konstatovani, ze Marusku stejne nedozene a nema cenu se snazit.
Teď mi zase nejdou dohromady představy těch, kteří zpracovávaly nové osnovy pro děti a razí myšlenky, že by se děti měly učit vzájemně od sebe a v mateřských školách by měly být kolektivy dětí sestaveny ze starších a mladších, tak aby se děti učily podle vzoru těch starších. Jestli je to ve škole jinak, tak vedeme děti k individualismu, každé dítě za sebe a motivace je, že tohle zvládám, tohle ne, tak se na to vykašlu a nějak si to pro sebe vysvětlím. Připomíná mi to myšlenku, no co bych se učilo, stejně po škole půjdu na sociálku. Víte, měla jsem ve třídě dvě děvčata, jedno velmi špatně mluvilo a druhé si zase dalo za úkol, že té špatně mluvící pomůže. sedávaly spolu u stolečku pravidelně spolu cvičily. Byla to ukázka logopedického cvičení. Jenže náprava řeči je velmi složitá u dítěte, které má ještě další problémy. Ze špatně mluvící holčičky se nestala žádná odbornice. Z té druhé, co měla snahu pomoci, se stala učitelka se zájmem o logopedii. Připomenu jen to, že jim oběma bylo tenkrát asi pět let. Tenhle příběh se mi vybavuje v souvislosti toho, že pořád ještě věřím, že by kolektiv dětí měl být kolektivem, ne skupinou individuelních jedinců, zabývajících se jen samy sebou a svým pokrokem. Chceme po dětech, aby se naučily vnímat i ty děti, které do života nejsou vybaveny třeba po tělesné stránce tak, jako děti zdravé, nebo děti s jiným postižením. Tak proč se nevnímat i po stránce toho, že jeden umí líp něco co já neumím a pokusím se o to taky. Proč najednou vodíme sportovce za dětmi, které zpohodlněly a chceme aby jim byly příkladem. To je taky špatně? Že se mají děti pokusit být tak trochu jako ti vrcholoví sportovci? Ale přít se s vámi nebudu. To je na posouzení každého z nás, jaké si v životě stanoví priority a co chce sám pro sebe dokázat.
Ja jsem reagovala jen na to, ze hodnoceni srovnavanim s ostatnimi nema pro dite a jeho rodice zadnou vypovidaci hodnotu a neda se s tim smysluplne pracovat. Neodporuje to v zadnem pripade myslence vzajemneho uceni mezi detmi ruzneho veku, pomoci potrebnemu nebo potrebe kladnych vzoru ve vrstevnicke skupine.
Třeba se s tím dá pracovat smysluplně. Rodiče mohou tak trochu zapřemýšlet, jestli by nestálo za to, požádat o pomoc dítě, které už to umí dobře, jestli by třeba nepomohl tomu jejich dítěti. Ale to je možná pod úroveň některých rodičů . Ne se urazit a říkat, že to je šprtka a pod. Vzpomeňte si na film Marečku, podejte mi pero. Nakonec i otec a jeho syn našli společnou řeč. Na co si děcka posílají mezi sebou taháky při písemkách a při tom riskují vlastní známku? Nevím, asi jsem chodila do jiných škol než vy.
Asi bych ukoncila nasi disputaci odbornym terminem – ja o voze, vy o koze. Mela jsem na mysli pouze hodnoceni zaka ucitelem na schuzce rodicu….
Možná máte pravdu v tom, že to má vypovídající hodnotu pro učitele a rodiče, ale pokud si je žák nejistý, ačkoliv v dnešní době se možná cítí víc nejistý učitel, to už ten žák musí být hodně sebevědomý a sebejistý. Ale nechme debatu, každý má svůj názor, myslím, že nejdůležitější je v tomto ohledu dítě, zda mu tato debata něco přinese. Musí se totiž učit samo, rodiče mu do hlavy nic nevtlučou. Záleží také na tom, jestli má svou motivaci, nebo ne. Nechme teď děti prožít krásné Vánoce, ať naberou sil na další důležitý měsíc. Vám přeji upřímně krásné Vánoce, pohodu, klid a v příštím roce zdraví, štěstí.
Dekuji:o) a pripojuji se tez s pranim pohody o svatcich a v dalsim roce radost ze zivota a pevne zdravi.
https://www.facebook.com/RodiceVitani/notifications/?section=activity_feed&subsection=mention&target_story=S%3A_I255087455124855%3A292713828028884