Dobrý rodič umí dvě věci: Má rád sám sebe a respektuje své dítě, říká lektorka kurzů o výchově

0
(0)


„Základní rodičovskou kompetencí je umět přijímat sám sebe, i s chybami. Mít se rád,“ říká Hana Čechová, která osm let vede kurzy pro rodiče založené na takzvaném respektujícím přístupu k dětem. Pozornost obrací hlavně na práci s emocemi samotných rodičů. 

Zdůrazňujete práci s vlastními emocemi…
Ano, uvědomila jsem si totiž, že i když máme dobrou vůli a teoreticky víme, co bychom měli jako rodiče dělat, naše emoce nás k tomu často nepustí. Ještě tak když jsme v klidu, tak to možná jde, ale když v klidu nejsme, a to je často, spadneme do emocí a poučky a teorie nám nejsou moc platné. Je třeba se nejdřív naučit pracovat lépe s vlastními emocemi. Poznat sám sebe.

Respekt k dětem, respekt k sobě – jak to spolu souvisí?
Velmi. Řekla bych, že základní rodičovskou schopností je schopnost přijímat sám sebe, i s chybami. Mít se rád. Na kurzech lidé často zažívají velkou úlevu, protože je ostatní přijímají, nekritizují. Tohle by měl každý udělat i sám pro sebe.

Rodičovský příběh jedné z účastnic kurzu jsme zpracovali v tomto článku.

A další chystáme.

Jak jste při lektorování uplatnila své vlastní rodičovské zkušenosti?
Do patnácti let své dcery jsem měla pocit, že stačí mít respektující přístup a vše je vyřešeno. Když udeřila puberta, ač jsem byla již celkem zkušená lektorka, často jsem si připadala bez vnitřní opory nebo ve vleku silných emocí. Pochopila jsem, že svět je mnohem složitější a nemáme vše ve svých rukou. Vlivů je hodně, obzvlášť působení kamarádů, vrstevníků je dnes velmi silné. Nemůžeme zaručit, že naše dítě bude v životě šťastné ani ho ochránit před všemi hrozbami. Můžeme jen udělat maximum, které v té chvíli umíme.Tohle prohloubilo a zpřesnilo i můj lektorský přístup. Pomohlo mi to lépe si uvědomit situaci a potřeby lidí, kteří do kurzů přicházejí.

Co je jádrem respektujícího přístupu k výchově?
Právě onen respekt k dítěti. Brát ho vážně. Zajímat se o to, co si myslí, co prožívá. Není nám to vlastní. Myslíme si, že víme vše lépe. Dítě je malé, spoustu věcí neumí, a dospělý ho tím pádem podceňuje, často ho ovládá a myslí si, že na to má právo, že je to dítěti ku prospěchu. K dítěti si dovolujeme to, co bychom si k žádnému dospělému nedovolili. Jsme naučení ho ve jménu výchovy vláčet sem a tam. A bohužel často ani nevíme kam, jednáme čistě impulzivně.

Je v tom asi i hodně strachu o dítě a jeho budoucnost…
To určitě. I strachu z toho, že si vlastně nevíme rady. Tyhle pocity je dobré si uvědomit a pracovat s nimi. Dobrat se k novému uvědomění a postoji, který z něj vyplývá, je důležitější než technika, komunikační návody.

Jací rodiče chodí k vám do kurzů?
Většinou ženy s vyšším vzděláním, minimálně středoškolským. Spíš vysokoškoláci. Muže často přihlásí nebo ke kurzu přesvědčí jejich ženy (ale někdy je to i opačně). Častou motivací příchozích je, že nechtějí dělat chyby svých rodičů. I když o nich mluví s láskou, výchovu chtějí pojmout jinak.

Jedna věc je absolvovat kurz, druhá věc je změnit svůj přístup dlouhodobě. Během kurzu se účastníci navzájem motivují, ale pak zůstanou sami a jejich zavedené vzorce chování na ně stále silně působí. Možná by jim pomohlo, kdyby se mohli setkávat i nadále?
Ano, často si to přejí a lidé z kurzů, které jsem vedla, se párkrát i pokusili v setkáních pokračovat, ale myslím, že to fungovalo jen krátkodobě. Ono to chce vždy nějakého organizátora, aby se skupina udržela. Ale je pravda, že to je důležité. Bylo by dobré na kurz navázat a energii změny udržet a posilovat. Mám i nějaké nápady, jak v tom pomoci. Chtěla bych zkusit organizovat setkávání lidí, kteří již prošli kurzem, za účasti lektora. Mohla by se konat jednou týdně večer, případně by šlo dělat i celodenní akce.

Co je podle vás znakem dobrého vztahu mezi rodičem a dítětem?
Podle mého je to již to, že vztah existuje, přes všechny možné pády, že je ochota komunikovat, omluvit se, když někdo „přestřelí“. Vztahy se taky mohou nenávratně narušit nebo rozpadnout. Pokud trvají a jsou otevřené, děláme to my rodiče vlastně dobře.

Hana Čechová je lektorka a trenérka respektující komunikace s dětmi. Vystudovala anglistiku na FFUK, absolvovala výcvik v přístupu „Respektovat a být respektován“ pod vedením Jany Nováčkové a Diny Nevolové a osm let lektorovala kurzy pro rodiče i celé pedagogické sbory. Na pražské DAMU vystudovala dvouletý program Kreativní pedagogika- pedagogická kondice. V roce 2017 a 2018 prošla lektorskými výcviky Výchova bez poražených a Škola bez poražených Thomase Gordona. Má vlastní kurz nazvaný Jak s emocemi.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Linkedinu

0 / 5. 0

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Lea
Lea
29. 12. 2018 10:17

Když udeří puberta,žádná moudra na světě Vám už nepomohou.Nezbývá ,než doufat,že to dobré,co se Vám podařilo dítěti dát do té doby,tam zůstane. A provede ho tímto obdobím bez větších duševních i fyzických škod.

zuza
zuza
29. 12. 2018 23:12

Přesně tak, čím víc jsme se dítěti věnovali, dali mu respekt, ale také pevné mantinely, tím větší šance je, že ustojí pubertu a my s ním. Pokud někde nedokáže mít cit k dítěti a výchově, v kurzu se to nenaučí, stejně jako se bez hudebního sluchu nenaučíme zpívat. Je to jako sňatky z rozumu.
Už jsem alergická na všechny ty kouče na všechno, na hloupé teze o sebevědomí a umění mít se rád. Prostě jsou to zase berličky pro nejisté lidi, dřív se chodili modlit a čekali pomoc od Boha, dneska vidí boha v lektorech. Stačilo by používat zdravý rozum a empatii. Ještě by ušetřili finance.

Lea
Lea
30. 12. 2018 13:21

Jen vycházím z článku.I autorka,zkušená lektorka,pochopila,že svět je složitý a nemáme vše jen ve svých rukou.

Lea
Lea
30. 12. 2018 19:41

Tak to se omlouvám,měla jsem za to,že reagujete na nás obě.Já souhlasím s Vámi, že výchova opravdu není tak intuitivní záležitost,jak by se mohlo zdát.Ale problém je jinde.Jak sama autorka uvádí,její kursy navštěvují většinou lidé s vyššími příjmy. Ti lidé ,kteří by to třeba opravdu potřebovali,buď nemají zájem,nebo peníze,nebo obojí.

Eva
Eva
31. 12. 2018 13:02

Přesto, že už s dětmi nepracuji, tato tématika mě pořád zajímá, bude možné najít něco o těchto přednáškách?

Eva
Eva
31. 12. 2018 18:16
Reply to  Eva

Článek odpovídá na spoustu věcí, které člověk nevěděl. Teorie se mi vždycky líp spojuje s konkrétním případem. Tak jsem si postupně dávala své poznatky a zkušenosti dohromady. Líp si to člověk vybaví. Potom může hledat další souvislosti a další řešení.

Zdena
Zdena
30. 12. 2018 22:32

Paní lektorka má pravdu – k dítěti a mladistvému člověku se lidé chovají tak , jak by si to k nikomu staršímu nedovolili . Bohužel je to tvrdá pravda ! Vzpomínám na své mládí – byla jsem nejmladší člen rodiny , nerespektoval mě nikdo , natož aby někoho zajímaly moje názory ! Prostě šlapej , jak se ti nařídí a buď zticha . Zkazili mi život – nutili mě , do čeho jsem nechtěla a jak to necítila , všichni byli nejchytřejší , jen proto , že byli starší než já . Každý člověk cítí jinak , dítě není kopie rodičů ani kopie svého staršího sourozence . Nechat každého žít , jak to sám cítí . Člověka ve zralém věku nikdo nikam nenutí , nic mu nenakazuje , nikdo ho nebuzeruje , nikdo si na něho nedovoluje , zato na dítěti nebo mladistvém si každý rád vyleje svou zlost a frustraci . Respekt k dětem a mladým je to , co v této společnosti chybí – brát je vážně , jejich názory , touhy , problémy , potřeby .

Eva
Eva
31. 12. 2018 00:14
Reply to  Zdena

Je pravdou, že v dřívějších dobách bývávalo zvykem, že se ti mladí musí všechno od těch starších učit, dokud nebudou dospělí. V dnešní době je všechno jinak. Mladí díky technice přeskočili jednu dobu a my starší je pracně doháníme. počítač je pro ty malé a mladé už normální součást života. My starší máme co dělat a kdo není technicky založený, tak má dost práce přijít na to, jak ty mašinky fungují. Uvědomila jsem si to, když dostal náš syn první počítač, protože šel na studia na gymnasium dříve. V určitých věcech začal být ve vědomostech o kus dál než já. V technických věcech si rozuměl s tátou. Začala jsem s ním, ale přesto, že už dokážu s počítačem jakž, takž, on už je úplně někde jinde. Ve vědomostech nás ti mladí přesahují to je pravda. Musíme respektovat to, že už jsou v něčem dál než my. Jsou ale věci, které se dítě musí učit, tak jak to přináší život. To co si musí zažít každý z nás. Postavit se na vlastní nohy a všechno co se ve škole naučil zužitkovat ve své práci. Každý rodič by měl o svém dítěti vědět co nejvíc, protože i když je dítě ve vědomostech o kus dál, nemusí si umět poradit v praktickém životě. V tom případě je situace obrácená, dítě by mělo respektovat to, že rodič má hodně praktických zkušeností, které ještě může dítěti předat. Pokud rodič uplatňuje zásady respektování, vzorec chování si dítě přebírá. Taky jsem zažila, že člověk víceméně musel poslouchat,ale přesto jsem byla rebel a snažila jsem si tak trochu to svoje postavení vybojovat. Přesto mi zůstalo v životě ještě to opatrnější. Vždycky jsem si kladla otázku, umím to už všechno, nebo je ještě něco dál, co bych měla znát, co bych měla dělat jinak. Začala jsem spoustu věcí dělat jinak. přišlo to s dobou, prací s dětmi, tím,že jsem je poznávala, dávaly mi zpětnou vazbu a já spoustu věcí měnila. Díky dětem, vzdělávání, spoluprací s kolegyněmi. Můžu říct, že moje práce na konci měla úplně jinou podobu, díky všem okolnostem, které nastaly. Člověk si musí umět přiznat, že udělal chybu, pak má šanci o ní přemýšlet a napravit. Pokud to neumí, neumí to naučit ani ty děti. Je to o uvědomění si sebe sama a pochopení těch druhých. U dětí mi platilo takové malé pravidlo, jsem tu pro tebe, abych ti pomohla být dobrým člověkem.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.



Zaregistrujte se