Naše dcery (dcery 9 a 7,5) nemají zatím mobil ani tablet. Ne, nejsme rodina Amišů. Během mateřské jsem pracovala z domova na počítači. Část práce spočívala i v péči o FB stránky různých projektů. Děti od malinka viděly maminku pracovat na počítači i na „chytrém“ telefonu.
A když se jednou vrátily z prázdnin s babičkou a dědou na chalupě, kde byly i jiné děti, začaly najednou mluvit o tabletu. Zvlášť mladší dcera začala loudit a dokázala být hodně „protivná“. Byla sice ještě ve školce, ale urputností by se vyrovnala puberťákovi. „Mami, vysvětlíš mi laskavě, proč já nemůžu mít tablet, když jiné děti ho klidně mají?“ Nebo mi vpálila: „Ty taky pořád něco děláš na internetu, a nám to nedovolíš!“
Neříkala jsem jí nikdy přímo „ne“. Ptala jsem se jí, proč si ho přeje, co by se jí na tom líbilo dělat. Dost často si o tom totiž vlastně chtěla popovídat. Vždycky to skončilo ujištěním, že tablet dostane, až bude umět číst a psát. Jednou se nás přišla zeptat, jestli by podle mě Ježíšek přistoupil na to, že kdyby mu dala všechny svoje penízky (usilovně nastřádaných pár drobných), tablet by jí koupil. Babičku s dědečkem to dojalo a už ho chtěli shánět, což jsme ale my rodiče nechtěli – a tak jsme to vyřešili šalamounsky. Pod stromeček každá z dcer dostala jednoduchý digitální foťák. Zafungovalo to. Berou si ho hlavně na výlety a na prázdniny a tam, kde se jim ho nesnaží vzít mladší bratr. Fotí členy rodiny, detaily hraček a jejich různě instalace. Natáčejí videa, kde hrají plyšáci divadelní představení.
Jednou se nás přišla zeptat, jestli si myslím, že by Ježíšek přistoupil na to, že by mu dala všechny svoje penízky (usilovně nastřádaných pár drobných) a on by jí tablet koupil. Babičku s dědečkem to dojalo a už ho chtěli shánět, aby jí udělali radost, což jsme ale my rodiče nechtěli – a tak jsme to vyřešili šalamounsky.
Mobil je samozřejmě pořád zajímá. Občas přijdou kouknout, co dělám, nebo na fotky z mobilu. Z mého telefonu si povídají s babičkou a dědou, sem tam jim píšou smsky nebo přes whatsapp. Na počítači koukají na pohádky a poslouchají písničky. Často chtějí pustit něco, co se zrovna učí ve škole, abych se to taky naučila a mohli jsme si to zazpívat spolu. Naučila jsem je, jak na mém mobilu zavolají pomoc, kdyby se mi něco stalo.
Tablet nebo smartphone si pořád přejí. Já si ale nemyslím, že by jim to v tomhle věku prospělo. Dokud ho nemají, hrají si spolu divadlo, šijí, pletou, tvoří. Staví z lega domy. Hodně jsou venku, na kole, na stromě na zahradě, u řeky. Do školy jezdí společně a ve vlaku hrají třeba dračák nebo karty. Tohle bych jim nechtěla zkazit.
Tablet nebo smartphone si pořád přejí a průběžně se o tom doma bavíme. Já si ale nemyslím, že by jim to v tomhle věku prospělo. Dokud ho nemají, hrají si spolu divadlo, šijí, pletou, tvoří. Staví z lega domy. Hodně jsou venku, na kole, na stromě na zahradě, u řeky. Do školy jezdí společně a ve vlaku hrají třeba dračák nebo karty. Tohle bych jim nechtěla zkazit.
Dcery chodí do waldorfské školy, která s je v souladu s naším postojem. V mateřské a základní waldorfské škole se telefony ani počítače ve výuce nepoužívají. Ideálně by je děti neměly mít k dispozici ani doma. Škola se snaží rovnoměrně rozvíjet všechny složky osobnosti. Krom myšlení je to i citová stránka, vůle, pohybová a manuální zručnost. V otázce technologií se vychází z myšlenky, že člověk by měl používat takové technologie, u kterých rozumí principu, na kterém fungují. Techniku samu o sobě waldorfská pedagogika nezatracuje, jen chce, aby se s ní člověk setkal ve správný čas svého vývoje. Proto by waldorfský absolvent, než začne s počítači pracovat, měl být schopen na konci střední školy jednoduchý počítač sám sestavit.
Ale malé dítě není schopno mobil obsáhnout ani kontrolovat. Děti mohou díky předčasnému vstupu do virtuálního světa zakrnět. Je velké riziko, že se stanou pasivní, závislí, a naruší se jejich vztahy.
Společně s ostatními rodiči se na třídních schůzkách tedy domlouváme na jednotném postupu. Ze zkušenosti víme, že pokud někdo z dětí do školy chytrý telefon nosí, dřív nebo později to narušuje sociální klima celé třídy. Děti pak tajně zapínají mobil ve škole, hrají hry, kolem hrajícího dítěte se shlukují ostatní, scházejí se s mobilem na WC. O přestávkách si přestanou spolu hrát, nesvačí, ztrácí pojem o čase a ráno chodí pozdě do školy.
Máme proto v naší třídě domluvu, že děti zatím mít chytré telefony nebudou. Povoleny jsou maximálně tlačítkové telefony a ve škole jsou vypnuté. Děti si je zapínají až cestou domů.
Některé děti našich přátel už své dotykové telefony mají. Často je to kvůli sociálnímu tlaku, aby dítě nebylo vyloučené z kolektivu třídy. Nebo proto, aby se dítě zabavilo doma, když dospělí pracují. Nebo i z užitečných pohnutek, kvůli výukovým programům angličtiny.
Ale já vidím, že děti, které chytrý telefon dostanou, se velmi často začnou chovat jinak. Některé si přestanou chtít normálně hrát s jinými dětmi a přijde jim to najednou dětinské. Společné aktivity s jinými dětmi chtějí dělat na mobilu. Volný čas tráví na telefonu nebo tím, že se na něj chtějí dostat (loudí na rodičích nebo myslí na to, co za nové hry si stáhnou nebo jim je líto, že chybí v nějaké online hře, kterou právě hrají kamarádi).
Ale já vidím, že děti, které chytrý telefon dostanou, se velmi často začnou chovat jinak. Některé si přestanou chtít normálně hrát s jinými dětmi a přijde jim to najednou dětinské. Společné aktivity s jinými dětmi chtějí trávit na mobilu. Tráví volný čas tím, že jsou na telefonu nebo tím, že se na něj chtějí dostat (loudí na rodičích nebo myslí na to, jak by hrály, přemýšlí, co za nové hry si stáhnou nebo jim je líto, že chybí v nějaké online hře, kterou právě hrají kamarádi).
Za sebe si myslím, že čím později dostanou naše děti chytrý telefon, tím lépe. Určitě budeme ale postupovat s ohledem na situaci ve třídách, kam děti chodí. A budeme se dál domlouvat s dalšími rodiči ve třídě. Jakmile má totiž na druhém stupni více dětí chytrý telefon, pak ty, které nejsou na sociálních sítích a chatu, začnou být „mimo partu“. A takto hendikepovat děti samozřejmě nechceme. Domluvu doma s dětmi zatím máme, že až začnou jezdit do školy samy, dostanou tlačítkový telefon na volání a sms. I to pro ně bude nové dobrodružství a výzva.
Tereza Puldová vystudovala na Filozofické fakultě UK výchovu a vzdělávání dospělých, pracovala jako koordinátorka a konzultantka v různých občanských organizacích. Se svými dětmi Aničkou, Bárou a Kryštofem byla dlouho na rodičovské dovolené, nyní pracuje z domova.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Přístup dle mě zcela správný, žádný extrém, rozumný. Co mě ale zaráží, je, že děti do školy ještě nechodí samy, obzvlášť starší z dcer už by to bezpochyb zvládla za obě. Chápu strach rodičů, ale každý se musí někdy začít osamostatňovat.
Kde to tam je, o tom chození do školy?
Domluvu doma s dětmi zatím máme, že až začnou jezdit do školy samy, dostanou tlačítkový telefon na volání a sms.
Máte pravdu, přehlédla jsem to. Jezdí do školy vlakem, tak možná proto?
Ono to nejde vždy. Záleží na tom, jak daleko je škola a co celá cesta obnáší. U nás ve městě (Liberec) rodiče nechávají děti od cca 7-9 let jezdit samy do školy, pokud jezdí autobusem jednou linkou. Pokud musí přestupovat v centru města, nenechávají je, a já se jim nedivím. Např. syna kolegyně (asi 10 nebo 11 let?) tam starší děti zatlačily do kouta a z ruky mu vzaly telefon při čekání na spoj. Je tam bordel, povaleči, spousta popíjejících cizinců, shlukují se tam psychicky nemocní, na které nikdo nemůže…
Respektuji pravo kazdeho rodice vychovavat deti po svem, ale ja bych sve deti takto handicapovat nechtel. Nase deti proziji cely zivot v digitalnim veku a proto odmitam tvrzeni, ze prace s elektronikou zpomaluje ci deformuje jejich vyvoj a vykriky, ze jim dokonce nici mozek mi pripadaji smesne.
Mam dve sikovne a chytre deti a od mala jim nebranim v pristupu k mobilum ci pocitacum, prestoze me to uz stalo dost penez, kdyz mi obcas neco rozbily. Obe rozumi a mluvi dvema jazyky (samozrejme na urovni jejich veku) a sami se uci z internetu anglicky. S velmi slusnou vyslovnosti, coz me dost prekvapilo. Obe maji v kolektivu dobre postaveni, spoustu kamaradu (v cizine, kde lide z vychodu nemaji moc dobrou povest), velkou fantazii a zdrave sebevedomi, ktere deti s puritanskou vychovou vetsinou nemaji.
Myslim, ze by se rodice alespon castecne meli odpoutat od vychovy svych rodicu a pripravit deti na jejich zivot, ne na ten svuj. A jejich zivot bude probihat z velke casti digitalne. Casto slychavam argument, ze dnes odrostli take nemelu mobily, internet…… a presto prezili. Tak tech bych se chtel zeptat proc pouzivaji splachovaci zachod? Jejich predci ho take nemeli a prezili.
Přesně můj názor. Připadá mi už až hloupé, jak všichni mají pocit, že dětství bez internetu bylo to nejlepší. A jak je teď hrozná doba. Lidstvo se stále vyvíjí, neustálá změna tu je a bude jediná jistota. Já bych takovým lidem sebrala všechny vymoženosti (pračka, myčka ap.) dnešní doby, prostě valchu a nazdar 🙂 Dětem techniku neomezuji, mají tablet, telefon tedy tlačítkový na volání, volný přístup k PC. Přesto jsou schopni být několik dnů bez těchto věcí. Chodíme hodně do přírody, máme psy a koně. Dcera dělá ruční práce, syn si hodně maluje, hraje na kytaru, jde dělat s mužem dřevo…
Ano ale internet k životu nepotřebujete.ani ten mobil ani pc.potřebujete jídlo vodu a kde spát.slyším názor lidí že si neumí představit život bez internetu????? ten se jednou může zhroutit a nepůjde nic.a pračku taky nemusíte mít vlastně nic a můžete žít.
Neznám nikoho, koho by splachovací záchod zaujal natolik, že by se od něho nemohl celé dny odtrhnout a na cokoliv jiného odpovídal „to mě nebaví“.
I přes digitální věk jsme pořád biologickým tvorem – a kromě kyslíku, energie a vody, potřebuje biologický tvor i pohyb a skutečné sociální interakce. Neustálé sedění před monitory tyto dvě věci prakticky zruší.
Trošku si pletete pojmy přístup a závislost na internetu.
přesně tak
Dobry den, uplne souhlasim, dekuji.
Díky za otázku. Protože do školy dojíždí příměstským vlakem do Prahy. Kdyby jezdily jen po Praze, tak už samy jezdí. Takhle je to chceme postupně naučit. Zvlášť, když letos nastoupila mladší teprve do 1. třídy.
Podle mně to není o tom, že by rodiče bránily dětem naučit se novou technickou vymoženost používat, ale v tom, že čekají až na správný čas, kdy děti budou používat smysluplně počítač k tomu, aby jim pomáhal třeba ve vzdělávání, nejen jako hračka na ukrácení času. To lehce dítě zapomene a nebo neví kolik času u něj strávilo. A v něčem pravda je, že když ještě neumí číst a psát, tak mu neslouží ani ke komunikaci, ale opravdu jenom k těm hrám. Pokud rodiče třeba neseženou speciální hry připravené pro předškolní věk. V dalším roce třeba programy k procvičování čtení, kreslení, k logickému uvažování. Je třeba naučit děti aby se naučily vnímat časové rozpětí, kdy budou na počítači pracovat. Aby měly čas i na ostatní aktivity a třeba i pomoc rodičům a nebo rozvíjet své další zájmy.
„Techniku samu o sobě waldorfská pedagogika nezatracuje, jen chce, aby se s ní člověk setkal ve správný čas svého vývoje. Proto by waldorfský absolvent, než začne s počítači pracovat, měl být schopen na konci střední školy jednoduchý počítač sám sestavit.“…. rozumim tomu spravne, ze umite sama postavit auto, pracku, dum atd.? 😀 to snad nemuze vysokoskolsky vzdelany clovek myslet vazne.
Třeba bude umět, podívejte se na čem pracují vysokoškoláci na ČVUT. A ještě z těch vynálezů mají finanční odměnu. Máme děti šikovné.
Jo jo 😀 pani se vzdelanim z filozoficke fakulty umi postavit dum….vyrobit auto:DD takoveho genia jsme melu v historii jen jednoho….Jara Cimrnan:D
PS: a verte mi, lise z CVUT videlu pocitac drive jak na konci stredni skoly.
Máte svou pravdu a tu vám nikdo nevyvrátí. Máte své přesvědčení a názory a tak na nich stavte. Já mám ty své, paní má ty své a každý má právo je vyjádřit, jde o to, jak je ten druhý přijme. Dobrou noc.
Uzivate slovo pravda, ale myslite nazor….pani propaguje nazor, ale pise logicke (nebo pokrytecke) nesrovnalosti….pise, ze neni dobre pouzivat technologie, kterym clovek nerozumi, ale sama denne takovych mnoho uziva.
Dnes se již počítače prakticky z dílů nesestavují, prodávají se hotové ať již ve formě notebooků nebo tabletů (stolní již málokdy), ale budoucí uživatel by si měl umět vybrat správnou konfiguraci, která bude vyhovovat jeho požadavkům pro konkrétní práci, stejně jako si rodina vybírá pračku nebo sušičku podle množství prádla, které bude prát či sušit. Seznámit se s recenzemi zákazníků, kteří již počítač či spotřebič mají – i to by se měl člověk postupně naučit, čím dříve, tím lépe.
Ale kdeže… kdo chce v současnosti nabušenou bednu za míň, prostě si objedná díly a složí si to sám. Jak už bylo nadneseno výše: takový človrda viděl počítač zevnitř mnohem dříve, než na střední škole. Jen tak mimochodem. Podívejte se na ta děcka, co z téhle třídy vylezou mezi ty z normálních škol, co si holt musely projít i nějakou tou životní nepříjemností. Budou u ostatních středoškoláků akorát za nooby. Nebo se svoje děti chystáte kontrolovat celej život?
Můžu se svěřit, chlubit se nechci. Můj syn se do počítačů tak zabral, že věděl, co všechno ta bedýnka obsahuje už na střední škole. já jako nevzdělaná jsem pro svoji práci obdržela starší model a protože už někdy vynechával, hledal syn v čem to může být, opravil ho a ještě pár let sloužil, Až teď protože ta bedna už vydávala takový hluk a než naskočil internet a zprávy, tak to chvíli trvalo, jsem se rozhodla a syn mi vybral vyhovující počítač pro mou práci. Takže věřím, že není sám, protože má spolužáka ze základky a mají společný zájem. Poznat jak ta mašina funguje a co potřebuje. Znám i další. Možná díky těmhle šikovným chlapcům po celé republice máme šanci, že nám ten počítač někdo opraví. Pokud nejste ten typ, pokazil se vyhodím. To je ovšem klasický typ počítače. Ty placaté už asi nikdo neopravuje, protože ty součástky jsou možná dražší, než nový přístroj, tak se to nevyplatí.
Od tématu článku jsem se dostala někam jinam. Já s názorem maminky plně souhlasím. Protože můj syn, jak poznal, co ta mašina umí, nechtěl ven, ani když pro něj přišli kluci, aby s nimi hrál fotbal. Tak mu to zůstalo a tak jak měl své koníčky v dětství trochu, tak ho ta mašina pohltila úplně. Vybral si ji i jako své povolání. Když se ptám, co dělá, tak mi řekne, mami, tomu stejně nerozumíš. A já ztrácím témata o čem bych si s ním měla povídat. Stačit té mašině, která má spoustu informací se nedá. Jen mi tam chybí ta druhá osoba. taky musím čekat až to dokončí. Komunikuje až dokončí program, který začal. Taky už mi někdy připadá, že ho programuje počítač.
Paní Evo, jestli tomu správně rozumím, tak používáte počítač ke své práci i přes to, že z principů jeho fungování víte „pouze“ to, že je to „bedýnka, která v sobě něco má“.
Nevím, o kolik více je technicky zdatná paní z článku, ale zakazovat používat elektroniku dětem, „protože neví jak funguje uvnitř“ mi potom přijde možná až trochu pokrytecké.
To že se někdo snaží dokončit svou práci včas se zase jmenuje zodpovědnost, a nevím, zda to označovat za neduh. Každopádně kdyby Váš syn stavěl třeba mosty a nebo pracoval na poli, tak to přece neznamená, že se z něj stává most nebo kukuřice jen proto, že musí stihnout včas něco dostavět/osít.
Možná bych byla na svého syna raději pyšná, že dokáže to co dokáže a je profesionálem ve svém oboru. U většiny odborných profesí nikdo mimo branži pořádně nerozumí tomu, co vlastně fakticky dělají… Ať už máte syna skladatele, programátora a nebo architekta.
To, že si nemáte se synem o čem povídat – za to nemůže PC, ale problém bude někde jinde….. Co jediné chci je, aby byly moje děti šťastné. Přišly žít svůj život. Nejsou tu kvůli mě a pro mě. Každého pohltí něco jiného a je moc fajn, když je člověk do něčeho zapálený a nechodí do práce jen pro peníze a nějak tam těch 8 hodin překlepe.
Máme si o čem povídat,paní Markéto, jenže můj syn je z celého měsíce tak čtyři dny doma a tak spíš probíráme, co se dělo mezi tím. Ale není toho tolik co dřív. Musím se s tím smířit.
Jen dodatek, já jako nevzdělaná v technické oblasti………
Ano, a to je samozřejmě plně vpořádku.
Jen nechápu úplně tu filosofii, že by děti neměly používat elektroniku, protože nevědí, jak uvnitř funguje… Vždyť ani my dospělí v naprosté většině případů nevíme jak všechno funguje v počítači, autě, letadle, telefonu. Stačí nám, že víme, jak to zařízení využít pro naši potřebu.
A stejně tak to je i v jiných oblastech… Nikdo mi nezakazoval vyrábět věci ze dřeva jako dítěti dokud nebudu vystudovaný tesař, ani mi nezakazovali pomáhat v kuchyni dokud nebudu vystudovaný kuchař nebo stavět hrad z písku dokud nebudu stavař.
Z toho, co jste psala mám spíše pocit, že vás mrzí, že jste si trochu přestala se synem rozumět, protože se zabývá věcmi, které jsou mimo váš obor. Ale problém není v tom že by používal počítač jako dítě, ale v tom že je už prostě odborník, a tak by vám jeho práce nic moc neřekla. Stejně jako když budete mít syna chirurga, tak vám nic neřeknou všechny zákroky, které přes týden dělal…
Napadá mě, co se s ním zkusit bavit více o lidských věcech než profesních? Třeba jak se mu daří, co kolegové a šéf v práci, jestli plánuje nějakou dovolenou, a jestli by Vám třeba nedoporučil nějaký zajímavý film? Věřím, že si toho určitě máte hodně o čem povídat i když přeskočíte všechny algoritmy, logaritmy a procesory 🙂
Marto nepište o něčem o čem nevíte asni ten prd.
Díky za dotaz. To, jak to vypadá, když lidé používají techniku, které nerozumí ani v principu, je v současném světě vidět velmi dobře. Nejde o to, být programátor, ale rozumět principu. Nejen hardwaru ale i třeba tomu, že většinu aplikací na sociálních sítích dnes vývojáři dělají tak, aby vytvářela závislost. A to i u dospělých. Jinak znám dost waldorfských absolventů a jsou to skvělí lidé. V zahraničí jsou to prestižní školy, kam dávají děti úspěšní lidé, protože se ukazuje, že se pak děti dobře uplatňují v práci. Třeba proto, že jsou schopni kreativních řešení anejsou jen pasivními zaměstnanci.
Část odpovědi patří panu nebo paní Aduš.
Mohla byste prosim vyjmenovat obory tech skol? A neni to nahodou tak, ze jim ty pracovni pozice zajistuji uspesni rodice? (v Cesky se tomu rika „protektcni teple misto“), bezny postup v cele Evrope, kdy neschopni absolventi delaji sefy lidem, kteri te praci skutecne rozumi a umi ji.
Terezo, používáte kalkulačku? A rozumíte tomu, jak funguje? Máte představu, jak se stane, že když jí zadáte i něco tak jednoduchého, jako 2+2=, že mám vyhodí správnou odpověď?
Skutečnost je taková, že i takovýto triviálně jednoduchý výpočet je v kalkulačce výsledkem poměrně komplikovaných pochodů, kterým alespoň V PRINCIPU, jak říkáte, rozumí jen malá hrstka lidí. A to se bavíme jen o obyčejné hloupé kalkulačce.
Ve skutečnosti je dnes technika kolem nás tak složitá, že drtivá většina z nás nemá ani tu nejmenší představu, jak funguje.
Take me dost zarazi, ze pani svym detem celkem bezproblemu lze a manipuluje s nimi…..“Neříkala jsem jí nikdy přímo „ne“. Ptala jsem se jí, proč si ho přeje, co by se jí na tom líbilo dělat. Dost často si o tom totiž vlastně chtěla popovídat. Vždycky to skončilo ujištěním, že tablet dostane, až bude umět číst a psát.“…..9 leta dcera uz umi cist a psat. Ja preferuji uprimnost, proste reknu jasne NE a vysvetlim z jakych duvodu.
Do tohohle sloupku se rozhodně nevešla celá šíře diskusí, které jsme s dětmi vedly v různých obdobích. A s každou dcerou to probíhalo jinak. Ta mladší chce mít všechno dřív, protože se orientuje podle starší sestry. Ta devítiletá si teď prioritně přála lego, brusle na led, takže to ani není téma. Z vašich dotazů mám pocit, že mě chcete víc urazit, než že vás to zajímá. Možná se mýlím a je to jen takový váš zanícený způsob vedení diskuse.
Jsem rad, ze jste take zaregovala na prispevek, ktery pro Vas neni prijemny. Ja vcelku dobre chapu psany text a davam si ho do souvislosti a pokud mi na nem neco nesedi, nemam obavy rici, co si skutecne myslim. A ve Vasem textu je rozporu celkem dost.
Je pravda, ze naprosto nesouhlasim s vychovou deti v izolovane skupine odtrzene od reality (napr. Jehovisti, ortodoxni krestanstvi, takzvane elitni skoly, evidentne waldorfska skola atd.).
Za prve dite, ktere se samo nemuze branit, deformujete vuci jeho prirozene povaze, coz se negativne projevi na jeho psychicke vyrovnanosti v dospelosti. Napr. Vase mladsi dcera je pravdepodobne vice zvidavejsi a chce vice objevovat svet (mozna je vyvojove jinak nastavena, nez starsi), ale vy mate tabulku, podle ktere ji tablet do ruky nepatri. Oduvodneni, ze jste ji to vysvetlila je zcela zcestne, protoze ona s Vami nemuze jit do konfliktu. Tak to musi skousnou, ale hluboko v ni zustane mala jizva. Ostatne nasledujici vetou jste to pochopeni sama poprela, kdyz v nadeji navrhla, ze prispeje Jeziskovi vsechny sve penize, jen aby tablet dostala.
Za druhe tyro deti budou vyrustat do 20 let v bubline, bez nazorovych oponentu, bez vseobecneho rozhledu, v podstate nepripravene na realny zivot.
Bubliny jsou ale přeci součástí reálného života. My se navíc pohybujeme v různých sférách společnosti a škola není zdaleka jediný kolektiv, kam děti chodí. To však neznamená, že vám nevyhovuje jiný typ školy. Otázka přání a potřeb dětí je dost složitá. Já věřím, že je to fakt zodpovědnost rodiče, rozhodnout, čemu dítě vystavím, co mu dávám k dispozici. I když si dítě přeje sladkosti k obědu a večeři, tak mu je nedám. Můžu říct: ne. Nebo můžu říct: ano, budou, až se pořádně najíš oběda. Jak píšu v článku, neříkám, že děti nedostanou tablet. Rozhodně nechci, aby ho měly na prvním stupni. Pak uvidíme. Zajímalo by mě něco z vaší zkusenosti. Pochopila jsem, že máte starší děti. Jak to děláte prakticky? Limitujete dětem čas, kdy jsou online? Limitujete, kam mohou (filtry, dohodou)? Máte zpětnou vazbu, jestli je někdo nestalkuje, nejsou součástí šikany atd.) Ptám se ze skutečného zájmu, co vám funguje. Díky
Samozrejme mate pravo vychovavat Vase deti jak chcete, ale to neznamena, ze s Vami kazdy musi souhlasit. Ja nesouhlasim hlavne z toho duvodu, ze jsem castecne takovou vychovou prosel….matka Jehovistka, otec policista-moralista. Ja mam povahu po mem dedovi a otec se me cely zivot snazil zmenit a vysvetlit, ze je to spatne….vysledek, od 15 otce nenavidim, v 18 jeste pred maturitou jsem odesel. Vztahy s rodinou nulove. Ja se snazim poucit z jejich chyb a deti respektuji takove, jake jsou.
Deti mam cca stejne stare 9 a 4…obe maji pristup k technice…filtry nastavovat nemusim, protoze denne sleduji, s cim pracuji, na co se divaji, nektere cinnosti dokonce delam s nimi. Uzasny prostredek ke sblizeni se synem. Samozrejmne jim vysvetluji jak se chovat, zrovna vcera jsem se synem mluvil o tom, ze nesmi nikomu rikat v jakem meste zije, cele jmeno a do jake skoly chodi.
Tim, ze s nimi mam otevreny vztah, tak mi kazdou chvili ukazuji na co se divaji a mam moznost jim ukazovat co je pravda, co je lez, co je fake popr. co je hrane a zaroven jim vysvetluji jak to poznat (tedy spis se synem, ale uz i mladsi vysvetluji, co je pohadka a ze ve skutecnosti to tak neni).
Jak jsem psal nize:
zlata stredni cesta, kombinace sportu, manulnich cinnosti, spolecne straveneho casu i elektroniky. Deti jsou stastne, vzdelane, maji prehled, sami se uci anglicky….co vic si prat.
https://www.ditevsiti.cz/bezpeci/5654-deset-nejdulezitejsich-pravidel-kterymi-vybavit-dite-na-zivot-v-online-svete tohle by se Vám mohlo hodit.
Precetl jsem a s vetsinou se mohu ztotoznit….akorat nerozumim tomu, z jakeho duvodu pan prezentuje NAPROSTO NESMYSLNA CISLA!!! Rozumny clanek tim degraduje na uroven bulvaru….
12 lete prumerne ceske dite 9GB mobilnich dat? Vite kolik stoji Mobilni data v CR? Asi nam ty deti dost zbohatli.
500 milionu zakazniku jednoho retezce hotelu? Zkuste se nad tim cislem zamyslet.
A ze chcou byt deti youtuberi? Moje generace chtela byt zpevaky, sportovci, herci….jaky je rozdil?
Promiňte, že se vměšuji, ale poprosím Vás o vysvětlení jedné věci, které tak dobře nerozumím:
V článku je uvedeno: „Vždycky to skončilo ujištěním, že tablet dostane, až bude umět číst a psát.“
Chápu, že do článku se nemohla vejít celá Vaše diskuze s oběma dcerami. Mohla byste nám tedy vysvětlit, jak máme chápat to, že své dcery už od školky ujišťujete, že dostanou tablet, až budou umět číst a psát, a přitom ho ještě v 9 resp. 7,5 letech nemají?
Obzvlášť zajímavý mi přijde rozpor mezi tím, jak své dcery ujišťujete, a tím, co říkáte nám zde: „Rozhodně nechci, aby ho měly na prvním stupni.“, což v důsledku znamená, že na vypilování své schopnosti číst a psát mají ještě další dva roky.
Nejspíš mi chybí nějaká zásadní informace, protože odtud to vypadá, že jste se rozhodla prosadit své rodičovské právo a to zcela bez ohledu na způsob a jeho následky.
Ještě jsem tady chtěla odpovědět panu Václavovi. Ten článek je zkratkovitý. Několikaletá povídání si s dětmi o různých jejich přáních a nápadech, rozhodě nestála jen na tvrzení „až budeš umět číst a psát, dostaneš tablet“. A rozhodně to nebylo „jakmile budeš umět, hned ti přistane“. Uznávám, že v článku to tak může působit. Na druhou stranu, i kdybyste na tom důsledně trval, tak ta mladší se skutečně teprve učí číst a psát. Ve waldorfské škole je to o něco posunuté v osnovách. Ta starší sice už umí, ale knihy teprve začíná číst a je potřeba, aby tomu věnovala čas a ne klikání na tabletu. U té starší se ale diskuze vedla jiným směrem. Je občas trošku zasněná a zapomíná věci. Tak jsme domluvené, že se určitě nejdřív musí naučit si ohlídat své věci, než bude mít zodpovědnost za křehkou a drahou věc.
Děkuji za Vaši osvětlující odpověď. Informace, že kromě té jedné dohody máte s dcerami paralelně i další, které datum obstarání tabletu odsouvají, je ten stěžejší kousek „skládačky“, který mi v článku chyběl.
Je jasné, že nemá cenu pořizovat tablet dříve, než se naučí obstojně číst a psát, ale nemyslím si, že je moc produktivní odkládat seznamování s technologiemi na co nejpozdější dobu. Jednak kvůli tomu, že pravidlo o nutnosti porozumět technologiím je dnes velmi obtížně prosaditelné (nemohly byste používat ani auto) a působí tedy opravdu jen jako nepřirozená překážka, a jednak proto, že svět je plný technologií a ten, kdo se je nenaučí používat, je silně hendikepován.
Lepší by podle mého názoru bylo stanovit si jasná „pravidla provozu“ tak, aby zbylo dost prostoru na rozvoj v těch oblastech, které by jinak mohly zaostávat.
Paní Terezo, každý rodič je zodpovědný za své děti. Asi moc dobře víte proč jste zvolila takovou výchovu. Nebojte se, děvčata si svou cestu najdou a možná, že ve škole pochopí co je v životě nejdůležitější. Taky jsem měla ráda technické novinky tenkrát, magnetofon, fotoaparát, svého prvního, já říkám pincka, technika mně přitahovala. Počítač mám už taky dlouho. A věřte, že se už těším na jaro, až vyjdou sousedi na zahradu, já budu dělat práci, která mně baví a má myslím si poněkud větší smysl, než když sklouzávání ke hrám, snažím si tříbit mozek, ale zase kazím oči na počítači. Lepší je puzzle v reálném provedení. Dokáže přitáhnout další. Pak se nad tím debatuje. Vaše děvčata budou používat počítač v životě taky. Ale budou vědět, kdy počítač slouží jim a ne ony počítači.
Tak sama pisete, ze jste mela techniku rada, asi Vam ji nikdo nezakazoval. Ale temto detem se technika zakazuje….moc Vasemu prispevku nerozumim.
Paní Terezo, je mi 62 let, jsem už v důchodu. Na počítači jsem začínala v práci v roce 1995, byla jsem vystresovaná, neměli jsme žádné školení, všechno jsme se učili metodou pokus omyl. Dcera vystudovala grafickou školu, naučila jsem se od ní grafické programy, uměla jsem tedy víc než co jsem používala a používám pro kancelář. Vnučce je 9 let, ve třetí třídě má přečtených 400 knížek a je vášnivou čtenářkou, počítač používá od tří let, ale jen občas na koukání pohádek a to dokonce v angličtině – od tří let kouká i na anglické programy. Vnukovi jsou tři roky a když mi s počítačem něco nejde, dovede do dát do pořádku. Ani jeden nesedí u tabletu nebo počítače celý den. Mají lego, hry, kreslí, běhají venku. Od rodičů neměli nikdy žádný zákaz nebo omezování. Myslím, že je to spíš o Vás jak je zabavíte a ne o tom, co jim zakazujete. Nikdy jsem dětem nic nezakazovala, oba jsou vystudovaní a zákazy v hlavně v dnešní době nic neřeší, můžu Vám říct, že je mi Vašich holčiček líto, protože si musí ve škole projít zesměšňováním nebo i ponižováním, že nejsou s technikou v obraze. Dcera má kamarádku, ta taky klukům zakazuje počítač a televizi, je jim pět a čtyři, neumí kreslit, špatně mluví, myslím, že zákazy tabletů a počítačů je spíš moderní ego maminek, že oni jsou taky „in“ a můžou dát zákaz. Je to Vaše rozhodnutí, ale může se stát, že až budou psát úkoly na počítači budou oproti ostatním dětem hodně pozadu.
Patřím k Husakovým dětem. Když jsem byl na střední škole, internet byl jen na jednom počítači pro celou školu. Táta mi koupil počítač v prváku, i když byl z bazaru, pro rodinu neužitečná věc a zbytečně vyhozené peníze. Vůbec tomu nerozuměl, ale řekl že je nová doba a mně to pomůže ke studiu. Ve třídě jsme byli tři, co jsme měli svůj počítač a byli jsme o hodně dál s vědomostmi o PC než ostatní. Jsem rád, že měl takový přístup. Na PC jsme hrál hry, ale taky jsem chodil ven, chodil na ryby, udělal jsem si v patnácti řidičák na „fechtla“, s klukama jsme jezdili na kole, pak na fechtlovi. A nemám dojem, že by mi počítač ochudil o nějakou klukovinu. Dceři jsem první tablet koupil v první třídě, bohužel doba jde dopředu a nechci aby byla pozadu. Dneska má tablet, chytrý telefon, ráda jezdí na koni, chodí do cvičení, hraje na klavír a na tabletu není závislá. Švagrová, má stejný názor jak paní Tereza. Klukům tablet a chytrý mobil nekoupí, aby měli víc času na hry spolu atd. Když kluci dojdou na návštěvu tak je zajímá jen dceřin tablet a hadají se kdo na něm bude déle. Dcera ho klidně půjčuje, protože to není pro ni vzácnost.
Naprosto souhlasim, zlata stredni cesta, kombinace sportu, manulnich cinnosti, spolecne straveneho casu i elektroniky. Deti jsou stastne, vzdelane, maji prehled, sami se uci anglicky….co vic si prat.
Díky za vysvětlení. Jestli máte takovou rodinnou zkušenost, tak mi váš přístup a priority dávají smysl. A chápu, že jste na nějaké věci úplně alergický. Máte to teď doma hezky nastavené. To, že děti nejsou online samy a věnujete jim čas, je myslím velká prevence závislostí.
přesně tak…
„když dítě dostane do ruky dotykáč, změní se…“ – jenže ony nám ty děti prostě rostou a mění se i bez dotykáče, žádná matka své dítě neochrání před tím, co přináší doba a jediné, co může, je děti vést. Moje děti neměly zákaz ničeho – tablet odhodily samy, nebaví se – počítač je výkonnější. Na mobilech nehrají hry, protože počítač je prostě výkonnější, mobil – „dotykáč“ – používají na volání a sms a to ještě sotva, většinou se někde povaluje a účel koupě byl ten, aby si uměly zavolat pomoc, kdyby něco. Mé dítě(15) mi dnes nahlas děkuje, že nezakazuji, ale vysvětlím úskalí a nechám ho, aby si samo udělalo názor. Nemám pocit, že by se mi dítě vlivem dotykového telefonu změnilo, stále se mnou denně debatuje, má své kroužky sport i umění, sociální sítě ho neberou, nesleduje je a nebere ho ani tv, má spousty jiných aktivit. Vše je o přístupu. Stejně když mají doma pc, je to totéž. A propos vyprávěla mi kdysi kamarádka – jedna mamina zakazovala dětem sladkosti, nedala jim nikdy nic a jednou zapomněla uklidit sirup na kašel – dítko ho našlo a celou lahvičku vypilo – skončilo v nemocnici…A také pokud s dotykáčem pracuje matka, proč to zakazuje dětem? Stačí vysvětlit pravidla a dbát na jejich dodržení. Moje dítě by se ptalo, proč zakazuji něco, co sama denně používám, a telefon matka nepoužívá jen k práci. Syn další známé dlouho neměl přístup k pc a dnes je proti vrstevníkům silně v nevýhodě, protože na něm neumí ani základy.
Taky tak. I se sladkostmi, když k nám přijdou děti, co je mají na příděl, tak by „sežraly“ vše, co se volně u nás nachází. Jednou jsme měli na stole psí sušenky a dal si i ty :-)))) Děti neomezuji a VĚŘÍM JIM a nechávám je utvářet si svůj vlastní názor. „Zakázané ovoce nejvíc chutná“? Ne vše, co děti sledují na tabletu ohodnotím jakože super, ALE ja nejsem oni, není mi 10 n. 12. RESPEKTUJI jejich názor a cestu.
VĚŘÍM JIM, …RESPEKTUJU… Vy vůbec nemáte pojem o významu slov, která vyzvedáváte. Z vaší odpovědi především cítím, že byste měla začít věřit sama sobě. Nevíte si s výchovou rady, tak to nechate na dětech a obhájíte si to tím, že jim VĚŘÍTE. viz. „nehodnotím, vše jakože super, ale nejsem oni“ Jsem šťastná, že Vás neznám osobně.
Mnohi rodicu aplikuje vychovu „co se libi me, musi se libit tobe“, ja posloucham jazz, ty musis taky a nic jineho. Ja hraji fotbal, ty musis taky….. takto si predstavujete vychovu? Z takovych rodin, kde nerespektuji deti a jejich zajmy vyrustaji mentalni mrzaci, neumi se sami rozhodovat, nemaji zadne konicky, nic je nebavi, protoze neumi rozvijet vlastni zajmy….pro otroka dobry, ale ja chci videt sve deti jako sebevedome a energicke osobnosti a ne jako uslapnute a ustrasene bytosti….DITE NENI PES… a kdo je ma rad, ten je respektuje.
Paní Petro, na základě pár vět resp. 2 slov soudíte druhé, zda si vědí či nevědí rady s výchovou – proč tak negativně, když – jak sama píšete, dotyčnou ani neznáte. Copak vašim rodičům se líbila muzika, jakou jste poslouchala v době vašeho mládí a souhlasili se vším, co jste dělala-stejně tak vy jste souhlasila s názory svých rodičů v době své puberty? To by byl ten svět přeci pěkně nudný a nikam by se neposouval. Dítě má být respektováno takové, jaké je – říká se tomu ještě také bezpodmínečná láska a neznamená to, že je dítě nevychované, že nám skáče po hlavě, nezná společenská pravidla, nemá úctu k dospělým apod. Já jsem naopak ráda za to, že moje děti řeknou vždy na vše svůj vlastní názor, že se nebojí diskuse, protože generace mých rodičů se bojí zeptat i u doktora na zásadní dotazy, a to jen proto, že tak byla ona generace vychována.
Přístup, který tu popisujete, se nazývá permisivní výchova. A v tom spočívá úpadek naší společnosti. Víc k tomu není potřeba dodávat.
paní Petro, vy jste, koukám, se vším hned hotová a dokonalost sama k tomu…mým dětem je 15 a 12 let, takže ale tou mojí výchovou, která je dle vás špatně a díky které upadá společnost – když přijdu do školy, slyším od kantorů, jak pomalu jediné moje dítě ví, o čem je ve výuce řeč a jak je slušně vychované…to samé slyším u lékařů, neb tam jsme díky jeho handicapu bohužel častěji než kdo jiný. Nikdy se neválelo v obchodě, že by něco chtělo, nikdy se nesrovnávalo s ostatními a nikdy nikoho nesoudilo, nikdy o nic nežadonilo, ale vždy se o všem a zcela o všem bavíme zcela otevřeně-s přihlédnutím k věku. Máme důvěrný vztah, kdy i když se baví nahlas se svými již plnoletými kamarády, nezavírá do pokoje dveře a stále ještě se svěřuje se svými problémy…(zatímco já měla výchovu, kdy „děti šoupaly nohama a mlčely“). Tak jestli tomuhle říkáte úpadek, pak je mi skutečně líto, v jakém světě žijete, ale vězte, že svým negativismem a postojem “ já vím vše nejlíp a vše musí být podle mě“ děláte ten svět ještě více upadající. Zkuste se na svět a děti jednou podívat z jiné stránky než jako že vy jste ta neochvějná autorita, jejíž slovo je svaté a uvidíte, že vám až tak upadající nepřijde…přeji vám vše dobré
a vlastně jestli nazýváte bezpodmínečnou lásku a braní druhého jaký je, úpadkem společnosti, pak musíte být hodně nešťastná a neumím si to ani představit. Takže vaše děti máte ráda jen pod podmínkou, že se chovají dle vašich představ, jinak je ráda nemáte???A manžel také musí splňovat podmínky a vlastně všichni kolem vás…máte ráda jen takové lidi, co splňují vaše podmínky? A přijde vám to v pořádku? ptám se zcela vážně, protože nikoho takového neznám a myslela jsem si, že každá máma, každý rodič miluje své děti bezvýhradně a bezpodmínečně, což vy píšete, že je úpadek
Petro, souhlasím s Markétou. Tím, že věří sobě, své výchově a hodnotám, které dětem předala a předává, může věřit i jim. Je to tak těžké pochopit? Když mají děti nastavené hodnoty a vnímají sebe a své svědomí, není zapotřebí drtit je neustálým dozorem, zákazy a příkazy. Umí se rozhodovat podle svého uvážení a ano, přemýšlí u toho. Nepotřebují neustále návody a aby za ně rozhodoval někdo jiný.
„V otázce technologií se vychází z myšlenky, že člověk by měl používat takové technologie, u kterých rozumí principu, na kterém fungují. Techniku samu o sobě waldorfská pedagogika nezatracuje, jen chce, aby se s ní člověk setkal ve správný čas svého vývoje. Proto by waldorfský absolvent, než začne s počítači pracovat, měl být schopen na konci střední školy jednoduchý počítač sám sestavit.“
To zní aspoň na první pohled rozumně, že?
Ale opravdu jen na první pohled. Kdybychom přijali toto pravidlo a důsledně se jej drželi, nesmělo by tak 99,9999% populace používat ani obyčejnou kalkulačku.
Zajímalo by mě, co se myslí pod „sestavit jednoduchý počítač“. Jestli si někdo myslí, že když rozebere bednu od PC a zvládne připojit grafickou kartu k základovce, že „rozumí principu, na kterém PC funguje“, tak je vedle jak ta jedle. Jóó, kdyby se na waldorfských školách toto pravidlo uplatňovalo výukou základů elektroniky, přes které by budoucí absolvent došel až k programovatelným čipům a sestavil nějaký skutečně jednoduchý „počítač“, spočívající třeba ve střídavém rozdělování proudu do obvodů se žárovkami…
A co kdyby absolvent waldorfské školy chtěl kromě počítače používat i sítě a internet? Bude muset nejdříve prokázat, že dokáže z vlastnoručně sestavených počítačů sestavit nějakou client-server LAN a naprogramovat jí komunikační protokoly? A před vytištěním první stránky sestavit vlastní tiskárnu?
Ne. Toto pravidlo opravdu není rozumné. Daleko přirozenější je umožnit přístup k technologiím na základě schopnosti je rozumně využít. Pokud chce dítě smartphone, aby si z něj udělalo předražený přehrávač hudby, tak není důvod cokoliv kupovat. Pokud ale dítě rádo chodí na výlety, a nějaký levnější model s gps a offline mapami by mu umožnil naučit se orientovat ve světě s pomocí map, jaký smysl by mělo mu ho odepírat?
Pane Václave, myslím, že člověk jako Vy by byl velmi dobrým odborným učitelem na waldorfské střední škole. Samozřejmě, jak píšete, pochopit princip a vyznat se v elektronice, neznamená rozebrat bednu a zase ji poskládat. Určitě je možné, že sestavují i model sítě. Je to ale ideál, v praxi asi záleží na konkrétní škole a na jejím personálním obsazení. A na obecné rovině mi přijde super myšlenka, že když lidé rozumí technice kolem sebe, ta slouží jim a ne oni jí. V Čechách je to ještě dobré, tady uměl opravit auto, pračku každý chlap. Spousta lidí si postavila barák, chalupu. Západ na tom bude hůř.
S učením žáků nemám žádné zkušenosti a těch pár znalostí, co mám, ze mě dobrého učitele ještě nedělají. Nevím, nakolik jsou pravidla, jako to popsané v článku, ve waldorfských školách běžná, ale já bych s takto svázanýma rukama učit ani nechtěl. Takto nepřirozeně nastavená pravidla jsou mi proti srsti.
Mě jen udivila ta neskutečná nedůvěra vůči vlastním dětem a jejich podceňování. Zajímalo by mě, jestli i to je principem waldorfské školy. To co autorka uvádí, že se děje velmi často, je především u dětí, které nemají lepší program. Myslím, že děti, kor v tomto věku, dají vždy přednost aktivitě s rodiči a nebo kamarády. Naopak si říkám, že čím později se s tím seznámí, tím hůř si pak nastaví mantinely samy a těžko se nechají vést. U nás je jednoduché pravidlo – mobil lze na hraní využívat pouze mezi 7:30-19:30. Děti už si samy hlídají čas. Občas se udělá výjimka, protože ne každý den mají mobil v ruce (škola, kroužky, povinnosti, o víkendech soutěže, rodinný program..). Neděláme z toho strašáka vývoje. Přijde mi, že čím víc se z něčeho dělá „věda“, tím víc to děti láká. Nejvíc se nám osvědčilo nic nezakazovat, jen přirozeně vést a jít příkladem. Důvěřujte svým dětem, zaslouží si to 😉
pane Filipe, asi nečtete celé a nebo já se špatně vyjádřila. Mám ráda technické věci, přemýšlím nad tím, proč mi nejde myčka a opravář mi dal zapravdu, že jsem na stopě. Přemýšlím o věcech jak fungují a jak se dají spravit, když se pokazí. Což mimochodem leze na nervy mému manželovi. Chtěla jsem jen říct, že jak mně to zajímá co všechno počítač umí , ,,zažírám se do toho víc a víc,, za chvíli zjistím, že mně bolí záda, ničím si oči a zapomínám na svět. Je to médium, které člověka někdy,,oblbne,, tak že zapomene na čas. A to, že ho otvírám každé ráno, abych si přečetla všechny titulky co se děje atd už začíná být závislost. Pokud člověk podlehne všem lákadlům, zapomíná i na televizi, někdy i na lidi. potom jsem velmi ráda, když kamarádky zavolají, že se sejdeme. Ale já nevím, na čem záleží hodně vám všem, zda na tom, přesvědčit maminku, jak to dělá nesprávně, když svým dcerám nedovolí počítač, nebo na tom, že maminka chce podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vychovat své dcery, aby poznaly, že dětství je také k něčemu jinému, než jenom sezení na počítači. Myslím, že ví co dělá a proč to dělá. Konec konců, za své děti je zodpovědná ona a plně si to uvědomuje. Jsou rodiče, kteří vrazí dítěti tablet, mobil a k tomu ještě nějaké peníze, aby se zabavilo a potom si jdou stěžovat do školy, že je učitel nic nenaučil. Porovnejte si dvě strany mince.
Jde o to, ze takove deti jsou vylouceny z kolektivu, svym vrstevnikum pripadaji jako podivini a vi to osobe uz ted, prestoze se v podstate pohybuji v prostredi kde je toto norma. Cim budou starsi, tim to na ne bude dopadat vice. Par detem to vadit nebude, protoze maji takovou povahu, ale zbytek v sobe ponese neco jako pocit krivdy, protoze je okradou o neco, co je pro ostatni standart a nutnost.
Predstavte si dite, kteremu rodice zakazali jezdit na kole, protoze je to nebezpecne a ono sedi na obrubniku a sleduje jak vsichni deti ze sousedctvi jezdi. Jak si myslite, ze se citi???
Snazite se mi argumentovat druhym extremem, kdy je dite na pocitaci porad, ale to tady nikdo neobhajuje. Odpoutejte se od rad radobyexpertu a pokuste se vcitit do tech deti. V podstate je mi jich lito.
Souhlas, psala jsem výše to samé. Svým dětem (11 a 13) věřím.
Paní Terezo, nestíhám žasnout nad debatou, která pod Vaším článkem vznikla. Prosím, nenechejte se zvyklat, stůjte si za svým názorem, velmi si važím rodičů s Vaším přístupem. A vidím, že takových je opravdu málo. A je mi z toho smutno.
Díky. Mně se ta diskuse líbí, nestíhám reagovat na všechno, ale je vidět, že je to žhavé a citlivé téma. Pro mě respekt k dětství je, že děti nebudu virtuálním světem úplně zatěžovat. Pro někoho je respekt to, že dětem poskytnou vše, co je v dnešní době dostupné a děti chtějí. To jsou prostě hluboká filozofická a pedagogická témata, na kterých se neshodnou ani odborníci. Sleduji různé přístupy, rodiče a děti a baví mě přemýšlet o vlastních přístupech a vlastních dětech a co je pro ně nejlepší.
Já si nemyslím, že je to o tom pořídit dětem vše, co chtějí a co je dostupné. Ale podívejme se na dobu, můj otec, již v důchodu, se musel naučit internetové bankovnictví;, bez příslušné technologie dnes člověk nemůže ani podnikat – eet, datové schránky apod.-až budou naše děti dospělé, bude doba ještě dál. Vzpomeňme na sebe-my doma neměli ani video, telefon, automat.pračku, barevnou tv, ba neexistovaly ani bankomaty… O 30let později zde jsou technologie, kde už se moje generace husákových dětí pomalu nevyzná, ale přitom jsou tyto věci běžnou součástí života. Myslím, že je na rozumném zvážení každého rodiče, co svému potomkovi pořídí, ale nemyslím, že pokud dítě dostane mobil, je to projev nerespektu vůči dětství 🙂 Stejně tak se dá říct, že pokud svému dítěti věřím a máme skutečně důvěrný vztah, kdy mluvíme o všem narovinu, není třeba se čeho bát a žádná technologie ho nezkazí..anebo mu tedy nevěřím, bojím se, že by ho technika zkazila či že bych to neukočírovala, a proto mu raději vše zakážu…není to černobílé. Moje děti rozhodně nedostanou vše, co chtějí, dostanou však to, co uznám, že potřebují. Nicméně informatiku mají např. ve škole od 5.třídy a to mi dítě ze školy chodí, že jsou ve třídě tací, kteří to brzdí, protože počítač neumí ani zapnout a zbytek třídy, který pracuje s wordem, pc zkratkami, excelem, nemají téměř šanci dohnat. Pokud chce někdo držet dítě dál od technologií, ať se nám to líbí nebo ne, tak by se musel vrátit v čase o 30let a to bohužel nelze.Tak jak my jsme se narodili do naší doby tak, abychom v ní uspěly, narodily se naše děti do dnešní doby a také tak, aby v ní uspěly a my nemáme právo je brzdit a vracet do naší doby – můžeme je pouze vést, směrovat, ale nejsou náš majetek 🙂 to je můj názor a každý samozřejmě vychovává dítě dle svého nejlepšího vědomí a svědomí – to nikomu neberu
Náš nejmladší syn chtěl mermomocí řídit auto už ve 2 letech. Myslím, že není známkou nerespektu, že jsem ho nenechala mačkat páčky a točit volantem. Ani se nenervuju, že bude v autoškole v 18ti hrozně pozadu nebo že se nenaučí řídit. Děti se učí fakt rychle a za 3 roky budou zas jiné aplikace. Podle mě není třeba spěchat. A jak říká s nadsázkou kamarádka, jak si někdo pořídí chytrej telefon, začne bejt trochu asociální. Dneska se nedá jít s lidma pořádně ani na pivo. (A to mluví o dospělých).
já bych to právě paní Terezo nekategorizovala – za prvé je jasné, že dítěti člověk nedovolí vše, co si dítě zamane, ale záleží na rozumu – to jsem psala ale výše. Za druhé jsem také psala, že každý vychovává dítě dle svého vědomí a svědomí, a to nikomu neberu, alespoň je svět rozmanitý. Ale rozhodně si kategoricky nemyslím, že člověk s mobilem je asociál. Já na pivo tedy nechodím, neb jsem abstinent, „chytrej“ telefon mám, protože nahrazuje foťák, který se nám rozbil, nicméně v tuto chvíli nevím, kde ten telefon je a moje děti mají kamarády, kteří spolu normálně komunikují ústně. Jak se již hojně píše, dnešní mládež již není právě tak nenabažená, nehledí neustále do aparátů, ale naopak se vrací tak nějak ke kořenům. Děti chodí hodně do přírody a kritizují naopak dospěláky, co sledují seriály a různé reality show, čučí do mobilů a vysedávají po hospodách. Spousta dospělých dnešní mládež podceňuje, přitom od spousty mladých bychom se mohli učit, a to i do co ekologie. Když jedu v Praze v metru, tak parta mladých se baví bez mobilů v ruce a hádejte, kdo zírá upřeně do mobilu? Lidé kolem 30-40, nebo-li rodiče dnešních dětí…
Máte pravdu, není to pravidlo. Podle všech statistik, je to velké téma. Novým generacím fandím, budou žít pravděpodobně v daleko komplikovanějším světě než my. Jinak Vám a všem, kteří k tomuto tématu přistupují zodpovědně, fandím. Cílem není názorově vyhrát, ale najít si v tom svou zdravou cestu.
A prave deti, ktere prijdou do styku s digitalnim svetem odmala, to tezsi mit nebudou. Protoze to bude jejich prirozenost.
Nemyslim, ze rizeni auta je mezi dvouletymi standart….tedy pokud se neco nezmenilo….ale prace na pocitaci a s mobilem mezi devitiletymi standart je. V tom vidim velky rozdil.
Pane Filipe, jak popisujete výchovu dětí, jak jsou vyloučeny z kolektivu, že něco nemají. řekněte mi, kde je chyba. V dětech, nebo rodičích, Dítě musí mít to co ostatní, aby nevybočovalo z kolektivu dětí. Popíšu vám příběh jednoho z dětí, které jsem měla ve třídě. Byl to chlapec z rodiny, kde na růžích ustláno neměl. Matka měla tři děti, tří otců, péče byla taková, jaká byla. Že jsme pomáhaly ve škole ve spolupráci s dětskou lékařkou vyléčit chlapci spáleniny, může taky dát obrázek. Kluk to byl šikovný, s dětmi, přesto, že měl takové podmínky vycházel velmi dobře. Když se kluci seběhli u počítače, který mi paní ředitelka dovolila nechat pro použití i dětem, pozorovala jsem jak na ně s takovou touhou hledí. Došlo mi to, že doma se k ničemu takovému nedostane. Stanovila jsem všem dětem pravidla a časový rozvrh. Kluci pracovali ve skupinách, radili si, řešili spolu lehké programy pro mateřské školy. U těch už jsem jen kontrolovala, jak všechno ukončili, zavřely programy na ty mé nesměli, to měli jasné. Vyhradila jsem jen čtvrthodinku pro tohoto chlapce a sedla si k němu. Seznamovala s tím co je to myš, klávesnice, jak se počítač zapíná, jak se ovládá myš. naučil se, a pak měl radost, když mohl skládat obrázky z jednotlivých tvarů, puzzle, které jsem tam měla. Byl to kluk šikovný a sebevědomí mu stouplo. Odměnou mi bylo, když mi řekl ,, paní učitelko, až budu velký, koupím si velké auto a pak vás svezu. Dodneška čekám, jestli to auto zastaví před naším domem. Odstěhovali se, ale jednou na Velikonoce se přece zastavil a já jsem měla radost, že si vzpomněl. Nevím, jestli ten počítač bude mít, snad až začne vydělávat sám. Jak se o to postará máma, aby ten počítač používal k získávání nových informací, k učení a dalším věcem nevím. Ale pomohla jsem mu získat dovednost, ne počítač. Myslím, že dovednosti jsou pro děti potřebné, ale umět používat věci tak, aby mi pomáhaly, ne abych byla jejich otrokem, je rozdíl. To, že lidé se v zápalu hry na mobilech při hledání něčeho, dotanou až do stavu ohrožení, třeba na přechodu v dopravě, je už trochu hazard se životem.
Uplne jsem nepochopil souvislost Vaseho pribehu s tim co jsem napsal… a resit zda je to chyba deti ci rodicu? Spis je to lidska prirozenost a fungovalo to tak vzdy, rozhodne to neni nejaka novinka deti teto generace. Kazda generace ma sve normy a pokud dite z techto norem vybocuje, kolektiv detiho vetsinou automaticky vylucuje. Ja vyrustal v 90 letech a napr. pokud nekdo nemel doma televizi, byl za podivina.
Tak rychle utíkejme pořídit si vše co mají ostatni. Abychom náhodou nebyli za podivína. Člověk má stádní isnstinkty, o tom není pochyb. Stejně jako ty ovečky „Třeba na jatka, ale hlavně že nás vedou.“
Pro Petru: myslim, ze Vy vubec nemate poneti, jak detsky svet funguje….mohu se zeptat kolik je Vam let?
Pane Filip, 35 let, 2 děti ve věku 6 a 8 let. Pomohla Vám tato informace?
Netvrdím, že znám dětský svět, ale začínám chápat ten Váš.
No to netvrdte!…nebyla by to pravda. A zkuste se prenest pres Vase spatne detstvi a neprenasejte to na Vase deti….nezaslouzi si to.
My jsme tu televizi taky neměli a já jsem žila ve velké partě dětí a vůbec mi to nevadilo
Ale Vy jste asi nevyrustala v 90tych?? 🙂
Předně bych chtěla říct, že si vážím autorky za to, že nenapsala pouze článek, ale reaguje na diskuzi, jde dál s kůží na trh. Zároveň bych se ale přimluvila za její dcery, aby jim, řečeno podle starého Renčínova vtipu, povolila „o metr“ šňůru, kterou je má připoutané. Vím, zkušenost je nesdělitelná, ale mohu jen potvrdit slova pana Filipa, že zákazy od sebe děti v době dospívání pravděpodobně odežene, nebo bude mít minimálně s mladší dcerou vztah konfliktní. Měla jsem na svou dobu staré rodiče, kteří ze všeho nejvíc nesnášeli stádovitost a socialistický kolektiv. Kolektiv nesnáším dodnes i já, jenže… nikdy jsem jako dítě nedostala to, co měli ostatní děti, co frčelo jako školní móda, byť třeba hloupá, a když už máma na moje žadonění přistoupila, tak po svém. Koupila mi třeba prstýnej ve tvaru pásku, ale ne obyčejný plechový šunt, který se ale dal povolovat jako opravdový, ale prstýnek zlatý. Výsledek byl samozřejmě ten, že jsem neměla módní blbinku, byla jsem, jak se říká out, a část dětí mi zase drahou věc záviděla. A tak to bylo se vším, navíc rodiče měli jiné zájmy, poslouchali z velké části jinou muziku, než o dvacet let mladší rodiče mých vrstevníků. Byla jsem mimoň, protože děti jsou nejvíce netolerantní a nejvíce totalitní, na tom ani žádná inkluze nic nezmění. Dnes mi to už nevadí, jsem ráda mimo stádo, ale třeba v práci by se občas šiklo nebýt tak vymezený, nemuset tolik řešit odlišné představy vedení, jakkoli jsou mainstreemové a konzumní. Ale je tu třeba brát v úvahu, že autorčiny děti jsou stále mezi dvěma mlýnskými kameny. Ve waldorfské škole musí dát ruce od techniky pryč, mimo ni jsou zase pro ostatní děti pozadu. Když jim ale matka mobil a tablet dopřeje, nedodrží slib školní, budou mít jiné znalosti a budou zase za mimoně ve třídě. Chce to najít rozumný balanc.
Já jsem v tu dobu vychovávala právě ty porevoluční děti, a jaká byla doba, to moc dobře vím. Jaké byly děti to taky. A představte si ještě, že si pamatuju své dětství bez vodovodu, kanalizace, televize, ledničky, jedinou vymožeností bylo rádio a domácky vyrobená pračka. Žádnou ujmu jsem neutrpěla, ba naopak vzpomínám na své dětství plné her velice ráda.
No vidite….a predstavte si, kolik deti by se s Vami bavilo, kdyby jste nosila drevaky…to by se vqm asi nelibilo…ono argumentovat, ze jete nemela televizi v 60 tych letech je trochu nefer.
PS: a porevolucni deti byly uplne stejne ja ty v 60tych nebo dnesni, to jen Vy se na to divate jinyma ocima.
Díky za Váš názor a příběh. Vážím si pedagogů,kteří dokážou k dětem přistupovat individuálně, a to i v případě, že se sejde početnější třída. Zohledňovat s citlivostí a trpělivostí prostředí, ze kterého děti pochazí, pomáhat jim, to dokazuje, že máte v sobě dar a že Vás práce pedagoga baví.
Souhlasim s pani Petrou, mne je vas pristup velice blizky, mam take dve dcery 7 a 9 let a to, co uvadite, je jako pres kopirak. Starsi dceri planuji dat svoji tlacitkovou Nokii – telefon, ne minipocitac – az zacne sama dojizdet do skoly. Zatim maji obe casove omezeny pristup na smart phony a iPady rodicu. Souhlasim, ze kdyz je dostanou do ruky, stavaji se z nich zombie – nevidi, neslysi, a nechteji to dat z ruky. Kdyz vidim deti, a nekdy i dospele, jak jsou na techto technologiich zavisli, je mi z toho smutno.
Na ZŠ jsme měli výuku práce na PC až v sedmé třídě, manžel je o 2 roky starší, takže ten až na střední škole. Z vrstevníků pouze 3 kluci v té době vlastnili PC. Dnes nepozoruju, že by někdo z bývalých spolužáků měl problém s používáním technologií, většinu to dokonce živí. Argument,že děti o něco přijdou, když jim nevrazím do rukou v ranném školním věku mobil, je rozhodně zcestný.
Takze jsme zase u toho argumentu ja to nemela, tak oni taky ne:D moje babicka jako dite nemela splachovaci zachod….mam to chapat tak, ze mam deti posilat za barak na zahradu, aby to meli stejne?:D
Tady nejde o to, že by techniku neměly děti mít, ale naučit se ji používat tak, aby měla smysl činnost, energie co do toho vloží a nebylo to jen plané plácání. Taky si nepustite sekačku jenom proto, aby sousedé viděli, ale abyste posekal trávu.
ano paní Evo a o tom to je, jsou zde dva tábory, jak vidím – jeden, kde píšeme, že naše děti techniku používají s rozumem, smyslně, s naší účastí a zájmem o naše děti a druhý tábor, který je striktně proti tomu, protože technika škodí a kdo jí nemá, o nic nepřichází…a pak ještě ten extrém, který by „ty líný děcka čumící do mobilu hnal“… Nikdo tu ale nepíše, že nechává své děti nekontrolovatelně na mobilu či pc od rána do večera, naopak my, co dětem nezakazujeme, píšeme vlastní zkušenosti o tom, že pro naše děti to není vzácnost, mají své zájmy, sportovní koníčky, hrají na hudební nástroje, čtou knihy, běhají po venku, chodí do lesa. Když k nám však přijde návštěva z příbuzenstva, kde mají techniku zakázanou či na příděl stejně jako sladkosti, jejich děti sedají k technice, odmítají se s našimi dětmi bavit normálně, protože chtějí jen hrát hry na pc nebo mobilu a za celou návštěvu od nich neslyšíte ani slovo…Potažmo když jedete metrem v Praze, skutečně vidíte s mobilem před obličejem spíš generaci rodičů dnešních dětí než děti samotné.
tak pro vaši informaci teď se vyučuje již v 5.třídě, ale předpokládá se, že žáci s pc již základně pracovat umí, ať se vám to líbí nebo nelíbí. A když dáte dítě někam do alternativní školy, abyste ho toho uchránila, pak bude zírat na druhém stupni nebo na střední teprve jak puk. Na druhém stupni, dnes tedy od 6.třídy, se běžně zpracovávají na pc projekty, referáty a různé práce, které si nezadají s pracemi středoškoláků, stejně tak žáci musejí čerpat na internetu, jinak portfolia z jednotlivých předmětů těžko dají dohromady. Dnes není výuka tak, jak ji znáte vy nebo já.
Jenže vy to nepozorujete, protože umíte stejné prd jako oni.
Já s vámi souhlasím. Mým starším dětem je 28 a 25 let, takže u nich to nebylo tak aktuální, dcera zvládala ruční práce už v dětském věku, oba chodili do LŠU na výtvarku a na další kroužky. Věčně u nás byli nějací jejich kamarádi nebo oni u nich, hrávali jsme karty, stolní hry, o víkendech cestovali…Nejmladší syn se narodil po deseti letech a jeho spolužáci měli mobil už v první třídě…my vzdorovali do třetí, kdy dostal obyčejný tlačítkový a to především z bezpečnostních důvodů, protože začal sám dojíždět ze školy. Když od šesté třídy začal chodit do sportovní třídy, nastala „hysterie“ se značkovým oblečením. Protože jsem ho, jako vy, nechtěla vydělovat z kolektivu, souhlasila jsem pod podmínkou, že pokud chce třeba značkové tričko, já zaplatím cenu normálního a na rozdíl si musí „vydělat“. Takže sekal trávu, pomáhal doma atd., aspoň si uměl víc vážit věcí. Myslím, že když se děti musí něčeho dobrat vlastní dopomocí, zásluhou…umí si toho víc vážit a znají cenu věcí.
Přístup paní Jany považuji osobně za nejrozumněší, nejkomplexnější. Dítěti věc neupírá, ale musí si na ni přispět, zjistí tak, že nestačí jen natáhnout ruku a mámo dávej, zároveň se při tom brigádničení i leccos praktického naučí. Zase budu mluvit na základě zkušeností. Zákazy se zpravidla nic nevyřeší, děti budou dělat věci natajňačku, jak jsem to viděla v alternativních rodinách. Nebo lépe řečeno, sliby se musí dodržet na obou stranách, zákazů by mělo být jen tolik, aby mělo dítě vytyčené mantinely, a ne aby mezi zákazy kličkovalo. Bát se toho, že nebudou kvůli mobilu chodit ven, je asi zbytečné, pokud byly dosud vedeny k tomu, aby měly různé zájmy, aby se uměly sami zabavit, a to děti autorky evidentně mají a umí. Když z nich rodiče svým nezájmem nebo příkladem vychovají znuděného konzumenta, žádný zákaz mobilu nabo pc je nezachrání, později se půjdou zabavit do party, zlepší si náladu drogami apod. Ne, děti jsou zvídavé, jde jen o to, naučit je, kde číhá nebezpečí, že internet je nekonečné moře informací nejen hry, což má své plusy i minusy, a v neposlední žadě je třeba své děti znát, věnovat jim pozornost, pak záhy rodič pozná, že je něco v nepořádku, i když se třeba dítě stydí řící si o pomoc.
Jo, a o tom to je. Vydělá si na věc, byť jen částečně? Pomáhá? Dobrý známky? Fajn… jen ať ten mobil má, to je v pořádku. Chraň je ale ruka páně, aby s tim zlobili ve škole, jinak to tomu děcku fakt neublíží. Co se týče tlačení dětí někam, kam si představujete… pamatujte, že každej tlak zákonitě vyvolá protitlak. Čim víc dítě do něčeho bude autorka mačkat, tim větší mordor dítě napáchá, až se ke kýžené věci dostane- případně bude mít volnost /tim víc se to dítě zabejčí a rodiče se budou později sakra divit/ případně dítě „zlomí“ a bude z něj akorát votrok bez názoru.
Náramný příklady máme u sousedů: č. 1 je holčička 7 let, nikam nesmí, nic nesmí, maminka jí všechno „předžvejkává“ jak co se týče informací, tak co se týče stravování, jen aby se k ní nedostalo nic „závadnýho“ a žila v tom, že celej svět je sluníčkovej … už jsme se doma sázeli, co bude holka vyvádět za brikule za dalších sedm let, když jí poněkud nebude povolen řetěz, na kterým ji matinka přivázala. Její táta, poměrně rozumnej člověk, by i povolil, ále matinka nedovolí.
Číslo dvě – pro toho nebožáka už je snad i pozdě. Kluk cca 25 let, vyrůstal téměř bez otce (zemřel brzo), matka pošahaná učitelka v důchodu, kluk se jí narodil poměrně pozdě. Dotyčnej se bez maminky ani neutento. Nemá vlastní názor, nemá kamarády, žádný záliby, neumí s pc, nemá řidičák, nečte, nikam nechodí – max. tak přehrabe na zahradě co mu matinka nakáže. Když vyrůstal, tak se viditelně pokoušel vzdorovat, leč byl jeho drahou „matkou“ zlomen, zabušen do země, jeho duch utlučen a samostatné přemýšlení měl a má na nule. Udělala z něj akorát otroka, nic víc. Ale zas má dítě podle svých představ, že? Kluk neudělá nic, co si matinka nepřeje. Když s nim někdy prohodim pár slov a poptam se třeba na ty jeho zájmy nebo záliby, a dostanu odpověď, chce se mi strašlivě brečet.
Tohle bych z dětí mít nechtěla… a vy všici tady asi taky ne.
Hlavně, že mají děti mobily nejlépe od narození, aby náhodou nebyli šikanovaný chudinky a aby uměli pracovat s technikou co? Potom ty děti neumí nic dělat, jenom čumět do displeje … Hnala bych je někam znuděný děcka s mobily!
myslím, že když si přečtete zdejší diskuzi, tak zjistíte, že děti mají i jiné zájmy než jen mobily a právě proto, že ty mobily mají, tak po nich neprahnou a nevyhledávají každou chvilku, aby na nich dřepěly. Já nechápu to nasazování na děti, copak dospělí jsou něco víc? Jen proto, že jsme žili v jiné době? Vždyť i my jsme našim rodičům říkali, že oni žili v jiné době. Já tuto generační zášť nechápu. A rozhodně zde nikdo nepíše o tom, že by dítě mělo mít mobil od narození, většinou se pořizuje pro kontrolu, když dítko jezdí do školy, když bývá doma samo apod. nežeňte to zase do extrémů ode zdi ke zdi
Nevšimla jsem si,že by autor nebo někdo z diskutujicích nasazoval na děti. A to ani náznakem. Všichni se projevili jako milující rodiče, kterým děti nejsou lhostejné, a proto se také této debaty zúčastnili.
Není to tak dávno, zažila jsem, že školní děti dostávaly jako něco navíc po obědě ovoce. Vídávala jsem pohozené pomeranče jablka po cestě. Teď se řeší ve vládě, kolik dětí ve školách hladoví, že se jim mají dát obědy zadarmo. Lítá se taky ode zdi ke zdi. Možná je to tak i s tím, jestli tu techniku dětem dát nebo ne. Když dítě navštěvuje školu, měla by škola seznámit rodiče s tím, kdy jaké věci by mělo dítě znát z domova, například prvňáci sebeobsluhu, aby jim paní učitelka nemusela vybalovat svačiny, učit je zacházet s knížkou. Zrovna tak by měla škola informovat rodiče, kdy se začíná s výchovou počítačové techniky, rodiče na to připravit a tyhlety dohady by možná z poloviny nebyly nutné. Ano v páté šesté třídě budeš potřebovat počítač, tak se na to připravíme. Jestli se dítě naučí pracovat dřív, třeba jako psaní a čtení, když už jde do první třídy je jeho zájem a možnost rodičů. Jenže, záleží na tom na co rodina má, jestli to dítěti umožní dřív, a umí s dítětem při tom spolupracovat a sledovat, co dítě na počítači dělá. To není hlídání to je zájem, ukaž mi co už umíš, podívej tady je program pro tebe. Zabrání se někdy tomu, že se naše dítě dostane do potíží. Taky možná zdravotní stránku je třeba sledovat. Někdy nevědomky u počítače sedí v nehodné poloze, křiví se jim záda, taky dlouhodobý pohled na obrazovku může způsobit zrakové potíže. Ale slyším už výhrady, zase jedna chytrá, ta tomu nějak rozumí. Ale mám ráda děti a ráda je vidím zdravé, bez problémů. Nemoci a zdravotní problémy moc dětem nepřidají na psychice.
Paní Evo, děkuji za reakci, za rozumné a nezaujaté slova.
Kde se Vas bere tolik zasti? Kdyz uz chcete nekoho hnat, zacnete s nekym stejne starym….treba v Ostrave je v 30 tisic cikanu….muzete je unat do prace:D ale nw to uz odvaha chybi, co? 😀
S tímhle tím, co vás trápí si musí poradit stát, obyčejný člověk to neovlivní. Začala jsem s malými. Malá jiskřička mi svitla, rodiče chodí do práce, děti do školky a školy, pozdraví s úsměvem a obchod prochází bez problému i ti menší se zaplacením. Už jich zdraví víc, komunikujeme normálně. Ještě mám někdy obavy, když je neznám, ty co znám už nemám problém.
Nejsem sice rodič je mi 18 let, ale podle mě k tomu mám co říct. Já jsem dostal telefon v první třídě kvůli bezpečnosti při dojíždění do školy. Dle mě by děti v tomto věku telefon mít měly. Naučí se tak ovládat technologie a je jejich rozhodnutí zda si ve vyšším věku zřídí nějaké sociální medium (mylně bývá zaměněné za sociální síť, což je i hospoda).Co se tyče počítače je opravdu moc důležité, aby se na něm začali učit co nejdříve neříkám hned v 7 letech ale mezi 8-9 rokem. Mnoho firem momentálně vyžaduje zdatnost na počítači jako práce s wordem, excelem a dalšími programy. Například kdo umí s marketingovým programy je přijat okamžitě a plat i kolem 100 tisíc.
Nepoužívám žádné sociální médium (Facebook, Twitter, instagram, snapchat …) Studuji na Obchodní akademii 2. Ročník.
V tomhletom vám dávám plně za pravdu. počítač je bude dost zajímavý. protože prochází vývojem a stále nabízí nové programy, které umožňují nové zpracovávání dat, nové programy na práci s fotografií, prezentací, grafikou, je toho opravdu moc. Operační systémy počítače zaznamenávají také svůj vývoj. Já už mám asi třetí a pořád se musím učit. Protože jsem pracovala ve Windows XP a teď mi syn nainstaloval 10 protože XP budou končit, takže se zase znovu učím některé věci. Ten kdo má co nejvíce znalostí z práce v operačních systémech, v programech, které nabízí, je žádanější v tom máte pravdu. Já strašně ráda pracuju s fotkama, Dělala jsem taky prezentace. Udělat internetové stránky, nebo grafiku k nějakému programu, to je pro mně španělská vesnice. Mám počítač pro svou potřebu a zájmy, jen nesmím sklouzávat k rádoby hrám na vyplnění volného času, to pak na čas zapomínám. Znám to moc dobře. je to o vůli, říct si dost. Také je důležitá angličtina. Něco nového mi vždycky musí přeložit syn, angličtinu neovládám. Taky se pokládá při příjímacích pohovorech jako plus.
Sohlasím s Vámi, že práce s PC je dnes pro téměř každé zaměstnání nezbytná. Ale jelikož jsem i zaměstnavatelem mladých lidí, vidím že čas strávený před monitory a praktické schopnosti a znalosti spolu moc nesouvisí. Ano oni umí perfektně surfovat po facebooku a ovládát oblíbenou hru, ale excelovská tabulka nebo najít kvalitní informaci na Googlu je problém.
Jaké doporučení a poznatky pro práci s počítačem, kdyby jste měl možnost je předat by se pro výuku ve školských podmínkách hodily.
Nechte děcka překládat questy a příběhy z WoWka. Velká slovní zásoba, dobrá příprava, a nadto je to snad i bude bavit. Předem je potřeba naučit se hráčskou hantýrku, aby pak nenastala situace „80 lvl tank drood lfg hero ICC, no lames plz“ „???!!!“
Carp dle mě se mýlíš na angličtinu je lepší sledovat anglické filmy s anglickými titulky. Ano správně žádné české titulky ale anglické (Pokud umíte alespoň trochu anglicky). Ale jinak pro děti je opravdu dobré hrát hry naučí se tam angličtinu a rozvíjí si fantazii (u některých her). A co vy víte, třeba vaše dítě někdy zbohatne tím, že hraním hry si vytvoří zájem nějakou vytvořit.
Můj syn umí angličtinu dost dobře. Složil zkoušku z angličtiny, Olomouc pořádal pro studenty Univerzitní zkoušky Cambridge, udělal výborně. Všechno teď dobře využívá v práci. Hry ho zaujaly tak, že se do jedné pustil sám, pracoval na ni pět let. Dal ji na internetové stránky a zjistil, že to zbohatnutí není tak jednoduché. Dělal to při práci, nespoléhal na to, že ho to uživí, což je dobře. Na to musí být velký machr, nebo mít partu tvořivých a jak vy říkáte nadupaných kluků. Ale nechci odrazovat. Třeba je někdo tak šikovný, že se mu tahle cesta vydaří.Po studiích pracuje na počtači už několik let. Říká se jim ajťáci.
Eva doporučení a poznatky záleží na žakovi co by chtěl v budoucnu dělat, ale povinně by měl umět vyhledat a zjistit pravdivost informace, používat komunikační programy bezpečně (zrovna si nevzpomenu jaký program firmy chtějí na používání e-mailu.), dále excell, word a jednoduchou věc, která se netýká programu na PC, měly by se naučit psát všemi deseti a to alespoň 180-200 znaku za minutu a být schopni je napsat bez chyby.
MichalCh tak to máte celkem špatné se zaměstnanci. Já osobně se připravují na PC abych byl schopen složit co nejvíce ECDL zkoušek. Hry nehájí vůbec jediné “sociální média” která používám jsou e-mail a YouTube. Youtube hlavně kvůli návodům a sestřihům z NHL zápasů.
Souhlasím s tim, ze deti mobil nepotřebují a ze technologie zabijí dětskou kreativitu a představivost. Moje dve starší dcery dostaly telefon v 15 letech. Do školy od 3. třídy chodily samy. Nebyly součástí virtuálních diskusi se spolužáky a nijak je to z kolektivu nevyčlenilo. Počítače používaly dle potreby projekty do skoly. Technologie nyní ovládají výborne, chodím se za nimi radit 🙂 moji synové ( 8 a 12) zatim telefony nemaji. Starší chodi do školy a a kroužku sám. Myslím si, zme všechny moje starší děti diky tomu dokáží spolehnout se na sebe a svůj úsudek, dokáží si v různých situacích poradit aniž by jako prvni věc vytáhly telefon.
Máte ráda své děti, chcete jim dopřát poznat to svobodné, nebýt ovládaný technikou. Kdo pro ni má smysl a nadání rychle se do toho dostane a když zjistí, co všechno počítač umí, jak se na něm dá pracovat. Možná si ty hry někdy pro zajímavost přehrají, ale on i ten počítač samotný je technika velmi přitahující. Umí spoustu věcí potřebných v současné době v pracovním procesu. Slouží také k zábavě. Ale tam říkám, dobrý sluha, ale zlý pán. Jak vás ovládne, je to špatně.
Ještě dodatek, náš syn dostal telefon taky až začal dojíždět do školy vlakem. A to jen ten tlačítkový. Dostal ho proto, aby dal vědět, že se mu třeba ujel vlak a pojede dalším, abych byla klidná. Můžu říct, snažil se být zodpovědný.
Trochu mi prestava sedet casova linie Vaseho zivota, asi jste mela syna v pozdejsim veku?
měla a jsem ráda, že ho mám. Taky jsem měla skoro tisíc dětí, které mi za 40 let prošly mým životem a můžu říct, že jsou taky trochu moje, protože kousíček toho jejich života jsem si prožila s nimi. Děti mi předaly hodně. Kdyby tak něco z toho zůstalo dospělým, některým.
Takze jste syna mela v 35?
Všem, kteří zde tvrdě obhajují svůj názor, že dětem ty všechny digitální hračičky a vymoženosti patří do ruku doporučuji knihy Manfreda Spitzera, např. Kybernemoc! nebo Digitální demence. Ke knihám jsem se dostala po jeho přednášce o vlivu všech technologií na děti a mládež, která se uskutečnila na Univerzitě v Hradci Králové. Ten člověk pracuje na univerzitě v Ulmu a celoživotně sbírá data různých vyzkumů ve světě týkající se vlivu technologií na děti. A byla jsem v šoku. A to nejen já. Vzala jsem tam i svoji dceru (15 let), aby to slyšela i od někoho jiného. A i ona byla v šoku a opravdu pak byla snadná domluva na lepších pravidlech užívání telefonu. Nejsem žádná alternativní mamina, moje děti chodí do klasické školy, kde jsou převážně spokojené. Ale můj osobní selský rozum podpořený daty odborníka mě ujistil, že to zkrátka škodí. A to velmi (zrak, pozornost, výsledky ve škole, emoční nestabilita, spánek….). Na dotaz z publika, jaká je vhodná doba pro děti při trávení času na technologiích Manfred Spitzer odpovídá, že nula. Tak se s tím každý popasujte dle svého 🙂
Jsme na stejné vlně, taky mám někdy dojem a to tu techniku používám, že nás převálcuje. Jde přece o zdraví a život našich dětí.
Vite ja, asi na rozdil od ostatnich rodicu, se detem celkem venuji a nepozoruji na nich zadnou demenci….naopak, jsou velmi bystre, muj 9 lety syn mluvi plyne dvema jazyky a treti se uci.
A rady expertu beru s velkou rezervou, jen za muj zivot se zmenil nazor na piti mleka asi 6x….zdrave, nezdrave, zdrave…. take to byli vsichni experti, doktori, docenti a kdo vi co jeste.
Jste otec a zodpovědný za výchovu svých dětí, máte své zkušenosti a čas ukáže, zda naše obavy byly oprávněné nebo ne. To je právě to, že dítě se narodí vyrůstá a ono uběhne dost let. Záleži čím je jeho život a zdraví ovlivňováno. Matky mají vrozený ochranitelský způsob péče o dítě. Matka , která ho ztratí, žije život, který dítěti nepomůže, u té dítě potom nemá šanci. Mužský element je trochu jiného ražení a má názor, že dítě musí být silné a musí něco vydržet. To mám z vlastních zkušeností rodičovských. Čas ukáže jak to s vlivem techniky na zdraví našich dětí je. poznáme to až naše děti dospějí. Máme o ně strach a chceme aby byly zdravé. To si přeje každá máma
Ale abychom se vrátili k tématu. Článek je o tom, co každá škola dítěti pro vzdělání nabízí a jakým způsobem probíhá. Dává dítěti a rodičům možnost si vybrat. Já jsem taky sahala k alternativě, protože syn chtěl někam sál. Dali jsme mu na vybranou, dali jsme mu šanci přejít na jinou školu, kterou absolvoval u maturity s vyznamenáním. Pak se dál jeho vzdělávání odvíjelo od jeho zájmu, stal se programátorem. Protože jsem si tu dobu s ním prošla a taky pocítila, že má navrch, respektovala jsem jeho zájem. Už několik let pracuje a já mám pořád obavy o jeho zdraví. Držení těla, oči. Hlavu má chytrou, ale co to pomůže, když nebude vidět. Pak mu bude počítač na nic.
V tom s Vami souhlasim. Z toho duvodu je take nejlepsi, kdyz na dite otce i matku.
Ono asi taky mame hodne rozdilne predstavy, co to znamena umet s pocitaci. Jestli si pod tim predstavite zapnout program, udelat jednoduchou prezentaci nebo vyplnit formular na netu, tak ano, na to staci zacit v 15. Ale na to, aby dite PC opravdu rozumnelo, musi zacit vyrazne drive. V podstate se jedna o dalsi jazyk a ten se deti nejlepe uci mezi patym a osmym rokem…tak se proste mozek vyviji. Kdo zacne pozdeji, uz to pravdepodobne nemuze dohnat.
Pane Filipe, my tady filosofujeme, vyměňujeme si názory a zatím někteří mladí lidé si o nás myslí, jak je to z naším rozumem. Můj syn moc dobře ví, že je mým učitelem, protože už dvacet let prochází celým tím vývojem a taky řekne, tohle ještě neumím, musím pracovat v tomhle, taky podle toho vybíral zaměstnání. Naučil mně toho spoustu, protože jsem musela na počítači dělat zprávy, tabulky a pod. naučila jsem se i jiné věci. Nemán svůj bankovní účet přes internet, protože tomu nevěřím a nechci si přidělávat starosti, jsem z jiné doby. Do těhle debaty jsem naskočila taky náhodou a teď mně to někdy mrzí. Protože se mi zdá, že asi neumím něco napsat tak, aby si z toho nevybral ten sruhý jen to, co může kritizovat. Chybí mi takový konstruktivní rozhovor. Pojďme pro to něco udělat. Ale nevím, jestli někdo naše názory vnímá. Asi to chce taky vyjít do ulic za záchranu našeho školství. Je dost roztříštěné a některé školy mají jiný přístup, postup, takže při přestupu na jinou školu jsou jiné nároky. Možná by to chtělo trochu utřídit a zpřehlednit systém a pravidla. Orientačně stanovit schopnosti dětí podle věku, atk aby bylo možno alespoň přiměřeně navazovat na učivo a dítě neztrácelo souvislosti. Máme dobré, ale i méně zdatné učiteke, každý nz nás se musí učit. Takře optimální by bylo, kdy se všem školám podařilo sestavit učitelský sbor, který nude mít o výuce společné představy, měl dobré podmínky pro práci a dařila se spolupráce s rodiči. faktem zůstává, že počítače jsou novodobá věc a lákají, když to přirovnám k tomu, že našich let lákala v osmé třídě anatomie lidského těla. paní učitelka tenkrát řekla. Stranu od do si prostudujte doma. Určitě si myslím, že tyhlety stránky měli někteří nastudované o hodně dřív. Takže takový zájem je teď o počítače. Někteří studují dřív, někteří pozděj. Teď jde o to s jakým cílem se této práci učí, Že jsou počítače v současné době neodmyslitelnou součástí téměř v každém zaměstnání, je věc, kterou musí vzít člověk jako holý fakt.
Tak já jsem sice matka a nikoli otec, tedy bych dle škatulky paní Evy měla být více ochranitelská, nicméně přesto se plně ztotožňuji s panem Filipem, líp bych to nenapsala. Názory na zdraví se mění co chvíli – ať už ohledně mléka, másla/margarínů, cukru apod. Je nutné používat vždy selský rozum a vlastní intuici, protože tělo nám vždy dá vědět, co škodí. A podotýkám, že mám děti s handicapem, moc dobře vím, jaké to je, bát se o jeho život. Nemá to nic společného s dojmem, že má dítě něco vydržet, vůbec ne – jde spíš o to být s dítětem propojen, umět ho brát takové, jaké je, nedívat se na něj vždy shora, ale klidně i jako na parťáka, protože spousta rodičů to nepřipustí, ale děti nás učí. A jak jsem psala výše/níže děti máme vést a směrovat, nejsou naším majetkem, ani předmětem nějakých experimentů. Každý vychováváme, jak nejlépe umíme a jednoho dne se nám to hezky vrátí se vším všudy – pozitivně i negativně
V těch posledních větách vám dávám plně za pravdu. Taky jsem tak svou výchovu u svého syna brala. Zkušenosti mi daly, že je můžu aplikovat v podobném i v práci. Pak jsem si to užívala a věděla, co je pro mně podstatné, taky pro děti.
By mě zajímalo, jestli autorka tedy umí sestavit „jednoduchý“ počítač …. případně nějaké jednoduché auto, pokud jej používá. 🙂
Nač tak hrrr, sestavit auto? Ono by stačilo začít s dotazem na prostou výměnu oleje (tim myslim ne ho dolejt, ale vyměnit i s filtrem). To by byla prča!
Tohle je skutecne do oci bijici nesmysl, ve waldorfské škole asi netusi, ze jenom tim, ze deti otoci kohoutek s vodou, tak se dostavaji do sveta velmi slozite techniky, kterou nejenze nepochopi behem skoly, ale ani do konce zivota….ale mozna si pedagogicky sbor mysli, ze je to kouzlo, ne technika 🙂
Pane Petře, já sestavit počítač neumím, i když nějakým způsobem chápu, jak funguje. Stejně tak u auta. A musím říct, že bych na střední škole docela ráda se zapálenými odborníky jednoduché auto nebo počítač sestavovala. Myslím, že svět by byl jiný, kdyby lidi byli vědomější, vzdělanější a manuálně šikovnější a chtěli zdravě diskutovat a ne druhé ztrapňovat.
„nějakým způsobem chápu, jak funguje“
Neříkám to, protože bych chtěl být zlý, ale takto mluví lidé, kteří nemají dost znalostí ani na to, aby pochopili, kolik toho neví.
Pravděpodobně si představujete, že to funguje tak, že když třeba pohnete myší, nějaká hromada součástek pošle elektřinu do jiné hromady součástek a ta nějak způsobí, že to vydíte na monitoru. To má ale k chápání, jak počítač funguje, velice daleko. Podobně triviálně byste totiž mohla popsat i fungování auta nebo automatické pračky, a přitom být na míle vzdálená byť jen minimální představě o tom, jak ty věci fungují.
Petr se Vás nepokoušel ztrapňovat. Jen poukázal na to, že je pokrytecké, když rodiče stanovují svým dětem pravidla, která by sami ani při nejlepší vůli nemohli dodržet. Proto i to lehce ironické vyznění jeho příspěvku.
Jednoduché auto… už to vidim v barvách, jak skládají třeba trabanta a kolem skáčou ekoaktivisti, že to je smradlavej dvoutakt a ne nějaká ta nová předražená ekošlupka na baterky. Jednoduché auto… tuhle diskuzi musim dát přečíst manželovi, smíchy se utluče. (Brečet nemá cenu.)
Já bych tedy řekla, že umět ovládat techniku by mělo patřit k základnímu vzdělání. Už i na základkách mají často třeba objednávání obědů přes internet, učitelé posílají žákům mailem zadání prací nebo jiné studijní materiály. Čím dřív se to člověk naučí, tím líp pro něj – schopnost pojmout nové věci s věkem klesá. K práci to dnes potřebuje úplně každý. Jde jen o tu míru, ale ono je to jako se vším, prakticky cokoli je dobrý sluha, ale zlý pán. Proto je dobře, že je to v osnovách a mělo by to tam být dřív, než na tom druhém stupni. Nejde o to technologie nepoužívat, ale naučit se, JAK je rozumně používat.
Plný souhlas.
Omlouvám se, ale mám k článku určité výhrady. Začíná jako popis jedné maminky, jak danou problematiku vnímá a řeší u sebe v rodině – fajn, takto bych to zcela brala a nemám s tím žádný problém, plně paní respektuji, pokud to tak cítí a je mi velmi sympatická svým zodpovědným přístupem. ALE já také z článku cítím určitý druh manipulace a paušalizování a to mi vadí. Mohu paní Terezu s klidným svědomím zase ze zkušenosti vlastní i mnoha dalších rodin kolem nás, se kterými se blízce stýkáme, ubezpečit, že se z dětí vlastnících tablet, či chytrý telefon automaticky nestávají asociální zombíci a nepřestávají se stýkat s dalšími dětmi, nepřestávají stavět Lego, tvořit a malovat, psát vymyšlené příběhy, lítat venku s dětmi ze sousedství celé hodiny atd. Je to jako u všeho – tyto věci jsou dobrý sluha, ale zlý pán a je to jen na rodičích, jaké nastaví mantinely, jak se dětem věnují, jaké „věci“ jim v tabletech, či mobilu dovolí mít, jaké celkově dětem dávají podněty, jaké mají děti sociální vazby v rámci rodiny a v rámci vrstevníků včetně možností se s nimi vídat i mimo školu atd.
Závěr z této debaty je pro mně to, že my všichni máme děti, chceme je správně vzdělávat a vychovat, ale ti, kteří by si mohli přečíst tato slova trošku změnit svůj pohled na věc, o téhle debatě ani neví. A týká se to právě jich.
Jeste jste mi neodpovedela v kolika letech jste mela syna….popr. jak stary je ted…jestli to neni tajemstvi.
K čemu to potřebujete vědět? Aby jste ji zase mohl zkritizovat, že se stala rodičem moc brzy nebo naopak pozdė? Že neměla 3 a více dětí? Taky se Vás neptáme, jestli jste ženatý, abysme mohli zpochybnit, že se vůbec našla nějaká žena, která by Vaši grandiozitu ustála.
Co to melete? Ja jsem tady neco takoveho napsal? Vy opravdu nejste v poradku.
A to ze si lecite sve mindraky tim, ze byste vsem vsechno zakazala, protoze jste to sama nemela, to samo o sobe vypovida o Vasi nenavistne a neprejici povaze….jenze nejvice se uzirate sama. Dokud toto nepochopite, nikdy nebudete stastna.
Pani Tano, cely den sleduji diskuzi a uz jsem se parkrat malem zapojila, ale po predchozich zkusenostech jsem si to vzdy rozmyslela. Vy jste ale tak krasne shrnula me celodenni myslenky, ze mam potrebu vam to rict. Krasne napsane 🙂
Paní Taňo, mrzí mě, že Vám přijde článek manipulativní. Popisuji důvody pro náš způsob života. To, jak žijí ostatní, považuji za jejich věc. Jsem ráda, že máte kolem sebe rodiny, kde s tablety a mobily žijí harmonicky.
Paní Terezo, naprosto souhlasím, pokud píšete důvody pro váš způsob života, ale v tom článku a i zde v diskuzi svým způsobem soudíte ty druhé na opačné straně – že
lidi, co mají doma smratphone nebo tablet, spolu nekomunikují a věnují se každý tomu svému, že se mění chování dětí, že se stanou závislými, že chodí kvůli mobilu pozdě do školy, nesvačí kvůli němu – na druhou stranu se chystáte mobil dětem pořídit, až budou jezdit do školy samy…to nedává přece smysl. Ve školách je o přestávkách zákaz mobilů, na spoustě škol je zákaz úplný… Kdybyste nesoudila a bylo by to jen oznámení, my žijeme takhle, asi by zde tolik lidí neoponovalo.
Psala jsem svá pozorování, jak se mění chování dětí, které vidím okolo. Jestli máte jiný vzorek dětí, je to zase Vaše reálná zkušenost. A ta část, jak se mění chování dětí ve škole, je souhrn zkušeností rodičů starších dětí z naší školy. Je to tam popsané proto, že na těchto konkrétních zkušenostech stojí naše domluva s rodiči ve třídě. A ta zní, že pokud mobil, tak tlačítkový. Chceme takto postupovat. A i díky této diskusi se utvrzuji v tom, že radši dětem třeba ve čtvrté třídě povolíme aktivně používat ve vymezeném čase domácí PC, kde se budou střídat a učit vyhledávat informace atd, než jim dát tablety. Jinak představa naší rodiny „každý na svém mobilu“ se mi fakt nelíbí a zatím to doma nijak podporovat ani vytvářet nebudu. 🙂 Jiné rodiny, ať si žijí podle svého. Článek je popis našich zkušeností a důvodů, proč co děláme. Neodsuzují jiné ani nevylučuji, že má někdo jiné zkušenosti.
Tak autorka mne dost pobavila. Vlastně to je spíše smutné. Místo aby dětem dopřála výukové programy podle jejich věku a úrovně, tak je distancuje od světa. Jak jinak si vysvětlit její názor: „V otázce technologií se vychází z myšlenky, že člověk by měl používat takové technologie, u kterých rozumí principu, na kterém fungují.“ Když tedy sama pracuje na počítači, ať mi napíše jak funguje protokol HTTP ? Jak fungují tekuté krystaly na displeji ? A pokud má LED displej, jak funguje ten ? Jak funguje programování www stránek ? Protože to jsou všechno věci, které používá. O dalším ani nemluvím. Dětem slíbila dotykáč, jak nastoupí do školy a nyní je dětem 9 a 7 a stále jej nemají. Neplnění slibů mi tedy nepřijde vůbec výchovné. Jak může po dětech cokoli chtít, když sama nesplní co slíbila ?
Dceři jsem dopřál práci na počítači hned jak jak jsem jej kdysi domů pořídil. Bylo až zábavné, ji u toho pozorovat. Začalo to střílečkami všeho druhu a nakonec stejně po půl hodině skončila u piškvorek, nebo ušachů. Dělala si na počítači angličtinu a když pak šla do školy, ovládaal počítač lépe než jejich učitelka. A to jen proto, že se toho nebála a měla možnost si vše osahat. Jak se jí vše hodilo na základce a pak i na střední a vysoké škole. Ale o to vše autorka svoje děti ochuzuje. Jaký má mindrák, který přenáší na své děti ? Nevěnovaly se jí rodiče ? No nechám spekulací, ale jejich dětí mi je líto. Dělá z nich chudáky vyčleněné ze společnosti svých vrstevníků.
Mně je čtrnáct, mám starou tlačítkovou Nokii a nestěžuju si. Občas si ze mě kluci udělají srandu, něco jako „Tohle když ti upadne, tak rozbiješ podlahu“, ale rozhodně se necítím vyloučen z kolektivu. Ostatní ve třídě také zjišťují, že hry na mobilu jsou jen ztráta času. Jako hlavní problém ale vidím například 750 nahraných hodin na jedné hře na počítači. Ano, i takové děti tu jsou. Počítač mi ale připadá lepší než mobil (pokud nemají děti svůj vlastní), protože se čas na něm dá regulovat.
Díky za váš názor a přezdívka Sokol by vám seděla. Doufám, že stejný názor bude převažovat u většiny mladých. Regulovat si čas a umět s tím pracovat. Tohle je správný přístup. Dík.
Regulace, restrikce, zakazy, penalizaze…..je dobre, ze mame takto uvedomelou mladez. Alespon nemusime mit strach, ze by nam v budoucnu chybeli byrokrati, eurourednici a policajti.
Z Vasich slov mi pripada, ze spis Vam nekdo ukradl detstvi.
A z vašich slov je nám jasné, že trauma z dětsví máte Vy. Například já jsem v celé debatě ani jednou nevyřkla, že bych všem všechno zakázala, protože jsem to sama neměla. To jste vykonstruoval Vy. Jste neskutečný manipulátor.
Jakmile má někdo jiný názor než Vy, hned to znamená, že má nenávistnou a nepřející povahu, to hovoří za vše.
Vtipné. Dva lidé se tu místo diskuze dohadují o takové kravině, jako že zrovna ten druhý musel mít bůhvíjaká traumata z dětství, protože nemá stejné názory, jako ten první, a pak ukazují jeden na druhého a křičí: „nedokážeš připustit, že můžu mít jiný názor“. 😀 😀
Kdyz uz tak hezky kritizujete muzeme si zrekapitulovat Vase pratelske a konstruktivni prispevky…..Tak rychle utíkejme pořídit si vše co mají ostatni. Abychom náhodou nebyli za podivína. Člověk má stádní isnstinkty, o tom není pochyb. Stejně jako ty ovečky „Třeba na jatka, ale hlavně že nás vedou.“……..když jim nevrazím do rukou v ranném školním věku mobil, je rozhodně zcestný……..K čemu to potřebujete vědět? Aby jste ji zase mohl zkritizovat, že se stala rodičem moc brzy nebo naopak pozdė? Že neměla 3 a více dětí? Taky se Vás neptáme, jestli jste ženatý, abysme mohli zpochybnit, že se vůbec našla nějaká žena, která by Vaši grandiozitu ustála….
Sama uzivate velmi agresivni vyrazy, proc Vam to vadi u me?
Na ZŠ jsme měli výuku práce na PC až v sedmé třídě, manžel je o 2 roky starší, takže ten až na střední škole. Z vrstevníků pouze 3 kluci v té době vlastnili PC….jenze doba za 22 let trochu pokrocila. Informatiku jste mela az v 7 tride, protoze preftim na vetsine skol zadne pocitace nebyly.
Taky jste opomela, ze tato diskuse je o tom, ze deti by meli zacit pracovat s PC na konci stredni skoly.
Zaroven by me zajimalo z ceho Sokol pise prispevky ve skolni den…. ze stare Nokie?
já docela pochybuji, že Sokol je dítě…normální kluk si notabene ve 14 letech nečte diskuzi v rubrice rodiče vítáni-v hodině vyučování a ještě gramaticky zcela bez chyb – zvláště slovo mně ve 3.pádu, kde 99% lidí dělá chybu i v dospělosti…Sokol může být kdokoli z této diskuze, jen pod jinou přezdívkou…
Ono pribehy Evy jsou take zajimave, z toho co pise ji je minimalne 65 let….synovi koupila telefon kdyz jel poprve vlajek sam, ale POUZE TLACITKOVY, a vzhledem k tomu, ze smartphony jsou bezne rozsirene mezi lidmy cca poslednich 6 let (na to aby nekdo zduraznoval, ze POUZE tlacitkovy) to jel poprve sam vlakem na sraz maturantu po 10 letech???
Ale kdeže, on to může bejt klidně i nějakej ten „nerd“ od počítače, co kvůli hrám třeba rád čte = ví, jak co psát, aniž by se nad tim zamyslel. Ale když to tak berete, tak holt chlapec ve 14 letech patří mezi to 1% , co tu chybu prostě nědělají.
Mohu-li se zeptat – co ti Vaši kamarádi dělají se zjištěním, že hry na mobilu jsou ztráta času? Mají tendenci to hraní omezovat a své chytré telefony využívat k nějaké konstruktivní činnosti? Nebo je dál používají jako předražený mp3 přehrávač a těžítko? Právě to, jak s tímto zjištěním naloží, totiž rozhoduje o tom, jestli byla koupě chytrého telefonu dobrou investicí, nebo ne.
Pane Václave a pane Filipe, dejte si sraz spolu, možná vám půjde diskuse lépe.
A nechtěla byste mi raději zase povědět něco o mém dětství, Evo? Jak se tak rozhlížím, mezi zdejšími diskutujícími je teď docela in zaobírat se spíš mladými léty názorových oponentů, než jejich argumenty…
Máte smůlu.
To je dobře, že už Vás ty blázniviny přešly. Zkuste ještě zapracovat na těch nesmyslných výpadech a myslím, že to bude dobré. 😉
Já se vám omluvila, nebo mám ještě klečet v koutě pane profesore? Mou osobu už prosím vynechte. Je dost diskutujících, kteří to s vámi proberou.
Omluvila jste se, útočíte ale pořád. Nemusíte se omlouvat, když to ani nemyslíte vážně. Prostě přestaňte útočit.
Myslím, že po Vás nechci nic nesplnitelného.
Že jsem ten počítač raděj nevypla.
Souhlasím. Byla bych ráda, kdyby se naše děti nejdřív učily na PC. A to jak s ním pracovat, tak i to, že je to místo na práci, domácí úkoly nebo i na zábavu (pohádka, film) a že to má své hranice. Ne, že u toho i jím a trávím všechen volný čas. Když má celá rodina tablet/ smartphone, často jsou všichni u toho svého a mizí společný čas rodiny. Nebo to považují za společně trávený čas.
Tak já patřím do šťastnější skupiny těch, kterých rodina ani známí neciví neustále na mobil, nesledují sociální sítě, technika slouží nám a ne my jí. Pokud se podíváte na výzkumy, zjistíte, že i oficiálně dnešní mladí ustupují od sociálních sítí a do těch mobilů vážně neciví, tablety nepoužívají již téměř vůbec, mají-li doma pc, není to totiž ani třeba. Co vím, používají se tablety především v montessorri školách a pak je používají děti, hlavně autisté, kdy na nich používají speciální výukové aplikace, které jsou jen na ipadech a ani na jiných tabletech ne. Chápu, že se někdo při narození dítěte rozhodl „ochránit“ ho od techniky, ale za těch několik let se to posunulo a dnes to dávno není takový boom a hit jako před těmi pár lety 🙂 Ta technologická exploze byla jen chvilková a nejpostiženější nejsou dnes děti, ale opakuji se-dospělí 30-40 a ti tyhle diskuze nečtou 🙂
Souhlasím s Vámi,vidím to na svém nejstarším vnukovi.Dnes je mu 11. Je pravda,že když byl mladší ,rád hrál různé hry,ale nijak to nepřeháněl.Hodně sportuje,takže na to ani neměl moc času.Dnes už ho to skoro ani nenapadne.Mám za to,že pokud děti mají možnost to vyzkoušet a přitom mají i jiné zájmy,časem přejdou na jiné aktivity
Podle mě úplná hloupost.Pokrok světa nezastavíte tím že dítěti tablet nekoupíte ničemu nepomůžete.Jen se děti budou cítit oproti ostatním dětem které tablet mají špatně a hloupě.Víte jak se říká odříkaného chleba největší krajíc.Myslím že jste pokrytečtí rodiče a Vaše děti mají pravdu.Sami počítače a tablety máte a jim to nechcete koupit.
Myslím si, že všechno v životě má svůj správný čas. Děti nejsou malí dospělí. V urychlování nevidím cestu. A taky si myslím, že to, jak bude pokrok vypadat, určuje každý z nás. Na každém z nás záleží. Naše děti jsou hodně společenské, komunikativní, solidární, přátelské. Umí se prát o to, co chtějí. Ví, že ne všechno dostanou hned. Zajímá je skutečný svět, sport, umění, ruční práce. Na techniku taky dojde. Ochuzené nebudou. Život je dlouhý.
Klementýno, nikde se tu nepíše o nějaké snaze zastavit pokrok. Musím souhlasit s paní Terezou, že pořízení tabletu nebo chytrého telefonu mladším dětem může vážně narušit jejich vývoj. A zdůrazňuju slovo POŘÍZENÍ. Autorka své děti nevyloučila z používání digitalních technologií, nedělá z toho tabu, jen chce oddálit pořízení chytrého telefonum popř. tabletu. Klasickému telefonu se nebrání. Copak je to tak težké pochopit? Vždyť to je podle mě tzv. zlatá střední cesta. A ta bývá nejtežší. Sama mám 2 stejně staré dcery a s názorem Terezy naprosto souhlasím, jsem ráda, že to někdo vnímá podobně.
Tim, ze nazivate tlacitkovy telefon zlatou stredni cestou jen ukazujete, ze jste totalni technicky analfabet….a kdyby jste si poradne precetla clanek, tak pani pise, ze prace s PC na konci stredni skoly, tzn. 18 let….priste az si pujdete kupovat auto, kupte si kolobezku….dle Vas zlata stredni cesta 😀 ..boze muj!
Bavíme se o dětech, takže tlačítkový telefon mi přijde úplně adekvátní. Je rozdíl, když chytrý mobil používá dítě, které ještě nedokončilo svůj duševní vývoj, a u dospělého. Negativní vliv na děti tam bezpochyby je, k tomu nepotřebuju žádné sáhodlouhé věděcké podklady. Jak uvádí Tereza, její holky mají prostor se zajímat o ruční práce, malování, čtení, hru venku, hru na role, zpěv apod. Pořízením smartphonu se tenhle „prostor“ naruší. Krom toho, já jsem dospělý jedinec, zodpovídám sama za sebe, takže při rozhodnutí pořídit auto, pořídím si opravdu auto, ne koloběžku. Možná jsem technický analfabet, ale narozdíl od vás, věci a předměty NAZÝVAM, ne NAZÍVÁM. Když si čtu vaše příspěvky, začínám rozumět tomu, proč máte vztahy s nejbližší rodinou na bodu mrazu.
Paní Emilie, zohledňujete pouze negativa z nezřízeného nadužívání, ale s rozumným rodičovským přístupem lze tomuto zabránit a zároveň naučit dítě využívat technologie ke svému rozvoji. Ve své předpojatosti toto bezdůvodně odmítáte a místo argumentů zde poukazujete na pravopisné chyby a přidrzle si tu hrajete na arbitra cizích rodinných vztahů, což poukazuje na to, že sama moc rozumná nejste.
Tak ted jste me dostala….chyba v jednom i-y…resite malickosti, ale dulezite veci Vam unikaji, sama rikate logicke nesmysly…takove typicky Cechackovske.
Terezo, osobně vám malinko závidím dohodu s ostatníma rodičema dětí ze třídy, že telefon pořídíte později. Nejen dohodu, i přístup a ochotu o tom debatovat. Uvítala bych to i já v „naší třídě“. A zárověň mě těší, že i další lidé to vnímají stejně jako já. Díky za článek. Nemám k němu výhrady. Máte zdravý a rozumný přístup, vaše holky to ocení.
Já si toho, že chodíme do školy, kde si nejede každý na vlastní pěst, fakt vážím. Že můžeme společně s učiteli a dalšími rodiči hledat nejvhodnější řešení pro konkrétní třídy a své děti. Že se podílíme na chodu školy. I když to stojí spoustu času a energie (třídní schůzky 1x měsíčně, příprava jarmarků, slavností, div. akademií, výletů…).
Společná domluva mezi rodiči je jistě fajn. Jenom nevím, jestli je moudré domlouvat se zrovna na tom, že dětem v elektronickém věku prakticky znepřístupníte technologie. Myslím, že poklepávat po ramenou byste si měly až v okamžiku, kdy uvidíte, že Váš zásah měl nějaký pozitivní vliv na budoucí život Vašich ratolestí.
Vaše řešení spočívá v tom, že místo aby děti zakrněly například v sociální oblasti, zakrní v té technologické. To mi nepřijde ani vhodné, ani rozumné. Spíš jako něco na způsob náboženského fanatismu. Daleko rozumnější by byla domluva, že děti nebudou tahat tyhle „hračky“ do školy. Měly by tak čas řešit i jiné věci, než sociální sítě, a zároveň by výrazně opadly různé sociální tlaky. Vaše výhrady proti technice by to zohledňovalo, a děti by se přitom mohly doma s výdobytky doby seznamovat způsobem, který by umožňoval rodičovské vedení k jejich rozumnému využití a nezaostávání oproti svým vrstevníkům.
Presne tak, moje deti chodi do Montessori skoly, v cele skole nikdo mobil nenosi, ale od 7 let kazde dite dela ctvrtletni projekt na pocitaci, v kazde tride jsou 3 nebo 4 pocitace, projektor, pripojeni na net, ale rozhodne to neznamena, ze by deti travily cely den na PC….toto je zlata stredni cesta. To co popisuje Tereza je extremisticka vychova, odriznout deti od technologii a myslet si, jaci nejsme skvely a osviceni rodice.
Pani Emilie, to ze vy nemate k pristupu vyhrady, neznamena, ze to holky oceni. Podle popisu mi pripada, ze minimalne ta mladsi si z toho odnese, ze maminka neplni slovo. Slibene to mely, az budou umet cist a pak prislo vymlouvani a manipulace. To je jedna vec, co mi vadi. Nemam nic proti alternativnimu zivotu bez technologie, ale pristup bych pak volila jiny. Minimalne sama bych se jich vzdala.
Dalsi vec je, ze zijeme v dobe jake zijeme. Mobily uz jsou ted stejna vec jako napriklad tolik zminovana kalkulacka. Deti diky ni muzou zlenivet v pocitani nebo jim muze pomoct resit slozite rovnice. Zalezi na tom, jak rodic dite smeruje i s ohledem na jeho okoli. Pouzivame pracky, mycky, susicky, ale z dotykacu se porad bude delat neco extra? Ta doba uz je za nami. Je to nastroj a moznost jak se zdokonalovat.
Kdyz uvidim, ze ma dite muzikalni talent, donutim ho si nejdriv sestavit kytaru nebo ho budu podporovat?
Ted malinko osobni zkusenosti. S manzelem jsme tricatnici, takze nas ten obri boom mobilu zasahl naplno. Manzel vyrustal na statku, dojil kozy, kydal hnuj, oral policko, lital venku s klukama a lezl po stromech (v te dobe jsme se uz snali, tak to vim jiste). Presto mu rodice dopravali nejnovejsi technologie. Mel notebook s cernobilym displejem a uz na zakladce byl schopny si sam pocitac sestavit. Vzdelaval se, nerikam, ze nehral hry, hral a hodne 🙂 Ted je programuje, primo pro mobil. Miluje svoji praci, je v ni skvely a chodi do ni stastny. Nikdy nebyl ochuzeny o sve detstvi, hral pinpong zavodne a cvicil bojova umeni, kdyz mel volno a chtel, venoval se technice. Ja se dostala k technologiim pozdeji a uprimne jsem chozeni ven moc rada nemela. Sedela jsem radsi doma s knihou (ktere byly kdysy davno demonizovany stejne jako mobily). Znamena to, ze jsem nemela detstvi? Na co to svedete, kdyz mobil ani pocitac jsem nemela?
Vse je o pristupu rodicu a ne o nastrojich, ktere si zvoli k jejich rozvijeni. Doufam, ze tam nikde nemam hrubku… to by bylo zle a hned bych byla v ocich cloveka, co me nezna, nevzdelana.
Na závěr bych chtěla říct, že předchozí příspěvek (reakci na paní Emilii) napsala jiná osoba se stejným jménem 🙂 Děkuji všem za živou diskusi. Pokud vašim dětem digitální technologie prospívají, tak je to skvělé a jsem za to ráda. A neměla jsem v úmyslu to zpochybňovat. Pojďme to zakončit, čas ukáže, kdo měl jakou pravdu. : -)
Že to psal někdo jiný,je vidět na první pohled.Je to smutné,že i tady se k tomu někdo uchyluje. Škoda.Jak říkala moje babička,lidé jsou různé….
K čemu se tady lidé uchylují? K tomu, že mají stejná jména? Jak hrubé! 😀
Ne, Leo. Sice by jistě pomohlo, kdyby se nějak odlišily, ale jenom Vy v tom dokážete vidět něco, co tam není.
V celé téhle dlouhé diskuzi mám jen dva příspěvky. Je možné,ýe jste ten druhý ještě nenašel?
Váš vnuk je šikula, Leo, ale Vaše paranoia prostě byla daleko vděčnější téma. Nešlo odolat. 😉
Ano,je. Potěší Vás,když řeknu ,že v téhle diskuzi s Vámi v podstatě souhlasím?
Ja se omlouvam, jmenuji se taky Tereza, nebylo to mysleno tak, ze bych si chtela hrat na autorku clanku a myslim, ze to je z prispevku i znat. Nedoslo mi, ze nepujde poznat, ze jde o jinou osobu, proste jsem tam napsala sve jmeno 😀 a hned se k necemu uchyluji… chjo. Mate pravdu, lide jsou ruzni…
Neomlouvejte se, to se tak zrovna sešlo. Mně to došlo, ale na první pohled jsem se lekla, že si nepamatuju, co píšu. 🙂
Tak to se omlouvám já,opravdu jsem si myslela,že je to spíš záměr.Už jsem se s tím v diskuzích setkala,bohužel.
Téměř souhlasím s postojem až na větu: „Jakmile má totiž na druhém stupni více dětí chytrý telefon, pak ty, které nejsou na sociálních sítích a chatu, začnou být „mimo partu“. A takto hendikepovat děti samozřejmě nechceme.“
Já bych ráda, aby mé děti byly schopné vzdorovat i tomu, že prostě nemají to, co ostatní. Aby nebyly ve vleku toho, co frčí – telefon, oblečení…. já třeba chytrý telefon nemám a nepředpokládám, že bych ho kdy dětem kupovala.
Pokud sama cítíte, že byste smartphone nikdy pořádě nevyužila, je rozhodnutí nekupovat si ho naprosto rozumné. Naučte takto přirozeně uvažovat i své děti a nebudou nikdy ve vleku toho, co frčí. 😉
A klidně jim řekněte, že jim nic takového kupovat nebudete. Když si na to budou muset našetřit samy, aspoň pořádně pochopí rozdíl mezi cenou a hodnotou věcí. 😉
„Já bych ráda, aby mé děti byly schopné vzdorovat i tomu, že prostě nemají to, co ostatní. Aby nebyly ve vleku toho, co frčí – telefon, oblečení…. já třeba chytrý telefon nemám a nepředpokládám, že bych ho kdy dětem kupovala.“ (Petra)
S tímto se naprosto ztotožňuji. Rozhodně to není nemožné.
Nicméně mezi paní Petrou a autorkou článku vidím velký rozdíl. Pokud jsem správně z diskuse vyrozuměla, autorku článku viděly její děti denně doma u PC a s telefonem. Tedy logickou hračkou, kterou budou také chtít, je dětský notebook či mobil, později samozřejmě skutečné přístroje. Děti napodobují, v raném věku zejména své rodiče, je to pro ně přirozené. Takže se to asi neuhraje na plstěné panenky a dřívka na hraní. Právě waldorfská pedagogika by s prvkem nápodoby měla pracovat dokonce velmi dobře, ale evidentně to tak nebývá. Jako ostatně více rozporných věcí týkající se waldorfských pedagogických ideálů a následné praxe.
Vzniká z toho pak stejný scénář jako třeba v případě, kdy obývacímu pokoji dominuje obrovská obrazovka, a rodiče dětem neustále zakazují sledování televize. Zdá se to jako nepodstatné, ale není. (Například psychologové tento efekt využívají.) Taková výchova je velice kontraproduktivní. Neustálá zbytečná komunikace – dohadování a nepředvídatelné následky v budoucnosti. Považuji to osobně také za pokrytecký přístup. (Tady mě obvykle vždy napadne tento zcela reálný příklad: Matka pracuje pro nadnárodní chemický koncert, nicméně vše doma musí být bio a eko.)
Proto postoj Petry, která je sama sebou, považuji za správný, a věřím, že bude mít dobrý dopad i na její děti.
Jsem ráda, že byla diskutujícími zmíněna i finanční stránka věci. (Nicméně něco obdobného bych mohla napsala i o čase jako jakési komoditě.) Pokud chce člověk žít kvalitní život, věnovat se svým blízkým, dělat smysluplnou práci a rozumně bydlet, nemůže – a ani nechce – si dovolit všechno, a měl by zvažovat, co skutečně potřebuje. Takovému přístupu by měl učit i děti. Ono to dnešní rozmazlování: všechno můžeš, všechno můžeme koupit – vážně v důsledku vůbec nic moc. Lidé mnohdy bohužel kvalitu života vymění za kupu zbytečných věcí. Nebo za nějakou podivnou ideologii či pobývání ve virtuálním světě. Nevím, co z toho je horší. Všechno.
Souhlasím s autorkou článku a ještě bych to klidně oddálila. Nabízet volně dětem k dispozici smartphony nebo tablety je trošku jako nabízet jim alkohol a drogy a veřit jim, že je budou používat ve vhodné míře. Proč? Přečtěte si tento článek z oblasti psychologie a pochopíte:
https://medium.com/@richardnfreed/the-tech-industrys-psychological-war-on-kids-c452870464ce?fbclid=IwAR2ihFNJzus_sJ2F0nOKy3BJ8J_LcXLRVOsUZH5wpuktpaldU_dogFNnYe0
Termín „persuasive technology“ pochází původně z praxe marketingu a popisuje řízené ovlivnění NÁKUPNÍHO CHOVÁNÍ jedince s využitím moderních platforem jako jsou chytré telefony a sociální sítě. S tím, že je dítě závislé a zaútočí na rodiče, aby dostalo zpět svůj telefon, to nemá zhola nic společného. To je záležitost výchovy, ve které Kellyiny rodiče naprosto epickým způsobem selhali.
Celý ten článek se ani nesnaží předstírat odbornost. Bombastické nadpisy, výroky a pojmy vytržené z kontextu, a naprosto nepodstatná prohlášení, jako třeba to, že jeho bývalý student založil instagram…
doplnění – koukám, že jsem nedopsal, že instagram nezaložil exstudent autora toho článku, ale psychologa, který vymyslel koncept persuasive technology
ne, že by to bylo nějak podstatné, ale ve zdejších diskuzích je hromada lidí, kteří by mi za toto přehlédnutí s chutí utrhli hlavu a radostí skákali na mém hrobě 🙂
Mě více než to, kdo založil instagram zaujalo spíš to, že globální firmy využívají psychology k tomu, aby ovlivňovali nejen nákupní chování, ale také děti v jejich přirozených inklinacích – holčičky se zajímají o vztahy a klíčové je pro ně dostat co nejvíce „lajků“ a chlapečci jsou zase od přírody soupeřiví a tudíž se lehce stanou závislými na hrách.
To není o ovlivňování nákupního chování A přirozených inklinací, ale o ovlivnění nákupního chování SKRZE přirozené inklinace. Příklady:
Chlapci jsou soutěživí, tudíž jsou cílovou skupinou třeba facebookových her s placeným obsahem. Dívky se oproti tomu zajímají více o vztahy a vzhled, takže jsou cílovou skupinou třeba nějaké značky kosmetiky, kterou si díky výhře v různých lajkovacích sociálních kampaních mohou zdarma vyzkoušet.
Jenže tohle není ani exkluzivní doména globálních firem, ani žádný moderní trend. Firmy bez ohledu na velikost podniku, tržní segment či cílovou skupinu už desítky let na podobném modelu ovlivňují nákupní chování své (potenciální) klientely. Příklad z jiného trhu:
Říkala jste si někdy, proč se třeba v reklamách na drahá auta tak často ukazují stíhačky, sexy modelky a dravá zvířata? Je to proto, že cílovou skupinou jsou muži, kterým se takto „podprahově“ dává do vzájemné souvislosti drahé auto s opojením z rychlosti, nebezpečí a krásných žen… 😉
Vámi odkazovaný článek neříká nic objevného. Jenom se to, co je světu už dlouho známé, snaží zaonačit tak, aby to vypadalo jako nějaký super nebezpečný moderní trend, cílený konkrétně na zničení malých dětí.
Jediné, co se přitom ale reálně změnilo, je množství reklamy, která nás obklopuje, a fakt, že díky různým algoritmům je reklama na internetu více cílená. Pokud tedy člověk není od mala rodiči veden k přemýšlení, může snáze podlehnout pokušení. Ovšem ne proto, že má k dispozici smartphone či tablet, ale proto, že ho rodiče při výchově nevybavili základními dovednostmi pro přežití v dnešním světě.
Oddalování seznámení s technikou není řešení. Ta „nebezpečná“ persuasive technology si je prostě najde jinde. Jediné řešení je věnovat se pořádně vývoji svého potomka.
Presne! Studovala jsem graficky design a jeden z oboru byla aplikovana psychologie, kde jsme se primo ucili, jak a komu dany produkt prodat. I obycejne vyskladani zbozi v regalech supermarketu je timto podrizene. Nemate nejmensi tuseni, jak podprahove reklama funguje a do jakych detailu se tohle resi, barvy, kazde pismenko…
Kdyz tomu dite prehnane propadne je to chyba vychovy a rodicu, ne dotykacu. Jen je snazsi to na ne hodit.
To je spíš o zneužívání psychologie jako takové. Jenže kde je hranice? Také na různých webech, tento nevyjímaje, vystupují v článcích lidé s psychologickým vzděláním hájící mnohdy neobjektivně a účelově různé projekty či jiné své zájmy.
Jezdím častěji vlakem ve Francii než tady, ale je tam do očí bijící, že děti už moc nekoukají ven z okna, ale na své malé obrazovky… Nejsou to všechny děti, ale je jich hodně. Není to stejné lákadlo jako kniha, my jsme byli velcí čtenáři, ale pohled z okna byl pro nás vzrušující.
Vybavila se mi, díky Vašemu příspěvku, jedna vzpomínka.Byla jsem velký čtenář a ve vlaku i autobuse jsem přečetla mnoho knih.Vzpomínám, jak jsem jednou“ přejela“ i moji cílovou stanici. Maturovali jsme tenkrát na gymnáziu i z ruštiny a měli jsme přečíst něco od ruského autora v originálu.Tak jsem se do toho zabrala,že jsem zapomněla vystoupit.
Ano, to se čtenářům stává. Ale jde to mimo point toho, co jsem se snažila říct. 🙂 Prostě, tráva venku byla pro nás dost zelená, protože jsme nevěděli, jak úchvatně zelená může být ta virtuální…
Chtěla jsem jenom říct, že i kniha může zaujmout natolik,že přestanete sledovat,jaká je tráva venku
Jezdila jsem v roce 2000 trasu Brno – Praha a zase zpátky ze školení a tak po třetí jízdě jsem znala orientační body v přírodě i ve městech, kde asi jsem. Celou tu scenérii, která se měnila z podzimu do zimy jsem si užívala. Kdybych neměla někdy strach, jako, že jsem sedávala v kupé sama, tak to bylo jako film. Příroda je nádherná. Zvlášť ta zimní překvapila. Mobil sloužil k SMS. Dojela jsem v pořádku.