Škola na sídlišti, do které chodí z velké části děti ze sociálně slabých a často neúplných rodin a děti cizinců. Paní učitelka Janíčková (jméno jsme změnili) má ve třídě osm dětí s různými poruchami, z nichž šest má přiznané různé stupně podpory a dvě by ji potřebovaly také (ale teprve se chystají do poradny a ještě na to nemají „papír“). Rodiny většinou nespolupracují. K tomu připočtěte dalších pět dětí ve třídě, jejichž rodný jazyk není čeština. Jak to paní učitelka zvládá? Zde je její vyprávění.
Je mi čtyřicet let, učitelství jsem vystudovala, ale učit jsem šla až po mateřské dovolené, před čtyřmi lety. Hledala jsem práci poblíž bydliště a nechtěla jsem do školy, kde jsou moje děti. A tak jsem nastoupila do větší školy, kterou mám asi dvacet minut chůze od domu. Škola stojí na sídlišti na okraji velkého města, žije zde dost sociálně slabých a neúplných rodin, Romů a cizinců.
V této oblasti jsou ještě dvě další školy a ekonomicky silnější a vzdělanější rodiny k nám děti moc nedávají. Ve třídách tedy nemáme optimální skladbu žáků.
Já jsem třídní ve třetí třídě, mám tam 22 dětí. Šest z nich má přiznaný nějaký stupeň podpory (jeden chlapeček třetí, to už je s nárokem na asistenta, zbytek má dvojku) a dva by ho potřebovali, ale ještě jim nebyla porucha diagnostikována. Přiznám se, že na to ani moc nespěchám, protože mi přibyde papírování, spíš než podpory.
Jen ve dvou případech z těch šesti rodina spolupracuje. Abych to upřesnila, v naší třídě nejde o romské žáky, toho máme jen jednoho a je naprosto bezproblémový. Jsou to běžné rodiny, jen sociálně a intelektově slabé, často matky samoživitelky. A kromě toho učím pět dětí, jejichž rodným jazykem není čeština.
Tato paní učitelka má od 1.1. 2019 tarifní plat 31 670 Kč, osobní příplatek 600 Kč, příplatek za třídnictví 500 Kč, což dělá celkový hrubý měsíční příjem ve výši 32 770 Kč. Neměli by učitelé s takovými třídami jako ta, kterou zde popisuje, mít vyšší plat, než je učitelský průměr? Přečtěte si názor špičkového světového ekonoma na poli vzdělávání Stevena Rivkina v tomto rozhovoru. V něm mimo jiné říká:
Steven Rivkin v Praze v CERGE-EI.
„Jeden příklad dobré praxe z Dallasu v Texasu. Tam se rozhodli platit vyšší mzdy kvalitním učitelům a ředitelům, ochotným pracovat ve školách, které dosahovaly špatných výsledků (pozn. redakce: mluví o školách, kam chodí žáci ze sociálně a vzdělanostně slabých rodin). Program se osvědčil a je dobrou ilustrací faktu, že je třeba vnímat tržní vztahy a diferencovat mzdy učitelů, i když se to může setkat s nevolí…V Dallasu navýšili plat těm, kteří prokázali dobré výsledky v předchozím roce. Byli schopni to posoudit díky ucelenému systému hodnocení založenému na testech, supervizích a na zpětné vazbě od žáků a jejich rodin.“
Vedení školy se dost snaží a my jako učitelský sbor pořád společně vymýšlíme a radíme se, jak s dětmi nejlépe postupovat a co by mohlo fungovat. Myslím, že v tomto ohledu jsme dost aktivní a vstřícná škola, která se snaží o individuální přístup.
Já sama jsem si zvykla připravovat výuku ve třech různých úrovních. Stejně mám ale pocit, že chytré děti zanedbávám na úkor těch slabších. Mám tu jedno zřejmě velmi nadané dítě a je mi líto, že si velkou část času v matematice prostě čte, protože pro něj nemám dost podnětů. Když mám čas, tak s ním dělám již látku ze 4. i 5. třídy, zlomky a rovnice.
Opravdu šikovné děti jsou ve třídě asi čtyři, z toho jedna je cizinka (v minulé třídě byla nejlepší na češtinu Ukrajinka), a já mám výčitky svědomí, že se jim dost nevěnuju. A tak si občas řeknu „holt dneska budu probírat něco, čemu půlka třídy nebude rozumět.“
Se zaostávajícími žáky u nás pracují dvě speciální pedagožky. Děti za nimi docházejí jednou týdně na takzvanou reedukaci, buď ve skupině, nebo i individuálně. Podle mých instrukcí s nimi dohánějí látku. Je to většinou v první nebo poslední vyučovací hodině, což ale znamená, že na tyto hodiny děti u mě chybí – a pravidlo je takové, že v tu dobu nemám probírat nic nového, co by jim uniklo. Čtyři z těchto dětí zároveň doučuji já, také jedenkrát týdně, většinou češtinu. Dost mi pomáhá i přidělená asistentka, i když se věnuje prakticky jen Daníkovi a někdy se stává, že práci dělá za žáka, což by neměla. To dělala i ta minulá, která přímo i dětem napovídala. Ale díky bohu aspoň za tu pomoc, co mám. Nedávno dva měsíce chyběla, a to byla krize. Vše jsem musela zvládat bez ní a nedostala jsem ani korunu navíc.
Co by pomohlo? Jednoznačně snížit počet žáků ve třídě. Párové učení si moc představit nedokážu, přece jen každý učitel je osobnost s určitým stylem a říkám si, že by to bylo složité na koordinaci a možná i rušivé pro děti? Co se školení týče, například v loňském roce jsme absolvovali cca 50 hodin povinných kursů, bohužel přínos byl podle mě nulový, témata byla zpracovaná teoretiky a úplně odtržená od praxe. Na placené školení se vedení tak úplně netváří. Já mám i mimoškolní činnost, trénuju děti, a školení, která absolvuji v rámci své trenérské licence, jsou výrazně přínosnější.
Učení a práce s dětmi mě baví, vedení nám dává volnost a věří nám, nejsem vyhořelá a do školy chodím ráda. Ale je to hodně náročné. Když jsem sem přišla, dostala jsem třídu, kde se rozjela šikana a dalo mi dost práce to aspoň nějak dát do pořádku.
Na inkluzi občas s kolegy nadáváme, není podle nás prakticky zvládnutá. Ale zároveň se činíme, co můžeme, protože vám to prostě nedá, se na ty děti vykašlat. A trochu nás štve, že hodně rodin to neocení.
Helena Janíčková vystudovala učitelství pro 1.stupeň, před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala v obchodní sféře, je vdaná a vychovává dvě děti ve věku 12 a 6 let.
Co píše PPP :
Daník: Výkyvy a omezený výkon, narušená výslovnost, nesamostatný, potřeba téměř neustálého vedení a motivace, kolísavé pracovní tempo, problematická pozornost, výkony neodpovídají věku. Slabší logika, problematická grafomotorika.
Klárka: Projevy specifických obtíží ve čtení a písemném projevu, výrazně snížené pracovní tempo, obtíže v oblasti koncentrace pozornosti, podezření na ADD.
Amálka: Oslabení matematických dovedností, snížení čtenářské schopnosti, oslabená percepce.
Pavlík: Deficity v oblasti řečové, sluchové percepce a pozornosti, motorický neklid, podezření na dysfatické obtíže, snížení verbálních schopností a vizuálního porovnávání. Opakoval první ročník.
Soňa: Výukové potíže v oblasti čtení a psaní, podprůměrné IQ, snížené vědomosti, početní dovednosti, slovní zásoba a pracovní kapacita paměti. Snížené pracovní tempo. Velmi problematické zrakové rozlišování.
Matěj: Specifické obtíže v písemném a čtenářském projevu a deficitní úroveň sluchové percepce, intelekt průměrný, rodina nespolupracuje.
S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...
Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...
Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte.
Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.
Vítejte v debatním prostoru online magazínu EDUzín. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
Příklady z praxe jsou naopak vítány.
Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
When you login first time using a Social Login button, we collect your account public profile information shared by Social Login provider, based on your privacy settings. We also get your email address to automatically create an account for you in our website. Once your account is created, you'll be logged-in to this account.
NesouhlasímSouhlasím
I allow to create an account
When you login first time using a Social Login button, we collect your account public profile information shared by Social Login provider, based on your privacy settings. We also get your email address to automatically create an account for you in our website. Once your account is created, you'll be logged-in to this account.
NesouhlasímSouhlasím
127 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Lea
29. 1. 2019 10:05
Paní učitelko, tak to před Vámi smekám.Máte pravdu .člověku to prostě nedá,chce pro ty děti udělat maximum možného,ale pak přijdou trochu zkrátka ty schopné.Vy za to ale nemůžete . Tuhle zpackanou inkluzi jste si nevymyslela.
Mám otázku, kolik Vám přidělili asistentů pedagoga, jakou máte podporu školního psychologa a zda vedení školy dbá na vaši psychickou hygienu? Počítá také s tím, že to nemusíte vydržet? Vím, co to je a to jsem měla jenom jedno takové dítě ve třídě. Máte můj obdiv, že jste do toho vůbec šla. Je pololetí a vy ještě fungujete, klobouk dolů. Uvědomil si někdo, že nejste speciální škola, či třída, že těch mají takových to dětí do 15 a jsou tam stejné podmínky, tudíž snížené nároky na dítě? Vím, mám spoustu otázek, ale třeba přivedou někoho k zamyšlení nad problémem.
To nevím,Evo,koho máte na mysli.Nad tím se opravdu měla zamyslet paní Valachová, když si to takhle nešťastně prosadila ,navzdory varování odborníků.Speciální pedagog jednou za týden?To ty děti opravdu „vytrhne“.Pan ministr Plaga má celkem rozumné názory,ale pochybuji,že by měl odvahu na nějakou zásadní změnu.Také je otázka,jak tam dlouho vydrží,když se odváží ještě něčemu oponovat
Paní Leo, tak to necháme, když nevíme, jak tam dlouho pan ministr vydrží. Myslím si, že tak jako z každé práce jsme na konci roku musely vyhodnocovat plusy a mínusy, tak by se měly vyhodnocovat zkušenosti z této práce a na základě společných poznatků se snažit zlepšit alespoň podmínky, když už s rozhodnutím, jak vy říkáte, nejde hnout. Pan profesor Hejný taky hledal cestu jak jinak dětem přiblížit matematiku. Kdyby se lidé nesnažili hledat řešení stávajících věcí, možná jsme seděli ještě ve školních škamnách. Ale to už přeháním. Myslím si, že hledat cestu k lepšímu řešení nikdy není na škodu. Záleží na ochotě lidí a snaze s tím něco udělat. Bude to ještě dlouhá cesta, a řešení, jak zatížení učitelů snížit a dát šanci všem dětem opravdu na to, aby měly stejné podmínky na vzdělávání, nejen z jednoho pohledu, bude ještě možná oříšek.
Nechci Vám brát optimizmus,Evo.Naopak.Jste velmi pozitivní člověk a to je dobře.A znám opravdu dost učitelek ,které se stejně, jako tato ,snaží téměř o nemožné,Ale řešení,které by pomohlo,musí udělat někdo jiný.Na to jsou učitelé krátcí.
Jenže nesmí mlčet, ale dávat o problémech vědět. Protože na to doplácí . Já jsem si dovolila napsat ještě v době jejího úřadování paní ministryni dvoustránkový dopis o tom, jak jsme se vypořádávaly s inkluzí na naší škole. Dostala se mi odpověď, ale od jiné pracovnice, mám to v počítači. Poděkovala jménem ministerstva za práci s dovětkem, ze se budou těšit, že budu dál tuhletu myšlenku podporovat. Říkám, asi jsem napsala svá slova dost slušně. A ani se nedonesla tam, kam mají. Možná se zajímala jinak, protože paní ředitelka brala telefon a byla dost překvapená, že jí volá Ministerstvo školství. Já už jsem v tu dobu nepracovala, tak to šlo k ledu. Tak si udělejte obrázek.
Udělala jste víc, než jiní.Ale nemlčí a nemlčeli ani mnohem chytřejší a vlivnější lidé,než jsme my.Zatím bez užitku.Ale máte pravdu,vzdávat se to nemá.Ale trochu mně to přijde jako boj s větrnými mlýny
Petr
29. 1. 2019 11:05
nevím jak výše platu pomůže se zvládnutím třídy, takový úkol může zvládnout jen učitel/ka s velkými zkušenostmi, bez časového omezení, jeho práce by měla být i dobře ohodnocená.
Abych mohla dobře vykonávat svou práci, potřebuji na ni klid a příjemné prostředí (lidi). Peníze neřeším. Kdybych měla být učitelkou, rozhodně bych nechtěla být rodičům k dispozici 24/7. Pokud máte problém s tím, jak vedu třídu a co je učím, řešte to s nadřízeným (ředitelem, vedoucím sborovny, nevím, kdo je to v tomto případě), nikoli se mnou!!! Nadřízený má fungovat jako jakýsi mantinel a pouštět pouze závažné prohřešky či požadavky od rodičů přímo k učiteli. Popř. být přítomen jednání s rodiči a učitelem a být mediátorem. Pokud mě nadřízený předhodí smečce vroucího davu a nepostaví se za mě, nemám chuť se tím jakkoli zabývat. Nejsem tu od toho, aby na mě kdokoli, z jakéhokoli důvodu zvyšoval hlas a z čehokoli mě obviňoval a já se musela neustále obhajovat. Když pochybím, mám sama popel na hlavě a zpytuji svědomí. Myslím, že takhle to má většina lidských bytostí. Nevím, proč si neustále každý rodič myslí, že má právo na učitele štěkat svoje mindráky a ještě jim dávat za vinu, že mají neposlušné, nepozorné a nevychované děti.
Toto evidentně není téma článku a ani komentáři nerozumím, Kateřino, Vy jste učitelka? A komu říkáte, co nemá a nemá dělat? Váš komentář je nelogický a navíc i nepravdivý, ve své přehnanosti a paušalizaci. Pochybuji, že každý rodič si myslí, že má právo na učitele štěkat.Ani nevím, kde se bere to přesvědčení, že se učitel jako takový musí pořád obhajovat. Možná sám před sebou, ve svém srdci, ale to každý z nás. Nikdo není neomylný a učitelé musejí být také prověřováni, jak pracují, jsou jim svěřeny děti. Pokud je efektem článku takový zavádějící komentář, místo poctivé diskuze, člověk si ooravdu říká, jestli má veřejná diskuze smysl. Ani slovo o tom, zda by byla dobrá diferenciace platů, která je řešením pro takové školy v USA, jak říká v rozhovoru Rivkin. Tady je každý myslitel a generál, ale přemýšlení tu moc není, jen opakování klišé a emoce s několika vykřičníky. Škoda.
Tak zkráceně – nejlepší učitel neřeší pouze výši mzdy, ale i ostatní faktory, na které jsem se snažila poukázat, vč. řešení. Mrzí mě, že jste si to vzala až tak osobně. Měli jste tu článek, kde stálo, že rodiče mají do školy „vstup zakázán“. S tím souhlasím. 🙂
Kateřino – Dnešní trend je přesně takový, jaký se vám nelíbí. Vedení školy se za vás rozhodně nepostaví, rodič má vždy pravdu a protože je to náš klient, klidně se postavte na hlavu, ale nedělejte potíže! Jinak… K dispozici samozřejmě budete 24/7, včetně mobilního spojení. Musíte ke spokojenosti svého klienta vyřešit zanedbanou výchovu, špatné morální vlastnosti a odstranit veškeré konflikty, které by snad mohly narušit klientovu spokojenost. No a úplně jistě odpovídáte za vzdělání jejich malého génia na úroveň americké soukromé prestižní školy, to se rozumí samo sebou, ne???
Jestli se s tímto postojem náhodou neztotožňujete, pak opravdu učit nechoďte.
souhlasím se vším, dnešní doba kdy rodiče dostávají čísla mobilních telefonů učitelů je „jemně řečeno zvrhlá“, učitelé si zaslouží čas na řešení a klid – ne afektované reakce rodičů za špatné známky a cokoliv
Tak ze sem pujdou ti nejlepsi ucitele. Nebo si myslite ze kazdy umi vse stejne? Cimz nerikam ze ucitele uci kvuli penezum, mnozi delaji skvelou praci nehlede na ohodnoceni. Ale plat je dulezitou pobidkou a prostredkem vyberu. Do skol by treba prislo vic muzu. Krome toho je vic penez i ferove ohodnoceni narocnejsi prace, ktere uciteli ukaze, ze jej spolecnost vazi a uznava jeho nasazeni. Je to cesta z pasti, kdy na skolach kde je prace narocna a vysledky vic ‘vydrene´ nikdo nechce ucit a kdyz ma moznost jit jinam, odejde, a skola se dale propada. Coz je spolecensky velmi nevyhodne.
Nevím, jestli se dá s Vaším argumentem souhlasit. Dle mého v dnešní době není přímá úměra mezi výší platu a uznáním. Možná spíš naopak. Tím netvrdím, že by si učitelé nezasloužili lepší peníz. Jen to nevnímám tak, že by stoupli v hodnotovém žebříčku společnosti. Možná by to bylo právě naopak, kor s přístupem, který vidím kolem sebe. Často si mi kamarádka posteskne, že na ni rodiče útočí, když si dovolí dát dvojku, nebo trojku premiantům. Tohle dle mého výše platu nezachrání. Maximálně motivuje učitele, aby takové jednání snášeli o trochu déle, to je celé.
Třeba tak, že člověk, který se nemusí bát o finanční přežití své rodiny, bude mít větší mentální kapacitu na řešení problémů v práci. Třeba tak, že když vím, že si po sakra náročném týdnu v práci můžu o víkendu odjet s dětmi zalyžovat (do ZOO, Divadla, na masáž- každému co jeho jest) a zrelaxovat, o to lépe se mi tam bude chodit a budu mít energii se věnovat žákům. Větší finanční ohodnocení snímá z beder zaměstnance starosti o zajištění přežití rodiny, tedy má o jeden problém míň, tedy má víc prostoru (mentálního) věnovat se své práci….
To souhlasí ,Terezo.Zrovna teď učitel mého vnuka řeší,jestli opravdu vyjde s učitelským platem.Nastoupil v září a předtím pracoval několik let v soukromém sektoru, právě kvůli platu.Na tuto školu se nechal „zlákat“,protože se mu líbil projekt i nasazení celého kolektivu,včetně mnoha rodičů.Je to dobrý učitel a děti si ho považují.Je to první mužský,se kterým přišly ve čtvrté třídě do styku.Byla by ho opravdu škoda.
Klementýna
29. 1. 2019 11:26
Spíš si myslím že se toho na dnešní děti nakládá zbytečně moc.Když chodila moje maminka do třídy měla tam učitelka 45 žáků a učení bylo oproti této době o hodně snadnější a přesto z nich vyrostli taky vzdělaní lidé.Všichni rodiče si dneska stěžují že učení dneska je moc náročné.Kamarádka mě říkala celá naštvaná že její syn bere v 8třídě učivo které ona měla ve druhém ročníku na gymnázium.Tak to je fakt nenormální.
Dobrý den,
no, nemohu souhlasit. Já sám nejsem pedagog (a ani nemám v plánu se jím stát), zatím jsem jen VŠ student – takže nemám přímo osobní zkušenost.
Ale za vše mluví např. zkušenosti mé matky. Je učitelka matematiky a fyziky. Nejdříve učila na 2. stupni ZŠ, nyní je na gymnasiu. Tvrdí, že teď v 2. ročníku učí to, co dříve učila na ZŠ a na věci, které dříve patřily na SŠ (integrální počet, limity, matice) už nemá čas. Učí je tedy pouze na semináři (a to jen někdy).
Podobně vyznívají i zkušenosti dalších pedagogů, co znám. Všichni s delší praxí (20+ let) se shodují na tom, že obsah učiva se výrazně snížil.
Paní učitelka dělá, co dokáže. Ale popravdě, nechtěla bych být rodič toho chytrého chlapečka, který tam vyloženě promrhává základní školu a připravuje se tím o možnost kvalitního následného studia …
Naprosto s Vámi souhlasím , Jakube. Jsem asistentka v osmém ročníku ZŠ, můj muž učitel druhého stupně ZŠ. Dnešní děti určitě nemají náročnější učení- či větší množství, než jsme měli my ( nejsem zas tak dlouho ze školy), naopak trend je sestupný. Vyšší nároky na ně možná mají rodiče ( to je na jinou diskusi). To, co my jsme zvládali v sedmé třídě, můj muž vyučuje na začátku třídy deváté. I sami učitelé své nároky na žáky rezolutně snížili. Možná to je tím, že děti špatnými vlivy degradují, spousta z nich nedá dohromady srozumitelnou větu a většině z nich dělá problém naučit se text jednoduché písničky na hodinu hudební výchovy. Hodiny umí přečíst pouze z hodinek digitálních.V osmé třídě sečíst dva zlomky či určit podmět ve větě jednoduché? Neexistuje. Jsou tam i tací, kteří v pohodě převedou tuny na metry čtvereční, váží 50 newtonů a délku měří stopkami, slovu „zřejmě“ přiřadí vzor „růže“ – a mohla bych pokračovat dál …. Toto není nadsázka, to jsou poznatky z naší praxe.
Michaelo, docela jste mě pobavila. Ty děti se moc nemění, to co tu vyjmenováváte nebylo nic výjimečného ani před třiceti lety. A není pravda, že děti nedají dohromady kloudnou větu a nenaučí se ani básničku. Měla jsem možnost se setkat i v současné době s hodně dětmi, kteří jsou řečově velmi vyvinuté a básniček a písniček umí spousta. Je smutné, že pracujete s dětmi, když v nich vidíte hlavně to špatné. Takhle Vám to s dětmi nikdy fungovat nebude. Děti totiž poznají, že si o nich myslíte, že „stojí za prd“.
Teď jste tu katastrofu vědomostí žáků vystihl. Jen si nemyslim, že za to mohou učitele. Obě mé děti na základní škole získali vědomosti, které jim bez problémů stačili ke studiu na střední škole a pohodovou maturitu. Problém jsou rodiče.
Přítelkyně je učitelkou 2 roky. Když přijde domu a vypráví, jak si chodí stěžovat rodiče, že probíraná látka je moc složitá pokaždé se smějeme. Řekněme si to na rovinu, pokud někdo nechápe přímou úměru, zlomky nebo triviální počítání se zápornými čísly, měl by si jít stěžovat do školy, kterou absolvoval. Nejhorší rodiče jsou takoví, kteří vychovávají boha bez zábran. V budoucnu na to doplatí jak rodiče, tak jejich miláček.
Upřímně řečeno, často čtu o tom, jak si učitelé stěžují, jak jsou rodiče arogantní a agresivní. Osobně mám kolem sebe hodně rodin, ale neznám ani jedny rodiče, kteří by do školy nalétli a vyjednávali si lehčí učivo pro své děti. Pokud se něco řeší, tak to, že se chce učitel dítěte zbavit, protože nenaplňuje jeho představy nebo očekává, že se dítě bude chovat jako uťápnutý dospělý. Věřím, že existují i rodiče, kteří si myslí, že je jich Pepíček je mistr světa a učitel si na něj nesmí dovolit. Jsem ale přesvědčena, že toto je opravdu marginální záležitost.
Já vždycky říkám, že když děcko odchází ze základky a z matiky umí trojčlenku, tak je vyhráno. Mám vystudovanou chemii (takže obor na matematiku poměrně náročný) a musím říct, že s trochou logického uvažování vám trojčlenka stačí na většinu výpočtů. Bohužel potkávám „absolventy“ základních škol, kteří nechápou rozdíl mezi přímou a nepřímou úměrou….
O tom, že se dnešní děti musí učit více než minulá generace silně pochybuji. V celosvětových testech vědomostí naši studenti klesají každým rokem. Spíš bych řekl že toho sice majín v osnovách více, ale díky těmto intelektuálně slabým žádkům se nestihne probrat ani čtvrtina a celá populace díky tomu blbne na úroveň těch nejhloupějších.
To, že jsou děti v testech horší než před lety neznamená, že se musí učit méně. Může to znamenat, že je někdo učí spousta blbostí a neefektivně. Je celkem známé, že frontální výuka je velmi neefektivní metoda a je také známé, že frontální výuka na českých školách přetrvává. Ačkoli všichni víme, že frontální výuka tu byla i v minulosti, všichni zároveň asi tušíme, že děti již nejsou stejné jako dřív. Žijeme totiž v jiné době, s dětmi se daleko více diskutuje a bere se v potaz jejich názor, jejich zájem. Jen ta škola se moc nemění…
Paní Dano, kdopak Vám pověděl, že frontální výuka je neefektivní? To si myslí jen někteří rádoby odborníci, kteří neumějí frontálně vyučovat! Není samospasitelná a nelze ji užívat jakožto jedinou, ale efektivní je a je velikou chybou, jestliže ji někdo odmítá! Pokud jsou to studenti, je to ještě pochopitelné – nejsou dost vyzrálí nebo prostě líní – pokud jsou to učitelé, obvykle je to proto, že prostě učit frontálně se zaujetím neumějí, ostatní nemá cenu posuzovat (ač uznávám, že každý, kdo do školy chodil, může mít pocit, že může poradit, jak by se to mělo dělat). Jsem učitel s 16letou praxí a takto bych si nedovolil odsoudit žádnou z metod výuky…! Je to různé, ne vždy se dá každá z metod použít na jakékoli učivo, chce-li učitel dosáhnout úspěchu minimálně v tom, že v žácích vzbudí aspoň zvídavost… Ale odsuzovat metodu je velice nemoudré, ta za to nemůže…
Je opravdu velmi málo učitelů, kteří jsou schopni zaujmout frontální výukou. Nejvíce se děti naučí, pokud si vše vyzkouší. Navíc i sebezajímavější „přednáška“ se časem dětem vykouří z hlavy. Pokud si na to děti přijdou vlastní hlavou, tak už učivo jen tak nezapomenou. Frontální výuku jsem zažívala ve škole mnoho let dnes a denně a ze školy toho moc neumím. To, co umím, jsem se naučila hlavně sama a né díky nezáživné frontální výuce.
Dětem se z hlavy vykouří přednáška, která nedává smysl, nenavazuje na jinou látku nebo není zasazená do jiných souvislostí. Jenže v prostředí nízkých stupňů ZŠ a ještě v kombinaci s inkluzí vsazenými nevzdělatelnými dětmi si frontální výuku nemůžete ani nechat zdát. Navíc když dostanete třeba do třídy cizince (já měla zatím nejmíň tři a nejvíc pět), které od základu učíte česky! Mám něco přes dvacet let praxe, pořád mě učení baví, ale na konci října už jsem unavená.
jura
29. 1. 2019 12:05
Mno, ja bych se na to zeptal pani exministrine Valachove.
legie
29. 1. 2019 12:31
„V této oblasti jsou ještě dvě další školy a ekonomicky silnější a vzdělanější rodiny k nám děti moc nedávají. Ve třídách tedy nemáme optimální skladbu žáků.“ ale přitom si stěžuje, že ani pro to minimum nadaných žáků vlastně nemá prostor. Jaký by pak mělo účel ještě tam nějaké další takové přidat? Aby jich zdegenerovalo víc? Nebo snad mají „táhnout“ zbytek třídy, což se často objevuje jako argument proti odchodu nadanějších dětí na víceletá gymnázia? Nadané dítě přece nemůže být obětováno a takto zneužito.
Anna
29. 1. 2019 13:42
Mila pani kolegyne,
smekam pred Vami.Naprosto Vam rozumim.Mam to v obdobne podobe jen s 30 detmi ve tride.Nektere mene zavazne,jine zavaznejsi osudy deti.Priznam se,ze mne parkrat napadlo,zda by nebylo jednodussi jit pracovat do uplne jine sfery bez takove zodpovednosti.Nebylo.Neni mozne v tom ty deti nechat.
Drzim Vam palce a preji hodne sily a radosti z kazdodennich malych uspechu!
Nevím, jestli Vás můžu nazvat milé kolegyně, ale jsem moc ráda, že se konečně ozývají hlasy z té pravé strany, kde je to potřeba. Tuhle práci může hodnotit jen ten, který je sní v dennodenním styku a ví co ta práce obnáší. Nakonec musí člověk hledat řešení sám, protože rodiče, tak jak je psáno v článku, nespolupracují. Protože jsem měla možnost porovnat u dětí, které jsem měla ve třídě, jak vypadá když rodiče spolupracují a když je tomu naopak. U té první ještě občas kontaktuju maminku a mám radost z toho, kam až dítě maminka posunula a moc si jí za to vážím. U druhého případu jsme se dost nadřely, ale stálo to za to. Máma pochopila, že nejsme bojovníci proti ní, pak už se to posouvalo k lepšímu. Jak to dopadne s dítětem, to ještě uvidím. Má šanci se uplatnit v praktickém životě. Na vzdělávání nemá a to chodil pět let do ZŠ. Ten počet, co máte ve třídě, si nedovedu představit. Individuelní plán pro každé dítě, jiný přístup, pokaždé při jiném dítěti okamžitě přepínat na jiné požadavky a jinou metodu a teď ještě děti jiné národnosti.
Docela by mne zajímalo, proč by mohl práci učitele hodnotit jen ten, který je s ní v denodenním styku? Třeba práci lékaře může také hodnotit nelékař. Může hodnotit to, jak mu pomohl, jak se k němu choval atd. A u učitele se dá hodnotit to, jaký má přístup k žákům, jak je dokáže zaujmout, co děti dokáže naučit. Učitele může krásně hodnotit i „neučitel“. To, že je někdo „laik“ neznamená, že nepozná, jestli má učitel u dětí úspěch nebo ne.
Myslela jsem na práci s inkluzí, rodiče netuší, jak se s tím musí učitel vypořádat. Samozřejmě, že hodnocení těch se kterými máme nebo nemáme dobrou zkušenost je na místě. Znám to, když rodiče u nás chystali své děti do prvních tříd, tak si svěřovali, kterou učitelku by chtěli pro své dítě, se kterou měli dobrou zkušenost. Většinou to byly mámy, tatínkové už tak ne. Ale k zápisu a první den do školy jich chodilo dost. Myslím, že inkluze ještě není tak u rodičů úplně zažitá, snad u těch, kteří mají zájem a s učitelem dovedou spolupracovat. Samozřejmě hodnocení je na místě. Od to to je, že můžeme posuzovat co je pro nás dobré, či ne. Možná je ta věta špatně formulovaná. Jen učitel, který tu práci dělá, ví, kolik námahy, času a sil mu zabere. O kolik je náročnější v porovnává s tím, když inkluze nebyla.
Abych řekla pravdu, svého šéfa jsem hodnotila pouze jednou, je to již téměř 28 let. Jak říkáte sama pro sebe. Byl to můj přímý nadřízený a neskutečné ožralé hovado již v 9 hodin ráno. Jinak to bylo v oblasti veřejné zprávy, bohužel. Tato zkušenost mi stačila k tomu, abych již nikdy žádného šéfa neměla. To k Vašemu dotazu. Tak nějak neznám žádnou firmu, kde by podřízení hodnotili své nadřízené, patrně je to tím, že přicházím do styku pouze a jen se soukromými společnostmi. Ale abych se dostala k jádru věci, nějak nevím, proč si v této malé zemičce většina myslí, že bude hodnotitelem učitelů, lékařů atd. a ještě bude nejlépe rozhodovat o jejich platech. Pokud se mi nelíbí škola, zařídím se podle toho, vyberu jinou. Zatím jsem to nepotřebovala, je ale pravda, že jsem nikdy zásadní problém neřešila, protože se všechny děti učily dobře.
Ve firmách už bývá zvykem dělat hodnocení nejen podřízených, ale i nadřízených, takže šéfů. Sama jsem už několikrát hodnotila své šéfy. Pointou je, dát jim zpětnou vazbu, jak zvládají své povinnosti vůči podřízeným, tj. řízení lidí, vedení týmu, komunikaci, atp. A výsledky mohou být velmi, velmi rozdílné, právě kvůli oné subjektivitě. Nicméně i to je bráno na zřetel a pro šéfa super informace, se kterou může pracovat, pokud chce.
Ano, hodnotím. A pokud bude šéf nepříjemný, nebude se mnou ochotný a schopný diskutovat a bude se mi pod ním špatně pracovat, tak změním práci. Jenže u toho dítěte, které je závislé na vůli rodiče to není tak jednoduché.
Jarek
29. 1. 2019 17:45
„Jsou to běžné rodiny, jen sociálně a intelektově slabé“ Dřív byly intelektově slabé děti ve zvláštní škole. Nyní si moc neumím představit, že by v této třídě bylo pár žáků normálních, co by z nich pak vyrostlo????
pája
29. 1. 2019 19:33
Dobrý den, bohužel je to běžná praxe. Trochu mám pocit, že čtu o sobě. Mám třetí třídu s 28 žáky. Osm žáků má IVP ( čtyři 3.stupeň, čtyři 2.stupeň). Mám dvě AP, ale i tak je to hodně velká dřina, kdy nezbývá moc času na nadané děti, které ve třídě mám a jsou i diagnostikované PPP. Chodím z práce neskutečně unavená, protože ještě tři odpoledne věnuji integracím pro děti s IVP. Inkluze je největší zlo, co mohlo české školství potkat. Možná by bylo fajn, aby si to ti, kteří to vymysleli, také zkusili.
Plně souhlasím, inkluze je největší zlo, které se páchá na dětech, nadaných i problémových. Chytré brzdí, potížisté se naučí ještě méně než ve škole zvláštní. Vím z vlastní zkušenosti, že jeden problémový žák dokáže třídu zcela rozložit, a když je jich tam více, ještě k tomu výuku ruší asistenti, je to na zbláznění. Paní učitelka sice má můj obdiv za entuziasmus, ale dělá sysifovskou práci, kterou nepovažuji za záslužnou, protože tento nesmysl udržuje jako jedna z mnoha při životě. Problémové děti s odmítavými rodiči se vzornými a úspěšnými žáky nikdy nestanou. Je jen otázkou času, kdy u ní dojde k vyhoření, další věcí je, jak její náročná práce poznamenává domov, vlastní děti, které si zaslouží maminku, která brzy nebude na pokraji sil a frustrovaná. Prostě byste měli milí učitelé stávkovat, nic míň a nic víc.
Prispevek obsahoval hodnoceni moralne volnich vlastnosti autorky clanku, ktera se dnes podepisuje jako redakce, aby si to nerozhazela s uredniky… Loni mi smazala prispevek pod clankem, velebici inkluzi skoro jako zazracnou metodu pro rozvoj naseho skolstvi. Dal jsem ji priklad z realne skoly. Nyni napsala clanek, jak je inkluze na nic… Hodnotit autora je vsak na ban. Tedy sbohem.
Nějak nevím, o čem mluvíte. (Jen na okraj, Váš poslední příspěvek obsahoval slova jako kunda a píča, takové komentáře zde bohudík pro Vás neponecháváme) Před rokem jsme ještě neměli ani pravidla debatní zóny, nepamatuji si na žádný takový komentář ani na to, že bychom ho smazali, pokud tedy nebyl silně vulgární, takže rovnou spadl do spamu nebo tak. Střet s vámi si vůbec nevybavuji, jestli to nebylo někde jinde. Komentářů, které kritizují inkluzi, tady máme dost, a jak vidíte, zůstávají tady, byť jsou podle mě často k ničemu, protože nejsou konstruktivní a neobsahují žádné dobré nápady. Zveřejnili jsme vyprávění učitelky, která má ve třídy nadměrný počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ano. Z toho vysuzujete, že jsme „otočili“? Chceme se bavit o řešeních, i když máme na věci nějaký názor. Vy ani nerozlišujete, kdo co napsal. Jako redakce označujeme články, které jsou zapsaným vyprávěním lidí. Nebereme je úplně jako autorské články, to je vše. Hledáte za tím něco, co tam není.
To, že si podle svých slov něco nepamatujete, vůbec nic neznamená, paní Polanská. Ráda totiž „zapomínáte“ věci, které se vám nehodí do krámu. Když třeba někomu chcete vykládat, že mu tady prý prochází věci, které jiným ne, ráda „přimhouříte oko“ nad tím, že jiní diskutující uráželi rodiče tohoto člověka (ano, mluvím o sobě), protože oni „přitom jenom něco podotkli“. A ještě si přisadíte tím, že mu vynadáte za to, že chce, aby na něj lidi neútočili.
Nevím, o čem přesně mluví kárl, ale ve věci morálních kvalit redakce se ho musím zastat. Zdejší redakce žádné morální kvality nemá.
ten také zničehonic zmizel, prý porušoval pravidla, ale znovu se objevil až dlouho poté, co diskuze nikoho nezajímala (s měsíčním odstupem asi sám od sebe pravidla přestal porušovat, nebo co), aby na redakci neprasklo, co tu provozuje za prasárny
Vaše představy o tom, jak zlá a hloupá je tato redakce, Vás úplně pohltily. Jestli si myslíte, že něco někam vracíme zpátky, aby na nás něco „neprasklo“, tak tomu opravdu tak není, my tu máme pravidla a ta vymáháme, více méně, nejde to vždy, ale snažíme se. Příspěvky tu mažeme opravdu výjimečně, jsou to spíš promile. Většina jich patřila Vám, opravdu okrajově i jiným lidem. Já obvykle vyznačím, když něco smažu, kolegyně někdy maže rovnou. Nic zpátky nevracíme. Nevím, na co teď upozorňujete a zda se dá věřit Vaší paměti víc než mé, ale možná se stalo, že někdy nějaký příspěvek zadrží sám systém a my ho povolujeme. Ale už i tenhle pokus něco vysvětlit je příliš velký ústupek někomu tak toxicky působícímu, jako jste Vy. Vaše války s námi jsou zcela Vaše a každý si o nich udělá názor sám. Nebudeme ale jen přihlížet tomu, jak tady někdo rozkládá debaty a uráží nás i jen za to, když mu vyvracíme jeho domněnky. Je třeba bránit pravdu. Kdo Vás nezná a při letmém posouzení, ten by mohl ohledně Vaší „mise“ a záměru upadnout v omyl.
Já s vámi žádnou válku nevedu ani tu nemám žádnou „misi“. (kde na tyhle kokotiny chodíte, je mi vážně záhadou). Naopak jsem řekl naprosto jasně, že když na mě nebudete pořád nesmyslně útočit, nebudu mít důvod se vám plést pod nohy. Říkám to pořád dokola už půl roku. Vy dál a dál nesmyslně útočíte, k čemuž hledáte čím dál ubožejší záminky, a zlobíte se na mě, že držím své slovo.
Pokud chcete mít klid, pane Václave, přestaňte se zjevovat vždy když máte pocit, že nám to můžete „natřít“, jako právě teď. Nikdo Vás odnikud nevyvolával. Ale nedáme se. Ještě jsem neviděla markantnější příklad rčení „zloděj volá chytťe zloděje“ v praxi, než jste Vy a Vaše móresy, opravdu. To je až neuvěřitelné, co si dovolujete. Takže až zas něco bude smazáno, je jasné proč.
Vy úplně klidně lžete, já si na to pořád nemůžu zvyknout. My přesně víme, kolik příspěvků bylo smazáno, já si dám práci to napsat, a Vy klidně zase tvrdíte, že „spousta“. A mluvíte o setkání, i když jsme se nesetkali. Lžete a spoléháte na to, že lidi jsou dnes na lži zvyklí. Tak pane Václave, tady u nás ne. Nikdy si nezvykneme. Budu mazat i příspěvky s evidentní lží, protože jsou zjevnou snahou škodit naší pověsti a práci a zvyšovat chaos. Takže s tím buďte srozuměn.
Jistě. Lidé se totiž na internetových diskuzích „setkávat“ nemohou. A to ani když se dva ocitnou ve stejný čas v téže diskuzi.
Pokud vám tento termín pro popis výše uvedené situace přijde nepřijatelný, uveďte vyhovující náhradu. Rád se přizpůsobím, pokud vám to pomůže snížit krevní tlak.
Váš komentář tedy budiž mementem pro všechny, kdo by chtěli vědět, jakým způsobem posuzujete vhodnost jejich diskuzních příspěvků.
No, pan Václav doložil zdroj ke své poznámce, zatímco vy, s prominutím, jenom kvokáte a navrch poradíte, aby vypadnul. Jinak ho smažete. Profesionální. Omlouvám se všem za offtopic.
Pan Václav psal cosi o prasárnách. Tak jako ochraňujeme respondenty před vulgarismy některých komentujících, tak chráníme i samy sebe před těmito výpady, přijde mi to logické. Tolik k vašemu offtopiku.
Tak ať to rozetneme, paní Polanská. Tvrdíte, že v žádném případě nevracíte zpět jednou smazané příspěvky. Jak tedy vysvětlíte to, že teď všichni můžeme vidět příspěvek, jehož smazání vaše redakce ústy paní Fialové v předmětné diskuzi potvrdila?
Vysvětlení viz výše. Vy máte ale hodně času a mrháte jím. Myslím, že nevíte, jak je vzácný a jak je vzácný lidský život. Víc k tomu nelze dodat. Přestaňte ale pořád zkoušet hranice. Komentáře s urážkami a hrubými slovy jdou pryč. Viz pravidla.
„Komentáře s urážkami a hrubými slovy jdou pryč. Viz pravidla.“
„Budu mazat i příspěvky s evidentní lží“
Kdybyste to myslela jen z poloviny vážně, tak byste musela smazat především drtivou většinu svých vlastních příspěvků minimálně za poslední téměř rok… Jestli to ale skutečně myslíte vážně, pak vám držím pěsti, směle do toho a půl je hotovo! Bez vašich příspěvků se nám tu všem bude určitě lépe „dýchat“.
P.S.: hranice nastavené osobou, která má pocit, že mi tu může rozkazovat, co si můžu myslet, kdy to můžu říkat a nově i jak mám žít svůj život, mě absolutně nezajímají, takže se nemusíte bát, že bych je měl „zkoušet“…
Na vaší odpovědi na svou otázku musím zcela oprávněně trvat, protože jen za její položení jsem vámi byl označen za lháře. Nedávejte mi nikam nevedoucí neurčité odkazy „výše“. Odpovězte, slušně a pravdivě, máte-li v sobě aspoň kousek cti.
P.S.: mazání příspěvků beze stopy nemá v kultivované diskuzi co dělat… je to stejná totalitní prasárna, jako to vaše diktování lidem co si můžou myslet a kdy to můžou říkat, paní Polanská
P.P.S.: mnou odkazovaný příspěvek byl smazán beze stopy, bez konkrétního důvodu, pouze s neurčitým dodatečným vysvětlením, že to bylo z důvodu „ochrany respondentky před ostrými výpady“, přestože neobsahoval žádný výpad, útok, vulgarismus ani jiné porušení pravidel a redakcí nebyl rozporován ani jeho vztah k článku… tolik k té vámi zmíněné „ochraně respondentů a redakce“, paní Polanská
Váš příspěvek obsahoval slova jako kunda a píča, takové komentáře zde bohudík pro Vás neponecháváme.
Marie
29. 1. 2019 22:40
Naprosto stejná zkušenost-uč.1.st. zš jen s tím rozdílem, že ve třídě mám 25 dětí. PO u osmi z nich. Asistenta nemám. Aj chodím vyučovat do třídy s 24 dětma (skupina se půlí od 25). Dvě děti mají sdíleného asistenta, další asi tři PO. Dívenka se sníženými výstupy naprosto nechápe učivo 4. roč. (například tvoření vět v present simple, present continuous….). Paní asistentku jsem požádala ať s ní procvičuje mimo třídu např. omezenou a jednoduchou slovní zásobu. Toto je, ale naprosto špatně!!! Mám se část hodiny věnovat jí a asistent (bez vzdělání!) má „vyučovat“ zbylé děti. Naprosto s tímto nesouhlasím a narážím. Odmítám drahocenný čas z vyučovací hodiny věnovat dítěti, které se nikdy Aj nenaučí ani na elementární úrovni a okrádat o něj ostatní děti. Proč? Tento člověk bude v budoucnu nějakým přínosem pro společnost? Proč se nevěnuje nějaké pracovní činnosti, rozvíjení motoriky, kterou např. v životě uplatní.
Inkluze je dle mého názoru trestuhodný pokus na dětech inteligentních (co vydrží) i na dětech, které by byly opravdu vzdělávány ve speciálních školách. Na norm. školách vzdělávány nejsou, mnohdy jsou jen hlídány. Já ještě stojím nohama na zemi a opravdu se snažím věnovat dětem, které na zš patří. (A pro případnou inspekci vždy hodinové divadýlko zahraji.) Ať žije inkluze!!!
Divadýlko před inspekcí hrajete s vědomím vedení, a co to přesně znamená? Že se jinak té žákyni zcela odmítáte věnovat a fingujete to jen před inspekcí? Reagujete na příspěvek, který ale tak nemilosrdně nevyznívá. Chápu zátěž, ale nějak mi není jasné, proč ta zaujatost, učitel by neměl být tak zaujatý. Může být přetížený, ale z otázky „Tento člověk bude v budoucnu nějakým přínosem pro společnost?“ je evidentní, že této žačce nepřisuzujete žádnou hodnotu. A to je smutné.
Zní to trochu krutě,přiznávám,ale logiku to má.Proč by měla tato holčička ztrácet čas nějakým jazykem,když by jí asi opravdu více prospěla nějaká praktická činnost? V mnoha zemích,kde to myslí vážně, se děti spojují třeba na výchovy atd, ale třeba odborné předměty ,nebo právě cizí jazyky mají odděleně.Na to by ale bylo potřeba více pedagogů, více místa a samozřejmě i speciálních pedagogů.Toto vše ale nemáme.Tak to všechno dáme do jedné třídy ,přidáme jednoho, ne moc vzudělaného asistenta (a jsou drazí a jejich moc)a doufáme v zázrak.Máte pravdu,je to smutné.A divadýlko před inspekcí, nebo v dotaznících,jak tady v jednom článku přiznalo i pár ředitelů,nehrají jen učitelé.
Logiku v tom právě moc nevidím. Kdyby všichni řekli do záznamů a inspekci skutečnost, mohlo se to už dávno řešit. Než někdo něco udělá na základě bouřlivých diskuzí, to ještě chvíli potrvá. Firma, která má výsledky v černých číslech nemá potřebu řešit krizi. Když byste měla rozhodovací pravomoc, na základě čeho byste se rozhodovala?? Na základě 5-10ti názorů v diskuzi a nebo na základě výsledků podložených názory tisíců?? Velká nevýhoda pro učitele je ta, že žijí ve své vlastní bublině (což naprosto chápu). Ale realita funguje úplně jinak. Pokud mají možnost promluvit, ať to udělají a nebojí se následků. Co horšího už může být, než současná situace? Peklo si představuju nějak tak, jak je popsáno v článku. Opakuji zas a znovu, nedělala bych to ani za zlaté tele a klobouk dolů přede všemi, kteří se s tímto musí potýkat dnes a denně.
Za logické považuji to,že holčička by se mohla věnovat něčemu praktickému,co by jí bylo více prospěšné v budoucnu,než Aj.Proto taky mívají na spec. školách třeba sedm hodin praktického vyučování týdně.Nemyslela jsem tím chování učitelů před inspekcí,nebo pravdivost při vyplňování dotazníků.Není to zas tak dlouho,co jsem o tom četla v diskuzi tady na webu.Nejsou to samozřejmě všichni,ale soudím,že málo jich taky nebude.
Pro mě nemá logiku, když někdo o svěřeném dítěti napíše, že nebude mít přínos pro společnost, jen proto, že to dítěti myslí pomalu, nebo málo. Dítě může být velmi dobré. A kdo se to tady snaží krkolomně obhájit vším možným, jen potvrzuje, že proto, že mu leží v žaludku inkluze, je schopen vítat i obhajovat cokoli. Paní učitelka, která v článku mluví, nemá ani stopu této zarputilé vehemence a lhostejnosti k některým dětem, jen proto, že jsou pomalé, jako se tu projevuje v některých komentářích. Pokud je hlavní náš argument, že slabí nás nemají zdržovat, Česko špatně dopadne. Málokdy jsem takto slyšela mluvit lidi třeba v Itálii, zřejmě proto, že tam ještě zůstala stopa katolictví, a tedy soucitu v srdci. A to říkám, i když nejsem křesťanka. Tvrdost mnohých českých srdcí mě udivuje.
Paní Polanská, beze všeho odporu a negativ popíši vlastní zkušenost práce s tímto dítětem. Bylo to dítě do 4 roku téměř nemluví , nebylo tak agresivní protože mělo k sobě stejné dítě. Po přeložení mezi starší věkové stejné děti se začala s nedostatku komunikačních dovedností projevovat agresivita, někdy se vystupňovala, protože dítě nemělo slovní zásobu na vyjádření svého přání. Nebylo to jen ve slovní zásobě. Zůstávalo jen u hry s autem nakládání kostek. K jiné tvořivé činnosti nemělo žádnou dovednost. soustředění tak na tři minuty a dál nic. Boj s maminkou, návštěva že SPC, závěr matky, když si nevíte rady, dejte mu asistenta pedagoga. To už spolupracovala. Paní nastoupila vzala práci velmi zodpovědně a nám pomohla. Dítě s ní absolvovalo pět ročníků v ZŠ s veškerou péči. Mám informace jak dítě pokročilo. Bohužel v páté třídě odchází do speciální praktické školy. Naštěstí pro učitelku to bylo jedno dítě a k němu jedná velmi dobrá paní, která se o tuto problematiku taky začala intenzivně zajímat. Díky ní došlo dítě až do páté třídy. Dětem se v učivu postupně zlepšoval, ale dostal se na úroveň tak druhé třídy. Je to dítě, které potkávám, zdraví mně. Teď se orientuje díky tomu, že se jeho slovní zásoba o hodně zlepšila. Můžu říct, že velkou roli v tom zlepšení sehrála paní v roli asistenta pedagoga.
Opravím větu, aby nevyzněla špatně. Dětem se v učivu postupně přibližoval, ale dostal se jen na úroveň možná druhé třídy. popisuji skutečný stav, co bylo práce a problémů to už je naše záležitost. A to bylo jedno dítě. Bylo moc fajn, když se zklidnil a začal alespoň trochu spolupracovat s dětmi. Alespoň více pozoroval, pokoušel se stavět s dětmi. Jednotná spolupráce s asistentkou pedagoga, její úplně jiný přístup, než u vlastní mámy, přinesl alespoň trochu ovoce.
hlavne ti asistenti jsou nepedagogove, dobrovolnici a casto maminky bud dotycneho nebo jineho problemoveho ditka. jejich funkce je spis krotil, ale ze dite rusi vyuku ostatnich deti, to moc ovlivnit nedokaze.
Dorotkou, možná jste mému příspěvků moc neporozuměla. Nebýt té cizí paní, která se zabývá jógou pro děti, má své dítě o které se vzorně stará, nemuselo být to dítě vůbec tam, kde je.
Já to pochopila. Nicméně je to vzácná výjimka. To mi věřte. Dcera učí 1. a 2. tř., ve třídě měla pět dětí s LMD a navrch osm dětí cizinců, které neuměly ani slovo česky (2x UK, 1x Rus, 1x Čína, 4x Vietnamci). 1 chlapeček má hraniční syndrom asi Turret, který ruší výuku prakticky neustále řevem, případně napadá další děti. Asistentku má, ale je otázka času, kdy dostane pěstí taky… Asistentka má co dělat s tímhle jedním, k dalším dětem se dostane jen vzácně. Prakticky celou dobu krotí tohle jedno dítko… Na konci první třídy tenhle exot odešel, protože maminka uznala, že tahle škola mu nic nedá. Všichni si oddechli,ale rok práce je pryč, dcera tvrdí, že možná 75% času se spotřebovalo na tohle jediné dítě. Myslíte, že kvalita výuky neutrpěla?
A to už nemluvím o sociální skladbě těch zbývajících 15 – nejméně pět jich je těžkých případů, kteří také vyžadují osobnější přístup… Dcera se ze školy vrací pozdě večer, unavená jako ze skládání vagonů. Hodiny, které tráví individuálními pohovory s rodiči, psychology, pracovníky poradek a sociálkou ani nejde spočítat…
Myslím si, že dostat víc takových dětí do třídy běžných dětí, aby se učily emocionálně pochopit děti, které mají problém, je nešťastné řešení. Ba naopak může vyvolat negativní projevy. Děti se u nás taky bouřily, když jim chlapec o kterém jsem psala, boural jejich stavby, protože je neuměl sám postavit a říkal si o pozornost.Braly ho, když jsem vysvětlila jak to s ním je, že mu mají pomáhat, ale trpělivost u dětí taky není věčná. Děti neměly žádné zábrany hovořit se starým pánem upoutaným na vozíku bez nohou, když jsem jim problém vysvětlila. Naopak, povídali si spolu a přinesli trochu světla do života onoho pána, který se usmíval. Zažila jsem to s jedním dítětem, ani moc dobře si nedokážu představit jak se přežívá hodina v téhle třídě. Mluvit o penězích nebudu, ale na zdraví se to člověku někdy dost podepisuje. To už nikdo nevidí. Někdy si říkám, že by si to někteří nevrlí úředníci, či některé unuděné prodavačky mohly přijít zkusit. Možná by se nenudili obojí.
A kde je Evo? Sama jste napsala,že po páté třídě nastupuje do speciální školy.Sama jste uznala ,že je tak na úrovni druhé třídy. Možná .Znám dítě,které není ani tam,po pěti letech v normální základce. Otázka pak zní,jestli jim těch pět let v základce opravdu dalo,co ty děti potřebovaly.Nijak nesnižuji výkon paní asistentky,věřím,že udělala vše,co bylo v jejích silách.A takových dětí je víc,co je asistenti i učitelky nějak dotáhnou do páté třídy,ale pak někdo uzná,že jim bude lépe ve speciální třídě. Jen nevím, jestli těch pět let nepromarnily.
Hmm, přivedla jste mě na myšlenku, jak bych se asi cítila.. Nikdy mi nešel tělocvik. Jakože fakt nešel, všeho jsem se účastnila, všechno zkoušela a výsledky byly žalostné. Matka mě musela uklidňovat, že z tělocviku propadnout nejde. Při představě, že by mě dali na sportovní gymnázium, na mě jdou mrákoty. Kdybych si pak měla cvičit někde v koutku sama podle sebe, asi bych nechápala ten smysl, proč tam jsem. Ale dnešní děti nejspíš přemýšlí jinak.
O tom, že by někdo propadl z tělocviku jsem fakt ještě neslyšela.Ale myslím, že vím,co jste chtěla říct.Paní učitelka píše,že holčička má snížené výstupy-i když nepíše z čeho všeho. Ale nemyslím,že angličtina je jediný problém.Je pravda,že informací je málo a se vším,co paní Marie píše, také nesouhlasím.A opravdu nemyslím,že by se měla učit slovíčka sama pro sebe ,někde v koutku.Měla by dělat něco ,co pro ni bude přínosem.V našem pojetí inkluze je to však dost nereálné.
Paní Leo, ani jeden den nebyl promarněn. Kdybyste znala příběh od začátku, pak byste měla možnost srovnání. Tento příběh jsem popsala taky paní ministryni v tom dopise. Snažila jsem se o co nejvěrnější popis tohoto příběhu. Dostalo se mi spíše pocitu nezájmu o situaci, která se na školách děje. Možná se chtěla podívat do školy a osobně se přesvědčit, abych jí nekřivdila, ale když zjistila, že ve škole nepracuji, nestálo to ani za námahu se na ten případ znovu podívat. Návštěvu v našem městě, při jiné, pro ni důležité situaci, absolvovala a zajímala se o nadané děti. nevím jak dalece o inkluzi. To by museli říct jiní, já jsem ji nepotkala. Ale věřte, že i kdybych potkala, tak bych stejně nic nevyřešila. Jenom k tomu chlapci. Mohla bych Vás zkontaktovat, kdyby to nějak šlo s tou paní, která mu obětovala čas a taky můžu říct ,,lásku,, ale je to příběh, který mám pořád ještě živý. Sledovala jsem ho, abych si potvrdila já sama své závěry, jestli jsem postupovala dobře a nic nenechala náhodě. A to bylo poslední dítě, s nějakým postižením, které jsem v péči měla. Bylo jich dost, které měly své menší i větší specifické problémy a většinou se mi mé závěry potvrzovaly. Podrobnosti psát nemůžu. Týkají se dítěte a nevím, zda bych neporušila zásadu, že podrobnosti a řešení mám jen s rodiči.
Paní Polanská, paní Marie řekla pouze a jen pravdu. Je sice hrozně fajn, že jste našli úžasnou paní učitelku, ale upřímně jaký je výstup? Jak dlouho to paní učitelka asi tak vydrží? Buď se zblázní nebo „jen“ vyhoří. Copak asi budou dělat její 2 děti?
A výstup? Ten nejhorší, budeme nadále udržovat inkluzi v podobě, která je špatná. Většina to ví, jen nikdo nemá odvahu to říct nahlas, aby nebyl napaden sluníčkáři. Bohužel paní Marie hraje divadlo před inspekcí a co má podle Vás dělat? Všichni považujeme své děti samozřejmě za nejlepší, ale bohužel někdy naše představy nevyjdou. Rodič má sám pochopit limity svého dítěte nebo by mu to mělo být vysvětleno. K čemu máme pedagogické poradny? Zatím to vypadá, že k tomu, aby se chrlily posudky stylem Ctrl+C a Ctrl+V. Co děláme jako společnost? Nic. Najmeme armádu asistentů žáka či pedagoga a hrajeme divadlo, že se vlastně nic neděje. Pak s tím pokračujeme i dokonce na střední škole. Naposled jsem se s jedním pedagogem nasmála, když mu psycholožka doporučila, aby 18-ti letého studenta chválil, když se mu něco povede. Upozorňuji, že se jednalo o maturitní obor. Nic takového onen pedagog dělat nehodlá a ani se mu nedivím. Jen nevím, jestli to samé paní psycholožka napíše i zaměstnavateli onoho žáka, ten bude patrně reagovat výpovědí.
Co tím chci říct, co takhle také najít i učitele, který s inkluzí nesouhlasí, aby nám řekl proč? Aby to bylo vyvážené.
Ještě víc vyvážené? To vyprávění dobře ilustruje realitu v některých (rozhodně ne ve všech) školách. Na tyto školy by se stát měl zaměřit, dá se přesně odhadnout, které to jsou, a posílit je. Snížit počet žáků ve třídách, dát učitelům příplatky, poslat je na dobrá školení, pořídit ve škole mentora, zajistit možnost vyrovnávacích skupin tak, aby nemusely kolidovat s rozvrhem, dát celkově do škol víc pracovních činností, motivovat školy k jiné organizaci výuky, učit učitele, jak zapojit ve třídě děti tak, aby si navzáejm pomáhaly – to jsem na mnoha místech viděla, ale zatím to není všeobecně rozšířené know how. Situace ve třídě by byla i tak náročná, ale ne všechny možnosti, jak to zlepšit, jsou využité. Dělat se dá spousta věcí (učitelé taky musí chtít) a dá se o nich i diskutovat. Lidé, co jsou proti inkluzi, ale nechtějí vylepšit podmínky učitelů, chtějí inkluzi zrušit. To tady taky padlo. Pod inkluzí si představují intelektově slabé děti, vidí v nich brzdu a iritují je, a chtějí poslat tyto děti do zvláštních škol. Tím si myslí že bude vyřešeno. Ani dvacet článků, kde popisujeme přesně, co inkluze neboli společné vzdělávání obnáší, koho se týká, nic moc nemění, debata je pořád plytká. Takže k tomu dodám jen jednu věc: zatím jsem byla jen v jedné speciální škole, a ta mě sama pozvala, abych se podívala, jak to hezky vedou, a to prostředí a úroveň byly hrozné. Takže jsem k tomu řešení dost skeptická. Nicméně díky za názor a za slušné vedení debaty.
Dovolím si také něco připsat. Víte, pokud snížíte počet žáků v této třídě, která už dnes má hezkých 22 dětí, do čela postavíte školeného (speciálního) pedagoga a užijete speciálních metod, hádejte co Vám vznikne? Třída zvláštní školy, jen s tím rozdílem, že na ZŠ. Umocněno tím, že soudní rodiče prostě dají dítě jinam (také bych to udělala, a troufám s říci, že i Vy), může to mít sice osnovy zš a nacházet se to v budově zš, ale řekněme si na rovinu, že ten výstup v deváté třídě bude blíže té ZŠ praktické než běžné (pamatujete na reality show Třída 8. A, kde učitelé s překvapením zjistili, že ne každý, kdo to dotáhne do osmé třídy „běžné“ základní školy plné asistentů, romských asistentů, asistentů pedagoga… , musí nutně umět číst?). Tenhle článek krásně ilustruje, jak inkluze vede vlastně k segregaci. Já bych paní učitelce přála větší plat, více podpory, klidně pět dětí ve třídě, ale pokud z těch dětí budou dvě mluvit jiným jazykem (dejme tomu ukrajinsky a čínsky), jedno bude mít mentální handicap, tři hyperaktivitu, dvě budou ze špatného sociálního prostředí… tak i v takovém případě bude platit, že i kdyby byly školní lavice pozlacené, žádný rodič, kterému na vzdělání záleží, své vlastní do té třídy jako šesté nepřidá.
Flexibilní vyrovnávací třídy při běžné škole se osvědčují třeba ve Finsku a není to segregace. Mohly by lépe fungovat i u nás, na některé předměty by žáci mohli chodit do zvláštní skupiny, na jiné by byli součástí původní třády. Dále jsou tu metody, které dávají dohromady děti různého věku a schopností, aniž by to rušilo, třeba montessori, založené hodně na samostatné práci. Alternativní školy většinou integrují i intelektově slabé děti bez problémů. Mít zvláštní speciální školu pro tyto děti představuje hodně problémů a vlastně to nejde, říkají mnozí odborníci, protože mix dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je velmi různorodý, z velké části nejde o slabý intelekt. Už jsme to tu probírali mnohokrát, v mnoha článcích. Při určitých metodách a menším počtu žáků se učení v heterogenní třídě daří. Problém je, když je jich tolik a třída je příliš velká. Ta vychýlená skladba je daná koncentrací určitých žáků na určitých školách, která pak přesáhne určitou únosnou míru. A ta by šla změnit, kdyby škola měla větší posily, finanční a jiné, nebyla by pak rodiči považovaná za špatnou a skladba dětí by byla vyváženější… Vrátit se k oddělenému vzdělávání pro určité skupiny dětí podle výkonnosti neboli oddělit část dětí do zvláštních škol není podle mě řešení.
Teď jsem zaslechla v televizi zprávu, že se mluví o vyrovnávacích třídách. Teď aby se dostalo správného využití a rodiče pochopily, že je to pro některé jejich děti dobře. Mít trénink před startem. Znám dvě rodiny, které využily možnost nabízenou školou po zápise, tak zvanou přípravu na 1. třídu a vyplatilo se. Děti do školy nastoupily v pohodě.
pro paní Evu: Chápu, že vyrovnávací třídy mohou pomoct třeba cizincům, kteří se potřebují vyrovnat především s jazykovou a sociální bariérou. Mohou představovat nějaké řešení i pro děti s jakýmkoliv trvalým hendikepem? Tím myslím děti, které jsou jakýmkoliv způsobem trvale omezované ve srovnání s většinou – ať už se jedná o nedostatek v rodinném zázemí, dlouhodobé zdravotní omezení, tělesné postižení, trvalé následky úrazů nebo zmíněné mentální dysfunkce…
Vyrovnávací třídy by měly sloužit dětem , které jsou třeba s méně podnětného sociálního prostředí, podle vyjádření v televizi také pro děti, které z důvodů pozdějšího data narození, tedy po 1. září, nebyly do školní docházky zařazeni a ulevili mateřským školám, kde se nedostává míst dětem mladším. Má to pomoci dětem, aby se ve svých dovednostech dostaly na tu správnou úroveň dovedností a taky i znalostí, aby při nástupu do 1. ročníku ZŠ mohly zvládat výuku bez ,,větších,, problémů. Není nutné pokud je dítě třeba s tělesným postižením ,které ho omezuje v pohybových dovednostech, tam by měl být asistent, který je určen právě tomuto dítěti jako podpora v omezení pohyb. dovedností, ale dítě zvládá bez problémů výuku jako ostatní. Podrobněji by vám to možná objasnili i učitelé ZŠ. Já jsem tuto oblast hlouběji nezkoumala.
Úplně se děsím těchto vyrovnávacích tříd. Jako pedagog i jako rodič.
Nedovedu si představit, že z důvodu uvolnění místa ve školce půjde dítě narozené po 1. září do této třídy s dětmi, které ji potřebují z jiného důvodu než jen datum narození.
Tohle řešení navrhují jak jsem slyšela pro Prahu. Myslím si osobně, když dítě dostane odklad pro nedotažené dovedností, má šanci je dotáhnout. Nevím jak budou řešit otázku věku dětí narozených po 1. září. Ale je to všechno v návrhu. Sledujte zprávy.
Já si inkluzi v její současné podobě také nepřeji. Ale opravdu nevím, kde jste přišla na to, že mě „iritují intelektově slabé děti“, nebo že pod inkluzí vidím pouze je.
Pokud je podle vás debata o inkluzi plytká, možná byste se měla zamyslet nad vlastními předsudky a nepřiměřeným škatulkováním vůči debatním oponentům, se kterými do ní vstupujete. Protože pokud je zdejší debata o inkluzi „plytká“, pak jste zcela očividně nedílnou součástí tohoto problému.
Já jsem pracovala s dětmi s postižením ještě než byla zavedena inkluze jako taková. Tyto děti byly integrované, mělo to svá pravidla, i když roční odměna 2000,- Kč byla spíš symbolická. Ale škola měla možnost, jestli to dítě přijme, jestli má na to podmínky a taky člověka, který se tomuto dítěti bude věnovat. Tenkrát jsem měla třídu sníženou na 20. Podmínky to umožňovaly. Mně u této inkluze vadí, že učitelům a ředitelům byla odebrána možnost v rozhodování, zda na škole mají podmínky, aby se tomuto dítěti mohli věnovat. Já jsem asistenta pedagoga nikdy neměla, až u toho posledního případu, ale to je na dlouhé povídání. Já se zlobím proto, že školy byly hozeny do arény a poraďte si jak umíte. Inkluze pro děti s tělesným postižením má veliký význam, protože po fyzické stránce mají omezení do života,ale po psychické stránce jsou možná odolnější, jak mi zdraví. Inkluze si myslím měla být zohledňována případ od případu. To, že mají všechny děti zákonem stanoveno, že jim má být umožněno vzdělávání rovnocenně, neznamená, že tím, že je dají do stejného prostředí, bude tato myšlenka naplněna.
Školy nebyly nikam hozeny. Inkluze se dlouho připravovala-ještě za Buzkové,zákon je z roku 2005!Tedy za14 let by se již školy měly naučit integraci,nepíšu inkluzi,protože to je pro určité osoby zcela nepochopený proces…
Nicméně mohu dodat, že jste v této diskuzi před chvílí prokázala, že nesouhlasné příspěvky nedokážete vnímat jinak, než jako „válku“ a nějakou „misi“. To jsou zcela očividné předsudky. Váš nedávný útok na můj příspěvek, ze kterého jste si nepřečetla ani první větu, také nebyl motivován žádnými názory, ale vašimi předsudky. Stejně, jako způsob, jakým jste vinu za svůj útok hodila na mě, když jste se z něj nedokázala vylhat tvrzením, že musíte reagovat na příspěvky, které nemáte čas si pořádně přečíst.
Paní Polanská, líbí se mi,jak jste popsala,co by se „mělo“,udělat a co by pomohlo.Souhlasím.Ale hlavně se to „mělo“ udělat hned.Proto píšu,že inkluze byla nepřipravená.Ani dnes to není moc reálné.Učitelů je málo,prostor na vytváření vyrovnávacích skupin jakbysmet,zrovna tak zařazování více praktických činností.Velmi by pomohlo skupinové vyučování,ale je to náročné a většina učitelů to neumí,nebo „nechce dělat,protože v životě jinak ,než frontálně nepracovali.Tuhle sekci jste nazvali „Učitelská vrba“,myslím,že je to dobrý nápad a zdá se mi,že se tu už mnoho učitelů vyjádřilo.Proto si nemyslím,že by tato diskuze byla plytká.Spíše naopak.
Díky za komentář, jsem ráda, že Vám diskuze přijde užitečná. Učitelskou vrbu jako rubriku jsme založili hned na začátku fungování webu, ale neměli jsme od učitelů moc příspěvků, tak jsme na ni trochu zapomněli. Každý příspěvek řadíme do rubrik a já z nějakého důvodu zaškrtla „vrbu“ , čímž se zobrazila i ta původní výzva. Příspěvky od učitelů získáváme spíš aktivně, oslovujeme je, když se něco dozvíme, většinou na FB.
Milá paní, jsou lidé, kteří jsou zaměstnáni s podporou, tedy nejsou ani v práci sami a jejich zaměstnavatel je nikam nevyčleňuje!!! Ale to se právě naše společnost učí – neodsuzovat,přijímat,pomáhat… Až budeme my potřebovat pomoc, kdo nám ji dá, když nevychováme novou ohleduplnou generaci? Jsme se vším hned hotovi, když se to netýká nás, jsem zvědavá,jak se to bude líbit Vám,až někdo prohlásí,že už jste k ničemu,nebo o někom Vám blízkém-nechtěla byste pro něj, či sebe to nejlepší? Chtěla a neříkejte,že je to něco jiného, není!!!
Dobrý den! Nejdůležitější z iluze je to, aby se lidé naučili být ohleduplní vůči jinakosti, aby se každý naučil své maximum a byl přijímán. Děti vycítí,co si o nich myslíte!!! Snaha naučit maximum dítě, které je dle Vás k ničemu, Vám zcela chybí, svým přístupem dokládáte nutnost změny v naší společnosti-egoismus a selektování již tu bylo a nic pěkného nepřineslo a ani nepřinese!Ostatně i speciální školy některé děti jen hlídají-rodiče přijdou a dítě leží tak,jak jej ve třídě zanechali,ve14letech děti neumí ani abecedu!!!Tam byste chtěla dát takové dítě, které má na to přizpůsobit se systému naší společnosti a třeba být i samostatné? Jistě tušíte ve své neomylnosti, kolik musí naše společnost vynaložit financí na špatně začleněné, společnosti nepřizpůsobené -budete na ně dávat peníze Vy a Vaše děti i vnoučata…Čím víc se nevzdělavatelní osamostatní, o to méně společnost na ně v budoucnu vynaloží peněz. Nemyslete si,že by to neměli kapitalisti dobře vypočítané!!!Až budete mít v rodině podobně postiženou dívenku,budete se na to dívat zcela jinak. I když je jisté, že ve Vaší rodině se to stát nemůže, Vy to přece vše 100%víte…
Káča
29. 1. 2019 23:01
Šílené. Chudák paní učitelka. Dřív byly vyrovnávací třídy a nikomu to nevadilo. I kdyby se přetrhla, některé rodiče to stejně nezajímá. Co mi přijde smutné, že neřekne rodičům chytré žákyně, aby ji našli vhodnější školu. I ona by měla mít podporu ve vzdělání a ne že čeká, až pani učitelka má trochu vice času. Což není vina paní učitelky.
Zajímalo by mně, jestli byla k inkluzi stanovena nějaká pravidla, či nařízení, čím se mají učitelé řídit, nebo se v případě obrátit o pomoc, co mohou dělat, když rodiče nespolupracují, jaké mají možnosti tuto věc ovlivnit. V integraci tyto podmínky byly a člověk věděl s čím může počítat.
Vlasta
29. 1. 2019 23:11
Přesně vím o čem je řeč,mám ve třídě dětí 31, s ,,papírem“ 6,další tři by mohli mít také a 4 cizince.Snad jediná výhoda je,že tady rodiče spolupracují celkem dobře. Když jsem se opovážila zeptat přímo v poradně,jak správně takovéto děti hodnotit,tak mi nebyli schopni dát odpověď.
A proč nejít ještě dál. Učitelé by si přece měli uvědomit, že učit vaše děti je privilegium, za které by měli platit oni vám, ne vy jim (ať už přímo, nebo přes daně). Pěkně ať solí. Výpalné pro všechny, to je postaví do latě! 😀
Vy žertujete ,pane Václave,to je příjemná změna.Jen vydržte.
ssss
30. 1. 2019 10:23
Popravdě, vůbec si nemyslím, že by učitelka brala málo, spíš potřebuje ubrat papírů a starostí….i kdyby brala 50 000 čistého, problém by zůstal totiž stejnej, ne??
To je taky jeden z problémů. Začala jsem svou práci. Evidenční lístek jako přihláška a pak ukončení docházky dítěte. Třídní kniha. Měsíční srozumitelné plány pro zpracování námětů na denní přípravy s jejich hodnocením. Přehled o pokroku dítěte asi třikrát do roka. Pololetní a závěrečné hodnocení, toť vše. Většinu pomůcek si učitelka chystala ze dne na den vlastní prací. Ale to je pár let zpátky. Taky jsem se dopracovala k tomu Babylonu. Vím, co to je.
Promiňte bez urážky, nevím o čem mluvíte, ale pokud si myslíte, taky mi je vyvraťte. děkuji.
Martina
2. 2. 2019 18:22
Smekám za Váš přístup. Celé téma je pro mě obtížné na uchopení, nejsem pedagog, ale byla jsem „problémové dítě.“ Zpráva z PP mluvila o výrazném intelektu, pěti různých dys, „lehké mozkové dysfunkci“ a podezření na ADD. V dospělosti jsem dostala diagnózu aspergerova syndromu, který v době mého „ohodnocení“ existoval jako uznaná diagnóza asi druhým rokem a popisoval tehdy spíše projevy u chlapců.
Jediné dvě možnosti tehdy byly skoulet to nějak v běžné škole a nebo jít do školy zvláštní, se kterou bych byla následně omezená v možnostech vyššího vzdělání, a která by prohloubila některé problémy způsobené příliš pomalým tempem v normální třídě (Vypadá to jako ADD protože to má to vyplněnou učebnici od začátku do konce v průběhu prvních dvou dní a pak se to nudí a dělá kraviny). V běžné škole bez jakékoli podpory, ve velké třídě a s přepracovanými učiteli, kteří si se mnou nevěděli rady a problémy tedy spíše nevědomky prohlubovali, to bylo bez příkras peklo.
Když se začalo mluvit o inkluzi, měla jsem ohromnou radost, protože to teoreticky mělo znamenat, že děti jako já by dostaly podporu, jakou potřebují, aniž by musely obětovat normální vzdělání. O to víc mě trápí způsob, jak to podle všeho v praxi vypadá.
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Paní učitelko, tak to před Vámi smekám.Máte pravdu .člověku to prostě nedá,chce pro ty děti udělat maximum možného,ale pak přijdou trochu zkrátka ty schopné.Vy za to ale nemůžete . Tuhle zpackanou inkluzi jste si nevymyslela.
Mám otázku, kolik Vám přidělili asistentů pedagoga, jakou máte podporu školního psychologa a zda vedení školy dbá na vaši psychickou hygienu? Počítá také s tím, že to nemusíte vydržet? Vím, co to je a to jsem měla jenom jedno takové dítě ve třídě. Máte můj obdiv, že jste do toho vůbec šla. Je pololetí a vy ještě fungujete, klobouk dolů. Uvědomil si někdo, že nejste speciální škola, či třída, že těch mají takových to dětí do 15 a jsou tam stejné podmínky, tudíž snížené nároky na dítě? Vím, mám spoustu otázek, ale třeba přivedou někoho k zamyšlení nad problémem.
Ty jo, asistent jeden, psycholog 25km daleko na cekacku cca 3 měsíce. A psychohygiena? Soukromá věc každého.
To nevím,Evo,koho máte na mysli.Nad tím se opravdu měla zamyslet paní Valachová, když si to takhle nešťastně prosadila ,navzdory varování odborníků.Speciální pedagog jednou za týden?To ty děti opravdu „vytrhne“.Pan ministr Plaga má celkem rozumné názory,ale pochybuji,že by měl odvahu na nějakou zásadní změnu.Také je otázka,jak tam dlouho vydrží,když se odváží ještě něčemu oponovat
Paní Leo, tak to necháme, když nevíme, jak tam dlouho pan ministr vydrží. Myslím si, že tak jako z každé práce jsme na konci roku musely vyhodnocovat plusy a mínusy, tak by se měly vyhodnocovat zkušenosti z této práce a na základě společných poznatků se snažit zlepšit alespoň podmínky, když už s rozhodnutím, jak vy říkáte, nejde hnout. Pan profesor Hejný taky hledal cestu jak jinak dětem přiblížit matematiku. Kdyby se lidé nesnažili hledat řešení stávajících věcí, možná jsme seděli ještě ve školních škamnách. Ale to už přeháním. Myslím si, že hledat cestu k lepšímu řešení nikdy není na škodu. Záleží na ochotě lidí a snaze s tím něco udělat. Bude to ještě dlouhá cesta, a řešení, jak zatížení učitelů snížit a dát šanci všem dětem opravdu na to, aby měly stejné podmínky na vzdělávání, nejen z jednoho pohledu, bude ještě možná oříšek.
Nechci Vám brát optimizmus,Evo.Naopak.Jste velmi pozitivní člověk a to je dobře.A znám opravdu dost učitelek ,které se stejně, jako tato ,snaží téměř o nemožné,Ale řešení,které by pomohlo,musí udělat někdo jiný.Na to jsou učitelé krátcí.
Jenže nesmí mlčet, ale dávat o problémech vědět. Protože na to doplácí . Já jsem si dovolila napsat ještě v době jejího úřadování paní ministryni dvoustránkový dopis o tom, jak jsme se vypořádávaly s inkluzí na naší škole. Dostala se mi odpověď, ale od jiné pracovnice, mám to v počítači. Poděkovala jménem ministerstva za práci s dovětkem, ze se budou těšit, že budu dál tuhletu myšlenku podporovat. Říkám, asi jsem napsala svá slova dost slušně. A ani se nedonesla tam, kam mají. Možná se zajímala jinak, protože paní ředitelka brala telefon a byla dost překvapená, že jí volá Ministerstvo školství. Já už jsem v tu dobu nepracovala, tak to šlo k ledu. Tak si udělejte obrázek.
Udělala jste víc, než jiní.Ale nemlčí a nemlčeli ani mnohem chytřejší a vlivnější lidé,než jsme my.Zatím bez užitku.Ale máte pravdu,vzdávat se to nemá.Ale trochu mně to přijde jako boj s větrnými mlýny
nevím jak výše platu pomůže se zvládnutím třídy, takový úkol může zvládnout jen učitel/ka s velkými zkušenostmi, bez časového omezení, jeho práce by měla být i dobře ohodnocená.
Tak ze sem pujdou ti nejlepsi ucitele. Nebo si myslite ze kazdy umi vse stejne?
Abych mohla dobře vykonávat svou práci, potřebuji na ni klid a příjemné prostředí (lidi). Peníze neřeším. Kdybych měla být učitelkou, rozhodně bych nechtěla být rodičům k dispozici 24/7. Pokud máte problém s tím, jak vedu třídu a co je učím, řešte to s nadřízeným (ředitelem, vedoucím sborovny, nevím, kdo je to v tomto případě), nikoli se mnou!!! Nadřízený má fungovat jako jakýsi mantinel a pouštět pouze závažné prohřešky či požadavky od rodičů přímo k učiteli. Popř. být přítomen jednání s rodiči a učitelem a být mediátorem. Pokud mě nadřízený předhodí smečce vroucího davu a nepostaví se za mě, nemám chuť se tím jakkoli zabývat. Nejsem tu od toho, aby na mě kdokoli, z jakéhokoli důvodu zvyšoval hlas a z čehokoli mě obviňoval a já se musela neustále obhajovat. Když pochybím, mám sama popel na hlavě a zpytuji svědomí. Myslím, že takhle to má většina lidských bytostí. Nevím, proč si neustále každý rodič myslí, že má právo na učitele štěkat svoje mindráky a ještě jim dávat za vinu, že mají neposlušné, nepozorné a nevychované děti.
Toto evidentně není téma článku a ani komentáři nerozumím, Kateřino, Vy jste učitelka? A komu říkáte, co nemá a nemá dělat? Váš komentář je nelogický a navíc i nepravdivý, ve své přehnanosti a paušalizaci. Pochybuji, že každý rodič si myslí, že má právo na učitele štěkat.Ani nevím, kde se bere to přesvědčení, že se učitel jako takový musí pořád obhajovat. Možná sám před sebou, ve svém srdci, ale to každý z nás. Nikdo není neomylný a učitelé musejí být také prověřováni, jak pracují, jsou jim svěřeny děti. Pokud je efektem článku takový zavádějící komentář, místo poctivé diskuze, člověk si ooravdu říká, jestli má veřejná diskuze smysl. Ani slovo o tom, zda by byla dobrá diferenciace platů, která je řešením pro takové školy v USA, jak říká v rozhovoru Rivkin. Tady je každý myslitel a generál, ale přemýšlení tu moc není, jen opakování klišé a emoce s několika vykřičníky. Škoda.
Tak zkráceně – nejlepší učitel neřeší pouze výši mzdy, ale i ostatní faktory, na které jsem se snažila poukázat, vč. řešení. Mrzí mě, že jste si to vzala až tak osobně. Měli jste tu článek, kde stálo, že rodiče mají do školy „vstup zakázán“. S tím souhlasím. 🙂
Aha, vidíte, to si ani nepamatuju, snažíme se zveřejňovat různé názory, a tříbit tak veřejnou debatu. Je to sisyfovská práce 🙂
Kateřino – Dnešní trend je přesně takový, jaký se vám nelíbí. Vedení školy se za vás rozhodně nepostaví, rodič má vždy pravdu a protože je to náš klient, klidně se postavte na hlavu, ale nedělejte potíže! Jinak… K dispozici samozřejmě budete 24/7, včetně mobilního spojení. Musíte ke spokojenosti svého klienta vyřešit zanedbanou výchovu, špatné morální vlastnosti a odstranit veškeré konflikty, které by snad mohly narušit klientovu spokojenost. No a úplně jistě odpovídáte za vzdělání jejich malého génia na úroveň americké soukromé prestižní školy, to se rozumí samo sebou, ne???
Jestli se s tímto postojem náhodou neztotožňujete, pak opravdu učit nechoďte.
Neztotožňuji, dokonce ani jako rodič 😀 Do takového prostředí by mě nedostali ani za všechny prachy světa 🙁
souhlasím se vším, dnešní doba kdy rodiče dostávají čísla mobilních telefonů učitelů je „jemně řečeno zvrhlá“, učitelé si zaslouží čas na řešení a klid – ne afektované reakce rodičů za špatné známky a cokoliv
Tak ze sem pujdou ti nejlepsi ucitele. Nebo si myslite ze kazdy umi vse stejne? Cimz nerikam ze ucitele uci kvuli penezum, mnozi delaji skvelou praci nehlede na ohodnoceni. Ale plat je dulezitou pobidkou a prostredkem vyberu. Do skol by treba prislo vic muzu. Krome toho je vic penez i ferove ohodnoceni narocnejsi prace, ktere uciteli ukaze, ze jej spolecnost vazi a uznava jeho nasazeni. Je to cesta z pasti, kdy na skolach kde je prace narocna a vysledky vic ‘vydrene´ nikdo nechce ucit a kdyz ma moznost jit jinam, odejde, a skola se dale propada. Coz je spolecensky velmi nevyhodne.
Nevím, jestli se dá s Vaším argumentem souhlasit. Dle mého v dnešní době není přímá úměra mezi výší platu a uznáním. Možná spíš naopak. Tím netvrdím, že by si učitelé nezasloužili lepší peníz. Jen to nevnímám tak, že by stoupli v hodnotovém žebříčku společnosti. Možná by to bylo právě naopak, kor s přístupem, který vidím kolem sebe. Často si mi kamarádka posteskne, že na ni rodiče útočí, když si dovolí dát dvojku, nebo trojku premiantům. Tohle dle mého výše platu nezachrání. Maximálně motivuje učitele, aby takové jednání snášeli o trochu déle, to je celé.
Třeba tak, že člověk, který se nemusí bát o finanční přežití své rodiny, bude mít větší mentální kapacitu na řešení problémů v práci. Třeba tak, že když vím, že si po sakra náročném týdnu v práci můžu o víkendu odjet s dětmi zalyžovat (do ZOO, Divadla, na masáž- každému co jeho jest) a zrelaxovat, o to lépe se mi tam bude chodit a budu mít energii se věnovat žákům. Větší finanční ohodnocení snímá z beder zaměstnance starosti o zajištění přežití rodiny, tedy má o jeden problém míň, tedy má víc prostoru (mentálního) věnovat se své práci….
To souhlasí ,Terezo.Zrovna teď učitel mého vnuka řeší,jestli opravdu vyjde s učitelským platem.Nastoupil v září a předtím pracoval několik let v soukromém sektoru, právě kvůli platu.Na tuto školu se nechal „zlákat“,protože se mu líbil projekt i nasazení celého kolektivu,včetně mnoha rodičů.Je to dobrý učitel a děti si ho považují.Je to první mužský,se kterým přišly ve čtvrté třídě do styku.Byla by ho opravdu škoda.
Spíš si myslím že se toho na dnešní děti nakládá zbytečně moc.Když chodila moje maminka do třídy měla tam učitelka 45 žáků a učení bylo oproti této době o hodně snadnější a přesto z nich vyrostli taky vzdělaní lidé.Všichni rodiče si dneska stěžují že učení dneska je moc náročné.Kamarádka mě říkala celá naštvaná že její syn bere v 8třídě učivo které ona měla ve druhém ročníku na gymnázium.Tak to je fakt nenormální.
Dobrý den,
no, nemohu souhlasit. Já sám nejsem pedagog (a ani nemám v plánu se jím stát), zatím jsem jen VŠ student – takže nemám přímo osobní zkušenost.
Ale za vše mluví např. zkušenosti mé matky. Je učitelka matematiky a fyziky. Nejdříve učila na 2. stupni ZŠ, nyní je na gymnasiu. Tvrdí, že teď v 2. ročníku učí to, co dříve učila na ZŠ a na věci, které dříve patřily na SŠ (integrální počet, limity, matice) už nemá čas. Učí je tedy pouze na semináři (a to jen někdy).
Podobně vyznívají i zkušenosti dalších pedagogů, co znám. Všichni s delší praxí (20+ let) se shodují na tom, že obsah učiva se výrazně snížil.
Takže s vaší myšlenkou nemohu souhlasit.
Paní učitelka dělá, co dokáže. Ale popravdě, nechtěla bych být rodič toho chytrého chlapečka, který tam vyloženě promrhává základní školu a připravuje se tím o možnost kvalitního následného studia …
Naprosto s Vámi souhlasím , Jakube. Jsem asistentka v osmém ročníku ZŠ, můj muž učitel druhého stupně ZŠ. Dnešní děti určitě nemají náročnější učení- či větší množství, než jsme měli my ( nejsem zas tak dlouho ze školy), naopak trend je sestupný. Vyšší nároky na ně možná mají rodiče ( to je na jinou diskusi). To, co my jsme zvládali v sedmé třídě, můj muž vyučuje na začátku třídy deváté. I sami učitelé své nároky na žáky rezolutně snížili. Možná to je tím, že děti špatnými vlivy degradují, spousta z nich nedá dohromady srozumitelnou větu a většině z nich dělá problém naučit se text jednoduché písničky na hodinu hudební výchovy. Hodiny umí přečíst pouze z hodinek digitálních.V osmé třídě sečíst dva zlomky či určit podmět ve větě jednoduché? Neexistuje. Jsou tam i tací, kteří v pohodě převedou tuny na metry čtvereční, váží 50 newtonů a délku měří stopkami, slovu „zřejmě“ přiřadí vzor „růže“ – a mohla bych pokračovat dál …. Toto není nadsázka, to jsou poznatky z naší praxe.
Michaelo, docela jste mě pobavila. Ty děti se moc nemění, to co tu vyjmenováváte nebylo nic výjimečného ani před třiceti lety. A není pravda, že děti nedají dohromady kloudnou větu a nenaučí se ani básničku. Měla jsem možnost se setkat i v současné době s hodně dětmi, kteří jsou řečově velmi vyvinuté a básniček a písniček umí spousta. Je smutné, že pracujete s dětmi, když v nich vidíte hlavně to špatné. Takhle Vám to s dětmi nikdy fungovat nebude. Děti totiž poznají, že si o nich myslíte, že „stojí za prd“.
Teď jste tu katastrofu vědomostí žáků vystihl. Jen si nemyslim, že za to mohou učitele. Obě mé děti na základní škole získali vědomosti, které jim bez problémů stačili ke studiu na střední škole a pohodovou maturitu. Problém jsou rodiče.
kaco, mate pravdu. rodice jsou problem, hlavne ti, kteri ve 4 vetach seknou 2 hrubky na urovni 4. tridy zs…
No máte pravdu, ach ten telefon, omlouvám se
Přítelkyně je učitelkou 2 roky. Když přijde domu a vypráví, jak si chodí stěžovat rodiče, že probíraná látka je moc složitá pokaždé se smějeme. Řekněme si to na rovinu, pokud někdo nechápe přímou úměru, zlomky nebo triviální počítání se zápornými čísly, měl by si jít stěžovat do školy, kterou absolvoval. Nejhorší rodiče jsou takoví, kteří vychovávají boha bez zábran. V budoucnu na to doplatí jak rodiče, tak jejich miláček.
Upřímně řečeno, často čtu o tom, jak si učitelé stěžují, jak jsou rodiče arogantní a agresivní. Osobně mám kolem sebe hodně rodin, ale neznám ani jedny rodiče, kteří by do školy nalétli a vyjednávali si lehčí učivo pro své děti. Pokud se něco řeší, tak to, že se chce učitel dítěte zbavit, protože nenaplňuje jeho představy nebo očekává, že se dítě bude chovat jako uťápnutý dospělý. Věřím, že existují i rodiče, kteří si myslí, že je jich Pepíček je mistr světa a učitel si na něj nesmí dovolit. Jsem ale přesvědčena, že toto je opravdu marginální záležitost.
Já vždycky říkám, že když děcko odchází ze základky a z matiky umí trojčlenku, tak je vyhráno. Mám vystudovanou chemii (takže obor na matematiku poměrně náročný) a musím říct, že s trochou logického uvažování vám trojčlenka stačí na většinu výpočtů. Bohužel potkávám „absolventy“ základních škol, kteří nechápou rozdíl mezi přímou a nepřímou úměrou….
O tom, že se dnešní děti musí učit více než minulá generace silně pochybuji. V celosvětových testech vědomostí naši studenti klesají každým rokem. Spíš bych řekl že toho sice majín v osnovách více, ale díky těmto intelektuálně slabým žádkům se nestihne probrat ani čtvrtina a celá populace díky tomu blbne na úroveň těch nejhloupějších.
To, že jsou děti v testech horší než před lety neznamená, že se musí učit méně. Může to znamenat, že je někdo učí spousta blbostí a neefektivně. Je celkem známé, že frontální výuka je velmi neefektivní metoda a je také známé, že frontální výuka na českých školách přetrvává. Ačkoli všichni víme, že frontální výuka tu byla i v minulosti, všichni zároveň asi tušíme, že děti již nejsou stejné jako dřív. Žijeme totiž v jiné době, s dětmi se daleko více diskutuje a bere se v potaz jejich názor, jejich zájem. Jen ta škola se moc nemění…
Paní Dano, kdopak Vám pověděl, že frontální výuka je neefektivní? To si myslí jen někteří rádoby odborníci, kteří neumějí frontálně vyučovat! Není samospasitelná a nelze ji užívat jakožto jedinou, ale efektivní je a je velikou chybou, jestliže ji někdo odmítá! Pokud jsou to studenti, je to ještě pochopitelné – nejsou dost vyzrálí nebo prostě líní – pokud jsou to učitelé, obvykle je to proto, že prostě učit frontálně se zaujetím neumějí, ostatní nemá cenu posuzovat (ač uznávám, že každý, kdo do školy chodil, může mít pocit, že může poradit, jak by se to mělo dělat). Jsem učitel s 16letou praxí a takto bych si nedovolil odsoudit žádnou z metod výuky…! Je to různé, ne vždy se dá každá z metod použít na jakékoli učivo, chce-li učitel dosáhnout úspěchu minimálně v tom, že v žácích vzbudí aspoň zvídavost… Ale odsuzovat metodu je velice nemoudré, ta za to nemůže…
Je opravdu velmi málo učitelů, kteří jsou schopni zaujmout frontální výukou. Nejvíce se děti naučí, pokud si vše vyzkouší. Navíc i sebezajímavější „přednáška“ se časem dětem vykouří z hlavy. Pokud si na to děti přijdou vlastní hlavou, tak už učivo jen tak nezapomenou. Frontální výuku jsem zažívala ve škole mnoho let dnes a denně a ze školy toho moc neumím. To, co umím, jsem se naučila hlavně sama a né díky nezáživné frontální výuce.
Dětem se z hlavy vykouří přednáška, která nedává smysl, nenavazuje na jinou látku nebo není zasazená do jiných souvislostí. Jenže v prostředí nízkých stupňů ZŠ a ještě v kombinaci s inkluzí vsazenými nevzdělatelnými dětmi si frontální výuku nemůžete ani nechat zdát. Navíc když dostanete třeba do třídy cizince (já měla zatím nejmíň tři a nejvíc pět), které od základu učíte česky! Mám něco přes dvacet let praxe, pořád mě učení baví, ale na konci října už jsem unavená.
Mno, ja bych se na to zeptal pani exministrine Valachove.
„V této oblasti jsou ještě dvě další školy a ekonomicky silnější a vzdělanější rodiny k nám děti moc nedávají. Ve třídách tedy nemáme optimální skladbu žáků.“ ale přitom si stěžuje, že ani pro to minimum nadaných žáků vlastně nemá prostor. Jaký by pak mělo účel ještě tam nějaké další takové přidat? Aby jich zdegenerovalo víc? Nebo snad mají „táhnout“ zbytek třídy, což se často objevuje jako argument proti odchodu nadanějších dětí na víceletá gymnázia? Nadané dítě přece nemůže být obětováno a takto zneužito.
Mila pani kolegyne,
smekam pred Vami.Naprosto Vam rozumim.Mam to v obdobne podobe jen s 30 detmi ve tride.Nektere mene zavazne,jine zavaznejsi osudy deti.Priznam se,ze mne parkrat napadlo,zda by nebylo jednodussi jit pracovat do uplne jine sfery bez takove zodpovednosti.Nebylo.Neni mozne v tom ty deti nechat.
Drzim Vam palce a preji hodne sily a radosti z kazdodennich malych uspechu!
Nevím, jestli Vás můžu nazvat milé kolegyně, ale jsem moc ráda, že se konečně ozývají hlasy z té pravé strany, kde je to potřeba. Tuhle práci může hodnotit jen ten, který je sní v dennodenním styku a ví co ta práce obnáší. Nakonec musí člověk hledat řešení sám, protože rodiče, tak jak je psáno v článku, nespolupracují. Protože jsem měla možnost porovnat u dětí, které jsem měla ve třídě, jak vypadá když rodiče spolupracují a když je tomu naopak. U té první ještě občas kontaktuju maminku a mám radost z toho, kam až dítě maminka posunula a moc si jí za to vážím. U druhého případu jsme se dost nadřely, ale stálo to za to. Máma pochopila, že nejsme bojovníci proti ní, pak už se to posouvalo k lepšímu. Jak to dopadne s dítětem, to ještě uvidím. Má šanci se uplatnit v praktickém životě. Na vzdělávání nemá a to chodil pět let do ZŠ. Ten počet, co máte ve třídě, si nedovedu představit. Individuelní plán pro každé dítě, jiný přístup, pokaždé při jiném dítěti okamžitě přepínat na jiné požadavky a jinou metodu a teď ještě děti jiné národnosti.
Docela by mne zajímalo, proč by mohl práci učitele hodnotit jen ten, který je s ní v denodenním styku? Třeba práci lékaře může také hodnotit nelékař. Může hodnotit to, jak mu pomohl, jak se k němu choval atd. A u učitele se dá hodnotit to, jaký má přístup k žákům, jak je dokáže zaujmout, co děti dokáže naučit. Učitele může krásně hodnotit i „neučitel“. To, že je někdo „laik“ neznamená, že nepozná, jestli má učitel u dětí úspěch nebo ne.
Myslela jsem na práci s inkluzí, rodiče netuší, jak se s tím musí učitel vypořádat. Samozřejmě, že hodnocení těch se kterými máme nebo nemáme dobrou zkušenost je na místě. Znám to, když rodiče u nás chystali své děti do prvních tříd, tak si svěřovali, kterou učitelku by chtěli pro své dítě, se kterou měli dobrou zkušenost. Většinou to byly mámy, tatínkové už tak ne. Ale k zápisu a první den do školy jich chodilo dost. Myslím, že inkluze ještě není tak u rodičů úplně zažitá, snad u těch, kteří mají zájem a s učitelem dovedou spolupracovat. Samozřejmě hodnocení je na místě. Od to to je, že můžeme posuzovat co je pro nás dobré, či ne. Možná je ta věta špatně formulovaná. Jen učitel, který tu práci dělá, ví, kolik námahy, času a sil mu zabere. O kolik je náročnější v porovnává s tím, když inkluze nebyla.
Hodnocení laiků bude ale vždy subjektivní nikoli objektivní. To je trochu problém nemyslite. Taky hodnotíte svého šéfa?
Hodnocení bývá subjektivní mnohem častěji ,než si myslíte.A Vy jste svého šéfa nikdy nehodnotila?Alespoň sama pro sebe?
Abych řekla pravdu, svého šéfa jsem hodnotila pouze jednou, je to již téměř 28 let. Jak říkáte sama pro sebe. Byl to můj přímý nadřízený a neskutečné ožralé hovado již v 9 hodin ráno. Jinak to bylo v oblasti veřejné zprávy, bohužel. Tato zkušenost mi stačila k tomu, abych již nikdy žádného šéfa neměla. To k Vašemu dotazu. Tak nějak neznám žádnou firmu, kde by podřízení hodnotili své nadřízené, patrně je to tím, že přicházím do styku pouze a jen se soukromými společnostmi. Ale abych se dostala k jádru věci, nějak nevím, proč si v této malé zemičce většina myslí, že bude hodnotitelem učitelů, lékařů atd. a ještě bude nejlépe rozhodovat o jejich platech. Pokud se mi nelíbí škola, zařídím se podle toho, vyberu jinou. Zatím jsem to nepotřebovala, je ale pravda, že jsem nikdy zásadní problém neřešila, protože se všechny děti učily dobře.
Ve firmách už bývá zvykem dělat hodnocení nejen podřízených, ale i nadřízených, takže šéfů. Sama jsem už několikrát hodnotila své šéfy. Pointou je, dát jim zpětnou vazbu, jak zvládají své povinnosti vůči podřízeným, tj. řízení lidí, vedení týmu, komunikaci, atp. A výsledky mohou být velmi, velmi rozdílné, právě kvůli oné subjektivitě. Nicméně i to je bráno na zřetel a pro šéfa super informace, se kterou může pracovat, pokud chce.
Myslím si, že mnozí učitelé nechápou, že mají nějaké povinnosti vůči dětem, rodičům alias „podřízeným“.
Ano, hodnotím. A pokud bude šéf nepříjemný, nebude se mnou ochotný a schopný diskutovat a bude se mi pod ním špatně pracovat, tak změním práci. Jenže u toho dítěte, které je závislé na vůli rodiče to není tak jednoduché.
„Jsou to běžné rodiny, jen sociálně a intelektově slabé“ Dřív byly intelektově slabé děti ve zvláštní škole. Nyní si moc neumím představit, že by v této třídě bylo pár žáků normálních, co by z nich pak vyrostlo????
Dobrý den, bohužel je to běžná praxe. Trochu mám pocit, že čtu o sobě. Mám třetí třídu s 28 žáky. Osm žáků má IVP ( čtyři 3.stupeň, čtyři 2.stupeň). Mám dvě AP, ale i tak je to hodně velká dřina, kdy nezbývá moc času na nadané děti, které ve třídě mám a jsou i diagnostikované PPP. Chodím z práce neskutečně unavená, protože ještě tři odpoledne věnuji integracím pro děti s IVP. Inkluze je největší zlo, co mohlo české školství potkat. Možná by bylo fajn, aby si to ti, kteří to vymysleli, také zkusili.
Plně souhlasím, inkluze je největší zlo, které se páchá na dětech, nadaných i problémových. Chytré brzdí, potížisté se naučí ještě méně než ve škole zvláštní. Vím z vlastní zkušenosti, že jeden problémový žák dokáže třídu zcela rozložit, a když je jich tam více, ještě k tomu výuku ruší asistenti, je to na zbláznění. Paní učitelka sice má můj obdiv za entuziasmus, ale dělá sysifovskou práci, kterou nepovažuji za záslužnou, protože tento nesmysl udržuje jako jedna z mnoha při životě. Problémové děti s odmítavými rodiči se vzornými a úspěšnými žáky nikdy nestanou. Je jen otázkou času, kdy u ní dojde k vyhoření, další věcí je, jak její náročná práce poznamenává domov, vlastní děti, které si zaslouží maminku, která brzy nebude na pokraji sil a frustrovaná. Prostě byste měli milí učitelé stávkovat, nic míň a nic víc.
Příspěvek obsahoval urážky a byl redakcí smazán.
Prispevek obsahoval hodnoceni moralne volnich vlastnosti autorky clanku, ktera se dnes podepisuje jako redakce, aby si to nerozhazela s uredniky… Loni mi smazala prispevek pod clankem, velebici inkluzi skoro jako zazracnou metodu pro rozvoj naseho skolstvi. Dal jsem ji priklad z realne skoly. Nyni napsala clanek, jak je inkluze na nic… Hodnotit autora je vsak na ban. Tedy sbohem.
Nějak nevím, o čem mluvíte. (Jen na okraj, Váš poslední příspěvek obsahoval slova jako kunda a píča, takové komentáře zde bohudík pro Vás neponecháváme) Před rokem jsme ještě neměli ani pravidla debatní zóny, nepamatuji si na žádný takový komentář ani na to, že bychom ho smazali, pokud tedy nebyl silně vulgární, takže rovnou spadl do spamu nebo tak. Střet s vámi si vůbec nevybavuji, jestli to nebylo někde jinde. Komentářů, které kritizují inkluzi, tady máme dost, a jak vidíte, zůstávají tady, byť jsou podle mě často k ničemu, protože nejsou konstruktivní a neobsahují žádné dobré nápady. Zveřejnili jsme vyprávění učitelky, která má ve třídy nadměrný počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ano. Z toho vysuzujete, že jsme „otočili“? Chceme se bavit o řešeních, i když máme na věci nějaký názor. Vy ani nerozlišujete, kdo co napsal. Jako redakce označujeme články, které jsou zapsaným vyprávěním lidí. Nebereme je úplně jako autorské články, to je vše. Hledáte za tím něco, co tam není.
To, že si podle svých slov něco nepamatujete, vůbec nic neznamená, paní Polanská. Ráda totiž „zapomínáte“ věci, které se vám nehodí do krámu. Když třeba někomu chcete vykládat, že mu tady prý prochází věci, které jiným ne, ráda „přimhouříte oko“ nad tím, že jiní diskutující uráželi rodiče tohoto člověka (ano, mluvím o sobě), protože oni „přitom jenom něco podotkli“. A ještě si přisadíte tím, že mu vynadáte za to, že chce, aby na něj lidi neútočili.
Nevím, o čem přesně mluví kárl, ale ve věci morálních kvalit redakce se ho musím zastat. Zdejší redakce žádné morální kvality nemá.
tady býval komentář, ale beze stopy zmizel… kárl tedy děl pravdu
DODATEK: a koukám, že se tu zázračně zase objevil… jako se to stalo tomuto komentáři:
https://www.eduzin.cz/skola-a-ucitele/ucitele/deti-by-se-mely-ve-skole-naucit-rozumet-svetu-ne-vedlejsim-vetam-rika-dlouholeta-ucitelka-jedeme-na-vykon-a-podstatne-nam-unika/#comment-9960
ten také zničehonic zmizel, prý porušoval pravidla, ale znovu se objevil až dlouho poté, co diskuze nikoho nezajímala (s měsíčním odstupem asi sám od sebe pravidla přestal porušovat, nebo co), aby na redakci neprasklo, co tu provozuje za prasárny
Vaše představy o tom, jak zlá a hloupá je tato redakce, Vás úplně pohltily. Jestli si myslíte, že něco někam vracíme zpátky, aby na nás něco „neprasklo“, tak tomu opravdu tak není, my tu máme pravidla a ta vymáháme, více méně, nejde to vždy, ale snažíme se. Příspěvky tu mažeme opravdu výjimečně, jsou to spíš promile. Většina jich patřila Vám, opravdu okrajově i jiným lidem. Já obvykle vyznačím, když něco smažu, kolegyně někdy maže rovnou. Nic zpátky nevracíme. Nevím, na co teď upozorňujete a zda se dá věřit Vaší paměti víc než mé, ale možná se stalo, že někdy nějaký příspěvek zadrží sám systém a my ho povolujeme. Ale už i tenhle pokus něco vysvětlit je příliš velký ústupek někomu tak toxicky působícímu, jako jste Vy. Vaše války s námi jsou zcela Vaše a každý si o nich udělá názor sám. Nebudeme ale jen přihlížet tomu, jak tady někdo rozkládá debaty a uráží nás i jen za to, když mu vyvracíme jeho domněnky. Je třeba bránit pravdu. Kdo Vás nezná a při letmém posouzení, ten by mohl ohledně Vaší „mise“ a záměru upadnout v omyl.
Já s vámi žádnou válku nevedu ani tu nemám žádnou „misi“. (kde na tyhle kokotiny chodíte, je mi vážně záhadou). Naopak jsem řekl naprosto jasně, že když na mě nebudete pořád nesmyslně útočit, nebudu mít důvod se vám plést pod nohy. Říkám to pořád dokola už půl roku. Vy dál a dál nesmyslně útočíte, k čemuž hledáte čím dál ubožejší záminky, a zlobíte se na mě, že držím své slovo.
Pokud chcete mít klid, pane Václave, přestaňte se zjevovat vždy když máte pocit, že nám to můžete „natřít“, jako právě teď. Nikdo Vás odnikud nevyvolával. Ale nedáme se. Ještě jsem neviděla markantnější příklad rčení „zloděj volá chytťe zloděje“ v praxi, než jste Vy a Vaše móresy, opravdu. To je až neuvěřitelné, co si dovolujete. Takže až zas něco bude smazáno, je jasné proč.
Ještě, abyste mě odněkud vyvolávala jak nějakého malého žáčka. 😀
To už je vážně vrchol. Při posledním setkání jste mi diktovala, jaké názory tu smím mít, a teď mi tu diktujete, kdy se můžu ozvat.
Jo, jsem z vás celej nakřivo.
Vy úplně klidně lžete, já si na to pořád nemůžu zvyknout. My přesně víme, kolik příspěvků bylo smazáno, já si dám práci to napsat, a Vy klidně zase tvrdíte, že „spousta“. A mluvíte o setkání, i když jsme se nesetkali. Lžete a spoléháte na to, že lidi jsou dnes na lži zvyklí. Tak pane Václave, tady u nás ne. Nikdy si nezvykneme. Budu mazat i příspěvky s evidentní lží, protože jsou zjevnou snahou škodit naší pověsti a práci a zvyšovat chaos. Takže s tím buďte srozuměn.
„A mluvíte o setkání, i když jsme se nesetkali.“
Jistě. Lidé se totiž na internetových diskuzích „setkávat“ nemohou. A to ani když se dva ocitnou ve stejný čas v téže diskuzi.
Pokud vám tento termín pro popis výše uvedené situace přijde nepřijatelný, uveďte vyhovující náhradu. Rád se přizpůsobím, pokud vám to pomůže snížit krevní tlak.
Váš komentář tedy budiž mementem pro všechny, kdo by chtěli vědět, jakým způsobem posuzujete vhodnost jejich diskuzních příspěvků.
No, pan Václav doložil zdroj ke své poznámce, zatímco vy, s prominutím, jenom kvokáte a navrch poradíte, aby vypadnul. Jinak ho smažete. Profesionální. Omlouvám se všem za offtopic.
Pan Václav psal cosi o prasárnách. Tak jako ochraňujeme respondenty před vulgarismy některých komentujících, tak chráníme i samy sebe před těmito výpady, přijde mi to logické. Tolik k vašemu offtopiku.
Tak ať to rozetneme, paní Polanská. Tvrdíte, že v žádném případě nevracíte zpět jednou smazané příspěvky. Jak tedy vysvětlíte to, že teď všichni můžeme vidět příspěvek, jehož smazání vaše redakce ústy paní Fialové v předmětné diskuzi potvrdila?
Vysvětlení viz výše. Vy máte ale hodně času a mrháte jím. Myslím, že nevíte, jak je vzácný a jak je vzácný lidský život. Víc k tomu nelze dodat. Přestaňte ale pořád zkoušet hranice. Komentáře s urážkami a hrubými slovy jdou pryč. Viz pravidla.
„Komentáře s urážkami a hrubými slovy jdou pryč. Viz pravidla.“
„Budu mazat i příspěvky s evidentní lží“
Kdybyste to myslela jen z poloviny vážně, tak byste musela smazat především drtivou většinu svých vlastních příspěvků minimálně za poslední téměř rok… Jestli to ale skutečně myslíte vážně, pak vám držím pěsti, směle do toho a půl je hotovo! Bez vašich příspěvků se nám tu všem bude určitě lépe „dýchat“.
P.S.: hranice nastavené osobou, která má pocit, že mi tu může rozkazovat, co si můžu myslet, kdy to můžu říkat a nově i jak mám žít svůj život, mě absolutně nezajímají, takže se nemusíte bát, že bych je měl „zkoušet“…
„Vysvětlení viz výše“
Na vaší odpovědi na svou otázku musím zcela oprávněně trvat, protože jen za její položení jsem vámi byl označen za lháře. Nedávejte mi nikam nevedoucí neurčité odkazy „výše“. Odpovězte, slušně a pravdivě, máte-li v sobě aspoň kousek cti.
P.S.: mazání příspěvků beze stopy nemá v kultivované diskuzi co dělat… je to stejná totalitní prasárna, jako to vaše diktování lidem co si můžou myslet a kdy to můžou říkat, paní Polanská
P.P.S.: mnou odkazovaný příspěvek byl smazán beze stopy, bez konkrétního důvodu, pouze s neurčitým dodatečným vysvětlením, že to bylo z důvodu „ochrany respondentky před ostrými výpady“, přestože neobsahoval žádný výpad, útok, vulgarismus ani jiné porušení pravidel a redakcí nebyl rozporován ani jeho vztah k článku… tolik k té vámi zmíněné „ochraně respondentů a redakce“, paní Polanská
Váš příspěvek obsahoval slova jako kunda a píča, takové komentáře zde bohudík pro Vás neponecháváme.
Naprosto stejná zkušenost-uč.1.st. zš jen s tím rozdílem, že ve třídě mám 25 dětí. PO u osmi z nich. Asistenta nemám. Aj chodím vyučovat do třídy s 24 dětma (skupina se půlí od 25). Dvě děti mají sdíleného asistenta, další asi tři PO. Dívenka se sníženými výstupy naprosto nechápe učivo 4. roč. (například tvoření vět v present simple, present continuous….). Paní asistentku jsem požádala ať s ní procvičuje mimo třídu např. omezenou a jednoduchou slovní zásobu. Toto je, ale naprosto špatně!!! Mám se část hodiny věnovat jí a asistent (bez vzdělání!) má „vyučovat“ zbylé děti. Naprosto s tímto nesouhlasím a narážím. Odmítám drahocenný čas z vyučovací hodiny věnovat dítěti, které se nikdy Aj nenaučí ani na elementární úrovni a okrádat o něj ostatní děti. Proč? Tento člověk bude v budoucnu nějakým přínosem pro společnost? Proč se nevěnuje nějaké pracovní činnosti, rozvíjení motoriky, kterou např. v životě uplatní.
Inkluze je dle mého názoru trestuhodný pokus na dětech inteligentních (co vydrží) i na dětech, které by byly opravdu vzdělávány ve speciálních školách. Na norm. školách vzdělávány nejsou, mnohdy jsou jen hlídány. Já ještě stojím nohama na zemi a opravdu se snažím věnovat dětem, které na zš patří. (A pro případnou inspekci vždy hodinové divadýlko zahraji.) Ať žije inkluze!!!
Divadýlko před inspekcí hrajete s vědomím vedení, a co to přesně znamená? Že se jinak té žákyni zcela odmítáte věnovat a fingujete to jen před inspekcí? Reagujete na příspěvek, který ale tak nemilosrdně nevyznívá. Chápu zátěž, ale nějak mi není jasné, proč ta zaujatost, učitel by neměl být tak zaujatý. Může být přetížený, ale z otázky „Tento člověk bude v budoucnu nějakým přínosem pro společnost?“ je evidentní, že této žačce nepřisuzujete žádnou hodnotu. A to je smutné.
Zní to trochu krutě,přiznávám,ale logiku to má.Proč by měla tato holčička ztrácet čas nějakým jazykem,když by jí asi opravdu více prospěla nějaká praktická činnost? V mnoha zemích,kde to myslí vážně, se děti spojují třeba na výchovy atd, ale třeba odborné předměty ,nebo právě cizí jazyky mají odděleně.Na to by ale bylo potřeba více pedagogů, více místa a samozřejmě i speciálních pedagogů.Toto vše ale nemáme.Tak to všechno dáme do jedné třídy ,přidáme jednoho, ne moc vzudělaného asistenta (a jsou drazí a jejich moc)a doufáme v zázrak.Máte pravdu,je to smutné.A divadýlko před inspekcí, nebo v dotaznících,jak tady v jednom článku přiznalo i pár ředitelů,nehrají jen učitelé.
Logiku v tom právě moc nevidím. Kdyby všichni řekli do záznamů a inspekci skutečnost, mohlo se to už dávno řešit. Než někdo něco udělá na základě bouřlivých diskuzí, to ještě chvíli potrvá. Firma, která má výsledky v černých číslech nemá potřebu řešit krizi. Když byste měla rozhodovací pravomoc, na základě čeho byste se rozhodovala?? Na základě 5-10ti názorů v diskuzi a nebo na základě výsledků podložených názory tisíců?? Velká nevýhoda pro učitele je ta, že žijí ve své vlastní bublině (což naprosto chápu). Ale realita funguje úplně jinak. Pokud mají možnost promluvit, ať to udělají a nebojí se následků. Co horšího už může být, než současná situace? Peklo si představuju nějak tak, jak je popsáno v článku. Opakuji zas a znovu, nedělala bych to ani za zlaté tele a klobouk dolů přede všemi, kteří se s tímto musí potýkat dnes a denně.
Za logické považuji to,že holčička by se mohla věnovat něčemu praktickému,co by jí bylo více prospěšné v budoucnu,než Aj.Proto taky mívají na spec. školách třeba sedm hodin praktického vyučování týdně.Nemyslela jsem tím chování učitelů před inspekcí,nebo pravdivost při vyplňování dotazníků.Není to zas tak dlouho,co jsem o tom četla v diskuzi tady na webu.Nejsou to samozřejmě všichni,ale soudím,že málo jich taky nebude.
To vnímám stejně 🙂 Vztáhla jsem si to na jinou část příspěvku 😉
Pro mě nemá logiku, když někdo o svěřeném dítěti napíše, že nebude mít přínos pro společnost, jen proto, že to dítěti myslí pomalu, nebo málo. Dítě může být velmi dobré. A kdo se to tady snaží krkolomně obhájit vším možným, jen potvrzuje, že proto, že mu leží v žaludku inkluze, je schopen vítat i obhajovat cokoli. Paní učitelka, která v článku mluví, nemá ani stopu této zarputilé vehemence a lhostejnosti k některým dětem, jen proto, že jsou pomalé, jako se tu projevuje v některých komentářích. Pokud je hlavní náš argument, že slabí nás nemají zdržovat, Česko špatně dopadne. Málokdy jsem takto slyšela mluvit lidi třeba v Itálii, zřejmě proto, že tam ještě zůstala stopa katolictví, a tedy soucitu v srdci. A to říkám, i když nejsem křesťanka. Tvrdost mnohých českých srdcí mě udivuje.
Paní Polanská, beze všeho odporu a negativ popíši vlastní zkušenost práce s tímto dítětem. Bylo to dítě do 4 roku téměř nemluví , nebylo tak agresivní protože mělo k sobě stejné dítě. Po přeložení mezi starší věkové stejné děti se začala s nedostatku komunikačních dovedností projevovat agresivita, někdy se vystupňovala, protože dítě nemělo slovní zásobu na vyjádření svého přání. Nebylo to jen ve slovní zásobě. Zůstávalo jen u hry s autem nakládání kostek. K jiné tvořivé činnosti nemělo žádnou dovednost. soustředění tak na tři minuty a dál nic. Boj s maminkou, návštěva že SPC, závěr matky, když si nevíte rady, dejte mu asistenta pedagoga. To už spolupracovala. Paní nastoupila vzala práci velmi zodpovědně a nám pomohla. Dítě s ní absolvovalo pět ročníků v ZŠ s veškerou péči. Mám informace jak dítě pokročilo. Bohužel v páté třídě odchází do speciální praktické školy. Naštěstí pro učitelku to bylo jedno dítě a k němu jedná velmi dobrá paní, která se o tuto problematiku taky začala intenzivně zajímat. Díky ní došlo dítě až do páté třídy. Dětem se v učivu postupně zlepšoval, ale dostal se na úroveň tak druhé třídy. Je to dítě, které potkávám, zdraví mně. Teď se orientuje díky tomu, že se jeho slovní zásoba o hodně zlepšila. Můžu říct, že velkou roli v tom zlepšení sehrála paní v roli asistenta pedagoga.
Opravím větu, aby nevyzněla špatně. Dětem se v učivu postupně přibližoval, ale dostal se jen na úroveň možná druhé třídy. popisuji skutečný stav, co bylo práce a problémů to už je naše záležitost. A to bylo jedno dítě. Bylo moc fajn, když se zklidnil a začal alespoň trochu spolupracovat s dětmi. Alespoň více pozoroval, pokoušel se stavět s dětmi. Jednotná spolupráce s asistentkou pedagoga, její úplně jiný přístup, než u vlastní mámy, přinesl alespoň trochu ovoce.
hlavne ti asistenti jsou nepedagogove, dobrovolnici a casto maminky bud dotycneho nebo jineho problemoveho ditka. jejich funkce je spis krotil, ale ze dite rusi vyuku ostatnich deti, to moc ovlivnit nedokaze.
Dorotkou, možná jste mému příspěvků moc neporozuměla. Nebýt té cizí paní, která se zabývá jógou pro děti, má své dítě o které se vzorně stará, nemuselo být to dítě vůbec tam, kde je.
Já to pochopila. Nicméně je to vzácná výjimka. To mi věřte. Dcera učí 1. a 2. tř., ve třídě měla pět dětí s LMD a navrch osm dětí cizinců, které neuměly ani slovo česky (2x UK, 1x Rus, 1x Čína, 4x Vietnamci). 1 chlapeček má hraniční syndrom asi Turret, který ruší výuku prakticky neustále řevem, případně napadá další děti. Asistentku má, ale je otázka času, kdy dostane pěstí taky… Asistentka má co dělat s tímhle jedním, k dalším dětem se dostane jen vzácně. Prakticky celou dobu krotí tohle jedno dítko… Na konci první třídy tenhle exot odešel, protože maminka uznala, že tahle škola mu nic nedá. Všichni si oddechli,ale rok práce je pryč, dcera tvrdí, že možná 75% času se spotřebovalo na tohle jediné dítě. Myslíte, že kvalita výuky neutrpěla?
A to už nemluvím o sociální skladbě těch zbývajících 15 – nejméně pět jich je těžkých případů, kteří také vyžadují osobnější přístup… Dcera se ze školy vrací pozdě večer, unavená jako ze skládání vagonů. Hodiny, které tráví individuálními pohovory s rodiči, psychology, pracovníky poradek a sociálkou ani nejde spočítat…
Myslím si, že dostat víc takových dětí do třídy běžných dětí, aby se učily emocionálně pochopit děti, které mají problém, je nešťastné řešení. Ba naopak může vyvolat negativní projevy. Děti se u nás taky bouřily, když jim chlapec o kterém jsem psala, boural jejich stavby, protože je neuměl sám postavit a říkal si o pozornost.Braly ho, když jsem vysvětlila jak to s ním je, že mu mají pomáhat, ale trpělivost u dětí taky není věčná. Děti neměly žádné zábrany hovořit se starým pánem upoutaným na vozíku bez nohou, když jsem jim problém vysvětlila. Naopak, povídali si spolu a přinesli trochu světla do života onoho pána, který se usmíval. Zažila jsem to s jedním dítětem, ani moc dobře si nedokážu představit jak se přežívá hodina v téhle třídě. Mluvit o penězích nebudu, ale na zdraví se to člověku někdy dost podepisuje. To už nikdo nevidí. Někdy si říkám, že by si to někteří nevrlí úředníci, či některé unuděné prodavačky mohly přijít zkusit. Možná by se nenudili obojí.
A kde je Evo? Sama jste napsala,že po páté třídě nastupuje do speciální školy.Sama jste uznala ,že je tak na úrovni druhé třídy. Možná .Znám dítě,které není ani tam,po pěti letech v normální základce. Otázka pak zní,jestli jim těch pět let v základce opravdu dalo,co ty děti potřebovaly.Nijak nesnižuji výkon paní asistentky,věřím,že udělala vše,co bylo v jejích silách.A takových dětí je víc,co je asistenti i učitelky nějak dotáhnou do páté třídy,ale pak někdo uzná,že jim bude lépe ve speciální třídě. Jen nevím, jestli těch pět let nepromarnily.
Hmm, přivedla jste mě na myšlenku, jak bych se asi cítila.. Nikdy mi nešel tělocvik. Jakože fakt nešel, všeho jsem se účastnila, všechno zkoušela a výsledky byly žalostné. Matka mě musela uklidňovat, že z tělocviku propadnout nejde. Při představě, že by mě dali na sportovní gymnázium, na mě jdou mrákoty. Kdybych si pak měla cvičit někde v koutku sama podle sebe, asi bych nechápala ten smysl, proč tam jsem. Ale dnešní děti nejspíš přemýšlí jinak.
O tom, že by někdo propadl z tělocviku jsem fakt ještě neslyšela.Ale myslím, že vím,co jste chtěla říct.Paní učitelka píše,že holčička má snížené výstupy-i když nepíše z čeho všeho. Ale nemyslím,že angličtina je jediný problém.Je pravda,že informací je málo a se vším,co paní Marie píše, také nesouhlasím.A opravdu nemyslím,že by se měla učit slovíčka sama pro sebe ,někde v koutku.Měla by dělat něco ,co pro ni bude přínosem.V našem pojetí inkluze je to však dost nereálné.
Paní Leo, ani jeden den nebyl promarněn. Kdybyste znala příběh od začátku, pak byste měla možnost srovnání. Tento příběh jsem popsala taky paní ministryni v tom dopise. Snažila jsem se o co nejvěrnější popis tohoto příběhu. Dostalo se mi spíše pocitu nezájmu o situaci, která se na školách děje. Možná se chtěla podívat do školy a osobně se přesvědčit, abych jí nekřivdila, ale když zjistila, že ve škole nepracuji, nestálo to ani za námahu se na ten případ znovu podívat. Návštěvu v našem městě, při jiné, pro ni důležité situaci, absolvovala a zajímala se o nadané děti. nevím jak dalece o inkluzi. To by museli říct jiní, já jsem ji nepotkala. Ale věřte, že i kdybych potkala, tak bych stejně nic nevyřešila. Jenom k tomu chlapci. Mohla bych Vás zkontaktovat, kdyby to nějak šlo s tou paní, která mu obětovala čas a taky můžu říct ,,lásku,, ale je to příběh, který mám pořád ještě živý. Sledovala jsem ho, abych si potvrdila já sama své závěry, jestli jsem postupovala dobře a nic nenechala náhodě. A to bylo poslední dítě, s nějakým postižením, které jsem v péči měla. Bylo jich dost, které měly své menší i větší specifické problémy a většinou se mi mé závěry potvrzovaly. Podrobnosti psát nemůžu. Týkají se dítěte a nevím, zda bych neporušila zásadu, že podrobnosti a řešení mám jen s rodiči.
na to se musíte zeptat jeho mámy.
To by musela být vůle PPP , SPC a rodiny, aby bylo dítě zařazeno co možná nejoptimalněji do vzdělávacího procesu
slunicko…
Paní Polanská, paní Marie řekla pouze a jen pravdu. Je sice hrozně fajn, že jste našli úžasnou paní učitelku, ale upřímně jaký je výstup? Jak dlouho to paní učitelka asi tak vydrží? Buď se zblázní nebo „jen“ vyhoří. Copak asi budou dělat její 2 děti?
A výstup? Ten nejhorší, budeme nadále udržovat inkluzi v podobě, která je špatná. Většina to ví, jen nikdo nemá odvahu to říct nahlas, aby nebyl napaden sluníčkáři. Bohužel paní Marie hraje divadlo před inspekcí a co má podle Vás dělat? Všichni považujeme své děti samozřejmě za nejlepší, ale bohužel někdy naše představy nevyjdou. Rodič má sám pochopit limity svého dítěte nebo by mu to mělo být vysvětleno. K čemu máme pedagogické poradny? Zatím to vypadá, že k tomu, aby se chrlily posudky stylem Ctrl+C a Ctrl+V. Co děláme jako společnost? Nic. Najmeme armádu asistentů žáka či pedagoga a hrajeme divadlo, že se vlastně nic neděje. Pak s tím pokračujeme i dokonce na střední škole. Naposled jsem se s jedním pedagogem nasmála, když mu psycholožka doporučila, aby 18-ti letého studenta chválil, když se mu něco povede. Upozorňuji, že se jednalo o maturitní obor. Nic takového onen pedagog dělat nehodlá a ani se mu nedivím. Jen nevím, jestli to samé paní psycholožka napíše i zaměstnavateli onoho žáka, ten bude patrně reagovat výpovědí.
Co tím chci říct, co takhle také najít i učitele, který s inkluzí nesouhlasí, aby nám řekl proč? Aby to bylo vyvážené.
Ještě víc vyvážené? To vyprávění dobře ilustruje realitu v některých (rozhodně ne ve všech) školách. Na tyto školy by se stát měl zaměřit, dá se přesně odhadnout, které to jsou, a posílit je. Snížit počet žáků ve třídách, dát učitelům příplatky, poslat je na dobrá školení, pořídit ve škole mentora, zajistit možnost vyrovnávacích skupin tak, aby nemusely kolidovat s rozvrhem, dát celkově do škol víc pracovních činností, motivovat školy k jiné organizaci výuky, učit učitele, jak zapojit ve třídě děti tak, aby si navzáejm pomáhaly – to jsem na mnoha místech viděla, ale zatím to není všeobecně rozšířené know how. Situace ve třídě by byla i tak náročná, ale ne všechny možnosti, jak to zlepšit, jsou využité. Dělat se dá spousta věcí (učitelé taky musí chtít) a dá se o nich i diskutovat. Lidé, co jsou proti inkluzi, ale nechtějí vylepšit podmínky učitelů, chtějí inkluzi zrušit. To tady taky padlo. Pod inkluzí si představují intelektově slabé děti, vidí v nich brzdu a iritují je, a chtějí poslat tyto děti do zvláštních škol. Tím si myslí že bude vyřešeno. Ani dvacet článků, kde popisujeme přesně, co inkluze neboli společné vzdělávání obnáší, koho se týká, nic moc nemění, debata je pořád plytká. Takže k tomu dodám jen jednu věc: zatím jsem byla jen v jedné speciální škole, a ta mě sama pozvala, abych se podívala, jak to hezky vedou, a to prostředí a úroveň byly hrozné. Takže jsem k tomu řešení dost skeptická. Nicméně díky za názor a za slušné vedení debaty.
Dovolím si také něco připsat. Víte, pokud snížíte počet žáků v této třídě, která už dnes má hezkých 22 dětí, do čela postavíte školeného (speciálního) pedagoga a užijete speciálních metod, hádejte co Vám vznikne? Třída zvláštní školy, jen s tím rozdílem, že na ZŠ. Umocněno tím, že soudní rodiče prostě dají dítě jinam (také bych to udělala, a troufám s říci, že i Vy), může to mít sice osnovy zš a nacházet se to v budově zš, ale řekněme si na rovinu, že ten výstup v deváté třídě bude blíže té ZŠ praktické než běžné (pamatujete na reality show Třída 8. A, kde učitelé s překvapením zjistili, že ne každý, kdo to dotáhne do osmé třídy „běžné“ základní školy plné asistentů, romských asistentů, asistentů pedagoga… , musí nutně umět číst?). Tenhle článek krásně ilustruje, jak inkluze vede vlastně k segregaci. Já bych paní učitelce přála větší plat, více podpory, klidně pět dětí ve třídě, ale pokud z těch dětí budou dvě mluvit jiným jazykem (dejme tomu ukrajinsky a čínsky), jedno bude mít mentální handicap, tři hyperaktivitu, dvě budou ze špatného sociálního prostředí… tak i v takovém případě bude platit, že i kdyby byly školní lavice pozlacené, žádný rodič, kterému na vzdělání záleží, své vlastní do té třídy jako šesté nepřidá.
Souhlas Anno-Marie
Flexibilní vyrovnávací třídy při běžné škole se osvědčují třeba ve Finsku a není to segregace. Mohly by lépe fungovat i u nás, na některé předměty by žáci mohli chodit do zvláštní skupiny, na jiné by byli součástí původní třády. Dále jsou tu metody, které dávají dohromady děti různého věku a schopností, aniž by to rušilo, třeba montessori, založené hodně na samostatné práci. Alternativní školy většinou integrují i intelektově slabé děti bez problémů. Mít zvláštní speciální školu pro tyto děti představuje hodně problémů a vlastně to nejde, říkají mnozí odborníci, protože mix dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je velmi různorodý, z velké části nejde o slabý intelekt. Už jsme to tu probírali mnohokrát, v mnoha článcích. Při určitých metodách a menším počtu žáků se učení v heterogenní třídě daří. Problém je, když je jich tolik a třída je příliš velká. Ta vychýlená skladba je daná koncentrací určitých žáků na určitých školách, která pak přesáhne určitou únosnou míru. A ta by šla změnit, kdyby škola měla větší posily, finanční a jiné, nebyla by pak rodiči považovaná za špatnou a skladba dětí by byla vyváženější… Vrátit se k oddělenému vzdělávání pro určité skupiny dětí podle výkonnosti neboli oddělit část dětí do zvláštních škol není podle mě řešení.
Teď jsem zaslechla v televizi zprávu, že se mluví o vyrovnávacích třídách. Teď aby se dostalo správného využití a rodiče pochopily, že je to pro některé jejich děti dobře. Mít trénink před startem. Znám dvě rodiny, které využily možnost nabízenou školou po zápise, tak zvanou přípravu na 1. třídu a vyplatilo se. Děti do školy nastoupily v pohodě.
pro paní Evu: Chápu, že vyrovnávací třídy mohou pomoct třeba cizincům, kteří se potřebují vyrovnat především s jazykovou a sociální bariérou. Mohou představovat nějaké řešení i pro děti s jakýmkoliv trvalým hendikepem? Tím myslím děti, které jsou jakýmkoliv způsobem trvale omezované ve srovnání s většinou – ať už se jedná o nedostatek v rodinném zázemí, dlouhodobé zdravotní omezení, tělesné postižení, trvalé následky úrazů nebo zmíněné mentální dysfunkce…
Vyrovnávací třídy by měly sloužit dětem , které jsou třeba s méně podnětného sociálního prostředí, podle vyjádření v televizi také pro děti, které z důvodů pozdějšího data narození, tedy po 1. září, nebyly do školní docházky zařazeni a ulevili mateřským školám, kde se nedostává míst dětem mladším. Má to pomoci dětem, aby se ve svých dovednostech dostaly na tu správnou úroveň dovedností a taky i znalostí, aby při nástupu do 1. ročníku ZŠ mohly zvládat výuku bez ,,větších,, problémů. Není nutné pokud je dítě třeba s tělesným postižením ,které ho omezuje v pohybových dovednostech, tam by měl být asistent, který je určen právě tomuto dítěti jako podpora v omezení pohyb. dovedností, ale dítě zvládá bez problémů výuku jako ostatní. Podrobněji by vám to možná objasnili i učitelé ZŠ. Já jsem tuto oblast hlouběji nezkoumala.
Úplně se děsím těchto vyrovnávacích tříd. Jako pedagog i jako rodič.
Nedovedu si představit, že z důvodu uvolnění místa ve školce půjde dítě narozené po 1. září do této třídy s dětmi, které ji potřebují z jiného důvodu než jen datum narození.
Tohle řešení navrhují jak jsem slyšela pro Prahu. Myslím si osobně, když dítě dostane odklad pro nedotažené dovedností, má šanci je dotáhnout. Nevím jak budou řešit otázku věku dětí narozených po 1. září. Ale je to všechno v návrhu. Sledujte zprávy.
Já si inkluzi v její současné podobě také nepřeji. Ale opravdu nevím, kde jste přišla na to, že mě „iritují intelektově slabé děti“, nebo že pod inkluzí vidím pouze je.
Pokud je podle vás debata o inkluzi plytká, možná byste se měla zamyslet nad vlastními předsudky a nepřiměřeným škatulkováním vůči debatním oponentům, se kterými do ní vstupujete. Protože pokud je zdejší debata o inkluzi „plytká“, pak jste zcela očividně nedílnou součástí tohoto problému.
Já jsem pracovala s dětmi s postižením ještě než byla zavedena inkluze jako taková. Tyto děti byly integrované, mělo to svá pravidla, i když roční odměna 2000,- Kč byla spíš symbolická. Ale škola měla možnost, jestli to dítě přijme, jestli má na to podmínky a taky člověka, který se tomuto dítěti bude věnovat. Tenkrát jsem měla třídu sníženou na 20. Podmínky to umožňovaly. Mně u této inkluze vadí, že učitelům a ředitelům byla odebrána možnost v rozhodování, zda na škole mají podmínky, aby se tomuto dítěti mohli věnovat. Já jsem asistenta pedagoga nikdy neměla, až u toho posledního případu, ale to je na dlouhé povídání. Já se zlobím proto, že školy byly hozeny do arény a poraďte si jak umíte. Inkluze pro děti s tělesným postižením má veliký význam, protože po fyzické stránce mají omezení do života,ale po psychické stránce jsou možná odolnější, jak mi zdraví. Inkluze si myslím měla být zohledňována případ od případu. To, že mají všechny děti zákonem stanoveno, že jim má být umožněno vzdělávání rovnocenně, neznamená, že tím, že je dají do stejného prostředí, bude tato myšlenka naplněna.
Školy nebyly nikam hozeny. Inkluze se dlouho připravovala-ještě za Buzkové,zákon je z roku 2005!Tedy za14 let by se již školy měly naučit integraci,nepíšu inkluzi,protože to je pro určité osoby zcela nepochopený proces…
Vy možná ne. Kdybychom se vyznačovali předsudky, vypadal by tento web úplně jinak. Máme názor, ale ne předsudky.
Nebudu se s vámi přít. Počet lidí, kteří s vaším názorem o plytkosti diskuzí o inkluzi nesouhlasí, a vaše vlastní slova – to vše mluví samo za sebe.
Nicméně mohu dodat, že jste v této diskuzi před chvílí prokázala, že nesouhlasné příspěvky nedokážete vnímat jinak, než jako „válku“ a nějakou „misi“. To jsou zcela očividné předsudky. Váš nedávný útok na můj příspěvek, ze kterého jste si nepřečetla ani první větu, také nebyl motivován žádnými názory, ale vašimi předsudky. Stejně, jako způsob, jakým jste vinu za svůj útok hodila na mě, když jste se z něj nedokázala vylhat tvrzením, že musíte reagovat na příspěvky, které nemáte čas si pořádně přečíst.
Paní Polanská, líbí se mi,jak jste popsala,co by se „mělo“,udělat a co by pomohlo.Souhlasím.Ale hlavně se to „mělo“ udělat hned.Proto píšu,že inkluze byla nepřipravená.Ani dnes to není moc reálné.Učitelů je málo,prostor na vytváření vyrovnávacích skupin jakbysmet,zrovna tak zařazování více praktických činností.Velmi by pomohlo skupinové vyučování,ale je to náročné a většina učitelů to neumí,nebo „nechce dělat,protože v životě jinak ,než frontálně nepracovali.Tuhle sekci jste nazvali „Učitelská vrba“,myslím,že je to dobrý nápad a zdá se mi,že se tu už mnoho učitelů vyjádřilo.Proto si nemyslím,že by tato diskuze byla plytká.Spíše naopak.
Díky za komentář, jsem ráda, že Vám diskuze přijde užitečná. Učitelskou vrbu jako rubriku jsme založili hned na začátku fungování webu, ale neměli jsme od učitelů moc příspěvků, tak jsme na ni trochu zapomněli. Každý příspěvek řadíme do rubrik a já z nějakého důvodu zaškrtla „vrbu“ , čímž se zobrazila i ta původní výzva. Příspěvky od učitelů získáváme spíš aktivně, oslovujeme je, když se něco dozvíme, většinou na FB.
Moje řeč,potvrzují!
Milá paní, jsou lidé, kteří jsou zaměstnáni s podporou, tedy nejsou ani v práci sami a jejich zaměstnavatel je nikam nevyčleňuje!!! Ale to se právě naše společnost učí – neodsuzovat,přijímat,pomáhat… Až budeme my potřebovat pomoc, kdo nám ji dá, když nevychováme novou ohleduplnou generaci? Jsme se vším hned hotovi, když se to netýká nás, jsem zvědavá,jak se to bude líbit Vám,až někdo prohlásí,že už jste k ničemu,nebo o někom Vám blízkém-nechtěla byste pro něj, či sebe to nejlepší? Chtěla a neříkejte,že je to něco jiného, není!!!
inkluze hlavne povede k vyhoreni nejangazovanejsi skupiny pedagogu, kteri maji vnitrni presvedceni, ze ji musi preprat…
Dobrý den! Nejdůležitější z iluze je to, aby se lidé naučili být ohleduplní vůči jinakosti, aby se každý naučil své maximum a byl přijímán. Děti vycítí,co si o nich myslíte!!! Snaha naučit maximum dítě, které je dle Vás k ničemu, Vám zcela chybí, svým přístupem dokládáte nutnost změny v naší společnosti-egoismus a selektování již tu bylo a nic pěkného nepřineslo a ani nepřinese!Ostatně i speciální školy některé děti jen hlídají-rodiče přijdou a dítě leží tak,jak jej ve třídě zanechali,ve14letech děti neumí ani abecedu!!!Tam byste chtěla dát takové dítě, které má na to přizpůsobit se systému naší společnosti a třeba být i samostatné? Jistě tušíte ve své neomylnosti, kolik musí naše společnost vynaložit financí na špatně začleněné, společnosti nepřizpůsobené -budete na ně dávat peníze Vy a Vaše děti i vnoučata…Čím víc se nevzdělavatelní osamostatní, o to méně společnost na ně v budoucnu vynaloží peněz. Nemyslete si,že by to neměli kapitalisti dobře vypočítané!!!Až budete mít v rodině podobně postiženou dívenku,budete se na to dívat zcela jinak. I když je jisté, že ve Vaší rodině se to stát nemůže, Vy to přece vše 100%víte…
Šílené. Chudák paní učitelka. Dřív byly vyrovnávací třídy a nikomu to nevadilo. I kdyby se přetrhla, některé rodiče to stejně nezajímá. Co mi přijde smutné, že neřekne rodičům chytré žákyně, aby ji našli vhodnější školu. I ona by měla mít podporu ve vzdělání a ne že čeká, až pani učitelka má trochu vice času. Což není vina paní učitelky.
Zajímalo by mně, jestli byla k inkluzi stanovena nějaká pravidla, či nařízení, čím se mají učitelé řídit, nebo se v případě obrátit o pomoc, co mohou dělat, když rodiče nespolupracují, jaké mají možnosti tuto věc ovlivnit. V integraci tyto podmínky byly a člověk věděl s čím může počítat.
Přesně vím o čem je řeč,mám ve třídě dětí 31, s ,,papírem“ 6,další tři by mohli mít také a 4 cizince.Snad jediná výhoda je,že tady rodiče spolupracují celkem dobře. Když jsem se opovážila zeptat přímo v poradně,jak správně takovéto děti hodnotit,tak mi nebyli schopni dát odpověď.
Mám tutéž zkušenost.
Platy – snížit…..
Většina lidí ,co tohle píše, by na základce nevydržela ani týden,ani kdyby jim nabídli dvojnásobek.
A proč nejít ještě dál. Učitelé by si přece měli uvědomit, že učit vaše děti je privilegium, za které by měli platit oni vám, ne vy jim (ať už přímo, nebo přes daně). Pěkně ať solí. Výpalné pro všechny, to je postaví do latě! 😀
Vy žertujete ,pane Václave,to je příjemná změna.Jen vydržte.
Popravdě, vůbec si nemyslím, že by učitelka brala málo, spíš potřebuje ubrat papírů a starostí….i kdyby brala 50 000 čistého, problém by zůstal totiž stejnej, ne??
To je taky jeden z problémů. Začala jsem svou práci. Evidenční lístek jako přihláška a pak ukončení docházky dítěte. Třídní kniha. Měsíční srozumitelné plány pro zpracování námětů na denní přípravy s jejich hodnocením. Přehled o pokroku dítěte asi třikrát do roka. Pololetní a závěrečné hodnocení, toť vše. Většinu pomůcek si učitelka chystala ze dne na den vlastní prací. Ale to je pár let zpátky. Taky jsem se dopracovala k tomu Babylonu. Vím, co to je.
To sou zase kecy xd
Promiňte bez urážky, nevím o čem mluvíte, ale pokud si myslíte, taky mi je vyvraťte. děkuji.
Smekám za Váš přístup. Celé téma je pro mě obtížné na uchopení, nejsem pedagog, ale byla jsem „problémové dítě.“ Zpráva z PP mluvila o výrazném intelektu, pěti různých dys, „lehké mozkové dysfunkci“ a podezření na ADD. V dospělosti jsem dostala diagnózu aspergerova syndromu, který v době mého „ohodnocení“ existoval jako uznaná diagnóza asi druhým rokem a popisoval tehdy spíše projevy u chlapců.
Jediné dvě možnosti tehdy byly skoulet to nějak v běžné škole a nebo jít do školy zvláštní, se kterou bych byla následně omezená v možnostech vyššího vzdělání, a která by prohloubila některé problémy způsobené příliš pomalým tempem v normální třídě (Vypadá to jako ADD protože to má to vyplněnou učebnici od začátku do konce v průběhu prvních dvou dní a pak se to nudí a dělá kraviny). V běžné škole bez jakékoli podpory, ve velké třídě a s přepracovanými učiteli, kteří si se mnou nevěděli rady a problémy tedy spíše nevědomky prohlubovali, to bylo bez příkras peklo.
Když se začalo mluvit o inkluzi, měla jsem ohromnou radost, protože to teoreticky mělo znamenat, že děti jako já by dostaly podporu, jakou potřebují, aniž by musely obětovat normální vzdělání. O to víc mě trápí způsob, jak to podle všeho v praxi vypadá.
Teoreticky je to dobrá myšlenka.Jen provedení v praxi bylo hodně diletantské.