„Lidé mají se učiti, pokud nejvíce možno, ne nabývati rozumu z knih, nýbrž z nebe, země, dubů a buků, tj. znáti a zkoumati věci samy a ne pouze cizí pozorování a doklady o věcech,“ napsal Jan Amos Komenský ve své Velké didaktice už před 400 lety. A dnešní výzkumy mu víc a víc dávají zapravdu. Učení venku se zdá jako zázračná metoda: zvyšuje motivaci dětí k učení, zlepšuje jejich chování a taky školní výsledky napříč předměty. Nevěříte? Přečtěte si knihu Tajemství školy za školou, která je shrnutím více než 200 výzkumů a dalších titulů z různých koutů světa.
Po 99,9% lidské historie se učení odehrávalo s využitím skutečného světa. Pouze v posledních 100 letech jsme ho strčili do krabičky, které říkáme třída. A teď tak trochu objevujeme Ameriku, když pomalu zjišťujeme, že venku to jde lépe.
Knihu Tajemství školy za školou stáhnete zdarma zde
U nás ven skoro vůbec
Čeští žáci ven téměř nechodí. V reprezentativním výzkumu České děti venku uvedlo pouze 6% dětí, že někdy byly venku na školní zahradě v průběhu vyučování, a 13% dětí, že na ní byly o přestávkách.
Přitom příkladů, že to funguje, je z celého světa víc než dost. Některé školy po zavedení učení venku zaznamenaly přímo raketové zlepšení výsledků žáků ve státních testech, např. ve Slaughter Elementary School v USA během dvou let poklesl podíl čtvrťáků, kteří v testech neuspěli ze 32,6% na 2,9% v angličtině a ze 41,3% na 5,7% v matematice.
„Byl tam ten mladík, kopal jako šílený, opravdu tvrdě pracoval a učitel mi říká: ‚Měl jste ho vidět včera… házel po mně ve třídě židle‘.“
— Lektor výuky na farmě
Venkovní prostředí má vliv i na kázeň: Na základní škole Hotchkiss v Texasu evidovali v roce, kdy začínali s výukou venku, 560 kázeňských prohřešků. Další rok, kdy se výuka v okolí školy rozšiřovala, klesl počet přestupků na 160. Následující rok, kdy byla výuka venku pevně zavedena v několika předmětech, měli pouhých 50 problémů s kázní. Ředitelé a učitelé výslovně dávali do souvislosti vyšší motivaci k učení, zájem žáků o to, co ve škole dělali, s jejich zlepšeným chováním. 93% ze 157 učitelů také ve výzkumu souhlasilo s tvrzením, že žáci jsou díky tomuto stylu učení laskavější jeden k druhému.
„Není správné držet ty děti zavřené na židli celý dlouhý den. Nejsou k tomu stvořené…“
— učitel
Máte příliš živou třídu? Vemte ji ven, uleví se vám, shodují se učitelé.
Samá pozitiva
Knihu Tajemství školy za školou sepsal ředitel vzdělávacího centra Tereza Petr Daniš. Dva roky pročítal výzkumy, články a knihy a shrnul je do čtivé publikace, která dokládá, že učení venku žákům přináší:
Lepší výsledky vzdělávání, a to nejenomv přírodních vědách, ale také v matematice, čtení, psaní či společenských vědách. Déle si učivo pamatují a lépe si propojují poznatky z různých předmětů.
Delší soustředění. Výzkumy ukazují, že pozornost zlepšuje nejen pobyt venku, aleuž pouhý výhled do zeleně. Učitelé reportují, že je to znát i v hodinách následujících po výuce venku – žáci se více zapojují a déle soustředí. Zlepšená pozornost vede k lepším vzdělávacím výsledkům a má řadu dalších příznivých dopadů.
Vyšší zájem o učení. Učit se venku děti baví a podporuje to jejich vnitřní motivaci k učení. Venku dochází k většímu naplnění jejich základních psychologických potřeb autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti, které při frontální výuce ve třídě značně strádají, a přitom jsou důležitými předpoklady vnitřní motivace. Výuka venku je názornější, různorodější a tedy zábavnější. Dětem prospívá, když mají možnost pohybu a svou roli hraje i krása přírody.
Lepší chování a menší kázeňské problémy. Spolu s tím, jak se zvyšuje zájem o učení, klesá počet absencí a kázeňských problémů. Žáci, kteří se nenudí a vidí větší propojení školní práce se svým životem, méně „zlobí“. Zlepšují se i vztahy – jak mezi dětmi a učiteli, tak mezi dětmi navzájem.
Rozvoj životních dovedností. Učení venku rozvíjí sebedůvěru, sebedisciplínu, spolupráci a další životní dovednosti žáků. Prostředí venku vybízí učitele k častějšímu zařazování činností, při kterých děti něco samostatně zkoumají a tvoří nebo na něčem spolupracují, a jejich personální a sociální dovednosti tak mohou vyrůst.
„Probuzení“ žáků ohrožených neúspěchem. Terénní výuka velmi prospívá dětem, které ve škole nejsou tolik úspěšné. Venku snáze nacházejí smysl učení ve vztahu k vlastnímu životu. Pomáhá jim, že venku mají více pohybu, podnětů a příležitostí k vlastnímu prožitku a tvorbě.
Učení venku přináší také vyšší spokojenost a motivaci učitelů a prohlubuje jejich vztahy s žáky. Třešinkou na dortu je potom zlepšení postojů k životnímu prostředí a větší občanské dovednosti.
Iniciativa Učíme se venku získala loni cenu Eduína za pedagogické inovace. Rozhovor s Petrem Danišem čtěte zde
Koukejte na stromy, budete chytřejší
Učení venku přitom přináší výhody bez ohledu na přístup učitele a na to, jak lekce venku vypadá. Řada výzkumů u dospělých i dětí doložila vliv zeleně na snížení stresu, zvýšení odolnosti vůči stresu či zlepšení soustředění. Ukázalo se, že působení zeleně například přináší dětem zlepšení pozornosti a u dětí s poruchou pozornosti je toto zlepšení zcela srovnatelné s efektem běžně užívaných léků.
Pozoruhodné studie z chudinských čtvrtí Chicaga prokázaly, že v zeleni obnovená pozornost má obrovský význam pro další osudy lidí: zvyšuje se sebedisciplína a schopnost sledovat své životní vize a snižuje se výskyt násilí a trestné činnosti. Rozsáhlý výzkum z roku 2008 ukázal, že podobné efekty přináší zeleň i ve škole.
Ve vzorku 101 veřejných středních škol v Michiganu souvisel větší výhled na stromy a keře z jídelny a ze tříd s lepšími výsledky žáků ve státních testech, vyšším podílem těch, kteří dokončili školu i těch, kteří plánovali další studium na vysoké škole, a také s nižší trestnou činností. Naopak větší výhled na trávníky, parkoviště či sportovní hřiště předpovídal opačné výsledky. To vše platilo i po zohlednění socioekonomického zázemí žáků, stáří budovy a velikosti školy.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Nevím sice proč, ale když jsem měla svatý týden před maturitou, sbalila jsem maturitní otázky a vydala se do přírody. nějak jsem líp vnímala, dělalo mi dobře, když jsem se dotýkala stromů. Slýchávala jsem větu. zelená uklidňuje oči. Asi na tom něco pravdy je.
Super článek. Jakožto budoucí učitelka v MŠ jsem sice trochu mimo ZŠ, ale ty malé děti milují být venku úplně nejvíce. Kdy nastává ten zlom, kdy ven nechtějí a čím je to způsobeno? Když sedí pořád v lavicích po 9 let na ZŠ a pak další a další roky na vyšších školách? Asi to nás dospělé někde tam zlomí a odvykneme si chodit ven. A to je chyba. Přesah je právě do dospělosti a pak na další generace 🙂 tak snad se díky šíření těchto myšlenek něco změní.
Není to o tom,Lenko,že by „nechtěly“.Ale příležitost mají tak o víkendu.Ve všední dny jsou rodiče v práci,starší děti ve škole,pak mají různé kroužky.Domů přijdou tak navečer. A ve městech nakonec stejně není moc míst,kde by si děti mohly hrát.Když je,tak si tam děti hrají.A kvůli tomu,že příroda stimuluje děti k učení a dělá jim dobře,snad nemusíme čerpat informace ze zahraničí.Každá dobrá učitelka,hlavně ta z mš,to ví.A zřejmě to vědí i v zš.Ale zvykem to opravdu nebylo a“ nenosilo“ se to.A co by tomu řekly kolegyně,že ano.Ještě ,že teď k tomu máme studii.
Paní Leo, nevím, co by tomu řekly kolegyně u vás. Ale moje kolegyně, když byla možnost vyrazily s dětma ven a já s nimi. Využívaly jsme všechna roční období, protože, každé má co nabídnout. Když jsme přišli se zimní sáňkovačky sušilo se všude, kde bylo možné, aby mohly jít děti v suchém oblečení domů. Jaro bylo plné květin a rašení všeho živého. Léto nabízelo rekreaci a práci se vším materiálem dokola. Podzim byl plný barev a tvoření z přírodnin změn počasí. A zima začínala těšenim na Mikuláše, Vánoce a samozřejmě první sněhové vločky, kouzlo největší. Je dobré, že si to mladí uvědomují, co příroda přináší a učí se jí vážit. Tak už toho na ni nakládáme dost. Pozorovat, jak děti objevují přírodu je hrozně fajn. Když jsme byli malí dělali jsme to taky a nikdo nás moc při tom nehlídali. Odnesly to špinavé boty, roztrhaná bunda, nebo tepláky. A byl na to nějak větší klid. Takže jsem ráda, že mladí přemýšlí, k čemu nám ta příroda bude. Je to taky pro nás.
Evo,já přece popisovala možnosti pracujících rodičů,ne školky.A odpovídala jsem Lence na otázku, kdy nastane v dětech ten zlom,že už „nechtějí“ ven.
Asi jsme se špatně pochopily.
Lenko, jdete dobrou cestou, užijete si spoustu krásných chvil s dětmi, máte cestu před sebou, tak vykročte tou správnou nohou, děti si to zaslouží.
Ještě dovětek. Protože jsme zaměřily svou práci v mateřské škole víc na Environmentální výchovu, čerpaly jsme,kde se dalo, jak používat mimo to co známe ještě něco navíc. Eliška Leblová je autorkou knihy Environmentální výchova v mateřské škole. Je tam dost námětů propojených s dalšími výchovami. Ještě další knížka, která mně oslovila je od Ivany Šircové S dětmi v přírodě. Jak ona sama napsala, je to zážitková výchova po celý rok. Knížka plná inspirace, doporučuji. Nejenom na vesnici, ale i pro městské prostředí.