Masopust, oslavy Mezinárodního dne Romů nebo Den dětí. To jsou prozatímní výsledky a plány žákovského parlamentu na škole v jednom z nejnechvalněji známých míst Česka – v Chanově u Mostu. „Děti ze sociálně vyloučených lokalit potřebují víc než jiné mít možnost pocítit, že dokážou něco zařídit a že má smysl něco dělat, i kdyby to měla být jen výzdoba na masopust nebo to, že přemluví ostatní spolužáky a učitele, aby přišli v maskách,“ říká Terezie Vávrová, která žákovský parlament na chanovské škole pomohla zavést. Ve čtvrtek za to převzala cenu Eduína udělovanou za inovace ve vzdělávání.
Co říkáte na ocenění?
Máme velkou radost, ale hlavně to bude ohromná vzpruha pro chanovskou školu. A signál, že se na ně úplně nezapomnělo a že jsou tady lidi, kteří jim drží palce. Nám může cena pomoct otevřít dveře, které bývaly zavřené, protože když řeknete sociálně vyloučená lokalita, tak to lidé vnímají jako marnost, nebo je okamžitě napadne, že něco s tím udělat bude stát spoustu peněz.
Říkali jste při přebírání ceny, že Chanov to dnes prožívá s vámi…
Ano, paní učitelky byly virtuálně přítomny a když jsme jim napsali, že náš společný projekt získal cenu, tak radostně posílaly dál zprávu, že se i v Praze na ně myslí. My nejsme v Chanově pořád, každodennost parlamentu závisí na dvou koordinátorkách – učitelkách Adrianě Kotlárové a Lucii Zocherové. A samozřejmě také na paní ředitelce Monice Kynclové, která je obrovsky podporuje a byla to ona, kdo našemu projektu otevřel dveře.
Nebáli jste se, že to v takovém prostředí nebude fungovat?
Máme desetiletou zkušenost, že v běžných školách to funguje, tak jsme doufali, že stejné to bude i tady. A opravdu – zjistili jsme, že když je zdravý kolektiv, tak děti fungují stejně, ať jsou romské nebo neromské. Nejdřív ale bylo potřeba naladit učitele a přesvědčit je, že má smysl to zkusit. Překonat jejich skepsi, která pramení jednak ze zkušenosti a jednak asi z obrovské únavy, která se s prací v takovém místě pochopitelně pojí.
Čeho se báli?
Měli pocit, že žákovský parlament je nástroj pro elitní děti. Že u nich ve škole je úroveň znalostí a dovedností nižší, děti mají hodně absencí a často školní docházku ani nedokončí… Tak jsme jim vysvětlovali, že na to má každé dítě, jen se musí namotivovat.
Jak jste na to šli?
Ukázalo se, že paní učitelky znají své děti tak dobře, že dokázaly dobře odhadnout, co je naláká. Věděly, že děti si budou chtít užít předvolební kampaň, že chtějí kandidovat se vším všudy. V kampani nešlo o žádné provolávání hesel, spíš to bylo spojené s hudbou, tancem. Kandidáti sháněli voliče tím, že deklarovali, že se nebojí mluvit s dospělými a představovali své plány, co by chtěli ve škole zařídit. I samotné volby byly docela velká show, a taky zážitek nikdy nepoznaného – měli pravou urnu, plenty, hlasování bylo tajné a pěkně po jednom… To je moc bavilo a zúčastnili se skoro všichni. V místní romské komunitě to byla úplně první ze tří posledních generací, která šla volit.
Jak parlament přesně funguje?
Z každé třídy v něm zasedají dva lidi, aby se mohli vzájemně podporovat. Schází jednou za čtrnáct dní, odpoledne po vyučování. S tím se taky pojily obavy, jaká bude účast, když je to dobrovolné, ale zatím to nad očekávání klape. Myslím, že hlavně díky snaze koordinátorek udělat zasedání parlamentu zajímavé a hravé.
Jak tedy vypadá chánovské zasedání? Zkuste nám ho popsat.
Parlament se schází v jedné ze tříd každé druhé úterý od dvou do půl čtvrté. Většinou se začíná aktivitou, která děti stmelí a naladí. Pak se baví o tom, co by chtěli ve škole změnit nebo co by rádi uspořádali. Teď připravují oslavu Mezinárodního dne Romů, takže si rozdělují úkoly a řeší, jak to udělat, aby přišlo co nejvíc lidí a aby je to bavilo. Zasedání trvá 90 minut, což je docela dost, takže se „práce“ prokládá různými hrami a aktivitami na spolupráci. Budovat pospolitost je důležité.
Liší se to nějak od práce parlamentů v běžných školách?
Ještě víc než jinde je potřeba nastavit pravidla – že mluví jen jeden, nebudeme se překřikovat ani šeptat nebo někoho pomlouvat. A pak už to funguje úplně stejně jako neromský kolektiv.
Nemají děti z vyloučených lokalit menší víru v to, že můžou něco změnit? Neodráží se to na jejich aktivitě?
Samozřejmě, že to chvíli trvá, než pochopí, že má smysl něco dělat. Cesta je pomalejší, dělají se menší krůčky a jsme připraveni třeba na to, že až bude hezky, návštěvnost parlamentu bude asi menší. Na druhou stranu – chanovský parlament funguje od ledna a už stihl zorganizovat masopust. Takže jeho členové už pocítili, že i oni sami dokážou něco zařídit, i kdyby to mělo být jen to, že zařídí výzdobu nebo přemluví ostatní spolužáky a učitele, aby přišli v maskách. Když se taková věc povede, a oni zjistí, že tu moc mají, posouvá to parlament dopředu, aby si věřil i na větší a větší úkoly.
Co konkrétně to přináší dětem?
Jde tam o budování důvěry, sebedůvěry a jakési sebeúčinnosti – pocit, že můžu žít podle sebe, že má smysl se snažit a ovlivňovat okolí, že mám sílu na to stát se aktivním článkem komunity. A v těchto specifických podmínkách jim to dává i jemnější poznání – že pravidelnost má smysl, že s dospělými se dá mluvit o tom, co bych si přál, že je dobré přiznat, když nevím, jak na to, a nechat si poradit. Jde to pomalu, ale funguje to a posiluje se tím pocit zodpovědnosti, protože to je to, co děti ve vyloučených lokalitách nezažívají.
Změnila se atmosféra školy?
Obvykle se se zavedením parlamentu škola proměňuje velmi výrazně. Tady to možná půjde pomaleji, ale určitě je to pro paní ředitelku další nástroj, jak pracovat s okolní komunitou. Jak přizvat rodiče a zaháčkovat je ve vzdělávacím systému. Žákovský parlament není jen vzdělávacím nástrojem pro děti, ale i pro učitele. Ti díky úspěchům parlamentu zjišťují, že nemusejí být pro děti jen autoritou, ale mohou s nimi mít i partnerský vztah. Klima školy se pak postupně stává otevřenějším a demokratičtějším.
Jak reagují rodiče?
V těchto lokalitách je zajímavé sledovat, jak silné je pouto rodič-dítě. Zároveň rodiče se do chodu školy moc nezapojují, protože nechtějí na třídních schůzkách poslouchat kritiku, ale chodí rádi na různá vystoupení svých dětí a hrdě sledují, co umí. V tomhle parlament dobře funguje, že otevírá školu komunitě. Škola je přímo uprostřed sídliště, takže na Mezinárodní den Romů i na Den dětí, což jsou obě akce, které parlament momentálně připravuje, rodinám stačí ujít pár desítek metrů a jsou v centru dění.
EDUína je cena za inovace ve vzdělávání. Představuje zajímavé projekty v českém formálním i neformálním vzdělávání, upozorňuje na programy podporující učitelskou profesi a přitahuje k nim pozornost odborníků, médií i veřejnosti. Obecně prospěšná společnost EDUin ji uděluje od roku 2013 a ocenila již přes tři desítky projektů.
Vzpomněla jsem si na scénu ze seriálu Most!, kde se rodičům v Chanově moc nelíbilo, že nějaká neziskovka se chce věnovat jejich dětem…
My jsme se snažili dát jim předem vědět, že se taková aktivita ve škole rozjíždí, že je to dobrovolné a neplynou z toho dětem žádné známky ani žádné ohrožení. Na nesouhlas jsme zatím nenarazili. Chystáme se za dva měsíce na takový prožitkový výjezd a doufáme, že ani s tím nebudou mít rodiče problém. Dostali jsme doporučení, že by bylo dobré vzít s sebou třeba romskou kuchařku, která ví, jak na apetit romských dětí, a její přítomností se zvýší důvěryhodnost akce pro romské rodiče.
Pokud to bude dobře fungovat, jak parlament děti promění? Co jim to dá do života?
My doufáme, že díky posílené sebedůvěře a zodpovědnosti budou schopni se dostat z toho zakletého života sociálně vyloučené lokality.
Terezie Vávrová vystudovala historii a politologii a pracuje jako metodička a lektorka v organizaci Centrum pro demokratické učení.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Článek je zajímavý, to musím přiznat. Jen kdyby tam nebylo tolik překlepů a hrubek…
A aby mi autorka zase nenadávala, že podle ní lžu, tady je ukázka:
„Mezinárodní den Romu“
„paní učitelky radostně posílali zprávu“
„My jsme se je snažili dát jim předem vědět“
Díky za korekturu, měli jsme na ni málo času. Ty paní učitelky jsem včera opravovala, ale systém mě nějak podvedl. To přehlédnutí ad bod 3 jdu opravit a ten kroužek nad u taky. Jsem šťastná jako blecha, že Vám článek přišel zajímavý.
Nebudu tu rozpitvávat, že na korektury článků nebo čtení příspěvků, na které reagujete, máte dle svých slov opakovaně nedostatek času, ale na útoky jako byly vaše předchozí dva komentáře, si kupodivu najdete čas vždycky. Máte nicméně ve zvyku, paní Polanská, komentovat, co je tu čí „vizitka“, a to ještě většinou způsobem, který jde daleko za hranice slušného chování, tak jenom doufám, že si uvědomujete, že formální (ne)kvality vašich článků jsou vizitkou vaší práce. Občas, jako v tomto případě, dosti nepěknou vizitkou. Pamatujte na to, až tu budete zase vykládat nesmysly o tom, že vaši práci zesměšňuji.
P.S.: Témata většiny vašich článků mi přijdou zajímavá, byť se ke spoustě článků vůbec nevyjadřuji. Většina mých kritických komentářů se týká dílčích aspektů, ne článků jako celku. Samozřejmě s občasnými výjimkami, jako byl třeba váš pokus vydávat facebookovou anketu za solidní zdroj informací o stavu školství před padesáti lety – to byl od vás hodně velký úlet.
-Témata většiny vašich článků mi přijdou zajímavá,-
nevím, manželka učitelka si tuka na hlavu u všeho, když sem náhodou jukneme
Myslel jsem to obecně. O témata jako je třeba nedávná stávka učitelů je jistě dobré se zajímat. Způsob, jakým se o těchto tématech zde informuje, je už věc jiná.
Témata tohoto webu vnímám obecně také jako nepříliš zajímavá. Částečně se jedná o problematiky, o kterých se píše i jinde v mediálním či přímo virtuálním prostoru. A i kdyby ti, co je vybírají, dejme tomu „lovili“ na slepo, vždycky je určitá procentuální šance, že některá budou zajímavá. Současná média obecně, v ČR obzvlášť, realitu často zkreslují. Tedy doporučuji čtenářům přistupovat k internetu jako zdroji informací velmi kriticky. Sama jsem se k webům jako je tento a podobné dostala z důvodu, že mě začalo mírně zajímat, kde rodiče přicházejí k různým „zajímavým“ informacím (někdy snad i kuriozitám) , které jim je pak člověk nucen vyvracet. Ćasto jsem slyšela právě: „No, četl/a jsem to na internetu..“
Co se pak týče ještě konkrétně tohoto webu, výběr témat zde považuji za účelový, tedy zkreslený. S obsahy je to pak ještě horší. Autoři článků by si měli uvědomit, že některá zkreslení, zavádějící a mylné informace, mohou, zejména jedince z různých rizikových skupin (i ti bývají častými čtenáři internetových obsahů) nasměrovat špatně, v krajním případě pro ně být dokonce nebezpečné. V tomto směru zde novinářskou etiku bohužel velice často postrádám. Žurnalistickou profesionalitu pak postrádám úplně.
Pane Václave, když jsme u toho tématu témat :-), napadlo mě: Před časem jsem pročítala některé starší články i diskuse pod nimi, a v jedné jste neúspěšně poptával informace ohledně konkrétní problematiky. Měla bych zajímavý materiál v elektronické verzi, v případě Vašeho zájmu se můžeme domluvit na zaslání; email: b-kontakt@seznam.cz
Některá témata mi asi přijdou více zajímavá, než Vám, paní Brandtnerová, protože nemám zkušenosti z praxe ani se touto problematikou příliš široce nezabývám. Tento můj „zájem“ ale většinou začíná a končí na hranicích tohoto webu. Jen výjimečně si o tématu zjišťuji více informací, než kolik nabízí zdejší články. S novinářskou etikou si tu nikdo hlavu neláme. Zdejší redakce její pravidelné porušování považuje za zcela standardní jednání, a například pouhé poukázání na informaci, která by v objektivním článku neměla chybět a zde chybí, nebo na článek plný chyb a překlepů, je tady výslovně bráno za snahu poškozovat, polemizovat a hledat chyby „doslova za každou cenu“. V tomto směru se praxe zdejší redakce svými důsledky zcela rozchází s oficiálními cíli, pro které byl tento magazín společností EDUin založen. A to je škoda. Některé lidi, spojené různými způsoby s EDUinem, „znám“ z jiných zdrojů – například z jejich osobních stránek, videí na Seduu apod – a i když jejich názory nedovedu posoudit z odborného hlediska, přijde mi, že jsou daleko více propojené s českou realitou, než zdejší neustálé a dosti ohrané omílání finského modelu a Hejného metody a podobná nekonečně provařená témata. Kdyby tento magazín byl jediným zdrojem informací a školství, jeho čtenáři by měli nevyhnutelně pocit, že všechny problémy českého školství začínají a končí u jediné společné příčiny – že se tu nepoužívá hromadně montessori/waldorf/hejný podle finského modelu. Problém ale není ani tak v tom, jaký výběr informací je tu zveřejňován, jako především v tom, že se tento „PR prostor pro alternativy ve školství“ nazývá „magazínem o všem podstatném ve vzdělávání“, což vytváří falešnou iluzi o objektivitě článků.
Pane Václave, ano, právě ten rozdíl mezi běžným čtenářem a někým, kdo má určité znalosti a zkušenosti, jsem také chtěla nastínit.
Vaší výhodou nesporně je, že máte k přijímaným informacím kritický přístup. Bohužel třeba někdo mladý, jenž nevyrůstal ve fungujícím prostředí, přesto má vůli a snahu neopakovat chyby původní rodiny, ale často hledá, tápe, neumí správně vyhodnocovat. Je nezkušený, a navíc je zde samozřejmě handicap, že nemá v případě nejistoty, pochybností obvykle ani možnost poradit se ze zkušenější osobou – rodiče nelze v takových situacích ve větší míře nahradit. Může tedy být náchylný k přejímání informací, u nichž nedokáže vyhodnotit, zda jsou mu prospěšné a jestli jsou pravdivé, objektivní. Z jeho snažení se pak může stát (často stává) začarovaný kruh. A právě u takových případů si člověk nejvíce uvědomí, jak je třeba být v životě – samozřejmě také při práci novináře – zodpovědný, poctivý. Každá neprofesionalita může mít velmi negativní dopad.
Ještě jsem zapomněla zmínit, že pozitivem internetových diskusí, i na tomto webu, jsou, kromě celkové mozaiky různorodých postojů, velmi zajímavé komentáře – názory, zkušenosti, postřehy některých diskutujících.
A ty ostatní pravopisné chyby tam necháváte proč přesně?
Pokud nám ještě něco uniklo, klidně nám napovězte. Díky
Korektura textů je práce pro redakci, paní Polanská. Proč bych měl já dělat vaši práci? Abyste mě tady mohla dál veřejně pomlouvat?
editorka textů odjakživa se ptá, kde jsou chyby
jako vážně?
Seznamte se s madame Polanskou. Pravděpodobně jedinou editorkou, která (jak sama říká) nemá čas číst příspěvky, na které reaguje, a opravovat texty, které píše. A když už ho náhodou najde, tak ji jako na potvoru „podvede systém“. 😀
Tak jste si pane Václave hezky rýpl a už je Vám lépe?
Pokud má mít jakákoliv práce smysl, pak se vyplatí dělat ji pořádně. Pokud není třeba dělat práci pořádně, pak ta práce nemá smysl. Je to prostá a univerzálně platná logika, pane Petře.
Kde jinde by bylo vhodné, aby odpovědné redaktorky a autorky článků nepůsobily jako naprosté analfabetky, pokud ne v magazínu o školství? Nicméně moje rýpání není motivováno ani tak chybami a překlepy samotnými, jako spíše nejapnými výmluvami paní Polanské, které si o rýpnutí vyloženě koledují.
Mějte hezký den 😉
Domnívám se, že člověk, který svou práci dělá dobře, má právo požadovat to stejné také po druhých. A upozorňovat, když se tak neděje. Chtě nechtě, žijeme všichni v jednom společenství, a vše, co lidé dělají, má dopad na ty druhé, potažmo tedy i na mě.
No, ať netrhám partu, také si rýpnu a možná i upřesním: Není pan Karel výše TEN pan Karel, kterému v jedné diskusi paní Polanská sdělila, že má sníženou čtenářskou gramotnost, protože měl odlišný názor? Mám dojem, že ano 😉
Ano, také mám ten pocit. Na ten případ si moc dobře vzpomínám:
„Nezlobte se, ale vy máte zřejmě bohužel sníženou čtenářskou gramotnost.“
https://www.eduzin.cz/skolstvi/zahranicni-inspirace/hlasat-pravdu-nebo-hledat-pravdu-v-dejepise-maloktery-ucitel-ma-na-to-odvahu-rika-severoirsky-akademik/#comment-10400
Není to zdaleka poprvé a jistě ne naposledy, kdy tu paní Polanská zcela nepokrytě uráží diskutující svými nesmyslnými pseudo-psychologickými posudky. Tady také:
„zvlášť když někdo píše kompulzivně jako Vy“
https://www.eduzin.cz/volny-cas/mimoskolni-vzdelavani/nelezite-od-rana-do-vecera-ve-vedeckych-casopisech-a-vase-deti-zajima-slunce-mesic-a-zeme-vyuzijte-napovedy/#comment-11212
Paní Polanská velmi ráda psychologicky profiluje druhé lidi. Sice na to nemá ani kvalifikaci, ani mandát coby zdejší redaktorka a moderátorka, takže to od ní není nic jiného, než pokus o urážení, ale to jí očividně nevadí, když si potřebuje zchladit žáhu. Pravidlo o respektování důstojnosti diskutujících dostává v jejím podání solidně na frak. 🙂
na to, aby si clovek vsiml, ze nekdo nepochopil text, nebo ze pise laviny komentaru, nepotrebuje psychologicke vzdelani. A pojmenovat to neni urazeni. Casto pouzivate vyrazy jako “lez” a “sprosty”. Kdoviproc je mate v takove oblibe.
Normální člověk napíše „nepochopil jste text“. Vy píšete „máte sníženou čtenářskou gramotnost“. To první je běžné poukázání na chybu, to druhé je ad hominem. Porušujete tu svoje vlastní pravidla a zakrýváte to lhaním a používáním cizích slov ze slovníku psychologických nauk. JENOM POJMENOVÁVÁM SKUTEČNOST. Tak jako vy. 😀
Kdovíproč máte v oblibě psát lidem, které nenávidíte, urážlivé maily?
ano-nenavist, sprosty, urazlivy – slova vaseho slovniku… co si pod temito slovy predstavit. kdyz nekdo neco dela systematicky a neni to jeden pripad, ale vzorec chovani, nelze se vyhnout zobecneni. je pro vas lepsi formulace “casto nerozumite danemu textu” nebo “pisete nezvykle mnozstvi komentaru, az to vypada, ze se nemuzete zastavit”?
proc zrovna vy, ktery tady ostatni neustale hodnotite, casto osobne, mate takovy problem s poznamkou, ktera je zobecnujici (byt o nikom nerika, jaky je?). rceni “zlodej vola chytte zlodeje?” zrejme vyjadruje nejakou hlubokou pravdu…
Nehodláte-li používat interpunkci aspoň v míře potřebné k tomu, aby bylo poznat, kde končí jedna vaše zářná myšlenka, a kde začíná další, pak nemusíte psát vůbec.
Většina vašich sdělení pro množství osobních útoků v nich obsažených nestojí za čtení ani normálně, natož je-li potřeba prokousávat se tímhle gulášem zmatených slov bez smyslu.
Já se tím prokousávat nehodlám a na svém trvám. Prosím, bez interpunkce mě už neobtěžujte. A pokud možno, už přestaňte s těmi osobními útoky. Ničíte diskuze.
Sbohem.
A aby bylo jasno – tou interpunkcí myslím tečky a čárky ve větách, ty nad písmeny mě netrápí. Tak se nevymlouvejte na nějaký tablet nebo něco takového.
Je mi totiž jasné, že jinak byste se toho hned chytla.
Ano, nektere komentare pisu na svem mobilu a trochu spatne vidim. Jsem zvedava, jak dlouho vam to vase sbohem vydrzi, to uz tady taky bylo hodnekrat. Pro me za me se loucit nemusite, uz jsem si na vas zvykla. 🙂
Vy si vždycky najdete výmluvu, proč tuhle nemůžete číst příspěvky, na které reagujete, proč tamhle nemůžete psát články bez pravopisných chyb, nebo proč musíte urážet lidi, kteří podle vás jen nepochopili text. Vždycky si najdete nějakou výmluvu, a vždycky za vaše vlastní jednání a vaše vlastní rozhodnutí může podle vás někdo jiný.
Vy jste prostě takový chudáček ve vleku zlých lidí a nešťastných okolností, a nemáte ve svém vlastním životě slovo vůbec v ničem, že? 😀
Dávám vám sbohem do chvíle, než zase vyprovokujete nějakou pitomou hádku, třeba protože si kvůli mým stovkám milionů příspěvků nepřečtete zrovna ten jeden, na který se rozhodnete reagovat. 😀
P.S.: třeba paní Lea je minimálně v tomto roce daleko aktivnější diskutér, než já, a u ní se vám kupodivu nikdy nestalo nic takového, jako že byste ji musela upozorňovat na fakta, která zmínila už v první větě svých příspěvků, zajímavé, že? copak to asi vypovídá o pravdivosti vašich výmluv? 😀
? Pani Lea zde diskutuje…
Tak jako jsem diskutoval já, když jsem psal o tom, že pokrýt jedno procento Sahary fotovoltaickými panely je mimo finanční možnosti celého světa… vaše okamžitá reakce, že v článku se píše o jednom procentu sahary, byla prostě úžasná. Tehdy jste se z toho snažila vymanévrovat tvrzením, že pro množství mých příspěvků nemůžete číst ani ty, na které reagujete. Proto mi přijde zajímavé, že u diskutérky, která je tu daleko aktivnější, než já, se vám toto kupodivu nikdy nestalo.
Koukám ale, že u vás už zase zapracovala selektivní zapomnětlivost… no jo, to se stává, když někoho nenávidíte tak moc, že mu musíte psát maily o tom, jak je v rauši a jak si kazí tu internetovou stopu, kterou jste si očividně se zaujetím správného stalkera proklepla.
v tom jednom pripade jste se zrovna nespletl, to je pravda. jinak s tou stopou to bylo mineno pro vase dobro. stopu tu mate dost silenou, skoda na cloveka, ktery z hlavy zna rozlohu Sahary (nebo si to hned bezi vyhledat :).
Ano, nespletl jsem se. Chybu jste tenkrát udělala vy, ale vinu jste okamžitě hodila na mě. A nebylo to zdaleka poprvé, jenom to byl první případ, kdy vaše chyba byla tak moc očividná, že jste ji přes všechnu snahu nedokázala popřít ani vy.
Ale to jsou pořád dokola ty samé výmluvy.
Můj úplně první příspěvek v diskuzi pod tehdá úplně novým článkem jste si před svou reakcí nemohla přečíst, protože dny týdny a měsíce předtím jsem v úplně jiných diskuzích napsal vícero příspěvků.
Osobně tu útočíte na lidi poukazováním na vámi domnělé mentální inkompetence (ad snížená čtenářská gramotnost), psychické poruchy (ad kompulzivní jednání) nebo užívání drog (ad ten rauš), a říkáte, že jenom pojmenováváte stav věci. Že máte v pravidlech diskuze výslovně napsáno: „respektujte důstojnost ostatních diskutujících“ a „nepřenášejte polemiku do osobní roviny“, vám nevadí, protože je to přece „pro jejich dobro“.
Pořád ty samé výmluvy. Za všechno můžou ti kolem, vy jste nevinná Růže z Jericha.
A k tomu „pro vase dobro“:
Většina stalkerů je tak jako vy přesvědčena, že to, co dělají, je v nejlepším zájmu jejich obětí. Zneužíváte moje osobní údaje, lustrujete mě na internetu, obtěžujete mě v mém soukromí, veřejně mě pomlouváte, vyhrožujete mi, a to všechno považujete za jednání v mém zájmu.
Přesně tohle dělají stalkeři a ti patří buď do blázince, nebo do vězení. Já chci věřit, že vy máte na víc. Pořád ještě máte šanci mi to dokázat, ale ne takto.
? nemam slov 🙂
Tak je to asi lepší. Stejně byste neřekla nic, co by stálo za přečtení. 😉
BTW doménu eduin.cz jsem si na svém mailu zablokoval, aby mi nikdo z té vaší povedené redakce už nemohl napsat žádný pěkný mail, a taktéž jsem ji nahlásil na komunitní spamový filtr jako doménu, ze které chodí spamy. Jen by mě zajímalo, kolika mým jmenovcům jste již stihla napsat… 🙂
Rozhodně je to zajímavý nápad,o tom žádná.A vím, že se říká,že nápady jsou „drahé“,práce je levná atd.Ale jaké ohodnocení třeba mají ty koordinátorky,které to realizují?
Dělala jsem s Terezií Vávrovou rozhovor o žákovských parlamentech obecně, který vyjde v Lidových novinách, a na tohle speciálně jsem se ptala, takže vím, že možností, jak práci zaplatt, je několik, například je parlament veden jako zájmový kroužek. Někteří učitelé to ale dělají dobrovolnicky – a takových lidí je v Česku mraky, kteří věnují část svého volného času i umu komunitě zdarma. Vždycky to tak bylo.
To já vím.Vždycky to tak bylo.Učitelé dělali kroužky zadarmo,kdežto kdokoli cizí za to bral někdy (dnes) docela slušné peníze.A paní Vávrová dostala cenu za to, že do škol dodávají placené materiály.
Aha, tak to jsem si z toho tedy nevzala. Paní Vávrová dostala cenu za to, že i díky ní a její organizaci se děti učí „demokracii“. Že na to vymysleli metodiku, že připravují koordinátory škol. Dělají to s učiteli a bývalými učiteli a dělají dobrou práci. Jde o akreditované vzdělávání učitelů. Žákovské parlamenty jsou skvělá věc a je dobré, že je někdo podporuje. Jak se dozvíte z toho rozhovoru, umět to je tak trochu věda.
To je možné. Ale tam,kde učitelé fungují, tak jak mají běžně,žádné placené koordinátory nepotřebují.Spousta „vzdělávní učitelů “ jim dá opravdu jen málo a je to jen tahání peněz, které ale nemohou utratit jinak . Dobře vymyšleno.
Takto obecně se nedá moc diskutovat. Koordinátor parlamentu je učitel. Dostane jednorázové školení, které může zaplatit třeba zřizovatel pro víc škol. Pak je ve škole placený za něco, co je vzdělávání, parlament je vzdělávací nástroj. Obecně vzdělávání učitelů je zásadní věc. Že některé vzdělávání učitelů není kvalitní nebo se na školy valí lavina různých nabídek a jsou z toho zmatené, to je jiná věc. Taky neříkám, že všechny kurzy pro školy mají smysl. Píšeme o věcech, o kterých si myslíme, že jsou dobře vymyšlené. Nedá se vše házet do jednoho pytle a říkat, že učitelé žádné vzdělávání od externistů nepotřebují. Většina lidí v CEDU jsou bývalí učitelé, kteří se teď věnují žákovským a studentským parlamentům, ve správní radě sedí další učitelé nebo ředitelé, není to žádná od praxe odtržená věc.