Syndrom vyhoření – strašák, který obchází sborovnami. Až 80 % učitelů má nakročeno k vyhoření, tvrdí psychologové

0
(0)


Do práce nastupují s velkým nadšením. Pracují s nasazením, přesčasy jim nevadí, o víkendech i po večerech vyhledávají novinky z oboru. Po nějaké době je ale doběhne chronický stres. Dostavují se pochyby o smyslu práce, obrovská únava, a spolu s ní přichází odpor, zapomětlivost, sklíčenost a nesoustředěnost. Se syndromem vyhoření se nejčastěji setkávají ti, kteří pracují s lidmi, tedy třeba lékaři, sociální pracovníci, právníci – nebo také učitelé.

„Oči bez jiskry, za celý den se neusměje, často si stěžuje na únavu, nic ho nenadchne a nebaví. Je ke všemu velmi negativní, pesimistický, na všechno nadává.“ Tak popisuje Jaroslav Jirásko, ředitel ZŠ K.V. Raise v Lázních Bělohrad, typický obraz vyhořelého učitele. Jakkoliv se s takovými lidmi těžko spolupracuje, protože kolem sebe šíří výhradně negativní energii a atmosféru, Jaroslav Jirásko s nimi soucítí. „Jsem přesvědčen o tom, že učitelé jsou syndromem vyhoření opravdu velmi reálně ohroženi. Jejich povolání vyžaduje každodenní neustálý trénink osobnostních vlastností včetně nadhledu, empatie, asertivity a vnitřního klidu. Je náročné celoživotně se učit, rozumět i po padesátce mladým lidem, mít je všechny stejně rád, stále se na všechny usmívat atd. Jak to mají ustát, když nemají žádnou systematickou podporu?“

60 % učitelů pociťuje silný stres, 20 % by potřebovalo terapii
„V pomáhajících profesích obecně je riziko rozvoje vyhoření značné, a učitelství má všechny přitěžující faktory – neustálý kontakt s lidmi, vysokou hlučnost, krátké přestávky, a k tomu navíc i nízké finanční ohodnocení a malou společenskou prestiž,“ vysvětluje psycholožka Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty UK v Praze. Všichni učitelé jsou vystaveni chronickému stresu, ale jen někteří s ním umějí zacházet. Skupina psychologů se rozhodla zjistit, jak na tom čeští učitelé s vyhořením jsou, a jaké strategie používají, aby se s ním vyrovnali. Do škol rozeslali dotazníky, a zpátky se jich vyplněných vrátilo více než 2.000. 85 % odevzdaly ženy, 15 % muži.

A co z dotazníků vyplynulo? Pouze pětina českých pedagogů má pocit, že se jim skvěle daří, a nepozorují na sobě žádné příznaky vyhoření. Stejných dvacet procent je naopak vyhořelých tak, že do práce chodí jen s největším sebezapřením a potřebovali by individuální odbornou pomoc. „Asi 60 % učitelů stres pociťuje, a to celkem silný. Právě tito lidé jsou velmi ohrožení rozvojem syndromu vyhoření. Je naprosto nezbytné, aby se tito učitelé naučili stres lépe zpracovávat a zdravým způsobem mu čelit.“

Jak pracovat se stresem? Důležitá je možnost sdílení a profesionální podpora
Copingové strategie, neboli způsoby vyrovnávání se se stresem, rozdělují psychologové na pozitivní a negativní. Pozitivní strategie spočívá v reflexi, kdy se lidé zamýšlejí nad podstatou stresových situací a hledají způsob, jak je změnit. Negativní copingové strategie jsou v podstatě útěkem od reality. Někdo si dá pivo, jiný čokoládu, další se jde vybít do posilovny. Pokud ale nehledá příčinu stresu, nepomůže si dlouhodobě. „Někdo si jde zaběhat, aby si vyčistil hlavu, srovnal si myšlenky a načerpal energii na řešení situace, což je pozitivní copingová strategie. Když jdete s kamarádkou na kafe, abyste společně přišly na to, jak si poradit se zlobivým žákem, je to také pozitivní. Pokud ale jen společně nadáváte na tu dnešní mládež, pak jde o negativní copingovou strategii, která vaše pocity jenom zhoršuje,“ vysvětluje psycholožka Irena Smetáčková.

Nesmírně důležitá je podpora a kvalita vztahů ve škole. „Lidé, kteří se cítí zapojení, kteří se mají o koho opřít, jsou vyhořelí mnohem méně často. Není to jen o kamarádství na pracovišti, ale také o profesionální pomoci a sdílení. Když má třeba nováček k sobě uvádějícího učitele, s nímž může probírat problémy, na které při práci narazí, je to velká pomoc,“ zdůrazňuje Irena Smetáčková.

Divadlo, sport, ale i mentor nebo tandemová výuka: dobrá praxe z českých škol
Lenka Procházková pracuje jako učitelka už deset let. Přiznává, že k vyhoření už měla párkrát nakročeno. „Naštěstí vždy, kdy jsem cítila, že ztrácím motivaci a energii pro svou práci, nastala nějaká velká změna – po třech letech ve škole jsem jela na půlroční stáž do Itálie, po návratu a dalších třech letech učení jsem nastoupila na mateřskou, na konci rodičovské jsem nastoupila do programu Učitel naživo,“ vysvětluje.

Lenka učí na Lauderových školách, což je židovská škola v centru Prahy. Dětí sem chodí méně, než je v podobně velkých školách běžné. Velký důraz tu kladou na vztahy a profesní rozvoj učitelů. „Ve sborovně je otevřená a přátelská atmosféra, sdílíme zkušenosti s konkrétními třídami i žáky a navzájem od sebe. Učitelé u nás jsou všech věků a různých národností, řada učí jen na částečný úvazek a jinak se věnuje něčemu jinému. Energii dobíjím spoluprací s kolegy a také tím, že se věnuji svému dalšímu vzdělávání,“ popisuje Lenka Procházková. „Vedení školy intenzivně podporuje naše vzájemné hospitace a reflexe, neformální povídání je na denním pořádku, s kolegou realizujeme tandemovou výuku…. ve škole cítím velkou podporu, máme také vysoký stupeň svobody, kromě běžné výuky realizujeme projekty, což mi pomáhá neupadnout do stereotypu.“

I některé státní školy se snaží pečovat o svoje učitele. Na ZŠ Angel v Praze 4 pracují s problematikou syndromu vyhoření cíleně, říká zástupkyně ředitele Marie Horčičková: „U nás ve škole působí psycholog, který je k dispozici i učitelům. Máme také interního mentora, který pomáhá ve škole udržovat zdravé vztahy. Učitelé u nás mají nárok na kartu Multisport, aby po práci mohli sportovat. Vyrážíme pravidelně na teambuildingové akce, jejichž součástí je i wellness. Naši učitelé hodně oceňovali tzv. Divadlo utlačovaných, kdy pod vedením lektorky vytvářeli divadelní představení ze života učitele. Skvěle se odreagovali a leckteré zkušenosti si tak zpracovali.“

Zacházení se stresem učme už na fakultě, říká psycholožka
„Od začátku jsme nechtěli, aby náš výzkum skončil někde v šuplíku. Snažíme se o to, aby se do vzdělávacích programů pedagogických fakult dostaly nácvikové semináře, na nichž by si studenti mohli natrénovat některé stresové situace,“ vysvětluje psycholožka Irena Smetáčková. „Zjistili jsme, že absolutně nejhorší je, když učitel upadne do pocitu, že je ve škole jen sám za sebe a nikdo mu nepomůže. Upadá do rutinních postupů, nevěnuje se sebereflexi, nedokáže přijít na to, co by v krizových situacích mohl dělat jinak než dosud. Upadá do stereotypu a zacykluje se ve svých nefunkčních způsobech chování. Čím déle tento stav trvá, tím menší je pravděpodobnost, že se z něj učitel dokáže dostat bez pomoci.“

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

0 / 5. 0

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
63 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Simona
Simona
15. 4. 2019 22:35

Když čtu podobně laděné články, mám opravdu pocit, že učitelé jsou největší chudáci na světě. Připadá mi, že o nás všech ostatních si zřejmě učitelé myslí, že jen koukáme do zdi, nemusíme snášet žádné nepohodlí, nemusíme plnit termíny a ještě si těch 4 – 5 týdnů dovolené můžeme vybrat kdy chceme. Myslím si, že dokud toto bude pokračovat, tak si učitelé prostě respekt a úctu jen tak nezískají. Z článku je zřejmé, že pokud se pečuje o vztahy a ve škole je příznivé klima, tak učitel spíše nevyhoří. Jenže toto obvykle platí právě o školách, které jsou vyhlášené širokodaleko.

Lea
Lea
15. 4. 2019 23:13
Reply to  Simona

Učitelé si jistě nemyslí,že ostatní to mají snadné,Simono. Navíc autorka není učitelka ,ale novinářka.Jestli jste ale chtěla říct,že těch škol ,kde se pečuje o vztahy a ve škole je příznivé klima je málo,tak máte pravdu.

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 07:29
Reply to  Simona

Znám i řadu firem a podnikatelů vyhlášených široko daleko, paní Simono, a do pozitivního hodnocení mají celkem daleko… nebudete mi přece tvrdit, že zaměstnanci těchto firem nebo jejich majitelé či ředitelé jsou kantoři… 🙂 A ne, tyto firmy neplní termíny (a nejen ty pracovní, máme tu kupříkladu i problémy, abych tak řekl, s včasným proplácením faktur, že), neodvádí práci ani zdaleka v takové kvalitě, jaká by měla být… mám pokračovat? 🙂

Víte, o problematiku ve školství se celkem zajímám a když tak hovořím s rodiči a ptám se jich na jejich názor na to, která základní škola je podle nich opravdu TOP, docházím k závěru, že žádná taková základní škola vlastně není. Některým rodičům občas vadí věci, nad kterými zůstává rozum stát – tuhle mají malou tělocvičnu, tamhle mají „staré“ paní učitelky na prvním stupni, tady zase učí na prvním stupni dva chlapi (to je prý nějaké divné), tady nemají interaktivní tabule, jinde mají na chodbách prošoupané lino a žákovská knížka přes internet, to je prostě hrůza. Nehledě na to, že každá třídní schůzka je solidní opruz, protože zrovna v tu dobu bude ve „stupidboxu“ (tím mám na mysli televizi) fotbal nebo nějaký srdceryvný seriál. O výrazivu používaném pro kantorky se snad ani nebudu rozepisovat – ale obecně si můžete zvolit výrazy z oblasti zoologie, gynekologie, případně (u těch vzdělanějších) z geometrie s důrazem na problematiku kosočtverce (jistě se shodneme v tom, že nesouhlas lze vyjádřit slušnější formou).

Ke školství obecně a ke kantorům jsem měl a mám řadu výhrad, ale vůbec mi to nebrání v příslovečné „palbě“ do řad rodičů, ani náhodou.

Simona
Simona
16. 4. 2019 09:02
Reply to  Pavel

Tak já znám docela dost lidí, kteří jsou se svou školou spokojení, ale i dost lidí, jejichž děti třeba i museli školu kvůli různým negativním vlivům (šikana ze strany učitele atp.) školu změnit. A jsou učitelé, které respektuji a uctívám, ale jsou i tací, o kterých nemám problém se vyjádřit vulgárně. Je asi k zamyšlení, proč se daní rodiče vyjadřují o učiteli vulgárně. Asi je pravda, že existuje určité procento rodičů, kteří se budou o učitelích vyjadřovat vulgárně bez ohledu na jejich kvalitu. To procento, ale podle mě nebude velké. Většina rodičů bude mít takové vyjadřování podmíněné jistými zkušenostmi. Velkou roli podle mě hraje i to, jestli děti chodí do školy, kterou si jejich rodiče vybrali nebo jestli jsou donuceny chodit do spádové školy, která rodičům nevyhovuje. Ono to souznění se školou je podle mě velmi důležité. Bohužel paní ex ministryně školství Valachová le mého názoru napáchala mnoho škod a ten výběr škol velmi ztížila.

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 10:19
Reply to  Simona

Ty mé připomínky k Vámi tolik vyzdvihovanému privátnímu sektoru jste přešla velmi taktním mlčením, paní Simono, dovolte, abych to ocenil 🙂

Jak jsem psal výše, měl jsem a mám řadu výhrad, ale ke všem stranám. Píšete, že znáte dost lidí spokojených a dost lidí, řekněme, nespokojených. Takže jde o skupiny přibližně stejně velké, odhadem. Teď bych použil trochy demagogie – nenabyl jsem dojmu, že by migrace žáků na základních školách byla rovna 50%, zejména kvůli negativním jevům na školách, to bychom se nebavili o problémech školství, ale o jeho totálním krachu.

Pokuste se mi popsat, jak si podle Vašeho mínění většina rodičů zvolí základní školu, respektive osmileté či šestileté gymnázium, do které(ho) pošlou své dítě, abych si mohl rozšířit obzory.

Simona
Simona
16. 4. 2019 14:11
Reply to  Pavel

K soukromému sektoru nemám moc co říci. Mezinárodní společnosti obvykle mívají na zaměstnance obvykle velmi vysoké nároky, u těch českých nemám až tak moc přehled. Jde o to, co toleruje vedení a zákazníci. Za sebe si nedovedu moc představit, jak by mnozí učitelé v nějaké soukromé firmě (ve které vím, jak to chodí) obstáli. Nejsou to tedy jen učitelé. Myslím, že kdyby začali ředitelé učitelům nařizovat, že tehdy a tehdy budou všichni! žáci umět určitou věc, tak by se jim to až tam moc nelíbilo. Jenže takhle funguje spousta firem. Máš termín tehdy a zařiď to. Když se zeptáte učitele, jak je možné, že Franta a Pepa neumí násobilku, tak Vám řekne, že se neučí. A to je právě špatně. Učitel by měl zajistit, aby se látku naučil kdokoliv. A ne jen Mařenka a Jaroušek, protože se narodili do dobré rodiny.

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 18:03
Reply to  Simona

Paní Simono, privátní sektor, zdá se, používáte jako argument jen tehdy, když se Vám z něj něco hodí, ale budiž, to je Váš způsob argumentace 🙂 Jak funguje tupé nařízení a termíny v privátním sektoru a u mezinárodní firmy, je celkem jasně vidět například ve firmě VW (falšování výsledků emisí CO2).

„Podle německého deníku Bild am Sonntag za vším stojí příslib minulého šéfa VW Martina Winterkorna, který v březnu 2012 na autosalonu v Ženevě uvedl, že koncern do roku 2015 sníží emise CO2 o nemalých 30 %. To však bylo dle inženýrů nemožné, zaměstnanci automobilky ale neměli odvahu prohlásit, že jde o nesplnitelný úkol, a proto se snažili vytyčený cíl splnit za každou cenu“ (Autofórum, 9.11.2015, Petr Prokopec).

Takže se domnívám, že kantoři, kteří podle Vás lžou, podvádějí, šikanují, atd., by v takové firmě měli po této stránce najít zaměstnání zcela bez potíží – opravte mě, prosím, jestli jsem někde udělal logickou chybu :-))

Zapomněla jste na mě ještě v jedné věci, tak znovu: pokuste se mi popsat, jak si podle Vašeho mínění většina rodičů zvolí základní školu, respektive osmileté či šestileté gymnázium, do které(ho) pošlou své dítě, abych si mohl rozšířit obzory.

Katka
Katka
16. 4. 2019 22:56
Reply to  Pavel

Simona má pravdu. A těch vyhořelých učitelů je asi hodně, stále něco řešíme, už jsem to nevydržela a byla jsem řešit učitele až u Ředitele…. A to jen proto, že je dcera malé postavy, učitelé se opravdu neumějí chovat k dětem. Nedivím se když si děti stěžují na chování učitelů, a už vůbec se mi nelíbí, když si dítě stěžuje na chování spolužáků a učitel jen utrousí poznámku nežaluj…Každý nemá na to být učitelem. Jak je možný, že v jedné třídě je učitel se žáky spokojen a ten druhý si na tu třídu stěžuje? Není učitel, jako učitel. Kdo to umí toho zaplatit, kdo to neumí toho vyhodit.

Jaromír
Jaromír
17. 4. 2019 11:00
Reply to  Pavel

Logickou chybu jste – s Vaši ironií – Pavle neudělal. Nemyslím si však, že by že běžní zaměstnanci věděli o falšování emisí. Spíše drželi ústa – předali zodpovědnost šéfům. To je obecný rys lidského chování. Já nic, to ti druzí. Nerad zobecňuji, ale vidím, ,že lež se stala součástí našich životů. Lež nezná pojem privát a veřejný statek. V privátě se za však „neloajalitu“ k tvorbě zisku vyhazuje. Převládne strach z vyhazovu , jde živobytí.
Nicméně k tématu našich vystresovaný učitelů a ostrakizovaných učitelů . Zde tento primární stres neexistuje. Učitele nikdo nevyhazuje ! Viz zkrachovalé Řecko a 10 žáků na učitele 🙂 To se zohlednilo individuální péči o žáky 🙂 Jistota je věru silný faktor pro setrvání v tomto stresujícím zaměstnání. Lamentací a pláčem se dá v Česku vydobýt kromě peněz mnohé další. Hlavně , když jde o peníze ze společného měšce. Učitelé by mohli být elitou, ale ELITA nikdy nebyl spolek uplakánků. Elitu vygeneruje náročnost a vášeň. Znám názory mnohých učitelů , vždy se hájí, že za klesající úroveň vzdělání populace mohou neustálé reformy a změny ministrů. To chápu, ale přesto si myslím, že učitelský stav si uznání veřejnosti nezvýší výši své mzdy. Spíše VÝSLEDKY svého učitelování. Přijde mi zcela mimo, když do svých problému vtahují děti. Už to podává vhled, co je pro ně prioritou. Existuje jeden pojem , který jsme ( někteří ) nadšeně v r. 89 vítali. To je svoboda. Mezi ni patří i svoboda volby, co chci dělat, za kolik a hlavně proč. Takže každý z nás volí, co a za kolik, a za jakých podmínek. Vysoká škola není vstupenkou k vyšším příjmům , spíše prvotním předpokladem. A stát by měl vytvářet tlaky ( měřitelné ve výsledcích ) , aby se učitelé mohli stát onou elitou a pak tuto elitu zaplatit. . Jsem zvědav, jak to bude u nás vypadat, když do vzdělávacího procesu budou vstupovat populačně nízké ročníky. Jak se projeví , dnes hojně zmiňované vyhoření.

Pavel
Pavel
17. 4. 2019 17:18
Reply to  Jaromír

S tou první částí souhlasím bez výhrad, pane Jaromíre.

Co se kantorů týče, paušálně se jich nezastávám a nikdy jsem se jich paušálně nezastával, ovšem stejně tak i rodičů. Obě skupiny mají část, která má celkem solidní porci másla na hlavě – u jisté části kantorů lze oprávněně položit dotaz, proč vlastně kantořinu dělají, u části rodičů lze položit drsnou otázku, proč vlastně přivedli na svět své děti. Zastírat si existenci obou těchto skupin je lhaní si do kapsy, nic jiného, jen občas uvažuji o tom, jestli je horší to, že kantoři z oné skupiny flákají svoji práci, nebo že rodiče dětí z té skupiny kašlou na své děti.

Horák
Horák
16. 4. 2019 10:48
Reply to  Simona

Zajímavé by bylo porovnat vytížení pedagogů s řidiči MHD a spíše MKD. Vstávají také ve 3 ráno aby ve 4 hod. mohli přepravovat cestující. A odměna cca 90.-Kč a čistý natankovaný autobus -to je normální i 13 až 15 směna To je zábava -lehká práce za minnimální odměnu. Nebezpečí a nehody číhající na každém kilometru -se neřeší !!!

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 10:57
Reply to  Horák

Pane Horáku, každý z řidičů měl možnost stát se nevytíženým pedagogem… proč se jimi tedy nestali? 🙂

Alča
Alča
16. 4. 2019 20:08
Reply to  Pavel

Každý z učitelů měl možnost stát se řidičem ,proč se asi nestal?

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 20:27
Reply to  Alča

Patrně měli jiné zájmy, které se za volantem poměrně těžko realizují – ale kdoví, vím o případu, kdy kantor přesedlal na kamionovou dopravu 🙂

Kateřina *
Kateřina *
16. 4. 2019 11:00
Reply to  Horák

Taky Vás tak udivuje, že na stránce věnované vzdělávání a prostředí škol se nepíše o řidičích MHD, lékařích atp.? 🙂

Simona
Simona
16. 4. 2019 14:39
Reply to  Kateřina *

Nechci za nikoho mluvit. Mě osobně ale přijde, že učitelé jsou v podstatě jediné povolání, k kterých se píše, jak toho mají moc. Nikdo jiný nemá příliš mnoho papírů? Nikdo jiný nedělá přesčasy? A fakt bych chtěla vidět, jak většina učitelů ještě po včerech, kdy přes celý den pracoval ještě něco dodělává. Učitel neučí 40 hodin týdně a pokud je mi známo, má 20 hodin přímé pedagogické práce a zbytek má na přípravu. Kolik učitelů pracuje nad rámec 40 týdně pravidelně? A kolik učitelů celých 20 hodin na přípravu ani nevyužije? Upřímně věřím, že na školách, kde se dětem věnují a funguje to tam, tak že se učitelé nezastaví. Tyto školy ale rozhodně nejsou běžné. Ten průměr těch přesčasů (nad rámec běžné pracovní doby 40 hodin týdně) moc neudělá. Určitě věřím, že řidič autobusu je docela náročné povolání (směny, nehody atd)., stejně tak jako lékař, auditor, účetní, prodavačka. Říká se, že učitelé mají obrovskou odpovědnost. Nikdy jsem toto o žádném jiném povolání nečetla. Učitelé mají největší zodpovědnost na světě. Za co mají zodpovědnost? Co jsem tak „pochytila“ tak vlastně jenom za to, aby se žák ve škole nezabil. A i to je sporné. Pak teprve proběhne soud a ten rozhodne, jestli za to učitel vůbec může. Když udělá účetní chybu, tak si může jít sednout. Pokud řidič nabourá s plným autobusem lidí, protože např. projel na červenou, skončil a jde si sednout na jistotu. Pokud má prodavačka manko, musí ho zaplatit ze svého nízkého platu. Zodpovídá učitel, za to že děti něco naučí? Absolutně NE! Pokudmá ve třídě hodně dětí se špatnými výsledky – vždy to budou děti, kdo se neučí, nezajímají se atd. To, že jinde mají děti výsledky dobré, je jedno. Učitel nemá absolutně žádnou zodpovědnost za to, že něco naučí. A stejně se pořád píše, jak učitelé mají těžký život. Nepopírám, že je to náročné povolání, ale takových povolání je hafo. Jenže účetní nepůjde plakat do novin, jak musí sedět v práci do půlnoci, protože musí dělat uzávěrku. Autobusák nepoukazuje veřejně na to, že se denně dostává do infarktových situací, když mu lidi skáčou pod kola a prodavačka tiše snáší davy lidí, výpady některých jedinců a zcela běžné a časté přesčasy. Věřím, že stesky učitelů akorát řadu lidí naštvou a myslím si, že to i přispívá u řady lidí ke špatnému vztahu k učitelům. Podle mě si respekt a úctu nikdo nezíská tím, že bude všude hlásit, jak to má těžké. Nikdo to nemá jednoduché. Každý má nějaké povinnosti, řada lidí musí řešit množství zbytečné byrokracie.

Kateřina *
Kateřina *
16. 4. 2019 15:08
Reply to  Simona

Já s Vámi souhlasím, ale přijde mi zbytečné na webu pro učitele, rodiče a žáky řešit řidiče MHD či pokladní. Jestli mají vlastní web, určitě tam neřeší přesčasovost lékařů. Prostě řeší svoji oblast, ale tím nepopírají, že problémy existují i jinde. Navíc v článku je jasně napsané, že syndrom vyhoření je i v jiných profesích a netýká se to výhradně učitelů. Pokud máte (nejenom vy samozřejmě) potřebu řešit řidiče MHD/pokladní/lékaře/účetní zajděte si na jejich weby a nebo je založte, je to úplně jedno. Ale s takovou bychom tu mohli řešit i nesmrtelnost brouka, není proč. Zde jsou prezentována témata spojená se vzděláváním a školstvím jako takovým. Určitou logiku v tom vnímám, vy ne?

Petra
Petra
16. 4. 2019 17:52
Reply to  Simona

Dovoluji si Vám oponovat, mám poloviční úvazek a v něm ani jednu hodinu nepedagogické práce, čili veškeré přípravy, doučování, projektové dny atd. si nosím domu a dělám ve svém čase a mimochodem přesčasy se u nás neproplácejí ani nevybírají…a zodpovědnost má učitel za vše a hlavně za bezpečnost a zdraví dětí, což znamená, že když si holčička na schodech zvkrne kotník, v obuvi kterou mít nemá (crocs a spol.), první po kom se jde je učitel, jestli dohlížel adekvátně a co dělal a jestli náhodou nemohl všech 20 a více dětí vézt za ruku, aby k tomu nedošlo,možná by jste si to měla zkusit, když jste tak dobře obeznámena

Simona
Simona
16. 4. 2019 20:46
Reply to  Petra

Tak pokud jste podepsala smlouvu na zkrácený pracovní úvazek, tak nemáte povinnost pracovat nad rámec toho, co je sjednáno ve smlouvě. To už pak závisí čistě na Vaší ochotě. Pokud to tak má nějaké významnější procento učitelelů, tak je to špatně. Věřím, že ředitelům se zalíbí, protože těm to ulehčí spoustu starostí. Je takový trend ale dobrý obecně? Tak se jako učitelé braňte – nepodepisujte poloviční úvazky, když pracujete celý, nedělejte práci, která Vám nepřísluší.

Markéta
Markéta
16. 4. 2019 17:54
Reply to  Simona

Dobrý den,
já si nechci stěžovat, ale zdá se mi z vašich příspěvků, že vám leží v žaludku ta zdánlivě krátká pracovní doba učitelů. Ona realita je dost jiná, ale to byste se někdy musela dostat na druhou stranu. Můžu zkusit vám ji přiblížit, ale nevím, jestli to chcete poslouchat. Kromě 22 hodin tzv. přímé pedagogické činnosti učitelé vykonávají ještě řadu dalších hodin činnosti tzv. nepřímé (dozory v šatně – ráno a po odpoledním vyčování, o přestávkách, na obědě, dohled mezi dopolední a odpolední výukou) – odhaduji to tak na nejméně 4 hodiny týdně, spíše více. Pak mívají různé porady – u nás týdně cca 2 hodiny, kromě samozřejmě různých nepravidelných akcí – pedagogické rady čtyřikrát ročně plus někdy mimořádné, třídní schůzky několikrát ročně (časová náročnost dost závisí na tom, zda jde o schůzky individuální nebo skupinové), mají různé další individuální schůzky s rodiči ohledně problémů kázeňských i prospěchových, organizují různé exkurze, výlety, olympiády, soutěže, vybírají učebnice, pracovní sešity… Velice časově náročná je práce třídního učitele, která zahrnuje opravdu velkou škálu činností – od preventivní práce se třídou, řešení konfliktů, řešení úrazů a jiných zdravotních problémů, organizaci všech možných i nemožných akcí (fotografování, jarmarky, výlety, školy v přírodě, akademie) po vyplňování velkého množství administrativy. Co se týče samotné přípravy na vyučování, nějaké opravování testů a sešitů je spíše rychlejší a zabere jen malou část toho, co si učitel před výukou připravuje, pokud chce mít výuku opravdu kvalitní a zajímavou. Zkrátka, já osobně zpravidla začínám pracovat v 7.30 a odcházím mezi 16-17 hodinou, protože se snažím práci stihnout ve škole a nenosím si ji kromě nutných případů domů. Nepočítám samozřejmě mimořádnosti, kdy jsme ve škole do večera (třídní schůzky) či o víkendech (jarmark, masopust, otvírání studánky apod.) Také nepočítám hodiny suplování, těch je vždy několik do měsíce. Čas strávený ve škole není, jak si možná myslíte, nějakým krafáním u kafíčka, ale spíše neustálým během, kdy člověk ve čtyři hodiny odpoledne zjistí, že si za celý den nestihl odskočit na záchod, a má hlavu jako střep ze všech věcí, které v maximální rychlosti provedl.Možná je to na jiných školách jinak, hovořím z vlastní zkušenosti.

Alena
Alena
16. 4. 2019 18:50
Reply to  Markéta

Pani Marketo, toto ale pani Simona nechce slyset! Maximalne vam odpovi, ze to odpoved zakomplexovaneho ucitele :o) viz jeji minule prispevky k jinemu clanku. Ono vykladat, ze tydne odpracuji nekolik hodin prescasu moc nekoresponduje s tim, co si cast verejnosti mysli. Jsme preci ve 12 hodin doma. Ale presto me prace bavi a mam bezva deti a rodice :o).

Simona
Simona
16. 4. 2019 20:52
Reply to  Markéta

Mě nevadí krátká pracovní doba učitelů. Mě vadí to, že neustále někde (nejen na portálech pro učitele a rodiče) čtu, jak učitelé mají těžké podmínky. Vaše pracovní doba je stejná jako pracovní doba lidí, kteří pracují mimo školství. A i oni mají zodpovědnost, i oni vyplňují papíry, i oni musí řešit problémy. Protože o tom je život v současné době. Mě příjde, že učitelé počítají veškerou práci kromě výuky, jako něco navíc. Jasně, určitě by bylo lepší, kdyby mohli učitelé „jenom“ učit a věnovat se přípravě. Nicméně to tak není.

Zdena
Zdena
20. 4. 2019 13:32
Reply to  Simona

Drahoušku , naše pracovní doba není vůbec stejná jako ostatních , kteří nepracují ve školství ( stejná leda na papíře ) , my ve skutečnosti odpracujeme hodin daleko víc , než je 42 hodin týdně – třeba 70 – 80 i více , když se započítá práce doma a o víkendech – přípravy , opravování . Výuka dneska není to , co bylo před 30 lety , učitel si musí připravovat spoustu materiálů , pracovat s multimediální tabulí a další technikou , připravovat programové vyučování , digitální učební materiály , audio , video nahrávky , vše je nutné si předem vyzkoušet , než s tím předstoupí před žáky . V jiných profesích se pracovní porady a školení odbývají v rámci 8 hodinové pracovní doby , u nás to nejde – nemůžeme nechat děti samotné ve třídách a dělat si schůzi , všechno musí být mimo – a není to vůbec malá položka ! Třeba moje školení na hodnotitele státní maturity ( ze dvou předmětů ) zabralo 60 hodin pro jeden předmět – a to je jen čas strávených přímo na školení , museli jsme se ještě na to učit doma a skládat zkoušky a testy – za to všechno samozřejmě ani koruna navíc . A pak přijde školní inspekce , natočí nás při práci ve třídě na video – pak sedíte před komisí pěti inspektorů , kteří tu nahrávku s vámi pomalu pouští a zkritizují všechno – každé vaše slovíčko , každý váš pohyb , postoj , výraz tváře , tohle také není v každém zaměstnání ! !

Lenka
Lenka
17. 4. 2019 11:02
Reply to  Markéta

Není škola jako škola-jsou školy kde pedagogický dozor dělají nepedagogové s minimální mzdou,tj v jídelně kuchařky a ve škole uklízečky.učitelé mají dozory jen 15 minut před začátkem vyučování a pak o přestávkách a pouze na chodbách mezi třídami-šatny mají na starost pouze uklízečky a to jak od brzkého rána kdy se otevře škola-u nás už v 6 ráno,tak i v době po vyučování .Porady u nás pouze 1x týdně od 7.30 a jen 4x ročně velké pedagogické rady,schůzky stejně 4x ročně na 1,5 hodiny,takže jsou školy kde je to výrazně jinak.Odpolední vyučování se týká jen žáků 8 a 9 tříd,jinak všichni ostatní končí s výukou v 11.35 (1 a 2.třídy),12.30 (3 , 4 a 5) nebo 13.25.Sehnat u nás učitelku ve škole po 14 hodině je u některých nemožné.

Romana
Romana
16. 4. 2019 21:25
Reply to  Simona

Prožila jsem obojí. Léta před tabulí a také několik let v soukromé firmě, kde se v zápřahu běžně pracovalo 10 i více hodin. A věřte, že vyčerpávající stres ve škole byl mnohonásobně vyšší. Kdo nezažil na vlastní kůži, neví o čem je řeč.

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 22:26
Reply to  Romana

Řekl bych, že to vidíme podobně, paní Romano.

Alča
Alča
16. 4. 2019 20:04
Reply to  Simona

Setkala jsem se hlavně s tím,že jsou vyhořeni do té doby,než zjistí,za kolik pracují obyčejní lidi a v mnoha případech, jak už mají důchod,tak vyhoření odejde a učí bez problémů dál.

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 20:36
Reply to  Alča

Mé finanční ohodnocení je velice solidní a nedomnívám se, že by se mu v ČR kantoři byť i jen vzdáleně přiblížili. Jsem člověk obyčejný nebo neobyčejný, paní Alčo? 🙂

Dana
Dana
16. 4. 2019 22:14
Reply to  Simona

Nemohu než s Vámi souhlasit. Navíc učitelé žádné přesčasy nemají, maximum času stráveného v práci je 7 hodin denně a to mají 52 dnů placené dovolené. Zato jsou to mistři si ve stěžování na všechno, zvláště na výši platů, ze kterých prý není možné uživit rodinu. Jak je tedy možné, že to zvládá všech těch 60 procent zaměstnanců, kteří mají platy nižší než oni?

Ludmila
Ludmila
16. 4. 2019 23:28
Reply to  Dana

Mohu hodnotit obě strany, nejprve jsem 5 let učila, ale protože jsme neměli z čeho žít, začala jsem soukromě podnikat a velmi slušně mě to živilo asi 15 let. Během té doby jsem si jen tak pro zábavu vyzkoušela vzdělávávní dospělých i dětí. Když jsem firmu z důvodu péče o osobu blízkou byla nucena prodat, a po jejím úmrtí jsem šla znovu do školství, nestačila jsem se divit. Učím zase už 13 let a tolik stresu zejména psychického a administrativy ( nadbytečné) , co zažiji každý rok, jsem neměla možnost pocítit za celou dobu podnikání. Kdbybych neměla pár let do penze a neopustily mě už téměř všechny síly, utekla bych ze školství znovu. Ale přitom tu práci mám ráda. Ale zdraví jen jedno. Bohužel.

Alena
Alena
17. 4. 2019 05:58
Reply to  Dana

A na to jste, pani Dano, prisla jak, ze nemaji ucitele prescasy? Osobne mam takovych neplacenych hodin nekolik tydne. Netroufla bych si soudit pracovni pomery v jinych profesich, pokud bych nemela osobni zkusenost. Ale asi se vam plivnutim ulevilo.

Pavel
Pavel
17. 4. 2019 07:16
Reply to  Dana

Paní Dano, obávám se, že o pravdivosti Vašich slov by se dalo s úspěchem pochybovat 🙂

Ve svém zaměstnání mám více volna než kterýkoliv kantor, a mohu si jej vybrat, kdy se mi zlíbí – narozdíl od kantorů.

Vámi zmiňovaní zaměstnanci, paní Dano, mají z určité části nedostatků víc než dost – mám uvést některé z nich? 🙂

Alena
Alena
19. 4. 2019 22:06
Reply to  Dana

Je zvláštní, že když se píše o výhodách sušiček či jak se žilo v minulosti, strhne se debata na téma „kdo to platí “ nebo“ to je blábol“ a v okamžiku, ale se píše o školství, všichni učitelům naďávají a berou vše velmi vážně. Každý, kdo prošel základkou tomu totiž rozumí a ví, o čem se mluví. Víte, vyhořelý učitel je velký průser, může dost drsně poškodit Vaše-Naše děti. O vyhořelém pracovníku na pásech či protivné prodavačce si můžete myslet co chcete, ale Vaše dítě k vůli nim psychické problémy či doživotní mindrák mít nebude. Každé povolání je nasmírně náročné v jiné oblasti, ale ne všem oblastem novináři rozumí a netroufnou si o nich psát. Někdo se udře fyzicky, někdo psychicky. Nikdo to nemá lehké, ale ne každý může ovlivnit osudy dalších lidí nebo celé generace. A lidé, kteří „mají “ tuto možnost, by měli být ti nejlepší. Jenže v současné době se do školství moc lidí nehrne a tak tam je kdekdo. Ono to asi tak úžasné povolání nebude, protože jinak byste všichni, co tady učitele kritizujete a závidíte jim, učili……

Zdena
Zdena
20. 4. 2019 13:42
Reply to  Dana

A vy jste odučila kolik hodin a kde ? Učitelé mají samé přesčasy a neplacené ! To víte , že si stěžujeme na výši platů ! – vystudovali jsme gymnázium a vysokou školu , tak nechceme mít plat jako prodavač v Lídlu . Vy byste také po dlouhém a náročném studiu nechtěla brát tolik jako pokladní v supermarketu ( kterou přijali i bez vyučení se základním vzděláním ) …

Lenka
Lenka
17. 4. 2019 22:31
Reply to  Simona

Pojďte učit, máte možnost. Za několik let učitelování můžete srovnávat…

Kateřina *
Kateřina *
16. 4. 2019 10:50

Klíčový je dobrý a přátelský kolektiv s podporou vedení. Bez toho si můžou vysedět na terapii důlek a stejně jim to nepomůže. To je všude stejné.

Simona
Simona
16. 4. 2019 14:40
Reply to  Kateřina *

Myslím si, že klíčový je ředitel/ředitelka školy.

Kateřina *
Kateřina *
16. 4. 2019 15:16
Reply to  Simona

Souhlasím, ale podpora kolegy se také hodí. Víte co myslím, taková ta sdílená radost z dílčích úspěchů 🙂 Prostě pohodová atmosféra, kdy se člověk nemusí bát udělat chybu a naopak otevřeně ji přizná a řeší nápravu.

Petra
Petra
16. 4. 2019 17:59
Reply to  Kateřina *

Jednoduše, věcně řečeno vše….

Standa
Standa
16. 4. 2019 11:23

Osobně si myslím,že slušní lidé přestanou mít důvod studovat na učitele.Proč si nechat pořád od někoho nadávat,být špatně placený,být otloukánek arogantních rodičů a dětí které si myslí,že mohou vše a jsou v tom utvrzované.Opravdu si myslíte,že ti učitelé jsou takoví ubožáci co si musí nechat vše líbit? …

Simona
Simona
16. 4. 2019 14:45
Reply to  Standa

Někteří ano. A myslím si, že slušní učitelé, kteří děti rozvíjejí se zas tak moc často s arogantními rodiči nepotkají. Myslím si, že toto se týká hlavně určitých učitelů. Rodič nezačne být agresivní jen tak, obvykle k tomu má důvod. A ten zpravidla není, že Anička dostala pětku z matematiku, protože se nenaučila.

Alena
Alena
16. 4. 2019 17:32
Reply to  Simona

Nemyslite, pani Simono, ze uz nazral cas navstivit nejakeho dobreho psychologa, ktery by Vam pomohl s Vasim nedoresenym skolnim problemem?
Viditelne to ve Vas pretrvava roky, ale zostouzeni ucitelu asi moc nepomaha….

Simona
Simona
16. 4. 2019 20:01
Reply to  Alena

Paní Aleno, prosím, nepište mi. Vy psycholožka nejste, tak mi prosím neříkejte, co mám či nemám nedořešené. Myslím, že hodně rodičů v dnešní době řeší školu svého dítěte, aby se nedostalo do spárů nekompetentních učitelek. Bohužel, v některých školách stále přetrvávají praktiky z minulého režimu a tak se dnešní rodiče hodně zajímají o to, co se v dnešních školách děje. Pokud bych neměla děti, pravděpodobně bych server rodicevitani.cz vůbec neznala a ani bych se nijak nezapojovala do místní diskuze. To, že mám neblahé zkušenosti neznamená, že je nemám dořešené. Nicméně, rozhodně nechci ničemu podobnému vystavit své děti. A tak si dávám hodně velký pozor, komu je svěřím. Učitelce, která nesnese názor rodiče, který se s tím jejím neshoduje bych své dítě nesvěřila.

Iveta
Iveta
17. 4. 2019 03:40
Reply to  Simona

Dobrý den. Dle mého názoru je chyba v rodičích. Všude vidíme dnešní “nevýchovu”! Dítě může vše. Rodiče je nechají dělat vše a když přijde takové dítko do školy, samozřejmě nastane problém. Nemá mantinely, povinnosti, sebereflexi. Matka mu chodí do školy umetat cestičku, za neúspěch může samozřejmě paní učitelka a dítko je přetěžováno. Pokud rodiče nezačnou přemýšlet, nikdo nebude schopen pracovat, nikdo nepřevezme zodpovědnost sám za sebe. Je mi z toho úzko. Myslím, že škola supluje především rodiče, a snaží se, aby děti dodržovaly řád a pravidla. Díky ignoraci ze stran rodičů (a jejich věčným a nesmyslným stížnostem a požadavkům na školu) řada kvalitních učitelů ze školství odchází do jiných oborů. Tohle je realita!

Lea
Lea
17. 4. 2019 09:11
Reply to  Iveta

Máte bohužel hodně pravdy,ale ani tady nesmíme paušalizovat. I dnes se najdou dobře vedené děti,ale i ty druhé.Já bych to viděla tak půl na půl .Ale je pravda,že ty druhé jsou více vidět.A pár takových dětí stačí ,aby Vám skácely třeba dobře rozjetou hodinu a zkazily to všem.Rodiče by opravdu měli začít přemýšlet a také jednat. Doma často nezvládají vlastní děti a od učitele pak chtějí zázraky.

Petra
Petra
16. 4. 2019 17:57
Reply to  Simona

Ten je zpravidla ten, že Anička dostala 5, protože doma není nikdo, kdo by jí pomohl si látku znova projít, nebo procvičit, nedej bože pomoci s přípravou tašky, penálu a když už má to štěstí, třeba se dočká i svačiny, která nebude plesnivá….když už chcete paušalizovat učitele, přidejte i rodiče….

Simona
Simona
16. 4. 2019 20:13
Reply to  Petra

Existuje něco jako povinná školní docházka. Každé dítě má právo na vzdělání (které mimochodem i stát vynucuje). Škola, potažmo učitelka nemůže dítě trestat za to, že doma nemá podporu. Ono ne vždy jde totiž o to, že rodiče sedí v hospodě. Někdy totiž rodiče mohou být v práci do večera, může se jednat o matku samoživitelku (vdovu nebo paní, jejíž manžel byl nezodpovědný), která má dvě práce atd. Učitelka je ta, kdo učí a ona by měla mít zodpovědnost za to, že její žáci učivo budou ovládat. Když budete prodávat auta a prodáte dvě auta měsíčně, tak Vás asi brzy propustí, protože se firma neuživí, a to je velmi základní a obrovský rozdíl mezi školou a reálným životem. Věřím, že kdyby učitelka měla stejnou zodpovědnost za to, co žákům předá, stejně jako má prodejce aut zodpovědnost za prodaná auta, tak by vše bylo jinak. Určitě by měl učitel mnohem, mnohem více respektu a uznání. Pokud veškerá zodpovědnost učitelů spočívá v tom, aby se děti nezabily během pobytu ve škole, tak pardon, ale…..

Lea
Lea
17. 4. 2019 09:18
Reply to  Simona

Stejně tak, jako nemůžete prodat auto nikomu,kdo ho nechce,nebo na něj nemá peníze(ani kdybyste byla prodejcem roku),nemůžete naučit něco dítě,které se učit nechce,nebo na daný problém prostě nemá kapacitu.Ani kdybyste byla třeba Komenský.

Pavel
Pavel
17. 4. 2019 09:35
Reply to  Lea

Vidíte, a to je další problém, o němž se příliš nehovoří, paní Leo.

Zdena
Zdena
20. 4. 2019 14:16
Reply to  Simona

A jak má učitelka ovlivnit , aby se děti doma učily , připravovaly , psaly úkoly a nezapomínaly doma pomůcky ? Ona má asi chodit ke každému žákovi domů , tam se s ním připravit do školy , napsat s ním úkoly , dát mu věci do tašky , ještě mu udělat svačinu a druhý den ráno ho přijít vzbudit , aby přišel včas , že ? Když jich učí tak 150 na druhém stupni – nejste blázen ? Za řádnou domácí přípravu žáka a řádnou docházku do školy je zodpovědný zákonný zástupce žáka , což není kantor !

Zdena
Zdena
20. 4. 2019 14:02
Reply to  Simona

Jste hrozně chytrá , Simono , ač jste nic nezažila . “ Rodič nezačne být agresivní jen tak …..“ Hm….měli jsme žáka , který bil a šikanoval slabší děti , byl příšerně drzý a agresivní úplně na každého ve škole , nepomáhalo nic , žádné domluvy učitelů , žádné tresty , jeho třídní si několikrát pozval do školy jeho rodiče – nepřišli nikdy , když je pak nakonec pozval ředitel – přišel otec toho žáka a byl na ředitele vulgární a agresivní , dokonce ho napadl fyzicky – za to “ co si ta škola dovoluje kritizovat jeho syna “ , věc nakonec řešila policie a záchranka . Podle vás naše vina – nebyli jsme “ slušní učitelé , kteří měli drzého agresora lépe rozvíjet “ ….

Alena
Alena
16. 4. 2019 17:24
Reply to  Standa

Tak to by bylo smutne, kdyby to tak, Stando, dopadlo. Kazde povolani ma sva pro a proti. Jsou ucitele pracoviti a skveli, takovi ti prumerni a stejne jako mezi ostatnimi profesemi i mene „nadseni“. Ono k tomu vyhoreni prispiva i pocit ve spolecnosti, ze je nutne plivat na skolstvi a ucitele, ze nemaji absolutne zadnou odpovednost, ze jsou ci nejsou takovi neno makovi. Dalsi vady a kazy zde celkem hojne vzdy vyjmenovava treba pani Simona. Verme, ze bude lip. Deti si to zaslouzi a ucitele taky :o).

Standa
Standa
16. 4. 2019 17:20

Osobně si myslím,že slušní lidé přestanou mít důvod studovat na učitele.Proč si nechat pořád od někoho nadávat,být špatně placený,být otloukánek arogantních rodičů a dětí které si myslí,že mohou vše a jsou v tom utvrzované.Opravdu si myslíte,že ti učitelé jsou takoví ubožáci co si musí nechat vše líbit? Proč studovat na učitele!

jarka
jarka
16. 4. 2019 19:04

Musím dát za pravdu. Jsem jedna z nich. Z počátku jsem myslela, že jsem líná, vyčerpaná, jen prostě unavená. Ale nic nepomahalo a vše se stupnovalo. Nakonec jsem musela navštívit lékaře a v současné době jsem již druhý měsíc na antidepresivech, protože to sklouzlo až ke stavu počínající deprese. Tak nějak mi to sdělila lékařka.

Kateřina *
Kateřina *
16. 4. 2019 20:34
Reply to  jarka

Držím pěsti, ať je brzy líp 😉

Pavel
Pavel
16. 4. 2019 20:38
Reply to  jarka

To se srovná, uvidíte 🙂

Alena
Alena
16. 4. 2019 22:07
Reply to  jarka

Pani Jarko, moc Vam preji lepsi dny!

Standa
Standa
16. 4. 2019 19:34

Je mi smutno když se dívám na lidi kteří trpí jen proto,že chtěli někoho něco naučit.

Jaroslav
Jaroslav
16. 4. 2019 21:26

Ano, to jsou ty moderní koncepce našich novodobých odborníků na školství. J. A. Komenský se musí v hrobě obracet! Raději se už ani národu nepřipomíná. Inkluze, nedávat domácí úkoly, atd. Myslím tím ZŠ. Střední školy jsou pak školy postupné, tam se prostě postoupí. Nikoliv výběrové, přijímačky jsou jen divadlo pro veřejnost. Bereme všechno. A tak to jde až na VŠ. A věřte, že odpor ke vzdělávání u mládeže roste čím dál víc. Stačí čtyřka a pak mít ten papír. Neznalost je skoro obludná. Znám případy, kdy vysokoškolák na technice řekne, že 4×4 = 17. Na chemické neví, že H2O je vzorec vody. Učíme lépe a radostněji. To je to vyhoření. Jak to tak vidím, v jiných oborech je to stejné. Inflace všeho, kam se podíváš. U nás maturantů, vysokoškoláků, atd. Tak se vymyslelo aspoň PhD. Základní hodnoty jsou pryč.

pavel
pavel
17. 4. 2019 08:12

Osobně si myslím, že vyhoření je dáno do značné míry i typem osobnosti. A jsem přesvědčený o tom, že pedagogické školy studují lidé s podobným typem, proto na tu školu i šli. Dále je to dáno velkou feminizací- ženy zátěžové situace řeší a zvládají jinak než muži. I v továrnách, v zemědělství se pracuje s lidmi, a že tam ty střety jsou mnohokrát daleko drsnější, lidé mají zodpovědnost finanční, a ta je, nezlobte se na mě, daleko horší než morální- ale v těchto provozech k vyhoření zdaleka tak často nedochází, protože ti lidé tam jsou prostě od učitelů jinak osobnostně nastavení a to mi nikdo nevymluví.

Lea
Lea
17. 4. 2019 09:45
Reply to  pavel

Já si myslím, že pedagogické školy studují tři typy lidí.ti první jsou ti,kdo mají už zkušenosti s dětmi ,třeba z různých oddílů sportovních i jiných,kroužků ,táborů atd.Z těch se většinou mohou stát dobří učitelé. Pak idealisté,kteří si představují ,jak ve třídě zalité sluncem s úsměvem předávají své zkušenosti nadšeným a vstřícným dětěm.Ti brzy narazí na realitu a záleží na jejich osobnosti a podpoře okolí,jak si s tím poradí.A pak ti,kteří tam jsou z jiných důvodů a učit většinou ani nezačnou.

Zdena
Zdena
20. 4. 2019 11:43

Já jsem učitelka s dlouholetou praxí a ta podpora nám ve škole opravdu chybí – hlavně od nadřízených . Ve škole jsou naprosto různé děti , tak jako jsou různí dospělí . Některé děti miluju – jsou milé , hravé , citlivé ( a nemusí se učit na samé jedničky – podle toho je nehodnotím ) a ony mají rády mě . Občas se najde výlupek na zabití , který je drzý , agresivní , nezvladatelný – a může dnes klidně přizabít spolužáka i učitele ! Vedení se bojí rodičů a veřejnosti a tyto případy odmítá řešit , učitele nepodpoří . Setkala jsem se s tím já i moji kolegové mnohokrát . A přitom by se to řešit rozhodně mělo ! – neboť z malého agresora vyroste velký agresor . A nejde jen o to , že systematicky ničí a otravuje kantory – kteří jsou pak na nervy , šikanuje spolužáky , menší slabší děti , rozhodí celou výuku , ale hlavně z toho vyrůstá budoucí problém pro společnost !

pavel
pavel
23. 4. 2019 14:21
Reply to  Zdena

Souhlasím, paní Zdeno. Jenže to by se musela nastavit úplně jiná pravidla . Za mého mládí fungoval ve škole , kam jsem chodil, příslušník SNB, který takovéto výtečníky, tak řečeno,“ spravoval“. Fungovalo to tak, že dotyční byli pozváni do kabinetu a beze svědků dostali od něho takový vilagoš, že minimálně půl roku byli bez problémů. Vím, někdo dnes řekne-jak primitivní!-a já dodám-ale jak účinné! Tyto typy rostou pro kriminál, to nikdo nepředělá, jenže tento postup zajistil alespoň to, že ve škole pak hoši sekali latinu a o to hlavně šlo. Bohužel takoví primitivové mají strach zase jen před hrubou silou, vše ostatní je jim k smíchu a berou to jako projev slabosti.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.



Zaregistrujte se